Dokazování prostřednictvím videokonference

Na všech místech, v nichž se nachází videokonferenční vybavení ministerstva spravedlnosti, je dohledem nad videokonferenčním vybavením pověřen jeden ze zaměstnanců. Tato osoba může videokonferenční zařízení obsluhovat a provádět jednoduché úpravy nastavení. Každé videokonferenční zařízení je napojeno na centrální jednotku v oddělení informačních technologií Spolkového ministerstva spravedlnosti (Bundesministerium für Justiz, BMJ). Odsud mohou správci informačních technologií dolaďovat nastavení videokonferenčních systémů nacházejících se v celém Rakousku.

1 Je možné provést dokazování pomocí videokonference buď za účasti soudu dožadujícího členského státu, nebo přímo soudem tohoto členského státu? Pokud ano, jaké jsou příslušné vnitrostátní postupy nebo právní předpisy, které se použijí?

V Rakousku jsou možné a přípustné oba druhy dokazování pomocí videokonference. Rakouské občanské právo procesní je v případě sporných řízení upraveno občanským soudním řádem (Zivilprozessordnung, ZPO) a v případě nesporných řízení zákonem o nesporném řízení (Außerstreitgesetz, AußStrG). Ustanovení týkající se dokazování jsou uvedena v občanském soudním řádu (§ 266 až 389) a v zákoně o nesporném řízení (§ 16, 20 a 31 až 35 s dílčími odkazy na občanský soudní řád), jakož i v jednotlivých ustanoveních týkajících se konkrétního typu řízení, jako je § 85 o povinné součinnosti v řízení o určení otcovství. Příslušné vnitrostátní postupy a právní předpisy jsou podrobně popsány v odpovědích na následující otázky a v informativním přehledu „Dokazování – Rakousko“.

2 Existují nějaká omezení, pokud jde o kategorie osob, jež mohou být vyslechnuty prostřednictvím videokonference – lze tímto způsobem například vyslechnout pouze svědky, nebo také jiné osoby, jako jsou znalci či strany?

Podle § 277 občanského soudního řádu (sporná řízení) a § 35 zákona o nesporném řízení ve spojení s § 277 občanského soudního řádu (nesporná řízení) lze videokonference použít při dokazování, a tudíž rovněž při výslechu stran a svědků a při znalecké výpovědi.

Ustanovení § 3 prvního zákona o podpoře soudního systému v souvislosti s onemocněním COVID-19 (BGBl I 16/2020 ve znění BGBl I 224/2022) umožňuje poprvé v občanskoprávním řízení vést ústní jednání a výslechy bez fyzické přítomnosti účastníků řízení nebo jejich zástupců za použití vhodné komunikační technologie k přenosu slov a obrazu, pokud s tím strany souhlasí. Toto ustanovení rovněž umožňuje použití této technologie k dokazování při ústním jednání i mimo něj, a to i v případě, že nejsou splněny podmínky stanovené v § 277 občanského soudního řádu, a umožňuje účast osob, které se mají řízení účastnit.

Toto ustanovení bylo zavedeno v reakci na pandemii s cílem omezit osobní kontakty na nezbytné minimum a vyhnout se při ústním jednání přímému kontaktu mezi osobami, které by se jinak nesetkaly.

Plantost prvního zákona o podpoře soudního systému v souvislosti s onemocněním COVID-19 (BGBl I 16/2020 ve znění BGBl I 224/2022) vyprší dne 30. června 2023.

3 Existují nějaká omezení, pokud jde o druh důkazů, které lze zajistit prostřednictvím videokonference?

Videokonferenci lze při dokazování použít podle § 277 občanského soudního řádu (sporná řízení) a § 35 zákona o nesporném řízení ve spojení s § 277 občanského soudního řádu (nesporná řízení). Tomu však mohou bránit faktické překážky, například při dokazování prostřednictvím listin nebo ohledáním.

4 Existují nějaká omezení s ohledem na místo, kde by měla být daná osoba vyslechnuta prostřednictvím videokonference – tj. musí se výslech uskutečnit u soudu?

Okresní soud může předvolat a vyslechnout prostřednictvím videokonference jakoukoli osobu. Všechny soudy, státní zastupitelství a věznice v Rakousku jsou vybaveny alespoň jedním videokonferenčním zařízením.

5 Je povoleno zaznamenávat výslechy prostřednictvím videokonference, a pokud ano, je k dispozici příslušné zařízení?

V rakouských právních předpisech neexistují obecná ustanovení o ochraně údajů s ohledem na zaznamenávání výslechů prostřednictvím videokonference v občanských věcech. Pro pořízení záznamu je proto nutný souhlas všech osob účastnících se videokonference. To platí pro nepřímé dokazování, které je podle čl. 12 odst. 2 nařízení (EU) 2020/1783 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“) nutno provést v souladu s právem dožádaného státu.

Žádost o přímé dokazování však musí být vyřízena v souladu s právem dožadujícího členského státu (čl. 19 odst. 8 nařízení). Pokud uvedené právo umožňuje zaznamenání videokonference bez souhlasu dotčených osob, je to z hlediska Rakouska přípustné.

Výslech prostřednictvím videokonference lze v zásadě zaznamenat pomocí jakýchkoli videokonferenčních zařízení. V místech, kde se soudní řízení obvykle zaznamenávají (u mnoha trestních soudů), lze k zaznamenání výslechu prostřednictvím videokonference využít stávající technické zařízení. Výslech však lze zaznamenat na jakémkoli jiném místě jednoduchou instalací příslušného paměťového média.

6 V jakém jazyce by se měl výslech uskutečnit: a) v případě žádostí podle článků 12 až 14 nařízení o dokazování a b) v případě přímého dokazování podle článků 19 až 21 nařízení o dokazování?

a) Podle čl. 12 odst. 2 nařízení je nutno dokazování provádět v souladu s právními předpisy dožádaného státu. Výslech se proto musí uskutečnit v němčině (u některých rakouských soudů je přípustná rovněž chorvatština, slovinština nebo maďarština). Dožadující soud může požádat o použití svého úředního jazyka (či jakéhokoli jiného jazyka) v rámci zvláštního postupu vyřízení žádosti o dokazování. Dožádaný soud to však může odmítnout, například není-li to možné z důvodu závažných praktických překážek (čl. 12 odst. 3 nařízení).

b) Podle čl. 19 odst. 8 nařízení musí dožadující soud provádět přímé dokazování v souladu s právem svého členského státu, a tudíž v jednom z úředních jazyků, které jsou podle tohoto práva přípustné. Jako dožádaný členský stát však může Rakousko v souladu s čl. 19 odst. 4 požádat o použití svého jazyka jako podmínky pro provedení dokazování.

7 Jsou-li nutní tlumočníci, kdo odpovídá za jejich zajištění a kde by se měli nacházet a) v případě žádostí podle článků 12 až 14 nařízení o dokazování a b) v případě přímého dokazování podle článků 19 až 21 nařízení o dokazování?

Pokud jde o nepřímé dokazování, odpovídá za zajištění tlumočníků v prvé řadě dožádaný soud bez ohledu na případnou úhradu nákladů podle čl. 22 odst. 2 nařízení. Dotčené soudy by však měly (i v této oblasti) konstruktivně spolupracovat.

Pokud jde o přímé dokazování, podle článku 20 nařízení nese odpovědnost za zajištění tlumočníků v prvé řadě dožadující soud. Ustanovení čl. 20 odst. 2 však ukládá dožádanému členskému státu povinnost poskytnout pomoc.

O tom, ze kterého státu mají tlumočníci pocházet a kde mají být přítomni, je nutno rozhodnout podle okolností daného případu.

8 Jaký postup se vztahuje na opatření týkající se výslechu a informování osoby, jež má být vyslechnuta, o době a místu konání výslechu a) v případě žádostí podle článků 12 až 14 nařízení o dokazování a b) v případě přímého dokazování podle článků 19 až 21 nařízení o dokazování? S jakou dobou je u obou variant nutno počítat při plánování data výslechu, aby byla dotyčná osoba vyrozuměna s dostatečným předstihem?

Osoba, která má být vyslechnuta, je k výslechu prostřednictvím videokonference v Rakousku předvolána stejným způsobem a s dodržením stejných lhůt, jaké by se použily v případě, že by byla předvolána k soudu projednávajícímu danou věc.

9 S jakými náklady je spojeno používání videokonferencí a jak by měly být uhrazeny?

V případě videokonference prostřednictvím internetového protokolu (IP) nevznikají žádné náklady na volání. V případě videokonference prostřednictvím ISDN vzniknou volajícím výdaje jako v případě telefonního hovoru. Tyto výdaje se liší v závislosti na místě, v němž se nachází volané zařízení.

10 Existují nějaké požadavky, pokud jde o zajištění toho, aby byla osoba, která je vyslýchána přímo dožadujícím soudem, informována, že se výslech uskutečňuje na základě dobrovolnosti?

Za to odpovídá v prvé řadě dožadující soud, který je vázán čl. 19 odst. 2 nařízení a který ve většině případů dotčené osoby sám vyzve, aby se zúčastnily videokonference. Pokud rakouský ústřední orgán nebo rakouský soud během přípravy nebo provádění přímého dokazování zjistí, že mohlo dojít k porušení čl. 19 odst. 2 nařízení, musí tento orgán nebo soud ve spolupráci s dožadujícím soudem vhodným způsobem zajistit soulad s tímto ustanovením. Zaměstnanci rakouského soudu jsou vyškoleni v uplatňování nařízení (EU) 2020/1783 a prostřednictvím intranetu ministerstva spravedlnosti mají k dispozici rovněž evropského „Průvodce pro videokonference v přeshraničních řízeních“.

11 Jaký je postup ověřování totožnosti osoby, která má být vyslechnuta?

Totožnost osoby se ověřuje a základě průkazu totožnosti také v rámci výslechu (§ 340 odst. 1 občanského soudního řádu).

12 Jaké platí požadavky pro složení přísahy a jaké informace se požadují od dožadujícího soudu, je-li nutné složení přísahy během přímého dokazování podle článků 19 až 21 nařízení o dokazování?

Ustanovení týkající se složení přísahy jsou v případě stran uvedena v § 377 a 379 občanského soudního řádu a v případě svědků v § 336 až 338 občanského soudního řádu.

Přísahu musí složit strany i svědci. Strany nemohou být ze zákona nuceny složit přísahu, ale svědci mohou být potrestáni za protiprávní odmítnutí složit přísahu (§ 325 a § 326 občanského soudního řádu; sankce jsou stejné jako za odmítnutí svědčit a představují pokuty nebo tresty odnětí svobody v délce až šesti týdnů).

Podle § 288 odst. 2 trestního zákoníku (Strafgesetzbuch, StGB) lze za poskytnutí nebo potvrzení křivého svědectví pod přísahou nebo složení křivé přísahy stanovené v příslušných právních předpisech uložit trest odnětí svobody v délce od šesti měsíců do pěti let.

Křivé svědectví podané účastníkem řízení, který nesložil přísahu, se nepovažuje za trestný čin. Svědek, který nesložil přísahu a který podal křivé svědectví, však může být odsouzen k trestu odnětí svobody v délce až tří let (§ 288 odst. 1 trestního zákoníku).

Podle článku XL úvodního zákona k občanskému soudnímu řádu (Einführungsgesetz zur Zivilprozessordnung, EGZPO) je nutno dodržovat ustanovení zákona ze dne 3. května 1868, říšský zákoník (RGBl.) č. 33 (znění přísahy a ostatní náležitosti) (viz https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rgb&datum=18680004&seite=00000067).

Podle § 336 odst. 1 a § 377 odst. 1 občanského soudního řádu nemohou přísahu složit osoby, které byly dříve odsouzeny za křivé svědectví nebo jsou mladší čtrnácti let či nerozumí dostatečně povaze a významu přísahy kvůli své nezralosti nebo duševní nezpůsobilosti.

Výše uvedená ustanovení týkající se výslechu svědka nebo strany pod přísahou nelze použít v řízení podle zákona o nesporném řízení (§ 35 zákona o nesporném řízení).

13 Existují nějaká opatření, pokud jde o zajištění kontaktní osoby v místě konání videokonference, s níž je dožadující soud ve styku, a osoby, která je v den konání výslechu k dispozici pro obsluhu videokonferenčních zařízení a řešení případných technických problémů?

Na všech místech, v nichž se nachází videokonferenční vybavení ministerstva spravedlnosti, je dohledem nad videokonferenčním vybavením pověřen jeden ze zaměstnanců. Tato osoba může videokonferenční zařízení obsluhovat a provádět jednoduché úpravy nastavení. Každé videokonferenční zařízení je napojeno na centrální jednotku v oddělení informačních technologií Spolkového ministerstva spravedlnosti (Bundesministerium für Justiz, BMJ). Odsud mohou správci informačních technologií dolaďovat nastavení videokonferenčních systémů nacházejících se v celém Rakousku.

14 Požadují se od dožadujícího soudu nějaké další informace?

Od dožadujícího soudu se vyžadují tyto informace:

• IP adresa a/nebo číslo ISDN včetně předvolby,
• jméno, telefonní číslo a e-mailová adresa zaměstnance dožadujícího soudu, který odpovídá za technické aspekty dálkově ovládaného zařízení.