

Písemný návrh (petition) podaný k soudu manželem nebo manželkou. Návrhy na rozvod projednává Nejvyšší soud (Supreme Court), na který se manželé se svým návrhem musí obrátit. Navrhovatel musí prokázat, že manželství je nenapravitelně rozvráceno a musí předložit důkaz jedné z následujících pěti skutečností.
Návrh na rozvod nelze podat během prvních dvou let od uzavření manželství. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla představují situace, kdy navrhovatel strádá zvlášť závažným způsobem, odpůrce projevil mimořádnou mravní zkaženost nebo jestliže byl navrhovatel v době uzavření manželství mladší 16 let.
Jediným důvodem k rozvodu je nenapravitelný rozvrat manželství. K prokázání nenapravitelného rozvratu manželství je nutné prokázat jednu či více manželských „skutečností“:
Soud musí v největší možné míře ověřit skutečnosti tvrzené navrhovatelem i odpůrcem. Shledá-li soud, že existuje dostatek důkazů o nenapravitelném rozvratu manželství, vynese soudce Nejvyššího soudu rozhodnutí o rozvodu manželství (decree absolute) za předpokladu, že soudce považuje dohodu o péči o děti stran rozvodu za vyhovující.
Shledá-li soud, že došlo k nenapravitelnému rozvratu manželství, rozhodne nejprve o prozatímním rozvodu, decree nisi. Po době šesti týdnů se může navrhovatel, který podal návrh na rozvod, obrátit na soud a žádat o vydání konečného rozhodnutí o rozvodu, decree absolute. Vyjma výjimečných okolností neexistuje žádná lhůta pro podání návrhu na vydání konečného rozhodnutí o rozvodu.
Pokud je však návrh na vydání konečného rozhodnutí o rozvodu podán po více než 12 měsících od rozhodnutí o prozatímním rozvodu, musí navrhovatel předložit písemné vysvětlení:
Soudce může požadovat, aby navrhovatel učinil místopřísežné prohlášení týkající se daného vysvětlení a o návrhu rozhodne podle svého uvážení.
Manželství je rozvedeno, a tudíž zaniká povinnost společného soužití nebo jakéhokoliv dalšího osobního vztahu, pokud si to bývalí manželé nepřejí. Bývalí manželé mohou uzavřít nové manželství. Mohou si zvolit, že si ponechají jméno získané manželstvím, nebo se vrátí k jménu používanému před uzavřením manželství.
O rozdělení společného jmění rozhoduje soud na základě projednání skutkových okolností každé věci. I pokud existuje dohoda mezi stranami rozvodového řízení, je v pravomoci soudu schválit či změnit tuto dohodu.
Buď před tím, než Nejvyšší soud vynese konečné rozhodnutí o rozvodu, může upravit péči o dítě, vyživovací povinnosti a povinnosti v oblasti vzdělávání u dětí narozených v manželství, případně dokonce stanovit, že se děti umísťují pod ochranu soudu. Nejvyšší soud nemůže vynést konečné rozhodnutí o rozvodu, dokud není spokojen s obsahem dohody o vztazích k dětem narozeným v manželství.
Při vynášení rozhodnutí o prozatímním rozvodu nebo kdykoliv poté může Nejvyšší soud dle svého uvážení nařídit, aby manžel platil výživné ženě, za jejich společný život, a to týdně nebo měsíčně. Bývalá manželka přestane mít nárok na výživné, jakmile se znovu provdá, avšak na výživné na dítě narozené v manželství nemá nový sňatek matky vliv.
Podle gibraltarského práva se rozlukou rozumí „soudní rozluka“. Po vydání rozhodnutí o rozluce nemusí již navrhovatel pokračovat ve společném soužití s manželem či manželkou. Není však možné uzavřít nový sňatek. Soudní rozluka je faktickou možností pro manžele, jejichž manželství se rozpadlo, ale oni nemají zájem uzavřít nové manželství. Navrhovatel u soudní rozluky nemusí prokazovat nenapravitelný rozvrat manželství. Poté, co bylo rozhodnuto o soudní rozluce, lze žádat o rozhodnutí o rozvodu manželství.
Navrhovatel musí předložit důkazy jedné či více skutečností požadovaných k prokázání rozvodu a na rozdíl o navrhovatele rozvodu nemusí čekat tři roky od uzavření manželství pro zahájení řízení.
Pokud je strana soudní rozluky zůstavitelem bez závěti, bude její majetek rozdělen podle dědění ze zákona a rozhodnutí o soudní rozluce má stejné účinky jako rozvod. Žádný z manželů nemá tedy následně právo na majetek, který dědic nabývá děděním ze zákona. Pokud však strana soudní rozluky je zůstavitelem, který pořídil závěť, nemá soudní rozluka žádný vliv na nároky podle této závěti, ve které je například druhá strana soudní rozluky uvedena jako odkazovník.
Stejná ustanovení upravující rozdělení majetku, která platí v případě rozvodu, může soud použít i v případě soudní rozluky.
Existují dvě formy neplatnosti manželství. Manželství může být buďto absolutně neplatné, tedy nulitní, což znamená, že nebylo nikdy platné a nikdy nevzniklo. V některých případech může být manželství „relativně neplatné“, což znamená, že jeden z manželů může požádat, aby bylo manželství prohlášeno za neplatné. Je možné, aby manželství pokračovalo, pokud s tím oba manželé souhlasí.
Manželství je absolutně neplatné pokud:
Manželství je relativně neplatné v těchto případech:
Jakmile je manželství prohlášeno za neplatné, je neplatné od počátku. Jestliže se však v manželství narodily děti, musí Nejvyšší soud nelézt odpovídají úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti. Lze rovněž stanovit výživné na děti a péči o ně.
V případě rozvodu platí výlučná příslušnost Nejvyššího soudu Gibraltaru. Určitou sociální podporu lze však získat prostřednictvím manželských poraden.
Návrhy se zasílají na podatelnu Nejvyššímu soudu: Supreme Court Registry, 277 Main Street, Gibraltar.
K návrhu (petition) by mělo být doloženo místopřísežné prohlášení o důkazech, mezi něž patří kopie oddacího listu, kopie rodných listů dětí, a návrh by měl uvádět důvody pro rozvod / soudní rozluku / neplatnost manželství. Návrh by měl rovněž odkazovat na děti narozené v manželství a finanční poměry navrhovatele. Další informace lze získat na Nejvyšším soudu: Supreme Court Registry, 277 Main Street, Gibraltar, tel. (+350) 200 75608.
Právní pomoc pro řízení lze získat při splnění podmínek týkajících se příjmu. Formuláře a další informace lze získat na Nejvyšším soudu: Supreme Court Registry, 277 Main Street, Gibraltar.
Napadnout rozhodnutí o rozvodu nebo neplatnosti manželství lze kdykoliv před nabytím jeho právní moci. V případě soudní rozluky lze za některých okolností zrušit rozhodnutí kdykoliv. I po nabytí právní moci lze žádat o změnu rozhodnutí o výživném a péči o dítě.
Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 uvádí, že rozhodnutí o rozvodu / soudní rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné, které vynesl soud v jiném členském státě, může být uznáno v jiném členském státě. Požadované dokumenty lze získat od soudu, který vynesl rozhodnutí a předkládají se Nejvyššímu soudu.
Toto nařízení nedopadá na otázky zavinění, majetkových důsledku manželství, výživného nebo jiné vedlejší otázky. Musí existovat skutečná vazba mezi dotčenou stranou a členským státem uplatňujícím jurisdikci.
Rozhodnutí se neuzná, je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem, jestliže odpůrce, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl písemně vyrozuměn o zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by mu umožnil přípravu na jednání před soudem, pokud není zjištěno, že odpůrce rozhodnutí jednoznačným způsobem přijal, nebo jestliže je neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi stejnými stranami v Gibraltaru, nebo jestliže je neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení mezi stejnými stranami v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, za předpokladu, že toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné k uznání rozhodnutí v Gibraltaru.
Jakákoliv zúčastněná osoba může navrhnout, aby rozsudek byl uznán, nebo uznání bylo odepřeno. Nejvyšší soud může přerušit řízení, pokud byl proti rozsudku, jehož uznání se žádá, podán opravný prostředek.
Pokud nelze rozhodnutí uznat podle tohoto nařízení, lze žádat o uznání zahraničního rozvodu podle zákona o manželství (Matrimonial Causes Act). Zákon stanoví, že:
Platnost zahraničního rozhodnutí o rozvodu nebo soudní rozluce vydaného v soudním řízení lze uznat, pokud:
Rozvody a soudní rozluky v jiných zemích jsou uznány v gibraltarském právu, pokud jsou splněny určité podmínky. Pokud je napadáno uznání těchto rozvodů nebo soudních rozluk, může to být z důvodů, že jedna z podmínek uvedených v zákoně o manželství nebyla splněna. V takovém případě může být vhodné podat návrh k Nejvyššímu soudu Gibraltaru a žádat o prohlášení konkrétního rozvodu či soudní rozluky získaných v jiné zemi za platné.
Soudy na Gibraltaru uplatňují vždy v řízeních, která vedou, gibraltarské právo. Soudy jsou příslušné projednat rozvod, i když bylo manželství uzavřeno v zahraničí, pokud jedna ze stran manželství:
Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.
Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.