

Hledat informace podle regionů
Jak lze rozvést manželství je podrobně popsáno v části lotyšského občanského práva, která se věnuje rodinnému právu, a v části P zákona o notářích. Instituce manželství je obecně vymezena v části občanského práva, která se věnuje rodinnému právu.
V Lotyšsku může manželství rozvést pouze soud nebo notář (notārs). Soud může manželství rozvést na žádost jednoho či obou manželů. Notář může manželství rozvést, pokud se manželé dohodli na rozvodu a nemají žádné společné nezletilé dítě ani společné jmění, nebo v případě, že společné nezletilé dítě či společné jmění mají, písemnou dohodu upravili péči o nezletilé dítě, právo na styk s dítětem, výživné na dítě a vypořádali společné jmění.
Dohoda manželů o péči o dítě, které se v manželství narodilo, o výživném na toto dítě a o vypořádání společného jmění je proto jedním ze základních předpokladů pro takovýto rozvod.
Jestliže manželství rozvede soud, musí nejdříve dojít k závěru, že manželství je rozvráceno. Má se za to, že manželství je rozvráceno, jestliže manželé nejsou schopni společně žít a nelze očekávat, že by soužití obnovili.
Jedním ze základních předpokladů pro rozvod manželství notářem je i v tomto případě dohoda manželů o péči o dítě, které se v manželství narodilo, výživném na dítě a vypořádání společného jmění. Pokud manželé dohody nedosáhnou, musí tyto záležitosti urovnat soud souběžně s vyřízením žádosti o rozvod.
Rozvod manželství notářem
Manželství lze rozvést, pokud je rozvráceno a manželé se na rozvodu dohodli a notář obdržel společnou žádost podepsanou oběma manželi. Pokud manželé mají společné nezletilé dítě nebo společné jmění, musí k žádosti přiložit písemnou dohodu o péči o nezletilé dítě, výživném na dítě, právech na styk s dítětem a vypořádání společného jmění.
Rozvod manželství soudem
Soud manželství rozvede, jestliže se manželé na rozvodu manželství nedohodli a je splněna jedna z následujících podmínek:
Manželé žijí odděleně déle než tři roky: manželé žijí odděleně, nesdílejí společnou domácnost a jeden z manželů je rozhodnut se do společné domácnosti nevrátit, a tudíž odmítá možnost manželského soužití. Společná domácnost nemusí existovat ani v případě, kdy manželé obývají společnou nemovitost.
Pokud manželé žijí odděleně méně než tři roky, soud manželství rozvede pouze v případě, že:
- důvodem k rozpadu manželství je fyzické, sexuální, psychologické či ekonomické násilí ze strany jednoho z manželů vůči druhému, jenž žádá o rozvod manželství, nebo vůči dalšímu dítěti tohoto druhého z manželů nebo vůči společnému dítěti;
- jeden z manželů souhlasí s žádostí druhého z manželů o rozvod manželství;
- jeden z manželů začal žít s někým jiným a v tomto novém partnerství se narodilo dítě nebo některý z partnerů dítě čeká.
Pokud je soud za výše popsaných okolností přesvědčen, že manželství lze přesto zachránit, může rozvodové řízení až o šest měsíců odložit, a umožnit tak manželům, aby se případně usmířili.
Pokud jeden z manželů požádá o rozvod z jiných než výše popsaných důvodů ještě předtím, než uplynou tři roky od okamžiku, kdy začali žít odděleně, soud nesmí manželství rozvést dříve, než uplyne právně závazná lhůta tří let, během níž musejí žít odděleně, a musí odložit projednávání dané věci, aby manželé měli možnost se usmířit.
Pokud manželé žijí odděleně méně než tři roky, smí notář manželství rozvést pouze v případě, že oba manželé s rozvodem manželství souhlasí a podali k notáři žádost o rozvod manželství postupem, který je popsán v zákoně o notářích.
Soud nesmí rozvést manželství ani v případě, že je rozvráceno, je-li záchrana manželství v mimořádných případech nezbytná v zájmu společného nezletilého dítěte manželů.
Jakmile rozhodnutí, jímž se manželství rozvádí, nabude právní moci nebo jakmile notář vydá osvědčení o rozvodu, práva a závazky vyplývající z právního vztahu mezi manželi zanikají. Rozvodem mohou bývalým manželům vzniknout nové závazky a práva. Jakmile je manželství rozpuštěno, kterákoli ze stran může uzavřít nové manželství.
Podle občanského práva je ten z manželů, který si po vstupu do manželství změnil příjmení, oprávněn užívat příjmení, které přijal při sňatku, i po rozvodu manželství, nebo mu naopak soud nebo notář může povolit užívat příjmení, které měl za svobodna, jestliže o to daný z dvojice manželů požádá.
Na žádost druhého z manželů může soud zakázat tomu z nich, kdo zapříčinil rozvrat manželství, aby používal příjmení, jež přijal v manželství, není-li to v rozporu se zájmy dítěte.
Notář může rozvést manželství, jestliže manželé předem uzavřeli písemnou dohodu o vypořádání společného jmění a tato dohoda je přiložena k žádosti o rozvod.
Pokud manželství rozvádí soud, manželé se mohou dohodnout na vypořádání společného jmění. Pokud se manželé na vypořádání nedohodnou, o jejich nárocích rozhodne soud podle občanského práva nebo podle ustanovení manželské smlouvy. Občanské právo vymezuje dva druhy majetkových vztahů, jmenovitě vztahy stanovené právními předpisy a vztahy stanovené manželskou smlouvou, a tyto vztahy vymezují postup rozdělení společného majetku manželů.
Pokud jsou majetkové vztahy stanovené právními předpisy, každý z manželů má v případě dělení majetku právo ponechat si majetek, který mu patřil před sňatkem, a veškerý oddělený majetek, který získal během manželství. Vše, co manželé společně nabyli během manželství, nebo vše, co jeden z nich nabyl za využití jejich společných prostředků, představuje společné jmění obou manželů. Má se za to, že společné jmění patří rovnocenně oběma manželům, pokud některý z nich nedokáže zdůvodnit a prokázat, že by majetek měl být rozdělen jinak.
Jsou-li majetkové vztahy stanoveny manželskou smlouvou, smlouva může stanovit oddělené vlastnictví či společné vlastnictví veškerého majetku manželů, a o rozdělení majetku se poté rozhodne postupem podle právních předpisů, jež platí pro daný smluvní majetkový vztah.
Záležitosti vyplývající z právních vztahů v rámci rodiny, jež byly popsány výše, a zejména záležitosti, které vyplývají z právních vztahů mezi rodiči a dětmi, nelze posuzovat odděleně.
Pokud manželství rozvádí notář, musí se manželé dohodnout nejen na rozvodu, ale také na péči o dítě, právech na styk s dítětem a výživném na dítě. Předchozí písemná dohoda o péči o dítě, právech na styk s dítětem a výživném na dítě musí být předložena společně s žádostí o rozvod.
Pokud manželství rozvádí soud, musí se manželé dohodnout na péči o společné nezletilé dítě, právech na styk s dítětem a výživném na dítě. Pokud taková dohoda uzavřena nebyla, musí být nároky uplatněny společně s žádostí o rozvod; v opačném případě soud manželství nerozvede.
Důsledky rozvodu pro rodičovskou odpovědnost
V případě, že dítě nežije již s jedním či oběma rodiči, nezaniká tím odpovědnost za péči o dítě.
Žijí-li rodiče odděleně, i nadále nesou společnou odpovědnost. Péči o dítě a dohled nad ním musí zajistit rodič, s nímž dítě žije.
Rodiče společně rozhodují o záležitostech, které mohou důležitým způsobem ovlivnit vývoj dítěte. Nestanoví-li právní předpisy jinak, spory mezi rodiči urovnává sirotčí soud (bāriņtiesa).
Společné péče rodičů končí v okamžiku, kdy rodiče podepíší dohodu nebo kdy soud rozhodne o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů.
Je-li dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, má tento rodič práva a povinnosti z toho vyplývající. Druhý rodič musí mít práva na přístup k dítěti (právo na udržování styku a soukromé vztahy s dítětem).
Důsledky rozvodu pro výživné na dítě
V rozvodovém řízení musí být rozhodnuta otázka výživného na dítě. Rodiče jsou povinni poskytovat na dítě výživné ve výši, která je úměrná jejich možnostem a finanční situaci. Povinnost starat se o dítě nesou otec a matka do doby, než je dítě schopné postarat se o sebe samo. Odpovědnost poskytovat na dítě výživné nekončí, žije-li dítě odděleně od rodiny nebo nežije-li již dítě s jedním či s oběma rodiči. Při rozvodu manželství se rodiče dítěte mohou dohodnout, kdo bude zajišťovat výživné na dítě, pokud se však rodiče nedohodnou, jejich spor v této otázce rozhodne soud v průběhu rozvodového řízení.
Občanské právo stanoví, že v průběhu rozvodu manželství nebo dokonce i poté může jeden bývalých manželů požadovat od druhého platby, které jsou úměrné finanční situaci druhého z nich, aby si zajistil dosavadní životní úroveň. Povinnost zajišťovat předchozí životní úroveň bývalého manžela/manželky končí okamžikem, kdy:
Lotyšský právní řád nezná pojem „rozluka“.
Lotyšský právní řád nezná pojem „rozluka“.
Lotyšský právní řád nezná pojem „rozluka“.
Manželství lze prohlásit za neplatné, pokud byla při jeho uzavření porušena ustanovení právních předpisů a nebylo uzavřeno zákonným způsobem. Od okamžiku, kdy rozhodnutí, jímž se manželství prohlašuje za neplatné, nabude právní moci, se má za to, že strany nikdy sňatek neuzavřely, a manželství je považováno za neplatné od okamžiku, kdy bylo uzavřeno. Manželství lze prohlásit za neplatné dokonce i po rozvodu.
Manželství lze prohlásit za neplatné pouze v následujících případech, které jsou vymezeny v právních předpisech:
Ve všech těchto případech může kterákoli zúčastněná strana nebo státní zástupce kdykoli požádat o to, aby manželství bylo prohlášeno za neplatné. Jestliže bylo manželství ukončeno úmrtím nebo rozvodem, žádost o prohlášení manželství za neplatné mohou podat pouze osoby, jejichž práva jsou touto skutečností dotčena. Jestliže zemřeli oba manželé, žádost o prohlášení manželství za neplatné již podat nelze.
Manželé, jejichž manželství bylo prohlášeno za neplatné, začnou opět používat příjmení, které používali za svobodna. Pokud si některý z manželů nebyl v době uzavření manželství vědom toho, že manželství nelze platně uzavřít, může požádat soud, aby mu povolil ponechat si příjmení, které získal sňatkem.
Pokud si některý z manželů byl v době uzavření manželství vědom toho, že manželství nelze platně uzavřít, má druhý z manželů nárok požadovat od prvního nejen prostředky k tomu, aby si zachoval svoji předchozí životní úroveň, ale také odškodnění za morální újmu.
Je-li manželství prohlášeno za neplatné, jsou bývalí manželé osvobozeni od povinnosti zajišťovat předchozí životní úroveň druhému z manželů (viz otázka 3.4).
Pokud jde o rozdělení majetku v případě, že je manželství prohlášeno za neplatné, každý z bývalých manželů má nárok ponechat si majetek, který vlastnil před uzavřením manželství, a jakýkoli majetek, který získal během soužití. Společně nabytý majetek se mezi bývalé manžele rozdělí rovným dílem.
Pokud si v době uzavření manželství nebyl ani jeden z manželů vědom toho, že manželství nelze platně uzavřít, rozdělí se majetek podle ustanovení občanského práva, která upravují dělení majetku nabytého v zákonném manželství. Pokud si však skutečnosti, že manželství nelze platně uzavřít, nebyl vědom pouze jeden z manželů, řízení týkající se rozdělení majetku, jenž byl získán během zákonného manželství, při rozvodu se vztahuje pouze na toho z manželů, který si nebyl vědom nemožnosti uzavřít platné manželství.
V Lotyšsku může manželství rozvést notář na základě společné žádosti obou manželů. Postup rozvodu manželství notářem je stanoven v oddíle P zákona o notářích. Notář manželství rozvede v případech, kdy se manželé dohodli na rozvodu a nemají žádné společné nezletilé děti ani společné jmění, nebo v případě, že společné nezletilé dítě či společné jmění mají, písemně upravili péči o společné nezletilé dítě do péče, práva na styk s dítětem, výživné na dítě a vypořádali společné jmění.
Rozvod manželství notářem
Při rozvodu notářem neplatí žádná zvláštní místní příslušnost – strany se mohou obrátit na kteréhokoli notáře kdekoli v zemi. To neplatí pro přeshraniční případy, při nichž je příslušnost upravena nařízením Rady (ES) č. 2201/2003. Jestliže podle právních předpisů Evropské unie nebo jiných mezinárodních právních předpisů přeshraniční rozvod nespadá do lotyšské příslušnosti, nesmí notář zahájit rozvodové řízení a musí o tom informovat manžele.
Při mezinárodních rozvodech se rozhodné právo určí v souladu s nařízením Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky.
Žádost o rozvod podaná k notáři musí obsahovat alespoň tyto informace:
K žádosti musí být přiložen oddací list, kopie či výpis z matriky nebo prohlášení matriky.
Pokud manželé mají společné nezletilé dítě nebo společný majetek, musejí k žádosti přiložit písemnou dohodu, v níž upravili péči o společné nezletilé dítě, výživné na dítě, práva na styk s dítětem a vypořádali společné jmění.
Rozvod manželství soudem
Žádost o rozvod nebo prohlášení manželství za neplatné se musí podat k okresnímu či městskému soudu (rajona (pilsētas) tiesa), který je místně příslušný – obvykle jde o soud v místě, v němž má manžel, který nepodal návrh na zahájení řízení, nahlášeno bydliště, nebo v případě, že takové místo není k dispozici, v místě faktického bydliště odpůrce. Žádost lze podat k soudu, v němž má nahlášeno bydliště navrhovatel, nebo v případě, že takové místo není k dispozici, v místě faktického bydliště navrhovatele, pokud:
Pravidla příslušnosti ve věcech rozvodu, rozluky a prohlášení manželství za neplatné v případech, kdy má jeden z manželů obvyklé bydliště v jiném členském státě nebo je občanem jiného členského státu, jsou stanovena v nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.
Jakmile se určí příslušný členský stát, použije se vnitrostátní občanskoprávní řízení tohoto členského státu.
Pravidla příslušnosti ve věcech rozvodu jsou stanovena také ve dvoustranných mezinárodních dohodách o právní pomoci a právních vztazích, které byly uzavřeny se zeměmi, jež nejsou členy EU, a které jsou pro Lotyšsko závazné.
Podle § 128 občanského soudního řádu musí žaloba (návrh na rozvod) podaná k soudu obsahovat tyto informace:
Podle § 2351 občanského soudního řádu musí žaloba (návrh na rozvod) obsahovat dále tyto informace:
Žaloba musí být podepsána navrhovatelem nebo jeho zástupcem. Ve věci rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné musí mít zástupce strany zvláštní povolení k převzetí zastupovaní. Povolení zastupovat ve věci rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné se vztahuje také na všechny další související nároky.
K žalobě musí být přiloženy tyto písemnosti:
Obecně stát poskytuje právní pomoc tehdy, jestliže daná osoba nemá prostředky nebo takovou úroveň příjmů, aby si mohla zajistit ochranu svých práv, nebo pokud jí v tom brání nenadálá situace či finanční okolnosti (vzniklé např. v důsledku přírodní pohromy, vyšší moci nebo jiných okolností mimo její kontrolu) nebo jestliže je daná osoba zcela závislá na státu či místních orgánech, a proto je pro ni objektivně obtížné hájit svá práva. Právní pomoc se poskytuje v souladu s ustanoveními zákona o právní pomoci (Valsts nodrošinātās juridiskās palīdzības likums).
Právní pomoc se obecně vztahuje na výdaje spojené s přípravou procesních písemností, s právní konzultací během řízení, se zastupováním u soudu a se soudním výkonem rozhodnutí.
Lotyšsko také poskytuje právní pomoc v souladu s nařízením Rady (ES) č. 2201/2003.
V prvním stupni věc vyřizuje okresní nebo městský soud (rajona (pilsētas) tiesa). Proti rozhodnutí se lze odvolat ke krajskému soudu (apgabaltiesa) a lze je rovněž napadnout pomocí kasačního opravného prostředku (kasācija).
Je třeba poznamenat, že pokud má být manželství rozvedeno notářem, není možné zpochybňovat důvěryhodnost listin, které byly ověřeny zákonným postupem. Důvěryhodnost těchto listin lze napadnout samostatnou žalobou.
Stížnost, že notář nejednal při plnění svých povinností správně nebo že odmítl splnit své povinnosti, musí být podána ke krajskému soudu, pod jehož dozor daný notář patří, a to do jednoho měsíce ode dne, kdy se notář dopustil jednání, které je předmětem stížnosti, nebo kdy odmítl provést požadované kroky.
Rozhodnutí o rozvodu, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné, které je vydáno v jiném členském státě, musí být v Lotyšsku uznáno na základě nařízení Rady (ES) č. 2201/2003. Uvedené nařízení stanoví, že rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.
Aby se zaručilo, že v Lotyšsku budou uznána rozhodnutí o rozvodu, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné, která byla vydána v jiném členském státě, může kterákoli ze zúčastněných stran v souladu s postupy stanovenými v nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 požádat o to, aby bylo určité rozhodnutí uznáno, či naopak aby odmítnuto uznání určitého rozhodnutí, tím, že podá žádost o uznání (atzīšana) nebo o uznání a výkon (atzīšana un izpildīšana) zahraničního rozhodnutí, a to k okresnímu či městskému soudu v místě, kde má být rozhodnutí vykonáno, nebo v místě nahlášeného bydliště odpůrce či v případě, že takové místo není k dispozici, k soudu v místě, kde má odpůrce faktické bydliště.
Rozhodnutí o uznání nebo o uznání a výkonu rozhodnutí, které vydal zahraniční soud, přijme soudce samostatně na základě předložené žádosti a listin, které jsou k ní přiloženy, a to do 10 dnů ode dne podání žádosti, aniž by nařizoval jednání. Soudce může odmítnout uznat rozhodnutí v Lotyšsku pouze z důvodů pro neuznání rozhodnutí, jejichž výčet je uveden v článku 22 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003. Na jejich základě je možné odmítnout v Lotyšsku uznat rozhodnutí vydané v jiném členském státě v těchto případech:
Podle § 638 občanského soudního řádu musí žádost o uznání rozhodnutí obsahovat tyto informace:
Podle článku 37 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 je nutné k žádosti o uznání rozhodnutí vydaného soudem v jiném členském státě přiložit:
Podle rozhodnutí Rady (ES) č. 2201/2003 existují dva způsoby, jak může zúčastněná strana vznést námitku vůči tomu, aby v Lotyšsku bylo uznáno rozhodnutí o rozvodu, rozluce či prohlášení manželství za neplatné, jež bylo vydáno v jiném členském státě.
Zaprvé, podle článku 21 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 může kterákoliv dotčená osoba požádat soud, aby rozhodl, že rozhodnutí vydané v jiném členském státě by nemělo být v Lotyšsku uznáno.
Zadruhé, odpůrce ve věci týkající se uznání rozhodnutí může uznání rozhodnutí v Lotyšsku napadnout dokonce i v případě, kdy jiná osoba již žádost o uznání rozhodnutí podala a kdy již okresní nebo městský soud dané rozhodnutí na základě takové žádosti uznal. Odpůrce může vznést námitku vůči tomu, aby bylo v Lotyšsku uznáno rozhodnutí vydané v jiném členském státě, tím, že napadne rozhodnutí okresního či městského soudu, jímž se určité rozhodnutí uznává. Podle článku 33 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 lze rozhodnutí okresního nebo městského soudu, jímž se uznává rozhodnutí vydané soudem v jiném členském státě, napadnout u krajského soudu podáním doplňkové námitky (blakus sūdzība) k soudu, který rozhodnutí přijal, a zasláním žádosti příslušnému krajskému soudu. Odpůrce či navrhovatel mohou předat rozhodnutí krajského soudu, jímž se uznává určité rozhodnutí, senátu Nejvyššího soudu (Augstākās tiesas Senāts), a to tak, že vznesou doplňkovou námitku k soudu, který rozhodnutí přijal, a pošlou žádost na oddělení pro občanskoprávní věci při senátu Nejvyššího soudu.
Odpůrce může vznést námitku vůči uznání rozhodnutí, jež bylo vydáno v jiném členském státě, pouze na základě jednoho z důvodů pro neuznání vymezených v článku 22 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (viz dotaz č. 14).
Postup určení rozhodného práva je stanoven v nařízení Rady (EU) č. 1259 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (nařízení Řím III).
http://www.llrx.com/features/latvia.htm (v angličtině)
Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.
Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.