

Hledat informace podle regionů
Podle slovenského zákona č. 36/2005 Sb. o rodině a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o rodině“) a příslušné judikatury zahrnuje rodičovská odpovědnost (tedy rodičovská práva a povinnosti péče o dítě) zejména výkon péče o dítě, jeho vyživovací povinnost, zastupování a správu majetku dítěte.
Rodiče sdílejí rodičovská práva a povinnosti vůči dítěti bez ohledu na to, zda se dítě narodilo v manželství, či mimo něj, a zda manželé žijí společně, či nikoliv (jsou sezdáni, odloučeni či rozvedeni).
Rodiče mohou být ze závažných důvodů zbaveni svých rodičovských práv a povinností (popřípadě může být výkon jejich rodičovských práv a povinností omezen) rozhodnutím soudu v souladu s ustanovením § 38 odst. 4 zákona o rodině.
Soud může přiznat výkon rodičovských práv a povinností nezletilému rodiči staršímu 16 let za účelem zajištění osobní péče o nezletilé dítě, a to za podmínek stanovených v § 29 zákona o rodině.
Ano. Jestliže rodiče nezletilého dítěte nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, byl pozastaven výkon jejich rodičovských práv a povinností, byli zbaveni rodičovských práv a povinností nebo zemřeli, ustanoví soud nezletilému dítěti poručníka, který bude zabezpečovat jeho výchovu, zastupovat ho a spravovat jeho majetek.
Soud musí rozhodnout o způsobu rozdělení a výkonu rodičovských práv a povinností (i v případě, že oba rodiče vykonávají rodičovská práva a povinnosti i nadále společně), popřípadě potvrdí dohodu rodičů.
Podle § 36 odst. 1 zákona o rodině se „rodiče nezletilého dítěte, kteří nežijí společně, mohou kdykoli dohodnout na úpravě výkonu svých rodičovských práv a povinností. Pokud k dohodě nedojde, může soud výkon rodičovských práv a povinností upravit i bez návrhu a zejména určit, kterému z rodičů svěří nezletilé dítě do péče. Ustanovení §24, §25 a §26 se použijí obdobně.“
Dohoda rodičů o způsobu výkonu jejich rodičovských práv a povinností musí být schválena soudem.
Mimosoudně je spor možné řešit prostřednictvím mediace podle zákona č. 420/2004 Sb. o mediaci. Tento zákon se vztahuje i na spory vyplývajících ze vztahů upravených zákonem o rodině. Mediace je mimosoudní způsob řešení sporů, v jehož rámci zúčastněné strany za pomoci mediátora řeší spor plynoucí z jejich smluvního nebo jiného právního vztahu. Dohoda, kterou manželé v rámci mediačního řízení dosáhnou, musí být učiněna písemně a pro zúčastněné strany je závazná.
V zásadě může soud rozhodnout o jakékoliv otázce, s výjimkou svěření dítěte do výlučné péče některému z rodičů. Jen jednomu z rodičů může být dítě svěřeno do péče pouze v případě, že druhý rodič byl zbaven výkonu rodičovských práv a povinností. Obvykle soud rozhodne o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do osobní péče, který z rodičů bude dítě zastupovat a který bude spravovat jeho majetek. Rozhodne rovněž o tom, jak bude rodič, kterému dítě nebylo svěřeno do osobní péče, přispívat na jeho výživu, nebo potvrdí dohodu rodičů ohledně stanovení výživného.
Pojem „rodičovská péče“ nelze v kontextu slovenského rodinného práva přeložit jednoznačně. Slovenské rodinné právo zná pojem „rodičovská práva a povinnosti“, která mají vždy oba rodiče společně (takže nikdy nemůže nastat „výhradní péče“ s výjimkou případů, kdy jeden z rodičů zemře, nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu nebo je zbaven rodičovské odpovědnosti). Toto je třeba odlišit od svěření dítěte do „osobní péče“. Bylo-li dítě svěřeno do osobní péče pouze jednoho z rodičů, může tento rodič rozhodovat ve všech rutinních otázkách každodenního života dítěte, aniž by k tomu potřeboval souhlas druhého rodiče; ke všem důležitým rozhodnutím týkajícím se výkonu rodičovských práv a povinností (správa majetku dítěte, přestěhování dítěte do zahraničí, státní občanství, udělení souhlasu s poskytnutím zdravotní péče, příprava na budoucí zaměstnání) je však souhlas druhého rodiče nezbytný. Pokud se rodiče nedohodnou, rozhodne na návrh některého z nich soud.
Soud může dítě svěřit do střídavé osobní péče obou rodičů, jestliže jsou oba způsobilí dítě vychovávat, mají zájem o dítě osobně pečovat, je-li takové opatření v zájmu dítěte a umožní-li to lépe zajišťovat jeho potřeby. Jestliže se alespoň jeden z rodičů vysloví pro střídavou osobní péči, je soud povinen zkoumat, zda je taková péče v zájmu dítěte.
Viz odpovědi na všechny předchozí otázky, zejména odpověď na otázku č. 8.
Soudem příslušným pro podávání návrhů ve věci rodičovských práv a povinností je okresní soud, v jehož obvodu má nezletilé dítě bydliště. Není třeba splnit žádné formální požadavky, ani dokládat žádné listiny, protože jde o řízení, které soud může zahájit i bez návrhu. Předkládání listin závisí na obsahu návrhu; obvykle je třeba přiložit rodný list dítěte.
Řízení je zrychlené a méně formální. Lze nařídit předběžné opatření, které představuje naléhavé řízení.
Všechna řízení ve věcech úpravy rodičovských práv a povinností jsou osvobozena od soudních poplatků. Systém právní pomoci na Slovensku se v současnosti omezuje na osvobození od soudních poplatků a na bezplatné ustavení právního zástupce. Vzhledem k nesporné povaze řízení ve věcech rodičovských práv a povinností není zastoupení advokátem obvyklé. Pokud jsou nicméně splněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může soud i bez návrhu bezplatně ustavit právního zástupce, včetně advokáta, jestliže dospěje k závěru, že právní zastoupení je pro účinnou ochranu zájmů účastníka řízení nezbytné.
Účastníky, kteří zažádají o ustavení advokáta a kteří splňují podmínky stanovené pro osvobození od soudních poplatků, odkáže soud na Centrum právní pomoci (Centrum právnej pomoci). Soud účastníky o této možnosti poučí. Soud může účastníka zcela nebo zčásti osvobodit od soudních poplatků, jestliže je to odůvodněno okolnostmi případu a jestliže toho účastník nevyužívá svévolně nebo v případech, kdy zjevně nemá naději na úspěch či tak postupuje za účelem maření výkonu spravedlnosti. Pokud soud nerozhodne jinak, uplatní se rozhodnutí o osvobození na celé řízení a má zpětnou účinnost. Poplatky uhrazené před přijetím rozhodnutí o osvobození se však nevracejí.
Systém poskytování právní pomoci a zabezpečení jejího poskytovaní Centrem právní pomoci pro fyzické osoby, které v důsledku své materiální nouze nemohou využívat právní služby na řádné uplatnění a ochranu svých práv, jakož i rozsah jejího poskytování upravuje zákon č. 327/2005 Sb., o poskytovaní právní pomoci osobám v materiální nouzi.
Ano, proti rozhodnutí ve věcech rodičovských práv a povinností je možné se odvolat.
Místně příslušným soudem pro výkon rozhodnutí ve věcech nezletilých dětí je soud, v jehož obvodu má nezletilé dítě bydliště určené na základě dohody rodičů nebo jiným zákonným způsobem. Postup, který se při výkonu rozhodnutí uplatní, se řídí zákonem č. 161/2015 Sb. o občanský soudní řád pro nesporná řízení (Civilný mimosporový poriadok). Podrobnosti o výkonu rozhodnutí ve věcech nezletilých jsou upraveny ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky č. 207/2016 Sb., která se rovněž vztahuje na výkon cizích rozhodnutí.
Soudní rozhodnutí, která se týkají rodičovských práv a povinností a která byla vydána soudy jiných členských států, jsou ve Slovenské republice v souladu s nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti uznávána a vykonávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení (čl. 21 odst.1), tedy bez nutnosti prohlásit rozhodnutí za vykonatelné.
Zainteresovaná osoba však může podat návrh na prohlášení rozhodnutí ve věcech rodičovských práv a povinností vydaného v jiném členském státě za vykonatelné; v takovém případě se bude postupovat podle ustanovení oddílu 2 kapitoly III nařízení.
Návrh na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí se podává k okresnímu soudu, v jehož obvodu má dítě obvyklé bydliště, a pokud takový soud neexistuje, je pro řízení příslušný okresní soud Bratislava I.
K návrhu na uznání rozhodnutí nebo prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí musí být přiložena kopie rozhodnutí ve věci rodičovských práv a povinností, která splňuje požadavky stanovené pro ověření pravosti rozhodnutí, a osvědčení tohoto rozhodnutí, které na žádost zúčastněné strany vystaví původní soud, tedy soud, který rozhodnutí o rodičovských právech a povinnostech vydal.
K podání návrhu na uznání rozhodnutí (včetně návrhu na neuznání) ve věcech rodičovské odpovědnosti je příslušný okresní soud v místě bydliště dítěte, nebo nemá-li dítě bydliště ve Slovenské republice, je příslušný Okresní soud Bratislava I.
V případě návrhu na výkon (včetně návrhu na zamítnutí výkonu) ve věcech rodičovské odpovědnosti je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má nezletilá osoba bydliště, nebo není-li místně příslušný soud znám nebo pokud okresní soud, v jehož obvodu se nezletilá osoba zdržuje, nemůže včas zasáhnout.
Slovenské soudy rozhodují o věcech týkajících se rodičovských práv a povinností pouze v případě, že dítě má obvyklý pobyt na území Slovenské republiky. Jestliže dítě na Slovensku nezdržuje, avšak má zde svůj obvyklý pobyt, popřípadě nežijí-li rodiče dítěte na Slovensku nebo jsou-li občany jiných států, ustanovení slovenského práva se uplatní v souladu s Haagskou úmluvou o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (oznámení. č. 344/2002 Sb.) (kapitola III úmluvy).
Podle zákona č. 97/1963 o mezinárodním právu soukromém a procesním se vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně rozhodnutí o přiznání či zbavení rodičovských práv a povinností, řídí právem země obvyklého pobytu dítěte. Ve výjimečných případech může soud přihlédnout k právní úpravě platné ve státě, k němuž má daná věc nejužší vztah, je-li to v zájmu ochrany dítěte nebo jeho majetku. Rodičovská práva a povinnosti založené právem státu, v němž dítě původně mělo svůj obvyklý pobyt, zůstávají platná i v případě, že se místo obvyklého pobytu dítěte změní. Jestliže ani jednomu z rodičů nevznikla rodičovská práva a povinnosti, které uznává slovenské právo, získají tato práva a povinnosti okamžikem, kdy se místo obvyklého pobytu dítěte přesune na území Slovenské republiky. Výkon rodičovské odpovědnosti se řídí právem státu obvyklého pobytu dítěte.
Ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním se uplatní pouze v případě, že nebyla uzavřena mezinárodní smlouva, popřípadě pokud platná mezinárodní smlouva neobsahuje kolizní kritéria, která by určovala rozhodné právo.
Kromě Haagské úmluvy z roku 1996 je Slovenská republika vázána řadou bilaterálních smluv, které obsahují ustanovení o rozhodném právu, přičemž tato ustanovení mají v řízeních ve věcech rodičovských práv a povinností přednost před ustanoveními zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Jedná se o následující dohody:
Bulharsko: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Sofie, 25. listopadu 1976, vyhláška č. 3/1978 Sb.)
Chorvatsko, Slovinsko: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Bělehrad, 20. ledna 1964, vyhláška č. 207/1964 Sb.)
Maďarsko: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Bratislava, 28. března 1989, sdělení. č. 63/1990 Sb.)
Polsko: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních (Varšava, 21. prosince 1987, vyhláška č. 42/1989 Sb.)
Rumunsko: Smlouva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních (Praha, 25. října 1958, vyhláška č. 31/1959 Sb.)
Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.
Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.