

Hledat informace podle regionů
Návrhy na rozvod projednávají okresní soudy (käräjäoikeus). Návrh na rozvod mohou podat oba manželé společně, nebo jeden z nich.
Soud může manželství rozvést po uplynutí šestiměsíčního období „vychladnutí“. Toto období však není nutné v případech, kdy manželé minimálně poslední dva roky před podáním návrhu na rozvod žijí odděleně.
V návrhu není třeba uvádět důvody, na jejichž základě se žádá o rozvod. Okresní soudy nezkoumají osobní vztahy mezi manželi či důvody, jež vedly k podání návrhu na rozvod. Viz odpověď na otázku č. 1.
Manželé si při rozvodu ponechávají příjmení, jež sňatkem nabyli. Pokud v důsledku sňatku došlo ke změně jména jednoho z manželů, může tento manžel po rozvodu požádat o změnu svého jména.
Rozvod manželství a rozdělení společného jmění manželů jsou dva různé instituty. Jakmile je manželství rozvedeno, mohou se manželé sami dohodnout na rozdělení společného jmění, či požádat soudce o jmenování vykonatele. Obecně platí, že se společné jmění manželů dělí rovným dílem. Od tohoto obecného pravidla se lze odchýlit v případě předmanželské smlouvy. Rozdělení společného jmění lze také upravit v případech, kdy by se jeho výsledek považoval za nepřiměřený z jiných důvodů. Společné jmění manželů lze rozdělit při započetí období „vychladnutí“.
Otázky související s nezletilými dětmi, jež spolu manželé mají, jako je svěření do péče, bydlení, výživné a právo na styk s dítětem, lze vyřešit společně s návrhem na rozvod. Viz oddíl „Rodičovská zodpovědnost – Finsko“ a „Nároky z vyživovací povinnosti – Finsko“.
Při rozvodu manželství může soud na návrh uložit jednomu z manželů povinnost platit druhému z nich výživné, shledá-li to za přiměřené. (Viz „Nároky z vyživovací povinnosti – Finsko“.) Tyto případy jsou však vzácné.
Finský právní řád nezná institut rozluky. V praxi se rozlukou rozumí, že manželé žijí odděleně, každý na jiné adrese.
Viz odpověď na otázku č. 4.
Viz odpověď na otázku č. 4.
Ve finských právních předpisech neexistují ustanovení o prohlášení manželství za neplatné. Státní zástupce však musí k soudu v případě, kdy vyjde najevo, že manželé jsou blízcí příbuzní nebo že se jeden z nich v době vstupu do manželství nacházel v jiném zákonně uzavřeném manželském svazku, neprodleně podat návrh na rozvod.
Viz odpověď na otázku č. 7.
Viz odpověď na otázku č 7.
Návrh na rozvod se musí vždy podat k okresnímu soudu. Zákon však stanoví, že se manželé vždy musí nejprve pokusit vyřešit případné rodinné spory vyjednáváním a dosažením vzájemné shody; za tímto účelem mohou manželé o pomoc požádat rodinné mediátory ze svého místního odboru sociálních služeb (sosiaalilautakunta). Okresní soudy mají rovněž povinnost informovat manžele o tom, že je k dispozici služba rodinné mediace. Mediátoři se snaží pomoci manželům dosáhnout vzájemné shody na takovém řešení rodinných sporů, jež bude pro všechny členy rodiny co nejpřijatelnější. Mediátoři také mohou manželům asistovat při přípravě dohody o vyřešení sporu či při zahajování další řízení. Mají přitom zvláštní povinnost zohledňovat zájmy případných nezletilých dětí v rodině. Mediace je vždy dobrovolná.
Návrh na rozvod mohou podat oba manželé společně, nebo jeden z nich sám. Návrh na rozvod se podává písemně u okresního soudu v místě, kde má jeden z manželů bydliště. Návrhy na rozvod lze podat osobně nebo prostřednictvím oprávněného zástupce. Návrhy na rozvod lze okresnímu soudu zaslat také poštou, faxem či e-mailem.
Právní pomoc je ve věcech týkajících se rozvodu k dispozici. Více informací o dostupné právní pomoci ve Finsku naleznete zde: https://oikeus.fi/oikeusapu/en/index.html.
Rozsudek, kterým se manželství prohlašuje za rozvedené, lze napadnout u odvolacího soudu (hovioikeus).
Uznání rozhodnutí o rozvodu vydaného v jiném členském státě se zpravidla opírá o nařízení Rady (ES) č. 2201/2003.
Na základě tohoto nařízení se rozhodnutí vydané v jednom členském státě v jiném členském státě uznává, aniž by bylo zapotřebí zvláštního řízení. Kterýkoliv z účastníků řízení může nicméně požádat o vydání rozhodnutí o uznání, či neuznání rozsudku.
Návrh na uznání rozhodnutí projednávají okresní soudy.
V případě návrhů na rozvod podaných v severských zemích se však použije Severská úmluva o manželství z roku 1931. Z členských států Evropské unie jsou stranami této úmluvy Finsko, Švédsko a Dánsko. Rozhodnutí o rozvodu vydaná v souladu se Severskou úmluvou o manželství jsou platná ve všech severských zemích a nevyžadují žádné další zvláštní potvrzení.
Řízení je v těchto případech totožné jako řízení popsané v odpovědi na otázku č. 14.
Finské právo se použije na všechny návrhy na rozvod podané ve Finsku.
Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.
Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.