

Hledat informace podle regionů
Tento informační přehled byl vypracován ve spolupráci s Radou notářů Evropské unie (CNUE).
Vnitrostátní právo v zásadě neobsahuje žádné ustanovení o společné závěti. V praxi se manželé při pořízení závěti navzájem určí za své jediné dědice.
Závěť se pořizuje a vykonává v souladu s ustanoveními §23 hlavy 195.
Závěť musí být pořízena písemně a podepsána zůstavitelem nebo jinou osobou na žádost a v přítomnosti zůstavitele. Musí být rovněž podepsána za současné přítomnosti alespoň dvou svědků, kteří závěť v přítomnosti zůstavitele potvrdí a podepíší. Má-li závěť více než jednu stranu, musí být podepsána nebo parafována každá strana.
Závěť může být:
a) uložena v rejstříku provincie zůstavitele v souladu s ustanovením §9 hlavy 189;
b) uložena v kanceláři advokáta zůstavitele nebo
c) uložena u zůstavitele samotného nebo u jiné osoby, kterou zůstavitel pro tento účel určí.
Vnitrostátní právo zahrnuje princip povinného dílu, který je upraven §41 hlavy 195. Relevantní je také §51 hlavy 195.
Děti mají nárok na podíl až do 25 % čisté hodnoty pozůstalosti. Nezanechal-li zůstavitel žádné dítě, ale manžela nebo rodiče (otce či matku) ano, mají nárok na podíl až do 50 %, zatímco v ostatních případech může být odkázána celá pozůstalost.
Neučinil-li zůstavitel pořízení pro případ smrti, dědí se v souladu s ustanoveními §44 a násl. hlavy 195.
Dědí-li děti a manžel, rozdělí se mezi ně čistá hodnota pozůstalosti rovným dílem. Nezanechal-li zůstavitel žádné děti ani potomky, zvětší se podíl druhého manžela v závislosti na tom, zda jsou nějací další příbuzní nejdále čtvrtého stupně. Zanechal-li zůstavitel sourozence nebo rodiče, tvoří podíl druhého manžela 50 % čisté hodnoty pozůstalosti, a nejsou-li žádní další příbuzní nejdále čtvrtého stupně, má druhý manžel nárok na ¾ pozůstalosti. Ve všech ostatních případech připadá celá pozůstalost druhému manželovi.
Ve všech výše uvedených případech je příslušným orgánem okresní soud v místě posledního bydliště zůstavitele.
Podání žádosti
Uplatnění dočasné výjimky schválené správcem daně
Vydání úřední dědické listiny
Provedení soupisu pozůstalosti
Uhrazení dluhů váznoucích na pozůstalosti, včetně daňových povinností
Rozdělení pozůstalosti
Vyhotovení účetní závěrky
Vnitrostátní právo neobsahuje žádná ustanovení o dědickém řízení vedeném soudem ex officio.
Osoba se může stát ze zákona dědicem, je-li se zemřelým příbuzná nejdále v šestém stupni. Relevantní ustanovení jsou obsažena v §44 a násl. hlavy 195 a v první a druhé příloze hlavy 195.
Osoba se může stát dědicem, jestliže na ni zůstavitel pozůstalost převedl ve své závěti.
Podle vnitrostátního práva dědicové za dluhy zesnulého neručí. Dluhy jdou výhradně za pozůstalostí, která může být mezi dědice/odkazovníky rozdělena teprve poté, co jsou tyto dluhy (včetně daňových povinností) splaceny. Relevantní ustanovení jsou obsažena v §41(b) a 42 hlavy 189.
Rozumí-li se pojmem „zápis“ majetku přechod majetku zůstavitele na dědice/odkazovníky, jsou požadovány následující dokumenty:
Úřední dědická listina,
potvrzení o vypořádání daňových závazků vydané správcem daně a povolení pro převod majetku,
potvrzení o vypořádání závazků z daně z nemovitosti / daně z příjmu z kapitálového majetku,
potvrzení a doklad o úhradě obecního poplatku a poplatku za stočné a čestné prohlášení správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti o rozdělení pozůstalosti,
další dokumenty požadované katastrem nemovitostí nebo správcem daně.
Pro účely rozdělení pozůstalosti je třeba jmenovat správce pozůstalosti. Správce jmenuje na základě žádosti soud. Žádost o jmenování správce pozůstalosti musí být učiněna v souladu s hlavou 189, včetně, nikoli však výlučně, §18, 19, 20, 29, 49 a hlavy 192. Žádost musí být doložena čestným prohlášením správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, který má být jmenován, čestným prohlášením ručitele, je-li to nezbytné, a v případě potřeby také zárukou. Žádost musí být rovněž doložena úmrtním listem a potvrzením o dědictví vydaným starostou obce, na jejímž území měl zesnulý bydliště, a souhlasem dědiců se jmenováním správce. Ve všech aspektech musí být dodržen postup popsaný v otázce č. 6.
Právo nakládat s pozůstalostí po smrti zůstavitele je svěřeno vykonavateli závěti, a pokud vykonavatel zemře nebo tuto funkci nepřijme, je toto právo svěřeno komukoliv, kdo má na pozůstalosti právní zájem, např. odkazovníkovi nebo dědicovi.
Pravomoci správce jsou popsány v §41 hlavy 189.
Jde o úřední listinu, v níž je určen správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti. Jména obmyšlených jsou uvedena na žádosti o jmenování správce pozůstalosti a o ověření závěti a na úmrtním listě a potvrzení o dědictví vydaném starostou obce, v jejímž územním obvodu měl zesnulý bydliště.
Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.
Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.