- 1 Za jakých okolností může jeden z rodičů zákonně přemístit dítě do jiného státu bez souhlasu druhého rodiče?
- 2 Za jakých okolností je pro přemístění dítěte do jiného státu nezbytný souhlas druhého rodiče?
- 3 Pokud druhý rodič nesouhlasí s přemístěním dítěte do jiného státu, třebaže je nutné, jak může být dítě do jiného státu zákonně přemístěno?
- 4 Vztahují se stejná pravidla na dočasné přemístění (např. o prázdninách, za účelem zdravotní péče atd.) a trvalé přemístění? Přiložte případně příslušné formuláře pro vyjádření souhlasu.
Hledat informace podle regionů
1 Za jakých okolností může jeden z rodičů zákonně přemístit dítě do jiného státu bez souhlasu druhého rodiče?
Z podstaty rodičovské odpovědnosti vyplývá, že ji vykonávají společně oba rodiče. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení čl. 97 § 2 polského zákona o rodině a opatrovnictví (kodeks rodzinny i opiekuńczy), které stanoví, že o podstatných záležitostech týkajících se dítěte rozhodují rodiče společně, a nedospějí-li k dohodě, rozhoduje o nich opatrovnický soud (sąd opiekuńczy). Pouze v méně důležitých záležitostech týkajících se dítěte rozhoduje každý rodič nezávisle, aniž by se musel radit s druhým rodičem a vyžádat si jeho souhlas. Přemístění dítěte do zahraničí, ať už jde o vycestování za účelem stálého či dočasného pobytu anebo rekreace v cizině, řadí polské soudy ve své judikatuře mezi podstatné záležitosti.
Podle čl. 97 § 2 zákona o rodině a opatrovnictví může rodič přemístit dítě do zahraničí bez souhlasu druhého rodiče pouze tehdy, pokud:
- druhý rodič byl rozhodnutím polského soudu zbaven rodičovské odpovědnosti ve vztahu k dítěti (článek 111 zákona);
- výkon rodičovské odpovědnosti druhého rodiče byl rozhodnutím polského soudu pozastaven (článek 110 zákona);
- druhý rodič má ve vztahu k dítěti omezenou rodičovskou odpovědnost (článek 109 zákona). O způsobu omezení rodičovské odpovědnosti rozhoduje soud uložením opatření, které nejlépe ochrání zájem dítěte. Rodič, jehož rodičovská odpovědnost byla omezena, může být např. zbaven práva spolurozhodovat o podstatných záležitostech týkajících se dítěte nebo o některých z nich. Je-li rodič takovým soudním rozhodnutím zbaven práva spolurozhodovat např. o místě obvyklého pobytu dítěte, nemůže vznést námitku proti změně místa obvyklého pobytu dítěte v Polsku na místo obvyklého pobytu v cizině;
- práva a povinnosti rodičů vůči dítěti se změnila na základě soudního rozhodnutí vydaného ve věci rozvodu manželství (čl. 58 § 1 a 1a zákona), zrušení manželství (čl. 58 § 1 ve spojení s článkem 21 zákona) a rozluky (čl. 613 § 1 zákona). Týká se to rovněž usnesení ve věci určení otcovství (čl. 93 § 2 zákona), ve věci změny rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti a způsobu jejího výkonu obsaženého v rozsudku o rozvodu manželství, rozluce nebo zrušení manželství nebo o určení původu dítěte (článek 106 zákona) a ve věci svěření výkonu rodičovské odpovědnosti jednomu z rodičů v případech, kdy rodiče nebydlí společně (čl. 107 § 1 a 2 zákona). V těchto věcech může soud konkrétně svěřit výkon rodičovské odpovědnosti jednomu z rodičů a omezit druhému rodiči toto právo na určité povinnosti a práva ve vztahu k dítěti. Jestliže rozvodový soud svěří výkon rodičovské odpovědnosti jednomu z rodičů a rodičovskou odpovědnost druhého rodiče omezí, pak toto rozhodnutí nezbavuje druhého rodiče rodičovské odpovědnosti vůči dítěti, avšak tento druhý rodič smí vykonávat svá práva a povinnosti jen natolik, nakolik mu je soud přiznal. Pokud soud nesvěří druhému rodiči právo spolurozhodovat o místě bydliště dítěte, rozhoduje o tomto bydlišti rodič, jemuž byl svěřen výkon rodičovské odpovědnosti, sám (viz však bod 2);
- druhý rodič byl zbaven práva spolurozhodovat o změně místa pobytu dítěte rozhodnutím cizího soudu, které bylo v Polsku uznáno.
2 Za jakých okolností je pro přemístění dítěte do jiného státu nezbytný souhlas druhého rodiče?
Souhlas druhého rodiče je nezbytný ve všech případech neuvedených v předchozím bodě, a to konkrétně v situacích, kdy má rodič plnou rodičovskou odpovědnost, nebo kdy jeho rodičovská odpovědnost sice byla omezena, ale nebyl zbaven práva spolurozhodovat o místě pobytu dítěte. Polská judikatura jde v tomto ohledu dokonce ještě dále. Jak totiž vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 11. 1971 ve věci III CZP 69/71, pro vycestování do zahraničí za účelem trvalého pobytu nezletilého společně s jedním z rodičů, kterému bylo rozsudkem o rozvodu dítě svěřeno do péče, je potřebné svolení opatrovnického soudu, pokud druhý z rodičů, jemuž byl svěřen dohled nad výchovou dítěte, nepředložil prohlášení o tom, že s výjezdem dítěte souhlasí. Proto v situaci, kdy například v řízení o rozvod manželství soud nepřiznal druhému rodiči právo spolurozhodovat o místě obvyklého pobytu dítěte, může ve světle tohoto rozhodnutí tento druhý rodič usilovat o návrat dítěte, pokud by z faktických důvodů nemohl uplatnit své právo na styk s dítětem. V usnesení ze dne 6. 3. 1985 ve věci III CRN 19/85 pak Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že vycestování dítěte do zahraničí za účelem rekreace coby podstatná záležitost týkající se dítěte vyžaduje souhlas obou rodičů vykonávajících rodičovskou odpovědnost, a pokud k takovému souhlasu nedojde, rozhodnutí opatrovnického soudu.
3 Pokud druhý rodič nesouhlasí s přemístěním dítěte do jiného státu, třebaže je nutné, jak může být dítě do jiného státu zákonně přemístěno?
V těchto případech je nutno podat u opatrovnického soudu v Polsku žádost o náhradní souhlas s vycestováním dítěte do zahraničí.
O tento souhlas může zažádat rodič, který nebyl zbaven rodičovské odpovědnosti nebo jehož rodičovská odpovědnost nebyla pozastavena. Žádost může podat sám žadatel; v těchto případech polské právní předpisy nevyžadují právní zastoupení (przymus adwokacki). Věcně příslušným soudem k posouzení takové žádosti je okresní soud – úsek pro rodinu a mládež (sąd rejonowy – wydział rodzinny i nieletnich) jako soud prvního stupně, zatímco místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu má dítě bydliště nebo pobyt.
4 Vztahují se stejná pravidla na dočasné přemístění (např. o prázdninách, za účelem zdravotní péče atd.) a trvalé přemístění? Přiložte případně příslušné formuláře pro vyjádření souhlasu.
Jak bylo uvedeno výše, i krátkodobé vycestování dítěte do zahraničí vyžaduje souhlas druhého rodiče.
Formuláře pro udělení souhlasu s vycestováním dítěte do zahraničí (trvalým nebo dočasným) se v Polsku nepoužívají. Souhlas tak lze vyjádřit v libovolné podobě. Pro případ řízení o navracení dítěte podle Haagské úmluvy z roku 1980 je z důkazního hlediska nicméně vhodné získat tento souhlas v písemné podobě. Při pořizování tohoto souhlasu může být užitečná pomoc polského advokáta, právního poradce nebo notáře.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.