Where to start?

What are access rights? What is custody?

As long as the parents live together, they usually hold custody over their children jointly. However, when the parents are divorced or split up, they need to decide how this responsibility will be exercised in the future.

The parents may decide that the child shall live alternately with both parents, or only with one parent. In the latter case, the other parent usually has a right to visit and contact the child at certain established times.

Custody rights also cover other rights and duties linked to the education and care of the child, including the right to look after the child and his/her assets. It is usually the parents which have the parental responsibility for a child, but there are cases where the parental responsibility may be given to an institution to which the child is entrusted.

Who decides on the custody and access rights?

The parents may decide on these matters by mutual agreement. A mediator or lawyer can help if the parents do not manage to reach an agreement. To find a mediator, you can visit the link at the bottom of this page.

If the parents are unable to reach an agreement they may have to go to court. The court may decide that both parents shall have custody over the child or children (joint custody) or that one of the parents shall have custody (sole custody). In the case that only one parent has custody, the court may decide on access rights for the other parent.

In the case of an international couple, EU rules determine which court has the responsibility to deal with the case. To find the responsible court, you can visit the link at the bottom of this page

The main aim for common EU rules is to avoid both parents addressing the court in their own country and two decisions being issued on the same case. The rule is that the responsible court to decide on matters of parental responsibility, custody and visiting rights is the court in the country where the child habitually resides.

Will the decision of the court be enforced in the other EU country?

A mechanism for the recognition and enforcement of decisions ensures that the decision of the court is applied in other EU countries once it has been issued a certificate by the competent EU court. This makes it easier for those persons or institutions with parental responsibility to exercise their rights.

For parental responsibility proceedings initiated on or after 1 August 2022 no special procedures are needed for the resulting decision to become enforceable in other Member States, thus supporting the relationship between the child and both parents. Declaration of enforceability might still be needed for decisions taken in parental responsibility proceedings initiated before 1 August 2022.

Which EU rules apply?

The rules settling cross-border matters between children and their parents are part of the Council Regulation (EU) 2019/1111 - Brussels IIb of 25 June 2019 on jurisdiction, the recognition and enforcement of decisions in matrimonial matters and the matters of parental responsibility, and on international child abduction. The Regulation replaces the Regulation (EU) 2201/2003 - Brussels IIa Regulation, which, however, continues to apply to proceedings instituted before Regulation (EU) 2019/1111 comes into application on 1 August 2022. These rules apply equally to all children, whether they are born in wedlock or not. The Brussels IIb Regulation is the cornerstone of EU judicial cooperation in matrimonial matters and matters of parental responsibility. The Regulation applies in all EU countries except Denmark.

The Practice Guide for the application of the Brussels IIb Regulation can be found on this page: EJN's publications

Please select the relevant country's flag to obtain detailed national information.

Related links

• Finding a mediator
• Finding the responsible court
• Read the leaflet
• The Vulnerable
• Handbook on European law relating to the rights of the child
• Practitioners’ Tool: Cross-Border Recognition and Enforcement of Agreements Reached in the Course of Family Matters Involving Children

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rodičovská odpovědnost je právní mechanismus ochrany a zastupování dítěte až do doby jeho zletilosti či nabytí svéprávnosti. Vztahuje se na osobu a jmění dítěte. Rodičovská odpovědnost upravují články 371 až 387b a článek 203 občanského zákoníku (Code civil).

Rodičovskou odpovědnost vykonávají automaticky zákonní rodiče, tj. osoby, jež jsou považovány za rodiče ze zákona z důvodu otcovství, mateřství či společného mateřství, jsou-li takové vztahy dány pokrevním příbuzenstvím, adopcí nebo zákonem. Pokud biologičtí rodiče nejsou právně uznáni jako rodiče ze zákona, nejsou osobami s rodičovskou odpovědností.

Dítě podléhá rodičovské odpovědnosti až do své zletilosti (18 let), nebo až do přiznání jeho svéprávnosti. Rodičům přísluší rozhodovat o ubytování dítěte, o zajištění jeho výživy, o péči o jeho zdraví, o dohledu nad dítětem, o jeho výchově, vzdělání nebo rozvoji (článek 203 občanského zákoníku).

V rámci práv a povinností rodičovské odpovědnosti se rozlišuje odpovědnost za osobu dítěte, správu jeho jmění a některá oprávnění plynoucí z rodičovské odpovědnosti. Odpovědnost za osobu dítěte se dále dělí na „právo na péči o dítě“, které spočívá v tom, že rodič „žije“ s dítětem (tedy stará se o dítě, dohlíží na něj, přijímá výchovná rozhodnutí, která souvisejí s tím, že dítě se nachází v domácnosti rodiče), a na právo na výchovu (která spočívá v tom, že přijímá rozhodnutí spojená se zajištěním výživy, s výchovou a se vzděláním dítěte). Co se týče správy jmění dítěte, rozlišuje se mezi právem na vlastní správu jmění dítěte a právem na užívání jmění dítěte podle zákona. Zvláštní oprávnění se vztahují na práva a povinnosti rodičů spojená se sňatkem dítěte, s jeho adopcí a s přiznáním zletilosti dítěti.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Běžné vykonávají rodičovskou odpovědnost za nezletilé dítě společně oba rodiče dítěte. Bez ohledu na to, zda rodiče spolu žijí, nebo nežijí, zda jsou sezdáni, či nejsou sezdáni, zda je určen vztah dítěte ke každému z nich, vykonávají společně (jeden i druhý) různá oprávnění plynoucí z rodičovské odpovědnosti (články 373 a 374 občanského zákoníku).

Pokud není určen vztah dítěte k jednomu z rodičů nebo pokud jeden z nich zemřel, je nepřítomen nebo není schopen vyjádřit svou vůli, vykonává druhý rodič tuto odpovědnost sám.

V případě třetích stran se má (v dobré víře) za to, že každý z rodičů jedná se souhlasem druhého rodiče, vykonává-li sám úkon rodičovské odpovědnosti (článek 373 občanského zákoníku).

Neexistuje-li dohoda rodičů o zajištění bydlení dítěte, o závažných rozhodnutích týkajících se jeho zdraví, výchovy, vzdělání, trávení volného času a o jeho náboženském a filozofickém přesvědčení, může soud svěřit výlučný výkon rodičovské odpovědnosti jednomu z rodičů.

V tomto případě si druhý rodič zachovává podle stanovených podmínek 1) právo na dohled, tedy má právo, aby byl i nadále informován o poměrech dítěte, a právo obrátit se na příslušný soud v rodinných věcech, má-li za to, že druhý rodič nebere ohled na zájem dítěte; 2) právo na osobní styk. Tento styk mu může být zamítnut pouze z velmi závažných důvodů (článek 374 občanského zákoníku).

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Pokud ani otec, ani matka nejsou schopni vykonávat rodičovskou odpovědnost, je dán důvod k zahájení řízení o ustanovení opatrovníka (článek 375 občanského zákoníku).

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Rozluka nebo rozvod manželů nemá v zásadě dopad na pravidla přiznávání rodičovské odpovědnosti. Zákonná zásada spočívá ve společném vykonávání rodičovské odpovědnosti oběma rodiči dítěte (srov. bod 2). To znamená, že oba rodiče vykonávají i nadále práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti a žádný z rodičů nemůže sám o sobě přijmout rozhodnutí, které by bránilo druhému rodiči, aby vykonával svá vlastní oprávnění. Musí tedy získat souhlas druhého rodiče, a pokud jej nemá, nemůže jednat. Nicméně například, co se týče ubytování dítěte, rodič, u kterého se dítě nachází, bude přijímat v tuto dobu rozhodnutí týkající se časového rozvrhu, pravidel chování atd.

Rodiče se mohou dohodnout na podrobné úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti s ohledem na zájem dítěte.

Není-li tomu tak, budou se muset obrátit na soud v rodinných věcech. Lze rozhodnout o tom, že výlučný výkon rodičovské odpovědnosti bude svěřen jednomu z rodičů (viz bod 2).

Je třeba určit podrobnou úpravu, pokud jde o ubytování dítěte, místa, kde bude zapsáno v evidenci obyvatel, a podrobnou úpravu příspěvku rodičů na zajištění výživy, na výchovu a vzdělání dítěte.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Rodiče nejsou povinni se dostavovat k soudu v rodinných věcech a mohou uzavřít soukromoprávní dohodu, která bude upravovat otázku rodičovské odpovědnosti vůči dítěti. Aby získali pomoc v tomto ohledu, mohou se rodiče kdykoliv, a to i v průběhu řízení, obrátit na akreditovaného mediátora, který byl vyškolen k tomuto účelu (advokáta, notáře nebo jiného akreditovaného mediátora) (článek 1730 soudního řádu (Code judiciaire)).

Pokud si přejí, aby bylo případně možné zajistit vykonání tohoto rozhodnutí, musí předložit tuto dohodu příslušnému soudu v rodinných věcech, který přezkoumá, zda byl zohledněn zájem dítěte.

V případě rozvodu manželství z důvodu nenapravitelného rozvratu (viz list „Rozvod – Belgie“) mohou rodiče kdykoliv během řízení požádat soud v rodinných věcech, aby schválil dohodu o předběžných opatřeních týkajících se dětí. Soud může zamítnout její schválení, pokud je tato dohoda v rozporu se zájmem dětí.

V případě rozvodu na základě vzájemného souhlasu (viz list „Rozvod – Belgie“) musí účastníci uvést ve svých dohodách předcházejících rozvodu opatření týkající se rodičovské odpovědnosti (vykonávání rodičovské odpovědnosti, právo na osobní styk, správu majetku dítěte) a konkrétní podmínky příspěvku každého z nich na zajištění výživy, na výchovu, zdravotní péči, vzdělávání a rozvoj dítěte po dobu rozvodového řízení a po něm. Nejvyšší státní zástupce (procureur du Roi) vydá stanovisko a soud pro rodinné věci může nechat zrušit nebo pozměnit ustanovení odlišná od zájmu nezletilých dětí. Soud pro rodinné věci vyhlašuje rozvod a schvaluje dohody týkající se nezletilých dětí.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Jakmile je podán návrh, vedoucí soudní kanceláře informuje účastníky o možnosti využít mediace, o možnosti smíru či o každém dalším způsobu smírného řešení rozporů (čl. 1253c odst. 1 soudního řádu). Nadto může soud kdykoliv navrhnout účastníkům, aby zvážili, zda je možný smír nebo mediace, a na základě dohody účastníků věc odložit, aby umožnil účastníkům zvážit, zda mohou být uzavřeny dohody, či zda jim může nabídnout řešení mediace, anebo postoupit věc senátu pro smírné řešení (čl. 1253c odst. 3 soudního řádu).

V případě dohody účastníků soud tuto dohodu schválí, pokud nebude zjevně v rozporu se zájmy dítěte (čl. 1253c odst. 2 soudního řádu).

Kterýkoli účastník může rovněž navrhnout využití mediace nezávisle na probíhajícím soudním řízení (článek 1730 soudního řádu). Dohoda, které bylo dosaženo za pomoci schváleného mediátora, může být rovněž předmětem schválení za výše uvedených podmínek.

Konečně, účastníci si mohou vždy vyžádat konzultaci se znalci (sociálním pracovníkem, psychologem, dětským psychiatrem), aby získali odborné vyjádření, nebo mohou požadovat, aby byl v rámci soudního řízení jmenován znalec. V rámci výše uvedeného řízení se může nejvyšší státní zástupce obrátit na sociální službu, aby získal informace týkající se dětí, a soud v rodinných věcech bere ohled na názor vyjádřený dětmi (čl. 1253c odst. 6 soudního řádu).

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Nedošlo-li k dohodě, v případě, že dohoda mezi rodiči je jen částečná, nebo pokud je dohoda v rozporu se zájmem dítěte, rozhodne o výkonu rodičovské odpovědnosti soud pro rodinné věci, který zohlední přání vyjádřená rodiči, dítětem, pokud je ve věku, že tak může učinit, poměry a okolnosti daného případu. Soud řeší tyto otázky:

– společný nebo výlučný výkon rodičovské odpovědnosti (viz bod 2),

– místo, kde je dítě primárně zapsáno v evidenci obyvatelstva (= jeho bydliště),

– podrobnou úpravu jeho ubytování (nedošlo-li k dohodě, upřednostňuje se v případě společné rodičovské odpovědnosti zajištění střídavé výchovy, pokud o to alespoň jeden z rodičů žádá. Jestliže to však není nejvhodnější uspořádání, lze uvažovat o rozšíření pobytu ve druhém místě bydliště, nebo o jiném uspořádání. Soud pro rodinné věci bere ohled na konkrétní okolnosti a zájem dítěte a rodičů),

– příspěvek na výživu (každý rodič je povinen nést v poměru ke svým schopnostem náklady týkající se ubytování dítěte, zajištění jeho výživy, zdravotní péče o dítě, dohledu nad dítětem, jeho výchovy, vzdělání a rozvoje).

Soud pro rodinné věci může být rovněž vyzván, aby rozhodl o výchově a vzdělání dítěte. Účastníci se mohou na něj dále obrátit, pokud jde o konkrétní otázky, jako jsou rozdělení doby prázdnin mezi rodiče, sdílení určitých nákladů, zápis do školy atd. To závisí na konkrétní věci.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Skutečnost, že jeden z rodičů je nositelem výlučné rodičovské odpovědnosti, nepředstavuje naprostou volnost, pokud jde o rozhodnutí týkající se dítěte. Je třeba vzít v úvahu to, co bylo v daném případě dohodnuto. Navíc (srov. bod 2) si druhý rodič ponechává právo dohlížet nad výchovou dítěte.

Přestěhování s dítětem, aniž by o tom byl uvědoměn druhý rodič, může mít dopad na ubytování dítěte, na právo na osobní styk atd. V tomto případě se strana, která nebyla uvědoměna, nebo která nesouhlasí, může obrátit na soud pro rodinné věci (článek 374 a 387a občanského zákoníku) nebo v absolutně naléhavých případech na soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních (čl. 584 odst. 4 soudního řádu).

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

(Viz bod 2). To znamená, že oba rodiče vykonávají i nadále práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti (výkon „péče“ o dítě, výkon práva na výchovu dítěte, výkon práva na správu a užívání majetku dítěte podle zákona) a žádný z rodičů nemůže sám o sobě přijmout rozhodnutí, které by bránilo druhému rodiči, aby vykonával svá vlastní oprávnění. Musí tedy získat souhlas od druhého rodiče, a pokud jej nemá, nemůže jednat. Nicméně například, co se týče „péče“ o dítě, rodič, u kterého se dítě nachází, bude přijímat v tuto dobu rozhodnutí týkající se časového rozvrhu, pravidel chování atd. V případě třetích stran se má (v dobré víře) za to, že každý z rodičů jedná se souhlasem druhého rodiče, vykonává-li sám úkon této odpovědnosti (článek 373 občanského zákoníku).

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Na základě čl. 572a bod 4 soudního řádu rozhoduje soud pro rodinné věci o návrzích týkajících se rodičovské odpovědnosti, ubytování nebo práva na osobní styk, pokud jde o nezletilé děti. Doklady, které je třeba připojit k návrhu, se liší v závislosti na podaném návrhu.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Určité případy, které spadají do příslušnosti soudu pro rodinné věci, jako jsou případy týkající se rodičovské odpovědnosti, práva na ubytování a na osobní styk, jsou považovány zákonem za naléhavé a mohou být zahájeny žalobou (requête contradictoire), předvoláním (citation) nebo společnou žalobou (requête conjointe). O takových věcech se rozhoduje jako při rozhodování o předběžných opatřeních. Jestliže je věc zahájena předvoláním, činí lhůta nejméně 2 dny (viz čl. 1035 pododstavec 2 soudního řádu). V ostatních případech se zahajovací soudní jednání koná nejpozději do 14 dnů, které následují po podání žaloby soudní kanceláři (čl. 1253b odst. 4 pododstavec 2 soudního řádu).

Ve všech věcech týkajících se nezletilých dětí se musí účastníci dostavit osobně k zahajovacímu jednání, ale také k jednáním, kde se projednávají otázky týkající se dětí, jakož i k dalším jednáním soudu (čl. 1253b odst. 2 pododstavce 1 a 2 soudního řádu). Nadto má každý nezletilý právo být slyšen ve věcech, které se ho týkají a které se vztahují k rodičovské odpovědnosti, k právu na ubytování a k právu na osobní styk (čl. 1004 odst. 1 pododstavec 1 soudního řádu).

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Uplatňují se ustanovení obecného práva (viz karta „Právní pomoc – Belgie“).

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

V případě rozvodu na základě vzájemného souhlasu se účastníci dohodli na podrobné úpravě rodičovské odpovědnosti, nejvyšší státní zástupce vyjádřil své stanovisko a soud pro rodinné věci schválil dohody a rozhodl o rozvodu, není tedy v zásadě namístě podávat odvolání.

V ostatních případech je možné podat odvolání proti rozhodnutí týkajícímu se rodičovské odpovědnosti ve lhůtě, která činí obecně jeden měsíc. Tato lhůta běží od doručení rozsudku, nebo jeho oznámení (odvolání proti usnesení vydanému na základě jednostranného návrhu). Někdy je pro začátek běhu promlčecí lhůty vzato v úvahu datum vynesení rozsudku (například při odvolání státního zastupitelství).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Soudu pro rodinné věci, který stanovil harmonogram ubytování dítěte u jednoho a druhého z jeho rodičů, nebo který určil právo na osobní styk s rodičem, nebo dokonce s třetí osobou, přísluší, aby opatřil následně u svého rozhodnutí nařídit výkon rozhodnutí (čl. 387b, odst.1 pododst. 5 občanského zákoníku). Tento soud určuje charakter výše zmíněných opatření výkonu a podrobnou úpravu výkonu s ohledem na zájem dítěte a jmenuje, pokud to považuje za nutné, osoby oprávněné, aby doprovodily soudního vykonavatele pro účely vykonání rozhodnutí. Soud pro rodinné věci může rozhodnout o periodické sankci, která má za cíl zajistit dodržování přijatého rozhodnutí.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Od 1. března 2005 na základě nařízení č. 2201/2003, nazývaného „Brusel IIa“, jsou v zásadě uznávána ze zákona všechna rozhodnutí týkající se rodičovské odpovědnosti vydaná v členském státě (s výjimkou Dánska). Nicméně výkon rozhodnutí předpokládá, nejde-li o rozhodnutí o právu na styk a rozhodnutí o navrácení dítě v případě únosu, podání žádosti o vystavení doložky vykonatelnosti k soudu pro rodinné věci, který bude rozhodovat stejným způsobem jako o předběžných opatřeních.

Toto zjednodušené řízení se však nevztahuje na rozhodnutí vydaná před výše uvedeným datem mimo rozvodové řízení. V takovém případě by bylo třeba dodržet obvyklé postup pro dosažení uznání a výkonu rozhodnutí.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Na soud pro rodinné věci se může obrátit kterákoli osoba, která má zájem, aby bylo odepřeno uznání rozhodnutí vydaného v zahraničí. Tento soudní orgán může přerušit řízení, pokud je dotyčné rozhodnutí předmětem opravného prostředku v zemi vydání.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Belgické soudy uplatňují v zásadě právo obvyklého bydliště dítěte.

Nicméně právo státu, jehož je dítě státním příslušníkem, se uplatní, pokud právo obvyklého bydliště neumožňuje zajistit ochranu, kterou vyžadují osoba nebo její majetek. Belgické právo se uplatní za předpokladu, že se ukáže fakticky nebo právně nemožné přijmout opatření, která stanoví cizí rozhodné právo.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Bulharská legislativa v souvislosti s rodičovskou odpovědností a péčí o dítě používá pojmy „rodičovská práva a povinnosti“ a „výkon rodičovských práv“. Koncept rodičovské odpovědnosti zahrnuje veškerá práva a povinnosti, které rodič ve vztahu k nezletilému dítěti má.

Bulharské právo rozlišuje mezi nezletilými osobami mladšími 14 let a nezletilými osobami ve věku mezi 14 a 18 lety. Výkon rodičovských práv se týká obou věkových skupin.

Dojde-li k osvojení, uplatní se mezi osvojencem a jeho potomky na straně jedné a osvojitelem a jeho příbuznými na straně druhé stejná práva a povinnosti, jako mezi pokrevními příbuznými, zatímco práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho potomky na jedné straně a jejich pokrevními příbuznými na straně druhé zanikají.

V rozhodnutí o rozvodu manželství soud zároveň upraví výkon rodičovských práv, osobní vztahy a vyživovací povinnost vůči dítěti, které se v tomto manželství narodilo, stejně jako způsob využití rodinné domácnosti. Vezme přitom v úvahu zájmy dítěte.

Soud jednoho z rodičů pověří výkonem rodičovských práv, stanoví opatření pro výkon těchto práv, upraví vztahy mezi dítětem a jeho rodiči a stanoví výživné na dítě. Soud bere při rozhodování o svěření rodičovské odpovědnosti jednomu z rodičů v úvahu všechny okolnosti, přičemž zohlední zájmy dítěte. Soud vyslechne rodiče i dítě, je-li starší 10 let.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Oba rodiče zpravidla vykonávají rodičovská práva společně a nerozdílně.

Zákon výslovně upravuje právo prarodičů na styk s dítětem.

Nezletilé děti jsou povinny žít se svými rodiči, ledaže existují závažné důvody, aby tomu tak nebylo. V případě porušení tohoto pravidla soud na základě žádosti rodičů a poté, co dítě starší 10 let vyslechne, nařídí, aby se ke svým rodičům vrátilo.

Každý z rodičů může sám zastupovat dítě mladší 14 let a udělovat souhlas k právním úkonům dítěte staršího 14 a mladšího 18 let, a to pouze v zájmu dítěte.

Nemovitý a movitý majetek nezletilého dítěte, s výjimkou majetku podléhajícího rychlé zkáze, je možné zcizit, zatížit zástavou nebo s ním nakládat pouze se souhlasem okresního soudu v místě obvyklého bydliště dítěte, a to pouze v případě, že je to nezbytné nebo ve zřejmém zájmu dítěte. Dary učiněné nezletilým dítětem, stejně jako právní úkony směřující ke vzdání se či půjčování majetku nezletilého dítěte nebo k zajištění závazků dalších osob tímto majetkem (zástava, hypotéka či ručení), jsou neplatné.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Ohrožuje-li rodič svým jednáním dítě, jeho výchovu, zdraví či majetek, příjme okresní soud z vlastní iniciativy nebo na základě žádosti druhého rodiče či státního zástupce vhodná opatření v zájmu dítěte, přičemž dítěti zajistí vhodné ubytování, je-li to nezbytné.

Soud přijme vhodná opatření také v případě, že rodič není výkonu rodičovských práv schopen z důvodu trvalé fyzické či psychické nemoci, dlouhodobé nepřítomnosti nebo z jiných objektivních příčin. Rodič může být rodičovské odpovědnosti zbaven zejména v těchto obzvláště závažných případech: rodič o dítě nepečuje a dlouhodobě a bez řádného důvodu na něj neplatí výživné nebo rodič dítě umístil do specializovaného ústavu a nevyzvedl jej nejpozději 6 měsíců ode dne, kdy tak měl učinit.

Okresní soud zahájí soudní řízení o zbavení rodičovské odpovědnosti z moci úřední, popřípadě na základě žádosti druhého rodiče či státního zástupce. Souběžně s rozhodnutím o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti soud rozhodne také o úpravě poměrů mezi rodiči a dítětem.

Na žádost rodiče nebo v případě, že se vyskytnou nové okolnosti, může soud rozhodnout o obnovení rodičovské odpovědnosti.

Soud z moci úřední informuje o zbavení rodičovské odpovědnosti a o jejím případném obnovení obec, v níž má rodič trvalé bydliště, aby bylo možné dítěti ve věku 14 až 18 let jmenovat opatrovníka nebo dítěti mladšímu 14 let poručníka.

Na základě žádosti orgánu sociální péče může soud nařídit, aby dítě žilo mimo rodinu, jestliže rodiče zemřeli, jsou neznámí, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti nebo jim byl výkon rodičovské odpovědnosti omezen, pokud o dítě dlouhodobě z objektivního důvodu nebo bez řádného důvodu nepečují, popřípadě pokud je dítě vystaveno domácímu násilí a existuje-li vážná hrozba jeho fyzickému, mentálnímu, morálnímu, intelektuálnímu a sociálnímu vývoji. V takovém případě je dítě umístěno do ústavu či do náhradní rodiny, včetně případů podle článku 11 Haagské úmluvy o ochraně dětí z roku 1996.

Soud může rozhodnout o svěření dítěte do péče jeho příbuzným, popřípadě do náhradní rodinné péče či specializovaného ústavu. Po dobu soudního řízení zajistí orgán sociální péče příslušný na základě aktuálního místa pobytu dítěte jeho ubytování v rámci správního řízení o dočasném ubytování.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Pokud se rodiče, kteří žijí společně, neshodnou na záležitosti týkající se výkonu rodičovské odpovědnosti, okresní soud je – a je-li to nezbytné, také dítě – vyslechne a o sporu rozhodne. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání, které se řídí obecnými pravidly.

Jestliže rodiče nežijí společně a nemohou se dohodnout na tom, kdo bude mít dítě v péči, rozhodne v této věci okresní soud v místě obvyklého bydliště dítěte, přičemž dítě starší 10 let nejprve vyslechne. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání, které se řídí obecnými pravidly.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Rodiče mohou uzavřít mimosoudní dohodu týkající se svěření dítěte do péče, výkonu rodičovské odpovědnosti a úpravě styku rodiče, který rodičovská práva nevykonává, s dítětem, avšak taková dohoda není právně závazná. Bez ohledu na existenci mimosoudní dohody může kterýkoliv z rodičů podat žádost o úpravu způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti nebo styku s dítětem k soudu, přičemž soud rozhodne s účinností od podání žádosti do budoucna. Stejná právní úprava se uplatní i na úpravu styku dítěte s rodičem, kterému dítě nebylo svěřeno do péče a který s dítětem nežije.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Podle zákona o mediaci mohou být rodinné spory řešeny prostřednictvím mediačního řízení, avšak výsledná dohoda týkající se výkonu rodičovské odpovědnosti se stane závaznou pouze poté, co ji v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu výslovně potvrdí soud.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce může rozhodnout o všech záležitostech předložených soudu, včetně určení místa obvyklého bydliště dítěte, stanovení rodiče, kterému bude svěřen výkon rodičovské odpovědnosti, úpravy styku druhého rodiče s dítětem, práva druhého rodiče dítě navštěvovat / mít k němu přístup, stanovení výživného, výběru školy, volby jména dítěte atp. Viz také odpovědi na otázky č. 3 a 4.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Obecně platí, že rodič, který vykonává rodičovskou odpovědnost, přijímá rozhodnutí týkající se každodenního života dítěte, včetně například výběru školy. V některých záležitostech je vyžadován souhlas obou rodičů, například pokud jde o vystavení průkazů totožnosti dítěti či pokud má dítě opustit zemi, a to bez ohledu na délku a účel cesty, včetně prázdnin.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Nežijí-li rodiče společně, je soud povinen stanovit, kterému z rodičů bude svěřen výkon rodičovské odpovědnosti, a upravit výkon práva na styk druhého rodiče s dítětem. Nic však nebrání tomu, aby se rodiče u soudu dohodli na úpravě styku druhého rodiče s dítětem, která jde nad rámec běžné úpravy. Judikatura se shoduje na tom – a strany rodinných sporů to obecně přijímají –, že obvyklá úprava práva druhého rodiče na styk s dítětem zahrnuje dva a více nepracovních dní v měsíci a pevně stanovený počet týdnů během prázdnin.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Příslušným je okresní soud v místě obvyklého bydliště odpůrce. Týká-li se návrh nároku dítěte na výživné, může jej navrhovatel podat také u soudu v místě svého obvyklého bydliště.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Řízení ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti se řídí obecnými procesními předpisy.

Je-li věc řešena v rámci probíhajícího rozvodového řízení, mohou rodiče soud požádat o přijetí předběžných opatření týkajících se úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti a styku druhého rodiče s dítětem.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Strany mají právo na právní pomoc v souladu s obecnou úpravou poskytování právní pomoci podle zákona o právní pomoci.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Rozhodnutí okresního soudu je možné napadnout odvoláním ke krajskému soudu, a to ve lhůtě dvou týdnů od doručení vyhotovení rozhodnutí v souladu s obecnou úpravou odvolacího řízení.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Výkon soudních rozhodnutí probíhá v souladu s občanským soudním řádem. Občanský soudní řád obsahuje podrobnou úpravu povinnosti konat nebo zdržet se určitého jednání a povinnosti dítě předat. Rozsudek může být nuceně vykonán prostřednictvím soudního vykonavatele nebo soukromého exekutora, kterého si navrhovatel zvolí.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Použitelným právním předpisem je nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a ustanovení § 621 občanského soudního řádu (účinný od 24. července 2007).

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Použitelným právním předpisem je nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a ustanovení § 621 občanského soudního řádu (účinný od 24. července 2007).

Soudem příslušným k projednání věci je okresní soud v místě obvyklého bydliště odpůrce. Nemá-li odpůrce trvalé bydliště v Bulharsku, pak soud v místě obvyklého bydliště navrhovatele, a pokud ani navrhovatel obvyklé bydliště v Bulharsku nemá, je příslušným Městský soud v Sofii.

Žádost o uznání a výkon rozhodnutí vydaného cizím soudem nebo rozhodnutí jiného orgánu cizího státu ve věcech rodičovské odpovědnosti nebo obnovení výkonu rodičovské odpovědnosti v případě neoprávněného odebrání dítěte podle Evropské úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí ze dne 20. května 1980 (ratifikována zákonem, Úřední věstník č. 21 z roku 2003 (č. 104 z roku 2003) („Lucemburská úmluva“) se podává k Městskému soudu v Sofii. Soud nařídí veřejné jednání za účasti Ministerstva spravedlnosti nebo žadatele, stran dotčeného rozhodnutí vydaného v cizím státě a státního zástupce. Soud dítě vyslechne, požádá-li o to orgán sociální péče v místě bydliště dítěte. Řízení o uznání a výkonu rozhodnutí vydaného v cizím státě se přeruší z následujících důvodů: ohledně předmětu sporu probíhá soudní řízení, které bylo zahájeno později, než řízení ve státě, v němž bylo dotčené rozhodnutí vydáno. Stejný postup se uplatní i v případě, že u bulharských soudů již probíhá řízení o uznání a výkonu jiného rozhodnutí. Příslušný soud je neprodleně informován a soudce je povinen přijmout rozhodnutí ve lhůtě jednoho měsíce od tohoto oznámení.

Rozhodnutí musí být vydáno ve lhůtě jednoho měsíce od podání žádosti. Rozhodnutí je možné napadnout odvoláním k Odvolacímu soudu v Sofii, jehož rozhodnutí je konečné.

Stejný postup se uplatní také u žádostí o uznání a výkon rozhodnutí vydaného po odebrání dítěte v případě, že toto rozhodnutí konstatuje, že odebrání bylo protiprávní. Uznání a výkon rozhodnutí vydaného v jiném signatářském státě Lucemburské úmluvy je odmítnuto na základě článků 8 a 9, jestliže jsou splněny předpoklady stanovené v článku 10 odst. 1 úmluvy, a potvrzeno pouze v případě, že je toto rozhodnutí vykonatelné ve státě, který jej přijal. Stejný postup se uplatní i v případech řídících se Úmluvou o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské odpovědnosti a opatření k ochraně dětí.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Vztah mezi rodiči a jejich dítětem se řídí právním řádem státu jejich obvyklého bydliště. Pokud rodiče a dítě nemají obvyklé bydliště ve stejném státě, je pro určení rozhodného práva určující místo obvyklého bydliště dítěte nebo jeho státní příslušnost – podle toho, co je pro dítě výhodnější. Záležitosti spojené s opatrovnictvím a poručnictvím se řídí právem státu, v němž má osoba, jíž je opatrovník nebo poručník ustaven, místo obvyklého bydliště. Vztah mezi osobou, jíž byl opatrovník nebo poručník ustaven, a jejím opatrovníkem či poručníkem se řídí právním řádem, který se uplatnil při jeho ustavení.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Pojem „rodičovská odpovědnost“ je zakotven v Občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Tento pojem zahrnuje soubor práv a povinností rodičů, které spočívají v:

• péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
• ochraně dítěte,
• udržování osobního styku s dítětem,
• zajišťování jeho výchovy a vzdělání,
• určení místa jeho bydliště,
• zastupování dítěte a spravování jeho jmění.

Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud. Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte. Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu. Rodičovskou odpovědnost týkající se osoby dítěte vykonávají rodiče způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte. Rozhodují-li rodiče o vzdělání nebo o pracovním uplatnění dítěte, vezmou v úvahu jeho názor, schopnosti a nadání.

Dokud se dítě nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem, včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných osob a veřejného pořádku. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit. Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.

Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé. Rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich; jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. Rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. Nedohodnou-li se rodiče, který z nich dítě při právním jednání zastoupí, rozhodne soud na návrh rodiče, který z rodičů bude za dítě právně jednat a jakým způsobem.

Rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především je jako řádní hospodáři spravovat. S peněžními prostředky, o kterých lze předpokládat, že nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisících s majetkem dítěte, musí bezpečně nakládat. Při právním jednání, které se týká jednotlivé součásti jmění dítěte, vystupují rodiče jako jeho zástupci; rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. Poruší-li rodiče povinnost pečovat o jmění dítěte jako řádní hospodáři, nahradí dítěti škodu z toho vzniklou společně a nerozdílně. Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při péči o jmění dítěte, rozhodne na návrh rodiče soud. K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven. Není podstatné, zda jsou rodiče dítěte sezdaní či nikoli, a zda se dítě narodilo v manželství či mimo něj.

Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě. Hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám; je ale povinen neprodleně sdělit druhému rodiči, jaký je stav věcí. Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.

Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti závažná okolnost a lze-li se domnívat, že je toho v souladu se zájmy dítěte třeba, může soud rozhodnout, že se výkon rodičovské odpovědnosti pozastavuje. Nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení. Zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví. Spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo použil-li rodič své dítě, které není trestně odpovědné, ke spáchání trestného činu, soud zvlášť posoudí, nejsou-li tu důvody pro zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti.

Nežije-li některý z rodičů nebo není-li znám, nemá-li některý z rodičů rodičovskou odpovědnost, nebo je-li výkon jeho rodičovské odpovědnosti pozastaven, vykonává rodičovskou odpovědnost druhý rodič; to platí i tehdy, je-li rodičovská odpovědnost jednoho z rodičů omezena nebo je-li omezen její výkon. Nemá-li žádný z rodičů rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu nebo je-li výkon rodičovské odpovědnosti obou rodičů pozastaven, anebo je-li rodičovská odpovědnost rodičů dotčena některým z uvedených způsobů, ale každého jinak, jmenuje soud dítěti poručníka, kterému náleží povinnosti a práva rodičů nebo jejich výkon na místě rodičů. Je-li rodičovská odpovědnost rodičů omezena nebo je-li omezen její výkon, jmenuje soud dítěti opatrovníka.

Pokud je dítě osvojené, práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti se přenáší na jeho osvojitele, a to okamžikem, kdy rozhodnutí soudu o osvojení dítěte nabyde právní moci.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Rozhodne-li soud o omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne zároveň o jeho rodičovské odpovědnosti. Výkon rodičovské odpovědnosti nezletilého rodiče, který dříve přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství nenabyl plné svéprávnosti, je až do doby, kdy nabude plnou svéprávnost, pozastaven; to neplatí o výkonu povinnosti a práva péče o dítě, ledaže soud vzhledem k sobě rodiče rozhodne, že výkon této povinnosti a tohoto práva se pozastavuje až do doby, kdy rodič nabude plnou svéprávnost. Výkon rodičovské odpovědnosti rodiče, jehož svéprávnost byla v této oblasti omezena, je po dobu omezení jeho svéprávnosti pozastaven, ledaže soud rozhodne, že se rodiči vzhledem k jeho osobě zachovává výkon povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem.

Není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka. Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak. Poručník musí byt plně svéprávný a svým způsobem života zaručovat, že je schopen funkci řádně vykonávat. Do funkce poručníka může soud jmenovat i dvě osoby, kterými budou zpravidla manželé. Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, jmenuje soud poručníkem toho, koho naznačili rodiče. Jinak soud jmenuje poručníkem některou z osob příbuzných nebo blízkých dítěti nebo jeho rodině, ledaže rodič takovou osobu výslovně vyloučil. Není-li takové osoby, jmenuje soud poručníkem jiného vhodného člověka. Pokud za poručníka dítěte nemůže být ustanovená fyzická osoba, soud pověří orgán sociálně-právní ochrany dětí, a to až do doby, kdy soud jmenuje dítěti jiného poručníka nebo dokud se poručník neujme funkce. Poručník podléhá dozoru soudu. Sestavuje soupis jmění jak na počátku, tak na konci funkce. Pravidelně předkládá soudu zprávy o dítěti, jeho vývoji a účty ze správy jmění. Každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti musí být schváleno soudem.

Další možností je svěřit dítě do pěstounské péče. Pěstounství je osobní péčí o dítě třetí osobou; nedochází při něm však k přijetí cizího dítěte za své jako v případě osvojení. Pěstoun při výchově dítěte vykonává přiměřeně povinnosti a práva rodičů. Je povinen a oprávněn rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. Má povinnost informovat rodiče dítěte o jeho podstatných záležitostech. Vyžadují-li to okolnosti, stanoví další povinnosti a práva pěstouna soud.Rodičům zůstávají vůči dítěti zachovány povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti, včetně práva se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i práva na informace o dítěti, s výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví pěstounovi, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak. Pěstoun vůči dítěti nemá vyživovací povinnost.

Pěstoun musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče. Je jím zpravidla příbuzný, ale může to být i třetí osoba, které orgán sociálně-právní ochrany dětí zprostředkoval pěstounství (za tímto účelem krajský úřad vede evidenci žadatelů vhodných stát se pěstouny). Soud může dítě svěřit do pěstounské péče na přechodnou dobu (například po dobu pobytu rodiče v léčebně) i na neurčito. Pěstounství tak může řešit nastalé krize v rodině nebo zajistit péči v náhradním rodinném prostředí. Aby byl snížen počet dětí umísťovaných do ústavů nebo zařízení ústavního typu, má pěstounská péče přednost před ústavní výchovou. Pěstoun pobírá od státu dávky pěstounské péče (např. příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek při ukončení pěstounské péče, odměnu pěstouna atd.)

Občanský zákoník dále upravuje institut svěření dítěte do péče jiné osoby pro případ, že o dítě nemůže osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník. Takové svěření nenahrazuje pěstounskou péči, ani péči, která musí předcházet osvojení. Má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově. Pečující osoba musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území České republiky a souhlasit se svěřením dítěte do osobní péče. Povinnosti a práva pečující osoby vymezí soud, jinak se přiměřeně použije úprava pěstounství.

Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitostí dítěte, nejedná-li se o záležitosti osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení osobou s odbornými znalostmi, popřípadě i jinou vhodnou osobou. Uzavře-li dítě smlouvu o zastoupení, nemá to vliv na zákonné zastoupení dětí rodiči. Nedojde-li mezi zákonným a smluvním zástupcem k dohodě, rozhodne soud v souladu se zájmy dítěte.

Jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu se zájmy dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření nařídit ústavní výchovu. Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud přitom vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby. Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let, přičemž je možné ji prodloužit (i opakovaně), jestliže důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají (vždy maximálně na tři roky). Pominou-li důvody, pro které byla ústavní výchova nařízena, nebo je-li možné zajistit dítěti jinou než ústavní péči, soud neprodleně ústavní výchovu zruší a zároveň rozhodne podle okolností o tom, komu bude napříště dítě svěřeno do péče.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Rozhodnutí o péči o dítě je nezbytnou podmínkou rozvodu manželství jeho rodičů. Při rozhodování soud uváží zájem dítěte; od souhlasného stanoviska rodičů se soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Soud bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. Soud dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem. Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.

Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. Řídí se obdobnými pravidly pro rozhodování o péči o dítě jako v případě rozvodu manželství.

Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem. Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže.

Změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

V případě rozvodu rodičů musí dohoda mezi rodiči o způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti upravovat, jak bude každý z rodičů o dítě po rozvodu rodičů pečovat. Rodiče v dohodě mohou také upravit styk rodičů s dítětem. Taková dohoda podléhá souhlasu soudu. Soud schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmy dítěte. Obdobně to platí i pro dohodu rodičů v případě, že spolu rodiče dítěte nežijí.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Za účelem ochrany zájmů dítěte soud v řízení o péči o nezletilé vede rodiče k nalezení smírného řešení. Soud může rodičům uložit na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii nebo jim nařídit setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.

Mimoto je možné využít služeb tzv. manželských a rodinných poraden, které poskytují pomoc prostřednictvím kvalifikovaných psychologů a sociálních pracovníků.

Dále orgán sociálně-právní ochrany dětí může rodiči, který nerespektuje práva dítěte nebo druhého rodiče (např. na péči, na pravidelný styk), domluvit, poučit ho o právní úpravě a následcích jeho chování. Orgán sociálně-právní ochrany dětí rovněž může uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, pokud rodiče nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte nebo úpravě styku s dítětem.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Za splnění předepsaných podmínek může soud na žádost rodičů rozhodnout zejména o těchto záležitostech týkajících se poměrů mezi rodiči a dětmi:

1. práva osobního charakteru (např. právo určit jméno a příjmení dítěte či právo dát souhlas s osvojením dítěte)

2. péče o dítě a úprava styku s dítětem,

3. náhradní formy péče o dítě (např. poručenství, svěření dítěte do péče jiné osoby, pěstounství, ústavní výchova),

4. vyživovací povinnost,

5. zastupování a péče o jmění dítěte, souhlas s právním jednáním dítěte,

6. o záležitostech pro dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout (za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte).

Nejčastěji soud rozhoduje o tom, komu svěří dítě do péče, eventuálně o úpravě styku s dítětem, a o úpravě výživného.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Péče o dítě je pouze částí práv a povinností, které zahrnuje rodičovská odpovědnost. Pokud tedy rodič, jemuž dítě nebylo svěřeno do péče, nebyl zbaven rodičovské odpovědnosti, ani mu nebyla rodičovská odpovědnost omezena či pozastavena, nadále ji ve vztahu k ostatním složkám rodičovské odpovědnosti vykonává a neztrácí právo rozhodovat o významných záležitostech týkajících se dítěte. Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě a v souladu se zájmem dítěte. Hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám; je ale povinen neprodleně sdělit druhému rodiči, jaký je stav věcí.

Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. Soud rovněž rozhodne na návrh rodiče v případě, že se rodiče nedohodnou, který z nich dítě zastoupí při právním jednání či o podstatných věcech při péči o jmění dítěte.

Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Občanský zákoník rozlišuje mezi svěřením dítěte do péče jednoho z rodičů, do střídavé péče, do společné péče, nebo do péče jiné osoby než rodiče. Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby jeho rozhodnutí odpovídalo zájmům dítěte. Rozhodnutí o společné nebo střídavé péči může soud vydat, pokud jsou rodiče spolu schopní komunikovat a vzájemně spolupracovat.

Společná péče (společná výchova)

Tato forma úpravy péče o dítě znamená, že zde není konkrétní rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů. V praxi to znamená, že při společné péči může jeden rodič např. zabezpečovat vzdělávací potřeby dítěte a druhý jeho sportovní aktivity anebo se jeden rodič stará o jazykové studium dítěte, zatímco druhý rodič se věnuje jiným mimoškolním aktivitám dítěte. Oba rodiče se podílí na poskytování zdravotní péče a zabezpečování materiálních potřeb dítěte (např. vaření, úklid, ošacení atd.). Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.

Střídavá péče (střídavá výchova)

Střídavá péče znamená, že se dítě svěří do výchovy střídavě jednomu z rodičů na přesně stanovené časové období. Soud zároveň vymezí práva a povinnosti uplatňující se po čas těchto časových období.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

S návrhem, který se týká rodičovských práv a povinností, je nutné se obrátit na okresní soud (v Praze na obvodní soud, v Brně na Městský soud), v jehož obvodu má nezletilé dítě bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Soud může v záležitostech týkajících se nezletilých dětí rozhodovat i bez návrhu.

Náležitosti návrhu závisí na druhu návrhu. Je však nutné vždy uvést jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků a jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá a kterému soudu je návrh určen.

Návrh musí obsahovat všechny důležité dokumenty týkající se dané záležitosti – např. rodný list, oddací list, předcházející rozhodnutí soudu týkající se dítěte apod. Návrh v listinné podobě je třeba předložit v potřebném množství stejnopisů, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jednu kopii, je-li to třeba.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Soud může zahájit řízení ve věcech péče soudu o nezletilé i tehdy, pokud ve věci nebyl podán návrh.

Pomocí předběžného opatření může soud ještě před vydáním rozhodnutí ve věci samé, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, uložit účastníku řízení, aby platil výživné v nezbytné míře anebo svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, popř. osobě, kterou ustanoví soud. Předběžné opatření se obecně vydává na návrh, avšak v případě, kdy lze bez návrhu zahájit řízení ve věci samé (tedy i řízení ve věcech péče soudu o nezletilé), lze i předběžné opatření nařídit bez návrhu. Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak. Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat náležitosti dle § 42 odst. 4 a dle § 75 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tedy zejména: údaj o tom, kterému soudu je návrh určen; kdo návrh činí a jaké věci se týká, tj. vylíčení skutečností, které odůvodňují takové předběžné opatření, jaké je navrhováno; co se návrhem sleduje, tj. jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; vylíčení skutečností o tom, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen a dále označení dne, v němž byl návrh vyhotoven a podpis navrhovatele nebo jeho zástupce. K návrhu je nutné připojit listiny, jichž se navrhovatel dovolává. Obecně u předběžných opatření platí, že k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu v předepsané výši. Ovšem jde-li o předběžné opatření ve věci výživného nebo jde-li o předběžné opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, složení jistoty se nevyžaduje. O návrhu na předběžné opatření rozhodne soud bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může soud o návrhu na předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán. Soud rozhoduje bez slyšení účastníků. Při nařízení předběžného opatření soud uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení. Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.

Zákon o zvláštních řízeních soudních (zákon č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů) upravuje zvláštní předběžné opatření pro případ, že se nezletilé dítě ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat, nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen. V takovém případě soud předběžným opatřením, které soud může nařídit pouze na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, upraví poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu tak, že nařídí, aby dítě bylo umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí. Takovým předběžným opatřením lze svěřit dítě i do pěstounské péče na přechodnou dobu, po kterou rodič nemůže dítě ze závažných důvodů vychovávat, nebo po jejímž uplynutí lze dítě svěřit do péče před osvojením, dát souhlas rodiče s osvojením či rozhodnout o tom, že není třeba souhlasu rodiče k osvojení. O návrhu na předběžné opatření soud rozhodne bezodkladně, nejpozději do 24 hodin od jeho podání. Rozhodnutí se vykonává ihned po jeho nařízení, přičemž soud spolupracuje při jeho výkonu s příslušnými orgány veřejné moci.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Podle zákona o soudních poplatcích (zákon č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějích předpisů) jsou od poplatků osvobozena řízení ve věcech opatrovnických a péče soudů o nezletilé. To znamená, že navrhovatel, který překládá návrh týkající se rodičovských práv a povinností, nemá povinnost platit soudní poplatky.

Za určitých podmínek lze ustanovit bezplatně či za sníženou odměnu právního zástupce. Soud zástupce ustanoví na žádost účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem zcela či zčásti osvobozen od soudních poplatků, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, je mu ustanoven zástupce z řad advokátů. Ustanovení zástupce musí odůvodňovat poměry účastníka (v praxi se může jednat o nepříznivé majetkové poměry nebo nepříznivou sociální situaci a vždy je nutné zohlednit konkrétní okolnosti případu) a nesmí jít o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Zákon o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie (zákon č. 629/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů) upravuje přístup k právní pomoci v rámci soudních řízení ve členském státě Evropské Unie, kterého se účastní fyzická osoba s pobytem v jiném členském státě. Tato pomoc se týká soudního řízení ve fázi nalézací i vykonávací.

Zákon o advokacii (zákon č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) stanoví podmínky, za kterých je možné požádat o bezplatné přidělení právního poradce přímo Českou advokátní komoru.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano, proti rozhodnutí týkajícímu se rodičovské odpovědnosti se lze odvolat. Okresní soudy jsou prvostupňovými soudy pro řízení o právech a povinnostech vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. Krajské soudy (nebo Městský soud v Praze) rozhodují o odvolání proti rozhodnutí prvostupňových soudů. Odvolání proti rozhodnutí soudu je možné podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, a pokud to zákon nevylučuje (není např. možné podat odvolání proti výroku soudu o schválení dohody rodičů o péči o dítě). Odvolání je podáno včas také po uplynutí patnáctidenní lhůty, pokud se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání.

Je třeba zdůraznit, že některá rozhodnutí mohou být předběžně vykonatelná - dají se tedy vykonat navzdory tomu, že proti nim bylo podáno odvolání. Předběžné vykonatelná jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného a rozsudky, jimiž se prodlužuje trvání výchovného opatření, kterým bylo dítě dočasně odňato z péče rodičů nebo jiné fyzické osoby.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

V České republice je nutné podat návrh na výkon rozhodnutí týkající se péče o nezletilé děti u soudu. Postup uplatňovaný při výkonu rozhodnutí se řídí zákonem o zvláštních řízeních soudních (zákon č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého, kterým je okresní soud (v Praze obvodní soud, v Brně Městský soud), v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště. Návrh musí obsahovat všechny potřebné informace (označení oprávněné a povinné strany, určení rozsahu a obsahu závazku povinné strany a konečného termínu pro plnění příslušného závazku a specifikaci tzv. exekučního titulu – rozhodnutí, které se bude vykonávat).

Před nařízením výkonu rozhodnutí může soud, pokud k tomu shledá zvláštní důvody, anebo nebyl-li povinný poučen o následcích nesplnění povinností, vyzvat povinného k plnění rozhodnutí nebo dohody a poučit jej o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte. Soud může také požádat příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby vedl povinného ke splnění povinností, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí.

Pokud osoba nesplní povinnost ani po poučení soudu, nařídí soud výkon rozhodnutí uložením pokuty, a to i opakovaně. Výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Mezi další opatření, která soud může nařídit, patří setkání s mediátorem, setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie nebo stanovení plánu navykacího režimu tak, aby byl umožněn postupný kontakt dítěte s osobou oprávněnou ke styku s ním.

Pokud i přes uskutečnění uvedených opatření nedoje ke splnění povinností nebo je z okolností zřejmě, že by tento postup nevedl ke splnění povinnosti, nařídí soud ve výjimečných případech výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle dohody nebo rozhodnutí nemá být. Rozhodnutí, kterým byl výkon rozhodnutí o odnětí dítěte nařízen, se doručuje povinnému až při provedení výkonu.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti, které vydaly soudy v členských státech Evropské unie, jsou v České republice uznávána v souladu s nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále "nařízení č. 2201/2003") a nařízením Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále "nařízení 2019/1111"), aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Dle nařízení č. 2201/2003 každá osoba mající právní zájem se však může obrátit na soud s návrhem na vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí. V České republice jsou k tomuto řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy (v Praze obvodní soudy, v Brně Městský soud). Místně příslušný je okresní soud, který je obecným soudem navrhovatele, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam. Dle nařízení 2019/1111 každá dotčená strana může podat návrh na vydání rozhodnutí o neexistenci důvodů pro zamítnutí uznání. V České republice jsou k tomuto řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy (v Praze obvodní soudy, v Brně Městský soud).

Než může být rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti vydané v jiném členském státě v České republice vykonáno, musí být prohlášeno za vykonatelné podle zvláštního postupu v souladu s výše uvedeným nařízením č. 2201/2003. Návrh na prohlášení vykonatelnosti se v České republice podává u místně příslušného okresního soudu (v Praze u obvodního soudu, v Brně u Městského soudu v Brně). Místní příslušnost se v souladu s nařízením č. 2201/2003 určí podle místa obvyklého bydliště osoby, vůči které je výkon navrhován, nebo podle místa obvyklého bydliště dítěte; pokud se ani jedno z těchto míst nenalézá v členském státě výkonu, místní příslušnost se určí podle místa výkonu rozhodnutí.

Rozhodnutí o právu na styk s dítětem a rozhodnutí stanovící navrácení dítěte vydané na základě čl. 11 odst. 8 nařízení č. 2201/2003 jsou podle čl. 41 a 42 nařízení č. 2201/2003 vykonatelná v jiném členském státě bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti námitky proti uznání rozhodnutí, pokud bylo rozhodnutí osvědčeno v členském státě původu na standardizovaném formuláři obsaženém v příloze nařízení č. 2201/2003.

K návrhu na uznání či neuznání rozhodnutí a na prohlášení rozhodnutí za vykonatelné je třeba přiložit jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti (např. stejnopis či ověřená kopie rozhodnutí), a osvědčení dle čl. 39, vydané příslušným orgánem členského státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, na standardizovaném formuláři obsaženém v příloze nařízení č. 2201/2003. V případě rozsudku pro zmeškání je třeba dále předložit prvopis nebo ověřený opis písemnosti, která potvrzuje, že straně, která se k řízení nedostavila, byl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost nebo jakákoliv písemnost dosvědčující, že žalovaný rozhodnutí jednoznačným způsobem přijal. Není-li předloženo osvědčení nebo požadovaná písemnost v případě rozsudku pro zmeškání, postupuje se dle čl. 38 odst. 1 nařízení č. 2201/2003.

Dle nařízení 2019/1111 jsou rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti vydaná v členském státě, v němž jsou vykonatelná, vykonatelná v České republice, aniž se vyžaduje prohlášení vykonatelnosti.

Rozhodnutí v tom rozsahu, v němž přiznávají právo na styk s dítětem a rozhodnutí podle čl. 29 odst. 6, pokud ukládá navrácení dítěte, pokud byla osvědčena v členském státě původu na standardizovaném formuláři obsaženém v příloze nařízení 2019/1111, jsou podle čl. 43 nařízení 2019/1111 uznávána v jiných členských státech, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení a bez možnosti napadnutí jejich uznání, ledaže je rozhodnutí shledáno neslučitelným s rozhodnutím uvedeným v čl. 50, a to pouze v rozsahu této neslučitelnosti.

Rozhodnutí v tom rozsahu, v němž přiznávají právo na styk s dítětem a rozhodnutí podle čl. 29 odst. 6, pokud ukládá navrácení dítěte, pokud byla osvědčena v členském státě původu na standardizovaném formuláři obsaženém v příloze nařízení 2019/1111, jsou podle čl. 45 nařízení 2019/1111 vykonatelná v jiných členských státech, aniž se požaduje prohlášení vykonatelnosti.

Pro účely uznání a výkonu rozhodnutí dle nařízení 2019/1111 je třeba předložit jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti a příslušné osvědčení dle čl. 36 či 47 vydané příslušným orgánem členského státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, na standardizovaném formuláři obsaženém v příloze nařízení 2019/1111. Nejsou-li předloženy písemnosti uvedené v čl. 31 odst. 1, postupuje se dle čl. 32 nařízení 2019/1111.

Při splnění podmínek uvedených ve zmíněných nařízeních je postup výkonu rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti z jiného členského státu EU stejný jako u výkonu vnitrostátních rozhodnutí. Viz informace v předchozí otázce.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání a výkon rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Opravný prostředek (odvolání) proti rozhodnutí soudu se podává u soudu, který rozhodnutí vydal. O opravném prostředku rozhoduje nadřízený soud.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

V řízení ve věcech rodičovské odpovědnosti se rozhodné právo určí dle Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské odpovědnosti a opatření k ochraně dětí z 19. října 1996. Přednostně před Úmluvou z r. 1996 se uplatní dvoustranné mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika ve vztahu k některým státům vázána, pokud nebylo učiněno prohlášení dle čl. 52 odst. 1 Úmluvy z r. 1996 (takové prohlášení učinily ve vztahu ke vzájemné dvoustranné smlouvě Česká republika a Polsko, čímž byla zajištěna přednostní použitelnost Úmluvy z r. 1996).

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče. Rodiče mají povinnost a právo pečovat o své nezletilé dítě. Rodičovská péče zahrnuje péči o dítě a jeho majetek a zastupování dítěte; právo rozhodovat za dítě je proto v zásadě spojeno s rodičovskou péčí. Rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a povinnost poskytovat výživné na dítě.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Jak je již uvedeno k otázce 1, pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a placení výživného na dítě.

Společná rodičovská péče je v zásadě založena na tom, že:

1. se dítě narodí sezdaným rodičům;
2. se rodiče sezdají po narození dítěte;
3. rodiče prohlásí, že si přejí pečovat dítě společně (prohlášení o péči o dítě);
4. soud pro rodinné záležitosti (Familiengericht) rodičům svěří dítě do společné péče.

Prohlášení o péči o dítě musí být učiněno v náležité právní podobě. To může provést Úřad péče o mládež (Jugendamt), notář, nebo v některých případech diplomatické mise v zahraniční. Pokud rodiče neučiní prohlášení o péči o dítě a nejsou spolu sezdáni, je dítě svěřeno do výhradní péče matky. Soud pro rodinné záležitosti může na návrh jednoho z rodičů svěřit dítě do společné péče oběma rodičům, pokud to není v rozporu s nejlepším zájmu dítěte. Má se za to, že společná rodičovská péče je v nejlepším zájmu dítěte, pokud druhý rodič neuvede důvody proč dítě do společné péče nesvěřit a pokud tyto důvody nejsou jinak zřejmé.

Německé právo předpokládá, že je obecně v nejlepším zájmu dítěte být ve styku s oběma rodiči, a dítěti proto zaručuje právo na styk s oběma rodiči. Oba rodiče mají proto právo a povinnost zachovávat styk se svým dítětem.

Právo na styk s dítětem dává rodičům především právo pravidelně své dítě vídat a hovořit s ním. Právo na styk zahrnuje kromě osobního styku, také kontakt elektronickou počtou a po telefonu.

Je obecně povinností obou rodičů zajistit výživné na dítě. Rodiče si mohou sami zvolit způsob, jak budou výživné na své dítě poskytovat. Mohou se například rozhodnout, že budou poskytovat výživné nepeněžitou formou, převážně v rodičovské domácnosti (ubytování, stravování, ošacení atd.).

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a placení výživného na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče.

Pokud nezletilý není v péči rodičů, například v případě úmrtí rodičů nebo v případě, že rodiče nejsou způsobilí zastupovat dítě v záležitostech souvisejících s nezletilým dítětem nebo jeho majetkem třeba proto, že byli zbaveni práva na péči o dítě, je nezletilému přidělen poručník. Poručníka určí soud pro rodinné záležitosti.

Pokud rodiče nejsou schopni zajistit určité aspekty rodičovské péče, jmenuje soud pro rodinné záležitosti nezletilému s ohledem na tyto aspekty opatrovníka (§1909 Občanského zákoníku [Bürgerliches Gesetzbuch, BGB]).

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a placení výživného na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče.

Mají-li rodiče dítě ve společné péči a rozejdou se, je dítě i nadále v jejich společné péči bez ohledu na to, zda byli sezdáni. Soud pro rodinné záležitosti však může na návrh jednoho z rodičů dítě svěřit do výhradní péče jednomu z rodičů. Tomuto návrhu se vyhoví, jestliže s tím druhý rodič souhlasí a pokud dítěti není alespoň 14 let a více a nemá proti tomu námitky, nebo pokud se má za to, že zrušení společné péče a svěření dítěte do péče jednomu rodiči je v nejlepším zájmu dítěte. I když se rodiče rozvedou, přijímá se rozhodnutí tohoto druhu pouze na návrh jednoho z rodičů, pokud není ohroženo blaho dítěte.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a placení výživného na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče a práva na styk s dítětem.

Rozhodování o konkrétní organizaci společné péče je obecně na rodičích a její forma není nijak stanovena. Právně závaznou změnu ujednání ohledně rodičovské péče však nelze učinit dohodou; je nutné, aby o ní rozhodl soud pro rodinné záležitosti. Žijí-li rodiče odděleně, může jim s vypracováním vzájemně přijatelného plánu rodičovské péče pomoci Úřad péče o mládež (Jugendamt). Tento plán může být použit jako základ pro rozhodnutí soudu o rodičovské péči o dítě. Dohodnou-li se rodiče, že by dítě mělo být svěřeno do výlučné péče jednomu rodiči, mohou požádat soud pro rodinné záležitosti, aby právo na rodičovskou péči převedl.

Na organizaci styku s dítětem se rovněž rodiče mohou dohodnout a není pro to stanovena žádná závazná forma. Je-li ujednání zaznamenáno v rámci soudního řízení a schváleno soudem, je rovnocenné závaznému soudnímu rozhodnutí a v případě nutnosti je vymahatelné.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Nejsou-li rodiče schopni vyřešit své spory sami, mohou se obrátit Úřad péče o mládež nebo na dobrovolnickou podpůrnou službu pro blaho mládeže (freie Jugendhilfe). Tyto organizace poskytují rodičům poradenství a jsou jim nápomocny při překonávání potíží. Databáze těchto podpůrných služeb je k dispozici na adrese http://www.dajeb.de Rodičům může se nalezením přátelského řešení pomoci také mediace. Více informací o rodinné mediaci je k dispozici na adrese http://www.bafm-mediation.de/.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce může v závislosti na požadavku nebo návrhu v rámci daného řízení rozhodnout o všech otázkách týkajících se rodičovské péče (včetně navrácení dítěte), práva na styk dítětem a výživného na dítě. Úkolem soudce je nalézt každé fázi řízení takové řešení sporů, které bude přijatelné pro obě strany. Pokud se rodiče v určité záležitosti související s péčí o dítě, která je pro dítě důležitá, nemohou dohodnout, může soud také dát jednomu z rodičů pravomoc přijímat rozhodnutí v tomto ohledu sám (Alleinentscheidungsbefugnis).

Je-li ohroženo blaho dítěte, může soud navíc kdykoliv z vlastního podnětu nařídit jakékoli opatření, které je nezbytné k odvrácení tohoto rizika.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče vzhledem k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a placení výživného na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče a práva na styk s dítětem.

S ohledem na rodičovskou péči tomu tak v zásadě je. Rodič, jemuž nebylo dítě svěřeno do péče, nemá právo se zapojovat do rozhodování. Má však právo na styk s dítětem a může požadovat informace o osobní situaci dítěte od druhého rodiče, je-li takový požadavek legitimní. Pokud dítě pobývá s rodičem, jemuž nebylo svěřeno do péče, a to buď na základě souhlasu rodiče, jemuž bylo svěřeno do péče, nebo na základě rozhodnutí soudu (např. v rámci uplatnění práva na styk s dítětem), může rodič, jemuž nebylo dítě svěřeno do péče, sám přijímat rozhodnutí týkající se každodenní péče o dítě (např. stravování).

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče vzhledem k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a placení výživného na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče.

Mají-li rodiče dítě ve společné péči a žijí-li společně, musí dosáhnout vzájemně přijatelných rozhodnutí ve všech otázkách týkajících se rodičovské péče. Jestliže však rodiče žijí odděleně, musí tak činit pouze ve vztahu k otázkám, které jsou podstatné pro dítě. Rodič, s nímž dítě žije, má právo o každodenních záležitostech rozhodovat sám.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, která mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a povinnost poskytovat výživné na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče a práva na styk s dítětem.

Soudy pro rodinné záležitosti (oddělení obecních soudů) jsou příslušné pro řízení týkající se rodičovské péče a práva na styk s dítětem. Je-li k zahájení řízení nutný návrh, například v řízení o svěření dítěte do výlučné péče v případě, kdy rodiče žijí odděleně, musí být návrh odůvodněný. Fakta sloužící k odůvodnění návrhu musí být doložena důkazy a dokumenty, na které se odkazuje, musí být připojeny. V návrhu by rovněž mělo být uvedeno, zda se strany již pokusily o mediaci nebo o jiné mimosoudní vypořádání. Právní zastupování je nezbytné je ve výjimečných případech, např. u návrhů podaných v rámci rozvodového řízení. Není-li právní zastupování povinné, lze podat návrh přímo příslušnému soudu. K tomuto účelu jsou u obecných soudů pověřené soudní úřady (Rechtsantragstellen), kde lze podávat návrhy a další prohlášení.

Nejsou-li rodiče v době narození dítěte sezdáni, může být prohlášení o péči o dítě (ve smyslu společné odpovědnosti za péči o dítě) osvědčeno úředníkem odpovědným za dokumentaci při Úřadu péče o mládež, notářem, nebo za určitých okolností diplomatickou misí v zahraničí.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

V řízeních týkajících se rodičovské péče a práva na styk s dítětem platí Zásada šetření z moci úřední (Amtsermittlungsgrundsatz). Podle této zásady má soud z úřední moci prošetřit všechny rozhodující skutečnosti a není vázán argumenty stran.

Pokud je to odůvodněné a nutně zapotřebí, může soud v naléhavých případech vydat předběžné opatření. Je-li ohroženo blaho dítěte, musí soud ověřit, zda by nemělo být vydáno předběžné opatření, aniž by o to požádala jedna ze stran. Není-li možné dosáhnout vzájemně přijatelného řešení ve lhůtě řízení o právu na styk s dítětem, musí soud s rodiči a s Úřadem péče o mládež projednat otázku předběžného opatření.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Občané, kteří kvůli své osobní a finanční situaci nejsou schopni hradit náklady na soudní řízení, jsou schopni je hradit jen částečně nebo formou splátek, mohou získat právní pomoc v řízení, včetně řízení u soudu pro rodinné záležitosti. Předpokladem pro získání právní pomoci je, že by zamýšlené právní kroky nebo právní zastoupení měly mít dostatečné vyhlídky na úspěch a neměly se jevit jako neopodstatněné. To také dává lidem s nižšími finančními prostředky přístup ke spravedlnosti. Stát v rámci právní pomoci, která se odvíjí od disponibilního příjmu osoby, která má na pomoc nárok, uhradí zcela či částečně náklady na soudní řízení, a v případě, že jí byl přidělen právní zástupce, také náklady na advokáta.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a povinnost poskytovat výživné na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týká rodičovské péče a práva na styk s dítětem.

Proti rozhodnutím o rodičovské péči a o právu na styk s dítětem existuje opravný prostředek. Nezáleží na tom, zda bylo rozhodnutí přijato v rámci samostatného řízení, nebo v navazujícím řízení k rozvodovému řízení. V obou případech lze podat opravný prostředek.

Opravný prostředek se musí podat ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy je rozhodnutí písemně zveřejněno. Proti předběžným opatřením o svěření dítěte do péče lze podat opravný prostředek, pouze pokud byla vydána na základě ústního jednání. Tyto opravné prostředky se musejí podat do dvou týdnů. Opatření vydaná bez ústního jednání nelze napadnout opravným prostředkem. Předběžná opatření týkající se práva na styk s dítětem rovněž nelze napadnout opravným prostředkem bez ohledu na to, zda proběhlo ústní jednání či nikoliv. V těchto případech je však možné zahájit řízení ve věci samé. Ostatně předběžná opatření pozbydou platnosti ve chvíli, kdy nabydou účinku jiná rozhodnutí týkající se stejné věci.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a povinnost poskytovat výživné na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče a práva na styk s dítětem.

Je-li porušeno nařízení výkonu rozhodnutí týkajícího se předání osob a organizace práva na styk s dítětem, může dát soud povinné straně pokutu, a pokud ji nelze uplatnit, může nařídit odnětí svobody. Odnětí svobody může být za určitých podmínek také nařízeno rovnou. Rozhodnutí nařizující předání osoby nebo organizaci styku s dítětem uvede důsledky porušení nařízení výkonu rozhodnutí. Částka každé jednotlivé pokuty nesmí překročit 25 000 EUR, celková doba trvání donucovací vazby nesmí být více než šest měsíců. Dalším možným prostředkem výkonu je uplatnit proti povinné straně přímé vynucení. Není přípustné použít přímé vynucení proti dítěti, pokud má být předáno, aby se umožnilo uplatnění práva na styk s dítětem. Uplatnění přímého vynucení proti dítěti je přípustné, pouze pokud jde to v nejlepším zájmu dítěte a pokud není možné povinnost prosadit mírnějšími prostředky.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a povinnost poskytovat výživné na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče a práva na styk s dítětem.

Rozhodnutí o svěření dítěte do péče a o právu na styk s dítětem vydané v jenom členském státě EU (vyjma Dánska) se v Německu uznávají na základě nařízení (ES) č. 2201/2003 (nařízení Brusel IIa), a proto se za tímto účelem nevyžaduje žádné zvláštní řízení. V Německu je však také možné požádat o prohlášení vykonatelnosti těchto rozhodnutí u příslušného soudu pro rodinné záležitosti. Toto prohlášení vykonatelnosti pak platí pro každého. 
Před tím, než je možné v Německu vykonat rozhodnutí o svěření do péče přijaté v jiném členském státě, musí se podat návrh na prohlášení vykonatelnosti, jak je uvedeno v nařízení Brusel IIa, tj. rozhodnutí musí být schváleno k výkonu v Německu. Návrh se musí podat u místně příslušného soudu pro rodinné záležitosti, kde sídlo vrchní zemský soud (Oberlandesgericht). Návrh na prohlášení vykonatelnosti by měl být podán spolu s kopií rozhodnutí a s osvědčením od soudu v původním členském státě s použitím standardního formuláře uvedeného v příloze II nařízení. Navrhovatelé nemusí být zastupováni právníky. Navrhovatelé žijící v jiném členském státě však musí jmenovat schváleného zástupce v Německu. Soud pro rodinné záležitosti dospěje k rozhodnutí bez ústního jednání. Na základě tohoto rozhodnutí vydá vedoucí soudní kanceláře doložku vykonatelnosti. Opravné prostředky proti rozhodnutí soudu pro rodinné záležitosti lze podat u vrchního zemského soudu. Opravné prostředky proti rozhodnutí vrchního soudu se podávají u Spolkového soudního dvora (Bundesgerichtshof), pokud to vrchní zemský soud připouští. V Německu je pro návrhy na uznání a vykonatelnost příslušných jen 22 z více než 650 soudů pro rodinné záležitosti. Jejich adresy jsou k dispozici zde http://www.bundesjustizamt.de/sorgerecht – „Zuständige Gerichte„ (v němčině) a http://www.bundesjustizamt.de/custody-conflicts – „Competent German courts“(v angličtině).

Je třeba upozornit, že určitá rozhodnutí členských států o právu na styk s dítětem a o navrácení dětí protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí mohou být v Německu uznána a vykonána, aniž by bylo zapotřebí prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti toto uznání zpochybnit. I v těchto případech mohou také nositelé rodičovské zodpovědnosti formálně požádat o prohlášení vykonatelnosti pro tato rozhodnutí u německých soudů.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a povinnost poskytovat výživné na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče a práva na styk s dítětem.

Také v tomto případě platí zvláštní příslušnost 22 soudů zmíněných v odpovědi na otázku 15. Návrhy na neuznání rozhodnutí o svěření dítěte do rodičovské péče se musí podat u soudu pro rodinné záležitosti při sídle vrchního zemského soudu, v jehož působnosti navrhovatel nebo dítě dotčené rozhodnutím obvykle pobývá. Podpůrnou příslušnost má soud pro rodinné záležitosti, v jehož pravomoci existuje zájem na neuznání nebo potřeba péče; v jiných případech je příslušný Soud pro rodinné záležitosti Pankow/Weißensee. Zahájení určovacího řízení v zásadě vede k tomu, že se pravomoc pro všechny záležitosti týkající se dotyčného dítěte soustředí na jednom místě, tj. o všech záležitostech týkajících se dítěte může rozhodovat jediný soud. Určovací rozhodnutí (o uznání nebo neuznání) však platí pouze v členském státě, kde bylo vydáno. Bez ohledu na to v Německu nicméně lze – třeba jen preventivně – vést určovací řízení s ohledem na neuznání rozhodnutí.

Co se týče tohoto řízení, použijí se odpovídajícím způsobem ustanovení o přípustnosti nuceného výkonu v prvním stupni, v odvolacím řízení a v řízení zahájeném na návrh.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Pojem „rodičovská zodpovědnost“ zahrnuje všechna práva a povinnosti, které mají rodiče ve vztahu k dítěti. Důležitou součástí rodičovské zodpovědnosti je rodičovská péče; rodičovská zodpovědnost rovněž zahrnuje styk s dítětem a povinnost poskytovat výživné na dítě (viz vysvětlení k otázce 1). Následující vysvětlení se týkají rodičovské péče a práva na styk s dítětem.

Je třeba rozlišovat otázky použitelného práva od otázek soudní příslušnosti. Ve věcech rodičovské péče a práva na styk s dítětem (článek 8 nařízení (ES) č. 2201/2003, jakož i článek 5 Haagské úmluvě o ochraně dětí) jsou obvykle příslušné soudní a správní orgány obvyklého bydliště dítěte. Státní příslušnost naopak nehraje žádnou roli. Platné právo se řídí také Haagskou úmluvou o ochraně dětí. V souladu s touto úmluvou obecně platí na přisouzení, odebrání a výkon rodičovské péče, jakož i na právo na styk s dítětem právní předpisy státu, kde má dítě obvyklé bydliště. Rodičovská péče podle práva státu obvyklého bydliště dítěte bude v zásadě pokračovat, i když se místo pobytu dítěte změní. Vydají-li německé soudní a správní orgány, které jsou příslušné podle obvyklého bydliště dítěte, ustanovení o rodičovské péči a o styku s dítětem, řídí se tato ustanovení německým zákonem.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.
K dispozici jsou již tyto aktualizované překlady:

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Estonsko

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rodičovská odpovědnost znamená péči o nezletilé dítě, která zahrnuje právo a povinnost rodiče pečovat o dítě. Rodičovská odpovědnost zahrnuje právo péče o osobu dítěte (péče o osobu), právo spravovat majetek dítěte (péče o majetek) a právo rozhodovat o záležitostech týkajících se dítěte. Péče o majetek zahrnuje právo a povinnost spravovat majetek dítěte a rovněž dítě zastupovat. To nevylučuje právo dítěte, aby v zákonem stanovených případech spravovalo svůj majetek samo.

Rodič má s ohledem na své nezletilé dítě rozhodovací pravomoc, která spočívá v právu rozhodovat o každodenních záležitostech (souvisejících s obvyklou péčí) týkajících se dítěte. Rozhodování o každodenních záležitostech zpravidla znamená přijímání běžných rozhodnutí, k nimž dochází často a která nemají trvalý vliv na rozvoj dítěte. Kromě rozhodovací pravomoci má rodič s právem péče taktéž právo zastupovat své nezletilé dítě. Rodiče vykonávající společnou péči mají společné právo na zastupování.

Oba rodiče mají právo na styk se svými dětmi, což znamená povinnost a právo obou rodičů udržovat se svými dětmi přímý kontakt. Právo rodičů na styk s dětmi nezávisí na existenci péče. Rodiče mají vůči svým nezletilým dětem rovněž vyživovací povinnost.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Vzájemná práva a povinnosti rodičů a dětí vyplývají z pokrevního příbuzenství, který se zjišťuje zákonem stanoveným postupem. Žena, která dítě porodí, je jeho matkou. Muž, který dítě počal, je jeho otcem. Má se za to, že dítě počal muž, který byl manželem matky dítěte v době jeho narození, který uznal své otcovství, nebo jehož otcovství bylo určené soudem.

Rodiče, kteří uzavřeli manželství, mají společnou rodičovskou odpovědnost, tj. péči o své děti. Nejsou-li rodiče dítěte v době jeho narození manžely, mají společnou rodičovskou odpovědnost, pokud neprojevili přání přenechat rodičovskou odpovědnost jednomu z rodičů s předložením prohlášení o úmyslu uznat otcovství nebo mateřství.

Pokud ani jeden z rodičů nezletilého dítěte nemá právo dítě zastupovat nebo pokud nelze rodiče dítěte zjistit, je dítěti ustanoven poručník. V tomto případě vykonává péči poručník. Povinností poručníka je zajistit výchovu a rozvoj dítěte a ochranu jeho osobních a majetkových zájmů.

Poručníkem může být dospělá fyzická osoba plně svéprávná (například příbuzný dítěte nebo třetí osoba), nebo právnická osoba (společnost či místní samospráva). Právnická osoba je poručníkem ustanovena v případě, nebyla-li vhodná fyzická osoba nalezena, nebo pokud rodič ve své závěti či dědické smlouvě uvedl, že by poručníkem měla být ustanovena právnická osoba. Právnická osoba musí pro osoby, které jsou v jejím poručnictví, systematicky hledat poručníky, kteří jsou fyzickými osobami, a poskytnout těmto poručníkům poradenství a odbornou přípravu.

Do ustanovení poručníka plní povinnosti poručníka dočasně obecní nebo městský úřad v místě bydliště dítěte zapsaném v rejstříku obyvatel, jsou-li splněny podmínky pro zřízení poručnictví. Při plnění povinnosti poručníka má obecní nebo městský úřad práva a povinnosti zákonného poručníka.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Pokud rodiče nemohou nebo nechtějí nést rodičovskou odpovědnost vůči dítěti, mohou udělit souhlas s předáním dítěte k osvojení. Souhlas rodiče s osvojením nabývá účinnosti až po uplynutí osmi týdnů od narození dítěte a soudu nelze návrh na osvojení podat dříve, než souhlas rodiče nabude účinnosti. Se souhlasem rodiče může být dítě předáno osobě, která si přeje dítě osvojit, aby o ně pečovala před tím, než souhlas s osvojením nabude účinnosti.

Pokud žádný z rodičů nezletilého dítěte nemá právo dítě zastupovat nebo pokud nelze rodiče dítěte zjistit, rozhodne soud o ustanovení zákonného poručníka z vlastního podnětu nebo na návrh obecního či městského úřadu nebo zúčastněné osoby.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V případě rozvodu manželství či rozluky musí rodiče rozhodnout o otázkách týkajících se další péče. Rodiče vykonávající péči se mohou dohodnout na opatřeních k výkonu společného práva na zastupování. Změnu ujednání o péči, včetně ukončení společné péče, však lze provést pouze prostřednictvím soudu.

Každý rodič je oprávněn soud v řízení o návrhu požádat o úplné či částečně přenesení péče o dítě na sebe. Soud poté může v soudním řízení rozsoudit i spor týkající se péče, vyžaduje-li se to společně s rozvodem manželství či placením výživného.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Rodiče vykonávající právo péče mohou výkon společné péče zajistit libovolně. Změnu ujednání o péči, včetně ukončení společné péče, však lze provést pouze prostřednictvím soudu. O záležitostech souvisejících s péčí rozhoduje a určuje je soud právně závazným způsobem. Při projednávání jakékoli záležitosti týkající se dítěte se soudy řídí především nejlepším zájmem dítěte, přičemž přihlížejí k veškerým okolnostem a oprávněnému zájmu příslušných osob. Spory týkající se péče představují záležitosti rodinného práva, které projednávají soudy na návrh a rozhodují o nich soudním příkazem. Za účelem určení práv vůči dítěti musí rodič podat soudu příslušný návrh.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Rodiče vykonávající právo péče mohou výkon společné péče zajistit libovolně. Změnu ujednání o péči, včetně ukončení společné péče, však lze provést pouze prostřednictvím soudu. Aby dospěli k dohodě, mohou rodiče využít službu rodinné mediace. Na příslušného poskytovatele služby je odkáže místní samospráva. Rodiče se mohou například dohodnout na úpravě styku s dítětem sami nebo s pomocí rodinného mediátora, je-li však dohoda porušena, musí se obrátit na soud a získat exekuční titul (tj. soudní příkaz).

Při rozhodování o úpravě styku s dítětem jednají soudy v soudním řízení rovněž jako smírčí orgány a snaží se dosáhnout dohody mezi rodiči ohledně styku s dítětem. Soudy co nejdříve strany vyslechnou a upozorní je na možnost využít pomoc rodinného poradce, zejména k dosažení společného stanoviska ohledně péče o dítě a odpovědnosti za ně. Soud může řízení týkající se dítěte pozastavit, pokud toto pozastavení nevede k prodlevě poškozující nejlepší zájem dítěte a pokud jsou dotyčné strany ochotny absolvovat mimosoudní poradenství, nebo pokud by spor mohl být dle názoru soudu z jiných důvodů vyřešen dohodou mezi stranami.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Pravomoc soudů zahrnuje záležitosti týkající se práva na rodičovský styk s dětmi, změn péče, obnovení péče, povinnosti platit výživné a změn výše výživného na žádost jednoho z rodičů.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Vzájemná práva a povinnosti rodičů a dětí vyplývají z příbuzenství, což znamená, že rodič, jehož potomkem dítě je, má povinnost o dítě pečovat. Vzájemná práva a povinnosti rodiče a dítěte závisejí na tom, komu je dítě svěřeno do péče, tj. vykonává-li péči o dítě pouze jeden rodič, může tento rodič rozhodovat o veškerých záležitostech, aniž by nejprve konzultoval s druhým rodičem.

Rodič může mít dítě ve výlučné péči od jeho narození, například v případech, kdy rodiče vyslovili přání přenechat rodičovskou odpovědnost jednomu z rodičů s předložením prohlášení o úmyslu uznat otcovství. Jednomu z rodičů může být dítě svěřeno do výlučné péče rovněž například v níže uvedených třech případech.

Rodiči je dítě svěřeno do výlučné péče v případě, že v řízení o návrhu požádal soud o úplné či částečně přenesení péče o dítě na sebe. Rodič obvykle požádá o svěření výlučné v péče v případě, že rodiče vykonávající společnou péči žijí trvale odděleně, nebo si z jiného důvodu již nepřejí vykonávat společnou péči.

Rodič může vykonávat péči sám rovněž v případech společné péče rodičů, byl-li u jednoho z rodičů výkon práva péče pozastaven. Je-li výkon výlučné péče o dítě svěřené jednomu z rodičů na základě právních předpisů nebo soudního rozhodnutí pozastaven a nelze-li očekávat, že důvody pro pozastavení výkonu pominou, svěří soud dítě do péče druhého rodiče, je-li to v souladu s nejlepším zájmem dítěte.

Soud svěří dítě do péče druhému rodiči rovněž tehdy, pokud rodič vykonávající výlučnou péči zemřel nebo byl péče o dítě zbaven, ledaže to je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Vykonávají-li rodiče společnou péči, pečují o dítě společně a plní povinnosti v oblasti péče na vlastní odpovědnost a jednomyslně s přihlédnutím k celkovému blahu dítěte. Rodiče vykonávající společnou péči mají rovněž společné právo na zastupování.

Jestliže rodiče vykonávající společnou péči nedospějí k dohodě ohledně záležitosti, která je pro dítě důležitá, může soud na návrh jednoho z rodičů udělit rozhodovací pravomoci v této záležitosti jednomu rodiči. V případě přenesení rozhodovacích pravomocí může soud výkon rozhodovacích pravomocí omezit nebo uložit rodiči vykonávajícímu toto právo dodatečné povinnosti.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

O sporech v souvislosti s péčí rozhodují okresní soudy. V případě sporu týkajícího se péče musí navrhovatel podat okresnímu soudu návrh na rozhodnutí o dané záležitosti v řízení o návrhu. Návrh je nutno podat okresnímu soudu v místě bydliště dítěte.

V návrhu musí být uveden název soudu, osobní údaje navrhovatele, dotčené osoby a jejich dětí, jakož i výslovná žádost navrhovatele. V návrhu musí být mimoto uvedeny příslušné skutečnosti a navrhovatel musí předložit důkazy, které má k dispozici. Návrh musí podepsat navrhovatel nebo jeho zástupce. V případě zástupce musí být k návrhu přiložena plná moc či jiný dokument potvrzující zmocnění k zastupování.

Návrh a příslušné doklady je nutno předložit soudu písemně v estonštině. Nepodá-li účastník řízení návrh, žádost, stížnost nebo odpor v estonštině, soud osobu předkládající tyto písemnosti požádá, aby ve lhůtě stanovené soudem zajistila překlad.

O záležitostech týkajících se určení práv rodiče ve vztahu k dítěti a úpravy styku s dítětem, tj. záležitostech souvisejících s péčí, lze rozhodnout rovněž v soudním řízení na základě žaloby, pokud se to požaduje ve spojení s řízením o rozvod manželství nebo o výživném.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Soudy projednávají záležitosti související s péčí na základě návrhu podle ustanovení týkajících se soudního řízení sporného s přihlédnutím k rozdílům, které jsou stanoveny s ohledem na řízení o návrhu (viz občanský soudní řád [1]).

V rámci zrychleného řízení může soud rozhodnout pouze o výživném, jež má platit rodič, který s dítětem nežije ve společné domácnosti. Záležitosti související s péčí nelze projednávat ve zjednodušeném řízení. Záležitosti související s péčí jsou však záležitosti, které jsou projednávány na návrh, a proto se liší od běžného řízení. V řízení o návrhu zjistí soud skutečnosti a získá potřebné důkazy sám, nestanoví-li zákon jinak. Soud není vázán žádostmi nebo skutečnostmi, které předloží účastníci řízení, ani jejich hodnocením skutečností, nestanoví-li zákon jinak. Rovněž požadavky na pořízení zápisu z jednání a na doručení písemností jsou méně přísné. V záležitostech souvisejících s péčí mohou soudy uložit také opatření k úpravě výkonu péče či styku s dítětem během soudního řízení nebo k zajištění dodržování dohod v budoucnu.

Soud může uložit preventivní nebo předběžná opatření, je-li důvod domnívat se, že by neuložení opatření mohlo znamenat ztížení či nemožnost výkonu soudního rozhodnutí. V  záležitostech rodinného práva, o nichž se rozhoduje na základě návrhu, může předběžná opatření uložit každý soud, v jehož obvodu územní působnosti musí být opatření přijata. K těmto opatřením patří například navrácení dítěte druhému rodiči nebo plnění zákonné vyživovací povinnosti; soudy mohou odpůrci mimo jiné nařídit, aby zaplatil výživné během řízení nebo aby složil jistotu za účelem plnění platební povinnosti.

[1] Občanský soudní řád (RT I 2005, 26, 197; RT I, 21.6.2014, 58). On-line: https://www.riigiteataja.ee/en/eli/513122013001/consolide

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Dospěje-li soud k závěru, že určitá fyzická osoba není vzhledem ke své finanční situaci schopna uhradit náklady řízení, může soud tuto osobu zcela nebo částečně osvobodit od nákladů na právní pomoc a uhrazení státního poplatku.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Rozhodnutí vydané v řízení o návrhu je příkazem, na nějž se vztahují ustanovení týkající se příkazů vydaných v soudním řízení sporném, nestanoví-li zákon jinak. Proti soudnímu příkazu týkajícímu se péče lze podat opravný prostředek v souladu s obecnými ustanoveními, kterými se řídí odvolací řízení, pokud se odvolávající se strana domnívá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je založeno na porušení právního předpisu (jestliže například soud prvního stupně uplatnil nesprávně ustanovení hmotného či procesního práva). Z výše uvedených důvodů lze Nejvyššímu soudu podat rovněž kasační opravný prostředek.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Záležitosti související s péčí jsou projednávány v řízení o návrhu. V záležitosti rodinného práva rozhodnuté na základě návrhu vydá soud soudní příkaz, který je vykonatelný, jakmile nabude účinnosti, nestanoví-li zákon jinak. Soudní příkaz vydaný ve věci rozhodnuté na základě návrhu představuje exekuční titul. Jestliže povinný nesplní soudní příkaz týkající se péče dobrovolně, bude tento vykonán v řízení o výkonu rozhodnutí na základě návrhu podaného oprávněným. Za tímto účelem musí oprávněný podat návrh soudnímu vykonavateli, v jehož obvodu územní působnosti má povinný bydliště nebo sídlo nebo kde se nachází majetek povinného. V záležitosti týkající se styku s dítětem spolupracuje soudní vykonavatel v řízení o výkonu rozhodnutí se zástupcem místní samosprávy v místě bydliště dítěte, nebo výjimečně v místě bydliště povinného, který má zkušenosti s jednáním s dětmi. V případě potřeby může soudní vykonavatel místní samosprávě navrhnout, aby bylo dítě dočasně umístěno do ústavu sociální péče. Brání-li povinný nucenému výkonu, může mu být uložena pokuta.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Podle nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti je rozhodnutí vydané v jednom členském státě uznáno v ostatních členských státech, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Nařízení se vztahuje na všechny členské státy Evropské unie s výjimkou Dánska.

Rozhodnutí o výkonu rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k dítěti, které bylo vydáno v určitém členském státě, které je v tomto členském státě vykonatelné a které bylo doručeno, bude vykonáno v jiném členském státě, pokud bylo v tomto členském státě na návrh zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné. Za tímto účelem je nutno podat soudu návrh na prohlášení vykonatelnosti.

Soud, kterému je nutno návrh podat, lze vyhledat zde.

Strana, která žádá o uznání nebo vznáší proti uznání či vykonatelnosti námitku, musí předložit:

a) jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti, a

b) osvědčení o rozhodnutích ve věcech rodičovské zodpovědnosti.

Formulář je k dispozici zde.

Rozhodnutí týkající se rodičovské zodpovědnosti se neuzná:

a) je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá, přičemž jsou vzaty v úvahu zájmy dítěte;

b) jestliže bylo rozhodnutí, s výjimkou naléhavých případů, vydáno, aniž mohlo dítě využít práva být vyslechnuto, a tím byly porušeny základní procesní zásady platné v členském státě, v němž se o uznání žádá;

c) bylo-li rozhodnutí vydáno v nepřítomnosti strany, která nebyla písemně vyrozuměna o zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by jí umožnil přípravu na jednání před soudem, pokud není zjištěno, že tato strana rozhodnutí jednoznačným způsobem přijala;

d) na žádost jakékoli osoby, která prohlašuje, že rozhodnutí zasahuje do její rodičovské zodpovědnosti, pokud bylo vydáno, aniž mohla tato osoba využít práva být vyslechnuta;

e) jestliže je neslučitelné s pozdějším rozhodnutím ve věci rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno v členském státě, v němž se o uznání žádá;

f) jestliže je neslučitelné s pozdějším rozhodnutím ve věci rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, ve které má dítě obvyklé bydliště, za předpokladu, že toto pozdější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro jeho uznání v členském státě, v němž se o uznání žádá,

nebo

g) jestliže nebyl dodržen postup stanovený v článku 56 nařízení (ES) č. 2201/2003.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Soud, kterému je nutno návrh podat, lze vyhledat zde.

Strana, která žádá o uznání nebo vznáší proti uznání nebo vykonatelnosti námitku, musí předložit:

a) jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti, a

b) osvědčení o rozhodnutích ve věcech rodičovské zodpovědnosti uvedené v článku 39 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003.

Formulář je k dispozici zde.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Podle estonského mezinárodního práva soukromého [1] se vztahy mezi dítětem a rodiči řídí právem země, ve které má dítě bydliště.

Mezi státy, které jsou signatáři Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, je mimoto použitelná tato úmluva.

Určení rozhodného práva může být rovněž předmětem dohod o právní pomoci. Estonská republika uzavřela dohody o právní pomoci s těmito zeměmi:

• Dohoda o právní pomoci a právních vztazích mezi Estonskou republikou, Litevskou republikou a Lotyšskou republikou (1993)
• Dohoda o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních uzavřená mezi Estonskou republikou a Ruskou federací (1993)
• Dohoda o právní pomoci a prvních vztazích ve věcech občanských a trestních uzavřená mezi Estonskou republikou a Ukrajinou (1995)
• Dohoda o právní pomoci a prvních vztazích ve věcech občanských, pracovních a trestních uzavřená mezi Estonskou republikou a Polskou republikou (1999).

Jelikož všechny strany dohod o právní pomoci, které byly uzavřeny s Litvou, Lotyšskem a Polskem, jsou rovněž stranami Haagské úmluvy z roku 1996, rozhodly se strany používat při určování rozhodného práva ustanovení úmluvy.

[1] Zákon o mezinárodním právu soukromém (RT I 2002, 35, 217). On-line: https://www.riigiteataja.ee/en/eli/513112013009/consolide

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Právní pojem „rodičovská zodpovědnost“, na nějž se v Irsku odkazuje jako na „poručenství“, se vztahuje na veškerá práva a povinnosti ve vztahu k dítěti, jež jsou stanoveny zákonem nebo soudem, nebo podle právně závazné dohody. Nositel rodičovské zodpovědnosti má kromě jiných práv a povinností týkajících se blaha dítěte právo péče o dítě a právo na styk s dítětem.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovskou zodpovědnost za dítě obvykle nesou společně sezdaní rodiče dítěte. Nežijí-li rodiče v manželském svazku, je nositelem rodičovské zodpovědnosti obvykle matka, na základě dohody mezi rodiči nebo rozhodnutím soudu však může být poručníkem dítěte ustanoven i biologický otec.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Ano. Úřad pro zdravotní péči (Health Service Executive) může prostřednictvím svého oddělení péče o dítě a rodinu TUSLA požádat okresní soud o rozhodnutí o svěření péče, která je nezbytná v případě dětí mladších osmnácti let. Ve výjimečných případech může soud ustanovit poručníka, který plní povinnosti v rámci rodičovské zodpovědnosti, není-li rodič ochoten či schopen tak činit. V případě úmrtí rodiče může být ustanoven poručník ze závěti, pokud byl zvolen v závěti nebo v dodatku k závěti, případně může být ustanoven soudem. Není-li takové volby, může Úřad pro zdravotní péči prostřednictvím svého oddělení péče o dítě a rodinu TUSLA požádat okresní soud o rozhodnutí o svěření péče, která je nezbytná v případě dětí mladších osmnácti let, pokud rodiče dítěte zemřeli nebo nejsou schopni o dítě pečovat.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Jestliže se rodiče dítěte rozvedou nebo „rozejdou“, lze o podmínkách péče o dítě a styku s dítětem rozhodnout dohodou rodičů. Nelze-li dohody dosáhnout, mohou rodiče podat návrh soudu a soudce vydá rozhodnutí o svěření dítěte do péče nebo o styku s dítětem. Jsou-li poručníky dítěte oba rodiče, není toto rozvodem či rozchodem rodičů dotčeno, ačkoliv poručenství otce, který nežije v manželském svazku, může soud (ve velmi výjimečných případech a pouze tehdy, vyžaduje-li to blaho dítěte) ukončit.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Rodiče, kteří uzavřou dohodu o otázce rodičovské zodpovědnosti, ji musí předložit k posouzení soudu a získat rozhodnutí, kterým se tato dohoda stanoví jako právně závazná. Soud se musí ujistit, že dohoda náležitě chrání práva dítěte, a může odmítnout vydat rozhodnutí, není-li přesvědčen o tom, že jeden či oba rodiče plní své povinnosti vůči dítěti. Touto dohodou nelze ukončit postavení žádného z rodičů jakožto poručníka.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Využít lze mimosoudní způsoby řešení sporů, jako je mediace nebo poradenství.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce může rozhodnout o všech otázkách týkajících se blaha dítěte, včetně například otázek poručenství, péče o dítě a styku s dítětem. Viz rovněž otázky č. 4 a 5 – poručenství sezdaných rodičů nebo biologické matky nemůže soud ukončit, ačkoliv určité osobě může uložit podmínky týkající se výkonu její rodičovské zodpovědnosti.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Nikoli. Zatímco rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do výlučné péče, může rozhodovat o každodenní péči o dítě a jeho kontrole, rodič, který nevykonává právo péče a který je poručníkem, má právo být konzultován ohledně veškerých záležitostí týkajících se blaha dítěte, například ohledně toho, kde by se mělo dítě vzdělávat a kde by mělo žít.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Dítě je do společné péče rodičů svěřeno v případě, neexistuje-li mezi stranami hluboký rozkol a jsou-li schopny společně rozhodovat o otázkách důležitých pro blaho dítěte a o každodenní péči o dítě. To neznamená, že každý rodič má právo strávit s dítětem stejný čas; spíše to zajišťuje, aby měli oba rodiče vůči dítěti odpovídající povinnosti a závazky.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Strany, které chtějí podat žalobu o přiznání rodičovské zodpovědnosti, podávají tuto žalobu obvykle okresnímu soudu; v případě určitých souvisejících návrhů v řízení ve věcech manželských však může být nutné podat návrh obvodnímu soudu nebo Vrchnímu soudu. Vrchní soud má výlučnou příslušnost ve věcech týkajících se únosu dítěte.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Ano. Soudu lze podat návrh ex parte, to znamená bez vyrozumění druhé strany, pokud by v případě, že by navrhovatel vyrozuměl odpůrce obvyklým způsobem, bylo dítě ohroženo.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ano. Právní pomoc je získána prostřednictvím systému právní pomoci v občanských věcech. Pomoc v rámci tohoto systému je poskytována v závislosti na majetkových poměrech.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. soudu, u něhož bylo řízení zahájeno, se lze odvolat; obvykle však není možné podat opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Osoby, které chtějí požádat o výkon rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, by měly prostudovat předpisy příslušných soudů nebo instituce. S výjimkou návrhů ex parte je nutné informovat odpůrce o úmyslu zahájit postup za účelem výkonu rozhodnutí.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Viz odpověď na otázku č. 14.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Vrchní soud, který má úplnou a původní příslušnost.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Zákon o ochraně dětí (Haagská úmluva) z roku 2000 (Protection of Children (Hague Convention) Act 2000) přiznává právní závaznost Haagské úmluvě o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí z roku 1996, která platí v této oblasti; použitelné je rovněž nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel IIa).

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rodičovská odpovědnost je právem a povinností rodičů. Do rozsahu rodičovské odpovědnosti patří péče o dítě, péče o majetek dítěte a zastupování dítěte ve všech záležitostech, právních úkonech a soudních řízeních, které se dítěte a jeho majetku týkají. Institut rodičovské odpovědnosti tak zaručuje ochranu osobnostních a majetkových práv nezletilých osob.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovskou odpovědnost vykonávají oba rodiče společně. Při každém rozhodnutí, které rodiče při výkonu rodičovské odpovědnosti učiní, musí brát ohled na zájmy dítěte.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Jestliže některý z rodičů není schopen rodičovskou odpovědnost vykonávat, ať už z praktických důvodů (např. hospitalizace nebo uvěznění), nebo z právních důvodů (právní nezpůsobilost), je mu zachováno pouze naturální právo, přičemž rodičovskou odpovědnost vykonává pouze druhý rodič.

Jestliže ani jeden z rodičů není schopen rodičovskou odpovědnost vykonávat, je nezletilému dítěti stanoven poručník; právo rodičovské odpovědnosti rodičům zůstává pouze ve formě naturálního práva, aniž by jej mohli vykonávat.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V případě rozvodu nebo odluky – a za předpokladu, že jsou oba rodiče naživu – upraví výkon rodičovské odpovědnosti soud. Rodičovská odpovědnost může být svěřena jednomu z rodičů, anebo oběma rodičům společně, pokud s tím oba rodiče souhlasí a pokud se dohodnou na tom, kde bude dítě bydlet. Soud není dohodou rodičů vázán a může výkon rodičovské odpovědnosti upravit odlišně, včetně rozdělení výkonu rodičovské odpovědnosti mezi oba rodiče či svěření rodičovské odpovědnosti třetí osobě.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Při rozhodování o úpravě způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti, například v případě rozvodu nebo odluky, bere soud případnou dohodu manželů v úvahu, avšak není jí vázán. Tyto dohody nepodléhají žádným formálním požadavkům, je pouze nutné o nich soud formálně informovat. Zúčastněné strany obvykle soudu předloží dokument, v němž je jejich dohoda vyjádřena. Zákon to výslovně stanoví v případě rozvodu, s nímž oba manželé – rodiče nezletilého dítěte – vyslovili souhlas; v takovém případě je nutné, aby manželé soudu předložili písemnou dohodu, v níž upraví způsob výkonu péče o dítě a práva na styk s dítětem.

Ve všech ostatních ohledech se rodiče mohou na způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti dohodnout neformálně, aniž by museli splnit jakékoliv formální požadavky nebo iniciovat formální řízení, přičemž jeden aspekt rodičovské odpovědnosti může být vykonáván jedním rodičem a jiný druhým rodičem: jeden z rodičů může například vykonávat péči o dítě, zatímco druhý může pečovat o jeho majetek, zastupovat jej a hájit jeho zájmy.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Jestliže se rodiče nemohou na způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti dohodnout a je-li rozhodnutí této záležitosti v zájmu dítěte, rozhodne soud. Alternativním způsobem řešení takového sporu je mediace.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Pokud se rodiče nedohodnou na určitém aspektu výkonu rodičovské odpovědnosti a obrátí se v této věci na soud, může soud rozhodnout pouze o této záležitosti. Může se jednat o jakoukoliv záležitost související s výkonem rodičovské odpovědnosti, na které se rodiče neshodnou a ve které oba trvají na svém názoru, a je tedy v zájmu dítěte, aby o této otázce rozhodl soud. Může se jednat o objektivně závažnou záležitost, například výběr křestního jména nebo souhlas s operací atp., anebo může jít o věc, která objektivně není natolik závažná, avšak rodiče ji považují za dostatečně důležitou, aby se s ní obrátili na soud.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

V zásadě ano, pokud otázka spadá do rozsahu rodičovské odpovědnosti svěřené jednomu z rodičů. Rodiče se rozhodnutím soudu o svěření dítěte do péče pouze jednoho z rodičů nemusí řídit: i poté, co soud vydal rozhodnutí, se rodiče mohou dohodnout na jiném uspořádání, které druhému rodiči umožní podílet se na péči o dítě – samozřejmě za předpokladu, že je takové uspořádání v zájmu dítěte.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Znamená to, že rozhodnutí týkající se péče o dítě musí oba rodiče činit společně.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Příslušným soudem je vždy soud prvního stupně, přičemž rozhoduje samosoudce (μονομελές πρωτοδικείο). Návrh musí být podán místně příslušnému soudu a musí být doručen i odpůrci; soudu musí být předloženy rovněž dokumenty, na kterých je návrh založen.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Samosoudce soudu prvního stupně rozhoduje v souladu se zvláštními procesními pravidly stanovenými v ustanoveních § 681odst. B až C občanského soudního řádu. Toto řízení vychází z úpravy řízení v pracovněprávních sporech, a to z důvodu urychleného projednání věci. Vzhledem k osobní povaze sporů týkajících se rodičovské odpovědnosti se rovněž uplatní některá ustanovení upravující řízení v manželských věcech a pravidla nesporného řízení týkající se pravomoci soudu vést šetření a provádět důkazy z moci úřední. Pokud je však spor týkající se rodičovské odpovědnosti řešen v souvislosti s jiným manželským sporem uvedeným v § 592 odst. 1 občanského soudního řádu (tedy rozvod nebo prohlášení manželství za neplatné) nebo se sporem uvedeným v § 614 odst. 1 občanského soudního řádu (určení otcovství), postupuje soud v řízení podle ustanovení § 598 až 612 a § 616 až 622 občanského soudního řádu. Urgentní otázky mohou být řešeny pomocí dílčího rozsudku (ασφαλιστικά μέτρα) naléhavé otázky prostřednictvím předběžného opatření (προσωρινή διαταγή).

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ano, v souladu s obecnou úpravou poskytování právní pomoci.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Soudní rozhodnutí týkající se rodičovské odpovědnosti může být zrušeno nebo změněno, jestliže se změnily okolnosti, které soud k přijetí rozhodnutí vedly. Rozhodnutí je také možné napadnout kterýmkoliv z obvyklých opravných prostředků (odvoláním (έφεση), dovoláním (αναίρεση), návrhem na zrušení (ανακοπή ερημοδικίας) a přezkumem (αναψηλάφηση)), a to v souladu s obvyklými právními požadavky.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí týkající se rodičovské odpovědnosti je v souladu s § 950 občanského soudního řádu vykonatelné, jestliže ukládá nějakou povinnost, tedy za předpokladu, že pouze neupravuje výkon rodičovské odpovědnosti nebo péče o nezletilé dítě, popřípadě styk s dítětem, ale rovněž nařizuje předání nebo navrácení dítěte, popřípadě stanovuje podmínky styku s dítětem nebo stranám zakazuje činit úkony, které by byly proti rozhodnutí. Konkrétně soud může a) prostřednictvím rozhodnutí o předání či navrácení dítěte uložit rodiči, který má dítě u sebe, aby konal v souladu s rozhodnutím soudu, přičemž pokud se rozhodnutí soudu nepodřídí, může mu být stejným rozhodnutím automaticky uložena pokuta ve výši až 50 000 EUR, která je splatná ve prospěch navrhovatele, který se dožaduje předání či navrácení dítěte, popřípadě může být zbaven osobní svobody až na dobu jednoho roku, nebo mu mohou být uloženy oba tresty souběžně (nepřímý výkon rozhodnutí (έμμεση εκτέλεση)); a b) v případě, že je bráněno výkonu práva na styk rodiče s dítětem, může soud osobě, která výkonu práva na styk brání, prostřednictvím rozhodnutí o úpravě výkonu práva na styk s dítětem pohrozit uložením pokuty či zbavení osobní svobody (doplňkový výkon rozhodnutí (αναπληρωματική εκτέλεση)).

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Soudní rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti vydané v jiných členských státech jsou řeckými správními orgány uznávány automaticky a bez dalších formalit. Řecké soudy mají pravomoc rozhodovat o platnosti rozsudku vydaného v jiném státě, popřípadě o žádostech o uznání cizího soudního rozhodnutí, aniž by nejprve ověřovaly pravomoc soudů členského státu, který rozhodnutí vydal. Je-li o uznání rozhodnutí žádáno v Řecku, mohou řecké soudy odmítnout rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti uznat, jestliže a) odporuje vnitřnímu veřejnému pořádku, přičemž vždy berou v úvahu zájmy dítěte; nebo jestliže b) odporuje pozdějšímu rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti, které přijaly řecké soudy. Kromě toho řecké soudy jako soudy členského státu, v němž se o uznání rozhodnutí žádá, v případě, že je na základě bydliště dítěte v souladu s nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 dána jejich příslušnost, mohou ve věci rodičovské odpovědnosti prostřednictvím pozdějšího rozhodnutí rozhodnout jinak, aniž by ověřovaly příslušnost soudů členského státu, který původní rozhodnutí vydal, a závaznost tohoto rozhodnutí (například to, zda je možné se proti rozhodnutí odvolat).

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

V daném případě je dána příslušnost soudu prvního stupně, který rozhoduje samosoudcem v řízení stanoveném pro daný typ sporu.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Právní řád upravující vztahy mezi rodiči a dítětem se určuje na základě (v daném pořadí): 1) poslední společné státní příslušnosti rodičů a dítěte; 2) posledního společného obvyklého bydliště rodičů a dítěte; 3) státní příslušností dítěte.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Španělsko

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Ve španělském právu se rodičovská zodpovědnost obvykle označuje jako „patria potestad“. Koncept rodičovské zodpovědnosti zahrnuje práva a povinnosti fyzických osob, obvykle rodičů, popřípadě právnických osob, které jsou ochranou osoby a majetku nezletilého dítěte pověřeny ze zákona nebo rozhodnutím soudu.

Rodičovská zodpovědnost musí být vždy vykonávána ve prospěch dítěte, a to s ohledem na jeho osobnost a zajištění jeho fyzické a psychické integrity. Zahrnuje následující práva a povinnosti:

1. Starat se o dítě, být s ním, živit je, vychovávat je a zajistit, že se mu dostane všestranného vzdělání.
2. Zastupovat dítě a spravovat jeho majetek.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovskou zodpovědnost vůči nezletilým dětem nesou rodiče.

I v případě, že jsou rodiče odloučeni, rozvedeni nebo spolu nežijí, náleží práva a povinnosti ve vztahu k osobě a majetku nezletilého, až na některé výjimky, oběma rodičům.

Žijí-li rodiče odděleně, vykonává rodičovskou zodpovědnost ten z rodičů, se kterým dítě žije. Na základě odůvodněné žádosti druhého rodiče však soud v zájmu dítěte může rozhodnout o tom, že rodičovská zodpovědnost bude oběma rodiči vykonávána společně, popřípadě může jednotlivé aspekty výkonu rodičovské zodpovědnosti mezi otce a matku rozdělit.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Podle španělského práva mohou být výkonem rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k nezletilým dětem pod dohledem soudu pověřeni jiní příbuzní nebo osoby či instituce, jestliže rodiče svou povinnost stanovenou zákonem vůbec nevykonávají nebo ji nevykonávají odpovídajícím způsobem.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V případě, že se rodiče rozvedou, může být výkon rodičovské zodpovědnosti upraven:

• dohodou rodičů (Convenio Regulador) schválenou soudem,
• rozhodnutím soudu ve sporném řízení.

Rodičovská zodpovědnost jakožto instituce, jejímž smyslem je ochrana nezletilých, náleží oběma rodičům.

Za účelem zajištění péče o nezletilého mohou být přijata následující opatření:

• Soud pověří výkonem rodičovské zodpovědnosti pouze jednoho z rodičů. Rodič, kterému nebyl svěřen výkon rodičovské zodpovědnosti, obvykle získá právo na styk s dítětem.
• Soud pověří výkonem rodičovské zodpovědnosti oba rodiče, přičemž tito se v péči o dítě pravidelně střídají.
• Ve výjimečných případech – vyžadují-li to mimořádné okolnosti a je-li to v zájmu dítěte – může soud rozhodnout o svěření dítěte do péče jiné osoby, a to buď na základě žádosti samotných rodičů, nebo na základě rozhodnutí soudu.

Jsou-li za péči o dítě odpovědné orgány veřejné moci, zůstane to tak i nadále a péčí není pověřen ani jeden z rodičů.

Konkrétní forma péče o dítě se určuje individuálně podle nejlepšího zájmu nezletilého dítěte.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Rodiče, kteří dosáhnou dohody v otázkách týkajících se výkonu rodičovské zodpovědnosti, musí předložit podepsanou dohodu obsahující všechny dohodnuté body. Vedle dalších opatření musí dohoda výslovně upravovat následující otázky:

• péče o dítě,
• výkon práva na styk s dítětem,
• výkon rodičovské zodpovědnosti,
• využití rodinné domácnosti,
• výše výživného na nezletilé dítě.

Dohodu je třeba společně s žádostí předložit příslušnému soudu prvního stupně. Rodiče ji musí ratifikovat u soudu. Nezletilé dítě bude vyslechnuto z moci úřední nebo na návrh státního zástupce, stran, členů odborného oddělení soudu (Equipo Técnico Judicial) nebo samotného nezletilého. Po získání stanoviska státního zastupitelství posoudí soud obsah dohody.

Soud dohodu manželů o úpravě vztahů po prohlášení manželství za neplatné, po odluce nebo rozvodu potvrdí, nepoškozuje-li zájmy dítěte. Jestliže rodiče navrhnou způsob úpravy výkonu práva dětí na styk s prarodiči, soud může takové ujednání potvrdit poté, co prarodiče vyslechne a získá jejich souhlas.

Jestliže soud dané ujednání odmítne, musí tak učinit odůvodněným rozhodnutím. V takovém případě musí rodiče předložit soudci nový návrh dohody.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Nejlepším alternativním způsobem k soudnímu řízení, jak strany mohou dosáhnout dohody, je rodinná mediace.

Aby byla jakákoliv dohoda vymahatelná, musí být vždy potvrzena rozhodnutím soudu.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soud v zájmu nezletilých dětí vždy rozhodne o následujících otázkách (přičemž by se měl pokusit zabránit rozdělení sourozenců a měl by nezletilé, jsou-li schopni vlastního úsudku, vyslechnout):

• soudní opatření týkající se práva péče o dítě, jehož výkonem je pověřen jeden nebo oba rodiče, a opatření týkající se zajištění vzdělání dítěte,
• úprava práva na styk s dítětem, včetně stanovení času, způsobu a místa, kde se rodiče mohou s dítětem stýkat a trávit s ním čas,
• ve výjimečných případech může soud právo na styk s dítětem omezit nebo jeho výkon pozastavit, jestliže nastanou závažné okolnosti nebo jestliže jeden z rodičů závažným způsobem a opakovaně porušuje své povinnosti,
• přiznání rodičovské zodpovědnosti a, je-li to nezbytné a v zájmu dítěte, rozhodnutí o úplném či částečném výkonu rodičovské zodpovědnosti jedním z rodičů, včetně zbavení rodičovské zodpovědnosti v případě, že pro to existuje dobrý důvod,
• stanovení výše výživného, kterým je každý z rodičů povinen přispívat na pokrytí potřeb dítěte, přičemž soud zohlední jejich ekonomickou situaci a přijme opatření za účelem zajištění účelného využití výživného,
• v případě, že se rodiče nedohodnou jinak, soud rozhodne i o způsobu využití rodinné domácnosti a předmětů běžné potřeby, přičemž upřednostní toho z manželů, kterému bylo dítě svěřeno do péče.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Obecně platní, že rodičovskou zodpovědnost sdílejí oba rodiče. Právo rozhodovat o všech věcech týkajících se dítěte tedy náleží oběma rodičům společně, a to i v případě, že dítě bylo svěřeno do péče pouze jednomu z nich.

V případě, že se rodiče na některé otázce týkající se nezletilého dítěte neshodnou (například pokud jde o otázky spojené se školní docházkou a vzděláváním, jako je výběr školy či mimoškolních aktivit, otázky spojené se zdravotní péčí o nezletilého, například výběr lékaře, osobní otázky, jako je volba jména nebo náboženské výchovy, popřípadě otázky spojené s volbou místa nebo země, kde nezletilý žije, atp.), může se kterýkoliv z rodičů obrátit na soud, který o dané věci rozhodne.

Poté, co soud vyslechne oba rodiče a případně i dítě, je-li schopné vlastního úsudku, soudce pověří přijetím rozhodnutí otce nebo matku dítěte. Jestliže k neshodám dojde opakovaně nebo jestliže vyvstane jiný problém, který výkonu rodičovské zodpovědnosti brání zásadním způsobem, může soud rozhodnout o přiznání rozhodovací pravomoci zcela nebo z části jednomu z rodičů, popřípadě může výkon této pravomoci mezi rodiče rozdělit. Tato opatření mohou být přijata s platností nejdéle na dva roky.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

V případě, že je dítě svěřeno do péče oběma rodičům, se rodiče v zajištění každodenní péče o dítě a přímé pozornosti věnované dítěti střídají, a to v rámci předem stanovených období. Střídavá péče může mít různou podobu, střídání obvykle probíhá v intervalech jednoho týdne nebo jsou vymezeny dny v týdnu a rodiče se střídají o víkendech.

Období školních prázdnin se mezi rodiče dělí.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Pro řízení o odluce nebo rozvodu na základě dohody je příslušný soud prvního stupně, v jehož obvodu se nachází poslední rodinná domácnost nebo bydliště jednoho z navrhovatelů.

V případě sporného rozvodového řízení je příslušný soud prvního stupně, v jehož obvodu se nachází společná domácnost manželů, a žijí-li manželé v různých soudních obvodech, může si navrhovatel vybrat mezi soudem v místě poslední rodinné domácnosti nebo v místě bydliště odpůrce.

Řízení proti rodičovi bez stálé domácnosti nebo bydliště lze na žádost navrhovatele vést v místě, kde se nachází, nebo v místě posledního bydliště. Není-li možné je určit, je příslušný soud bydliště navrhovatele.

V případě řízení, které se týká pouze svěření dítěte do péče a stanovení výživného mezi rodiči, kteří jsou nesezdáni, je příslušným soud prvního stupně v místě posledního společného bydliště rodičů. Žijí-li manželé v různých soudních obvodech, může si navrhovatel vybrat mezi soudem v místě bydliště odpůrce a soudem v místě bydliště nezletilého.

K návrhu je nutno připojit oddací list a případně rodné listy dětí, které potvrzují jejich zápis v matrice, a další listiny, na nichž manžel zakládá svůj návrh. V případě sporu o majetek předloží navrhovatel listiny, které dovolují zhodnotit majetkové poměry manželů a případně též dětí, jako jsou daňová přiznání, výplatní pásky, potvrzení banky, výpisy z katastru nemovitostí nebo osvědčení o evidenci majetku.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

V těchto případech se uplatní následující řízení:

Pokud strany dosáhly dohody, uplatní se řízení upravené v § 777 občanského soudního řádu pro odluku, rozvod a opatření týkající se svěření dítěte do péče a stanovení výživného na nezletilé dítě, v případě, že manželé nejsou sezdáni.

Pokud strany dohody nedosáhly, uplatní se sporné řízení upravené v § 770 a § 774 občanského soudního řádu, které se uplatní také v případě rodinných řízení a řízení týkajících se nezletilých v případě, že manželé nejsou sezdáni.

V naléhavých případech lze navrhnout přijetí následujících opatření:

Předběžné opatření před podáním návrhu na prohlášení manželství za neplatné, odluku, rozvod nebo v rámci řízení o svěření dítěte do péče a stanovení výživného. Předběžná opatření se řídí § 771 a § 772 občanského soudního řádu.

Zákon výslovně stanoví, že v naléhavých případech mohou být opatření přijata prvním rozhodnutím, a to s okamžitou účinností.

Předběžná opatření odvozená od přijetí návrhu podaného v rodinných věcech nebo věcech týkajících se nezletilých dětí, jako v předchozích případech. To je upraveno v § 773 občanského soudního řádu.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Za předpokladu, že je doložen nárok na poskytnutí právní pomoci v souladu se zákonem o právní pomoci, je možné obdržet částečnou nebo plnou právní pomoc (viz část „Právní pomoc – Španělsko“).

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Aby bylo možno určit, proti kterému rozhodnutí je odvolání přípustné, je třeba rozlišit mezi všemi možnými rozhodnutími týkajícími se záležitostí spojených s rodičovskou zodpovědností:

• proti všem rozhodnutím ve sporných řízeních je možné se odvolat k provinčnímu soudu,
• proti rozhodnutím založeným na dohodě stran je možné se k provinčnímu soudu odvolat pouze v případě, že se rozhodnutí odklání od dohody, kterou strany předložily.

Zákon neumožňuje žádný opravný prostředek proti rozhodnutí o předběžném opatření nebo rozhodnutí o výkonu rodičovské zodpovědnosti.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

V případě, že soudní rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti není dobrovolně plněno, je možné podat návrh na nucený výkon rozhodnutí k soudu prvního stupně, který rozhodnutí vydal.

Je třeba označit rozsudek nebo rozhodnutí, o jehož výkon se jedná, a osobu, proti níž má být nucený výkon realizován.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Rozhodnutí týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti vydaná v jiném členském státě v rámci rodinných řízení, která jsou v daném státě vykonatelná a která byla oznámena, jsou ve Španělsku na základě žádosti kterékoli zúčastněné strany bez dalšího řízení uznána, a to v souladu s ustanoveními nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Toto nařízení se vztahuje na rozhodnutí vynesená v řízení zahájeném před 1. srpnem 2022, veřejné listiny formálně vyhotovené nebo zaregistrované a dohody, které se staly vykonatelné v členském státě, v němž byly uzavřeny, před tímto dnem. Poté se použije nařízení 2019/1111 ze dne 25. června 2019.

Aby bylo možné přistoupit k nucenému výkonu rozhodnutí, je třeba podat návrh na nucený výkon k soudu v místě, v němž se nezletilý nachází a v němž je nucený výkon požadován. Je třeba k němu přiložit kopii rozhodnutí, jež má být vykonáno, přičemž toto rozhodnutí musí splňovat všechny požadavky stanovené pro určení jeho pravosti v souladu se standardizovaným formulářem uvedeným v příloze V. Vyžaduje se přítomnost advokáta nebo právního zástupce.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Proti tomu, aby bylo ve Španělsku uznáno rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti přijaté v jiném členském státě, je možné se bránit návrhem podaným k soudu prvního stupně, u něhož byl učiněn návrh na uznání rozhodnutí, přičemž tento návrh musí specifikovat důvody pro odmítnutí uznání rozhodnutí v souladu s nařízením č. 2201/2003 a v patřičné době nařízením 2019/1111.

V současnosti jsou přípustné tyto důvody:

• rozhodnutí zjevně odporuje veřejnému pořádku, bere-li se ohled na nejvlastnější zájem dítěte,
• vyjma naléhavých případů dítěti nebyla dána příležitost se k věci vyjádřit,
• rozhodnutí bylo vydáno v nepřítomnosti druhé strany a žalobní návrh nebyl druhé straně doručen nebo o něm nebyla zpravena, ledaže je prokázáno, že tato strana s rozhodnutím vyslovila souhlas,
• strana, která odmítá uznat rozhodnutí a tvrdí, že rozhodnutí brání výkonu rodičovské zodpovědnosti, neměla příležitost se k věci vyjádřit,
• dané rozhodnutí odporuje rozhodnutí vydanému později.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Použitelným právem je právní řád místa obvyklého bydliště nezletilého dítěte v souladu s Haagskou úmluvou z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Ve Francii je rodičovská odpovědnost definována jako soubor práv a povinností sloužících zájmům dítěte.

Rodiče vykonávají tato práva a povinnosti do doby, než dítě dosáhne zletilosti nebo se osamostatní.

Rodiče mají povinnost chránit bezpečí, zdraví a mravní hodnoty dětí, vychovávat je a umožnit jejich rozvoj, přičemž náležitě přihlížejí k jejich individualitě.

Odpovídají za zajištění místa obvyklého pobytu dítěte, zejména tehdy, žijí-li odděleně. Musí poskytnout dítěti bydlení, nebo nejsou-li schopni tak učinit, musí zajistit ubytování u třetí osoby.

Matky a otcové mají právo a povinnost dohlížet na děti, musí se o ně starat a uspokojovat jejich každodenní potřeby. Mohou dohlížet na vztahy dětí se třetími osobami s ohledem na jejich věk, či je dokonce zakázat. Musí respektovat právo dětí na osobní vztah s prarodiči.

Rodiče jsou povinni zajistit vzdělávání svých dětí. To zahrnuje školní docházku, odbornou přípravu, morálku a občanský život. Odpovídají za rozhodnutí o náboženské orientaci dítěte, přičemž náležitě přihlížejí k jeho individualitě. Rozhodují o lékařském ošetření, které má být dítěti poskytnuto.

Jelikož matky a otcové vykonávají rodičovskou odpovědnost, jsou rovněž zákonnými zástupci svých dětí a jako takoví je zastupují ve všech občanských věcech a spravují jejich majetek.

Bez ohledu na to, zda vykonává rodičovskou odpovědnost či ne, musí každý rodič přispívat na výživu a vzdělávání dětí úměrně svým prostředkům a potřebám dítěte.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovskou odpovědnost nesou oba rodiče stejně. Ve Francii byl v roce 1970 zrušen pojem rodičovská moc.

Být nositelem rodičovské odpovědnosti znamená něco jiného než výkon rodičovské odpovědnosti. Rodič může být nositelem rodičovské odpovědnosti, aniž by ji vykonával.

Rodičovskou odpovědnost vykonávají v zásadě oba rodiče společně vyjma případů pozdního uznání otcovství více než rok po narození dítěte (v tomto případě umožňuje společný výkon rodičovské odpovědnosti pouze společné prohlášení u soudu nebo rozhodnutí soudce pro rodinné záležitosti (juge aux affaires familiales)). Matka může tudíž vykonávat rodičovskou odpovědnost sama, v zásadě ji však vykonávají oba rodiče společně.

Otcové a matky vykonávající společně rodičovskou odpovědnost vůči dítěti musí rozhodovat společně o všech důležitých záležitostech, jež se ho týkají (změna bydliště, změna školy, chirurgické operace atd.).

Rodiče, kteří mají rodičovskou odpovědnost, nevykonávají ji však, musí být informováni o důležitých rozhodnutích přijatých druhým rodičem, aby mohli vykonávat své právo a povinnost týkající se „dohledu“. Musí být informováni, aby mohli v případě potřeby upozornit sociální služby nebo soud na významné problémy. Mají však povinnost přispívat na výživu a vzdělávání dítěte, a musí proto případně platit alimenty na dítě. Soud může rozhodnout, že rodičovská odpovědnost má být vykonávána společně, nebo výlučně.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Nejsou-li rodiče dočasně schopni pečovat o své děti, mohou je svěřit třetím osobám. Mohou rovněž požádat soud, aby na tyto třetí osoby přenesl výkon rodičovské odpovědnosti. Pověření je dobrovolné.

Jestliže rodiče své dítě ohrožují, může soud pro nezletilé, jemuž věc postoupí oba rodiče, nebo jeden z nich, osoba, jíž bylo dítě svěřeno, opatrovník nezletilého nebo sám nezletilý, či státní zástupce nařídit umístění dítěte a předat je do péče třetí osoby nebo službě sociální péče o dítě (Aide Sociale à l’Enfance) v rámci pravomoci předsedy regionální rady (Conseil départemental).

Pokud rodiče zjevně nejeví zájem o výkon rodičovské odpovědnosti nebo nejsou schopni ji vykonávat zcela či částečně, může jednotlivec, instituce nebo služba sociální péče o dítě, u níž bylo dítě umístěno, nebo rodinný příslušník podat soudu návrh na úplné či částečné svěření výkonu rodičovské odpovědnosti. Na to se někdy odkazuje jako na nucené přenesení výkonu rodičovské odpovědnosti.

Je-li rodičům uloženo ochranné opatření (např. poručenství nebo opatrovnictví), nejsou nutně zbaveni výkonu rodičovské odpovědnosti. V určitých případech může být přesto svěřen výkon rodičovské odpovědnosti nebo opatrovnictví ve prospěch dítěte, jsou-li splněny příslušné podmínky.

Jestliže rodiče zemřeli nebo byli zbaveni výkonu rodičovské odpovědnosti (zejména rodič, který není přítomen nebo není schopen projevit svá přání), je zřízeno opatrovnictví. Je ustanovena rodinná rada, která je složena nejméně ze čtyř osob, jež jsou zvoleny s přihlédnutím k zájmům dítěte, a z jejích členů je zvolen opatrovník a vedlejší opatrovník. Na opatrovnictví dohlíží soudce pro rodinné záležitosti, který jedná jako soudce pro opatrovníky nezletilých osob.

Rodičovská odpovědnost představuje funkci veřejného zájmu. Jedná se o nezcizitelné právo. Rodiče se jí nemohou vzdát.

Co se týká výkonu rodičovské odpovědnosti, mohou podávat určité návrhy nebo rozhodnout o tom, že rodičovskou odpovědnost má vykonávat výlučně jeden z obou rodičů, musí to však být v souladu se zájmy dítěte.

Není-li dohodnuto jinak, je k úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti zapotřebí soudní rozhodnutí. Přenesení výkonu rodičovské odpovědnosti na třetí osobu podléhá vždy dohledu ze strany soudu.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Rozlukou rodičů nejsou dotčena pravidla týkající se přenesení výkonu rodičovské odpovědnosti. Oba rodiče se musí i nadále starat o své děti a přijímat společná rozhodnutí v zájmu dětí.

Nemohou-li se dohodnout, rozhodne o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti v řízení o rozvodu manželství nebo v řízení o výkonu rodičovské odpovědnosti soudce pro rodinné záležitosti, přičemž vezme v úvahu:

1. praxi, kterou rodiče uplatňovali dříve, nebo dohody, jež byly předtím uzavřeny;

2. názory nezletilého dítěte, je-li vyslechnuto soudcem;

3. schopnost každého rodiče plnit své povinnosti a respektovat práva druhého rodiče;

4. výsledek případných znaleckých posudků, přičemž se přihlíží zejména k věku dítěte;

5. informace získané v rámci šetření nebo protišetření sociálních služeb;

6. fyzický či psychický tlak nebo násilí ze strany jednoho rodiče vůči druhému.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Rodiče se mohou dohodnout na všech opatřeních, o nichž je třeba rozhodnout v zájmu dítěte, a vypracovat rodičovskou dohodu, a to sami, nebo s pomocí mediátora a/nebo svých právních zástupců.

Poté mohou požádat soudce pro rodinné záležitosti o schválení dohody, která obsahuje úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti a stanoví příspěvek na výživu a vzdělávání dítěte, aby byla tato dohoda vykonatelná.

Soudce nemůže dohodu pozměnit a schválí ji, ledaže se domnívá, že nechrání náležitě zájmy dítěte nebo že rodiče neudělili svůj souhlas svobodně. Soudce může vydat rozhodnutí i bez slyšení.

V případě rozvodu dohodou mohou oba rodiče a jejich právní zástupci v dohodě o rozvodu rozhodnout rovněž o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti. Dohodu podepíší oba manželé a jejich právní zástupci po uplynutí doby na rozmyšlenou v délce nejméně patnácti dnů a originál dohody je uložen u notáře, což ji činí vykonatelnou.

Vyjma v případě rozvodu dohodou podle listiny vyhotovené právním zástupcem, která je uložena u notáře, je k zajištění vykonatelnosti dohody mezi rodiči o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti nezbytný úkon soudce.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Jestliže se rodiče nemohou dohodnout a nechtějí postupovat soudní cestou, mohou se z vlastního podnětu zúčastnit rodinné mediace.

Cílem rodinné mediace je obnovení komunikace mezi rodiči, aby byli schopni dospět k vzájemné dohodě, a to s náležitým ohledem na potřeby každého rodiče, a zejména potřeby dětí. Mediace poskytuje prostor pro diskusi k vyřešení sporu, podporuje vzájemné pochopení a důvěru, a tudíž nalezení praktických řešení s ohledem na rodinné uspořádání i finanční aspekty. Jestliže se rodiče nedohodnou, mohou postoupit věc soudci, a pokud bylo dosaženo dohody, mohou nechat potvrdit dohodu soudcem, nebo ji začlenit do dohody o rozvodu dohodou.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Rozhodnutí o výkonu rodičovské odpovědnosti přísluší soudcům pro rodinné záležitosti.

Ti mohou výkon svěřit výlučně jednomu z rodičů, nebo rozhodnout o tom, že oba rodiče mají vykonávat rodičovskou odpovědnost společně.

Jestliže se rodiče neshodnou, mohou soudci zmocnit jednoho z nich k přijetí jednorázového rozhodnutí, jež by v zásadě vyžadovalo souhlas obou rodičů, například o přestěhování dítěte, změně školy či operaci.

Soudci pro rodinné záležitosti mohou rovněž zakázat, aby nezletilé dítě opustilo zemi bez souhlasu obou rodičů, zejména pokud hrozí, že některý rodič vycestuje s dítětem do zahraničí a nemá v úmyslu se vrátit, čímž by porušil práva druhého rodiče.

Rozhodnutí o zřízení obvyklého bydliště dítěte na adrese jednoho z rodičů, nebo střídavě na adresách obou rodičů, je obvykle přenecháno soudci. Je-li obvyklé bydliště dítěte zřízeno na adrese jednoho z rodičů, soudce stanoví rovněž právo druhého rodiče na návštěvu a přenocování, nebo pouze právo na návštěvu v denní době.

V případě ohrožení dítěte může soudce rozhodnout, že se rodič s právem na návštěvu bude s dítětem setkávat na určitém místě, tj. na neutrálním místě, kde na setkání mohou dohlížet odborníci. Obvykle se jedná o speciálně zařízené místo se sociálními pracovníky a psychology.

Soudce pro rodinné záležitosti je rovněž oprávněn stanovit příspěvek na výživu a vzdělávání dítěte, který má hradit strana, jež nemá dítě v každodenní péči. Obvykle se jedná o měsíční výživné na dítě, které platí jeden rodič druhému.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Jestliže soudce rozhodne o obvyklém bydlišti dítěte u jednoho z rodičů, nebylo-li rozhodnuto jinak, vykonává druhý rodič nadále společnou rodičovskou odpovědnost spolu s rodičem, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, třebaže dítě nepobývá v jeho domácnosti. Oba rodiče musí všechna důležitá rozhodnutí přijímat i nadále společně. Pokud se nemohou dohodnout, musí záležitost postoupit soudci. Je-li to v zájmu dítěte, může soudce svěřit výkon rodičovské odpovědnosti jednomu z rodičů. Toto rozhodnutí lze učinit, pokud jeden z rodičů není způsobilý, nemá zájem, nelze jej kontaktovat nebo neustále dělá potíže, je-li v zájmu dítěte, aby byla rozhodnutí přijímána bezodkladně.

Rodič, který je zbaven výkonu rodičovské odpovědnosti, si ponechává právo dohlížet na výchovu dítěte a musí být informován o důležitých rozhodnutích dotýkajících se dítěte.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Pojem „péče o dítě“ byl ve francouzském rodinném právu v roce 1987 zrušen.

Pojem „společná péče“ (garde conjointe) ve francouzském právu lze vykládat v širokém smyslu jako společný výkon rodičovské odpovědnosti, nebo v užším smyslu jako zřízení bydliště dítěte střídavě u každého rodiče (na něž se někdy odkazuje jako na střídavou péči, ačkoli z právního hlediska není tento pojem správný: mělo by se jednat o „střídavé trvalé bydliště“).

Rodiče v zásadě vykonávají rodičovskou odpovědnost společně, aniž by bylo zapotřebí rozhodnutí soudce. Ve francouzském právu je zakotvena zásada společné rodičovské péče. To znamená, že každý rodič hraje v životě a výchově dítěte stejnou úlohu a poskytuje mu potřebnou každodenní péči.

Společný výkon rodičovské odpovědnosti znamená, že rodiče přijímají společně všechna důležitá rozhodnutí dotýkající se dítěte.

Dítě může rovněž pobývat s rodiči na jejich příslušných adresách střídavě po týdnu. To vyžaduje, aby rodiče žili blízko sebe a dobře spolu komunikovali. Střídavé bydliště nutně neznamená stejné rozdělení času.

Rodiče často vykonávají rodičovskou odpovědnost společně, obvyklé bydliště dítěte je však zřízeno u jednoho rodiče, zatímco druhý má právo na návštěvu a přenocování.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Soudci pro rodinné záležitosti jsou příslušní rozhodovat ve věcech rodičovské odpovědnosti, které jim mohou být postoupeny jednoduše na návrh podaný soudnímu tajemníkovi společně, nebo pouze jedním z rodičů, nebo obsílkou soudního vykonavatele.

Řízení je ústní a právní zastoupení není povinné. Stranám může být nápomocen právní zástupce nebo mohou být zastupovány právním zástupcem.

V návrhu je třeba uvést příjmení, jméno a adresu stran, nebo případně poslední známou adresu odpůrce. Je v něm uveden předmět návrhu a stručně popsány důvody. Musí být opatřen datem a podepsán osobou, která jej podává, nebo jejím právním zástupcem.

Rodič, který postupuje věc soudci, musí předložit:

– úplnou kopii rodného listu každého dítěte, jehož se návrh týká,

– případná předchozí soudní rozhodnutí,

– kopii průkazu totožnosti rodiče,

– doklad o adrese (např. potvrzení o zaplacení nájemného, účet za elektřinu)

a v závislosti na povaze návrhu kopii posledního platebního výměru, posledního přiznání k dani, posledních tři výplatních listin, doklad o pobíraných dávkách sociálního zabezpečení atd.

Otázka úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti může být projednána také v rámci rozvodu. V případě rozvodu dohodou se rodiče musí plně dohodnout. Každý musí mít právního zástupce. Po lhůtě na rozmyšlenou je původní dohoda o rozvodu uložena u notáře a stává se vykonatelnou. Pokud dítě požádá o slyšení, je rozvod projednán u soudu, a dítě je vyslechnuto soudcem nebo osobou, kterou soudce určí.

O ostatních rozvodech rozhoduje soud. Je povinné právní zastoupení.

Nezletilí, kteří jsou toho schopni, musí být vždy vysledchnuti.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Je-li věc předložena formou návrhu (requête), předvolá soudní tajemník do patnácti dnů od obdržení návrhu odpůrce k soudnímu jednání doporučeným dopisem s dodejkou.

Je-li však v návrhu uvedeno, že adresou odpůrce je poslední známá adresa, vyzve soudní tajemník navrhovatele, aby využil osobní doručení.

Soudní tajemník vyrozumí navrhovatele jakýmkoli způsobem o místě, datu a čase konání soudního jednání.

Soudce pro rodinné záležitosti může o záležitostech rodičovské odpovědnosti rozhodnout rovněž v řízení o rozvodu manželství (viz „Rozvod“).

Soudci pro rodinné záležitosti rozhodují v naléhavých případech o předběžných opatřeních. V řízení o předběžných opatřeních může být věc postoupena prostřednictvím předvolání (assignation). Soudce věc prošetří za účasti obou stran na soudním jednání a rozhodne ve formě usnesení, které nepředstavuje pravomocný rozsudek ve věci samé. Řízení o předběžných opatřeních umožňuje soudcům přijmout neprodleně prozatímní opatření do vynesení rozhodnutí ve věci samé. Návrh na zahájení řízení o předběžných opatřeních tudíž umožňuje zachovat jejich práva.

V řízení o předběžných opatřeních může soudce pro rodinné záležitosti nařídit jakákoli opatření, proti nimž není vznesena vážná námitka nebo která jsou vzhledem k existenci sporu opodstatněná. Jelikož se jedná pouze o dočasná opatření, tento postup se využívá jen ojediněle.

V případech, kdy je řádně odůvodněna naléhavost dané věci, může soudce pro rodinné záležitosti, jemuž byla věc postoupena ve formě návrhu, povolit vydání předvolání s datem konání soudního jednání v blízké budoucnosti. V tomto případě soudce rozhodne ve věci samé, lhůty jsou však kratší. Tento postup se využívá velmi často.

Věci mohou být soudcům pro rodinné záležitosti postoupeny také ve zrychleném řízení ve věci samé (procédure accélérée au fond), a to v určitých zákonem stanovených případech (v rodinných věcech se to týká protiprávního přemístění dítěte). Věc je postoupena předvoláním a soudce poté neprodleně rozhodne ve věci samé. V těchto případech není třeba předkládat podpůrné důkazy o naléhavosti. Samotná povaha řízení vyžaduje, aby bylo datum stanoveno neprodleně.

V případech domácího násilí mohou být soudci pro rodinné záležitosti rovněž požádáni, aby vydali neprodleně ochranný příkaz podle článku 515-9 a násl. občanského zákoníku (Code civil). Nyní musí vydat rozhodnutí do šesti dnů ode dne stanovení soudního jednání (zákon ze dne 28. prosince 2019). Toto ochranné opatření má chránit manžele nebo bývalé manžele, kteří jsou oběťmi fyzického nebo psychického zneužívání, tím, že je zakázán veškerý kontakt mezi nimi a v případě potřeby mezi manželem či bývalým manželem dopouštějícím se násilí a dětmi. V ochranném příkazu soudce stanoví také opatření týkající se výkonu rodičovské odpovědnosti vůči dětem. Může zejména rozhodnout, že rodič, který je obětí zneužívání, je výlučně odpovědný za výkon rodičovské odpovědnosti, zbavit rodiče, který se dopouští zneužívání, práva na návštěvu a přenocování nebo povolit omezené právo na styk na určeném místě.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Soudní náklady (odměna právního zástupce, odměna soudního vykonavatele, šetření provedená sociálními službami atd.) může uhradit francouzský stát. Jednotlivcům je právní pomoc poskytována podle jejich majetku. Pomoc může pokrývat veškeré soudní náklady nebo pouze jejich část v závislosti na příjmu žadatele a počtu závislých osob. Žádost je třeba podat kanceláři pro právní pomoc u soudu, který danou věc projednává.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Proti rozhodnutím soudce pro rodinné záležitosti se lze odvolat do jednoho měsíce, výjimkou jsou rozhodnutí podle článku 481-1 občanského soudního řádu (Code de procédure civile) (zrychlené řízení ve věci protiprávního přemístění), proti nimž lze podat odvolání do patnácti dnů.

Proti usnesení soudce pro rodinné záležitosti se lze odvolat do patnácti dnů (řízení o předběžných opatřeních, ochranný příkaz).

Odvolání je třeba podat písemně a je povinné právní zastoupení. Projednává je odvolací soud (Cour d’appel).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí soudce pro rodinné záležitosti týkající se rodičovské odpovědnosti jsou vykonatelná automaticky.

V případě nedodržení rozhodnutí soudce pro rodinné záležitosti týkajícího se rodičovské odpovědnosti, pokud má například jeden z rodičů právo na návštěvu a přenocování a druhý rodič mu ve výkonu tohoto práva brání, lze podat stížnost státnímu zástupci (procureur de la République) u soudu, v jehož obvodu má dítě bydliště. Bránění druhému rodiči ve výkonu jeho práva na návštěvu a přenocování představuje trestný čin zadržování nezletilého, za nějž lze uložit trest odnětí svobody v délce jednoho roku a pokutu ve výši 15 000 EUR.

Soudci pro rodinné záležitosti mohou kromě opatření, která nařídí, uložit i penále. Penále mohou uložit i bez návrhu, aby zajistili výkon svého rozhodnutí. Pokud to vyžadují okolnosti, mohou uložit platbu penále i v případě rozhodnutí jiného soudce a rodičovské dohody zaznamenané v rámci rozvodu dohodou.

Jestliže rodič závažně nebo opakovaně brání úmyslně výkonu rozhodnutí, dohody o rozvodu dohodou ve formě soukromé listiny podepsané společně právními zástupci, jejíž originál je uložen u notáře, nebo schválené dohody o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti, mohou soudci pro rodinné záležitosti uložit uhrazení občanské pokuty až do výše 10 000 EUR.

Na návrh soudce pro rodinné záležitosti nebo dotyčného rodiče může státní zástupce výjimečně požádat o pomoc policii, aby byl zajištěn výkon rozhodnutí soudce, dohody o rozvodu dohodou nebo schválené dohody o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti, například výkon práva na návštěvu a přenocování.

Podle okolností případu by měl být tudíž návrh podán státnímu zástupci nebo soudci pro rodinné záležitosti, který rozhodnutí vydal.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti vydaná soudem v některém členském státě jsou ve Francii uznaná a vykonatelná, aniž by bylo nutné řízení o prohlášení vykonatelnosti.

Ne všechna rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti jsou však vykonatelná okamžitě, tak je tomu pouze v případě rozhodnutí týkajících se práva na styk a vrácení dítěte. Je třeba předložit osvědčení podle nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (nařízení Brusel IIa). U ostatních rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti se vyžaduje prohlášení o vykonatelnosti vydané na základě příslušného osvědčení.

Ve Francii se návrhy na uznání nebo prohlášení vykonatelnosti cizích usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí na území Francie v souladu s nařízením Brusel IIa podávají předsedovi obecného soudu (tribunal judiciaire) nebo jeho zástupci (článek 509-2 občanského soudního řádu). Návrhy podané soudci nevyžadují právní zastoupení.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Podle čl. 21 odst. 3 nařízení „může kterákoliv dotčená osoba [...] požádat o vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí“.

Ve Francii se návrhy na vydání usnesení o neuznání rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti vydaného soudem v jiném členském státě podávají předsedovi tribunal judiciaire nebo jeho zástupci.

Návrhy mohou být přijaty pouze z těchto důvodů:

• rozpor s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá, přičemž se přihlíží k nejlepšímu zájmu dítěte,

• nevyslechnutí dítěte za předpokladu, že slyšení je základní zásadou řízení v členském státě, v němž se o uznání žádá; nedodržení práva na obhajobu,

• bránění ve výkonu rodičovské odpovědnosti,

• neslučitelnost s pozdějším rozhodnutím ve státě, v němž se o uznání žádá, nebo v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, za předpokladu, že toto pozdější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro jeho uznání v členském státě, v němž se o uznání žádá,

• nedodržení postupu umístění.

Proti rozhodnutí předsedy tribunal judiciaire se lze odvolat.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Je-li přítomen mezinárodní prvek (jedna ze stran nebo dítě mají bydliště v zahraničí, cizí státní příslušnost), je třeba nejprve určit, který francouzský soud je příslušný.

Příslušnost francouzských soudů

Podle článku 8 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 jsou o návrzích týkajících se rodičovské odpovědnosti, má-li dítě obvyklé bydliště ve Francii, příslušné rozhodovat francouzské soudy.

Podle čl. 12 odst. 1 nařízení mohou francouzské soudy v případě, jsou-li příslušné rozhodovat o návrhu na rozvod, rozhodovat rovněž o návrzích týkajících se rodičovské odpovědnosti, pokud rodiče vykonávají rodičovskou zodpovědnost společně a pokud výslovně uznali příslušnost francouzských soudů a je to v zájmu dítěte.

Podle čl. 12 odst. 3 nařízení jsou soudy členského státu příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v čl. 12 odst. 1, v případě, že dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodu, že jeden z nositelů rodičovské yodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu, a všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte.

Příslušnost soudů v místě dřívějšího obvyklého bydliště dítěte může být prodloužena rovněž v případě, že se dítě přestěhovalo do jiného členského státu před méně než třemi měsíci a spor se týká změny práva na styk.

V článku 13 nařízení je stanoveno, že pokud nelze zjistit obvyklé bydliště dítěte a nelze určit soudní příslušnost podle článku 12, jsou příslušné francouzské soudy, jestliže se dítě nachází na francouzském území a jeho obvyklé bydliště nelze zjistit (dětští uprchlíci nebo přemístěné děti).

Za určitých okolností může být použitelná i jiná mezinárodní dohoda nebo francouzské mezinárodní právo soukromé, což může vést k přijetí příslušnosti francouzských soudů.

Rozhodné právo

V tomto ohledu uplatňuje Francie článek 15 Úmluvy ze dne 19. října 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí. Soudy, které jsou příslušné rozhodovat ve věcech rodičovské odpovědnosti, tudíž uplatňují vlastní právo, nestanoví-li úmluva jinak.

Pokud jsou tudíž francouzské soudy příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti, použijí francouzské právo (lex fori).

Jestliže to vyžaduje ochrana nezletilého, použije se výjimečně právo, které má k dané situaci nejužší vztah.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Chorvatsko

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rodičovskou odpovědností se rozumí odpovědnost, povinnosti a práva rodičů, jež mají chránit a prosazovat osobní a majetková práva dítěte a jeho nejlepší zájem. Rodiče musí vykonávat rodičovskou péči podle rozvojových potřeb dítěte a podle jeho schopností. Rodiče se rodičovské péče nemohou vzdát. Rodiče musí jednotlivé aspekty rodičovské péče projednat a dohodnout s dítětem úměrně jeho věku a vyspělosti.

Rodičovská péče zahrnuje právo a povinnost chránit osobní práva dítěte na zdraví, rozvoj, péči a ochranu, výchovu a vzdělání, styk, volbu místa bydliště, jakož i právo a povinnost spravovat majetek dítěte. Rodičovská péče zahrnuje také právo a povinnost zastupovat osobní a majetková práva a zájmy dítěte.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodiče mají právo a povinnost vykonávat rodičovskou péči stejně, společně a po dohodě. Pokud spolu rodiče trvale nežijí, musí se na výkonu rodičovské péče dohodnout a vypracovat plán společné rodičovské péče. Společná rodičovská péče může být upravena také soudem, přičemž rozhodnutí soudu vychází z ujednání rodičů týkajících se veškerých příslušných záležitostí uvedených v plánu společné rodičovské péče. Při výkonu společné rodičovské péče se musí rodiče vynasnažit vyřešit veškeré záležitosti dohodou.

Kterýkoli rodič může vykonávat rodičovskou péči sám, a to zcela, částečně nebo v míře potřebné k rozhodnutí o obzvláště důležité otázce týkající se dítěte. Ve výše uvedených případech může být právo druhého rodiče na výkon rodičovské péče omezeno pouze soudním rozhodnutím s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte. Pokud rodiče vykonávali před úmrtím jednoho z rodičů společnou rodičovskou péči, musí pozůstalý rodič vykonávat rodičovskou péči sám i bez soudního rozhodnutí, jestliže druhý rodič zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Kterýkoli rodič smí vykonávat rodičovskou péči sám s výhradou soudního rozhodnutí za tímto účelem, pokud se rodiče během soudního řízení nedohodli na plánu společné rodičovské péče či na jiném ujednání. V tomto případě musí soud upřednostnit rodiče, který projevil ochotu spolupracovat a dospět k dohodě o společné rodičovské péči.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Pokud je rodič nezletilý nebo pokud se jedná o osobu zbavenou svéprávnosti v určité oblasti rodičovské péče, bude výkon rodičovské péče touto osobou pozastaven kvůli právním překážkám. Po dobu platnosti tohoto pozastavení může výše uvedený rodič každodenně pečovat o dítě sám, spolu s druhým rodičem dítěte, nebo společně s opatrovníkem ustanoveným podle ustanovení zákona o rodině (Obiteljski zakon) týkajících se ustanovení opatrovníka. Výše zmíněný rodič nesmí dítě zastupovat a v případě, že byl zbaven svéprávnosti, nemůže dítě zastupovat v oblasti, ve které byl zbaven svéprávnosti. Dítě bude zastupovat druhý rodič nebo opatrovník, přičemž opatrovník musí vyhovět přáním druhého rodiče.

Jestliže se rodiče dítěte, či jeden z rodičů a opatrovník nedohodnou na zastupování s ohledem na důležitá rozhodnutí týkající se dítěte, soud na návrh podaný dítětem, jedním z rodičů nebo opatrovníkem vynese rozhodnutí ex parte ohledně toho, kdo bude v příslušné záležitosti dítě zastupovat.

Na návrh dítěte, některého rodiče nebo střediska sociální péče vydá soud rozhodnutí ex parte o pozastavení výkonu rodičovské péče (pozastavení výkonu rodičovské péče kvůli věcným překážkám), není-li jeden z rodičů přítomen nebo není-li známo místo jeho pobytu, nebo brání-li jednomu z rodičů ve výkonu rodičovské péče po delší dobu objektivní důvody. Dotyčný rodič nemůže rodičovskou péči vykonávat po dobu, po kterou je výkon rodičovské péče z jeho strany z výše uvedených důvodů pozastaven. Během této doby pozastavení výkonu rodičovské péče bude rodičovskou péči vykonávat druhý rodič sám, nebo bude dítě podle ustanovení zákona o rodině svěřeno do opatrovnictví. Na návrh dítěte, rodiče, jehož výkon rodičovské péče byl pozastaven, nebo střediska sociální péče o děti vydá soud rozhodnutí ex parte o ukončení pozastaveného výkonu rodičovské péče kvůli věcným překážkám, jestliže již neexistují důvody, na jejichž základě bylo pozastavení uloženo.

Pokud mají rodiče dítě ve společné péči a jeden z nich zemře, vykonává pozůstalý rodič rodičovskou péči nadále sám. Jestliže zemře rodič, který vykonával rodičovskou péči sám, vydá soud na návrh dítěte, pozůstalého rodiče nebo střediska sociální péče o děti rozhodnutí ex parte o svěření rodičovské péče pozůstalému rodiči, pakliže se domnívá, že to je v nejlepším zájmu dítěte. Zemřou-li oba rodiče, svěří středisko sociální péče o děti dítě do opatrovnictví. Dokud je rodič vykonávající rodičovskou péči naživu, může prostřednictvím závěti nebo notářské listiny [na niž se v chorvatštině odkazuje jako na „anticipirana naredba“ („rozhodnutí/pokyn udělený předem“)] určit osobu, o níž se domnívá, že v případě jeho smrti zajistí dítěti nejlepší péči. Je-li v případě úmrtí rodiče dítěti ustanoven opatrovník, bude přihlédnuto k názoru dítěte a přání pozůstalého rodiče, jestliže se nemá za to, že by zohlednění jejich názoru/přání nebylo v nejlepším zájmu dítěte.

Podle § 224 zákona o rodině bude dítě svěřeno do opatrovnictví, pokud jeho rodiče zemřeli, pohřešují se, nejsou známí nebo přesídlili na neznámou adresu po dobu nejméně jednoho měsíce; pokud jeho rodiče byli zbaveni práva na výkon rodičovské péče; pokud jeho rodiče, kteří byli zbaveni svéprávnosti v oblasti, která jim brání vykonávat rodičovskou péči, nesvěřili dítě osobě, která splňuje kritéria pro opatrovnictví, nebo pokud rodiče souhlasili s osvojením dítěte. Podle § 225 zákona o rodině rozhodne o svěření dítěte do opatrovnictví středisko sociální péče o děti, které ustanoví opatrovníka. Středisko sociální péče o děti může dítě svěřit do každodenní péče opatrovníka, jiné osoby, pěstounské rodiny, domova pro opuštěné děti nebo do péče instituce sociální péče, nestanoví-li zákon o rodině jinak.

Opatření na ochranu osobních práv dítěte a jeho nejlepšího zájmu budou přijata na základě znaleckého posudku, bylo-li zjištěno, že byla porušena práva a nejlepší zájem dítěte nebo ohrožení práv dítěte, jeho nejlepšího zájmu a rozvoje. Má se za to, že práva dítěte byla ohrožena, pokud péče není přiměřená, pokud má dítě psychosociální problémy (jak je zjevné z jeho chování, emočních problémů, problémů ve škole či jiných problémů v souvislosti s jeho výchovou), nebo pokud je pravděpodobné, že nastanou výše uvedené okolnosti.

Na ochranu práv dítěte a jeho nejlepšího zájmu může středisko sociální péče:

1. přijmout mimořádné opatření k odebrání dítěte a zajistit jeho ubytování mimo rodinný dům;

2. v případě chyby či opomenutí ve výkonu rodičovské péče vydat varování;

3. zajistit, aby byla rodičům poskytnuta odborná pomoc a podpora, pokud jde o rodičovskou péči, a

4. zajistit, aby byla rodičům poskytována intenzivní odborná podpora a zajištěn dohled na rodičovskou péči, kterou vykonávají.

Na ochranu osobních práv dítěte a jeho nejlepšího zájmu může soud:

1. svěřit dítě dočasně do péče jiné osoby, pěstounské rodiny či instituce sociální péče;

2. vydat soudní zákaz;

3. zbavit rodiče jejich práva žít ve společné domácnosti s dítětem a svěřit každodenní péči o dítě jiné osobě, pěstounské rodině nebo instituci sociální péče;

4. poskytnout podporu při výchově dítěte, má-li problémy s chováním, svěřit je pěstounské rodině nebo instituci sociální péče; nebo

5. zbavit rodiče jejich práva na výkon rodičovské péče.

V rámci opatření na ochranu práv a nejlepšího zájmu dítěte obsahuje zákon o rodině ustanovení, která upravují zajištění dočasného ubytování pro dítě či dočasné svěření dítěte do péče jiné osoby, zbavení rodičů jejich práva žít ve společné domácnosti s dítětem atd.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Otázky rodičovské odpovědnosti lze vyřešit vypracováním plánu společné rodičovské péče nebo soudním rozhodnutím.

Plánem společné rodičovské péče je písemná dohoda rodičů, která stanoví způsoby výkonu společné rodičovské péče, pakliže spolu rodiče dítěte trvale nežijí jako rodina. V plánu společné rodičovské péče musí být upřesněny tyto záležitosti:

1. místo a adresa bydliště dítěte,

2. doba, kterou každý z rodičů stráví s dítětem,

3. způsoby výměny informací o souhlasu, jenž se vyžaduje v případě rozhodnutí, která jsou pro dítě důležitá, a výměny důležitých informací týkajících se dítěte,

4. výše vyživovací povinnosti rodiče, s nímž dítě nežije, a

5. způsoby řešení budoucích záležitostí. Rodiče mohou plán společné rodičovské péče vypracovat sami, nebo v rámci povinného poradenství či rodinné mediace.

Pokud se rodiče na plánu společné rodičovské péče nedohodnou nebo pokud soud plán zamítne, může některý z rodičů nebo dítě podat návrh na vyřešení záležitostí týkajících se rodiče, s nímž bude dítě žít, způsobu výkonu rodičovské péče, styku dítěte s druhým rodičem nebo výživného na dítě. V řízení o určení rodiče, s nímž bude dítě žít, výkonu rodičovské péče nebo styku dítěte s druhým rodičem není soud vázán požadavky stran. Soud může vynést rozhodnutí ohledně rodiče, s nímž bude dítě žít, úpravy styku dítěte s druhým rodičem a výkonu rodičovské péče na základě dohody rodičů, pokud se domnívá, že dohoda je v nejlepším zájmu dítěte.

Soud rozhodne o určení rodiče, s nímž bude dítě žít, o způsobech výkonu rodičovské péče, o styku dítěte s druhým rodičem a o výživném na dítě z moci úřední rozhodnutím, v němž se konstatuje nenapravitelný rozpad manželství nebo jeho zrušení nebo povoluje rozvod manželství, a v ostatních případech, kdy rodiče žijí odděleně, nebo rozhodnutím v případě popření mateřství či otcovství, je-li vydání takovéhoto rozhodnutí možné a nezbytné s ohledem na výsledek soudního řízení a skutkovou podstatu daného případu.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Aby byl plán společné rodičovské péče vykonatelný, lze jej předložit soudu v rámci řízení ex parte, což soudu umožní ověřit jeho obsah a plán schválit či jej zamítnout podle ustanovení zákona o rodině. Plán společné rodičovské péče lze pozměnit v závislosti na věku a vyspělosti dítěte nebo v případě, že jeho úpravy jsou opodstatněné vzhledem k významným změnám okolností. Je-li plán pozměněn, měl by být předložen soudu v rámci řízení ex parte, aby mohl soud ověřit jeho obsah a úpravy schválit či zamítnout.

Soud může vynést rozhodnutí týkající se rodiče, s nímž bude dítě žít, úpravy styku dítěte s druhým rodičem a výkonu rodičovské péče na základě dohody rodičů, pakliže se domnívá, že dohoda je v nejlepším zájmu dítěte. Jestliže se rodiče rozhodnou pro společnou péči, musí dohoda upravovat veškeré důležité záležitosti uvedené v plánu společné rodičovské péče. Co se týká opravných prostředků nebo změny soudního rozhodnutí, rozhodnutí soudu založené na dohodě rodičů o výkonu společné rodičovské péče bude mít stejný právní účinek jako plán společné rodičovské péče schválený soudem. V rozhodnutí týkajícím se rodičovské péče či styku dítěte s druhým rodičem nemusí být uvedeno odůvodnění, je-li toto rozhodnutí založeno na výše uvedené dohodě rodičů o výkonu společné rodičovské péče.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Jestliže se rodiče na plánu společné rodičovské péče nedohodnou, středisko sociální péče je vybídne, aby se vynasnažili dospět k dohodě v rámci rodinné mediace, pokud se na danou věc nevztahuje povinná meditace. Jestliže se rodiče, kteří mají v úmyslu se rozvést, nedohodnou na plánu společné rodičovské péče, středisko sociální péče jim doporučí, aby v rámci řízení o rozvod manželství, které bylo zahájeno na návrh jednoho z manželů, soud z moci úřední:

1. vynesl rozhodnutí týkající se určení rodiče, s nímž bude dítě žít, úpravy rodičovské péče, styku dítěte s druhým rodičem a výživného na dítě;

2. podle zákona o rodině umožnil dítěti vyjádřit svůj názor;

3. v souladu s ustanoveními zákona o rodině ustanovil dítěti zvláštního opatrovníka.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Podle § 413 zákona o rodině rozhodne soud ex officio o určení rodiče, s nímž bude dítě žít, o způsobech výkonu rodičovské péče, o styku dítěte s druhým rodičem a o výživném na dítě rozhodnutím, ve kterém se konstatuje nenapravitelný rozpad manželství nebo jeho zrušení či povoluje rozvod manželství, a v ostatních případech, kdy rodiče žijí odděleně, nebo rozhodnutím v případě popření mateřství či otcovství, je-li vydání takovéhoto rozhodnutí možné a nezbytné s ohledem na výsledek soudního řízení a skutkovou podstatu daného případu. Soud může

1. omezit nebo zakázat styk dítěte s druhým rodičem;

2. rozhodnout o tom, že na styk s dítětem má dohlížet odborník;

3. stanovit opatření na ochranu práv a nejlepšího zájmu dítěte, jak vyžadují okolností daného případu, nebo

4. rozhodnout o úpravě styku s nevlastní matkou nebo nevlastním otcem, jestliže v případě zrušení manželství žijí s dítětem a pečují o ně.

Podle § 417 zákona o rodině musí soud v řízení za účelem rozhodnutí o styku dítěte s druhým rodičem rodiče upozornit na to, že tento styk má pro blaho dítěte obzvláštní význam, vyzvat rodiče, aby dospěli k dohodě a zúčastnili se rodinné mediace v případech, které se netýkají domácího násilí, a pokud rodiče k dohodě nedospějí, zajistit, aby místo, na němž se má dítě stýkat s druhým rodičem, bylo pro dítě vhodné, a to s přihlédnutím k zeměpisným a časovým omezením druhého rodiče. Rozhodnutí soudu musí obsahovat podrobné údaje o způsobu, době a místu vyzvednutí a navrácení dítěte druhým rodičem a v případě potřeby údaje o nákladech na styk s dítětem. V odůvodnění rozhodnutí soud písemně upozorní na právní důsledky případného nedodržení povinnosti usnadnit styk dítěte s druhým rodičem (včetně pokuty, trestu odnětí svobody nebo rozhodnutí o změně soudního rozhodnutí týkajícího se určení rodiče, s nímž bude dítě žít).

Podle § 418 zákona o rodině může soud v řízení o úpravě styku dítěte s druhým rodičem stanovit jedno či více opatření k zajištění výkonu, má-li podezření, že rodič, s nímž dítě žije, nebude pravděpodobně rozhodnutí o úpravě styku dodržovat, konkrétně: 1. ustanovit osobu, která bude nápomocna při výkonu rozhodnutí nebo ujednání umožňujících dítěti styk s druhým rodičem, a 2. nařídit, aby rodič, s nímž dítě žije, složil peněžní jistotu. Při uložení těchto opatření vezme soud v úvahu zejména chování rodiče, s nímž dítě žije, v minulosti.

Podle § 419 zákona o rodině může soud v řízení o úpravě styku dítěte s druhým rodičem stanovit jedno či více opatření, která mají zajistit navrácení dítěte nebo zabránit únosu dítěte rodičem, který uplatňuje právo na styk s dítětem (například nařídit, aby rodič, který uplatňuje právo na styk s dítětem, odevzdal v době styku s dítětem cestovní doklad soudu, který opatření uložil, nařídit rodiči, který uplatňuje právo na styk s dítětem, aby složil peněžní jistotu, zakázat zcizení majetkových práv rodiče, který uplatňuje právo na styk s dítětem, či jejich zatížení, přičemž údaje o tomto zákazu jsou zapsány ve veřejných rejstřících, požádat, aby rodič, který uplatňuje právo na styk s dítětem, pravidelně navštěvoval příslušný orgán, například středisko sociální péče v místě, kde se styk uskutečňuje, určit místo, kde se má styk s dítětem uskutečnit, zakázat, aby dítě opustilo zemi, v níž se má styk uskutečnit, a zapsat údaje o tomto zákazu do vnitrostátního nebo mezinárodního informačního systému). Při uložení výše uvedených opatření musí soud vzít v úvahu zejména chování rodiče, který uplatňuje právo na styk s dítětem, v minulosti.

Podle § 421 zákona o rodině nemusí rozhodnutí o určení rodičovské péče nebo o úpravě styku s dítětem obsahovat odůvodnění, je-li rozhodnutí založeno na dohodě rodičů, jíž bylo dosaženo v souladu s ustanoveními zákona o rodině, nebo pokud je rozhodnutí vyhlášeno ústně v přítomnosti všech stran a všechny strany prohlásily, že nevyužijí opravné prostředky.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Podle § 99 zákona o rodině musí jeden z rodičů zastupovat dítě sám v oblastech rodičovské péče, v nichž byl výkon rodičovské péče ze strany druhého rodiče podle ustanovení zákona o rodině nebo soudním rozhodnutím omezen.

V § 105 zákona o rodině je uvedeno, že kterýkoli rodič může vykonávat rodičovskou péči sám, a to zcela, částečně nebo v míře potřebné k rozhodnutí o obzvláště důležité otázce týkající se dítěte. Ve výše uvedených případech může být právo druhého rodiče na výkon rodičovské péče omezeno pouze rozhodnutím soudu s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte. Pokud rodiče vykonávali před úmrtím jednoho z rodičů společnou rodičovskou péči, musí pozůstalý rodič vykonávat rodičovskou péči sám i bez soudního rozhodnutí, jestliže druhý rodič zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Při rozhodování o výlučné rodičovské péči soud rozhodne, zda by měl rodič, jemuž byla rodičovská péče přiznána, dítě zastupovat v záležitostech týkajících se základních osobních práv dítěte sám, nebo zda by tak měl činit se souhlasem druhého rodiče, jak je stanoveno v § 100 zákona o rodině (zastupování dítěte v záležitostech týkajících se jeho základních osobních práv znamená zastupování v případě změny jména dítěte nebo trvalého či přechodného bydliště nebo jeho práva zvolit si nebo změnit náboženství).

Podle § 110 zákona o rodině jsou rodiče bez ohledu na výlučnou či společnou rodičovskou péči oprávněni přijímat každodenní rozhodnutí týkající se dítěte sami v době, kdy dítě pobývá s některým z nich. V mimořádných situacích, například při bezprostředním ohrožení dítěte, může kterýkoli rodič rozhodnout o přijetí jakékoli opatření, které je nezbytné v nejlepším zájmu dítěte, aniž by si vyžádal souhlas druhého rodiče. Druhého rodiče však musí co nejdříve informovat.

Bez ohledu na to, zda je rodičovská péče výlučná či společná, si musí rodiče vyměňovat informace o zdraví dítěte, jednotnosti výchovy a informace o školních a mimoškolních aktivitách dítěte. Výměna takovýchto informací musí být rychlá, transparentní a musí být zaměřena výhradně na dítě.

Žádný z rodičů nesmí zneužít svou povinnost spolupracovat ke kontrole druhého rodiče.

Kromě výše uvedeného je rodič, u nějž byl výkon rodičovské péče v určité oblasti omezen, podle § 112 zákona o rodině oprávněn udržovat styk s dítětem, činit každodenní rozhodnutí týkající se dítěte, přijímat bezodkladná opatření v případě bezprostředního ohrožení dítěte a dostávat informace o důležitých okolnostech týkajících se osobních práv dítěte. Tato práva mohou být omezena nebo odňata pouze soudním rozhodnutím, je-li toto omezení či odnětí nezbytné pro ochranu nejlepšího zájmu dítěte. Rodič, jenž rodičovskou péči o dítě nevykonává, je oprávněn vyžádat si od druhého rodiče informace o důležitých okolnostech týkajících se osobních práv dítěte, má-li na tom oprávněný zájem, pokud to není to v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. V případě sporu vydá soud v řízení ex parte na návrh dítěte či některého z rodičů rozhodnutí k zajištění ochrany nejlepšího zájmu dítěte.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Podle § 108 zákona o rodině musí rodiče v případě společné péče činit důležitá rozhodnutí týkající se dítěte a udělovat souhlas po dohodě. Rozhodnutí, která jsou pro dítě důležitá, se týkají jeho zastupování ve věcech jeho základních osobních práv a zastupování v záležitostech týkajících se cenného majetku dítěte a jeho vlastnických práv. Rozhodnutí, která jsou pro dítě důležitá, mohou mít také podobu jiných rozhodnutí, jež mohou významně ovlivnit život dítěte, jako jsou rozhodnutí týkající se styku s osobami jemu blízkými, mimořádných lékařských zákroků či léčby a práva dítěte vybrat si školu. Všechna tato rozhodnutí budou platná, pokud s tím druhý rodič souhlasí. Ve výjimečných případech, například v případě okamžitého lékařského zákroku, se použijí zvláštní předpisy upravující ochranu práv pacientů. § 100 zákona o rodině obsahuje ustanovení o zastupování dítěte ve věcech týkajících se jeho základních osobních práv (v případě změny jména dítěte nebo jeho trvalého či přechodného bydliště nebo jeho práva zvolit si nebo změnit náboženství). Zastupování ve věcech týkajících se základních osobních práv dítěte se pokládá za platné, pokud rodič, který dítě zastupuje, získal od druhého rodiče písemný souhlas, který jej opravňuje dítě zastupovat. V zákonem stanovených případech se tento souhlas nevyžaduje, jestliže rodič, s nímž dítě žije, získal souhlas střediska sociální péče. Pokud rodič, který dítě zastupuje, nemůže získat písemný souhlas, soud v řízení ex parte na návrh dítěte nebo některého z rodičů rozhodne, který rodič bude dítě v dané záležitosti zastupovat na ochranu jeho nejlepšího zájmu.

§ 101 zákona o rodině obsahuje ustanovení o zastupování ve věcech týkajících se cenného majetku dítěte nebo jeho vlastnických práv.

Podle § 109 zákona o rodině soud v případě, že se rodiče, kteří jsou oprávněni dítě zastupovat, nedohodnou na rozhodnutích, která jsou pro dítě důležitá, v řízení ex parte na návrh dítěte nebo některého z rodičů rozhodne, který rodič bude dítě v dané záležitosti zastupovat. Jestliže se důležitá rozhodnutí týkají osobních práv dítěte, musí se rodiče před zahájením řízení ex parte zúčastnit povinného poradenství.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Návrhy a žaloby je nutno podat místně příslušnému městskému soudu.

Podle § 34 občanského soudního řádu (Zakon o parničnom postupku) rozhodují v prvním stupni vždy městské soudy v těchto sporech: zda došlo k nenapravitelnému rozpadu manželství, nebo zda by mělo být manželství zrušeno a manželům by měl být povolen rozvod; spory týkající se určení nebo popření otcovství či mateřství; spory týkající se určení rodiče, se kterým bude dítě žít, a spory týkající se rodičovské péče, je-li projednávána souběžná žaloba na rozhodnutí o nenapravitelném rozpadu manželství, zrušení manželství nebo povolení rozvodu.

V souladu se zákonem o rodině je před podáním návrhu na rozvod manželství mezi manžely vykonávajícími společnou péči o nezletilé dítě či před zahájením jiného soudního řízení týkajícího se rodičovské péče a styku s dítětem povinné poradenství. Ustanovení zákona o rodině týkající se povinného poradenství před podáním návrhu na rozvod manželství mezi manžely vykonávajícími společnou péči o nezletilé dítě se použijí obdobně na povinné poradenství poskytované před podáním žaloby na svěření rodičovské péče a úpravu styku dítěte s druhým rodičem v případě nenapravitelného rozpadu manželství/partnerství jeho rodičů. Zákon stanoví případy, kdy se povinné poradenství nevyužívá. Povinné poradenství začíná, jakmile některá strana podá za tímto účelem žádost. Žádost se zasílá středisku sociální péče a je podána písemně nebo ústně (prohlášením do zápisu). Službu povinného poradenství poskytuje tým odborníků příslušného střediska sociální péče v místě, kde má dítě trvalé nebo přechodné bydliště, nebo v místě, ve kterém měli manželé nebo druh a družka poslední společné bydliště, a to přechodné nebo trvalé. Povinné poradenství je postup, který zahrnuje osobní účast rodinných příslušníků (zástupci nejsou přípustní). Po skončení povinného poradenství vyhotoví středisko sociální péče zprávu, která je platná po dobu šesti měsíců ode dne ukončení poradenství.

Dříve, než může navrhovatel podat návrh na rozvod manželství, se vyžaduje účast na prvním sezení v rámci rodinné mediace.

Podle druhu podané žaloby (manželský spor; spor týkající se určení nebo popření mateřství či otcovství; spor týkající se rodičovské péče, spor týkající se styku s dítětem, návrh na rozvod manželství po vzájemné dohodě nebo žádost o schválení plánu společné rodičovské péče) musí navrhovatel podat kromě jiných písemností zprávu o povinném poradenství / doklad o účasti na prvním sezení v rámci rodinné mediace / plán společné rodičovské péče. Požadované písemnosti se liší v závislosti na podávané žalobě.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

U všech návrhů týkajících se záležitostí rodinného práva souvisejících s dítětem musí příslušné orgány přijmout bezodkladná opatření a současně chránit nejlepší zájem dítěte.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ano. Bezplatná právní pomoc je upravena zákonem o bezplatné právní pomoci (Zakon o besplatnoj pravnoj pomoći) (Narodne novine (NN; Úřední věstník Chorvatské republiky) č. 143/2013).

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano. Strany mohou podat opravný prostředek proti rozhodnutí přijatému v prvním stupni do patnácti dnů ode dne doručení opisu rozhodnutí, není-li v občanském soudním řádu stanovena jiná lhůta. Nestanoví-li zákon jinak, lze proti rozhodnutím přijatým v prvním stupni v rámci zvláštního řízení ex parte, jež je upraveno zákonem o rodině, podat opravné prostředky. Opravné prostředky je nutno podat do patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Soudem, na který je třeba se obrátit, je místně příslušný městský soud. Řízení o výkonu rozhodnutí se uskuteční podle ustanovení zákona o nuceném výkonu rozhodnutí (Ovršni zakon), zákon o rodině však obsahuje zvláštní ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí, jež má zajistit předání dítěte a možnost udržovat styk s dítětem (§ 509–§ 525 zákona o rodině).

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Musíte podat žádost o uznání rozhodnutí, které vydal cizí soud, v souladu se zákonem o řešení kolize práva s předpisy jiných zemí v určitých vztazích (Zakon o rješavanju sukoba zakona s propisima drugih zemalja u određenim odnosima) (NN č. 53/91, 8/01).

Od 1. července 2013 uplatňuje Chorvatsko nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000. Kapitola III zmíněného nařízení se použije obdobně na uznání a prohlášení vykonatelnosti soudních rozhodnutí týkajících se rodičovské zodpovědnosti.

Žádost o uznání či neuznání, návrh na prohlášení vykonatelnosti a návrh na výkon rozhodnutí je nutno podat místně příslušnému městskému soudu.

Návrhy a žaloby je nutno podat místně příslušnému městskému soudu.

Na postupy uznávání a výkonu rozhodnutí vydaných cizími soudy se vztahují ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Opravné prostředky je nutno podat městskému soudu. O opravném prostředku rozhodne krajský (župní) soud.

Na řízení o opravném prostředku se vztahují ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 a ustanovení občanského soudního řádu.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Podle § 40 zákona o řešení kolize práva s předpisy jiných zemí v určitých vztazích je rozhodným právem pro vztahy mezi rodičem a dítětem právo země, jejímiž státními příslušníky jsou rodiče a děti. Jsou-li rodiče a děti státními příslušníky různých zemí, použije se právo země, v níž mají všichni trvalé bydliště. Jsou-li rodiče a děti státními příslušníky různých zemí a nemají-li trvalé bydliště v téže zemi, použije se chorvatské právo, pokud je dítě či některý z rodičů chorvatským státním příslušníkem. Vztahy mezi rodičem a dítětem, na něž se výše uvedená ustanovení nevztahují, podléhají právu země, jejímž státním příslušníkem je dítě.

Od 1. ledna 2010 uplatňuje Chorvatsko Haagskou úmluvu z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí.

Podrobnější informace viz:

zákon o rodině (NN č. 103/15 a 98/19)

zákon o nuceném výkonu rozhodnutí (NN č. 112/12, 25/13, 93/14)

zákon o řešení kolize práva s předpisy jiných zemí v určitých vztazích (NN č. 53/91, 88/01)

zákon o bezplatné právní pomoci (NN č. 143/2013)

zákon k provedení nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (NN č. 127/2013)

nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Itálie

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

V italském právním řádu byl pojem „rodičovská pravomoc“ (potestà genitoriale) nahrazen pojmem „rodičovská odpovědnost“ (responsabilità genitoriale) zákonem o reformě rodičovství (zákon č. 219/2012) a legislativním nařízením č. 154/2013, jehož ustanovení vstoupila v platnost dne 7. února 2014.

Rodičovskou odpovědností se rozumí povinnost zaopatřit, vychovávat a vzdělávat děti a poskytovat jim morální podporu, a to s náležitým přihlédnutím k jejich schopnostem, dispozicím a přáním.

Děti mají rovněž právo na udržování vyváženého a trvalého vztahu s oběma rodiči, na péči, výchovu, vzdělávání a morální podporu ze strany každého rodiče a na udržování přiměřených vztahů s předky a příbuznými každého rodiče.

Děti samotné mají také povinnosti: respektovat své rodiče a podílet se na fungování rodiny v době, kdy v rodině žijí.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovská odpovědnost vzniká ze zákona, pokud rodiče uzavřeli manželství. V tomto případě nesou rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem oba rodiče.

Neuzavřeli-li rodiče manželství, nese rodičovskou odpovědnost rodič, který uzná dítě za své. Pokud dítě uznají za své oba rodiče, nesou a vykonávají oba rodičovskou zodpovědnost vůči dítěti stejně, jako kdyby uzavřeli manželství. Jestliže rodiče neuzavřeli manželství a neuznají současně dítě za své, nemůže bez souhlasu rodiče, který již dítě uznal za své, dojít k druhému uznání.

Rodičovskou odpovědnost musí rodiče vykonávat po společné dohodě s přihlédnutím ke schopnostem, přirozeným dispozicím a přáním dítěte. Rodiče musí zejména na základě společné dohody stanovit obvyklé bydliště dítěte.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Chybí-li dítěti dočasně vhodné rodinné prostředí, jsou přijata opatření k svěření dítěte do pěstounské péče jiné rodině.

Pokud rodiče neprokážou dostatečnou způsobilost k péči a výchově svých dětí, jsou-li například mimořádně konfliktní, soudy často svěří dítě do péče sociálním službám v místě bydliště rodiny. To obvykle zahrnuje omezení výkonu rodičovské odpovědnosti: služby sociální péče v místě bydliště rodiny obvykle rozhodují o otázkách týkajících se zdraví, vzdělávání a výchovy dítěte. V těchto případech dítě často i nadále žije se svými rodiči, nebo s jedním z nich. V nejzávažnějších případech nařídí soud odebrání dítěte z rodiny.

Pokud rodič porušuje nebo zanedbává své povinnosti či zneužívá související pravomoci, což dítěti působí vážnou újmu, může soud nařídit odnětí rodičovské odpovědnosti tomuto rodiči.

Jestliže oba rodiče zemřeli, byla jim odňata rodičovská odpovědnost nebo nejsou způsobilí vykonávat rodičovskou odpovědnost z jiného důvodu, je ustanoven opatrovník. Opatrovník o dítě pečuje, zastupuje je ve všech občanskoprávních řízeních a spravuje majetek dítěte.

Občanský zákoník stanoví rovněž možnost soudu ustanovit zvláštního opatrovníka, pokud rodiče nejsou společně způsobilí nebo si nepřejí (nebo pokud rodič vykonávající výlučnou rodičovskou odpovědnost není způsobilý nebo si nepřeje) provést jeden či více úkonů v zájmu dítěte mimo běžné organizační záležitosti. V těchto případech je k provedení těchto zvláštních úkonů zmocněn opatrovník.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Rodičovská odpovědnost obou rodičů po rozluce, rozpadu manželství, skončení jeho občanskoprávních účinků, zrušení nebo prohlášení manželství za neplatné nekončí.

Obvyklou formou péče, která zajišťuje společné rodičovství, je společná péče, kdy rodičovskou odpovědnost vykonávají oba rodiče.

Rozhodnutí, která jsou v nejvyšším zájmu dítěte a která se týkají vzdělávání, výchovy, zdraví a volby obvyklého bydliště dítěte, jsou přijímána po vzájemné dohodě rodičů a v nejlepším zájmu dítěte s přihlédnutím k jeho schopnostem, přirozeným dispozicím a přáním; s ohledem na běžné organizační záležitosti mohou naopak rodiče vykonávat rodičovskou odpovědnost samostatně (§ 337 občanského zákoníku).

Společná péče nutně neznamená, že dítě dělí svůj čas mezi rodiče stejným dílem. V rozhodnutí o rozluce nebo rozvodu manželství je obvykle určeno, se kterým rodičem dítě žije ve společné domácnosti, tj. rodič, s nímž dítě trvale žije, a jsou v něm stanoveny podmínky, za nichž může rodič, který s dítětem nežije ve společné domácnosti, trávit čas s dítětem. Je rovněž možné, aby byl čas, který dítě stráví s každým z rodičů, rozdělen stejným dílem, pokud rodiče bydlí blízko a vedou podobný životní styl, pakliže takováto úprava nemá nepříznivý vliv na společenský či školní život dítěte.

Není-li však společná péče v nejlepším zájmu dítěte, může soudce svěřit dítě do výlučné péče jednomu z rodičů, a to odůvodněným rozhodnutím (§ 337c občanského zákoníku).

K nejčastějším případům svěření výlučné péče patří tyto situace: 1. pokud jeden z rodičů ohrožuje fyzické nebo psychické blaho dítěte (rodič dopouštějící se násilí, rodič odsouzený za závažnou trestnou činnost, drogově závislý rodič nebo alkoholik); 2. není-li rodič schopen podporovat dítě morálně a materiálně, nebo neprojevuje-li o dítě zájem; 3. pokud jeden z rodičů ponižuje druhého rodiče před dítětem; 4. je-li nepřátelství mezi rodiči natolik velké, že by mohlo narušit duševní rovnováhu dítěte a jeho psychofyzický rozvoj.

V případě výlučné péče vykonává rodičovskou odpovědnost pouze rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, avšak rozhodnutí v nejvyšším zájmu dítěte musí činit oba rodiče, není-li stanoveno jinak kvůli obzvláště závažným okolnostem, například kvůli násilnému chování či zneužívání (§ 337c občanského zákoníku).

Rodič, který nevykonává rodičovskou odpovědnost, má právo a povinnost sledovat vzdělávání, výchovu a životní podmínky dítěte (§ 316 poslední odstavec).

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Dohoda rodičů ohledně způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti po rozluce musí být předložena místně příslušnému soudu, který poté zjistí, zda dohoda zaručí práva a blaho dětí, či nikoli; je-li tomu tak, soud dohodu schválí.

Pokud si manželé s nezletilými dětmi přejí rozluku nebo rozvod manželství a dospěli k dohodě o péči o děti a výkonu rodičovské odpovědnosti, mohou si vybrat mezi dvěma řešeními:

a) mohou podat soudu společný návrh a nechat dohodu schválit;

b) mohou využít „jednání za účasti právníka“ (§ 6 legislativního nařízení č. 132/2014): jedná se o dohodu, v níž se strany dohodnou na spolupráci v dobré víře a spravedlivě za účelem smírného vyřešení sporu týkajícího se jejich rozluky a péče o děti.

V případě nezletilých dětí (avšak také dospělých dětí, které nejsou způsobilé k právům a právním úkonům nebo jsou těžce zdravotně postižené či nejsou ekonomicky soběstačné) musí být dohoda, jíž bylo dosaženo při jednání za účasti právníka, předložena do deseti dnů státnímu zástupci u příslušného soudu, který dohodu schválí, pakliže se domnívá, že je v zájmu dětí. Jestliže však má státní zástupce za to, že dohoda není v nejlepším zájmu dětí, předloží ji do pěti dnů předsedovi soudu, který v rámci následujících třiceti dnů stanoví datum, kdy se mají strany dostavit k soudu, a bude neprodleně jednat.

Jakmile byla dohoda schválena, rovná se soudnímu rozhodnutí vydanému v souvislosti s rozlukou nebo rozvodem manželství.

Pokud rodiče neuzavřeli manželství, je možné pouze první řešení (tj. dohoda schválená soudem).

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Za účelem vyřešení případných problémů souvisejících s výkonem rodičovské odpovědnosti se mohou rodiče obrátit na rodinného mediátora. Cílem mediace není usmíření dvojice, nýbrž má umožnit, aby bylo dosaženo vzájemné dohody o podmínkách výkonu rodičovské odpovědnosti, a tím zabránit jakémukoli konfliktu nebo jej zmírnit. Řešení, jichž bylo společně dosaženo, je však nutno předložit soudu, který posoudí, zda je respektován zájem dítěte.

Pokud spor přetrvává, bude postoupen soudu, který je příslušný pro řízení o rozluce, rozvodu manželství a péči o dítě.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Je třeba rozlišovat dva scénáře.

a) Pokud se rodiče nedohodnou na obzvláště důležitých otázkách, mohou spor předložit soudu. V těchto případech soud navrhne nejprve řešení, která nejlépe odpovídají zájmu dítěte a rodinné jednotky. Pokud spor trvá, udělí soud pravomoc rozhodnout o konkrétní otázce rodiči, o němž se domnívá, že bude s největší pravděpodobností chránit zájmy dítěte.

b) Rodiče mohou podat soudu žalobu na vydání rozhodnutí o péči o děti a jejich umístění (obvykle v případě rozluky rodičů). V tomto případě soud rozhodne o:

• péči o děti, přičemž zvolí v prvé řadě řešení spočívající ve společné péči (tj. ze strany obou rodičů),
• době a podmínkách bydlení s každým z rodičů,
• výši výživného na dítě a obecně příspěvku každého rodiče na výdaje na péči o děti, jejich vzdělávání a výchovu.

Jelikož nejdůležitější rozhodnutí musí být učiněna po vzájemné dohodě i po rozluce či rozvodu rodičů, mohou rodiče v případě, že se nedohodnou na jednotlivých záležitostech, předložit spor soudu, jak bylo uvedeno v písmenu a).

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Rodič, jemuž byly děti svěřeny do výlučné péče, vykonává výlučnou rodičovskou odpovědnost, nenařídí-li soud jinak. Dotyčný rodič může zejména samostatně přijímat rovněž jiná než běžná organizační rozhodnutí.

I v případě, že jednomu z rodičů byla svěřena výlučná péče, rozhodnutí v nejlepším zájmu dětí (rozhodnutí týkající se jejich vzdělávání, výchovy a zdraví) musí přijmout oba rodiče, není-li v rozhodnutí o péči stanoveno jinak.

Soudci obvykle rozhodnou, že souhlas rodiče, jemuž nebyla péče svěřena, není nutný, je-li tento rodič nepřítomný, netečný, nedosažitelný nebo pokud se v minulosti dopustil násilí či zneužívání.

Rodič, jemuž nebyly děti svěřeny do péče, má právo a povinnost sledovat jejich vzdělávání, výchovu a životní podmínky a může se obrátit na soud, pakliže se domnívá, že byla učiněna rozhodnutí, která jsou v rozporu se zájmem dětí.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Je-li rozhodnuto o společné péči, vykonávají rodičovskou odpovědnost oba rodiče, kteří se musí dohodnout na směřování života dětí a přijímat společně rozhodnutí týkající se vzdělávání, výchovy, zdraví a volby místa obvyklého bydliště dětí, přičemž je zajištěno, že tato rozhodnutí jsou v nejlepším zájmu dětí. Co se týká rozhodnutí o běžných organizačních záležitostech, rodiče vykonávají během doby, kdy dětí žijí s nimi, rodičovskou odpovědnost zpravidla sami.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Pro všechna řízení týkající se péče o děti a ostatních záležitostí souvisejících s rodičovskou odpovědností je příslušný obecný soud (Tribunale ordinario).

Týká-li se spor odnětí či omezení rodičovské odpovědnosti nebo obnovení rodičovské odpovědnosti bez jakýchkoli záležitostí souvisejících s péčí o děti, je příslušný soud pro mladistvé (Tribunale per i minorenni).

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Je-li záležitost týkající péče o děti a výkonu rodičovské odpovědnosti vůči dětem narozeným v manželství součástí sporu souvisejícího s rozlukou nebo rozvodem manželství, je postup stanoven v oddíle věnovaném rozvodu manželství.

Opatření týkající se péče a výkonu rodičovské odpovědnosti vůči nemanželským dětem přijímá soud v neveřejném jednání poté, co si vyžádal souhrnné informace a vyslechl státního zástupce a rodiče; v naléhavém případě může soud nařídit předběžná opatření v zájmu dítěte.

V obou případech může soud nařídit bezodkladná předběžná opatření na ochranu dětí. Řízení se liší v závislosti na tom, zda se týká dětí dvojic, které neuzavřely manželství, nebo sezdaných dvojic, v obou případech je však příslušný obecný soud.

Stejně jako ve všech řízeních týkajících se dětí soud dítě vyslechne, je-li dítě starší dvanácti let nebo je-li schopné vlastního úsudku.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Právní pomoc lze získat na uhrazení nákladů řízení o rozluce, rozvodu manželství a péči o děti nebo řízení o omezení či odnětí rodičovské odpovědnosti.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Opravné prostředky proti rozhodnutím o rodičovské odpovědnosti lze podat odvolacímu soudu (Corte d’Appello – soud druhého stupně).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí soudu týkající se rodičovské odpovědnosti jsou vykonatelná.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti vydané soudem jiného členského státu se uznává automaticky. Podle nařízení (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 však může kterákoli zúčastněná strana požádat o rozhodnutí o uznání nebo odepření uznání rozhodnutí.

Za účelem výkonu rozhodnutí musí zúčastněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí místně příslušnému odvolacímu soudu. Jakmile bylo rozhodnutí prohlášeno za vykonatelné, je vykonáno za stejných podmínek, jaké by se použily v případě, že by rozhodnutí bylo vydáno v daném členském státě.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Příslušným soudním orgánem je místně příslušný odvolací soud (ve vztahu k místu, kde má být rozhodnutí vykonáno, v souladu s vnitrostátními pravidly). Soudní řízení je vedeno ve formě sporného řízení a končí deklaratorním rozsudkem, proti němuž lze podat kasační opravný prostředek (ricorso per cassazione).

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Jelikož Itálie ratifikovala Haagskou úmluvu z roku 1996, použijí se ustanovení této úmluvy. Přiznání a zánik rodičovské odpovědnosti, výkon rodičovské odpovědnosti a odnětí či omezení rodičovské odpovědnosti se proto řídí právem státu obvyklého bydliště dítěte.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Pojem „rodičovská odpovědnost“ zahrnuje pojmenování dítěte, péči o dítě, správu jeho majetku a zastupování dítěte v jakýchkoli záležitostech nebo právních úkonech, které se týkají dítěte nebo jeho majetku. V praxi to zahrnuje veškeré záležitosti, které jsou důležité pro dítě (jakožto fyzickou osobu) a jeho majetek.

Rodičovskou odpovědností je povinnost a právo rodičů, kteří vykonávají tuto odpovědnost společně. Při výkonu této odpovědnosti je třeba mít na paměti zájem dítěte (§ 6 zákona č. 216/1990).

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovskou odpovědnost vůči dítěti vykonávají oba rodiče společně.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Ano, v těchto případech může soud ustanovit opatrovníka, který nese rodičovskou odpovědnost (§ 18 odst. 2 zákona o vztazích mezi rodiči a dětmi, zákon č. 216/1990).

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V případě rozvodu nebo zrušení manželství či jeho prohlášení za neplatné rozhoduje o otázce rodičovské odpovědnosti soud, který ji může přiznat jednomu z rodičů, nebo oběma rodičům společně, nebo třetí osobě (§ 14 a § 15 zákona č. 216/1990). Přizná-li soud rodičovskou odpovědnost pouze jednomu z rodičů, může rovněž rozhodnout o právu druhého rodiče na styk s dítětem, přičemž má na paměti zájem dítěte (§ 17 zákona č. 216/1990).

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Soud musí vydat ohledně dohody rozhodnutí, aby byla právně závazná.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

V současnosti neexistují alternativní prostředky pro vyřešení sporu mimo soudní řízení.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce může upravit jakoukoli záležitost týkající se dítěte, včetně otázky rodičovské odpovědnosti, práva na styk, vzdělávání, zdraví, správy majetku, jména, vyživovací povinnosti, cesty do zahraničí a únosu.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Nikoli, jelikož existují záležitosti, jako je správa majetku dítěte, které nejsou zahrnuty do pojmu „péče“ v užším smyslu.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

V praxi společná péče znamená, že rodiče musí o otázkách týkajících se jejich dítěte rozhodovat společně. Obvykle to znamená, že dítě žije stejně s oběma rodiči.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Příslušným soudem je rodinný soud v distriktu, v němž má nezletilý obvyklé bydliště. Řízení je zahájeno podáním návrhu na zahájení řízení bez přísežného prohlášení (affidavit). V této fázi se nevyžaduje žádná průvodní dokumentace.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Návrh je doručen druhé straně, která je požádána, aby se ke dni, který je uveden v návrhu, dostavila k soudu a vyjádřila se k návrhu. V případech týkajících se dítěte neexistuje zrychlené řízení s výjimkou případů únosu dítěte. Vzhledem k povaze těchto případů však soudy zajišťují, aby měly přednost. Na tato řízení se mimoto vztahuje článek 6 Evropské úmluvy o lidských právech a článek 30 ústavy Kyperské republiky; ve zmíněných ustanoveních se uvádí, že veškerá soudní řízení musí být dokončena v přiměřené lhůtě.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ano, pokud splňujete zákonem stanovená kritéria a získali jste soudní rozhodnutí v této záležitosti podle zákona č. 165(I)/2002.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano. Opravný prostředek lze podat odvolacímu rodinnému soudu.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Příslušným soudem pro výkon rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti je soud, který toto rozhodnutí vydal. Řízení je zahájeno podáním návrhu s předvoláním bez přísežného prohlášení na formuláři typu I uvedeném v procesním nařízení č. 2/90.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Je nutné podat návrh na uznání a výkon v souladu s čl. 21 odst. 3 nařízení (ES) č. 2201/2003. Návrh je nutno podat u rodinného soudu v distriktu, ve kterém dítě žije, nebo ve kterém žije odpůrce, žije-li dítě v zahraničí.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Příslušným soudem je rodinný soud v distriktu, ve kterém dítě žije, nebo ve kterém žije odpůrce, žije-li dítě v zahraničí.

Je-li výše zmíněný návrh doručen odpůrci, je tento oprávněn dostavit se k soudu a podat žalobní odpověď, jak je stanoveno v zákoně č. 121(I)/2000. Tato řízení spadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 2201/2003.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Použije se právo Kyperské republiky, a zejména zákon č. 216/1990. Nežije-li žádná ze stran na Kypru, je v zákoně č. 216/1990 stanoveno, že rodinné soudy Kyperské republiky nejsou pro projednání dané věci příslušné.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.
K dispozici jsou již tyto aktualizované překlady:

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Lotyšsko

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Dítě je v péči rodičů do doby, než dosáhne zletilosti.

Péčí se rozumí právo a povinnost rodičů starat se o dítě a jeho majetek a zastupovat dítě v jeho osobních a majetkových vztazích.

Staráním se o dítě se rozumí péče o dítě, dohled na ně a právo určit místo jeho bydliště.

Péčí o dítě se rozumí jeho zaopatření, tj. zajištění stravy, oblečení, bydlení a zdravotní péče, ochrany a jeho vzdělávání a výchovy (zajištění mentálního a fyzického rozvoje, přičemž se v možném rozsahu přihlíží k jeho osobnosti, schopnostem a zájmům, a příprava dítěte na společensky užitečnou práci).

Dohledem na dítě se rozumí zajištění bezpečnosti dítěte a jeho ochrana před jakoukoli hrozbou ze strany třetích osob. Právem určit místo bydliště dítěte se rozumí zeměpisná volba místa bydliště a výběr bydlení.

Staráním se o majetek dítěte se rozumí udržování a užívání majetku dítěte za účelem zachování a zvýšení jeho hodnoty.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodiče žijící ve společné domácnosti vykonávají rodičovskou péči společně. V případě rozluky rodičů pokračuje i nadále společná rodičovská péče. Péči o dítě a dohled na ně vykonává rodič, se kterým dítě žije. Rodiče rozhodují společně v záležitostech, které mohou mít významný vliv na rozvoj dítěte.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Je-li kvůli zavinění rodiče (způsobenému úmyslným jednáním nebo nedbalostí rodiče) ohroženo zdraví či život dítěte nebo zneužívá-li rodič svých práv, nebo pokud péči o dítě a dohled na ně nevykonává, ohrožuje tudíž fyzický, mentální nebo morální rozvoj dítěte, může soud rodiči právo péče odejmout.

Je-li jeden z rodičů zbaven práva péče, svěří soud dítě do výlučné péče druhému rodiči. Pokud péče vykonávaná druhým rodičem nechrání dítě náležitě před ohrožením nebo pokud jsou oba rodiče zbaveni práva péče, pověří soud zajištěním institucionální péče o dítě rodinný soud.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V případě rozluky rodičů pokračuje i nadále společná rodičovská péče. Péči o dítě a dohled na ně vykonává rodič, se kterým dítě žije. Rodiče rozhodují společně v záležitostech, které mohou mít významný vliv na rozvoj dítěte. Neshody rodičů řeší rodinný soud, nestanoví-li zákon jinak. Společná péče rodičů končí, byla-li podle dohody mezi rodiči nebo na základě soudního rozhodnutí svěřena výlučná péče jednomu z rodičů.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Pokud se rodiče dohodnou na záležitosti týkající se rodičovské odpovědnosti a provedou dohodu dobrovolně, není nutný souhlas úřadu nebo soudu.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

V případě sporu řeší neshody rodinný soud. Není-li rodinný soud schopen neshody mezi rodiči vyřešit, nebo není-li rozhodnutí rodinného soudu provedeno, obrátí se rodiče na okresní (nebo městský) soud.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Obrátí-li se rodiče na soud, požadují společnou péči nebo výlučnou péči. V případě potřeby soudce mimoto rozhodne o otázkách výživného, místa bydliště atd. Rodič, jemuž byla svěřena výlučná péče, vykonává péči o dítě, což zahrnuje právo jednat jménem dětí v jejich osobních a majetkových vztazích a právo určit místo bydliště dítěte. Každý rodič má povinnost a právo udržovat osobní vztah a přímý kontakt s dítětem. Toto ustanovení se použije i v případě, je-li dítě odloučeno od rodiny, nebo nežije-li s jedním či s oběma rodiči. Rodič, který s dítětem nežije, má právo dostávat informace o dítěti, zejména informace o jeho rozvoji, zdraví, školním prospěchu, zájmech a životních podmínkách. Spor rodičů ohledně péče je nutno rozhodnout s přihlédnutím k zájmu dítěte a po vyžádání si názoru dítěte, je-li dítě schopno jej vyjádřit.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do výlučné péče, má veškerá práva a povinnosti vyplývající z péče. Rodiče mají povinnost podporovat své dítě podle svých schopností a finanční situace. Otec a matka mají tuto povinnost do doby, než je dítě schopné starat se o sebe samo.

Povinnost podporovat dítě nekončí, je-li dítě odloučeno od rodiny, nebo nežije-li s jedním z rodičů.

Při rozhodování o svěření výlučné péče uváží soudy okolnosti daného případu, tj. to, který rodič žije s dítětem v době podání návrhu a který rodič vykonává každodenní péči o dítě. Dítě má právo udržovat osobní vztahy a přímý kontakt s kterýmkoli rodičem (právo na styk). Každý rodič má povinnost a právo udržovat osobní vztah a přímé kontakty s dítětem. Rodič, který s dítětem nežije, má právo dostávat informace o dítěti, zejména informace o jeho rozvoji, zdraví, školním prospěchu, zájmech a životních podmínkách. Svěření dítěte do výlučné péče jednomu z rodičů neznamená, že druhý rodič je práva péče zbaven.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Jsou-li děti ve společné péči obou rodičů, mohou oba rodiče jednat jménem dítěte v jeho osobních a majetkových vztazích. Rodiče rozhodují společně o všech záležitostech týkajících se rozvoje dítěte.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Nároky vyplývající z práva péče a práva na styk jsou předkládány soudu v místě bydliště dítěte. V případě nároků vyplývajících z práva péče a práva na styk se má za to, že místem bydliště dítěte je registrované bydliště jeho rodičů. Pokud se registrovaná místa bydliště rodičů dítěte nacházejí na různých správních územích, má se za to, že místem bydliště dítěte je registrované bydliště rodiče, s nímž dítě žije. Nemají-li rodiče dítěte nebo dítě registrované bydliště, má se za to, že místem pobytu dítěte je místo pobytu rodičů.

Žalobní nárok je třeba podat podle § 128 občanského soudního řádu. Pokud jde o dokumenty, které je třeba k žalobnímu nároku přiložit, použije se § 129 občanského soudního řádu.

K žalobnímu nároku je možné přiložit také stanovisko rodinného soudu.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Soudní řízení ve věcech občanských se řídí ustanoveními lotyšského občanského soudního řádu. Věci týkající se ochrany práv a zájmů dítěte projedná soud mimo pořadí. Soud si v záležitostech týkajících se svěření péče, pečování o dítě a způsobu výkonu práva na styk vyžádá stanovisko rodinného soudu a vyzve zástupce, aby se dostavil k soudnímu jednání, a zjistí názor dítěte, je-li dítě vzhledem ke svému věku a stupni vyspělosti schopno jej vyjádřit.

Soud projednává občanské věci ve veřejném jednání vyjma například věcí týkajících se práva péče a práva na styk. Soud může obdobně prohlásit jednání (nebo jeho část) za neveřejné v zájmu nezletilých na základě odůvodněné žádosti účastníků řízení nebo dle uvážení soudu.

Strany mají právo podat soudu odůvodněnou žádost o rychlejší projednání dané věci. Soud poté tuto odůvodněnou žádost posoudí.

Na žádost jedné ze stran může být v soudním rozhodnutí uvedeno, že rozhodnutí nebo části týkající se výživného na dítě a věcí souvisejících s právem péče a právem na styk jsou vykonatelné bezodkladně.

Na žádost jedné ze stran vynese soud usnesení, které stanoví dočasné výživné na dítě, dokud není vydáno konečné rozhodnutí.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

O finanční prostředky na právní pomoc mohou požádat osoby s nízkými příjmy nebo deprivované osoby, jimž byl tento status přiznán v zákonem stanoveném řízení, a osoby, které se dostanou náhle do tohoto postavení a do finanční situace, jež jim znemožňuje chránit svá práva (kvůli přírodní pohromě, okolnostem vyšší moci či jiným okolnostem, které jsou mimo jejich kontrolu), nebo které jsou zcela v péči státu nebo obce (dále jen „zvláštní situace“).

Na odůvodněnou žádost dotyčné osoby posoudí soud nebo soudce finanční situaci jednotlivce a plně nebo částečně jej osvobodí od úhrady soudních výdajů do státního rozpočtu a uloženou platbu soudních výdajů do státního rozpočtu pozastaví, nebo ji rozdělí na splátky.

V souladu s občanským soudním řádem jsou navrhovatelé osvobozeni od úhrady soudních výdajů do státního rozpočtu v případě nároků souvisejících s vymáháním výživného na dítě.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Proti rozhodnutí se lze odvolat obvyklým postupem, tj. podáním opravného prostředku (krajskému soudu) nebo kasačního opravného prostředku (Nejvyššímu soudu).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Soudní rozhodnutí jsou vykonána, jakmile nabudou účinnosti, nebo neprodleně poté, co byla prohlášena za okamžitě vykonatelná.

Soudní rozhodnutí vykonává soudní vykonavatel.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Rozhodnutí zahraničních soudů uznávají a vykonávají lotyšské soudy.

Rozhodnutí zahraničních soudů jsou uznána a vykonána postupem stanoveným v občanském soudním řádu a podle nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.

Návrh na prohlášení vykonatelnosti se předkládá ke zvážení okresnímu (nebo městskému) soudu v místě trvalého bydliště osoby, vůči které je výkon rozhodnutí navrhován, nebo v místě trvalého bydliště dítěte, jehož se výkon týká. Rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti nebo rozhodnutí, kterým se prohlášení vykonatelnosti zamítá, vydává soudce dle svého uvážení na základě podaného návrhu a přiložených dokumentů do deseti dnů ode dne podání návrhu, aniž by strany předvolal.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Ve věci týkající se uznání rozhodnutí zahraničního soudu lze individuální stížnost na rozhodnutí soudu prvního stupně podat okresnímu soudu a proti rozhodnutí okresního soudu o individuální stížnosti lze podat opravný prostředek senátu podáním individuální stížnosti.

Účastník řízení, který má registrované bydliště nebo obvyklé místo pobytu v Lotyšsku, může podat individuální stížnost do 30 dnů ode dne vydání opisu rozhodnutí, zatímco účastník řízení, jehož registrované bydliště nebo obvyklé místo pobytu se nenachází v Lotyšsku, může podat takovouto stížnost do 60 dnů ode dne vydání opisu rozhodnutí.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Lotyšsko je vázáno Haagskou úmluvou ze dne 19. října 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí a dvoustrannými dohodami o právní pomoci, které byly uzavřeny mezi Lotyšskou republikou a Ruskou federací, Ukrajinou, Běloruskou republikou, Republikou Uzbekistán, Kyrgyzskou republikou a Moldavskou republikou.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Práva a povinnosti rodičů a dětí jsou upraveny v ustanoveních části IV svazku III občanského zákoníku Litevské republiky (Lietuvos Respublikos civilinis kodeksas, dále jen „občanský zákoník“). V § 3.155 občanského zákoníku je stanoveno, že rodiče pečují o své děti do doby, než dosáhnou zletilosti nebo se osamostatní. Rodiče mají právo a povinnost vychovávat a vzdělávat své děti tak, aby byly čestné, pečovat o jejich zdraví a s přihlédnutím k jejich tělesnému a mentálnímu stavu vytvářet příznivé podmínky pro jejich úplný a harmonický rozvoj s cílem připravit je na samostatný život ve společnosti. Kapitola XI svazku III občanského zákoníku uvádí práva a povinnosti rodičů vůči jejich dětem a kapitola XII stanoví majetková práva a povinnosti mezi rodiči a dětmi.

V § 3.227 odst. 2 občanského zákoníku je uvedeno, že se adoptivní rodiče považují podle zákona za rodiče dítěte ode dne, k němuž nabude účinnosti soudní rozhodnutí o osvojení, vyjma v mimořádných případech stanovených v § 3.222 odst. 4 občanského zákoníku.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

V § 3.156 občanského zákoníku se stanoví, že otec a matka mají vůči svým dětem stejná práva a povinnosti. Rodiče mají vůči svým dětem stejná práva a povinnosti bez ohledu na to, zda se dítě narodilo v manželství nebo mimo manželství, po rozvodu nebo zrušení manželství či po rozluce.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Nejsou-li rodiče způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, lze místo nich ustanovit jinou osobu. Za tímto účelem občanský zákoník zavádí instituci opatrovnictví a poručnictví pro nezletilé. Základní pravidla upravující svěření dítěte do dočasného a trvalého opatrovnictví/poručnictví jsou stanovena v § 3.254 a § 3.257.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V případě rozvodu manželství je budoucí rodičovská odpovědnost určena podle typu rozvodu.

Dojde-li k zrušení manželství na základě vzájemné dohody manželů, musí tito předložit soudu dohodu o důsledcích zrušení manželství (rozdělení majetku, výživné na děti atd.). V § 3.53 odst. 3 občanského zákoníku je stanoveno, že při vydání rozhodnutí o rozvodu manželství soud schválí dohodu o důsledcích zrušení manželství manželů, která upravuje výživné na nezletilé děti a vzájemné vyživovací povinnosti, místo bydliště nezletilých dětí, podíl manželů na výchově dětí a jiná majetková práva a povinnosti. Obsah dohody je zahrnut do rozhodnutí o rozvodu manželství. V případě významné změny okolností (nemoc nebo pracovní neschopnost jednoho z bývalých manželů atd.) mohou bývalí manželé či jeden z nich podat soudu návrh na změnu podmínek jejich dohody o důsledcích zrušení manželství.

Dojde-li k zrušení manželství na základě návrhu jednoho z manželů, musí být v návrhu podaném soudu rovněž uvedeno, jak bude navrhovatel plnit své povinnosti vůči druhému manželovi a nezletilým dětem. Při povolení rozvodu musí soud vyřešit záležitosti týkající se místa bydliště nezletilých dětí a výživného na děti, výživného na jednoho z manželů a rozdělení společného jmění manželů, s výjimkou případů, kdy byl majetek rozdělen podle vzájemné dohody mezi manžely, která byla notářsky ověřena (§ 3.59 občanského zákoníku).

Rozvod kvůli zavinění obou manželů má stejné důsledky jako zrušení manželství po vzájemné dohodě manželů (§ 3.51 až § 3.54 občanského zákoníku). Na řízení o rozvod manželství kvůli zavinění jednoho z manželů se vztahují obdobně ustanovení§ 3.59 občanského zákoníku.

Co se týká rozluky, jeden z manželů může podat soudu návrh na oddělené žití v případě, nemůže-li soužití s manželem/manželkou déle snášet, nebo není-li to možné, či pokud by to mohlo vážně poškodit zájmy nezletilých dětí kvůli zvláštním okolnostem, které nemusí záviset na druhém manželovi, nebo jestliže manželé již nemají o společné soužití nadále zájem. Při povolení rozluky musí soud určit manžela, se kterým mají děti žít, a vyřešit otázky týkající se výživného na děti a podílu odloučeného otce (nebo matky) na výchově dětí. Oba manželé mohou společně podat soudu žádost o schválení jejich rozluky, jestliže dospěli k dohodě o důsledcích jejich rozluky, pokud jde o místo bydliště, výživné a výchovu nezletilých dětí, rozdělení majetku a vzájemné vyživovací povinnosti. Jestliže manželé dosáhli dohody o důsledcích rozluky, soud dohodu schválí, je-li v souladu s veřejným pořádkem a nepoškozuje-li práva a oprávněné zájmy jejich nezletilých dětí či jednoho z manželů. Po schválení dohody ji soud začlení do rozhodnutí o rozluce.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Pokud rodiče žijí ve společné domácnosti, jsou ujednání a forma zaopatření stanoveny vzájemnou dohodou rodičů. Neexistuje zvláštní vzor této dohody ani postup jejího uzavření. V § 3.193 občanského zákoníku je stanoveno, že v případě rozvodu manželství po vzájemné dohodě (§ 3.51 občanského zákoníku) nebo rozluky (§ 3.73 občanského zákoníku) uzavřou manželé dohodu, v níž stanoví své vzájemné vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem a způsob, výši a formu výživného. Dohodu schválí soud (§ 3.53 občanského zákoníku). Rodiče nezletilých dětí mohou dohodu o výživném na děti uzavřít rovněž v případě rozvodu manželství z jiných důvodů. Pokud jeden z rodičů dohodu o výživném na nezletilé děti, která byla schválena soudem, nedodrží, může druhý rodič podat soudu návrh na vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Jako alternativní prostředek pro vyřešení sporu bez účasti soudu mají rodiče k dispozici mediační služby. Soudní mediace je dostupná u všech obecných soudů. Soudní mediace je bezplatná. Je to levnější a rychlejší způsob řešení sporů. Je třeba uvést, že soudní mediace zaručuje důvěrnost a kterákoli strana může od soudní mediace odstoupit bez udání důvodů. Postoupení sporu k soudní mediaci může iniciovat soudce (senát) projednávající občanskou věc nebo kterákoli strana sporu. Více informací o mediaci a seznam mediátorů jsou k dispozici na internetových stránkách litevských soudů.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Jestliže se rodiče obrátí na soud, může soudce rozhodnout o všech záležitostech týkajících se jejich dětí, včetně místa bydliště, práva rodičů na návštěvu/styk, výživného na nezletilé děti a jiných otázek uvedených v návrhu podaném soudu.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

V § 3.156 občanského zákoníku se stanoví, že otec a matka mají vůči svým dětem stejná práva a povinnosti. To platí bez ohledu na to, zda se dítě narodilo v manželství nebo mimo manželství, po rozvodu či zrušení manželství nebo po rozluce. Rodiče mají právo a povinnost vychovávat své děti, nést odpovědnost za jejich vzdělávání a rozvoj, pečovat o jejich zdraví a poskytovat jim duchovní a morální vedení. Při plnění těchto povinností mají práva rodičů přednost před právy jiných osob. Rodiče musí vytvořit pro své děti takové podmínky, aby mohly navštěvovat vzdělávací instituce do doby, než dosáhnou zákonem stanoveného věku.

Výlučnou péči lze svěřit jednomu z rodičů pouze v případech, kdy je rodičovská pravomoc druhého rodiče omezena. Pokud rodiče (otec nebo matka) neplní své povinnosti při výchově dětí, zneužívají svou rodičovskou pravomoc, zacházejí s dětmi krutě, mají na děti škodlivý vliv v důsledku nemorálního chování nebo se o děti nestarají, může soud rozhodnout o omezení rodičovské pravomoci (otce nebo matky) na dobu určitou či neurčitou. Při vydávání tohoto rozhodnutí vezme soud v úvahu zvláštní okolnosti, na nichž se návrh na omezení rodičovské pravomoci zakládá. Rodiče si však ponechávají právo na styk s dítětem, není-li to v rozporu se zájmem dítěte. Je-li rodičovská pravomoc omezena na dobu neurčitou, může být dítě osvojeno bez zvláštního souhlasu rodičů.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Rodiče rozhodují o veškerých záležitostech týkajících se vzdělávání jejich dětí a o jiných otázkách rodičovské odpovědnosti po vzájemné dohodě. Pokud se nedohodnou, vyřeší spornou záležitost soud.

Otec nebo matka dítěte nebo rodiče (opatrovníci/poručníci) nezletilých rodičů, kteří nejsou způsobilí k právům a právním úkonům, mohou podat soudu návrh na úpravu styku rodičů s dítětem nebo stanovení podílu na výchově dítěte. Soud rozhodne o úpravě styku odloučeného otce či matky s dítětem s přihlédnutím k zájmu dítěte s cílem umožnit odloučenému otci nebo matce podílet se co nejvíce na výchově dítěte. Minimální kontakt s dítětem lze nařídit pouze v případech, kdy by trvalý maximální kontakt poškozoval zájem dítěte.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Chce-li určitá osoba podat návrh týkající se rodičovské odpovědnosti, musí se obrátit na okresní soud. Náležitosti, které je třeba dodržet, a dokumenty, které musí být k návrhu přiloženy, závisí na požadavcích uvedených v návrhu a na právech a povinnostech, které jsou napadeny nebo musí být vyřešeny či určeny (například co zahrnuje rodičovská odpovědnost).

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Hlavní spory a otázky rodičovské odpovědnosti jsou projednávány ve zjednodušeném řízení.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Dostupnost bezplatné právní pomoci se řídí zákonem o státem zaručené právní pomoci (Valstybės garantuojamos teisinės pagalbos įstatymas). Možnost získat státem zaručenou právní pomoc závisí na finanční situaci dotyčné osoby.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano, proti takovémuto rozhodnutí lze podat opravný prostředek soudu vyššího stupně v souladu s obecnými pravidly občanského soudního řádu.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí soudu vykonávají soudní vykonavatelé.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Použije se nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, aniž by pro uznání rozsudku vydaného soudem jiného členského státu EU v Litvě bylo vyžadováno zvláštní řízení. Toto nařízení platí pro všechny členské státy EU s výjimkou Dánska.

Rozhodnutí o úpravě styku s dítětem a rozhodnutí o navrácení dítěte vydaná soudy členských států EU jsou předmětem výkonu v souladu s pravidly stanovenými v části VI občanského soudního řádu Litevské republiky (Lietuvos Respublikos civilinio proceso kodeksas, dále jen „občanský soudní řád“).

Návrhy na převzetí příslušnosti od soudu cizí země a návrhy na přenesení příslušnosti na soud cizí země, jak je uvedeno v článku 15 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (a článcích 8 a 9 Haagské úmluvy ze dne 19. října 1996), posuzuje litevský odvolací soud (Lietuvos apeliacinis teismas).

Zmíněné návrhy jsou posouzeny v řízení stanoveném v kapitole 39 občanského soudního řádu, není-li v nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 stanoveno jinak. Tyto návrhy nepodléhají soudním poplatkům.

Návrhy podané litevskému odvolacímu soudu musí splňovat obecné požadavky na procesní písemnosti (§ 111 občanského soudního řádu). V souladu s článkem 15 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 musí být návrh a připojené přílohy předloženy v jazyce daného státu, nebo k nim musí být přiložen překlad do litevštiny. Pokud navrhovatel pobývá mimo Litevskou republiku a neustanovil zástupce pro danou věc nebo zmocněnce pro doručování procesních písemnosti, který má profesionální kancelář v Litevské republice (§ 805 občanského soudního řádu), musí být v návrhu uvedena adresa v Litevské republice nebo adresa telekomunikačního koncového zařízení, na kterou budou navrhovateli doručeny procesní písemnosti. Tyto požadavky se však nevztahují na návrhy, které litevskému odvolacímu soudu podá soud cizí země.

Litevský odvolací soud může případně pověřit Národní úřad pro ochranu práv dítěte a adopce v rámci Ministerstva sociálního zabezpečení a práce Litevské republiky (Valstybės vaiko teisių apsaugos ir įvaikinimo tarnyba prie Lietuvos Respublikos socialinės apsaugos ir darbo ministerijos) předložením stanoviska ohledně vhodnosti převzetí nebo přenesení příslušnosti. Litevský odvolací soud stanoví lhůtu, ve které musí být toto stanovisko předloženo.

Litevský odvolací soud musí návrh posoudit nejpozději do šesti týdnů ode dne, k němuž návrh obdržel.

Po posouzení návrhu o převzetí příslušnosti od soudu cizí země a přijetí rozhodnutí o schválení návrhu určí litevský odvolací soud s přihlédnutím k okolnostem daného případu příslušný litevský soud, aby projednal danou věc v Litvě. Řízení zahájené u soudu cizí země je přeneseno na příslušný litevský soud za účelem meritorního posouzení dané věci. V tomto případě se použijí obdobně ustanovení § 35 občanského soudního řádu a řízení pokračuje u příslušného litevského soudu. Příslušný litevský soud případně zjistí stanovisko účastníků řízení a přijme opatření k odstranění vad procesních písemností.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Opravný prostředek je nutno podat Litevskému nejvyššímu soudu (Lietuvos Aukščiausiasis Teismas). Bude přezkoumán jako kasační opravný prostředek podle ustanovení občanského soudního řádu.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Právo rozhodné pro vztahy mezi rodiči a dětmi je stanoveno podle § 1.32 občanského zákoníku. Osobní a majetkové vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právem státu, ve kterém má dítě obvyklé bydliště. Jestliže žádný z rodičů nemá obvyklé bydliště ve státě, v němž má obvyklé bydliště dítě, a dítě i oba rodiče jsou státními příslušníky téhož státu, použije se právo státu, jehož jsou státními příslušníky.

Ve věcech týkajících se rodičovské zodpovědnosti je příslušný soud určen v souladu s Haagskou úmluvou ze dne 19. října 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí.

Právo rozhodné pro ochranu nezletilých, jejich opatrovnictví a kurátorství je stanoveno podle Haagské úmluvy ze dne 5. října 1961 o pravomoci orgánů a použitelném právu při ochraně nezletilých.

Vyživovací povinnosti (výživné) v rámci rodiny jsou upraveny Haagskou úmluvou ze dne 2. října 1973 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Lucembursko

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Pokud jde o terminologii, v Lucemburském velkovévodství se používá spíše termín „rodičovská pravomoc“ než termín „rodičovská odpovědnost (zodpovědnost)“. Jedná se o soubor práv a povinností, které zákon rodičům přiznává, pokud jde o osobu a majetek jejich vyživovaných nezletilých dětí, aby plnili povinnost ochrany, výchovy a výživy dětí.

Rodičovská pravomoc přísluší oběma rodičům, aby chránili bezpečí, zdraví a mravní charakter svých dětí, aby zajistili jejich výchovu a umožnili jejich vývoj s náležitým ohledem vůči jejich osobě. Rodiče mají vůči svému dítěti právo a povinnost dohlížet na péči a výchovu. Rodičovská pravomoc není absolutním a diskrečním právem rodičů – musí být vykonávána v nejlepším zájmu dítěte.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

V zásadě platí, že pokud bylo prokázáno rodičovství u obou rodičů, vykonávají rodičovskou pravomoc společně, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou manželé, žijí v registrovaném partnerství, jsou odloučeni nebo rozvedeni. Pokud u jednoho z rodičů nebylo rodičovství stanoveno nebo pokud jeden z nich zemřel, je nezvěstný nebo nemůže projevit svou vůli, vykonává tuto pravomoc výlučně druhý rodič.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

V případě úmrtí rodičů či jejich nezpůsobilosti se o své děti starat je určen poručník (tuteur). Poslední žijící rodič může poručníka vybrat. Pokud k takovému výběru nedošlo, je opatrovník jmenován na formálním setkání rodiny (tzv. rodinná rada, conseil de famille) nebo, pokud to není možné, soudcem pro rodinné záležitosti (juge aux affaires familiales).

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V zásadě rozluka nebo rozvod rodičů nemění podmínky výkonu rodičovské pravomoci, která je i nadále vykonávána oběma rodiči společně. Po rozluce musí i nadále přijímat společně všechna důležitá rozhodnutí, která se týkají života dítěte. Pokud jde o třetí osoby jednající v dobré víře, má se za to, že každý z rodičů jedná se souhlasem druhého, vykonává-li sám obvyklý úkon rodičovské pravomoci týkající se osoby dítěte.

Pouze pokud to vyžaduje nejlepší zájem dítěte, může soud svěřit výkon rodičovské pravomoci jen jednomu z obou rodičů. V tomto případě rodič určený k jejímu výkonu přijímá rozhodnutí týkající se dítěte sám. Druhý rodič si nicméně zachovává právo na informace a právo dohlížet na péči o dítě a jeho výchovu. Kromě výjimek ze závažných důvodů má zároveň právo na styk s dítětem a na to, aby u něj dítě pobývalo.

Za výjimečných okolností může soud rozhodnout o tom, že dítě svěří třetí osobě, která bude vůči němu vykonávat rodičovskou pravomoc.

Pokud bylo dítě svěřeno třetí osobě se souhlasem rodičů, vykonávají rodičovskou pravomoc i nadále rodiče. Avšak osoba, jíž bylo dítě svěřeno, vykonává všechny obvyklé úkony týkající se dohledu nad ním a jeho výchovy. Soud může při prozatímním svěření dítěte třetí osobě rozhodnout, že tato třetí osoba musí požádat o zahájení řízení o poručnictví.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Dohoda rodičů v otázce týkající se rodičovské pravomoci je právně závazná, pouze pokud je schválena příslušným soudem.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Rodiče mají možnost využít rodinné mediace.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce pro rodinné záležitosti může rozhodnout o těchto otázkách:

• Návrhy týkající se výkonu rodičovské pravomoci, s výjimkou návrhů týkajících se odnětí rodičovské pravomoci: to zahrnuje ujednání o výkonu společné rodičovské pravomoci rodiči bez ohledu na to, zda jsou sezdáni, odloučeni nebo rozvedeni. Výkon rodičovské pravomoci je svěřen jednomu z obou rodičů, jen pokud to vyžaduje nejlepší zájem dítěte.
• Výkon práva na styk s dítětem a pobyt u rodiče zbaveného rodičovské pravomoci: toto právo lze odmítnout pouze ze závažných důvodů.
• Právo dítěte udržovat styk se svými příbuznými ve vzestupné linii: od tohoto práva lze upustit pouze v nejlepším zájmu dítěte. V takovém případě soud stanoví podrobnou úpravu vztahů mezi dítětem a příbuznými.
• Práva na přístup a pobyt jiných osob, bez ohledu na to, zda jsou příbuzní či nikoli: soud tato práva přiznává za výjimečných okolností.
• Povinnost přispívat k výživnému a výchově dítěte v době, kdy rodiče žijí společně: v případě, že jsou rodiče odloučeni, může mít tato povinnost podobu výživného na dítě určeného podle potřeb dítěte a možnosti obou rodičů přispívat; může pokračovat i po dosažení zletilosti, není-li dítě schopno uspokojovat své potřeby.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

V zásadě rozluka nebo rozvod rodičů nemění podmínky výkonu rodičovské pravomoci, která je i nadále vykonávána oběma rodiči společně. Ti musí i nadále přijímat společně veškerá důležitá rozhodnutí týkající se života dítěte (péče, výchovy, školní docházky atd.).

Pouze pokud to vyžaduje nejlepší zájem dítěte, svěří soud výkon rodičovské pravomoci jen jednomu z obou rodičů. V tomto případě rodič určený k jejímu výkonu přijímá rozhodnutí týkající se dítěte sám. Druhý rodič si nicméně zachovává právo na informace a právo dohlížet na péči o dítě a jeho výchovu. Kromě výjimek ze závažných důvodů má zároveň právo na styk s dítětem a na to, aby u něj dítě pobývalo. V případě rozluky rodičů musí oba rodiče udržovat osobní styk s dítětem a respektovat jeho vztah s druhým rodičem.

Pokud rodič zbavený rodičovské pravomoci má za to, že druhý rodič nevykonává rodičovskou pravomoc v zájmu dítěte, může se obrátit na příslušný soud, aby o sporu rozhodl. V takovém případě je možné eventuálně přistoupit ke změně udělení rodičovské pravomoci nebo k upravení jejího výkonu.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

V případě rozluky rodičů předpokládá společná rodičovská pravomoc široké pole pro vzájemnou dohodu a konsensus v zájmu trvalé a konstruktivní spolupráce, pokud jde o rozhodnutí rodičů týkající se výkonu rodičovské pravomoci, výživného a výchovy dítěte. Rozhodnutí soudce pro rodinné záležitosti jsou vždy vedena nejlepším zájmem dítěte.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Navrhovatel se může obrátit na soudce pro rodinné záležitosti podáním návrhu k okresnímu soudu (tribunal d'arrondissement). V návrhu musí být uvedeno datum a účel žádosti, příjmení, jména a adresy účastníků, jakož i jejich data a místa narození. Nemá-li navrhovatel bydliště v Lucembursku, musí být v žádosti uvedena adresa pro doručování v Lucembursku. Účastníci řízení nemusí být zastoupeni advokátem. Soudní kancelář (greffe) předvolá účastníky řízení do 15 dnů, s výjimkou případů, kdy je lhůta prodloužena z důvodu vzdálenosti, jak stanoví nový občanský soudní řád (Nouveau Code de procédure civile).

Výjimkou z obecného pravidla je, že žaloby na úplné nebo částečné odnětí rodičovské pravomoci nejsou projednávány soudcem pro rodinné záležitosti, ale spadají do příslušnosti okresního soudu rozhodujícího jako občanskoprávní soud. Tyto žaloby musí podat státní zástupce u okresního soudu, v jehož obvodu má adresu (domicile) nebo trvalé bydliště (résidence) jeden z rodičů. Pokud rodiče nemají známou adresu nebo bydliště v zemi, je žaloba podána u soudu v okresu, v němž se děti nacházejí. Pokud se všechny děti nenacházejí ve stejném okrese, je žaloba podána k okresnímu soudu v okrese Luxembourg. Státní zástupce prošetří situaci rodiny nezletilé osoby a morální profil jejích rodičů. Rodiče jsou vyzváni, aby předložili soudu veškeré připomínky a námitky, které považují za vhodné. V žalobě na odnětí rodičovské pravomoci jsou uvedeny skutkové okolnosti a jsou k ní přiloženy podpůrné doklady. Soudní úředník (greffier) informuje rodiče nebo příbuzné ve vzestupné linii, proti nimž byla žaloba podána, a předvolá je, aby se dostavili. Nemusí být zastoupeni advokátem. Soud může v každém případě bez návrhu nebo na návrh účastníka řízení přijmout jakákoli předběžná opatření, která považuje za vhodná v souvislosti s výkonem rodičovské pravomoci k dítěti. Soud může tato opatření rovněž zrušit nebo změnit. Chce-li rodič nebo opatrovník získat zpět práva, která jim byla odebrána, musí podat návrh u soudu místa pobytu nebo trvalého bydliště osoby, které byla tato práva svěřena.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Žalobu soudci pro rodinné záležitosti předkládá na základě návrhu k obvodnímu soudu jeden z rodičů nebo nezletilý schopný utvářet si vlastní názory, a to za podmínek stanovených v článku 1007–50 nového občanského soudního řádu. Účastníci řízení nemusí být zastoupeni advokátem, s výjimkou případů, kdy je návrh podán v rámci rozvodového řízení zahájeného z důvodu kvalifikovaného rozvratu manželství nebo v řízení o rozluce. V těchto případech je zastoupení advokátem (avocat à la Cour) povinné.

Návrh musí být podán v běžné listinné podobě úředníkovi místně příslušného okresního soudu, a to:

1. soudu v místě, kde má rodina bydliště;
2. jestliže rodiče žijí odděleně, soudu v místě bydliště rodiče, s nímž nezletilé děti obvykle žijí, v případě společného výkonu rodičovské pravomoci, nebo soudu v místě bydliště rodiče, který vykonává rodičovskou pravomoc sám;
3. v ostatních případech soudu místa, kde má bydliště osoba, která řízení nezahájila.

V případě společné žádosti je příslušným soudem soud v místě, kde má jedna nebo druhá strana bydliště, podle toho, který upřednostňují. Další podrobnosti naleznete v článku 1007–2 nového občanského soudního řádu.

Je-li návrh podán v rámci rozvodového řízení zahájeného z důvodu kvalifikovaného rozvratu manželství nebo v řízení o rozluce, je místně příslušným soudem soud v místě společné adresy manželů, nebo není-li taková adresa uvedena, adresy odpůrce.

Jednání týkající se žádostí o určení nebo změny výkonu rodičovské pravomoci a práva na styk s dítětem a právo pobytu se konají do jednoho měsíce od předvolání.

Jednání před soudem pro rodinné záležitosti nejsou veřejná. Probíhají neveřejně. Soudce rozhoduje v zásadě sám, ale v mimořádně složité věci může postoupit spor senátu několika soudců. Návrh na předběžné opatření projednává rovněž soudce pro rodinné záležitosti.

Soudce pro rodinné záležitosti osobně vyslechne všechny strany a pokusí se je usmířit. Může navrhnout mediační opatření. Může nařídit prošetření rodinné situace (enquête sociale)nebo jakékoli jiné dokazování. Rozhoduje-li soudce pro rodinné záležitosti o podmínkách výkonu rodičovské pravomoci, může vzít v úvahu mimo jiné praxi, kterou dříve uplatňovali rodiče, veškeré dříve dosažené dohody, pocity vyjádřené dítětem, schopnost každého rodiče plnit své povinnosti a respektovat druhého a výsledek provedených dotazování nebo šetření.

V případě žádosti o výživné na dítě nebo žádosti o příspěvek na výživné a výchovu dítěte může soudce pro rodinné záležitosti nařídit stranám, a dokonce i třetím osobám, aby poskytly informace nebo předložily účetní knihy nebo účetní doklady, které stanoví výši jejich příjmů, dluhů nebo výdělků.

Odvolání proti rozhodnutí vydanému soudcem pro rodinné záležitosti musí být podáno ve lhůtě 40 dnů. Žádost, kterou se podává odvolání, musí být podepsána advokátem.

Pokud soudce pro rodinné záležitosti již posuzuje skutkovou podstatu návrhu a jedná se o nepochybnou naléhavost, která musí být v návrhu řádně odůvodněna, může mu být ve výjimečném zkráceném řízení (enréféré exceptionnel) předložen návrh na předběžná opatření (mesures provisoires). Návrh na předběžná opatření musí být předložen úředníkovi, který působí u okresního soudu příslušného k rozhodnutí ve věci samé. Účastníci řízení nemusí být zastoupeni advokátem.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Osoby, jejichž příjem je podle lucemburského práva považován za nedostatečný, mohou získat právní pomoc (assistance judiciaire). K získání této pomoci musí vyplnit dotazník, který lze získat od Ústředního oddělení sociální pomoci (Service central d’assistance sociale) a zaslat jej předsedovi místní advokátní komory (Bâtonnier de l’Ordre des avocats), který přijme rozhodnutí.

Právní pomoc pokrývá veškeré náklady vzniklé v souvislosti se žádostmi, řízeními nebo žalobami, pro něž je poskytnuta. Pokrývá zejména kolkovné a náklady na zaevidování; odměny úředníků, odměny advokátů, odměny a výdaje soudních vykonavatelů, odměny a výdaje notářů, odměny a výdaje znalců, svědečné a odměny překladatelů a tlumočníků; poplatky za osvědčení uvádějící postoj podle cizího práva (certificats de coutume); cestovní výdaje; cla a poplatky související s formalitami týkajícími se evidence, hypotéky a zástavy; v případě potřeby náklady na oznámení v novinách.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Proti rozhodnutí o rodičovské pravomoci lze podat odvolání k odvolacímu soudu (Cour d’appel). Lhůta pro podání opravného prostředku je v zásadě 40 dnů. Lhůta však činí 15 dnů v případě odvolání proti rozhodnutí soudce pro rodinné záležitosti, který rozhodl o předběžných opatřeních v rozvodových řízeních zahájených z důvodu kvalifikovaného rozvratu manželství, v řízení o rozluce nebo ve výjimečném zkráceném řízení.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Soudce pro rodinné záležitosti, který rozhodl o časovém plánu pobytu dítěte u jednoho a druhého rodiče nebo který potvrdil právo rodiče nebo dokonce třetí osoby na styk, může následně k rozhodnutí připojit opatření k výkonu rozhodnutí. Upřesní povahu těchto opatření a způsoby jejich provádění s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte. Může stanovit penále, aby zajistil, že rozhodnutí bude dodrženo.

Lucemburské právní předpisy stanoví několik způsobů výkonu rozhodnutí o rodičovské pravomoci v případě systematického odmítání výkonu rozhodnutí.

Zaprvé jsou k dispozici občanskoprávní sankce, konkrétně penále (astreinte) stanovené soudcem pro rodinné záležitosti, které donutí nespolupracujícího rodiče plnit svou povinnost. Návrh na uložení penále musí být podán k okresnímu soudu v místě bydliště dítěte.

V případě opakovaného nedodržení rozhodnutí soudu o právu na styk s dítětem a pobyt nebo o střídavém pobytu ze strany jednoho z rodičů může soudce pro rodinné záležitosti navrhnout rodinnou mediaci. Trvá-li neplnění povinností, může soudce na žádost poškozeného rodiče změnit přiznání rodičovské pravomoci nebo právo na styk s dítětem a pobyt ve prospěch druhého rodiče.

Zadruhé, v případě neumožnění styku s dítětem je možný trestní postih. Státní zastupitelství může případ stíhat z vlastního podnětu nebo na základě trestního oznámení podaného obětí. Okresní soud zasedající jako trestní soud ukládá trestní postih a případně stanoví náhradu škody, která má být oběti přiznána. Účastníci řízení nemusí být zastoupeni advokátem.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Podle nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění) (dále jen „nařízení Brusel IIb“) jsou veškerá rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti vydaná soudem jiné země Evropské unie (s výjimkou Dánska) v Lucembursku v zásadě ze zákona uznávána. Jinými slovy, tato rozhodnutí budou uznána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.

Rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti vydané soudem jiného členského státu Evropské unie, které je v něm vykonatelné, je vykonatelné v Lucembursku, aniž by bylo nutné prohlášení vykonatelnosti. Za účelem výkonu takového rozhodnutí poskytne strana žádající o výkon příslušnému orgánu odpovědnému za výkon:

a) kopii rozhodnutí, která splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti a

b) příslušné osvědčení vydané v souladu s článkem 36 nařízení Brusel IIb.

Příslušný orgán odpovědný za výkon může rovněž požadovat překlad obsahu polí pro volný text osvědčení a překlad rozhodnutí.

Je třeba poznamenat, že rozhodnutí o právu na styk s dítětem a o navrácení dítěte jsou uznávána bez možnosti podat proti nim námitky, ledaže je rozhodnutí neslučitelné s následným rozhodnutím, a jsou vykonána bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti. Za účelem výkonu takového rozhodnutí poskytne strana žádající o výkon příslušnému orgánu odpovědnému za výkon:

a) kopii rozhodnutí, která splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti a

b) příslušné osvědčení vydané v souladu s článkem 47 nařízení Brusel IIb.

Příslušný orgán odpovědný za výkon může rovněž požadovat překlad obsahu polí pro volný text osvědčení a překlad rozhodnutí.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání a výkon rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

V souladu s „nařízením Brusel IIb“ může každá zúčastněná strana podat k okresnímu soudu rozhodujícímu v občanských věcech návrh, žalobu, na odepření uznání nebo návrh na odepření výkonu rozhodnutí v rodičovských záležitostech vydaného soudem jiného členského státu Evropské unie. Účastník řízení musí být zastoupen advokátem.

Důvody pro odmítnutí uznání a výkonu jsou uvedeny v článcích 39 a 41 „nařízení Brusel IIb“.

Proti rozhodnutí okresního soudu rozhodujícího v občanských věcech se může kterákoli strana odvolat k odvolacímu soudu příslušnému v občanských věcech. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v občanských věcech lze podat opravný prostředek k Nejvyššímu kasačnímu soudu (Cour de Cassation).

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Je namístě rozlišovat otázky týkající se rozhodného práva od otázek týkajících se soudní příslušností. Soudy příslušnými ve věcech rodičovské pravomoci jsou soudy v místě obvyklého bydliště dítěte (článek 8 nařízení Brusel IIa a článek 5 Haagské úmluvy ze dne 19. října 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí). V téže Haagské úmluvě je rovněž definováno rozhodné právo. Státní příslušnost dítěte zde nemá vliv. K přijímání opatření na ochranu osoby a majetku dítěte jsou příslušné orgány smluvního státu, v němž má dítě obvyklé bydliště, přičemž orgánem příslušným v Lucembursku je soudce pro rodinné záležitosti. Výkon rodičovské zodpovědnosti se řídí právem státu, v němž má dítě obvyklé bydliště, nebo v případě změny obvyklého bydliště dítěte právem státu nového obvyklého bydliště.

Související internetové odkazy

Brožura o rodičovské pravomoci

Legilux

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

V praxi zahrnuje rodičovská odpovědnost (rodičovská péče) určení jména dítěte, pečování o dítě a jeho výchovu, určení jeho bydliště, spravování jeho majetku, práva a povinnosti související s jeho zákonným zastupováním a právo ustanovit opatrovníka nebo vyloučit určitou osobu z opatrovnictví.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Pokud se rodiče nedohodnou nebo pokud opatrovnický orgán nebo soud nestanoví jinak, vykonávají rodiče společnost společnou péči bez ohledu na to, zda žijí ve společné domácnosti, nebo odděleně.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

V Maďarsku představuje opatrovnictví právní uspořádání, které zajišťuje péči o nezletilé, jejich zastupování a správu jejich majetku ze strany opatrovníka, kterého ustanoví opatrovnický orgán v případě, není-li rodiče vykonávajícího rodičovskou péči. Potřebu ustanovit opatrovníka může opatrovnickému orgánu nahlásit kdokoli. Potřebu ustanovit opatrovníka musí opatrovnickému orgánu oznámit blízký příbuzný nezletilého dítěte nebo osoba, která o dítě pečuje, stejně jako soud či jiný úřad.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Pokud se rodiče nedohodnou nebo pokud opatrovnický orgán nebo soud nestanoví jinak, vykonávají rodiče společnou péči i v případě, že spolu již nežijí. Odloučení rodiče se mohou dohodnout na rozdělení práv a povinností v rámci rodičovské odpovědnosti, musí však zajistit vyvážený životní styl svého dítěte (střídání místa pobytu dítěte není možné například tehdy, pokud rodiče žijí příliš daleko od sebe a pro dítě by to představovalo přílišnou zátěž). Dohodu rodičů schválí soud. Nejsou-li rodiče schopni dospět k dohodě o otázkách práv a povinností v rámci rodičovské odpovědnosti, rozhodne soud o tom, kterému rodiči bude dítě svěřeno do péče. Při rozhodování soud posoudí, kde je lépe zajištěn fyzický, mentální a morální rozvoj dítěte.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Dojde-li k zrušení manželství na základě projevu společné vůle manželů a je-li úmysl zrušit manželství předložen písemně soudu, obsahuje návrh dohodu rodičů ohledně péče. Soud dohodu schválí pravomocným rozhodnutím v průběhu řízení o rozvod manželství, jelikož manželství nemůže být bez takovéto dohody zrušeno.

V případě potřeby musí soud rozhodnout o rodičovské péči při zrušení manželství i v případě, nebyl-li za tímto účelem podán žádný návrh. Rozhodnutí soudu prvního stupně se v případě, že není podán opravný prostředek, stává pravomocným až po patnácti dnech od uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Manželé se mohou před zahájením řízení o rozvod manželství nebo během tohoto řízení obrátit na mediaci, a to dobrovolně, nebo z podnětu soudu, aby vzájemnou dohodou vyřešili případné spory týkající se jejich vztahu nebo zrušení manželství, jako je otázka rodičovské odpovědnosti. Mohou vyhotovit dohodu, které bylo dosaženo v důsledku mediace, za účelem jejího začlenění do řízení o soudním smíru. Aby byl zajištěn řádný výkon rodičovské odpovědnosti a potřebná spolupráce rodičů, může soud a/nebo opatrovnický orgán během svého řízení (na žádost nebo z vlastního podnětu ve věcech spadajících do jejich působnosti) rodičům nařídit, aby se zúčastnili mediace za účelem navržení vhodné spolupráce mezi rodičem, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, a rodičem, který s dítětem nežije, a zajištění práv rodiče žijícího odděleně.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

V případě sporu rozhodne soud o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, po vyslechnutí obou rodičů a v odůvodněných případech i dítěte. Soud může rozhodnout o svěření dítěte do výlučné péče jednomu z rodičů, nebo o přiznání výkonu určitých práv a povinností v rámci rodičovské péče jednomu rodiči a ostatních takovýchto práv a povinností druhému rodiči. Soud může rodiči, který s dítětem nežije, povolit plnění určitých úkolů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou, nebo výjimečně s částečnou či úplnou správou jeho majetku a zákonným zastupováním dítěte ve věcech týkajících se majetku dítěte. Je-li to v zájmu dítěte, může soud omezit či odejmout právo rozhodovat o zásadních otázkách týkajících se budoucnosti dítěte. Soud však nemůže nařídit společnou rodičovskou péči, jelikož tu lze zavést pouze dohodou rodičů, která může být schválena soudem.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Nikoli. Pokud soud svěří dítě do péče jednomu z rodičů, může rodič, který s dítětem nežije, i nadále vykonávat práva v rámci rodičovské odpovědnosti v souvislosti se zásadními otázkami, které ovlivňují budoucnost dítěte. Za takovéto zásadní otázky se považuje určení a změna jména nezletilého dítěte, určení místa bydliště dítěte, liší-li se od bydliště rodiče, určení místa bydliště dítěte v zahraničí za účelem dlouhodobého pobytu nebo usazení, změna státní příslušnosti dítěte a volba školy, kterou dítě navštěvuje, a určení osoby, která o dítě pečuje.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Soud nemůže nařídit společnou péči, pouze schválí dohodu rodičů za tímto účelem v průběhu řízení ve věcech manželských, přičemž přihlédne k zájmu dítěte. Podmínkou pro takovéto schválení je to, že odloučení rodiče musí při výkonu společné péče zajistit vyvážený životní styl svého dítěte. Jestliže se soud nedomnívá, že je to možné, může schválení dohody zamítnout. V situacích, které vyžadují okamžité jednání, však může jeden rodič rozhodnout samostatně a musí neprodleně vyrozumět druhého rodiče (např. v případě okamžitého lékařského zákroku).

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Ve věcech rodičovské péče se můžete obrátit na opatrovnický orgán, nebo na soud, a to v závislosti na tom, zda jakožto rodiče máte spor týkající se výkonu společné péče, nebo zda má otázku péče vyřešit soud.

Žalobu je nutno podat soudu v místě bydliště odpůrce (nebo není-li takového místa, v místě pobytu odpůrce), nebo v místě posledního společného bydliště manželů.

Žalobu je nutno podat příslušnému soudu písemně. Viz rovněž téma Jak postupovat?, pokud jde o podání návrhu na zahájení řízení a obsah tohoto návrhu. Kromě obvykle požadovaných informací je nutno uvést rovněž údaje o uzavření manželství a o narození dětí, které se narodily v manželství a jsou naživu, a ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti je nutné přiložit rovněž rodné listy dětí.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Soudní řízení o žalobě na vypořádání práv v rámci rodičovské péče a umístění dítěte u třetí osoby:

Pokud odloučení rodiče nedospějí k dohodě, rozhodne soud na návrh nebo z vlastního podnětu o tom, kterému rodiči bude dítě svěřeno do péče. Při rozhodování vezme soud v úvahu zájmy dítěte a posoudí, kde je lépe zajištěn fyzický, mentální a morální rozvoj dítěte.

Žalobu týkající se určení rodiče, který by měl vykonávat rodičovskou odpovědnost, určení rodiče, kterému by mělo být dítě svěřeno do péče, nebo změn práva péče jednotlivých rodičů, umístění dítěte u třetí osoby či změny tohoto umístění může podat rodič nebo opatrovnický orgán. Žalobu musí podat jeden rodič na druhého, nebo opatrovnický orgán na oba rodiče. Žalobu za účelem změny umístění dítěte u třetí osoby je třeba podat na osobu, u níž bylo dítě umístěno.

V průběhu řízení musí soud vyslechnout oba rodiče a v odůvodněných případech (nebo pokud o to dítě samo požádá) musí být vyslechnuto i dítě. Je-li dítě starší čtrnácti let, může soud rozhodnout o rodičovské péči o dítě a o umístění dítěte pouze s jeho souhlasem, pokud volba dítěte neohrožuje jeho rozvoj.

Soud může rodičům nařídit, aby se obrátili na mediaci, s cílem zajistit řádný výkon rodičovské odpovědnosti a spolupráci rodičů, která je k tomu nezbytná.

Řízení u opatrovnického orgánu v případě sporu týkajícího se společné péče:

Nemohou-li rodiče dospět k dohodě o otázkách souvisejících se společnou péčí (bez ohledu na to, zda žijí ve společné domácnosti, nebo odděleně), může kterýkoli rodič požádat opatrovnický orgán o vydání rozhodnutí, s výjimkou otázek týkajících se svobody svědomí nebo svobody náboženství.

Pokud se odloučení rodiče, kteří jsou oprávnění k společnému výkonu rodičovské péče, dohodnou na rozdělení souvisejících práv a povinností nebo na tom, že v budoucnu bude právo péče vykonávat jeden z nich, opatrovnický orgán na jejich žádost tuto dohodu uvede do zápisu. V zápisu musí být zaznamenána rovněž dohoda ohledně toho, který rodič bude dítě vychovávat, a skutečnost, že s ohledem na zásadní otázky ovlivňující budoucnost dítěte budou vykonávat práva v rámci rodičovské péče společně, nestanoví-li soud jinak.

Rodiče musí být informováni o tom, že svou dohodu mohou změnit a že dohoda nemá stejnou platnost jako rozhodnutí soudu přijaté v řízení ve věcech manželských nebo v řízení o svěření rodičovské péče.

V řízení ve věcech manželských soud předběžně dle svého uvážení rozhodne o otázkách týkajících se umístění nezletilého dítěte a místa pobytu dítěte u některého z rodičů nebo u třetí osoby, o rozšíření či omezení práv v rámci rodičovské péče nebo o styku některého z rodičů s dítětem.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Pokud jde o tuto otázku, viz rovněž téma Jak postupovat?

V řízení o odnětí nebo obnovení rodičovské péče a v řízení týkajícím se umístění a předání dítěte nebo práva na styk je stranám přiznáno právo na odklad plateb bez ohledu na jejich příjmy a finanční situaci. Právo na odklad plateb znamená, že veškeré poplatky a jiné náklady vzniklé v průběhu řízení uhradí místo stran předem stát, na konci řízení však musí strana, v jejíž neprospěch bylo rozhodnuto, nahradit státu předem uhrazené náklady.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano, v řízení týkajícím se rodičovské péče lze podat opravný prostředek podle obecných pravidel. Opravný prostředek může podat rodič nebo dítě. Lhůta pro podání opravného prostředku činí patnáct dnů ode dne doručení rozhodnutí.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Za účelem výkonu rozhodnutí týkajícího se rodičovské odpovědnosti je usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí vydáno soudem prvního stupně nebo v případě zahraničního rozhodnutí (soudního smíru) osvědčeného v souladu s článkem 42 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „nařízení (ES) č. 2201/2003“) okresním soudem v sídle krajského soudu v místě obvyklého bydliště dítěte nebo osoby, jíž se usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí týká, nebo soudem pro centrální okres Buda (Budai Központi Kerületi Bíróság) v Budapešti.

Při výkonu soudního rozhodnutí (dohody schválené soudem) ohledně předání a umístění dítěte soud osobu, jíž se rozhodnutí týká, vyzve, aby svou povinnost splnila dobrovolně, a stanoví příslušnou lhůtu, po jejímž marném uplynutí nařídí soud předání dítěte za asistence policie.

Dítě musí být předáno osobě, která o výkon rozhodnutí žádá, nebo není-li takové osoby, jejímu zástupci schválenému opatrovnickým orgánem, nebo opatrovnickému orgánu. Je-li dítě předáno, musí osoba, která má povinnost dítě předat, informovat osobu, která dítě přebírá, o zdravotním stavu dítěte a o jiných okolnostech, jejichž neznalost by mohla ohrozit život dítěte nebo jeho fyzickou integritu.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Rozhodnutí vydané v některém členském státě ve věci rodičovské odpovědnosti je uznáno maďarskými soudy, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.

Zúčastněná strana však může podat příslušnému soudu žádost o uznání či odepření uznání rozhodnutí.

Výkon rozhodnutí:

Rozhodnutí týkající se výkonu rodičovské odpovědnosti vydané v členském státě, které je v daném členském státě vykonatelné a které bylo doručeno, bude vykonáno v Maďarsku, je-li na návrh některé ze zúčastněných stran prohlášeno za vykonatelné v Maďarsku.

Příslušný soud nebo úřad v členském státě, ve kterém bylo rozhodnutí vyneseno, vydá na žádost kterékoli zúčastněné strany osvědčení v souladu s článkem 42 nařízení (ES) č. 2201/2003.

Okresní soud působící v sídle krajského soudu v místě obvyklého bydliště dítěte nebo osoby, na kterou se vztahuje vykonatelná povinnost, nebo soud pro centrální okres Buda v Budapešti vydá usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí na základě zahraničního rozhodnutí (soudní smír), k němuž je přiloženo takovéto osvědčení.

Rozhodnutí cizího soudu je vykonatelné, pokud podle povahy dotyčného rozhodnutí splňuje toto: jedná se o rozhodnutí soudu konstatující porušení, které bylo vydáno v občanskoprávním řízení; v trestním řízení je součástí rozsudku soudu konstatujícího porušení v souvisejícím občanskoprávním řízení; nebo se jedná o dohodu schválenou soudem.

Na základě usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se uskuteční řízení o výkonu rozhodnutí podle maďarských právních předpisů o výkonu rozhodnutí.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí vydané v některém členském státě je uznáno maďarskými soudy, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.

Zúčastněná strana však může podat příslušnému soudu žádost o uznání či odepření uznání rozhodnutí.

Kterákoli strana může podat proti rozhodnutí přijatému na základě návrhu na prohlášení vykonatelnosti opravný prostředek.

O opravném prostředku musí být rozhodnuto podle pravidel upravujících soudní řízení.

Opravné prostředky proti rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti je nutno podat do jednoho měsíce od doručení tohoto prohlášení. Pokud má strana, proti níž je výkon navrhován, obvyklé bydliště v jiném členském státě (nikoli v Maďarsku), činí lhůta pro podání opravného prostředku dva měsíce ode dne doručení osobně, nebo do místa bydliště dotyčné osoby. Prodloužení lhůty z důvodu vzdálenosti nelze povolit.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Maďarsko je smluvní stranou Haagské úmluvy ze dne 19. října 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, která obsahuje pravidla týkající se rozhodného práva, a tato pravidla jsou obsažena rovněž v určitých dvoustranných smlouvách o vzájemné pomoci.

Podle maďarských vnitrostátních právních předpisů se vztahy mezi rodičem a dítětem podle rodinného práva, tudíž zejména pojmenování, umístění, péče a zákonné zastupování dítěte a správa dítěte majetku s výjimkou vyživovacích povinností, řídí osobním právem vztahujícím se na dítě. Co se týká rodinné situace dítěte a vztahu dítěte s rodiči podle rodinného práva, je v případě dítěte, které je maďarským státním příslušníkem nebo žije v Maďarsku (s výjimkou vyživovacích povinností), nutno použít maďarské právo, je-li to pro dítě výhodnější.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Tento pojem zahrnuje veškeré povinnosti a závazky rodiče vůči nezletilému podle maltského občanského zákoníku, kapitoly 16 sbírky zákonů Malty. Pojem „rodičovská zodpovědnost“, na nějž se v maltských právních předpisech odkazuje jako na „rodičovskou pravomoc“, zahrnuje péči o dítě a styk s dítětem, rozhodování o otázkách, jako je místo bydliště, cestování, vyživovací povinnosti, vzdělávání, důležitá rozhodnutí související se zdravím a správa majetku dětí.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Biologičtí rodiče nebo v případě osvojení adoptivní rodiče po ukončení řízení o osvojení. Rodičovskou zodpovědnost má svobodná matka, ledaže otec nechá zapsat narození dítěte do matriky společně s matkou.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Vztahuje-li se na dítě rozhodnutí o svěření péče nebo usnesení soudu, je péče svěřena ministrovi podle zákona o dětech a mládeži (rozhodnutí o svěření péče), kapitola 285 sbírky zákonů Malty.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V případě rozvodu nebo rozluky je toto určeno soudním rozhodnutím, nebo vyřešeno prostřednictvím mediace. O rodičovské zodpovědnosti lze rozhodnout rovněž prostřednictvím právně závazné, vykonatelné dohody mezi stranami, která je podepsána v přítomnosti notáře.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Je-li tato dohoda uzavřena mimo řízení o rozluce, musí být schválena soudem a zapsána ve veřejném rejstříku, aby byla právně závazná. Je-li na druhou stranu dohody o rodičovské zodpovědnosti dosaženo v řízení o rozluce nebo o rozvodu manželství, je dohoda předložena soudu během jednání v rámci tohoto řízení a je vydáno soudní usnesení, kterým se dohoda schvaluje, či zamítá.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Alternativním prostředkem je v těchto případech mediace. Jestliže rodiče nedospějí k dohodě během mediace, je zahájeno řízení u občanskoprávního soudu (úseku pro věci rodinného práva).

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce může rozhodnout o všech podstatných záležitostech, jež se považují za důležité pro blaho dítěte, například o místu bydliště dítěte, o tom, kterému rodiči je dítě svěřeno do péče, o právu na styk s dítětem a o povinnosti platit výživné na dítě.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Soud jen ojediněle svěří dítě do péče výlučně jednomu z rodičů, to však záleží na okolnostech daného případu. Jestliže soud svěří dítě do výlučné péče jednomu z rodičů, některé záležitosti přesto vyžadují souhlas druhého rodiče, zejména otázky týkající se styku s dítětem nebo přemístění nezletilého do třetí země, jež by se přímo dotýkalo práva rodiče, který nevykonává právo péče, na styk s dítětem.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

To znamená, že oba rodiče jednají a rozhodují o záležitostech týkajících se dítěte společně. To nezahrnuje každodenní činnosti, nýbrž pouze důležitá rozhodnutí týkající se místa bydliště, vzdělávání a zdravotních záležitostí. V § 136 odst. 3 občanského zákoníku se odkazuje na úkony v souvislosti s mimořádnou správou, které vyžadují souhlas obou rodičů.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Není-li mediace úspěšná, je podána žaloba občanskoprávnímu soudu (úseku pro věci rodinného práva). Neexistuje oficiální seznam požadovaných dokumentů, k žalobě lze tudíž připojit jakoukoli příslušnou dokumentaci a osvědčení, zejména dokumenty dokládající rodičovskou pravomoc, včetně případných dohod o péči nebo vydaných usnesení.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Žaloba je projednána ve stanovený den. Během projednávání dané věci vyslechne soudce strany a ostatní svědky, které strany předvolají. Soud může ustanovit také sociální pracovníky a psychology, aby vypracovali zprávu o dítěti, pokud to uzná za nutné. Znalci ustanovení soudem vyhotoví zprávu po konzultaci s rodiči, dítětem a jinými odborníky, kteří jsou určitým způsobem s danou věcí spojeni. Zrychlené řízení se používá tehdy, uvede-li strana podávající žalobu dostatečné oprávněné důvody, které prokazují naléhavost. Je-li to v zájmu nezletilého, je ohledně naléhavé záležitosti vydáno předběžné rozhodnutí týkající se například zabránění v odjezdu, svěření dítěte do péče atd.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ano, o právní pomoc lze požádat, žadatel však musí podstoupit ověření majetkových poměrů podle hlavy X třetího svazku zákoníku organizace soudů a civilního řízení ( kapitola 12 sbírky zákonů Malty). Další informace o právní pomoci jsou uvedeny v oddíle o právní pomoci.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Odvolat se lze pouze tehdy, jedná-li se o právní otázku, například jedné ze stran není přiznáno právo předvolat svědka, aniž by soud uvedl platný důvod. V těchto případech lze podat opravný prostředek odvolacímu soudu.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí občanskoprávního soudu (úseku pro věci rodinného práva) je automaticky vykonatelné, pokud však jeden z rodičů toto rozhodnutí nedodrží, může rodič, jehož rodičovská zodpovědnost je omezená, podat oznámení policii, která následně zahájí trestní řízení u smírčího soudu (Court of Magistrates) za účelem výkonu rozhodnutí spolu s uložením peněžitého trestu (multa) a/nebo trestu odnětí svobody. Občanskoprávnímu soudu (úseku pro věci rodinného práva) lze mimoto podat návrh na změnu soudního usnesení.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Použitelným postupem, který je třeba dodržet, je postup stanovený v nařízení (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel IIa), a sice příslušný soudce předloží osvědčení spolu s výrokem soudu a návrhem na uznání a výkon rozhodnutí občanskoprávnímu soudu (úseku pro věci rodinného práva). Je třeba uvést rovněž adresu pro účely oznámení. Všechny dokumenty musí být přeloženy do maltštiny nebo angličtiny.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Odpor lze podat témuž soudu a postupy jako v případě podání návrhu na výkon a uznání. V odporu se uvádějí důvody pro odepření uznání a výkonu, to se provádí prostřednictvím odpovědi na návrh.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Použitelným právním předpisem je nařízení (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Pojem „rodičovská odpovědnost“ znamená mít moc nad nezletilým dítětem a odpovědnost za výchovu tohoto dítěte a péči o ně.

V § 247 svazku č. 1 občanského zákoníku (Burgerlijk Wetboek) je stanoveno:

1. Rodičovská pravomoc zahrnuje povinnost a právo rodičů pečovat o nezletilé dítě a vychovávat je.

2. „Péče a výchova“ zahrnují pečování o dítě a převzetí odpovědnosti za duševní a fyzické blaho a bezpečnost dítěte a podporu rozvoje osobnosti dítěte. Při péči o dítě a jeho výchově nemohou rodiče používat psychické nebo fyzické násilí či ponižující zacházení.

3. Rodičovská pravomoc zahrnuje povinnost rodiče podporovat rozvíjení vztahu dítěte s druhým rodičem.

4. Dítě, vůči němuž rodiče vykonávají společnou péči, má nárok na stejnou péči a výchovu ze strany obou rodičů i po zrušení manželství jinak než úmrtím, po rozluce nebo po zrušení registrovaného partnerství jinak než úmrtím nebo po ukončení společného soužití, pokud bylo učiněno oznámení podle §  252 odst. 1.

5. Za účelem provádění odstavce 4 mohou rodiče v dohodě nebo v rodičovském plánu zohlednit praktické překážky, které mohou nastat v souvislosti se zrušením manželství jinak než úmrtím, po rozluce nebo po zrušení registrovaného partnerství jinak než úmrtím nebo ukončením společného soužití, pokud bylo učiněno oznámení podle § 252 odst. 1, avšak pouze tehdy, pokud příslušné překážky skutečně existují.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodiče mají právo a povinnost pečovat o dítě a vychovávat je. Existují však určité výjimky z tohoto pravidla.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Pokud si rodiče nepřejí nebo nejsou způsobilí vykonávat rodičovskou pravomoc nebo odpovědnost, může být rodičovská pravomoc přenesena soudem na jinou osobu.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Po rozvodu manželství si oba rodiče ponechávají rodičovskou pravomoc ve vztahu ke svým dětem. Oba jsou i nadále odpovědní za výchovu dětí a péči o ně. Existují však určité výjimky z tohoto pravidla. V určitých případech je možné, aby soud na návrh svěřil péči jednomu z rodičů. Rodičovství (které z podstaty věci neodpovídá rodičovské pravomoci) a související práva a povinnosti mohou být v rodičovském plánu, který je vyhotoven v případě rozvodu manželství, upraveny odlišně.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

V případě rozvodu manželství jsou schválená opatření stanovena v rodičovském plánu, který přezkoumává soud. Soud vyhlásí rozhodnutí o rozvodu manželství.

Viz rovněž: https://www.rijksoverheid.nl/onderwerpen/scheiden/vraag-en-antwoord/checklist-bij-scheiden-of-uit-elkaar-gaan

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Jednou z možností řešení rodičovských sporů je mediace.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudní rozhodnutí se vztahuje na všechny prvky rodičovského plánu, včetně péče, rozdělení úkolů s ohledem na péči o dítě a jeho výchovu a hlavní bydliště dítěte.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Nikoli. Rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, musí informovat druhého rodiče o důležitých otázkách týkajících se osoby [HM-B1] a majetku dítěte a konzultovat s tímto rodičem rozhodnutí týkající se dítěte. S konečnou platností však rozhoduje rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

To znamená, že oba rodiče mají stejná práva a povinnosti, jaké náležejí rodiči, jemuž byla svěřena péče (viz otázka č. 1), pokud se rodiče dohodli v rodičovském plánu na jiném rozdělení úkolů s ohledem na péči o dítě a jeho výchovu.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Za účelem svěření dítěte do péče je nutno podat návrh příslušnému soudu v místě bydliště dítěte. Dokumenty, které je třeba přiložit, závisejí na situaci rodiče a dítěte. Informace o potřebných dokumentech jsou k dispozici v oddíle soudní řád (procesreglement) Péče a styk (Gezag en omgang). S tímto může pomoci právní zástupce.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Pro zmíněné situace neexistuje zvláštní řízení. Ano, je možné řízení o předběžných opatřeních.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ano, právní pomoc lze poskytnout, ačkoli to podléhá určitým podmínkám. Více informací k tomuto tématu lze získat na internetových stránkách Rady pro právní pomoc (Raad voor Rechtsbijstand).

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano, opravné prostředky lze podat odvolacímu soudu (gerechtshof).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

V tomto případě se použije běžné soudní řízení.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

V zásadě není třeba učinit nic. K tomu dochází automaticky, vztahuje-li se na daný členský stát nařízení Brusel IIa. Toto nařízení je použitelné ve všech členských státech Evropské unie s výjimkou Dánska.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Opravný prostředek je nutné podat soudu v zemi, ve které bylo rozhodnutí vydáno.

Opravný prostředek v rodinné věci v Nizozemsku vyžaduje pomoc právního zástupce. Právní zástupce může podat opravný prostředek na podatelně odvolacího soudu. Poté, co soud v rodinné věci rozhodl, má právní zástupce tři měsíce na podání opravného prostředku. Odvolací soud tuto lhůtu striktně uplatňuje. Oficiálním datem podání opravného prostředku je datum, k němuž podatelna obdrží návrh za účelem podání opravného prostředku.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Nizozemské soudy uplatňují pouze nizozemské právo.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Rakousko

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Péče (rodičovská odpovědnost) představuje povinnost a právo rodičů. Zahrnuje pečování o dítě a jeho výchovu, spravování majetku dítěte a zastupování dítěte (§ 158 rakouského občanského zákoníku – Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch).

Podle § 160 rakouského občanského zákoníku péče o dítě znamená především starost o jeho fyzické blaho a zdraví a přímý dohled na dítě a výchova dítěte zahrnuje zejména zajištění jeho fyzického, mentálního, emocionálního a morálního rozvoje a podporu nadání dítěte, jeho schopností, preferencí a rozvojového potenciálu a jeho vzdělání / odbornou přípravu. Péče zahrnuje rovněž lékařské ošetření dětí a výchova dítěte zahrnuje také rozhodování o místu bydliště dítěte (§ 162 rakouského občanského zákoníku), a proto tudíž například také rozhodování o cestách do zahraničí, výběr školy a volbu nebo změnu náboženství dítěte. Právo rodičů vychovávat dítě znamená také právo dítě pojmenovat.

Správa majetku dítěte zahrnuje například výživné na dítě (jeho určení, změnu, příjem, výběr a využití). V § 164 rakouského občanského zákoníku se uvádí, že rodiče spravují majetek dítěte „s péčí řádných rodičů“.

„Zákonné zastupování“ dítěte je definováno jako právo a povinnost zařizovat pro dítě právní záležitosti. To zahrnuje zastupování dítěte v případě, jsou-li práva a povinnosti přiděleny přímo dítěti, nebo udělování souhlasu jménem dítěte. Zákonné zastupování se může vztahovat na péči o dítě a jeho výchovu a na správu majetku dítěte jako na „vnější“ záležitost (např. uzavření smlouvy s lékařem o lékařském ošetření, souhlas s léčbou dítěte) na rozdíl od skutečného plnění těchto úkolů jako „vnitřní“ záležitosti (např. podávání léků, přebalování dítěte, kontrola domácích úkolů). Zákonné zastupování platí i mimo tyto oblasti (v „ryzím“ slova smyslu), například v případě změny jména dítěte nebo jeho státní příslušnosti, žádosti o uznání mimomanželského otcovství a výkonu osobních práv dítěte.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Pokud se dítě narodí v manželství nebo pokud rodiče uzavřou manželství po narození dítěte, vykonávají péči o dítě oba rodiče (§ 177 odst. 1 rakouského občanského zákoníku). Narodí-li se dítě mimo manželství, ze zákona vykonává péči o dítě pouze matka (§ 177 odst. 2 první věta rakouského občanského zákoníku).

V § 177 odst. 2 druhé větě rakouského občanského zákoníku je uvedeno, že nesezdaní rodiče mohou poté, co byli informováni o právních důsledcích, osobně před matričním úředníkem prohlásit, že za péči o dítě odpovídají oba, pokud o péči nerozhodl již soud. Nežijí-li rodiče ve společné domácnosti, musí dospět k dohodě ohledně toho, který rodič bude vykonávat hlavní péči o dítě. Alternativně mohou rodiče uzavřít dohodu u soudu nebo předložit takovouto dohodu soudu (§ 177 odst. 3 rakouského občanského zákoníku). Soud může svěřit dítě do péče oběma rodičům (§ 180 odst. 2 rakouského občanského zákoníku).

Společnou péči lze ukončit pouze rozhodnutím soudu. Soud musí poté usilovat o smírné řešení. Není-li to úspěšné, svěří soud dítě do péče jednomu z rodičů, nebo opět oběma rodičům (§ 180 rakouského občanského zákoníku). Svěří-li soud dítě do společné péče, musí rovněž určit, ve které domácnosti bude vykonávána hlavní péče. V těchto rozhodnutích upřednostní soud vždy to, co je v nejlepším zájmu dítěte.

Je-li dítě svěřeno do péče pouze jednomu z rodičů, je druhému rodiči přiznáno právo na osobní styk s dítětem a právo na informace, na vyjádření a na zastupování, jak je stanoveno v § 189 rakouského občanského zákoníku.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Je-li oběma rodičům zabráněno ve výkonu péče, musí soud rozhodnout, kterým prarodičům (případně prarodiči) nebo kterým pěstounům (případně pěstounovi) by mělo být dítě svěřeno do péče. Má-li být dítě svěřeno do péče prarodičům nebo pěstounům, bude mít obvykle dvojice přednost před jedním prarodičem nebo pěstounem, ledaže to není v nejlepším zájmu dítěte. To platí obdobně v případě, nemohou-li oba rodiče zajistit některý aspekt péče o dítě. Hlavním kritériem při svěřování dítěte do péče je vždy jeho blaho.

Nemůže-li rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do výlučné péče, tuto péči vykonávat, musí soud rozhodnout, zda by v tomto případě mělo být dítě svěřeno do plné nebo částečné péče druhému rodiči, prarodičům či prarodiči nebo pěstounům (nebo pěstounovi). Druhý rodič bude mít přednost před prarodiči a pěstouny, může-li tento rodič zaručit blaho dítěte.

Není-li rodičů, prarodičů ani pěstounů, jimž by mohlo být dítě svěřeno do péče, může být dítě svěřeno do péče jiné vhodné osobě (§ 204 rakouského občanského zákoníku). Při výběru této osoby je rozhodujícím kritériem blaho dítěte; v úvahu je nutno vzít i přání dítěte a přání rodičů (§ 205 odst. 1 rakouského občanského zákoníku). V prvé řadě je nutno uvážit příbuzné, poté jiné osoby blízké dítěti a nakonec jiné vhodné osoby, jako jsou organizace péče o děti a mládež (§ 209 rakouského občanského zákoníku).

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Společná péče pokračuje i po rozvodu nebo zrušení manželství. Pokud si však rodiče přejí vykonávat společnou péči stejně jako dříve, musí v přiměřené lhůtě předložit soudu dohodu, v níž je uveden rodič, u něhož bude mít dítě hlavní pobyt. Soud musí tuto dohodu schválit, je-li v nejlepším zájmu dítěte. Rodiče však nemohou vykonávat společnou péči způsobem, který by například znamenal, že jeden rodič je výlučně odpovědný za péči o dítě a jeho výchovu, zatímco druhý rodič spravuje pouze majetek dítěte a zastupuje je; rodič, u něhož má dítě hlavní pobyt, musí vždy vykonávat plnou péči. Není-li takováto dohoda předložena v přiměřené lhůtě po zrušení manželství, nebo není-li v nejlepším zájmu dítěte, musí soud v případě, nelze-li dosáhnout smírného řešení, případně po mediaci rozhodnout, kterému rodiči bude v budoucnu dítě svěřeno do výlučné péče.

Rodiče mohou rovněž uvést, že by po zrušení manželství měl o dítě pečovat pouze jeden rodič. V těchto případech není samozřejmě nutná dohoda ohledně toho, u kterého rodiče bude mít dítě hlavní pobyt. To se vztahuje nejen na případy, kdy je manželství zrušeno, nýbrž také na případy, kdy rodiče dítěte jsou dosud sezdáni, žijí však odděleně. V těchto případech soud rozhodne pouze na návrh jednoho z rodičů.

Výše uvedené informace o péči po zrušení manželství rodičů se použijí i v případech, kdy se rozejdou životní partneři. Rodičům nemanželského dítěte proto může soud svěřit dítě do společné péče, pokud byla zrušena společná domácnost, či pokud takováto domácnost nikdy neexistovala, jestliže existuje dohoda o místě bydliště, která je v nejlepším zájmu dítěte.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Viz otázka č. 4.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Rodiče se mohou obrátit na služby péče o dítě nebo mládež (rodinné poradenství) nebo na soukromé organizace a vyžádat si radu. Alternativně se mohou rodiče zúčastnit mediace, vztahového nebo rodičovského poradenství či využít jiných poradenských služeb.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce opatrovnického soudu (Pflegschaftsgericht) může úřední cestou zahájit pouze řízení ve věci péče a práva na styk a rozhodovat v těchto řízeních. Je-li bezprostředně ohroženo blaho dítěte, je nutno vyrozumět služby péče o děti a mládež. V případě bezprostředního ohrožení dítěte lze přijmout vhodná opatření, včetně odebrání dítěte z péče v nejzávažnějších případech.

O výživném na dítě lze rozhodnout pouze na návrh zákonného zástupce dítěte nebo zletilé osoby, která má na výživné nárok, soud o něm nemůže rozhodnout z vlastního podnětu. O výživné na dítě je třeba požádat v rámci nesporného řízení (Außerstreitverfahren). To platí i v případě zletilých dětí. Za tuto záležitost odpovídají soudní úředníci (Rechtspfleger).

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Rodič, jemuž nebylo dítě svěřeno do péče, má právo být včas informován o důležitých záležitostech týkajících se dítěte a o plánovaných opatřeních, jež v případě společné péče vyžadují společné zastupování (§ 167 odst. 2 a 3 rakouského občanského zákoníku), osobou, jíž bylo dítě svěřeno do péče, a vyjádřit se k těmto informacím (právo na informace a na vyjádření). K vyjádření je nutné přihlédnout, pokud vyslovená přání slouží lépe zájmu dítěte. Tato práva se vztahují i na méně důležité záležitosti (nejedná-li se o pouhé každodenní záležitosti), pokud navzdory ochotě rodiče, jemuž nebylo dítě svěřeno do péče, není tento v pravidelném osobním kontaktu s dítěte, jelikož to neumožňují například okolnosti nebo dítě styk odmítá (§ 189 odst. 3 rakouského občanského zákoníku).

Jestliže rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, soustavně tyto povinnosti neplní, může soud vydat na návrh příslušné příkazy, a je-li ohroženo blaho dítěte, může je vydat z vlastního podnětu (§ 189 odst. 4 rakouského občanského zákoníku). Soud může například vydat zvláštní příkazy rodiči, který neplní své povinnosti, nebo zmocnit rodiče, jemuž nebylo dítě svěřeno do péče, aby si sám vyžádal informace od lékaře nebo ze školy. Ohrožuje-li chování rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, blaho dítěte, může být dítě podle § 181 rakouského občanského zákoníku odebráno z jeho péče, a to buď částečně, nebo úplně.

Právo na informace a na vyjádření může soud omezit nebo odejmout, pokud jeho výkon vážně ohrožuje blaho dítěte. Totéž platí v případě, že dotyčný rodič tato práva zneužívá nebo je vykonává způsobem, který není pro druhého rodiče přijatelný. Tato práva rovněž zaniknou, pokud rodič sám bezdůvodně styk s dítětem odmítne (§ 189 odst. 2 rakouského obchodního zákoníku).

Péči je vždy nutno vykonávat způsobem, který nejlépe slouží zájmům dítěte. Při určování nejlepšího zájmu dítěte je nutno vzít v úvahu osobnost dítěte a jeho potřeby, zejména jeho nadání, schopnosti, preference a rozvojový potenciál, a životní podmínky rodičů.

Všechny osoby s právem péče (rodiče, prarodiče, pěstouni, jiné osoby) a osoby, které mají ve vztahu k dítěti práva a povinnosti (např. právo na styk), se musí v zájmu zajištění blaha dítěte zdržet jednání, jež by mohlo narušit vztah dítěte s ostatními osobami, které mají ve vztahu k dítěti práva a povinnosti, nebo jednání, jež by mohlo těmto osobám ztížit plnění jejich povinností (požadavky správného chování [Wohlverhaltensgebot], § 159 rakouského občanského zákoníku).

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Na zákonné zastupování se vztahuje zásada výhradního zastoupení, tj. každý rodič je oprávněn a povinen zastupovat dítě sám. Právní úkon učiněný jedním z rodičů je proto právně platný i v případě, že s ním druhý rodič nesouhlasí (§ 167 odst. 1 rakouského občanského zákoníku). Dohoda obou rodičů, kteří jsou oprávněni dítě zastupovat, se vyžaduje pouze v případech uvedených v § 167 odst. 2 rakouského občanského zákoníku (např. při změně jména nebo příjmení dítěte, volbě nebo změně náboženství dítěte, předání dítěte do cizí péče atd.).

Souhlas druhého rodiče, který je oprávněn dítě zastupovat, a souhlas soudu se vyžaduje, pokud je dítě zastoupeno nebo je jménem dítěte udělen souhlas v záležitostech týkajících se majetku, jež nepředstavují běžné hospodaření (§ 167 odst. 3 rakouského občanského zákoníku). To zahrnuje například odprodej nebo zastavení majetku, zřeknutí se dědického práva, bezpodmínečné přijetí nebo zřeknutí se dědictví a přijetí darů spojených s břemenem.

V občanskoprávním řízení je každý rodič oprávněn zastupovat dítě sám. Pokud se rodiče nedohodnou nebo pokud soud neurčil jako zástupce dítěte jednoho z nich nebo třetí osobu, bude zástupcem rodič, který učinil první procesní úkon (Verfahrenshandlung) (§ 169 rakouského občanského zákoníku). Rodiče musí dodržovat požadavky správného chování (viz otázka č. 9).

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Podle § 109 zákona o soudní příslušnosti (Jurisdiktionsnorm – JN) je příslušným soudem okresní soud (Bezirksgericht), v jehož obvodu má dítě obvyklé bydliště, nebo není-li takového bydliště v Rakousku, (skutečný) pobyt. Nemá-li dítě pobyt v Rakousku, je příslušným soudem soud, v jehož obvodu má obvyklé bydliště jeho zákonný zástupce. Není-li takového bydliště v Rakousku, je to soud, v jehož obvodu má obvyklé bydliště jeden z rodičů, jinak je jím okresní soud pro Vídeň – vnitřní město (Bezirksgericht Innere Stadt Wien). Obvyklé bydliště se liší od (pouhého) pobytu v tom, že se obvykle jedná o místo nepřetržitého pobytu po určitou dobu (přibližně šest měsíců).

Návrhy na přenesení výlučné péče nebo na podílení se na péči lze podat písemně poštou nebo osobně u okresního soudu během tzv. „úředních dnů“ (Amtstage), které jsou stanoveny nejméně jednou týdně, zpravidla v úterý dopoledne. Strany nemusí zastupovat advokát. Pokud si však přejí být zastupovány, může je zastupovat pouze advokát („relativní požadavek právního zastoupení“ [relative Anwaltspflicht] podle § 101 odst. 1 zákona o nesporném řízení).

Návrh musí obsahovat popis dané věci, jména, příjmení a adresy navrhovatele a jeho zástupce a v případě potřeby jména a adresy ostatních známých stran, a v záležitostech týkajících se osobního stavu rovněž datum a místo narození a státní příslušnost stran (§ 10 odst. 3 zákona o nesporném řízení).

Nejsou-li forma nebo obsah návrhu správné nebo úplné, takže není možné provést další procesní úkony, nesmí jej soud ihned odmítnout nebo zamítnout, nýbrž nejprve by měl usilovat o zjednání nápravy (§ 10 odst. 4 zákona o nesporném řízení).

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

V těchto případech se v souladu se zákonem o nesporném řízení použije nesporné řízení.

Soud musí svěřit dítě do péče nebo je odebrat z péče podle nejlepšího zájmu dítěte a přiznat nebo odejmout právo na osobní styk, zejména za účelem zachování spolehlivého kontaktu a zajištění právní jistoty, a v některých případech tak musí učinit předběžně v rámci zrychleného řízení. To může být nezbytné zejména po zrušení manželství rodičů nebo společné domácnosti (§ 180 odst. 1 bod 1 rakouského občanského zákoníku). Toto rozhodnutí je předběžně závazné a vykonatelné, nerozhodne-li soud jinak.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

V souladu s§ 63 až § 73 občanského soudního řádu (Zivilprozessordnung) je v občanskoprávním řízení právní pomoc poskytnuta na žádost, není-li strana schopna uhradit náklady řízení, aniž by byly ohroženy nezbytné prostředky pro její obživu. V souladu s § 7 odst. 1 zákona o nesporném řízení se tato ustanovení použijí obdobně i v nesporném řízení (např. v řízení ve věcech výživného na dítě).

Nezbytné prostředky pro obživu se abstraktně nacházejí v rozmezí mezi statistickým průměrným příjmem zaměstnance a životním minimem. Má se za to, že tyto prostředky jsou ohroženy, pokud by účastník řízení a jeho rodina mající nárok na výživné nebyli schopni vést ani skromný život, přičemž se přihlíží k zpeněžitelnému majetku nebo možnosti vytvořit úspory během delšího řízení. Poskytnout lze i částečnou právní pomoc.

Právní pomoc bude schválena pouze tehdy, je-li zřejmé, že zamýšlená žaloba nebo obhajoba nejsou zjevně bezdůvodné nebo zbytečné. Právní pomoc lze poskytnout fyzickým i právnickým osobám. Státní příslušnost účastníka řízení není podstatná.

Právní pomoc zahrnuje zejména předběžné osvobození od soudních poplatků a odměn svědků, znalců, tlumočníků a uhrazení cestovních výloh účastníka řízení, pokud se musí dostavit k soudu osobně. Vyžaduje-li se ze zákona zastoupení advokátem (např. ve sporech týkajících se částek vyšších než 5 000 EUR nebo v řízeních u krajských soudů [Landesgerichte]) nebo jeví-li se to jako nezbytné vzhledem k okolnostem daného případu, bude účastníkovi řízení dočasně bezplatně přidělen rakouský advokát. Před zahájením řízení poskytne advokát účastníkovi právní poradenství za účelem mimosoudního vyřešení sporu.

V § 71 občanského soudního řádu je stanoveno, že účastníci řízení, kteří obdrží právní pomoc, musí částky, od nichž byli předběžně osvobozeni a které nebyly dosud uhrazeny, splatit částečně nebo v plné výši. Musí zaplatit rovněž stanovenou odměnu advokáta, který jim byl přidělen, pokud tak mohou učinit, aniž by byly ohroženy nezbytné prostředky pro jejich obživu. Po uplynutí tří let od uzavření řízení nelze platební povinnost uložit. Za účelem ověření, zda jsou splněny podmínky pro splacení, může soud požádat účastníka, aby v přiměřené lhůtě předložil nové majetkové přiznání (Vermögensbekenntnis) spolu s náležitými důkazy.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Proti rozhodnutím soudu prvního stupně ve věcech rodičovské odpovědnosti lze podat opravný prostředek (§ 45 zákona o nesporném řízení). Lhůta pro podání opravného prostředku činí čtrnáct dnů ode dne, k němuž je doručen opis rozhodnutí (§ 46 odst. 1 zákona o nesporném řízení). O opravném prostředku rozhoduje zpravidla soud druhého stupně.

V určitých případech lze Nejvyššímu soudu (Oberster Gerichtshof) podat kasační opravný prostředek (Revisionsrekurs) proti rozhodnutí vydanému odvolacím soudem (Rekursgericht) v rámci odvolacího řízení (viz § 62 zákona o nesporném řízení). Tyto opravné prostředky jsou přípustné pouze tehdy, zabývají-li se právní otázkou, která má značný význam pro zachování jednoty práva, právní jistoty nebo vývoje práva. V některých záležitostech však nejsou takovéto opravné prostředky přípustné, například v otázkách týkajících se právní pomoci, nákladů a poplatků. Lhůta pro podání kasačního opravného prostředku činí čtrnáct dnů ode dne, k němuž je doručeno rozhodnutí odvolacího soudu (§ 65 odst. 1 zákona o nesporném řízení). Opravný prostředek musí podepsat advokát nebo notář (§ 65 odst. 3 bod 5 zákona o nesporném řízení).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Podle § 110 odst. 2 zákona o nesporném řízení nelze rozhodnutí vykonat podle exekučního řádu (Exekutionsordnung). Podle § 79 odst. 2 zákona o nesporném řízení musí soud na návrh nebo z vlastního podnětu nařídit vhodná závazná opatření. K těmto opatřením patří pokuty, donucovací vazba v délce až jednoho roku, nucené předvedení, kontrola dokladů, informací a jiných movitých věcí a ustanovení kurátorů, kteří musí učinit přiměřené kroky na náklady a riziko osoby v prodlení. Rozhodnutí týkající se osobního styku musí být vykonána i proti vůli rodiče, který nežije s dítětem ve společné domácnosti. Soud může s použitím přiměřené přímé síly vykonat i rozhodnutí týkající se péče.

Podle § 110 odst. 3 zákona o nesporném řízení může soud z vlastního podnětu upustit od výkonu pouze tehdy, pokud by to ohrozilo blaho dítěte. Při výkonu rozhodnutí týkajících se péče, která vydal nebo schválil soud, si může soud vyžádat pomoc služeb péče o děti a mládež nebo rodinného soudu, zejména v souvislosti s dočasnou péčí o dítě, je-li to nezbytné k zajištění jeho blaha. Při výkonu soudních rozhodnutí mohou přímou sílu použít pouze soudní orgány. Mohou si vyžádat asistenci policie.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Podle článku 21 nařízení Brusel IIa budou rozhodnutí z ostatních členských států uznána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.

V případě výkonu rozhodnutí o péči se vyžaduje postup schválení rozhodnutí přijatého zahraničním soudem (řízení o doložce vykonatelnosti) (článek 28 a další články nařízení Brusel IIa); podrobnosti tohoto postupu jsou podle článku 30 nařízení ponechány na členských státech. V Rakousku to je upraveno v § 112 až § 116 zákona o nesporném řízení.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Žádosti o neuznání rozhodnutí o péči, které bylo přijato v jiném členském státě (čl. 21 odst. 3 nařízení Brusel IIa), spadají stejně jako řízení o doložce vykonatelnosti do pravomoci okresního soudu, v jehož obvodu má dítě obvyklé bydliště, nebo není-li takového bydliště, pobyt v Rakousku. Nemá-li dítě pobyt v Rakousku, bude příslušným soudem soud, v jehož obvodu má obvyklé bydliště jeho zákonný zástupce, nebo není-li takového bydliště v Rakousku a jedná-li se o dítě, soud, v jehož obvodu má obvyklé bydliště jeden z rodičů. Jinak bude příslušný okresní soud pro Vídeň – vnitřní město (§ 109a zákona o soudní příslušnosti ve spojení s § 109 tohoto zákona).

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Pokud se podle nařízení Brusell IIa nebo Haagské úmluvy z roku 1996 o ochraně dětí pokládají za příslušné rakouské soudy, použijí primárně rakouské právo.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Polsko

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rodičovská odpovědnost zahrnuje zejména povinnost a právo rodičů pečovat o osobu a majetek dítěte a vychovávat dítě s náležitým ohledem na důstojnost a práva dítěte (§ 95 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví).

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovskou odpovědnost vůči dítěti nesou oba rodiče. Pokud jeden z rodičů zemřel nebo nemá plnou způsobilost k právním úkonům, je nositelem rodičovské odpovědnosti druhý rodič. Totéž platí v případě, kdy byl některý z rodičů zbaven rodičovské odpovědnosti nebo kdy byl výkon jeho rodičovské odpovědnosti pozastaven.

Rodičovská odpovědnost rodiče může být rovněž omezena rozhodnutím soudu. V takovém případě je druhý rodič oprávněn vykonávat rodičovskou odpovědnost vůči dítěti sám v rozsahu stanoveném rozhodnutím soudu.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Nejsou-li rodiče způsobilí vykonávat rodičovskou odpovědnost, mohou podat opatrovnickému soudu (sąd opiekuńczy) nebo jinému orgánu veřejné správy návrh na umístění dítěte do pěstounské péče (piecza zastępcza). V mimořádně naléhavých případech může být dítě na žádost rodičů či s jejich souhlasem svěřeno do péče pěstounské rodině na základě dohody mezi hejtmanem daného okresu (starosta) a pěstounskou rodinou nebo provozovateli dětského domova rodinného typu (rodzinny dom dziecka).

Pokud si rodiče nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči dítěti, mohou souhlasit s jeho osvojením (przysposobienie). Podle polského práva existují tři formy osvojení: úplné, úplné nezrušitelné (tzv. celkové) a neúplné.

Pokud by rodiče řádně vykonávající rodičovskou odpovědnost ohrozili zájem dítěte, může být jejich rodičovská odpovědnost omezena rozhodnutím opatrovnického soudu a dítě může být umístěno do pěstounské rodiny, dětského domova rodinného typu, institucionální pěstounské péče, pečovatelsko-léčebného zařízení, ošetřovatelsko-léčebného zařízení nebo rehabilitačního zařízení.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Spolu s vynesením rozhodnutí o rozvodu manželství, rozluce nebo zrušení manželství musí polský soud vyřešit i otázku rodičovské odpovědnosti vůči dítěti, ledaže v konkrétním případě není s ohledem na rodičovskou odpovědnost příslušný. Při řešení rodičovské odpovědnosti může polský soud přihlédnout k písemné dohodě manželů o způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti, je-li tato dohoda v nejlepším zájmu dítěte.

Pokud se rodiče nedohodnou, může soud s ohledem na právo dítěte na to, aby bylo vychováváno oběma rodiči:

1. rozhodnout o společném výkonu rodičovské odpovědnosti;
2. svěřit rodičovskou odpovědnost jednomu rodiči a omezit rodičovskou odpovědnost druhého rodiče na konkrétní povinnosti a práva vůči dítěti.

Vyžaduje-li to nejlepší zájem dítěte, může opatrovnický soud změnit rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti a způsobu jeho výkonu obsažené v rozsudku o rozvodu, rozluce nebo zrušení manželství (§ 106 zákona o rodině a opatrovnictví).

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Podobu dohody manželů zákon nestanoví. Je přitom třeba uvést, že dohoda rodičů o způsobu výkonu rodičovské odpovědnosti nemá právní účinek a lze ji považovat pouze za základ rozhodnutí soudu v tomto ohledu. Tato dohoda může být uzavřena také formou mediace. V tom případě má dohoda písemnou podobu a podepisují ji oba rodiče i mediátor. Aby byla dohoda právně závazná, musí ji potvrdit soud.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Rodičům může být nápomocen mediátor. Mediační služby jsou poskytovány na základě smlouvy o provedení mediace nebo soudního rozhodnutí, které rodiče odkazuje na mediaci. Dohoda může být uzavřena rovněž na základě souhlasu rodiče s mediací, pokud o mediaci požádal druhý rodič. Smír uzavřený před mediátorem má však právní sílu soudního smíru až po jeho schválení soudem.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Rodiče se mohou obrátit na polský opatrovnický soud, pokud jde o různé otázky týkající se rodičovské odpovědnosti vůči dítěti, jako je například:

1. způsob výkonu rodičovské odpovědnosti a práva na styk s dítětem v případě společné rodičovské odpovědnosti rodičů, kteří žijí odděleně;
2. řešení sporu týkajícího se podstatných záležitostí ve vztahu k dítěti v případě, že rodiče nejsou schopni se na řešení těchto záležitostí dohodnout, včetně určení místa bydliště dítěte, výběru školy, výběru jména a příjmení, rozhodnutí o lékařském ošetření, cestě do zahraničí atd.;
3. právní úkony mezi dítětem a rodičem, pokud tyto právní úkony přesahují běžnou správu majetku dítěte.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Ano. V situaci, kdy soud svěří dítě do péče pouze jednomu rodiči, může tento rodič bez konzultace a domluvy s druhým rodičem sám rozhodovat ve všech věcech týkajících se dítěte.

Opatrovnický soud může rodiče zbavit rodičovské odpovědnosti v případě, kdy rodičovská odpovědnost nemůže být vykonávána z důvodu trvalé překážky, pokud rodič rodičovské odpovědnosti zneužívá nebo hrubě zanedbává svoje povinnosti vůči dítěti.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Svěření dítěte do společné péče oběma rodičům znamená, že mohou a musí vykonávat vůči dítěti stejná práva a povinnosti. To mimo jiné znamená, že důležité záležitosti týkající se dítěte řeší rodiče společně, nebo pokud nejsou schopni dospět k dohodě, opatrovnický soud.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Věci rodičovské odpovědnosti projednávají oddělení pro rodinu a nezletilé u okresních soudů (sądy rejonowe) (opatrovnické soudy), které jsou příslušné podle místa bydliště dítěte. Není-li takového základu, je příslušný okresní soud pro hlavní město Varšavu.

Návrh je třeba podat spolu s rodným listem dítěte, oddacím listem rodičů (pokud uzavřeli manželství), jinými dokumenty k doložení návrhu, jako jsou lékařská potvrzení, školní vysvědčení, pedagogické hodnocení či kopie dřívějších rozhodnutí jiných soudů ohledně rodičovské odpovědnosti.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Věci rodičovské odpovědnosti jsou projednávány v tzv. nesporném řízení, které je méně formální než sporné řízení.

Na návrh některého účastníka řízení může navíc opatrovnický soud nařídit ochranné opatření (zabezpieczenie) způsobem, který za daných okolností pokládá za vhodný. Rozhodnutí v tomto ohledu se stávají účinnými a vykonatelnými po vynesení.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Účastníci řízení o rodičovské odpovědnosti hradí poplatky a výdaje stanovené v zákoně o soudních nákladech v občanských věcech. Podle čl. 102 § 1 zákona však může kterýkoli účastník soudního řízení požádat o osvobození od soudních nákladů podáním prohlášení, že není schopen tyto náklady uhradit bez újmy na nezbytné obživě sebe a své rodiny. K žádosti o osvobození od soudních nákladů je nutno přiložit prohlášení o rodinném stavu žadatele, jeho majetku, příjmech a zdrojích obživy. Účastník řízení může být soudem částečně osvobozen od soudních nákladů v případě, kdy je schopen uhradit pouze část těchto nákladů (čl. 101 § 1).

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano, proti každému rozhodnutí se lze odvolat k soudu vyššího stupně. V případě zajišťovacích či ochranných opatření se opravný prostředek podává u soudu téhož stupně. Proti meritorním rozhodnutím o rodičovské odpovědnosti vydaným okresním soudem (sądy rejonowe) se odvolává k soudu krajskému (sąd okręgowy). Proti rozhodnutím o rodičovské odpovědnosti vydaným krajským soudem v řízeních o rozvodu manželství, rozluce nebo zrušení manželství se odvolává k odvolacímu soudu (sąd apelacyjny).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Orgánem zajišťujícím výkon rozhodnutí v případech vydání dítěte je soudní kurátor (kurator sądowy). Není-li vykonáno rozhodnutí soudu, kterým se nařizuje navrácení dítěte, měla by osoba oprávněná převzít dítě požádat soud, který toto rozhodnutí vydal, aby soudnímu kurátorovi vydal pokyn k nucenému odebrání dítěte. Není-li známo místo pobytu osoby, které se rodičovská odpovědnost týká, soud provede šetření za účelem zjištění jejího místa pobytu. Pokyn soudnímu kurátorovi vydává soud v podobě usnesení, jež může být vyneseno na neveřejném jednání. Proti usnesení nelze podat opravný prostředek. Soudní kurátor stanoví datum odebrání dítěte a vyrozumí oprávněnou osobu. Soudní kurátor může dítě odebrat kterékoli osobě, u které dítě pobývá. Za tímto účelem může soudní kurátor požádat o asistenci policistů, psychologů atd.

Jiný postup stanoví občanský soudní řád s ohledem na rozhodnutí o styku s dítětem. V tomto případě opatrovnický soud na návrh osoby, která má právo na styk s dítětem, pohrozí osobě, které je dítě svěřeno do péče a která neplní povinnosti vyplývající z rozhodnutí nebo smíru ve věci styku s dítětem, nařízením úhrady určené peněžní částky osobě, která má právo na styk s dítětem, za každé takové porušení povinnosti. Pokud osoba, která má právo na styk s dítětem, nebo osoba, které je styk zakázán, poruší povinnosti uložené rozhodnutím, opatrovnický soud jí pohrozí nařízením úhrady určené peněžní částky osobě, které je dítě svěřeno do péče. Pokud osoba, které opatrovnický soud pohrozil nařízením úhrady určené peněžní částky, ani nadále neplní svou povinnost, nařídí jí opatrovnický soud uhradit příslušnou peněžní částku, kterou soud stanoví podle počtu porušení povinností.

K výše uvedenému návrhu musí být přiložen opis vykonatelného rozhodnutí nebo smíru ve věci styku s dítětem.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Příslušnými použitelnými ustanoveními jsou ustanovení kapitoly III nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. V zásadě jsou tato rozhodnutí uznávána a vykonávána bez nutnosti dalších řízení. Návrh na uznání nebo výkon rozhodnutí je nicméně možné podat u krajského soudu.  Krajský soud je příslušný rovněž pro posouzení návrhu na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí. V obou případech musí žádost či návrh splňovat kritéria procesní písemnosti, což znamená, že je nutné uvést konkrétně požadavek, skutečnosti, které jej odůvodňují, a to, zda se strany pokusily o mediaci.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání a výkon rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí cizích soudů vydaná v občanských věcech jsou uznávána ze zákona, nenastanou-li překážky stanovené v občanském soudním řádu.

Návrh na uznání rozhodnutí soudu cizího státu nebo návrh napadající takové rozhodnutí může podat kterákoliv osoba s oprávněným zájmem. K návrhu na uznání rozhodnutí soudu cizího státu je třeba přiložit

• úřední kopii rozhodnutí,
• dokument potvrzující, že rozhodnutí je pravomocné, pokud tato skutečnost nevyplývá z jeho obsahu,
• ověřený překlad do polštiny.

K návrhu napadajícímu uznání rozhodnutí je třeba přiložit úřední kopii rozhodnutí spolu s ověřeným překladem do polštiny.

Návrh posoudí krajský soud, který by byl místně příslušný pro posouzení věci řešené rozhodnutím soudu cizího státu nebo v jehož kraji se nachází místně příslušný okresní soud, a není-li takový soud, u krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie).

Proti usnesení krajského soudu ve věci uznání lze podat opravný prostředek (zażalenie) a proti usnesení odvolacího soudu pak kasační stížnost (skarga kasacyjna). Lze také požádat o obnovení řízení, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ve věci uznání, a o prohlášení pravomocného rozhodnutí vydaného v této věci za protiprávní.

Pokud jde o výkon rozhodnutí cizího soudu, je vzhledem k různým postupům v závislosti na typu řízení vhodné předem kontaktovat ústřední orgán a informovat se tom, jak postupovat.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Použitelné právo ve věcech rodičovské odpovědnosti a práva na styk s dítětem je stanoveno v Haagské úmluvě ze dne 19. října 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí a ve dvoustranných dohodách, jichž je Polsko smluvní stranou. Není-li použitelný žádný u uvedených nástrojů, použijí se ustanovení zákona ze dne 4. února 2011 o mezinárodním právu soukromém. Dojde-li ke změně obvyklého pobytu dítěte na pobyt v zemi, která není stranou výše uvedené úmluvy, řídí se od okamžiku této změny podmínky použití prostředků přijatých v zemi předchozího obvyklého pobytu dítěte právem nové země.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.
K dispozici jsou již tyto aktualizované překlady:

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Portugalsko

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rodičovskou odpovědností se rozumí pravomoci a povinnosti, které mají rodiče vůči svým dětem. Děti podléhají rodičovské odpovědnosti do doby, než dosáhnou zletilosti nebo jsou zplnoletněny (článek 1877 občanského zákoníku). Zletilosti dosáhnou ve věku osmnácti let. Nezletilé osoby, které dosáhly šestnácti let, mohou být zplnoletněny uzavřením manželství (článek 132 občanského zákoníku).

Rodičovská odpovědnost zahrnuje níže uvedené pravomoci a povinnosti rodičů ve vztahu k dětem (články 1877 až 1920-C občanského zákoníku):

• vzdělání dětí zajištěním všeobecného a odborného vzdělávání, zejména v případě dětí s tělesným či mentálním postižením,
• v mezích prostředků, které mají rodiče k dispozici, podporu fyzického a mentálního rozvoje dětí,
• poskytování podpory dětem a hrazení výdajů souvisejících s jejich bezpečností, zdravím a vzděláváním,
• zastupování dětí,
• spravování majetku dětí se stejnou péčí jako při správě vlastního majetku,
• péči o děti a určení místa bydliště dětí,
• zajištění návratu dětí, případně s pomocí orgánu veřejné správy, pokud opustí domov rodičů nebo jsou z něj odebrány,
• rozhodování o náboženské výchově dětí mladších šestnácti let,
• v závislosti na vyspělosti dětí zohlednění jejich názoru, pokud jde o důležité rodinné záležitosti, a uznání jejich samostatnosti při uspořádání jejich vlastního života.

Na druhé straně:

• děti jsou povinny dbát svých rodičů,
• děti nemohou opustit domov rodičů nebo domov, který jim rodiče určili, ani z něj být odebrány,
• rodiče nemají povinnost děti podporovat nebo hradit náklady na jejich bezpečnost, zdraví a vzdělávání, jsou-li děti schopny hradit tyto náklady samy z výtěžku své práce či z jiných příjmů,
• rodiče mohou použít výnosy z majetku dítěte k uhrazení výdajů na jeho podporu, bezpečnost, zdraví a vzdělávání a v přiměřených mezích k uspokojení jiných potřeb v rámci rodinného života,
• rodiče nemají povinnost poskytovat jako správci majetku dítěte záruky s výjimkou případů, kdy to zahrnuje cenné papíry a soud to vzhledem k hodnotě majetku považuje za nutné.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovská zodpovědnost k dítěti přísluší zpravidla rodičům (článek 1901 občanského zákoníku).

Rodiče vykonávají rodičovskou odpovědnost po vzájemné dohodě. Není-li dosaženo dohody ohledně záležitostí, které mají obzvláštní význam, může jeden z rodičů podat návrh soudu, který se pokusí dosáhnout smíru. Není-li smír možný, soud před rozhodnutím dítě vyslechne, nebrání-li tomu závažné okolnosti.

V případě rodičovství pouze jednoho z rodičů může být soudním rozhodnutím přiznána rodičovská odpovědnost manželovi/manželce nebo partnerovi/partnerce tohoto rodiče, kteří ji pak vykonávají společně s rodičem. Společný výkon rodičovské odpovědnosti v tomto případě závisí na návrhu rodiče a jeho manžela/manželky nebo partnera/partnerky. Je-li to možné, musí soud dítě vyslechnout (článek 1904a občanského zákoníku).

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Ano, za těchto podmínek:

Zabránění výkonu odpovědnosti jednomu z rodičů (článek 1903 občanského zákoníku)

Není-li jeden z rodičů způsobilý nést rodičovskou odpovědnost kvůli nepřítomnosti, nezpůsobilosti či jiné překážce, o níž rozhodne soud, musí rodičovskou odpovědnost vykonávat druhý rodič. Je-li v tom druhému rodiči zabráněno soudním rozhodnutím, musí být rodičovská odpovědnost vykonávána níže uvedenými osobami v pořadí podle významu (článek 1903 občanského zákoníku):

• manžel/manželka nebo partner/partnerka jednoho z rodičů,
• osoba z rodiny jednoho z rodičů.

Tato pravidla se použijí obdobně v případě, je-li rodičovství přiznáno pouze jednomu z rodičů.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Výkon rodičovské odpovědnosti v případě rozvodu, rozluky, prohlášení manželství za neplatné nebo jeho zrušení se řídí těmito zásadami (článek 1906 občanského zákoníku):

• rodičovskou odpovědnost s ohledem na záležitosti, které mají pro život dítěte obzvláštní význam, vykonávají oba rodiče společně v souladu s podmínkami manželství, vyjma ve zjevně naléhavých případech, kdy může jeden z rodičů jednat sám a co nejdříve informovat druhého rodiče,
• je-li zjištěno, že by společný výkon rodičovské odpovědnosti s ohledem na otázky, které mají pro život dítěte obzvláštní význam, nebyl v zájmu dítěte, soud odůvodněným rozhodnutím stanoví, že tuto odpovědnost bude vykonávat jeden z rodičů,
• výkon rodičovské odpovědnosti ve vztahu ke každodenním činnostem dítěte náleží rodiči, u něhož má dítě obvyklé bydliště, nebo rodiči, u něhož pobývá dočasně; v druhém případě však nesmí být výkon rodičovské odpovědnosti v rozporu s nejdůležitějším zaměřením výchovy, kterou stanoví rodič, u něhož má dítě obvyklé bydliště,
• rodič, který nese rodičovskou odpovědnost ve vztahu ke každodenním činnostem, může tyto povinnosti plnit sám, nebo je přenést,
• soud určí místo bydliště dítěte a právo na styk s dítětem podle zájmu dítěte, přičemž přihlédne ke všem důležitým okolnostem, zejména dohodě rodičů a projevené ochotě každého z nich podporovat normální vztahy dítěte s druhým rodičem,
• rodič, který nenese rodičovskou odpovědnost, a to zcela nebo částečně, má právo být informován o výkonu této odpovědnosti, zejména s ohledem na vzdělávání a životní podmínky dítěte,
• soud vždy rozhodne podle zájmu dítěte, včetně udržování blízkého vztahu s oběma rodiči, prosazování a schvalování dohod nebo vydávání rozhodnutí, která podporují četné příležitosti ke kontaktu s oběma rodiči a rozdělení povinností mezi ně.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Aby byla dohoda o rodičovské odpovědnosti právně závazná, musí ji schválit soud nebo matriční úředník v jedné z forem uvedených v odpovědích č. 6 a 10.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Strany mohou využít alternativní způsoby řešení sporu před tím, než se obrátí na soud, nebo v průběhu soudního řízení.

Mediace před zásahem soudu

Před postoupením dané věci soudu mohou rodiče využít veřejnou nebo soukromou rodinnou mediaci za účelem dosažení dohody o rodičovské odpovědnosti.

V Portugalsku je využití mediace dobrovolné. Strany rodinného sporu týkajícího se jejich dětí mohou po dohodě využít před zahájením soudního řízení veřejnou nebo soukromou rodinnou mediaci. Po zahájení řízení může také soud odkázat strany na mediaci, nemůže jim to však uložit, pokud s tím strany nesouhlasí, či vznesou námitku.

Povinné schválení dohody

Jakmile bylo prostřednictvím mediace dosaženo dohody, musí strany požádat o její schválení soud nebo případně matričního úředníka, aby byla tato dohoda závazná a vykonatelná.

Věci týkající se rodinných záležitostí spadajících do pravomoci matričního úředníka vyžadují předchozí souhlas stran. V opačném případě jsou pro ně příslušné soudy (článek 12 nařízení s mocí zákona č. 272/2001 ze dne 13. října 2001 – řízení v pravomoci státního zastupitelství a matričních úřadů).

Matriční úřady jsou příslušné pro schválení dohody s ohledem na rodičovskou odpovědnost pouze tehdy, je-li k dohodě připojena dohoda o rozvodu manželství nebo rozluce na základě vzájemného souhlasu. Před schválením dohody týkající se rodičovské odpovědnosti vůči nezletilým dětem matričním úředníkem vydá státní zastupitelství k této dohodě své stanovisko.

Jestliže se před podáním návrhu, který má upravit výhradně rodičovskou odpovědnost vůči nezletilým dětem (aniž by byla k dohodě přiložena dohoda o rozvodu manželství nebo rozluce), uskuteční rodinná mediace, musí strany požádat o schválení dohody příslušný soud.

Soukromá mediace

Pokud strany využijí soukromou mediaci, musí uhradit odměnu mediátora. Výše odměny, pravidla a harmonogram mediace jsou stanoveny v protokolu o mediaci, který strany a mediátor podepíší na začátku mediace. Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo seznam mediátorů, do něhož mohou strany při výběru soukromého mediátora nahlížet. Je k dispozici na adrese

https://dgpj.justica.gov.pt/Portals/31/GRAL_Media%C3%A7%C3%A3o/Lista_mediadores_SMF_22.06.2022.pdf?ver=pOryP-EUHyj3-8mw8cJ_Kw%3d%3d

Veřejná mediace

Za účelem využití veřejné mediace by se strany měly obrátit na úřad pro alternativní řešení sporů v rámci Generálního ředitelství pro politiku spravedlnosti (Direcão Geral da Política de Justiça) a požádat o naplánování předmediační schůzky. Lze tak učinit telefonicky, e-mailem nebo prostřednictvím online formuláře, který je k dispozici na adrese http://smf.mj.pt/. Na veřejné předmediační schůzce je mezi stranami a mediátorem podepsán protokol o mediaci. Je stanovena lhůta, jsou naplánována sezení a vysvětleny procesní normy. Náklady na veřejnou rodinnou mediaci činí u každé strany 50,00 EUR bez ohledu na počet naplánovaných sezení. Tento poplatek ve výši 50,00 EUR hradí každá strana na začátku mediace. Odměny veřejných mediátorů strany nehradí. Tyto odměny hradí Generální ředitelství pro politiku spravedlnosti podle sazebníku stanoveného v právních předpisech.

Sezení v rámci veřejné mediace se mohou uskutečnit v prostorách Generálního ředitelství pro politiku spravedlnosti nebo v prostorách, které jsou k dispozici v obci, v níž mají strany bydliště.

V rámci veřejné mediace si mohou strany zvolit mediátora ze seznamu veřejných mediátorů. Tento seznam je k dispozici na výše uvedených internetových stránkách:

Seznam mediátorů v systému rodinné mediace

Pokud si strany mediátora nezvolí, určí úřad pro alternativní řešení sporů v rámci Generálního ředitelství pro politiku spravedlnosti jednoho mediátora ze seznamu veřejných mediátorů v postupném pořadí, přičemž vezme v úvahu blízkost k místu bydliště stran. Toto přidělení se provádí zpravidla elektronicky.

Poznámka: Činnost systému rodinné mediace (SMF) je upravena usnesení vlády č. 13/2018 ze dne 22. října 2018.

Právní pomoc (zákon č. 34/2004 ze dne 29. července 2014 – přístup k právu a soudům)

Pokud mají strany nárok na právní pomoc, může zahrnovat náklady na mediaci.

Mediace a zvláštní technická jednání v rámci soudního řízení

(Zákon č. 141/2015 ze dne 8. září 2015 – Právní rámec občanskoprávního poručnického řízení, ve znění zákona č. 24/2017 ze dne 24. května 2017)

Postoupí-li strany věc soudu, bude zahájeno občanskoprávní opatrovnické a poručenské řízení upravující výkon rodičovské odpovědnosti, v jehož rámci soudce nejprve uspořádá schůzku s rodiči. (Článek 35 obecných pravidel pro občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství).

Jestliže rodiče nedospějí na této schůzce k dohodě, soudce řízení podle okolností daného případu po dobu nejvýše dvou až tří měsíců pozastaví a odkáže rodiče na mediaci (pokud s touto metodou souhlasí), nebo na zvláštní technické jednání (jež lze rodičům uložit povinně (článek 38 obecných pravidel pro občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství)).

Na konci této lhůty je soudce informován o výsledku mediace nebo zvláštního technického jednání a stanoví datum další schůzky za účelem zajištění a/nebo schválení dohody. (Článek 39 obecných pravidel pro občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství).

Nedospějí-li rodiče na konci této fáze k dohodě, následuje sporné řízení – rodiče jsou vyzváni, aby předložili procesní písemnosti a důkazy, načež následuje dokazování a vynesení rozhodnutí.

Informace o mediaci jsou k dispozici na adrese https://dgpj.justica.gov.pt/Resolucao-de-Litigios/Mediacao

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Na úvod je třeba zdůraznit, že v Portugalsku musí být v případě rozvodu manželství, rozluky, zrušení manželství a v případech, kdy rodiče neuzavřeli manželství ani spolu nežijí, rozhodnutí o výkonu rodičovské odpovědnosti přijato vždy na základě tří zásadních aspektů:

• péče o nezletilého,
• režim návštěv,
• a výživné na nezletilé dítě.

Jinými slovy, povinnost poskytovat nezletilému dítěti výživné se pokládá za jednu z povinností rodičů a v zásadě je upravena spolu s ostatními rodičovskými povinnostmi, ačkoli v určitých případech lze podat žalobu pouze na stanovení a změnu výživného na dítě.

Soud může rozhodnout o těchto záležitostech (články 6 a 7 obecných pravidel pro občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství):

• zřízení poručenství a správy majetku,
• určení osoby, která spravuje záležitosti jménem nezletilého, a ustanovení kurátora, který zastupuje dítě podléhající rodičovské odpovědnosti mimo soud,
• úprava výkonu rodičovské odpovědnosti a jednání ve věcech, které s ní souvisejí,
• stanovení výživného na nezletilé dítě a na děti starší osmnácti let nebo děti, které byly zplnoletněny a které pokračují ve vysokoškolském nebo odborném vzdělávání,
• příprava a rozhodnutí o vymáhání výživného,
• nařízení soudního odevzdání dítěte,
• zmocnění právního zástupce nezletilých dětí k provádění určitých úkonů, k potvrzování úkonů, které byly provedeny bez zmocnění, a k přijímání opatření týkajících se přijímání darů,
• rozhodnutí o kauci, kterou musí rodiče složit ve prospěch svých nezletilých dětí,
• nařízení úplného nebo částečného zamezení ve výkonu rodičovské odpovědnosti nebo jeho omezení,
• ověření mateřství a otcovství z vlastního podnětu,
• v případě neshody mezi rodiči rozhodnutí o jménu a příjmení nezletilého dítěte,
• zavedení civilního dohledu (apadrinhamento civil) a nařízení jeho zrušení,
• úprava styku dítěte s jeho sourozenci a předky,
• v případě poručenství nebo správy majetku stanovení odměny poručníka nebo správce, vzetí na vědomí propuštění, zproštění funkce nebo odvolání poručníka, správce nebo člena rodinné rady, žádost o předložení účtů a jejich posouzení, schválení nahrazení zákonné hypotéky a rozhodnutí o navýšení a nahrazení poskytnuté kauce a ustanovení poručníka ad hoc, který zastupuje dítě mimo soud,
• ustanovení poručníka ad hoc, který zastupuje nezletilého v řízeních o poručenství,
• rozhodnutí o navýšení a zrušení kauce poskytnuté ve prospěch nezletilých dětí,
• žádost o předložení účtů, které musí rodiče poskytnout, a jejich posouzení.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Zpravidla nikoli. I v případě, kdy je nezletilé dítě svěřeno do péče pouze jednomu z rodičů, nesou rodičovskou odpovědnost s ohledem na záležitosti, které mají pro život dítěte obzvláštní význam, oba rodiče, není-li rozhodnutím stanoveno, že výkon náleží výhradně jednomu z rodičů (článek 1906 občanského zákoníku).

Co se týká ostatních aspektů, podrobné informace byly uvedeny již v odpovědi na otázku č. 4.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

V praxi společná péče znamená, že:

• rodičovské povinnosti vykonávají společně oba rodiče, kteří rozhodují o záležitostech týkajících se života dítěte za stejných podmínek jako během manželství,
• dítě může bydlet střídavě u obou rodičů.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Procesní postupy při podání žaloby týkající se rodičovské odpovědnosti

Řízení ve věci výchovy a ochrany

Nachází-li se nezletilý v situaci, která může ohrozit jeho bezpečnost, zdraví, morální výchovu nebo vzdělávání, a byl-li uplatněním jednoho z opatření týkajících se výchovy a ochrany, která jsou uvedena v odpovědi na otázku č. 3, výkon rodičovské odpovědnosti omezen, bude zahájeno řízení ve věci výchovy a ochrany, které spadá do příslušnosti komisí pro ochranu dětí a mladistvých nebo případně soudů.

Občanskoprávní řízení ve věcech poručenství

V ostatních případech uvedených v odpovědi na otázku č. 7, které se týkají úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti, bude zahájeno občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství, jež spadá do pravomoci soudů.

Řízení v pravomoci matričních úřadů

Pokud existuje dohoda o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti, bez ohledu na to, zda je k ní přiložena dohoda o rozluce nebo rozvodu manželství, je věc předložena matrice. Je na matričním úředníkovi, aby dohodu o rodičovské odpovědnosti schválil poté, co vyslechl stanovisko státního zastupitelství.

Poznámka: Pokud bylo řízení o rozvod manželství zahájeno bez souhlasu druhého manžela, je příslušný soud a řízení probíhá ve formě zvláštního rozvodového řízení bez souhlasu druhého manžela. Jestliže strany v průběhu řízení dospějí k dohodě, soud přemění řízení na rozvodové řízení na základě vzájemného souhlasu a dohody schválí, včetně dohod týkajících se rodičovské odpovědnosti v případě nezletilých dětí.

Náležitosti a dokumenty, které je třeba přiložit (tyto se liší podle formy řízení a příslušného orgánu):

Řízení ve věci podpory a ochrany zahájené u komise pro ochranu dětí a mladistvých (článek 97 zákona o ochraně dětí a mladistvých v ohrožení)

• Řízení je zahájeno po obdržení písemného oznámení nebo zápisu ústního podání nebo skutečností, o nichž se komise dozvěděla.
• Vysoce rizikové situace může oznámit kterákoli osoba, subjekty, které jsou příslušné pro záležitosti dětí a mládeže, samotné nezletilé osoby, rodiče, zákonný zástupce nebo osoba, která o dítě skutečně pečuje.
• Řízení u komise pro ochranu zahrnuje sběr údajů, dotazování a šetření, jak je nezbytné a vhodné k zjištění situace, důvodů rozhodnutí, návrhu příslušného opatření a jeho provedení.
• Jedná se o zjednodušené řízení, kdy jsou úkony a šetření, jež jsou provedeny nebo vyžadovány komisí pro ochranu a jsou základem pro provedení opatření uvedených v předchozím odstavci, zaznamenány v chronologickém pořadí.
• V každém řízení je rozhodnutí vydáno v sumární podobě s odůvodněním.

Řízení ve věci podpory a ochrany ze strany soudů (článek 100 zákona o ochraně dětí a mladistvých v ohrožení)

• Řízení je zahájeno obdržením původního návrhu podaného státním zastupitelstvím, rodiči, zákonným zástupcem, skutečnými poručníky nebo dítětem starším dvanácti let.
• Řízení sestává z fáze šetření, soudního jednání, rozhodování a provedení opatření.
• V prvním stupni nemusí strany určit právního zástupce vyjma těchto případů, kdy soud povinně ustanoví dítěti právního zástupce: jsou-li zájmy nezletilého v rozporu se zájmy jeho rodičů, zákonného zástupce nebo poručníka; pokud o to nezletilý požádá; v soudním řízení, ve kterém musí nezletilého vždy zastupovat advokát nebo určený zástupce.

Občanskoprávní řízení o poručenství (články 12 až 33 obecných pravidel pro občanskoprávní řízení o poručenství)

• Řízení je zahájeno z podnětu státního zastupitelství, dítěte staršího dvanácti let, předků, sourozenců nebo zákonného zástupce nezletilého.
• Státní zastupitelství musí zastupovat nezletilého u soudu, jednat jeho jménem, požádat o úpravu rodičovské odpovědnosti a hájit nejlepší zájem dítěte.
• Jedná se o nesporné řízení, které je zahájeno podáním návrhu soudu, proti němuž je vznesena námitka.
• Nestanoví-li zákon jinak, musí strany v návrhu a námitce uvést seznam svědků a vyžádat si veškeré důkazy.
• Soudu jsou nápomocny multidisciplinární technické týmy.
• Dítě má právo být vyslechnuto. Soudce za tímto účelem posoudí schopnost dítěte porozumět daným záležitostem a může si vyžádat odborné poradenství.
• Během jednání soudce vyslechne dítě, strany, rodinné příslušníky a jiné osoby, jejichž výslech považuje za důležitý.
• V kterékoli fázi řízení může být rozhodnuto o předběžných a ochranných opatřeních.
• Soudce může v kterékoli fázi řízení nařídit využití veřejných nebo soukromých mediačních služeb, pakliže strany s mediací souhlasí.
• V řízení o úpravě rodičovské odpovědnosti je svolána schůzka rodičů, a pokud na této schůzce nedospějí rodiče k dohodě, odkáže je soud na mediaci (jestliže s tím souhlasí), nebo na zvláštní technické jednání. Nevede-li k dohodě žádná z těchto cest, následuje předložení skutečností, šetření, jednání a vynesení rozhodnutí.
• Strany mají právo znát informace poskytnuté v rámci znaleckých posudků a jiné důkazy a stanoviska předložená v řízení; mohou požádat o objasnění, připojit další důkazy nebo požadovat informace. Soudce může tyto návrhy zamítnout usnesením, proti němuž se nelze odvolat, pokud je pokládá za zbytečné, neproveditelné či zdržující.
• Jestliže se uskuteční jednání, je z něj vždy pořízen zápis.
• Rozhodnutí soudce je odůvodněno.
• Povinné právní zastoupení platí až v odvolacím řízení. V prvním stupni je však přidělení advokáta dítěti povinné v těchto případech: jsou-li zájmy nezletilého v rozporu se zájmy jeho rodičů, zákonného zástupce nebo poručníka; pokud o to dostatečně vyspělé dítě soud samo požádá.
• Není-li výslovně stanoveno jinak, lze proti konečným nebo předběžným rozhodnutím týkajícím se návrhu, změny nebo zrušení opatření v rámci poručenství podat opravné prostředky.
• Opravný prostředek může podat státní zastupitelství a strany, rodiče, zákonný zástupce nebo osoba, která o dítě skutečně pečuje.
• Opravné prostředky jsou projednány a je o nich rozhodnuto jako v občanských věcech, přičemž lhůta pro předložení nároků a odpovědi činí patnáct dnů.
• Opravné prostředky mají čistě devolutivní účinek, nestanoví-li soud jinak.

Věci spadající do příslušnosti matričních úřadů (články 1775 až 1778-A občanského zákoníku; články 12 až 14 legislativního nařízení č. 272/2001 ze dne 13. října 2001 – Postupy v působnosti státního zastupitelství a matričních úřadů)

Je-li k dohodě o rozvodu manželství nebo rozluce připojena dohoda o rodičovské odpovědnosti, je třeba přiložit tyto dokumenty:

• na návrh podepsaný manželi nebo jejich zástupci je u matričního úřadu zahájeno řízení o rozluce nebo rozvodu manželství na základě vzájemného souhlasu,
• návrh je posouzen s ohledem na společný majetek, dohodu o rozvodu manželství, výživném mezi manželi a určení domova rodiny, a to navíc k dohodě o výkonu rodičovské odpovědnosti v případě nezletilých dětí, neexistuje-li dřívější soudní nařízení,
• po podání návrhu je neprodleně a automaticky konzultována databáze matričního úřadu a do databáze jsou vloženy potřebné dokumenty za účelem potvrzení oddacího listu zúčastněných stran a případné předmanželské dohody, která byla uzavřena před matričním úředníkem, není-li majetkový režim uveden v oddacím listu,
• po obdržení návrhu informuje matriční úředník manžele o existenci rodinných mediačních služeb,
• po předložení dohody o výkonu rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k nezletilým dětem je řízení postoupeno státnímu zastupitelství u soudu prvního stupně, které má věcnou příslušnost v obvodu, v němž se nachází matriční úřad, tak, aby státní zastupitelství mohlo o této dohodě rozhodnout ve lhůtě 30 dnů,
• jestliže státní zastupitelství zastává názor, že dohoda nechrání náležitě zájmy nezletilých, mohou navrhovatelé dohodu odpovídajícím způsobem pozměnit nebo předložit novou dohodu, kterou státní zastupitelství opět posoudí,
• pokud se státní zastupitelství domnívá, že dohoda náležitě chrání zájmy nezletilých, nebo pokud manželé pozměnili dohodu podle pokynů státního zastupitelství, ověří matriční úředník splnění zákonných podmínek a za tímto účelem může určit provedení úkonů a předložení potřebných důkazů, načež o návrhu rozhodne,
• jestliže navrhovatelé neprovedou změny nařízené státním zastupitelstvím a mají i nadále v úmyslu se rozvést, je věc postoupena soudu, v jehož obvodu se nachází příslušný matriční úřad.

Jestliže si rodiče, sezdaní či nesezdaní, přejí upravit výkon rodičovské odpovědnosti vůči svým nezletilým dětem, nebo pozměnit již schválenou dohodu, musí o to požádat matriční úřad. Za tímto účelem je nutné předložit tyto doklady:

• návrh na úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti,
• dohodu o výkonu rodičovské odpovědnosti a o odpovědnosti za nezletilé děti, kterou podepsali oba rodiče nebo jejich zástupci,
• matriční úředník dohodu přezkoumá a vyzve rodiče, aby ji pozměnili, pokud nechrání zájmy nezletilých dětí,
• dohoda je poté postoupena státnímu zastupitelství u soudu prvního stupně v místě bydliště nezletilého, který je příslušný danou věc projednat, aby bylo možno rozhodnout do 30 dnů,
• nevznese-li státní zastupitelství námitku, je věc postoupena matričnímu úřadu a matriční úředník dohodu schválí,
• rozhodnutí o schválení dohody mají stejné účinky jako soudní rozhodnutí.

Informace o příslušnosti matričních úřadů jsou k dispozici na adrese: http://www.pgdlisboa.pt/leis/lei_mostra_articulado.php?nid=581&tabela=leis

Subjekty, na něž se musí zúčastněné strany obrátit (podle daného případu soudy, komise pro ochranu dětí a mladistvých a matriční úřady):

Věcná a místní příslušnost soudů

Příslušným soudem pro úpravu rodičovských povinností je soud pro rodinu a nezletilé osoby okresního soudu (čl. 123 odst. 1 písm. d) zákona o organizaci soudního systému). V oblastech, které nespadají do kompetence soudu pro rodinu a mladistvé, je příslušný místní civilní soud okresního soudu nebo obecně příslušný soud.

Platí tato pravidla týkající se místní příslušnosti: (článek 9 obecných pravidel pro občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství):

• příslušný je soud v místě bydliště dítěte v době zahájení řízení,
• není-li bydliště dítěte známo, je příslušný soud v místě bydliště nositelů rodičovské odpovědnosti,
• mají-li nositelé rodičovské odpovědnosti bydliště na různých místech, je příslušným soudem soud v místě bydliště osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost,
• v případě společného výkonu rodičovské odpovědnosti je příslušný soud v místě bydliště osoby, se kterou dítě žije, nebo v případě společné péče soud, u něhož byla podána první žaloba,
• pokud se žaloby týkají dvou dětí, týchž rodičů a žijících v různých okresech, je příslušným soudem soud, u něhož byla podána první žaloba,
• pokud se žaloby týkají více než dvou dětí, týchž rodičů a žijících v různých okresech, je příslušným soudem soud v místě bydliště nejvyššího počtu těchto dětí,
• jestliže má dítě v době zahájení řízení bydliště v zahraničí a portugalský soud má mezinárodní příslušnost, je příslušným soudem pro projednání a rozhodnutí v dané věci soud v místě bydliště navrhovatele a odpůrce,
• pokud má navrhovatel a odpůrce bydliště v zahraničí a portugalský soud má mezinárodní příslušnost, projednává danou věc soud pro rodinu a nezletilé v Lisabonu (Juízo de Família e Menores de Lisboa), v soudním obvodu Lisabonu.
• Aniž jsou dotčena pravidla týkající se řízení a ustanovení zvláštních právních předpisů, nejsou změny skutečností, k nimž dojde po zahájení řízení, podstatné.

Věcná a územní příslušnost komisí pro ochranu dětí a mladistvých (článek 79 zákona o ochraně dětí a mladistvých v ohrožení)

Komise pro ochranu dětí a mladistvých jsou příslušné v záležitostech týkajících se řízení ve věci výchovy a ochrany ohrožených dětí a mladistvých, pokud existuje dohoda rodičů a nezletilý nevznese námitky.

Platí tato pravidla týkající se místní příslušnosti:

• pro uplatnění opatření týkajících se péče a ochrany je příslušná komise pro ochranu dětí a mladistvých nebo soud v místě bydliště dítěte nebo mladistvého v době obdržení oznámení o situaci nebo zahájení soudního řízení,
• jestliže není bydliště dítěte nebo mladistvého známo a nelze je určit, je příslušná komise pro ochranu v místě pobytu dítěte,
• komise pro ochranu v místě pobytu nezletilého podnikne kroky, které považuje za naléhavé, a nezbytná opatření na okamžitou ochranu dítěte,
• pokud po podání návrhu na jiná než ochranná opatření dítě nebo mladistvý změní bydliště na dobu delší než tři měsíce, je věc postoupena komisi pro ochranu dětí a mladistvých v novém místě bydliště,
• provedení opatření týkajících se výchovy a ochrany neznamená změnu bydliště dítěte nebo mladistvého,
• místně příslušná komise pro ochranu v obci nebo okrese, kde dítě nebo mladistvý pobývá, plně spolupracuje s komisí, která opatření ve věci výchovy a ochrany navrhla, jak je za tímto účelem zapotřebí pro účinné provedení navrhovaného opatření.

Věcná a místní kompetence matričních úřadů (články 6 a 12 až 14 legislativního nařízení č. 272/2001 ze dne 13. října 2001 – řízení v pravomoci státních zastupitelství a matričních úřadů)

V závislosti na dané věci jsou matriční úřady příslušné pro schválení dohody s ohledem na rodičovskou odpovědnost bez ohledu na to, zda je předložena samostatně, nebo připojena k návrhu na rozvod manželství nebo rozluku na základě vzájemného souhlasu.

Podle dotyčné záležitosti jsou matriční úřady příslušné pro řízení o rozvodu manželství nebo rozluce na základě vzájemného souhlasu a vydání příslušného rozhodnutí, včetně schválení přiložených dohod s ohledem na rodičovskou odpovědnost.

Na matriční úřady se pravidla místní příslušnosti nevztahují. Jinými slovy, strany se mohou obrátit na kterýkoliv matriční úřad.

Související soudní příslušnost (článek 81 zákona o dětech a mladistvých v ohrožení)

• Je-li ve vztahu k témuž dítěti zahájeno samostatně občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství a řízení ve věci výchovy a ochrany, včetně řízení u komise pro ochranu dětí a mladistvých, nebo řízení o výchovném poručenství, musí být bez ohledu na stav projednány jako spojené věci a příslušným soudcem k projednání těchto věcí bude soudce, u něhož bylo řízení zahájeno jako první.
• Ustanovení předchozího odstavce se nevztahují na opatření týkající se poručenství v souvislosti s automatickým ověřením mateřství nebo otcovství nebo na záležitosti, které spadají do působnosti matričních úřadů nebo které se týkají více než jednoho dítěte.
• V případě řízení o rozvodu manželství nebo rozluce je k tomuto řízení připojeno řízení týkající se výkonu rodičovské odpovědnosti, výživného a zamezení ve výkonu rodičovské odpovědnosti.

Jestliže se situace ohrožení současně týká více než jednoho dítěte nebo mladistvého, lze zahájit jedno řízení, a pokud byla zahájena různá řízení, lze je všechna spojit s řízením, které bylo zahájeno jako první, pokud to odůvodňují rodinné vztahy nebo konkrétní situace ohrožení (článek 80 zákona o ochraně dětí a mladistvých v ohrožení).

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Toto řízení bylo uvedeno již v odpovědi na otázku č. 10.

Řízení ve věci výchovy a ochrany a občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství mohou být podobu zrychleného řízení, pokud by odklad mohl nepříznivě ovlivnit zájmy dítěte. V tomto případě řízení pokračuje i během soudních prázdnin.

V mimořádných situacích lze každopádně navrhnout předběžná opatření.

Možná jsou zejména tato bezodkladná soudní řízení (článek 92 zákona o ochraně dětí a mladistvých v ohrožení):

• na žádost státního zastupitelství soud poté, co se dozví o situacích, které ohrožují život nebo tělesnou či mentální integritu nezletilého, vydá do 48 hodin předběžné rozhodnutí, které potvrzuje opatření přijatá za účelem okamžité ochrany dítěte, navrhuje zákonem stanovená opatření týkající se výchovy a ochrany nebo určuje, co je vhodné pro budoucnost nezletilého,
• za tímto účelem provede soud zkrácené a nezbytné šetření a nařídí potřebné kroky k zajištění výkonu rozhodnutí, přičemž může využít policejní orgány a povolit osobám, které odpovídají za dodržení jeho rozhodnutí, vstup do domu během dne.

Možná jsou zejména tato bezodkladná soudní řízení (článek 91 zákona o ochraně dětí a mladistvých v ohrožení):

• je-li ohrožen život nebo tělesná či duševní integrita nezletilého dítěte a neudělí-li nositelé rodičovské odpovědnosti nebo osoby, které o dítě skutečně pečují, souhlas, přijme kterýkoli orgán, který je příslušný pro záležitosti dětí a mládeže, nebo komise pro ochranu dětí a mládeže vhodná opatření za účelem okamžité ochrany nezletilého a požádá o zásah soudu nebo policie,
• zasahující subjekt vyrozumí státní zastupitelství neprodleně, nebo není-li to možné, co nejdříve,
• do doby, než může zasáhnout soud, odvede policie dítě nebo mladistvého z nebezpečné situace, ve které se nachází, a zajistí mimořádnou ochranu v pěstounském domově, v zařízení subjektů, které jsou příslušné pro záležitosti dětí a mládeže, nebo na jiném vhodném místě,
• státní zastupitelství po obdržení oznámení od některého z výše uvedených subjektů neprodleně požádá příslušný soud o provedení bezodkladných právních úkonů.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ano, právní pomoc je dostupná v případě řízení u soudu a u matričního úřadu.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano, způsobem uvedeným v odpovědi na otázku č. 10.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Porušení rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti (článek 41 obecných pravidel pro občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství)

Pokud s ohledem na situaci dítěte jeden z rodičů nebo třetí osoba, jíž bylo dítě svěřeno, nedodržuje to, co bylo schváleno nebo o čem bylo rozhodnuto, může soud z vlastního podnětu, na návrh státního zastupitelství nebo druhého rodiče:

• nařídit kroky nezbytné k zajištění výkonu,
• uložit pokutu až do výše 20 zúčtovacích jednotek (v roce 2021 činila hodnota jedné zúčtovací jednotky 102,00 EUR),
• a poté, co ověřil příslušné domněnky, nařídit straně, která svou povinnost nesplnila, aby poskytla odškodnění ve prospěch dítěte, žádajícího rodiče, či obou.

V případě dohody schválené soudem nebo rozhodnutí vyneseného soudem je návrh projednán jako vedlejší žaloba v řízení, v němž byla přijata dohoda nebo vyneseno rozhodnutí, s ohledem na něž bude soudu podán návrh, je-li podle pravidel týkajících se pravomoci a příslušnosti soudem, který je příslušný pro projednání dotyčného porušení.

Jakmile byl návrh posouzen nebo připojen k řízení, soudce předvolá rodiče na schůzku, nebo ve výjimečných případech vyzve odpůrce k podání žalobní odpovědi podle toho, co pokládá za vhodné, a to do pěti dnů.

Na schůzce se mohou rodiče dohodnout na změně výkonu rodičovské odpovědnosti, přičemž se přihlíží k zájmu dítěte.

Není-li dodržen režim návštěv, může soud v případě, že se odpůrce nedostaví na schůzku, nepodá žalobní odpověď, nebo je-li tato zjevně nepodložená, nařídit předání dítěte za účelem dodržení režimu návštěv, upřesnit, kde se mají návštěvy uskutečnit, a zajistit přítomnost soudních odborných poradců.

Odpůrce je vyrozuměn o vydání dítěte stanoveným způsobem s výhradou uložení pokuty.

Pokud není schůzka svolána nebo pokud rodiče nedospějí k dohodě, odkáže soudce strany na mediaci (pakliže s tím rodiče souhlasí) nebo na zvláštní technické jednání, a poté vynese rozhodnutí.

Byla-li uložena pokuta, která není uhrazena do deseti dnů, dojde k řízení o výkonu rozhodnutí spojenému s příslušným řízením.

Toto upravuje právní rámec občanskoprávního řízení o poručenství, schválený zákonem č. 141/2015 ze dne 8. září 2015, který je k dispozici na této adrese: http://www.pgdlisboa.pt/leis/lei_mostra_articulado.php?artigo_id=2428A0048&nid=2428&tabela=leis&pagina=1&ficha=1&so_miolo=&nversao=#artigo

Vymáhání výživného

K vymáhání výživného lze použít tři alternativní způsoby: jednání o porušení rodičovské odpovědnosti, jak je uvedeno výše, jednání o poskytnutí výživného před řízením o výkonu rozhodnutí, jak je uvedeno níže, nebo zvláštní níže zmíněné vymáhání výživného.

Jednání za účelem vymáhání dlužného výživného před řízením o výkonu rozhodnutí (článek 48 právního rámce občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství)

Pokud osoba, která je ze zákona povinna platit výživné, neuhradí dlužné částky do deseti dnů ode dne splatnosti, použije se tento postup:

• pracuje-li dotyčná osoba ve veřejném sektoru, jsou příslušné částky strženy v době splatnosti na základě žádosti soudu zaslané zaměstnavateli ve veřejném sektoru,
• je-li dotyčná osoba placeným zaměstnancem, budou příslušné částky strženy ze mzdy nebo platu, přičemž příslušný zaměstnavatel bude informován, aby tyto srážky prováděl, a převezme úlohu uschovatele,
• pobírá-li dotyčná osoba rentu, důchod, dávky, provize, podíly na zisku, požitky, odměny, příspěvky nebo podobné příjmy, provádí se srážka z těchto splátek v době, kdy mají být uhrazeny nebo připsány, přičemž se příslušné požadavky a oznámení předloží vyrozuměným osobám, které přebírají úlohu uschovatele.

Stržené částky zahrnují i dříve splatné výživné a jsou zaplaceny přímo osobám, které jsou oprávněny je obdržet.

Zvláštní řízení o vymáhání výživného

V případě výživného dlužného dítěti může osoba oprávněná k výživnému alternativně podat zvláštní žalobu na vymáhání výživného, jak je stanoveno v článku 933 občanského soudního řádu. V rámci jednoho řízení může v plné výši vymáhat splatné částky, částky po lhůtě splatnosti nebo částky, které budou splatné. V řízení o vymáhání výživného může osoba oprávněná k výživnému využít širší škálu prostředků, jako je zabavení a zadržení příjmu.

Ve zvláštním řízení o vymáhání výživného může navrhovatel požadovat: přiznání podílu částek, platů nebo důchodů, které pobírá druhá strana, nebo zadržení příjmu náležejícího povinnému k výživnému. K přiznání nebo zadržení dochází nezávisle na zabavení a je určeno k uhrazení částek po lhůtě splatnosti a částek, které budou splatné.

Požaduje-li navrhovatel přiznání podílu částek, platů nebo důchodů, bude subjekt odpovědný za jejich uhrazení nebo za provedení příslušných plateb vyrozuměn o tom, že má přiznaný podíl zaplatit přímo navrhovateli. Přiznaná částka musí být každý měsíc vložena na bankovní účet navrhovatele, který musí v původním návrhu uvést číslo účtu.

Jestliže se v návrhu požaduje zadržení příjmu, je nutno uvést příslušný majetek a vykonavatel rozhodne o zadržení majetku, který se považuje za dostatečný k uhrazení výživného po lhůtě splatnosti a výživného splatného v budoucnu.

Osoba oprávněná k výživnému může požadovat zabavení majetku povinného. Zabavení se může vztahovat na movité i nemovité věci, bankovní vklady, práva plynoucí z úvěrů, obchodní podniky nebo podíly ve společnosti.

Je-li zabavený majetek prodán za účelem proplacení dlužného výživného, nemělo by být nařízeno vrácení přebytku povinnému, ledaže je platba výživného, která bude splatná, zajištěna tak, že to soudce považuje za vhodné, pokud není složena jistota či poskytnuta jiná vhodná záruka.

Povinný by měl být předvolán až poté, co došlo k zabavení / přiznání podílu / zadržení příjmu. Odpor povinného vůči výkonu nebo zabavení nevede k zastavení řízení o výkonu rozhodnutí.

V případě podání návrhu na změnu nebo ukončení plateb výživného v době, kdy probíhá zvláštní vymáhání výživného, je tento návrh na změnu nebo ukončení připojen k řízení o výkonu rozhodnutí.

Platná verze občanského soudního řádu je dostupná na této adrese: http://www.pgdlisboa.pt/leis/lei_mostra_articulado.php?nid=1959&tabela=leis

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Uznávání

Rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti, které vydal soud jiného členského státu, jenž je vázán nařízením Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 (dále jen „přepracované znění nařízení Brusel IIa“), je uznáno automaticky. Jinými slovy, k uznání rozhodnutí není vyžadováno zvláštní řízení.

Za účelem výkonu rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti ve smyslu přepracovaného znění nařízení Brusel IIa, které bylo vydáno v jiném členském státě, v Portugalsku musí dotčená strana podat soudu návrh na prohlášení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí.

V článku 42 přepracovaného znění nařízení Brusel IIa jsou však stanoveny dva případy, kdy návrh na prohlášení vykonatelnosti není nutný a k výkonu rozhodnutí vydaného v jiném členském státě v Portugalsku postačuje osvědčení vydané soudem země původu podle přepracovaného znění nařízení Brusel IIa. K tomu dochází u těchto rozhodnutí: rozhodnutí o návštěvách; rozhodnutí týkající se práva na styk s dítětem a rozhodnutí nařizující navrácení dítěte vydané příslušným soudem na základě rozhodnutí o nenavrácení vydaného podle článku 13 Haagské úmluvy z roku 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.

Místní příslušnost pro návrh na prohlášení vykonatelnosti

Místní příslušnost pro návrh na prohlášení vykonatelnosti je stanovena v přepracovaném znění nařízení Brusel IIa takto: návrh je nutno podat soudu v místě bydliště povinného, nebo v místě bydliště dítěte, jemuž má být výživné placeno; nebo v případě neexistence některého z těchto hraničních určovatelů v místě výkonu rozhodnutí.

Požadavky a písemnosti, které musí být přiloženy k návrhu na prohlášení vykonatelnosti

Požadavky a písemnosti, které musí být přiloženy k návrhu na prohlášení vykonatelnosti, jsou stanoveny v přepracovaném znění nařízení Brusel IIa. Navrhovatel musí k návrhu na prohlášení vykonatelnosti připojit následující: ověřenou kopii rozhodnutí; osvědčení o rozhodnutí vydané podle přílohy III přepracovaného nařízení Brusel IIa; v případě rozhodnutí vydaného v nepřítomnosti odpůrce nebo rozhodnutí, které odpůrce napadl, důkaz, že byl předvolán nebo že rozhodnutí jednoznačným způsobem přijal.

Řízení vztahující se na návrh na prohlášení vykonatelnosti podle přepracovaného znění nařízení Brusel IIa

Použitelné řízení je upraveno pravidly stanovenými v přepracovaném znění nařízení Brusel IIa a s ohledem na jakýkoli aspekt, jenž není ve zmíněném nařízení stanoven, vnitřními pravidly portugalského občanskoprávního řízení.

Z nařízení vyplývá, že vydání rozhodnutí o vykonatelnosti nepředchází kontradiktorní řízení a že návrh lze zamítnout pouze na základě jednoho z důvodů stanovených ve zmíněném nařízení. Proti rozhodnutí o vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek ve stanovené lhůtě. Portugalský soud může rozhodnout, že zahraniční rozhodnutí je vykonatelné částečně, nemůže však rozhodnutí přezkoumat ve věci samé.

Použitelná portugalská pravidla občanskoprávního řízení

Návrh na prohlášení vykonatelnosti je nutné podat k soudu pro rodinné záležitosti a mladistvé u okresního soudu. Pokud soud pro rodinné záležitosti a mladistvé neexistuje, podává se návrh k občanskoprávnímu soudu u okresního soudu nebo k soudu s obecnou příslušností.

Návrh je ve formě běžné deklaratorní žaloby, jak je stanovena v portugalském občanském soudním řádu, přičemž podrobnosti jsou stanoveny v přepracovaném znění nařízení Brusel IIa.

Jelikož je opravný prostředek přípustný vždy bez ohledu na hodnotu, je povinné zastoupení právním zástupcem.

Státní zastupitelství může podat návrh na ochranu zájmů nezletilého.

V původním návrhu musí navrhovatel (článek 552 občanského soudního řádu):

• určit soud a příslušného soudce, jemuž je návrh podán, a určit strany s uvedením jejich jména, adresy nebo sídla a pokud možno čísla průkazu totožnosti a daňového identifikačního čísla, povolání a pracoviště,
• uvést profesní adresu svého právního zástupce,
• určit druh řízení,
• objasnit základní skutkové okolnosti, které vedly k návrhu, a právní důvody, na nichž se návrh zakládá,
• zformulovat návrh,
• uvést hodnotu nároku,
• určit vykonavatele odpovědného za předvolání nebo soudního zástupce, který za toto odpovídá,
• požádat o dokazování, v tomto případě je nutno k žádosti přiložit soubor informací stanovených v přepracovaném znění nařízení Brusel IIa,
• přiložit doklad o uhrazení splatných soudních poplatků nebo o poskytnutí právní pomoci jako prominutí této platby, včetně případů, kdy k prominutí došlo v členském státě původu.

Původní návrh a písemnosti předkládají právní zástupci elektronicky pomocí počítačového systému, který podporuje činnost soudů, na adrese https://citius.tribunaisnet.mj.pt/.

Stejný postup se použije, je-li návrh podán státním zastupitelstvím na ochranu zájmů nezletilého. Státní zastupitelství je osvobozeno od nákladů, hájí-li zájmy nezletilého.

Za účelem přístupu k počítačovému systému musí být advokáti, advokátní koncipienti a právní poradci zaregistrovaní u subjektu odpovědného za správu přístupu do počítačového systému.

Pokud návrh nezahrnuje ustanovení zástupce a straně není nápomocen zástupce, nebo je-li straně nápomocen zástupce, existuje však oprávněný důvod, který mu brání v provedení procesních úkonů elektronicky, lze původní návrh a písemnosti předložit jedním z těchto způsobů:

• doručení do podatelny soudu s datem platnosti pro procesní účely ke dni doručení písemnosti,
• doporučenou poštovní zásilkou, s datem platnosti pro procesní účely ke dni odeslání písemnosti doporučenou zásilkou,
• doručení faxem, přičemž datum odeslání je považováno za datum provedení procesního úkonu.

Původní návrh a přiložené písemnosti jsou poté, co je soud obdrží, oficiálně zaevidovány a rozeslány. Soudce ověří, zda jsou uvedeny všechny potřebné informace a zda neexistují důvody pro zamítnutí, jak je stanoveno v přepracovaném znění nařízení Brusel IIa, a prohlásí rozhodnutí za vykonatelné. Rozhodnutí o vykonatelnosti je poté doručeno stranám.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání a výkon rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

V článku 30 přepracovaného znění nařízení Brusel IIa je stanovena možnost kterékoli dotčené osoby požádat v kterémkoli členském státě o rozhodnutí o neuznání rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti vydaného v jiném členském státě.

V takovém případě jsou portugalský soud, na nějž by se měla strana obrátit, a platná pravidla řízení uvedena v odpovědi na otázku č. 15 s tímto vysvětlením: jedná se o společný postup pro zápornou určovací žalobu. To má důsledky s ohledem na pravidla týkající se důkazního břemene, jelikož podle portugalských právních předpisů je v řízení o uhrazení dlužné částky na odpůrci, aby v rámci negativní určovací žaloby prokázal skutečnosti zakládající uplatněný nárok (čl. 343 odst. 1 občanského zákoníku).

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí (článek 57 občanského zákoníku):

• společným vnitrostátním právem rodičů,

nebo, pokud to není možné,

• právem místa společného obvyklého bydliště rodičů,

nebo v případě, mají-li rodiče obvyklé bydliště v různých státech,

• osobním statutem dítěte.

Osobním právem je právo podle státní příslušnosti dotyčné osoby (článek 31 občanského zákoníku).

V případě osob bez státní příslušnosti je osobním právem takovéto osoby právo místo jejich pobytu. Je-li však osobou bez státní příslušnosti nezletilá či nezpůsobilá osoba, je jejím osobním právem právo trvalého bydliště (čl. 32 odst. 1 a 2 občanského zákoníku).

Kde hledat platné právní předpisy

• občanský zákoník
• občanský soudní řád
• Obecné zásady mediace
• Systém rodinné mediace (usnesení vlády č. 13/2018 ze dne 22. října 2018)
• Právní rámec pro občanskoprávní řízení o opatrovnictví a poručenství
• Zákon o ochraně dětí a mladistvých v ohrožení
• Zákon o uspořádání soudnictví
• Přístup k právu a soudům
• Postupy spadající do pravomoci státního zástupce a matričních úřadů
• Nařízení (ES) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění)

Upozornění:

Informace uvedené v tomto přehledu nejsou pro kontaktní místa Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, soudy ani jiné subjekty a úřady závazné. Je rovněž nadále třeba si přečíst platné právní texty, které jsou pravidelně aktualizovány a neustále se vyvíjejí s ohledem na výklad judikatury.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rumunský občanský zákoník (Codul Civil) pracuje s konceptem rodičovské autority. Rodičovská autorita zahrnuje veškerá práva a povinnosti ve vztahu jak k dítěti, tak k jeho majetku. Tato práva a povinnosti náleží oběma rodičům nerozdílně a jsou vykonávána v zájmu dítěte. Rodičovská autorita je vykonávána až do chvíle, kdy dítě nabude plné svéprávnosti.

Rodičovská práva a povinnosti (upravená v ustanoveních § 487 až 499 občanského zákoníku a zákona č. 272/2004 (Legea nr. 272/2004) o ochraně práv dítěte) ve vztahu k dítěti zahrnují:

• právo a povinnost stanovit a chránit identitu dítěte. Dítě je třeba ihned po narození registrovat. Dítě má právo na jméno a občanství. Křestní jméno a příjmení dítěte určí jeho rodiče.
• právo a povinnost dítě vychovávat. Rodiče mají právo a povinnost dítě vychovat, pečovat o jeho zdraví a psychický, fyzický a intelektuální rozvoj, zajistit mu vzdělání a odbornou přípravu, a to v souladu se svým přesvědčením, vlastnostmi a potřebami dítěte.
• právo a povinnost dohlížet na dítě.
• právo a povinnost dítě podporovat. Rodiče jsou povinni, společně a nerozdílně, nezletilé dítě živit. Rodiče jsou povinni své dospělé dítě, pokud studuje, podporovat až do absolvování studia, ne však déle než do věku 26 let.
• právo uplatňovat vůči dítěti výchovná opatření. Je zakázáno uplatňovat určitá opatření, jako některé fyzické tresty, které mohou ohrozit fyzický, mentální nebo emocionální stav dítěte.
• právo požádat o navrácení dítěte, drží-li jej neoprávněně jiná osoba.
• právo rodičů a dítěte na opětovné sjednocení. Toto právo souvisí s právem dítěte na to, aby nebylo odděleno od svých rodičů, ledaže pro to existují závažné a časově omezené důvody (např. rozhodnutí o umístění).
• právo rodiče na zachování osobní vazby k dítěti. Mezi způsoby naplnění osobní vazby k dítěti patří například: navštěvování dítěte v jeho domově, navštěvování dítěte ve škole a to, že dítě tráví prázdniny s každým z rodičů.
• právo určit dítěti domov. Nezletilé dítě musí žít se svými rodiči. Nežijí-li rodiče spolu, určí domov dítěte vzájemnou dohodou. Pokud se rodiče v této otázce neshodnou, rozhodne poručnický soud (Instanţa de tutelă).
• právo dát souhlas k tomu, aby se nezletilé dítě, které dosáhlo 16 let, zasnoubilo nebo uzavřelo manželství; právo dát souhlas s osvojením dítěte.
• právo odvolat se proti opatřením přijatými orgány veřejné moci ve vztahu k dítěti a právo činit návrhy a opatření jménem svým a jménem dítěte

Rodičovská práva a povinnosti (upravená v ustanoveních § 500 až 502 občanského zákoníku) ve vztahu ke jmění dítěte zahrnují:

• správa majetku dítěte. Rodiče nemají žádná práva k majetku dítěte a stejně tak nemá dítě žádná práva k majetku rodičů – s výjimkou dědického práva a vyživovací povinnosti. Rodiče mají právo a povinnost pečovat o jmění svého nezletilého dítěte a zastupovat jej při uzavírání občanskoprávních smluv, popřípadě dát k uzavření takových smluv souhlas. Po dosažení věku 14 let vykonává nezletilé dítě svá práva a povinnosti samo, avšak se souhlasem rodičů, popřípadě se souhlasem poručnického soudu.
• právo a povinnost zastupovat dítě při uzavírání občanskoprávních smluv, popřípadě dát k uzavření takových smluv souhlas. Až do chvíle, kdy dítě dosáhne věku 14 let, jej rodiče při uzavírání občanskoprávních smluv zastupují plně, neboť dítě zcela postrádá právní způsobilost. Děti ve věku 14 až 18 let vykonávají svá práva a povinnosti samy, nicméně je nezbytné, aby rodiče dali k těmto právním úkonům předem souhlas, protože dítě má omezenou způsobilost k právům a právním úkonům.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Práva a povinnosti náleží oběma rodičům nerozdílně (§ 503 odst. 1 občanského zákoníku): jsou-li rodiče sezdáni; v době po rozvodu (§ 397 občanského zákoníku); rodiči, jehož otcovství nebo mateřství bylo určeno, narodilo-li se dítě mimo manželství, a oběma rodičům, jestliže žijí v partnerském svazku (§ 505 odst. 1 občanského zákoníku).

Rodiče (rozvedení rodiče) vykonávají rodičovskou odpovědnost nerovnoměrně: jestliže v rámci rozvodového řízení soud rozhodne, že je v zájmu dítěte, aby rodičovskou odpovědnost vykonával pouze jeden z rodičů (§ 398 občanského zákoníku); jestliže manželství zanikne (§ 305 odst. 2 občanského zákoníku); jestliže se dítě narodilo mimo manželství rodičům, kteří nežijí v partnerském svazku (§ 505odst. 2 občanského zákoníku).

Jeden z rodičů nese rodičovskou odpovědnost v souladu s ustanovením § 507 občanského zákoníku v případě, že druhý rodič zemřel, byl zbaven rodičovských práv nebo byl-li na něj uvalen soudní zákaz atp.

Rodiče nesou rodičovskou odpovědnost jen částečně, jestliže rodičovská práva a povinnosti byla svěřena třetí osobě nebo příslušnému ústavu (§ 399 občanského zákoníku).

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Rodiči dítěte, které dosáhlo věku 14 let, náleží rodičovská práva a povinnosti pouze ve vztahu k dítěti. Práva a povinnosti ve vztahu k majetku dítěte vykonává poručník či třetí osoba.

Poručník je dítěti ustaven v případě, že oba rodiče zemřeli, jsou neznámí, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, popřípadě byli obviněni z trestného činu, který je spojen s odebráním rodičovských práv, byl na ně uvalen soudní zákaz, jsou nezvěstní či prohlášeni za mrtvé, a soud po ukončení řízení o osvojení rozhodne, že ustavení poručníka je v zájmu dítěte.

Dítěti je ustaven poručník, jestliže oba jeho rodiče byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, v důsledku čehož dítěti ani jeden z rodičů nezajišťuje péči.

Ve výjimečných případech může poručnický soud rozhodnout o umístění dítěte k jeho příbuznému, do jiné rodiny či k jiné osobě, vysloví-li s tím souhlas, popřípadě do příslušného ústavu.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V době po rozvodu nesou oba rodiče rodičovskou odpovědnost společně, ledaže existují zásadní důvody k tomu, aby ji nesl pouze jeden z rodičů, přičemž určující je zájem dítěte. Druhému rodiči náleží právo dohlížet na výchovu a vzdělání dítěte a právo dát souhlas s osvojením.

Ve výjimečných případech může poručnický soud rozhodnout o umístění dítěte k jeho příbuznému, do jiné rodiny či k jiné osobě, vysloví-li s tím souhlas, popřípadě do příslušného ústavu. V takovém případě tato osoba či instituce vůči dítěti vykonává rodičovská práva a povinnosti (§ 399 občanského zákoníku).

Jestliže se dítě narodilo mimo manželství, mateřství/otcovství obou rodičů bylo určeno a rodiče žijí v partnerském svazku, vykonávají rodičovskou autoritu oba rodiče společně a nerozdílně. Jestliže rodiče dítěte, které se narodilo mimo manželský svazek, nežijí ve společné domácnosti, vykonává rodičovskou autoritu pouze jeden z rodičů.

Rozvod, s nímž vyslovili souhlas oba manželé, může provést notář, a to i v případě, že manželé mají nezletilé dítě, ať už se narodilo v tomto manželství, mimo něj, nebo bylo osvojeno, nebo jestliže se manželé dohodnou na všech otázkách souvisejících s tím, jaké příjmení budou v době po rozvodu užívat, na způsobu, jakým bude každý z manželů ponese rodičovskou odpovědnost, na určení místa bydliště dítěte v době po rozvodu, na způsobu, jakým si rodič, se kterým dítě nežije, zachová osobní vazbu k dítěti a na stanovení podílu každého z rodičů na nákladech spojených s výchovou, vzděláním a profesním výcvikem dítěte. Jestliže ze zprávy o sociální situaci vyplyne, že dohoda manželů ohledně společného výkonu rodičovské autority nebo určení místa bydliště dítěte není v souladu se zájmy dítěte, notář návrh na rozvod zamítne a odkáže manžele na soud.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Rodiče se mohou na způsobu výkonu rodičovské autority nebo na opatřeních přijatých na ochranu dítěte dohodnout – se souhlasem poručnického soudu –, je-li to v zájmu dítěte (§ 506 občanského zákoníku).

Strany se v tomto případě mohou na soud obrátit kdykoliv v průběhu řízení – i v případě, že nebyly předvolány – a navrhnout, aby soud svým rozhodnutím jejich dohodu potvrdil. Rozhodnutí, kterým soud potvrdí dohodu manželů, je konečné a vykonatelné.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Strany se mohou před tím, než věc postoupí k soudu, pokusit spor vyřešit prostřednictvím mediace. V průběhu soudního řízení je soud povinen strany sporu poučit o možnosti řešení sporu prostřednictvím mediace a o výhodách tohoto postupu. Jestliže se stranám sporu v rámci mediace nepodaří dosáhnout dohody, rozhodne o sporné otázce soud.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Viz odpověď na otázku č. 1.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Jestliže soud svěří výkon rodičovské autority jen jednomu z rodičů, rozhoduje tento rodič o všech otázkách týkajících se dítěte sám. Druhý rodič má právo dohlížet na výchovu a vzdělání dítěte a právo dát svolení k osvojení.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Rodiče vykonávají rodičovskou autoritu společně a nerozdílně. Jestliže třetí strana jedná v dobré víře, má se za to, že rodič, který činí právní úkony spojené s běžným výkonem rodičovských práv a povinností, jedná se souhlasem druhého rodiče.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Návrhy na opatření k ochraně jednotlivce, jejichž řešení spadá do působnosti poručnického a rodinného soudu (okresní soud, případně specializovaný soud pro věci mladistvých a věci rodinné), řeší soud příslušný podle místa bydliště či pobytu chráněné osoby (§ 94 občanského soudního řádu (Codul de Procedură Civilă)).

Pokud jde o návrhy ve věci určení otcovství, je dána příslušnost soudu místa bydliště navrhovatele, a pokud jde o návrhy týkající se vyživovací povinnosti, je dána příslušnost soudu v místě bydliště navrhovatele/věřitele (včetně případů vyplácení výživného státem).

K návrhu je třeba připojit kopii rodného listu dítěte, kopii průkazu totožnosti, kopii rozhodnutí o rozvodu, popřípadě dohodu uzavřenou v rámci mediačního řízení a další dokumenty, které mohou být pro řešení případu užitečné. Návrh je osvobozen od soudních poplatků.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Předseda soudu může v průběhu rozvodového řízení přijímat prozatímní opatření (ve zvláštním zrychleném řízení) týkající se určení místa bydliště dítěte, vyživovací povinnosti, vyplácení výživného státem a způsobu užívání rodinné domácnosti (§ 919 občanského soudního řádu).

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Právní pomoc je poskytována v souladu s mimořádným nařízením č. 51/2008 (Ordonanța de Urgență nr. 51/2008) o právní pomoci v občanskoprávních věcech, které bylo potvrzeno a doplněno zákonem č. 193/2008 (Legea nr. 193/2008) ve znění pozdějších předpisů.

Právní pomoc může být poskytnuta ve vztahu k jednotlivým úkonům či kumulativně ve formě ustavení advokáta; úhrady nákladů na znalce, překladatele či tlumočníka; úhrady nákladů výkonu rozhodnutí či osvobozením od soudních poplatků, jejich snížením či odložením splatnosti.

Nárok na právní pomoc vzniká, jestliže čistý měsíční příjem na jednoho člena rodiny byl ve dvou měsících předcházejících podání návrhu nižší než 300 RON. Byl-li příjem nižší než 600 RON, vzniká nárok na právní pomoc ve výši 50 %. Tyto podmínky však nebrání tomu, aby právní pomoc byla poskytnuta osobě, jejíž příjem sice stanovenou hranici převyšuje, která však přesto není schopna nést náklady soudního řízení z důvodu rozdílu mezi životním standardem ve státě místa bydliště nebo místa obvyklého pobytu a ve státě, kde se nachází soud.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Proti rozhodnutí ve věcech výkonu rodičovské autority (ať už jsou řešeny v souvislosti s rozvodem, nebo samostatně) je možné podat odvolání, a to ve lhůtě 30 dní od přijetí rozhodnutí, popřípadě zažádat o soudní přezkum, jde-li o rozhodnutí, jímž byla potvrzena dohoda stran.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Jestliže osoba povinná nesplní svou povinnost dobrovolně, musí se osoba oprávněná obrátit na exekutora. Exekutor následně soud požádá o vydání souhlasu k výkonu rozhodnutí. Soud v této věci rozhodne neveřejně, bez účasti stran.

Pokud soud dá k výkonu rozhodnutí souhlas, zašle exekutor rodiči nebo osobě, která má dítě u sebe, písemný příkaz a předvolání, v němž určí datum, kdy se má společně s dítětem dostavit za účelem jeho předání osobě oprávněné, popřípadě tomuto rodiči či osobě přikáže, aby druhému rodiči umožnil vykonávat právo na styk s dítětem.

Jestliže osoba povinná svou povinnost nesplní, přistoupí exekutor k nucenému výkonu rozhodnutí za účasti zástupce generálního ředitelství pro sociální péči a ochranu dítěte a, je-li to nutné, také za účasti psychologa a policie. Nikdo není oprávněn dítě při výkonu rozhodnutí šikanovat nebo na něj vyvíjet nátlak.

Pokud osoba povinná svou povinnost nesplní, přichází na řadu trest, který stanovil soud a jehož výkon trvá až do okamžiku výkonu rozhodnutí, a exekutor zároveň za účelem zahájení trestního stíhání informuje státního zástupce.

Jestliže dítě odmítne, předloží o tom exekutor zástupci generálního ředitelství pro sociální péči a ochranu dítěte zprávu a příslušný soud dítěti nařídí, aby podstoupilo poradenský program, jehož výstupem je zpráva vypracovaná psychologem. Jestliže to dítě po obnově výkonu rozhodnutí odmítne, může oprávněná osoba požádat soud, aby uložil sankci.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Pro uznání rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti se použijí ustanovení nařízení (ES) č. 2201/2003. Návrh je třeba zaslat soudu v místě bydliště odpůrce, popřípadě v místě jeho pobytu na území Rumunska. Proti rozhodnutí o uznání rozhodnutí se lze odvolat k místně příslušnému odvolacímu soudu (Curtea de Apel), popřípadě lze zažádat o soudní přezkum Nejvyšším kasačním soudem (Înalta Curte de Casație și Justiție).

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Proti uznání rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti se lze bránit podáním k soudu v místě bydliště odpůrce či v místě jeho pobytu na území Rumunska.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Ustanovení § 2611 občanského zákoníku stanoví, že rozhodné právo, které se použije v řízeních týkajících se rodičovské odpovědnosti a ochrany dítěte, se určí na základě Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské odpovědnosti a opatření k ochraně dětí, přijaté v Haagu dne 19. října 1996 a ratifikované zákonem č. 361/2007.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rodičovská odpovědnost představuje právní vztah, který je upraven rodinným právem. Vztahy začínají narozením dítěte nebo určením otcovství a mateřství. Ve slovinském právním řádu mají děti, které se narodí nesezdaným rodičům, stejná práva a povinnosti jako děti, které se narodí manželům. Slovinské právní předpisy přijaly systém „úplného osvojení“, což znamená, že se s osvojenými dětmi zachází stejně jako s biologickými dětmi.

Právní základ je stanoven v článku 54 ústavy Republiky Slovinsko (Ustava Republike Slovenije), podle něhož mají rodiče právo a povinnost zaopatřit, vzdělávat a vychovávat své děti. Toto právo a povinnost lze rodičům zrušit nebo omezit pouze ze zákonem stanovených důvodů na ochranu zájmů dítěte. Děti, které se narodí nesezdaným rodičům, mají stejná práva jako děti, které se narodí manželům.

Rodičovská odpovědnost je souhrnem povinností a práv rodičů vytvořit v závislosti na jejich schopnostech podmínky, za nichž bude zajištěn plný rozvoj dítěte. Rodičovská odpovědnost je rozdělena mezi oba rodiče. (článek 6 zákona o rodině)

Při veškerých činnostech týkajících se dítěte musí rodiče chránit zájmy svého dítěte. Děti vychovávají s ohledem na jejich osobu, jejich osobnost a důstojnost. Rodiče mají přednost před všemi ostatními, pokud jde o péči o dítě a odpovědnost za nejlepší zájem dítěte. Rodiče konají v nejlepším zájmu dítěte, jestliže s přihlédnutím zejména k osobnosti, věku a stupni vývoje dítěte a jeho přáním přiměřeně uspokojují jeho materiální, emocionální a psychosociální potřeby takovým jednáním, které prokazuje jejich péči o dítě a jejich odpovědnost vůči dítěti, a poskytují mu náležité vedení v oblasti výchovy a podporují jej v jeho rozvoji. (článek 7 zákona o rodině)

Rodiče nesou prvořadou a stejnou odpovědnost za péči o dítě, jeho výchovu a rozvoj. Základním smyslem péče rodičů je zájem dítěte. Stát jim při výkonu jejich odpovědnosti pomáhá.

Rodičovskou odpovědností jsou povinnosti a práva rodičů týkající se péče o život a zdraví dítěte, výchovy dítěte, péče o dítě, dohledu nad dítětem a jeho vzdělávání a rodičovské povinnosti a práva týkající se zastupování a výživy dítěte a správy jeho majetku. Příslušný orgán může omezit nebo odejmout rodičovskou odpovědnost jednomu nebo oběma rodičům za podmínek stanovených v tomto zákoně.

Rodiče musí pečovat o život a zdraví svých dětí, chránit je, pečovat o ně a vzdělávat je a dohlížet na ně. Rodiče musí svým dětem zajistit zdravý růst a vyvážený osobní rozvoj a pomoci mu rozvíjet jeho schopnost žít a pracovat samostatně. Musí podporovat své děti v souladu s ustanoveními tohoto zákona a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí zajistit vzdělávání a odbornou přípravu svého dítěte s ohledem na jeho schopnosti, dovednosti a přání. (články 135, 136 a 137 zákona o rodině)

Dítě má právo na styk s oběma rodiči a oba rodiče mají právo na styk s dítětem. (článek 141 zákona o rodině)

Právní odpovědnost rodičů za dítě je stanovena v článku 142 závazkového zákoníku (Obligacijski zakonik). Rodiče odpovídají za náhradu škody, kterou způsobí jejich dítě mladší sedmi let třetí osobě, bez ohledu na to, zda nesou odpovědnost za způsobenou škodu. Rodiče odpovídají za náhradu škody, kterou způsobí jejich nezletilé dítě starší sedmi let třetí osobě, ledaže mohou prokázat, že za způsobenou škodu nenesou odpovědnost.

Článek 145 zákona o rodině upravuje zastupování dítěte v jeho vztazích s vnějším světem. Rodiče zastupují děti, pokud zákon nestanoví jinak (např. je-li dítě umístěno do opatrovnictví). Pokud musí být dítěti doručeno nebo sděleno něco, může převzetí provést jeden nebo druhý rodič. Pokud rodiče nežijí společně, převzetí provede rodič, u které dítě žije, nebo rodič uvedený v soudním smíru nebo rozhodnutí soudu o společné péči a výchově podle článku 139 tohoto zákona. (článek 145 zákona o rodině)

Majetek dítěte spravují jeho rodiče v zájmu dítěte. Příjem z majetku dítěte mohou rodiče použít především na výživu, výchovu a vzdělávání dítěte, jakož i na bezprostřední potřeby rodiny, pokud sami nemají dostatek prostředků. (články 147. a 148 zákona o rodině)

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodiče nesou prvořadou a stejnou odpovědnost za péči o dítě, jeho výchovu a rozvoj. Základním smyslem péče rodičů je zájem dítěte. (článek 135 zákona o rodině)

Rodičovskou odpovědnost vykonávají oba rodiče na základě vzájemné dohody v nejlepším zájmu dítěte. Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální péče, na jejich žádost pak také mediátoři. Pokud rodiče spolu nežijí a nemají dítě ve společné péči, rozhodují oba na základě společného souhlasu v souladu se zájmy dítěte o otázkách, které mají významný vliv na rozvoj dítěte. Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální péče, na jejich žádost pak také mediátoři.

Rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, rozhoduje o otázkách týkajících se každodenního života dítěte a o místě bydliště dítěte za předpokladu, že nezasahuje do záležitostí, které mají významný dopad na vývoj dítěte.

Pokud se rodiče v těchto případech neshodnou na otázkách, které mají významný vliv na vývoj dítěte, rozhodne o této otázce soud.

Pokud jeden z rodičů nemůže vykonávat rodičovskou odpovědnost, vykonává ji druhý rodič sám.

Jestliže jeden z rodičů nežije nebo není znám, nebo pokud je rodičovské odpovědnosti zbaven, náleží rodičovská odpovědnost druhému rodiči. (článek 151 zákona o rodině)

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Rodiče mají přednost před ostatními, pokud jde o právo a povinnost chránit práva a nejlepší zájmy svého dítěte. Pokud rodiče svá práva a povinnosti nevykonávají nebo je nevykonávají v nejlepším zájmu dítěte, stát přijme opatření na ochranu práv a nejlepšího zájmu dítěte (dále jen „opatření v nejlepším zájmu dítěte“). Opatření v nejlepší zájmu dítěte mohou být prováděna do doby, než se dítě získá plnou svéprávnost, nestanoví-li tento zákon jinak. (článek 154 zákona o rodině)

Soud odebere dítě rodičům a umístí je k jiné osobě, do pěstounské péče nebo ústavní péče, pokud je dítě ohroženo a nejlepší zájem dítěte může být dostatečně zajištěn pouze odebráním a pokud z okolností případu vyplývá, že rodiče budou moci o dítě po určité době znovu pečovat. (článek 174 zákona o rodině)

Soud rovněž rozhoduje o umístění dítěte do ústavní péče, pokud trpí psychosociálními problémy, které se projevují jako behaviorální, citové, vzdělávací nebo jiné poruchy dítěte, pokud jsou dítě nebo jiné děti v rodině ohroženy a nejlepší zájem dítěte nebo jiných dětí v rodině lze zajistit pouze umístěním dítěte do ústavní péče. (článek 175 zákona o rodině)

O dítě může pečovat adoptivní rodič. Dítě může být určeno k osvojení pouze tehdy, pokud rodiče po narození dítěte souhlasili s osvojením při středisku sociální péče nebo před soudem. U dítěte, které nedosáhlo věku osmi týdnů, musí být souhlas potvrzen poté, co dítě dosáhne věku osmi týdnů, jinak nemá souhlas právní účinek. Souhlas rodiče, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti nebo který není trvale schopen vyjádřit svou vůli, se nevyžaduje. K osvojení může být rovněž dáno dítě, jehož rodiče nejsou známi nebo jejichž bydliště není po dobu jednoho roku známo. (článek 218 zákona o rodině) S osvojením ukončí práva a povinnosti dětí vůči jejich rodičům a jiným příbuzným a práva a povinnosti rodičů a příbuzných vůči nim. Je-li dítě osvojeno manželem/manželkou nebo partnerem/partnerkou jednoho z rodičů dítěte, nezanikají práva a povinnosti dítěte vůči tomuto rodiči a jeho příbuzným ani práva a povinnosti tohoto rodiče a jeho příbuzných vůči dítěti. (článek 220 zákona o rodině)

Zákon o rodině rovněž zavádí novou instituci péče o dítě, a to přenesení rodičovské péče na rodinného příslušníka. Tuto instituci lze použít pouze u dítěte, které nemá žijící rodiče. Je-li to v nejlepším zájmu dítěte, může soud přenést péči o dítě na příbuzného, pokud je ochoten o dítě pečovat a splňuje podmínky pro osvojení stanovené zákonem. Zákon o rodině určuje, kdo je v těchto případech považován za příbuzného: osoba s dítětem pokrevně příbuzná až do druhého kolena včetně nebo v postranní linii až do čtvrtého kolena včetně. Osoba, která byla pověřena rodičovskou odpovědností za dítě, získává stejné povinnosti a práva jako rodiče dítěte a stává se zákonným zástupcem dítěte. Osoba pověřená rodičovskou odpovědností musí dítě vyživovat. Příbuzným, kteří uzavřeli manželství nebo žijí s partnerem v rámci registrovaného partnerství, nebo příbuznému a jeho manželovi/manželce nebo partnerovi/partnerce, pokud jsou splněny zákonné podmínky, svěří soud rodičovská péče pouze společně. (článek 231 zákona o rodině)

Dítěti, které nemá rodiče nebo o které rodiče nepečují, soud stanoví opatrovníka a přenese na něj péči o dítě. (článek 257 zákona o rodině) Pokud rodiče vykonávají rodičovskou odpovědnost, ale dochází ke střetu jejich zájmů, nebo pokud v případě opatrovnictví dochází ke střetu zájmů mezi opatrovníkem a dítětem, určí středisko sociální péče nebo soud pro dítě kolizního opatrovníka (kolizijski skrbnik). (článek 269 zákona o rodině)

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Pokud rodiče nežijí nebo již nebudou žít společně, musí se dohodnout na péči o společné děti a jejich výchově v souladu s jejich nejlepšími zájmy. Mohou se dohodnout na společné péči o děti, aby byly všechny děti svěřeny do péče jednomu rodiči nebo aby některé děti byly svěřeny do péče jednomu rodiči a ostatní děti druhému rodiči. Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální péče , na jejich žádost pak také mediátoři. Dohodnou-li se rodiče na péči o své děti a jejich výchově, mohou navrhnout soudní smír. Pokud soud stanoví, že dohoda není v zájmu dítěte, návrh zamítne. Pokud se rodiče na péči o své děti a jejich výchově nedohodnou, rozhodne o tom soud. V souladu s ustanoveními tohoto zákona může soud z moci úřední rovněž rozhodnout o všech opatřeních na ochranu nejlepšího zájmu dítěte. Při rozhodování o péči o dítě a jeho výchově soud vždy rozhoduje také o výživném na společné děti a o kontaktu s rodiči v souladu s tímto zákonem. Soud vydá nové rozhodnutí o péči o dítě a jeho výchově, pokud to vyžadují změněné okolnosti a nejlepší zájem dítěte. (článek 138 zákona o rodině)

Je-li manželství rozvedeno soudem, rozhodne soud rovněž o péči o společné děti, jejich výchově a výživném na děti i o jejich stycích s rodiči v souladu s tímto zákonem. Než tak učiní, musí určit, jak bude zajištěn nejlepší zájem dítěte. (článek 98 zákona o rodině)

Pokud rodiče spolu nežijí a nemají dítě ve společné péči, rozhodují oba na základě společného souhlasu v souladu se zájmy dítěte o otázkách, které mají významný vliv na rozvoj dítěte. Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální péče, na jejich žádost pak také mediátoři. Rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, rozhoduje o otázkách týkajících se každodenního života dítěte a o místě bydliště dítěte za předpokladu, že nezasahuje do záležitostí, které mají významný dopad na vývoj dítěte. (článek 151 zákona o rodině)

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Pokud rodiče nežijí nebo již nebudou žít společně, musí se dohodnout na péči o společné děti a jejich výchově v souladu s jejich nejlepšími zájmy. Mohou se dohodnout na společné péči o děti, aby byly všechny děti svěřeny do péče jednomu rodiči nebo aby některé děti byly svěřeny do péče jednomu rodiči a ostatní děti druhému rodiči. Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální péče, na jejich žádost pak také mediátoři. Dohodnou-li se rodiče na péči o své děti a jejich výchově, mohou navrhnout soudní smír. Pokud soud stanoví, že dohoda není v zájmu dítěte, návrh zamítne. Pokud se rodiče na péči o své děti a jejich výchově nedohodnou, rozhodne o tom soud. (článek 138 zákona o rodině) Soudní smír nebo rozhodnutí soudu o společné péči o dítě a jeho výchově musí obsahovat rozhodnutí o místě trvalého bydliště dítěte, o tom, kterému rodiči bude zasílána korespondence pro dítě, a o výživném na dítě. (článek 139 zákona o rodině)

Rodiče, kteří nežijí nebo již nebudou žít společně, jakož i rodiče žijící společně, se dohodnou na výživném na společné děti. Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální péče, na jejich žádost pak také mediátoři. Pokud se rodiče na výživném na společné děti nedohodnou, rozhodne o něm soud. (článek 140 zákona o rodině)

Dítě má právo na styk s oběma rodiči a oba rodiče mají právo na styk s dítětem. Styky zajišťují nejlepší zájem dítěte. Rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče, nebo jiná osoba, které bylo dítě svěřeno, musí upustit od všeho, co ztěžuje nebo znemožňuje styk. Musí se snažit zajistit, aby dítě mělo vhodný vztah s druhým rodičem nebo s rodiči. Kontaktující rodič se musí vzdát všeho, co ztěžuje styk s dítětem a péči o něj. Rodiče, kteří nežijí nebo již nebudou žít společně, se dohodnou na styku. Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální péče, na jejich žádost pak také mediátoři. Dohodnou-li se rodiče na styku, mohou navrhnout soudní smír. Pokud soud stanoví, že dohoda není v zájmu dítěte, návrh zamítne. Pokud se rodiče na styku nedohodnou, rozhodne o tom soud. (článek 141 zákona o rodině)

Dítě má rovněž právo na styk s jinými osobami, které jsou jeho příbuznými nebo k nimž má úzký osobní vztah, ledaže to je v rozporu se zájmem dítěte. Má se za to, že těmito osobami jsou zejména prarodiče dítěte, jeho bratři a sestry, nevlastní bratři a sestry, bývalí pěstouni a dřívější nebo současný manžel či partner jednoho z rodičů. Dohodu o styku uzavřou rodiče dítěte, dítě (je-li schopno porozumět významu této dohody) a výše uvedené osoby. Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální péče, na jejich žádost pak také mediátoři. Rozsah a způsob udržování těchto styků musí být v zájmu dítěte. Dohodnou-li se rodiče dítěte, dítě a uvedené osoby na stycích, mohou navrhnout soudní smír. Pokud soud stanoví, že dohoda není v zájmu dítěte, návrh zamítne. Pokud se rodiče dítěte, dítě a osoby uvedené v prvním odstavci tohoto článku nedohodnou, rozhodne o stycích soud. (článek 142 zákona o rodině)

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Rodiče se dříve, než podají k soudu návrh, aby rozhodl o péči o dítě a jeho výchově, o výživném dítěte a o jeho stycích s nimi nebo s jinými osobami nebo o záležitostech týkajících se výkonu rodičovské péče, které mají významný vliv na vývoj dítěte, zúčastní předchozího poradenství ve středisku sociální péče, pokud jeden z rodičů není nesvéprávný nebo pokud jeden z rodičů žije v zahraničí, je pohřešován nebo není známo jeho bydliště.

Pokud jde o styk s jinou osobou, musí se tato jiná osoba a dítě, je-li žadatelem, před předložením návrhu rovněž dostavit k poradenství.

Účelem předchozího poradenství je upozornit rodiče nebo jinou osobu na ochranu zájmů dítěte při úpravě vztahů s dítětem, na dobrý dopad konsensuální regulace těchto vztahů a v této souvislosti je rovněž informovat o účelu mediačního řízení.

Poradenství musí být rovněž poskytnuto před podáním žádosti o vydání nového rozhodnutí o jakékoli záležitosti uvedené v prvním odstavci tohoto článku.

Rodiče nebo výše uvedené osoby se předchozího poradenství účastní osobně bez přítomnosti zástupců. Se souhlasem rodičů nebo výše uvedených osob může středisko sociální péče buď pokračovat v poradenství mediačním řízením, nebo se tito mohou účastnit mediace poskytované jinými poskytovateli. (článek 203 zákona o rodině)

Mediace může probíhat před soudním řízením, během něj nebo po jeho skončení a může zahrnovat pomoc při urovnání osobních a majetkových vztahů. Mediace probíhá především před zahájením soudního řízení s cílem předložit návrh na rozvod dohodou nebo návrh soudního smíru ve věci péče o dítě, jeho výživného a styku s rodiči nebo jinými osobami nebo ve věcech rodičovské odpovědnosti, které mají významný vliv na vývoj dítěte. Mediace během soudního řízení se provádí v souladu s zákonem upravujícím alternativní řešení soudních sporů. Soud může návrh stran nebo účastníků řízení, které souhlasí s uskutečněním pokusu o mediaci, zamítnout a nemusí přerušit soudní řízení, pokud se v řízení týkajícím se dítěte domnívá, že by přerušení nebylo v nejlepším zájmu dítěte. (článek 205 zákona o rodině)

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soud může rozhodnout, aby byly všechny děti svěřeny do péče jednomu rodiči nebo aby některé děti byly svěřeny do péče jednomu rodiči a ostatní děti druhému rodiči, nebo také o svěření dítěte do společné péče. Kromě toho může soud z moci úřední v souladu s ustanoveními tohoto zákona rovněž rozhodnout o všech opatřeních na ochranu nejlepšího zájmu dítěte. Při rozhodování o péči o dítě a jeho výchově soud vždy rozhoduje také o výživném na společné děti a o styku s rodiči v souladu s tímto zákonem. Soud vydá nové rozhodnutí o péči o dítě a jeho výchově, pokud to vyžadují změněné okolnosti a nejlepší zájem dítěte. (články 138 a 139 zákona o rodině)

Soud rozhodne také o výživném na dítě a o styku s dítětem. (články 105.a, 106 a 106.a zákona o manželství a rodinných vztazích)

Při rozhodování o styku se soud řídí především zájmem dítěte. Pokud rodič, se kterým dítě žije, brání styku dítěte s druhým rodičem a styk nemůže být navázán ani s profesní pomocí střediska sociální péče, může soud na žádost druhého rodiče rozhodnout, aby rodiči, který styk znemožňuje, bylo dítě z péče odebráno a svěřeno druhému rodiči, pokud soud shledá, že tento druhý rodič umožní styk a že takto lze chránit nejlepší zájem dítěte. Soud vydá nové rozhodnutí o stycích s rodiči, pokud to vyžadují změněné okolnosti a nejlepší zájem dítěte. (článek 141 zákona o rodině) Soud může v rámci opatření na ochranu nejlepšího zájmu dítěte odejmout nebo omezit právo na styk s dítětem. (článek 173 zákona o rodině)

Při rozhodování o péči o dítě, jeho výchově a výživném na dítě, o stycích, výkonu rodičovské odpovědnosti a udělení rodičovské odpovědnosti příbuznému vezme soud v úvahu rovněž názor dítěte, pokud jej vyjádří dítě samotné nebo osoba, které dítě důvěřuje a kterou si samo zvolilo, a pokud je dítě schopno porozumět jeho významu a důsledkům. Soud vzhledem k nejlepšímu zájmu dítěte zohlední stanovisko střediska sociální péče získané v souladu s ustanoveními zákona upravujícího nesporné řízení. (článek 143 zákona o rodině)

Při posuzování výživného na dítě musí soud jednat v nejlepším zájmu dítěte a stanovit výši výživného, která je dostačující k zajištění jeho uspokojivého tělesného a duševního rozvoje. Výživné musí pokrývat životní náklady dítěte, zejména náklady na bydlení, stravu, oblečení, obuv, péči a ochranu, vzdělávání, výchovu, odpočinek, zábavu a jiné zvláštní potřeby. (článek 190 zákona o rodině)

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Pokud rodiče spolu nežijí a nemají dítě ve společné péči, rozhodují oba na základě společného souhlasu v souladu se zájmy dítěte o otázkách, které mají významný vliv na rozvoj dítěte. Jestliže se rodiče na těchto záležitostech nedohodnou sami, je jim při dosahování dohody nápomocno středisko sociální péče, na jejich žádost pak také mediátoři. Rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, rozhoduje o otázkách týkajících se každodenního života dítěte a o místě bydliště dítěte za předpokladu, že nezasahuje do záležitostí, které mají významný dopad na vývoj dítěte. Pokud se rodiče v těchto případech neshodnou na otázkách, které mají významný vliv na vývoj dítěte, rozhodne o této otázce soud. (článek 151 zákona o rodině)

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

To znamená, že oba rodiče odpovídají za výchovu a rozvoj dítěte stejně a že oba musí i nadále o dítě pečovat.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

V těchto případech jsou věcně příslušné krajské soudy (okrožna sodišča). (10. článek zákona o nesporném řízení)

Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má trvalé bydliště nebo sídlo osoba, proti níž je návrh podán. Je-li řízení zahájeno z moci úřední, je místně příslušný soud, v jehož obvodu má trvalé bydliště osoba, proti níž je řízení vedeno. Pokud se řízení účastní pouze jeden účastník, je místně příslušný soud, v němž má tento účastník místo pobytu nebo v němž je usazen. Pokud účastník nemá trvalé bydliště v Republice Slovinsko, určuje se místní příslušnost na základě jeho přechodného bydliště. Pokud má vedle místa trvalého bydliště také přechodné bydliště v jiném městě a vzhledem k okolnostem lze předpokládat, že tam bude delší dobu žít, má místní příslušnost rovněž soud podle místa přechodného bydliště odpůrce. Jsou-li však soudy Republiky Slovinsko příslušné k rozhodování, není možné určit, který soud je místně příslušný, Nejvyšší soud Republiky Slovinsko určí, který soud je místně příslušný. (článek 11 zákona o nesporném řízení)

Jestliže je ve sporu o výživném žalující stranou osoba, která požaduje výživné, je místně příslušný rovněž soud podle přechodného bydliště žalující strany. Jestliže je ve sporu o výživném žalující stranou osoba, která požaduje výživné, je místně příslušný rovněž soud podle přechodného bydliště žalující strany. (článek 50 občanského soudního řádu).

V nesporném řízení se obdobně použijí ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li zákon jinak.

Návrh v nesporném řízení musí obsahovat popis vztahu nebo situace, o níž má soud rozhodnout, skutečnosti relevantní pro rozhodnutí, důkazy pro tato tvrzení, další informace, které musí každá žádost obsahovat, a identifikační údaje účastníků, jak je stanoveno v občanském soudním řádu pro žalobu (článek 23 zákona o nesporných řízeních).

Strany a ostatní účastníci řízení musí podat žaloby, opravné prostředky a jiné návrhy ve slovinštině nebo v jazyce národnostní menšiny, který se u soudu oficiálně používá. (článek 104 občanského soudního řádu) Žaloba musí obsahovat žalobní návrh, který vymezuje předmět věci, a vedlejší návrhy, skutečnosti na podporu návrhu navrhovatele, důkazy, o něž se tyto skutečnosti opírají, další údaje, které musí obsahovat každá žaloba, a identifikační údaje účastníků, jak je stanoveno v občanském soudním řádu (článek 180 občanského soudního řádu).

Nestanoví-li zákon jinak, musí být soudní poplatek zaplacen v okamžiku podání návrhu na zahájení řízení. (článek 39 zákona o nesporném řízení)

V souladu s občanským soudním řádem je návrhem myšlena žaloba, odpověď na žalobu, žádosti o předběžné opatření a případně další žádosti, návrhy nebo sdělení předložené mimo řízení. Návrhy musí být srozumitelné a musí obsahovat všechny náležitosti umožňující jejich projednání. Zejména musejí zahrnovat: odkaz na soud, jména a místa trvalého či přechodného pobytu stran, jména zákonných zástupců či zmocněnců, předmět sporu a návrhová žádání.

Navrhovatel musí návrh podepsat, pokud to forma návrhu umožňuje. Vlastnoručním podpisem navrhovatele se rozumí také elektronický podpis, který je rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Pokud žalobce neumí psát nebo není schopen se podepsat, na návrh se namísto podpisu připojí otisk ukazováčku. Má-li soud pochybnosti o pravosti takového návrhu, může rozhodnutím nařídit, aby byl návrh podán s ověřeným podpisem. Proti takovému rozhodnutí nelze podat opravný prostředek. Je-li písemnost návrhem, musí strana v ní uvést skutečnosti, na něž odkazuje, a v případě nutnosti i důkazy (článek 105 občanského soudního řádu)

Návrh je písemným návrhem ve fyzické nebo elektronické podobě. Písemným návrhem je návrh napsaný rukou či vytištěný návrh, který je vlastnoručně podepsaný (návrh ve fyzické podobě), nebo návrh v elektronické podobě opatřený elektronickým podpisem, který je rovnocenný vlastnoručnímu podpisu (návrh v elektronické podobě). Návrh ve fyzické podobě se zasílá poštou, s použitím prostředků komunikačních technologií, doručuje se přímo orgánu nebo se doručuje osobou, která předávání návrhů zprostředkovává profesionálně. Návrh se podává elektronicky tak, že je vložen do soudního informačního systému. Soudní informační systém navrhovateli automaticky potvrdí obdržení návrhu. Návrh lze rovněž podat na předepsaném či jinak připraveném formuláři. Aniž jsou dotčena ustanovení jiných předpisů, elektronické formuláře musí mít stejný obsah jako formuláře předepsané pouze ve fyzické podobě. článek 105.b občanského soudního řádu)

Je-li písemnost návrhem, musí strana v ní uvést skutečnosti, na něž odkazuje, a v případě nutnosti i důkazy.

Návrhy, které mají být doručeny protistraně, musí být soudu předloženy v tolika kopiích, kolik jich soud a protistrana vyžadují, a ve formě, která soudu umožní je přijmout. To platí také pro přílohy. Elektronicky podané návrhy a přílohy, které mají být zaslány protistraně, se předkládají jen jednou. Soud vyhotoví tolik elektronických kopií či fotokopií, kolik si protistrana vyžádá. Je-li na opačné straně více osob, které mají společného právního zástupce nebo zmocněnce, mohou být návrhy a přílohy pro všechny doručeny společně v jediném vyhotovení. (článek 106 zákona o nesporném řízení)

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

V řízení o urovnání osobního stavu a rodinných vztahů rozhoduje soud v nesporném řízení. (kapitola X zákona o nesporném řízení)

Přednostně se řeší soudní věci podle zákoníku o rodině týkající se vztahů mezi rodiči a dítětem, osvojení, poskytnutí rodičovské péče příbuzným, pěstounské péče a opatrovnictví. V rozhodování o věcech podle tohoto zákoníku, které podle tohoto zákoníku spadají do příslušnosti soudů, jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, nestanoví-li jiný zákon jinak. (článek 14 zákona o rodině)

Krajský soud rozhodne v občanskoprávním řízení, není-li zákonem stanoveno, že by tak měl učinit v nesporném řízení. Soudy projednávají záležitosti upravené zákonem o manželství a rodinných vztazích přednostně. článek 10a zákona o manželství a rodinných vztazích)

Zákon o rodině stanoví, že v řízení o ochraně nejlepšího zájmu dítěte soud vydá předběžné opatření, pokud je dítě prokazatelně ohroženo. (článek 161 zákona o rodině)

V souladu se zákonem o nesporných řízeních jsou předběžná opatření na ochranu nejlepšího zájmu dítěte za podmínek stanovených zákonem o rodině vydávána v souladu s postupem stanoveným zákonem, který upravuje zajištění pohledávek.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ano, k dispozici je bezplatná právní pomoc za účelem pokrytí nákladů řízení. O přidělení bezplatné právní pomoci rozhoduje předseda krajského soudu (článek 2 zákona o bezplatné právní pomoci).

Bezplatnou právní pomoc podle tohoto zákona lze přiznat pro účely právního poradenství, právního zastupování a jiných právních služeb stanovených zákonem, pro účely všech forem soudní ochrany u všech soudů s obecnou příslušností nebo specializovaných soudů v Republice Slovinsko, u Ústavního soudu Republiky Slovinsko a u všech orgánů, institucí a osob v Republice Slovinsko, které jsou příslušné pro mimosoudní urovnávání sporů, a ve formě odpuštění platby nákladů soudního řízení (článek 7 zákona o bezplatné právní pomoci).

Příjemci pomoci podle tohoto zákona jsou: 1) občané Republiky Slovinsko; 2) cizí státní příslušníci s trvalým nebo dočasným povolením k pobytu v Republice Slovinsko a osoby bez státní příslušnosti, které v Republice Slovinsko pobývají legálně; 3) ostatní cizí státní příslušníci v souladu s podmínkami vzájemnosti nebo za podmínek a v případech, které jsou definovány v mezinárodních smlouvách, jež jsou pro Republiku Slovinsko závazné; 4) neziskové nevládní organizace a nezisková sdružení, které vykonávají svoji činnost ve veřejném zájmu a jsou zapsány v příslušném rejstříku v souladu s použitelnými právními předpisy, a to ve sporech, které souvisejí s výkonem činností ve veřejném zájmu nebo za účelem, k němuž byly zřízeny; 5) ostatní osoby, které mají podle zákona či mezinárodních smluv, jež jsou pro Republiku Slovinsko závazné, nárok na bezplatnou právní pomoc (článek 10 zákona o bezplatné právní pomoci).

Osoba, která může mít nárok na bezplatnou právní pomoc, může požádat o právní pomoc v kterékoli fázi řízení (např. při zahájení mimosoudního nebo soudního řízení, jakož i v jakékoli fázi již probíhajícího řízení). Při rozhodování o žádosti o bezplatnou právní pomoc se posoudí materiální situace žadatele a další podmínky stanovené v tomto zákoně (běžná bezplatná právní pomoc). (článek 11 zákona o bezplatné právní pomoci).

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano, pro rozhodnutí o opravných prostředcích proti rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti, které vydal krajský soud, je příslušný vrchní soud (višje sodišče). (článek 36 zákona o nesporném řízení) Opravný prostředek lze podat soudu, který vynesl rozhodnutí v prvním stupni, v dostatečném počtu kopií pro soud a protistranu. (článek 342 občanského soudního řádu)

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Řízení o výkonu rozhodnutí jsou stanovena v zákoně o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních. Nestanoví-li zákon jinak, je pro povolení výkonu rozhodnutí věcně příslušný okresní soud (okrajno sodišče). (článek 5 zákona o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních)

Soudem, který je místně příslušný pro rozhodnutí o návrhu na výkon soudního rozhodnutí o péči o dítě a pro samotný výkon, je soud, v jehož obvodu má trvalé nebo přechodné bydliště osoba, které bylo dítě svěřeno do péče, nebo soud, v jehož obvodu má trvalé nebo přechodné bydliště osoba, proti níž je výkon navrhován. Soudem, který je místně příslušný pro přímý výkon (článek 238.e), je soud, v jehož obvodu se dítě nachází. (článek 238.a zákona o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních)

Podle usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je povinnost vydat dítě uložena osobě, jíž se vykonávací titul týká, osobě, na jejíž vůli vydání dítěte závisí, a osobě, se kterou je dítě v době vydání usnesení. Soud v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí uvede, že povinnost vydat dítě se vztahuje i na jakoukoli jinou osobu, u níž se dítě nachází v době provedení výkonu. (článek 238.c zákona o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních)

S přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu a na ochranu zájmu dítěte soud rozhodne o výkonu rozhodnutí o svěření dítěte do péče uložením pokuty osobě, které se usnesení o nařízení výkonu týká, nebo odebráním dítěte a jeho předáním osobě, které bylo dítě svěřeno do péče. (článek 238.č zákona o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních)

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Soudní rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti je uznáno a vykonáno v souladu s nařízením Rady (ES) č. 2201/2003. Soud použije nesporné řízení podle ustanovení zákona o nesporném řízení (Zakon o nepravdnem postopku).

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

K projednání návrhů na prohlášení vykonatelnosti jsou příslušné všechny krajské soudy.

Soud, který prohlásil soudní rozhodnutí za vykonatelné, je příslušný k projednání opravného prostředku proti rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti.

Soud použije nesporné řízení podle ustanovení zákona o nesporném řízení.

Seznam krajských soudů (244 KB) (244 Kb) (244 Kb)

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním se vztahy mezi rodičem a dítětem řídí právem země jejich státní příslušnosti. Jsou-li rodiče a děti státními příslušníky různých zemí, použije se právo země, ve které mají všichni trvalé bydliště. Jsou-li rodiče a děti státními příslušníky různých zemí a nemají-li trvalé bydliště ve stejné zemi, použije se právo země, jejímž státním příslušníkem je dítě. (článek 42)

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

Upozorňujeme, že výchozí verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Rodičovská zodpovědnost – právo péče o dítě, právo na styk s dítětem - Slovensko

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Podle slovenského zákona č. 36/2005 Sb. o rodině a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o rodině“) a příslušné judikatury zahrnuje rodičovská odpovědnost (tedy rodičovská práva a povinnosti  péče o dítě) zejména výkon péče o dítě, jeho vyživovací povinnost, zastupování a správu majetku dítěte.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodiče sdílejí rodičovská práva a povinnosti vůči dítěti bez ohledu na to, zda se dítě narodilo v manželství, či mimo něj, a zda manželé žijí společně, či nikoliv (jsou sezdáni, odloučeni či rozvedeni).

Rodiče mohou být ze závažných důvodů zbaveni svých rodičovských práv a povinností (popřípadě může být výkon jejich rodičovských práv a povinností omezen) rozhodnutím soudu v souladu s ustanovením § 38 odst. 4 zákona o rodině.

Soud může přiznat výkon rodičovských práv a povinností nezletilému rodiči staršímu 16 let za účelem zajištění osobní péče o nezletilé dítě, a to za podmínek stanovených v § 29 zákona o rodině.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Ano. Jestliže rodiče nezletilého dítěte nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, byl pozastaven výkon jejich rodičovských práv a povinností, byli zbaveni rodičovských práv a povinností nebo zemřeli, ustanoví soud nezletilému dítěti poručníka, který bude zabezpečovat jeho výchovu, zastupovat ho a spravovat jeho majetek.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Soud musí rozhodnout o způsobu rozdělení a výkonu rodičovských práv a povinností (i v případě, že oba rodiče vykonávají rodičovská práva a povinnosti i nadále společně), popřípadě potvrdí dohodu rodičů.

Podle § 36 odst. 1 zákona o rodině se „rodiče nezletilého dítěte, kteří nežijí společně, mohou kdykoli dohodnout na úpravě výkonu svých rodičovských práv a povinností. Pokud k dohodě nedojde, může soud výkon rodičovských práv a povinností upravit i bez návrhu a zejména určit, kterému z rodičů svěří nezletilé dítě do péče. Ustanovení §24, §25 a §26 se použijí obdobně.“

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Dohoda rodičů o způsobu výkonu jejich rodičovských práv a povinností musí být schválena soudem.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Mimosoudně je spor možné řešit prostřednictvím mediace podle zákona č. 420/2004 Sb. o mediaci. Tento zákon se vztahuje i na spory vyplývajících ze vztahů upravených zákonem o rodině. Mediace je mimosoudní způsob řešení sporů, v jehož rámci zúčastněné strany za pomoci mediátora řeší spor plynoucí z jejich smluvního nebo jiného právního vztahu. Dohoda, kterou manželé v rámci mediačního řízení dosáhnou, musí být učiněna písemně a pro zúčastněné strany je závazná.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

V zásadě může soud rozhodnout o jakékoliv otázce, s výjimkou svěření dítěte do výlučné péče některému z rodičů. Jen jednomu z rodičů může být dítě svěřeno do péče pouze v případě, že druhý rodič byl zbaven výkonu rodičovských práv a povinností. Obvykle soud rozhodne o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do osobní péče, který z rodičů bude dítě zastupovat a který bude spravovat jeho majetek. Rozhodne rovněž o tom, jak bude rodič, kterému dítě nebylo svěřeno do osobní péče, přispívat na jeho výživu, nebo potvrdí dohodu rodičů ohledně stanovení výživného.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Pojem „rodičovská péče“ nelze v kontextu slovenského rodinného práva přeložit jednoznačně. Slovenské rodinné právo zná pojem „rodičovská práva a povinnosti“, která mají vždy oba rodiče společně (takže nikdy nemůže nastat „výhradní péče“ s výjimkou případů, kdy jeden z rodičů zemře, nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu nebo je zbaven rodičovské odpovědnosti). Toto je třeba odlišit od svěření dítěte do „osobní péče“. Bylo-li dítě svěřeno do osobní péče pouze jednoho z rodičů, může tento rodič rozhodovat ve všech rutinních otázkách každodenního života dítěte, aniž by k tomu potřeboval souhlas druhého rodiče; ke všem důležitým rozhodnutím týkajícím se výkonu rodičovských práv a povinností (správa majetku dítěte, přestěhování dítěte do zahraničí, státní občanství, udělení souhlasu s poskytnutím zdravotní péče, příprava na budoucí zaměstnání) je však souhlas druhého rodiče nezbytný. Pokud se rodiče nedohodnou, rozhodne na návrh některého z nich soud.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Soud může dítě svěřit do střídavé osobní péče obou rodičů, jestliže jsou oba způsobilí dítě vychovávat, mají zájem o dítě osobně pečovat, je-li takové opatření v zájmu dítěte a umožní-li to lépe zajišťovat jeho potřeby. Jestliže se alespoň jeden z rodičů vysloví pro střídavou osobní péči, je soud povinen zkoumat, zda je taková péče v zájmu dítěte.

Viz odpovědi na všechny předchozí otázky, zejména odpověď na otázku č. 8.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Soudem příslušným pro podávání návrhů ve věci rodičovských práv a povinností je okresní soud, v jehož obvodu má nezletilé dítě bydliště. Není třeba splnit žádné formální požadavky, ani dokládat žádné listiny, protože jde o řízení, které soud může zahájit i bez návrhu. Předkládání listin závisí na obsahu návrhu; obvykle je třeba přiložit rodný list dítěte.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Řízení je zrychlené a méně formální. Lze nařídit předběžné opatření, které představuje naléhavé řízení.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Všechna řízení ve věcech úpravy rodičovských práv a povinností jsou osvobozena od soudních poplatků. Systém právní pomoci na Slovensku se v současnosti omezuje na osvobození od soudních poplatků a na bezplatné ustavení právního zástupce. Vzhledem k nesporné povaze řízení ve věcech rodičovských práv a povinností není zastoupení advokátem obvyklé. Pokud jsou nicméně splněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může soud i bez návrhu bezplatně ustavit právního zástupce, včetně advokáta, jestliže dospěje k závěru, že právní zastoupení je pro účinnou ochranu zájmů účastníka řízení nezbytné.

Účastníky, kteří zažádají o ustavení advokáta a kteří splňují podmínky stanovené pro osvobození od soudních poplatků, odkáže soud na Centrum právní pomoci (Centrum právnej pomoci). Soud účastníky o této možnosti poučí. Soud může účastníka zcela nebo zčásti osvobodit od soudních poplatků, jestliže je to odůvodněno okolnostmi případu a jestliže toho účastník nevyužívá svévolně nebo v případech, kdy zjevně nemá naději na úspěch či tak postupuje za účelem maření výkonu spravedlnosti. Pokud soud nerozhodne jinak, uplatní se rozhodnutí o osvobození na celé řízení a má zpětnou účinnost. Poplatky uhrazené před přijetím rozhodnutí o osvobození se však nevracejí.

Systém poskytování právní pomoci a zabezpečení jejího poskytovaní Centrem právní pomoci pro fyzické osoby, které v důsledku své materiální nouze nemohou využívat právní služby na řádné uplatnění a ochranu svých práv, jakož i rozsah jejího poskytování upravuje zákon č. 327/2005 Sb., o poskytovaní právní pomoci osobám v materiální nouzi.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano, proti rozhodnutí ve věcech rodičovských práv a povinností je možné se odvolat.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Místně příslušným soudem pro výkon rozhodnutí ve věcech nezletilých dětí je soud, v jehož obvodu má nezletilé dítě bydliště určené na základě dohody rodičů nebo jiným zákonným způsobem. Postup, který se při výkonu rozhodnutí uplatní, se řídí zákonem č. 161/2015 Sb. o občanský soudní řád pro nesporná řízení (Civilný mimosporový poriadok). Podrobnosti o výkonu rozhodnutí ve věcech nezletilých jsou upraveny ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky č. 207/2016 Sb., která se rovněž vztahuje na výkon cizích rozhodnutí.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Soudní rozhodnutí, která se týkají rodičovských práv a povinností a která byla vydána soudy jiných členských států, jsou ve Slovenské republice v souladu s nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti uznávána a vykonávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení (čl. 21 odst.1), tedy bez nutnosti prohlásit rozhodnutí za vykonatelné.

Zainteresovaná osoba však může podat návrh na prohlášení rozhodnutí ve věcech rodičovských práv a povinností vydaného v jiném členském státě za vykonatelné; v takovém případě se bude postupovat podle ustanovení oddílu 2 kapitoly III nařízení.

Návrh na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí se podává k okresnímu soudu, v jehož obvodu má dítě obvyklé bydliště, a pokud takový soud neexistuje, je pro řízení příslušný okresní soud Bratislava I.

K návrhu na uznání rozhodnutí nebo prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí musí být přiložena kopie rozhodnutí ve věci rodičovských práv a povinností, která splňuje požadavky stanovené pro ověření pravosti rozhodnutí, a osvědčení tohoto rozhodnutí, které na žádost zúčastněné strany vystaví původní soud, tedy soud, který rozhodnutí o rodičovských právech a povinnostech vydal.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání a výkon rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

K podání návrhu na uznání rozhodnutí (včetně návrhu na neuznání) ve věcech rodičovské odpovědnosti je příslušný okresní soud v místě bydliště dítěte, nebo nemá-li dítě bydliště ve Slovenské republice, je příslušný Okresní soud Bratislava I.

V případě návrhu na výkon (včetně návrhu na zamítnutí výkonu) ve věcech rodičovské odpovědnosti je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má nezletilá osoba bydliště, nebo není-li místně příslušný soud znám nebo pokud okresní soud, v jehož obvodu se nezletilá osoba zdržuje, nemůže včas zasáhnout.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Slovenské soudy rozhodují o věcech týkajících se rodičovských práv a povinností pouze v případě, že dítě má obvyklý pobyt na území Slovenské republiky. Jestliže dítě na Slovensku nezdržuje, avšak má zde svůj obvyklý pobyt, popřípadě nežijí-li rodiče dítěte na Slovensku nebo jsou-li občany jiných států, ustanovení slovenského práva se uplatní v souladu s Haagskou úmluvou o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (oznámení. č. 344/2002 Sb.) (kapitola III úmluvy).

Podle zákona č. 97/1963 o mezinárodním právu soukromém a procesním se vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně rozhodnutí o přiznání či zbavení rodičovských práv a povinností, řídí právem země obvyklého pobytu dítěte. Ve výjimečných případech může soud přihlédnout k právní úpravě platné ve státě, k němuž má daná věc nejužší vztah, je-li to v zájmu ochrany dítěte nebo jeho majetku. Rodičovská práva a povinnosti založené právem státu, v němž dítě původně mělo svůj obvyklý pobyt, zůstávají platná i v případě, že se místo obvyklého pobytu dítěte změní. Jestliže ani jednomu z rodičů nevznikla rodičovská práva a povinnosti, které uznává slovenské právo, získají tato práva a povinnosti okamžikem, kdy se místo obvyklého pobytu dítěte přesune na území Slovenské republiky. Výkon rodičovské odpovědnosti se řídí právem státu obvyklého pobytu dítěte.

Ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním se uplatní pouze v případě, že nebyla uzavřena mezinárodní smlouva, popřípadě pokud platná mezinárodní smlouva neobsahuje kolizní kritéria, která by určovala rozhodné právo.

Kromě Haagské úmluvy z roku 1996 je Slovenská republika vázána řadou bilaterálních smluv, které obsahují ustanovení o rozhodném právu, přičemž tato ustanovení mají v řízeních ve věcech rodičovských práv a povinností přednost před ustanoveními zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Jedná se o následující dohody:

Bulharsko: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Sofie, 25. listopadu 1976, vyhláška č. 3/1978 Sb.)

Chorvatsko, Slovinsko: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Bělehrad, 20. ledna 1964, vyhláška č. 207/1964 Sb.)

Maďarsko: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Bratislava, 28. března 1989, sdělení. č. 63/1990 Sb.)

Polsko: Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních (Varšava, 21. prosince 1987, vyhláška č. 42/1989 Sb.)

Rumunsko: Smlouva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních (Praha, 25. října 1958, vyhláška č. 31/1959 Sb.)

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Nositel rodičovské odpovědnosti má povinnost zajistit vyvážený rozvoj a blaho dítěte v souladu s jeho individuálními potřebami a přáními. Rodičovská odpovědnost (péče) má tudíž zajistit blízké a citové vztahy zejména mezi dětmi a jejich rodiči.

Dětem je nutno zajistit náležitou péči a výchovu, jakož i dohled a ochranu odpovídající jejich věku a stupni vývoje. Děti by měly být vychovávány v bezpečném a stimulujícím prostředí a mělo by se jim dostat vzdělání, které odpovídá jejich dispozicím a přáním.

Děti musí být vychovávány s porozuměním, jistotou a citem. Nesmí být podrobovány tělesným trestům ani jinak zneužívány. Děti by měly být podporovány a povzbuzováyny k samostatnosti, odpovědnosti a dospělosti (Zákon o péči o dítě a o právu na styk s dítětem č. 361/1983, § 1).

Nositel rodičovské odpovědnosti musí zajistit blaho a rozvoj dítěte, jak je popsáno výše. Za tímto účelem má právo rozhodovat o péči o dítě, jeho výchově, místu bydliště a jiných osobních záležitostech. Při rozhodování je nutno zohlednit názor dítěte.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Jsou-li rodiče dítěte v době jeho narození manžely, mají rodičovskou odpovědnost oba dva. Nejsou-li rodiče dítěte v době jeho narození manžely, vykonává rodičovskou odpovědnost matka. Rodiče se mohou dohodnout na péči v souvislosti s uznáním otcovství. Vykonává-li výlučnou péči o dítě jeden z rodičů a uzavřou-li rodiče poté manželství, přebírají rodičovskou odpovědnost oba rodiče.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Kromě rodičů nebo místo nich může soud svěřit dítě do péče jedné či více osobám s jejich souhlasem. Toto rozhodnutí musí být založeno na nejlepším zájmu dítěte a vydat je lze pouze v případě, existuje-li z hlediska dítěte přesvědčivý důvod pro svěření péče jiné osobě než rodičům. Jestliže rodiče zemřeli, musí kroky k svěření dítěte do péče podniknout rada pro sociální záležitosti.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Právo péče a právo na styk s dítětem je vždy nutné upravit podle nejlepšího zájmu dítěte a tak, aby bylo možno tato práva v budoucnu vykonávat co nejlepším způsobem. Rodiče mohou uzavřít dohodu o výkonu rodičovské odpovědnosti. Nemohou-li rodiče dospět k dohodě, je nutné předložit spor soudu.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Dohoda o péči o dítě musí být vyhotovena písemně a lze ji předložit ke schválení místnímu orgánu sociální péče. Orgán sociální péče musí zajistit, aby byla dohoda v nejlepším zájmu dítěte. Dohoda potvrzená orgánem sociální péče je platná a vykonatelná jako pravomocné soudní rozhodnutí.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Nemohou-li manželé dospět k dohodě, mohou požádat o pomoc pracovníka místního orgánu péče o dítě nebo rodinného mediátora. Pracovníci orgánu péče o dítě poskytují rodičům pomoc a mají pravomoc potvrzovat dohody, které uzavřou. Potvrzená dohoda se považuje za rovnocennou soudnímu rozhodnutí. Rodinní mediátoři jsou rodičům nápomocni při řešení jejich sporů smírnou cestou a mohou jim pomoci i při vypracovávání dohod. Rodinní mediátoři musí věnovat zvláštní pozornost zajištění nejlepšího zájmu nezletilých dětí v rodině.

Rozhodovací pravomoc soudu se vztahuje na péči o dítě, zajištění bydlení, právo na styk a výživné. (Zákon o mediaci v občanských věcech a potvrzení smírů u obecných soudů č. 394/2011, § 10). Soudní mediace je zvláštní nezávislý na soudním řízení. Je zahájena, je-li věc projednávaná u soudu postoupena k soudní mediaci, nebo na přímou žádost stran sporu. Mediátorem je soudce, kterému je nápomocen odborník, zpravidla psycholog nebo sociální pracovník. Potvrzená dohoda se považuje za rovnocennou soudnímu rozhodnutí. Nelze-li dohody dosáhnout, je věc vrácena k soudnímu řízení, nebo soud danou věc uzavře.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Rozhodovací pravomoc soudu se vztahuje na péči o dítě, zajištění bydlení a právo na styk. V případě potřeby může soud rozhodnout také o právech a povinnostech opatrovníka a o rozdělení povinností mezi opatrovníky. Při rozhodování o právu na styk musí soud podrobně upravit podmínky návštěv a otázku, s kým bude dítě žít. V souvislosti s rozhodnutím o péči o dítě lze rovněž rozhodnout i o výživném.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

V případě, že je dítě svěřeno do péče výlučně jednomu rodiči, činí tento veškerá rozhodnutí související s péčí o dítě. Soudní rozhodnutí však může obsahovat ustanovení o právech a povinnostech nositele práva výlučné péče o dítě, včetně práva na změnu bydliště dítěte.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Nositelé společného práva péče o dítě sdílejí odpovědnost za veškeré záležitosti týkající se dítěte. Žijí-li nositelé společného práva péče o dítě odděleně, přijímají každodenní rozhodnutí týkající se dítěte v závislosti na tom, u kterého nositele dítě žije. U důležitých rozhodnutí se však vyžaduje souhlas obou nositelů. K takovýmto rozhodnutím patří například změna náboženství nebo místa bydliště dítěte, záležitosti týkající se cestovního dokladu, rozhodnutí o vzdělávání a zdravotní péči nebo otázky nemocniční péče.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Písemný návrh na svěření péče nebo úpravu práva na styk je nutno podat okresnímu soudu (käräjäoikeus) v místě bydliště dítěte. Návrh může podat jeden z rodičů nebo oba rodiče, nositel práva péče o dítě nebo rada pro sociální záležitosti. V návrhu je třeba uvést nárok a jeho odůvodnění. Je třeba přiložit veškeré dokumenty, které mají být použity jako důkazy. Návrh je nutno podepsat a předložit okresnímu soudu osobně, nebo prostřednictvím pověřeného zástupce. Návrh lze zaslat rovněž poštou nebo faxem. Daná věc se začne projednávat, jakmile okresní soud přijme příslušný návrh.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Ve věcech týkajících se péče se použije zákon o péči o dítě a o právu na styk s dítětem. Podle tohoto zákona musí soud při projednávání záležitosti týkající se péče nebo práva na styk poskytnout rodičům a nositeli práva péče o dítě možnost se vyjádřit. Soud může vyslechnout i dítě, je-li to z pádných důvodů nezbytné k vyřešení dané věci. Soud si obvykle vyžádá rovněž zprávu rady pro sociální záležitosti ohledně o situace dítěte.

Při projednávání dané věci může soud vydat předběžné rozhodnutí o tom, s kým by mělo dítě žít, a o úpravě práva na styk a souvisejících podmínkách. Ve zvláštních případech může soud svěřit dítě do dočasné péče, než bude vydáno konečné rozhodnutí. Proti předběžnému soudnímu rozhodnutí se nelze odvolat. Toto rozhodnutí je platné do doby, než soud dospěje ke konečnému rozhodnutí.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Právní pomoc je dostupná v řízení o svěření péče. Dostupnost právní pomoci závisí na osobním příjmu. Více informací o právní pomoci ve Finsku je k dispozici na: https://oikeus.fi/oikeusapu/en/index.html.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Proti rozhodnutí okresního soudu lze podat opravný prostředek odvolacímu soudu (hovioikeus).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí týkající se rodičovské odpovědnosti jsou vykonávána podle zákona o výkonu rozhodnutí ve věcech péče o dítě a práva na styk s dítětem 619/1996. O výkon rozhodnutí musíte požádat písemně okresní soud v místě bydliště dítěte nebo odpůrce. O výkon rozhodnutí týkajícího se rodičovské odpovědnosti však lze požádat soudního vykonavatele, jestliže od vydání rozhodnutí uplynuly méně než tři měsíce. Rozhodnutí musí být přiloženo k návrhu.

Po obdržení návrhu a prohlášení odpůrce soud obvykle přidělí mediátora rady pro sociální záležitosti, aby danou věc projednal. Mediátor kontaktuje rodiče, aby s nimi a pokud možno i s dítětem danou záležitost projednal. Mediátor se rovněž pokusí uspořádat společnou schůzku s oběma rodiči. Mediátor poté podá zprávu soudu, načež soud v dané věci rozhodne. Soud může rovněž nařídit, aby dítě vyšetřil lékař.

Jestliže soud rozhodne o výkonu rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti, je druhá strana povinna dítě vydat. Rozhodnutí lze posílit podmíněným uložením peněžního trestu. Jako krajní možnost může být straně, která odmítá rozhodnutí vyhovět, dítě odebráno nuceně.

Jestliže okresní soud nařídí nucené odebrání dítěte, může na žádost soudního vykonavatele mediace pokračovat i nadále.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Pro uznávání rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti vydaných v jiném členském státě se použije nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, pokud tato rozhodnutí spadají do jeho oblasti působnosti. Nařízení neplatí v Dánsku.

Podle nařízení musí být rozhodnutí týkající se zrušení manželství uznáno v ostatních členských státech, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Zúčastněná strana však může požádat o rozhodnutí o uznání či odepření uznání dotyčného rozhodnutí. Žádost o uznání se podává ve Finsku u okresního soudu v místě bydliště dítěte.

Rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti vydaná v Dánsku a rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti vydaná ve Švédsku, vyjma rozhodnutí vydaných na základě výše uvedeného nařízení, jsou vykonána podle zákona z roku 1977 o uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských věcech vydaných severskými soudy (laki yksityisoikeudellista vaatimusta koskevien pohjoismaisten tuomioiden tunnustamisesta ja täytäntöönpanosta 588/1977). Zvláštní potvrzení o uznání rozhodnutí se nevydává. Návrhy na výkon rozhodnutí se podávají okresnímu soudu.
Všechna ostatní zahraniční rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti jsou ve Finsku uznána bez zvláštního potvrzení. Na žádost však může odvolací soud v Helsinkách (Helsingin hovioikeus) potvrdit uznání či odepřít uznání rozhodnutí ve Finsku.

Návrh na výkon vykonatelného rozhodnutí týkajícího se péče se podává okresnímu soudu v místě bydliště nebo dočasného pobytu dítěte nebo protistrany. (Viz výše oddíl 14, pokud jde o další informace o řízení o výkonu rozhodnutí.)

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Stejné řízení, jak je uvedeno v oddíle 15.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

V řízení o rodičovské odpovědnosti, které je vedeno ve Finsku, se použijí finské právní předpisy.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

„Rodičovská odpovědnost“ zahrnuje mimo jiné práva a povinnosti v souvislosti s pečováním o osobu dítěte a jeho majetek a zahrnuje otázky týkající se péče o dítě, místa bydliště dítěte, styku s dítětem a opatrovnictví.

Právem péče o dítě se rozumí právní odpovědnost za osobu dítěte. Osoba, jíž bylo dítě svěřeno do péče, má právo a povinnost rozhodovat o osobních záležitostech dítěte, jako je místo bydliště dítěte a škola, kterou dítě navštěvuje. Osoba, které bylo dítě svěřeno do péče, odpovídá za uspokojení potřeb dítěte v oblasti péče, bezpečnosti a náležité výchovy. Osoba, které bylo dítě svěřeno do péče, odpovídá rovněž za zajištění potřebného dohledu na dítě úměrně jeho věku, rozvoji a jiným okolnostem a musí sledovat, zda se dítěti dostává uspokojivé podpory a vzdělání. S tím, jak dítě roste a vyvíjí se, musí osoba, které bylo dítě svěřeno do péče, brát v rostoucí míře v potaz názory a přání dítěte.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Zákonným opatrovníkem dítěte jsou obvykle jeho rodiče nebo jeden z nich. Jsou-li rodiče dítěte v okamžiku narození manželi, mají automaticky společnou péči o dítě. Jestliže rodiče uzavřou manželství později, nabývají společnou péči automaticky uzavřením manželství. Nejsou-li rodiče v době narození dítěte manžely, má právo péče o dítě matka. Rodiče však mohou snadno dosáhnout společné péče registrací. Rodič, který nemá právo péče o dítě, se může za účelem svěření dítěte do společné péče, nebo do výlučné péče obrátit rovněž na soud.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

V určitých případech může být péče o dítě přenesena z rodičů dítěte nebo z jednoho z nich na ustanoveného opatrovníka. Takovéto přenesení péče může být relevantní v případě, je-li některý rodič obviněn ze zneužívání nebo zanedbávání dítěte či se v péči o dítě dopouští jiných chyb, které mohou představovat trvalé ohrožení zdraví dítěte nebo jeho rozvoje. Přenesení péče může být vhodné rovněž v případě, je-li jednomu či oběma rodičům trvale bráněno péči o dítě vykonávat.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Jestliže se rodiče rozvedou, pokračuje společná péče, aniž by soud musel o této záležitosti rozhodnout společně s rozvodem manželství. Chce-li některý z rodičů úpravu péče změnit, musí požádat o zrušení společné péče.

Chce-li některý z rodičů změnu v úpravě péče, může otázku péče vyřešit soud. Rodiče dítěte se musí před zahájením soudního řízení týkajícího se péče o dítě, pobytu a práva na styk s dítětem zúčastnit informačního pohovoru s výborem sociálních služeb (viz také oddíl 6 níže).

Pokud se rodiče na změně dohodnou, mohou tuto záležitost vyřešit dohodou, bez účasti soudu. Aby byla tato dohoda platná, musí ji schválit výbor sociálních služeb. Totéž platí pro otázky týkající se toho, se kterým z rodičů by mělo dítě žít a jak by měl být upraven styk s druhým rodičem.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Dohoda musí být vyhotovena písemně a podepsána oběma rodiči. Dále musí být schválena výborem sociálních služeb v obci, ve které je dítě evidováno.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Obec má prostřednictvím výboru sociálních služeb povinnost nabídnout rodičům profesionální mediaci za účelem dosažení dohody ve věcech týkajících se péče, bydliště a styku. Mediace je dobrovolná. Je proto třeba, aby o mediaci požádali oba rodiče společně. Pokud se rodiče dohodnou na věcech týkajících se péče, bydliště a styku, mohou podepsat dohodu, která má po schválení výborem sociálních služeb stejný účinek jako soudní rozhodnutí.

Obecně platí, že od 1. března 2022 se rodiče dítěte musí nejprve účastnit informačních setkání s obcí, než je možné zahájit soudní řízení. To znamená, že rodiče se musí nejprve obrátit na obec, aby se pokusili spor vyřešit s pomocí obecního výboru sociálního zabezpečení (často jde o odbor nazývaný odbor rodinného práva). Za zajištění toho, aby se tato sezení mohla konat, odpovídá výbor sociálního zabezpečení obce, v níž je dítě evidováno. Na informačních setkáních obdrží rodiče relevantní informace, jejichž cílem je nalézt pro dítě nejlepší řešení ve věcech péče o dítě, bydliště a styku s dítětem. Rodičům je jako výchozí bod nabízena mediace a v případě potřeby jim je nabídnuta podpora a pomoc v jiných formách. Po skončení setkání je vydána zpráva, která se použije v případě, že se rodiče stále nedohodli a rozhodnou se obrátit se s věcí na soud. Jestliže se po informačním setkání rodiče obrátí na soud, může je soud odkázat na výbor sociálních služeb za účelem mediace, pokud se tato mediace neuskutečnila již dříve a soud se domnívá, že existuje prostor pro dosažení smírných řešení. Pokud se rodiče zúčastnili mediace, avšak k dohodě nedospěli, může soud místo toho ustanovit osobu, která zprostředkuje mediaci mezi rodiči. Soud má obecnou povinnost usilovat ve věcech týkajících se péče, bydliště a styku o smírná řešení.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soud může rozhodnout o (výlučné nebo společné) péči o dítě, o bydlišti dítěte (s kterým z rodičů má dítě žít, nebo o tom, zda má dítě žít střídavě s oběma rodiči), a o právu na styk s dítětem (právo dítěte na styk s rodičem, s nímž dítě nežije).

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Rodič, který má dítě ve výlučné péči, má právo rozhodovat sám o osobních záležitostech dítěte. Osoba, jíž bylo dítě svěřeno do péče, nemusí v těchto záležitostech konzultovat druhého rodiče nebo získat jeho souhlas. Dítě však má právo na styk s druhým rodičem a osoba, které je dítě svěřeno do péče, má povinnost toto právo umožnit. Osoba, které je dítě svěřeno do péče, má povinnost poskytovat druhému rodiči informace za účelem usnadnění styku s dítětem.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Společná péče znamená, že rodiče musí o osobních záležitostech dítěte rozhodovat společně. Výchozím bodem je to, že se rodiče musí dohodnout na všech záležitostech týkajících se dítěte. V případě neshody ohledně záležitostí týkajících se styku s dítětem a bydliště dítěte však může rozhodnout soud (viz výše).

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Ve věcech týkajících se péče, bydliště nebo styku může rodič podat žalobu k okresnímu soudu (tingsrätt) v místě bydliště dítěte. Není-li příslušný okresní soud, má příslušnost okresní soud ve Stockholmu (Stockholms tingsrätt). Záležitosti týkající se péče, bydliště a styku mohou být projednány rovněž v rámci řízení o rozvod manželství.

Návrh na předvolání k soudu musí být vyhotoven písemně a podepsán osobně navrhovatelem nebo jeho zástupcem. Návrh musí obsahovat informace o stranách, konkrétní nárok (tj. věc, o které má soud rozhodnout), základ návrhu, informace o předložených důkazech a o tom, co mají jednotlivé důkazy prokazovat, a informace o okolnostech, na jejichž základě má soud příslušnost rozhodovat. Spolu s návrhem je nutno předložit písemné důkazy.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Záležitosti týkající se péče, bydliště a styku nejsou diskreční.

Záležitosti týkající se péče, bydliště a styku je obecně nutné projednat neprodleně. Soud může ve věcech péče, bydliště nebo styku vydat předběžné rozhodnutí. Předběžné rozhodnutí se může týkat například toho, kde má dítě žít v době řešení sporu, a platí do doby, než je o dané záležitosti rozhodnuto pravomocně.

Ačkoli pro projednání záležitostí týkajících se péče, bydliště a styku neexistuje zvláštní zrychlené řízení, je v každém jednotlivém případě posouzena naléhavost dané věci.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ve věcech týkajících se péče, bydliště a styku platí obecné pravidlo, že každá strana nese své vlastní soudní náklady.

Právní pomoc lze poskytnout v případě splnění příslušných podmínek.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Proti rozhodnutí okresního soudu nebo proti usnesení týkajícímu se péče, bydliště nebo styku lze podat opravný prostředek k odvolacímu soudu (hovrätt). Aby však odvolací soud opravný prostředek přezkoumal, musí být nejprve podání odvolání připuštěno.

Proti rozhodnutí nebo usnesení odvolacího soudu lze podat opravný prostředek Nejvyššímu soudu (Högsta domstolen). Aby Nejvyšší soud opravný prostředek přezkoumal, musí být podání odvolání připuštěno.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí, usnesení nebo dohody o péči, bydlišti nebo styku jsou vykonatelné. Žádost o výkon rozhodnutí se podává u okresního soudu v místě bydliště dítěte. Není-li příslušného soudu, zabývá se záležitostí týkající se výkonu okresní soud ve Stockholmu.

Okresní soud může rozhodnout o různých opatřeních. Soud obvykle nejprve usiluje o dobrovolné předání dítěte. Není-li to možné, může soud rozhodnout o podmíněném uložení pokuty nebo odebrání dítěte. Podmíněné uložení pokuty znamená, že osoba, která se o dítě stará, je upozorněna na povinnost uhradit značnou peněžní částku, pokud dítě nepředá. Odebrání dítěte je velmi neobvyklé opatření, které je přijímáno teprve poté, co nebylo možno situaci vyřešit jinak, a s cílem zabránit způsobení vážné újmy dítěti. Odebrání znamená, že dítě převezme policie, která je poté předá osobě, jíž bylo svěřeno do péče.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

V určitých případech se použije nařízení Brusel IIa. V případě rozhodnutí, na která se nařízení vztahuje, je výchozím bodem skutečnost, že rozhodnutí je uznáno a případně vykonatelné bez zvláštního řízení.

V ostatních případech se u zemí, které podepsaly Evropskou úmluvu z roku 1980 a Haagskou úmluvu z roku 1996, použijí tyto úmluvy. Podle Evropské úmluvy z roku 1980 se návrhy na výkon rozhodnutí podávají okresnímu soudu v místě bydliště dítěte. Podle Haagské úmluvy z roku 1996 se návrhy na výkon rozhodnutí podávají k okresnímu soudu.

U rozhodnutí, která jsou nebo byla prohlášena za vykonatelná ve Švédsku, lze podat návrh na výkon (viz oddíl 15).

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání a výkon rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

V určitých případech se použije nařízení Brusel IIa. U rozhodnutí, na něž se nařízení vztahuje, je výchozím bodem to, že rozhodnutí je uznáno a případně vykonatelné bez zvláštního řízení. Je však možné požádat ve Švédsku o to, aby rozhodnutí přijaté v zahraničí nebylo ve Švédsku uznáno nebo vykonáno. Je rovněž možné požádat o stanovení, že neexistují důvody pro odmítnutí uznání rozhodnutí přijatého v zahraničí. Žádost se podává k okresnímu soudu.

Proti rozhodnutí okresního soudu o odmítnutí uznání nebo výkonu podle nařízení Brusel II lze podat opravný prostředek k odvolacímu soudu, proti jehož rozhodnutí se lze odvolat k Nejvyššímu soudu.

V případech, kdy vyvstane tato otázka, lze vznést rovněž námitku, že rozhodnutí není použitelné nebo vykonatelné.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

V zásadě se použije právo země, ve které má dítě bydliště.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rodičovskou odpovědností se rozumí veškerá práva, povinnosti, pravomoci a autorita, jež rodič dítěte má podle zákona ve vztahu k dítěti a jeho majetku. Jedná se o jakoukoli povinnost, kterou může mít ve vztahu k dítěti (např. vyživovací povinnost), a jakákoli práva, která může mít v případě úmrtí dítěte ve vztahu k jeho majetku. Podle práva Anglie a Walesu se rodičovská odpovědnost nevztahuje na rozhodnutí o tom, u koho by mělo dítě žít a s kým by mělo trávit čas.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Pokud rodiče dítěte uzavřeli manželství nebo registrované partnerství, jsou nositeli rodičovské odpovědnosti matka i otec (nebo druhý rodič ženského pohlaví). Matky mají rodičovskou odpovědnost vždy a nesezdaní otcové či druhý rodič ženského pohlaví nežijící s matkou dítěte v manželství či registrovaném partnerství ji mohou získat po dohodě s matkou, na základě soudního rozhodnutí nebo v případě registrace narození dítěte společně s jeho matkou. Nevlastní rodič může mít rodičovskou odpovědnost po dohodě s rodičem nebo rodiči dítěte, kteří mají rodičovskou odpovědnost, nebo na základě soudního rozhodnutí. Osoba, která má rozhodnutí o úpravě poměrů dítěte ohledně toho, s kým by mělo dítě žít a kdy, má rodičovskou odpovědnost po dobu platnosti tohoto rozhodnutí, nebo někdy i déle. Vydání rozhodnutí o osvojení uděluje rodičovskou odpovědnost bez časového omezení, pokud není zrušeno. Zvláštní opatrovníci (viz odpověď na otázku č. 3) nesou rodičovskou odpovědnost po dobu platnosti soudního rozhodnutí. Orgán místní samosprávy má rodičovskou odpovědnost k dítěti, pokud se dítěte týká rozhodnutí o svěření do péče. Osoba s rodičovskou odpovědností podle článku 16 Haagské úmluvy o ochraně dětí z roku 1996 si rodičovskou odpovědnost ponechává, má-li dítě obvyklé bydliště v Anglii a ve Walesu; výkon této rodičovské odpovědnosti je v souladu s právem Anglie a Walesu.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Soud může pověřit výkonem rodičovské odpovědnosti zvláštního opatrovníka, nejsou-li rodiče schopni starat se o dítě. Rodič s rodičovskou odpovědností může jmenovat osobu, která má být opatrovníkem dítěte v případě úmrtí rodiče. Místní orgán (orgán sociálního zabezpečení) bude mít rodičovskou odpovědnost v případě, je-li dítě svěřeno do jeho péče.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Rodičovská odpovědnost není dotčena, pokud se dvojice rozejde, a to bez ohledu na to, zda uzavřela manželství, či nikoli. Soud může omezit výkon rodičovské odpovědnosti, pokud to považuje za vhodné. V některých případech může soud rodičovskou odpovědnost zcela odejmout (ačkoli ji nelze odejmout rodičům, kteří jsou manželé).

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Dohoda musí být vypracována ve formě dohody o rodičovské odpovědnosti.

Podrobnosti o adresách soudů jsou k dispozici na internetových stránkách Soudní služby Jejího Veličenstva (Her Majesty’ s Courts and Tribunals Service – MCTS). K formuláři jsou připojeny pokyny. Jelikož uzavření dohody bude mít vážný dopad na právní postavení obou rodičů, doporučuje se, aby si před vyplněním formuláře vyžádali právní poradenství. Jméno a adresu právního zástupce v požadovaném místě v Anglii a ve Walesu mohou získat od služby Právnické společnosti pro vyhledání právního zástupce (Law Society Find a Solicitor Service) (00 44 (0)20 7242 1222) nebo:

• místního soudu pro rodinné záležitosti
• poradny pro občany (Citizens Advice Bureau)
• právního centra (Law Centre)
• místní knihovny.

Za určitých okolností mohou být rovněž způsobilí pro právní pomoc.

Rodiče musí prokázat svou totožnost a jejich podpisy musí ověřit pověřený soudní úředník. Matka by měla s sebou mít soudní doklad o tom, že je matkou dítěte, takže bude zapotřebí kopie úplného rodného listu dítěte. Bude muset rovněž prokázat svou totožnost dokladem s fotografií a podpisem (jako je fotokarta, služební průkaz nebo cestovní pas). Otec musí prokázat svou totožnost dokladem s fotografií a podpisem (jako je fotokarta, služební průkaz nebo cestovní pas).

Po podpisu formuláře a jeho potvrzení by měly být vyhotoveny dvě kopie. Originál formuláře dohody a kopie mohou být doručeny nebo zaslány na adresu ústředního soudu pro rodinné záležitosti

Central Family Court,
First Avenue House,
42-49 High Holborn,
London WC1V 6NP.

Ústřední soud pro rodinné záležitosti dohodu zaeviduje a ponechá si originál. Kopie se orazítkují a vrátí se rodičům na adresu uvedenou v dohodě. Dohoda nevstoupí v platnost, dokud nebude přijata a zaevidována u ústředního soudu pro rodinné záležitosti. Za registraci dohody o rodičovské odpovědnosti není stanoven žádný poplatek. Existuje-li více než jedno dítě, vyplní se pro každé dítě samostatný formulář.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Mediační služby jsou k dispozici s cílem pomoci rodičům dosáhnout uspokojivého ujednání s ohledem na budoucí rodičovskou péči o dítě. Každá dosažená dohoda musí být zaregistrována u soudu. Registrace je nutná k potvrzení platnosti dohody a k tomu, aby se dohoda stala vykonatelnou.

Více informací o rodinné mediaci je k dispozici na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce může rozhodnout o tom, s kým má dítě žít a kdy. Soudce může rovněž rozhodnout o tom, s kým má dítě trávit čas nebo být jinak v kontaktu a kdy. Rodiče se vybízejí, aby dospěli k dohodě o styku s dítětem. Soudy nerozhodují o výživném pro děti, neboť v případě, že se rodiče nemohou mezi sebou dohodnout, přebírá toto Útvar pro zabezpečení výživného na děti (Child Maintenance Service). Rodiče se obvykle dohodnou na tom, jakou školu bude dítě navštěvovat; není-li možné dosáhnout dohody, může o tom rozhodnout soudce, který vydá konkrétní rozhodnutí v dané věci. Dítě si ponechává své vlastní jméno, nerozhodne-li soud jinak. Soud může rovněž zabránit osobě ve výkonu části rodičovské odpovědnosti, a to vydáním soudního zákazu. Soud může rozhodnout také o trvalém přemístění z jurisdikce a o změně příjmení (viz otázka č. 8).

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Soud očekává, že rodiče rozhodují společně na základě dohody. Pokud mají rodičovskou odpovědnost oba rodiče, musí mít rodič, jemuž bylo vydáno rozhodnutí o úpravě poměrů dítěte ohledně toho, s kým má dítě žít, souhlas rodiče, který nežije ve společné domácnosti, (a jiné osoby s rodičovskou odpovědností) s trvalým přemístěním dítěte ze Spojeného království, nebo musí mít povolení soudu. Rodič, s nímž má dítě podle nařízení soudu žít, se může pohybovat v rámci jurisdikce (Anglie a Wales). V případě změny příjmení dítěte se vyžaduje souhlas všech osob s rodičovskou odpovědností nebo povolení soudu.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Rodiče sdílejí bydliště. Dítě tráví část svého času s každým rodičem tak, jak bylo nařízeno soudem. Mohou existovat praktické dopady na výši výživného na dítě.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Žádost lze podat soudu pro rodinné záležitosti podle § 4 zákona o dětech z roku 1989 (Children Act 1989). Informace o kontaktních údajích soudů jsou k dispozici na internetových stránkách Soudní služby Jejího Veličenstva. Na této internetové stránce je rovněž k dispozici formulář žádosti. Každé osobě s rodičovskou odpovědností musí být zaslána kopie formuláře žádosti. Dokumenty budou předloženy později podle nařízení soudu.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Postup je uveden výše. Neexistuje zrychlené řízení za účelem nabytí rodičovské odpovědnosti.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Právní pomoc bude k dispozici pouze v případě, že bylo prokázáno domácí násilí.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano. Rozhodnutí soudce (District Judge) o rodičovské odpovědnosti na první stupni lze napadnout u soudce soudu druhého stupně (Circuit Judge). Opravné prostředky proti rozhodnutí soudce soudu druhého stupně lze podat soudci vrchního soudu (High Court).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Rodičovská odpovědnost je právem a nemůže být sama vymáhána. Neschopností vykonávat rodičovskou odpovědnost se lze zabývat na základě návrhu podaného soudu pro rodinné záležitosti za účelem řešení konkrétní sporné otázky, jako je například vyživovací povinnost vůči dítěti. Údaje o adresách soudů jsou uvedeny zde.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Pokud si přejete vykonat rozhodnutí o právu na styk s dítětem nebo rozhodnutí podle čl. 11 odst. 8 nařízení Rady (ES) č. 2001/2003 (Brusel Iia) z jiného členského státu, měli byste získat osvědčení vyžadované podle nařízení od soudu, který rozhodnutí vydal, a požádat hlavní podatelnu (Principal Registry) na adrese ústředního soudu pro rodinné záležitosti o uznání nebo výkon rozhodnutí. Pokud jde o registraci, uznání nebo neuznání jiných rozhodnutí, měli byste se obrátit na hlavní podatelnu.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Rozhodnutí byste museli napadnout u soudu v původní jurisdikci před jeho vynesením. Pokud tak stanoví právní předpisy tohoto státu, měl by být každý, kdo má zájem na věci, informován o tom, že soud projednává návrh na vydání rozhodnutí. Právo tohoto členského státu stanoví, jaká opatření můžete přijmout, abyste se proti tomuto rozhodnutí ohradili.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Řízení musí být zahájeno u příslušného soudu v místě obvyklého bydliště dítěte.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Vyhláška Severního Irska o dětech z roku 1995 (Children (Northern Ireland) Order 1995) definuje rodičovskou odpovědnost jako veškerá práva, úkoly, pravomoci a povinnosti, které má rodič podle zákona ve vztahu k dítěti. Tato vyhláška neuvádí výčet těchto práv a povinností. Bylo však uznáno, že osoby s rodičovskou odpovědností mají:

• povinnost chránit dítě, zajistit domov a péči o dítě,
• možnost určit, kde by dítě mělo žít,
• možnost rozhodovat o tom, kdo může být s dítětem ve styku,
• povinnost zajistit vzdělání dítěte,
• právo udělit souhlas s vydáním cestovního pasu,
• povinnost zajistit lékařskou péči nebo pomoc a právo udělit souhlas s lékařskou péčí nebo pomocí,
• právo pojmenovat dítě,
• právo zajistit pro dítě náboženskou výchovu.

Rodičovská odpovědnost by měla být vykonávána vždy v nejlepším zájmu dítěte a před přijetím důležitého rozhodnutí by měli být konzultováni všichni nositelé rodičovské odpovědnosti. Pokud však není možné dosáhnout dohody, může být o vyřešení dotyčné záležitosti požádán soud.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Pokud jsou rodiče dítěte v době jeho narození manželé, nese rodičovskou odpovědnost k dítěti každý z nich.

Pokud nebyli rodiče dítěte v době jeho narození manželé, bude mít matka automaticky rodičovskou odpovědnost k dítěti a otec může nabýt rodičovskou odpovědnost k dítěti:

• sňatkem s matkou,
• podáním žádosti soudu, aby vydal rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti v jeho prospěch,
• uzavřením dohody s matkou o rodičovské odpovědnosti (viz otázka č. 5) nebo
• registrací jako otec dítěte (to se týká pouze narození registrovaných ve Spojeném království po 15. dubnu 2002).

Pokud nesezdaný otec nabyl rodičovskou odpovědnost na základě soudního rozhodnutí, dohody nebo registrace, může být výkon této odpovědnosti ukončen pouze rozhodnutím soudu.

Jestliže soud vydá nesezdanému otci rozhodnutí o bydlišti dítěte, musí v případě, že by jinak neměl rodičovskou odpovědnost, vydat v jeho prospěch také rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti.

Osoby, které nejsou rodiči, mohou nabýt rodičovskou odpovědnost k dítěti na základě soudního rozhodnutí.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Osoba, která má rodičovskou odpovědnost k dítěti, nemůže tuto odpovědnost postoupit ani převést. Může však pověřit výkonem této odpovědnosti jejím jménem jinou osobu.

Osoba, která není rodičem, může mimoto nabýt rodičovskou odpovědnost k dítěti získáním soudního rozhodnutí (například rozhodnutí o bydlišti, rozhodnutí o okamžité ochraně nebo rozhodnutí o svěření do péče).

Rodič totiž neztrácí automaticky rodičovskou odpovědnost k dítěti pouze z toho důvodu, že ji nabyla jiná osoba. Rozhodnutí o osvojení však přenáší rodičovskou odpovědnost z biologických rodičů na osvojitele.

Je-li rodič nositelem rodičovské odpovědnosti k dítěti, může jmenovat osobu, která má být opatrovníkem dítěte v případě úmrtí rodiče.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Rodičovská odpovědnost k dítěti pokračuje i po rozvodu a je omezena pouze v rozsahu, v jakém dobrovolná dohoda nebo soudní rozhodnutí urovnává spory mezi rodiči nebo rodiči a třetími osobami.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Jestliže rodiče nejsou sezdaní, mohou uzavřít dohodu o rodičovské odpovědnosti. Tato dohoda musí být:

• uzavřena ve formě stanovené v předpisech Severního Irska týkajících se dětí (dohoda o rodičovské odpovědnosti) z roku 1996 (Children (Parental Responsibility Agreement) Regulations (Northern Ireland) 1996),
• dosvědčena a
• podána spolu se dvěma kopiemi úřadu péče a ochrany (Office of Care and Protection) při Královském soudním dvoře (Royal Courts of Justice) na adrese Chichester Street, Belfast, BT1 3JF.

Pokud byli rodiče manželé, mohou se v případě rozluky nebo rozvodu dohodnout na tom, jak chtějí plnit své rodičovské povinnosti, a nechat tuto dohodu schválit ve formě soudního rozhodnutí, jež může být později změněno s přihlédnutím ke změně okolností.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

V Severním Irsku existuje řada agentur, které poskytují mediační služby a mohou pomoci při smírném řešení sporů. Informace jsou k dispozici na internetových stránkách UK College of Family Mediators, Family Mediation Northern Ireland, Barnado's Northern Ireland, Family Support Northern Ireland, Dispute Resolution Service Northern Ireland a Mediation and Counselling Northern Ireland.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudy v Severním Irsku mají k dispozici širokou škálu pravomocí, a mohou řešit zejména otázky týkající se –

• přemístění dítěte ze Severního Irska,
• bydliště dítěte (kde a s kým by dítě mělo žít),
• styku (kdy, kde a kým může být dítě v kontaktu),
• finančního zajištění,
• vzdělávání,
• náboženské výchovy,
• lékařského ošetření,
• správy majetku dítěte.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Soudy uznaly potřebu flexibilních a praktických ujednání, je-li to možné. Pokud se o dítě stará jeden rodič, musí být tento rodič schopen přijímat rozhodnutí, která je třeba učinit v době, kdy je dítě v jeho péči.

Zároveň se očekává, že významná rozhodnutí budou projednána s druhým rodičem a vyřešena smírnou cestou. Pokud však není dosaženo dohody, může soud vydat rozhodnutí v konkrétní věci (které řeší konkrétní otázku) nebo zákaz (který upřesňuje druh rozhodnutí, jež nelze přijmout bez souhlasu soudu).

Existuje-li s ohledem na dítě platné rozhodnutí o bydlišti, nesmí žádná osoba změnit příjmení dítěte nebo je přemístit ze Spojeného království na dobu delší než jeden měsíc bez písemného souhlasu každé osoby, která má rodičovskou odpovědnost, nebo svolení soudu.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Je-li dítě s jedním rodičem, přijímá tento rodič potřebná běžná rozhodnutí. Očekává se však, že ohledně důležitých rozhodnutí bude konzultován druhý rodič.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Návrh na vydání rozhodnutí, kterým se přiznává rodičovská odpovědnost, by měl být zpravidla podán soudu pro rodinné záležitosti (Family Proceedings Court). Pokud však u jiného soudu probíhají jiná rodinná řízení týkající se dítěte, může být návrh podán u tohoto soudu.

Řízení zahájená u soudu pro rodinné záležitosti mohou být postoupena Centru rodinné péče (Family Care Centre) nebo vrchnímu soudu (High Court), a to z řady důvodů (pokud jsou například složitá nebo se týkají otázky obecného veřejného zájmu).

Adresy a telefonní čísla soudů jsou k dispozici na internetových stránkách Soudní služby Severního Irska (Northern Ireland Courts and Tribunal Service).

Existuje řada formulářů, které je třeba vyplnit a podat v příslušné soudní kanceláři. Většinou se jedná o standardní formuláře. Soudní kancelář bude moci poskytnout kopie formulářů a vysvětlit, jak je vyplnit. Zaměstnanci soudu však nemohou poskytovat právní poradenství ani vám sdělit, co je třeba uvést. Je rovněž třeba uhradit soudní poplatek.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Při podání návrhu stanoví soudní kancelář datum konání jednání a druhá strana bude o tomto datu informována. Není-li záležitost vyřešena před stanoveným datem jednání, posoudí smírčí soudce nebo soudce důkazy a přijme rozhodnutí. Neexistuje zrychlené řízení za účelem nabytí rodičovské odpovědnosti.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Máte právo požádat o právní pomoc. Výše poskytnuté finanční pomoci (pokud bude vůbec přiznána) však podléhá posouzení finančních prostředků. I když budete uznáni za finančně způsobilé, budete možná muset poskytnout finanční příspěvek na úhradu nákladů. Po dohodě může být tento příspěvek po určitou dobu splácen Agentuře pro právní služby (Legal Services Agency). Kromě kritérií finanční způsobilosti musíte vyhovět také testu odůvodněnosti návrhu, tj. musí existovat přiměřené důvody pro zahájení řízení nebo pro obhajobu a ve všech případech musí být rozumné tak učinit.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Opravný prostředek se podává:

1. proti rozhodnutí soudu pro rodinné záležitosti Centru rodinné péče a
2. proti rozhodnutí Centra rodinné péče k vrchnímu soudu (High Court)

v případě odvolání proti vydání rozhodnutí nebo proti odmítnutí vydat rozhodnutí.

V řízení o opravném prostředku může vrchní soud na návrh účastníka řízení požádat o stanovisko ohledně právní otázky odvolací soud (Court of Appeal). V opačném případě je rozhodnutí vrchního soudu pravomocné.

Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci předložené vrchním soudem je konečné.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

U soudu pro rodinné záležitosti (jenž projednává většinu záležitostí týkajících se dětí) lze podat návrh na vyřešení určité otázky týkající se výkonu rodičovské odpovědnosti. Kontaktní údaje jsou uvedeny výše.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Nařízení Rady (ES) č. 2001/2003 („Brusel IIa“) stanoví, že některá rozhodnutí o výkonu rodičovské odpovědnosti vydaná v jednom členském státě mají být vykonána v jiném členském státě.

Rozhodnutí musí být v tomto jiném státě prohlášeno vykonatelným. V Severním Irsku musíte požádat o zaregistrování rozhodnutí u vrchního soudu.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Napadnout uznání byste museli u soudu v jiném členském státě postupem platným u tohoto soudu.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Řízení musí být zahájeno u soudu, v jehož obvodu má dítě obvyklé bydliště.

Jestliže soud v Severním Irsku rozhodne, že je příslušný zabývat se danou věcí, použije právo Severního Irska.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Ve Skotsku se práva a povinnosti rodiče nazývají „rodičovskými povinnostmi a rodičovskými právy“ (dále jen „rodičovské povinnosti a práva“).

Osoba s rodičovskou odpovědností k dítěti by měla, pokud je to proveditelné a v zájmu dítěte:

• zabezpečit a podporovat zdraví dítěte, jeho rozvoj a blaho,

• dítě usměrňovat a vést způsobem odpovídajícím stupni vývoje dítěte,

• pokud dítě nežije s rodičem, udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s dítětem,

• jednat jako zákonný zástupce dítěte.

Osoba má určitá práva, aby mohla plnit své povinnosti. Rodičovská práva:

• zajistit, aby dítě žilo s ním, nebo jinak upravit bydliště dítěte,

• kontrolovat, usměrňovat nebo vést výchovu dítěte způsobem přiměřeným stupni vývoje dítěte,

• pokud dítě nežije s rodičem, udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s dítětem,

• jednat jako zákonný zástupce dítěte.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Matka dítěte má rodičovské povinnosti a práva automaticky. Otec dítěte bude mít rodičovské povinnosti a práva, pokud:

• byl ženatý s matkou v době početí nebo později

• ke dni 4. května 2006 nebo později společně s matkou zaregistroval narození dítěte

• on a matka uzavřeli a zaregistrovali smlouvu v předepsané formě (viz odpověď na otázku č. 5)

• soud mu je přiznal.

O rodičovské povinnosti a práva může soud požádat každý, kdo má o dítě zájem.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

Ano. Soud může přiznat jiné osobě, než je rodič, rodičovské povinnosti a práva, nebo může ustanovit určitou osobu opatrovníkem dítěte.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V případě rozvodu nebo rozluky rodičů nemá toto samo o sobě vliv na to, kdo má rodičovské povinnosti a práva. Pokud se rodiče nemohou shodnout na tom, co je pro jejich dítě nejlepší, může jeden nebo oba požádat soud o rozhodnutí. Soud musí jako prvořadé hledisko uvážit blaho dítěte. Rozhodnutí nesmí vydat, ledaže by to bylo pro dítě lepší, než kdyby rozhodnutí nevydal. Soud musí rovněž s ohledem na věk a zralost dítěte zohlednit názory dítěte.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

V případě dohody, která rodičovské povinnosti a práva přiznává otci, musí být dohoda uzavřena v předepsané formě a musí být zaregistrována, aby nabyla právní účinky. Formulář je k dispozici na internetových stránkách skotské vlády.

Každý rodič musí dohodu podepsat v přítomnosti jednoho svědka, který musí být ve věku 16 let nebo starší a který musí dohodu rovněž podepsat. Tatáž osoba může dosvědčit oba podpisy. Dohoda musí být zaregistrována v rejstříku Books of Council and Session, přičemž matka má i nadále rodičovské povinnosti a práva, jež měla v době podpisu dohody.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Existují různé způsoby „alternativního řešení sporů“. K nim patří:

• rodinná mediace (kdy mediátor umožňuje rodinným příslušníkům hovořit o svých obavách, hledat možnosti a dohodnout se na dalším postupu)

• mediace za účasti právníka (v případě, že mediátorem je právník, který má rovněž kvalifikaci v oblasti mediace)

• rozhodčí řízení (kdy se strany dohodnou na jmenování osoby zvané „rozhodce“ za účelem vyřešení sporu a jsou rozhodnutím rozhodce vázány)

• právo spolupráce (Collaborative Law) (v případě, kdy mají obě strany advokáta a advokáti souhlasí s tím, že se pokusí vyřešit spor mimosoudní cestou)

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce může vydávat rozhodnutí týkající se:

• rodičovské odpovědnosti,

• rodičovských práv,

• opatrovnictví,

• správy majetku dítěte.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Na rozhodnutích týkajících se dítěte by se měly podílet všechny osoby s rodičovskými povinnostmi a právy ve vztahu k dítěti. Pokud má rodičovské povinnosti a práva pouze jeden z rodičů, může o všech záležitostech rozhodnout bez konzultace s druhým rodičem.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Pokud mají plné rodičovské povinnosti a práva ve vztahu k dítěti oba rodiče, mají oba právo žít s dítětem nebo jinak upravit bydliště dítěte. Pokud dítě žije s jedním z nich, má druhý rodič právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s dítětem.

Obecnou zásadou je, že pokud je to možné, měli by oba rodiče přispívat k výchově svých dětí, je-li to proveditelné a v zájmu dítěte. Pokud se rodiče nemohou dohodnout, může soud určit, s kým má dítě bydlet a kdy. Je možné, že soud nařídí, aby dítě bydlelo v různém čase u různých osob.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

I. Žalobu týkající se rodičovské odpovědnosti lze podat buď u soudu Court of Session, nebo u soudu Sheriff Court. Návrh lze podat v rámci běžného řízení ve věci rozvodu nebo rozluky.

ii. Rozhodnutí o tom, na který soud se obrátit, je věcí osobní volby. Není-li projednávána žaloba na rozvod nebo rozluku, je Court of Session příslušný k rozhodování o návrhu na vydání rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti, pokud má dítě obvyklé bydliště ve Skotsku, a Sheriff Court má pravomoc rozhodnout o takové žalobě, pokud má dítě obvyklé bydliště v soudním obvodu (Sheriffdom), v němž se soud zeměpisně nachází. Internetové stránky Skotské soudní služby (Scottish Courts and Tribunals Service) obsahují mapu, která ukazuje umístění soudu a uvádí adresy a kontaktní údaje.

iii. Návrh týkající se rodičovských povinností a práv musí být podán u Court of Session ve formě předvolání a u Sheriff Court ve formě počátečního návrhu na zahájení řízení. Stejně jako v případě žalob na rozvod má každý soud svůj vlastní soubor pravidel, která stanoví formu, jakou by měl návrh mít. Viz bod 11 odst. 6 na stránce o rozvodu.

Náležitosti a dokumentace

iv. Za podání takovéhoto návrhu se u kteréhokoli soudu hradí poplatek. Viz bod 11 odst. 8 na stránce o rozvodu, pokud jde o případné osvobození od poplatků.

v. U každého typu návrhu musíte předložit výpis ze záznamu o narození dítěte. Soud nepřijme fotokopii ani zkrácenou formu osvědčení.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Pro návrhy tohoto typu není k dispozici žádný zjednodušený postup. Postupy stanoví pravidla, na něž se odkazuje v bodě 11 odst. 6 na stránce o rozvodu. Je-li to považováno za nezbytné, je možné se domáhat předběžného opatření.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Poradenství a pomoc ve věcech rodičovské odpovědnosti jsou dostupné s výhradou obvyklého povinného testování finanční situace. Občanská právní pomoc je k dispozici rovněž ve věcech rodičovské odpovědnosti, s výhradou tří obvyklých povinných testů týkajících se finanční způsobilosti, přiměřenosti a pravděpodobné příčiny.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano.

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Může být zahájeno řízení v téže věci z důvodu nedodržení soudního rozhodnutí. V případě nedodržení rozhodnutí může být zahájeno řízení o pohrdání soudem.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Pokud chcete vykonat rozhodnutí z jiného členského státu, je záležitost upravena nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 (obecně známé jako Brusel IIa). Rozsudek jiného členského státu o výkonu rodičovské odpovědnosti související s dítětem je vykonatelný ve Skotsku, pokud 1) byl podán návrh a 2) v důsledku toho bylo rozhodnutí prohlášeno za vykonatelné ve Skotsku.

Postup pro podání tohoto návrhu je stanoven ve skotských právních předpisech. Návrh je nutno podat soudu Court of Session a musí k němu být přiloženy konkrétní písemnosti (které jsou uvedeny v nařízení Brusel IIa). Může být užitečné, vyžádat si právní radu v této věci.

Podle nařízení Brusel IIa jsou některá rozhodnutí vykonatelná v ostatních členských státech, aniž by bylo nutné prohlášení vykonatelnosti.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Pokud chcete napadnout rozhodnutí z jiného členského státu, je záležitost upravena nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 (obecně známé jako Brusel IIa). Nařízení Brusel IIa uvádí důvody, na jejichž základě není rozhodnutí uznáno.

Návrh je nutno podat postupem stanoveným ve skotských právních předpisech. Návrh se podává podat soudu Court of Session a musí k němu být přiloženy konkrétní písemnosti (které jsou uvedeny v nařízení Brusel IIa). Může být užitečné, vyžádat si právní radu v této věci.

Podle nařízení Brusel IIa jsou některá rozhodnutí vykonatelná a uznána v ostatních členských státech, aniž by bylo nutné prohlášení vykonatelnosti.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Je-li příslušný soud ve Skotsku, bude obecně uplatňovat skotské právo. Pokud se má za to, že se určitá otázka řídí relevantním cizím právem, které se liší od skotského práva, musí být toto právo potvrzeno a prokázáno. Mohou nastat neobvyklé okolnosti, kdy se strany dovolávají cizího práva, přičemž skotský soud může v tomto případě vzít toto v úvahu.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Pro účely gibraltarského práva odkazuje rodičovská odpovědnost na zajištění péče o dítě, dohledu a kontroly dítěte a obvykle je vykonávána rodičem nebo rodiči či ustanoveným opatrovníkem. Obecně platí, že rodič nebo opatrovník je odpovědný za péči o dítě a jeho výchovu a za správu jakéhokoliv majetku náležejícího dítěti nebo svěřenského majetku spravovaného pro dítě.

Pojem „rodičovská odpovědnost“ se vztahuje na otce, matku nebo ustanoveného opatrovníka, kteří plní své rodičovské povinnosti ve vztahu k určitému dítěti. Rodičovská odpovědnost se vztahuje také na kontrolu vykonávanou přímo nebo na základě pokynů, a to způsobem přiměřeným stupni vývoje dítěte. Vztahuje na také výchovu dítěte, na udržování pravidelných osobních vztahů a přímého kontaktu, pokud dítě nežije ve společné domácnosti s dotyčnou osobou, a na jednání jakožto zákonný zástupce dítěte v případě potřeby.

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Obecně platí, že s ohledem na péči o dítě nebo výchovu dítěte a správu jakéhokoliv majetku má matka stejná práva a pravomoci jako otec. Tato práva a pravomoci matky a otce jsou stejné a mohou být vykonávány kterýmkoli z nich bez druhého. Tato obecná práva podléhají jakémukoli rozhodnutí vydanému gibraltarskými soudy.

Pokud jsou rodiče dítěte v době jeho narození manželé, nese podle gibraltarského práva rodičovskou odpovědnost k dítěti každý z nich. Pokud však sezdáni nebyli, má při narození rodičovskou odpovědnost pouze matka. Nejedná se o striktní nebo absolutní pravidlo, neboť gibraltarské právo uznává, že pokud matka uvede otce, nabývá tento rodičovskou odpovědnost k dítěti. Stejně je tomu i v případě, nařídí-li tak soud.

Ve vztahu k dítěti však mohou mít také rodičovská práva jedna, dvě nebo více osob. Nesmí však toto právo vykonávat bez souhlasu druhého rodiče nebo případně jakékoli jiné osoby, není-li to stanoveno v rozhodnutí soudu, listině nebo dohodě.

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

V případě úmrtí rodiče se pozůstalý rodič stává opatrovníkem dítěte, a to buď sám, nebo společně s opatrovníkem ustanoveným zesnulým rodičem. Jestliže zesnulý rodič neustanovil opatrovníka, nebo je-li ustanovený opatrovník mrtvý, nebo odmítne-li jednat, může být opatrovník ustanoven soudem, pokud to soud uzná za vhodné.

Soud může na návrh matky nebo otce dítěte vydat rozhodnutí o bydlišti dítěte a o právu matky nebo otce na styk s dítětem. Soud má rovněž pravomoc rozhodnout o bydlišti dítěte u jakékoli osoby (bez ohledu na to, zda se jedná o jednoho z rodičů, či nikoli). Pokud však oba rodiče žijí společně, není rozhodnutí o bydlišti u jednoho z rodičů právně neúčinné.

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

V případě rozvodu může Nejvyšší soud Gibraltaru (Supreme Court of Gibraltar) uplatnit před vynesením konečného rozhodnutí nebo posléze pravomoc rozhodnout o péči o děti manželů, o výživném na děti a o jejich vzdělávání či dokonce nařídit řízení za účelem umístění dětí pod soudní ochranu. Nejvyšší soud nemůže vydat konečné rozhodnutí o rozvodu, dokud se nepřesvědčí o tom, že s ohledem na děti byla přijata uspokojivá opatření.

Pokud se rodiče rozejdou, může být mezi stranami uzavřena dohoda, na jejímž základě se jeden z rodičů může rozhodnout, že se vzdá všech nebo některých svých rodičovských práv. Soud však tuto dohodu neschválí, pokud se domnívá, že by provedení dohody nebylo ku prospěchu dítěte.

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Jak je uvedeno v odpovědi na otázku č. 4, pokud rodič uzavře dohodu o rozluce, podle níž má v úmyslu vzdát se všech nebo některých svých rodičovských práv, soud tuto dohodu schválí pouze tehdy, pakliže zastává názor, že její provedení bude ku prospěchu dítěte.

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Pokud byla otázka rodičovské odpovědnosti předložena v rámci řízení o rozvodu manželství, spadá rozhodnutí o této otázce do pravomoci Nejvyššího soudu Gibraltaru. Prostřednictvím manželských poraden však lze získat určitou sociální pomoc. Manželské poradenství poskytuje římskokatolická církev na Gibraltaru. Některými otázkami se lze zabývat rovněž v rámci mediace.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soudce může rozhodnout o jakýchkoli otázkách, které by podle jeho názoru mohly ovlivnit blaho dítěte.

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Je-li dítě svěřeno zcela do péče jednoho z rodičů, může tento rozhodovat o všech záležitostech týkajících se dítěte bez předchozí konzultace s druhým rodičem, ledaže by to představovalo porušení platného soudního rozhodnutí; například rozhodnutí týkajícího se styku s dítětem.

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

Společná péče o dítě znamená, že oba rodiče mají ve vztahu k dítěti stejná práva a povinnosti. Tato práva mohou být vykonávána společně, nebo samostatně.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

Je-li návrh na vydání rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti podáván v souvislosti s řízením o rozvodu nebo v důsledku tohoto řízení, měl by se předložit Nejvyššímu soudu Gibraltaru. Návrh se podává ve formě předvolání, které je doloženo listinnými důkazy. Při podání těchto písemností stanoví podatelna Nejvyššího soudu datum projednání návrhu.

Nejvyššímu soudu Gibraltaru je třeba podat také návrh na umístění dítěte, které potřebuje péči, pod soudní ochranu.

Pokud otázka rodičovské odpovědnosti nevyplyne z řízení o rozvodu manželství, lze návrh podat u gibraltarského nižšího/smírčího soudu (Magistrates’ Court of Gibraltar). Návrh by měl mít formu písemné stížnosti, v níž je uvedena požadovaná žalobní prosba a důvody, na nichž se zakládá. K návrhu by měla být přiložena kopie rodného listu dítěte a případně rovněž kopie oddacího listu. Po obdržení stížnosti zařadí soud záležitost k projednání a informuje strany o datu.

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Ve všech případech stanoví Nejvyšší soud nebo nižší/smírčí soud datum projednání příslušného návrhu a informuje strany. Strany by se ve stanovený den měly dostavit soudu, případně se svými právními zástupci.

Pokud se zdá, že dítě potřebuje péči, je k dispozici zrychlené řízení.

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

U nižšího/smírčího soudu i u Nejvyššího soudu může být dostupná právní pomoc s výhradou ověření majetkových poměrů. Žádosti o právní pomoc u kteréhokoli soudu je nutno podat Nejvyššímu soudu a formuláře žádosti jsou k dispozici v podatelně Nejvyššího soudu.

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Rozhodne-li o rodičovské odpovědnosti nižší/smírčí soud, lze podat odvolání k Nejvyššímu soudu. Je-li rozhodnutí vydáno Nejvyšším soudem, lze podat opravný prostředek odvolacímu soudu (Court of Appeal).

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Návrh se podává soudu, který vydal původní rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti. Je-li tímto soudem nižší/smírčí soud, je nutné podat stížnost, v níž jsou uvedeny důvody stížnosti. U Nejvyššího soudu by mělo být podáno předvolání, které je případně doloženo listinnými důkazy.

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti vydané v jednom členském státě v důsledku řízení o rozvodu, rozluce nebo o prohlášení neplatnosti může být uznáno na Gibraltaru. Aby mohlo být takovéto rozhodnutí vykonáno, je třeba předložit nižšímu/smírčímu soudu návrh na prohlášení vykonatelnosti.

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

Proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek. Opravný prostředek se podává Nejvyššímu soudu, pokud rozhodnutí vydal nižší/smírčí soud.

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Soudy na Gibraltaru budou uplatňovat gibraltarské právo, které zahrnuje místní právní předpisy, jakož i veškeré zákony či jiné předpisy, jejichž platnost se občas rozšiřuje na území Gibraltaru.

Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.

Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.