

Hledat informace podle regionů
Lucemburské právo zná dva způsoby rozvodu, totiž rozvod po vzájemné dohodě a rozvod z důvodu nenapravitelného rozvratu manželských vztahů.
O rozvod po vzájemné dohodě mohou požádat manželé společně, pokud se dohodnou na ukončení manželství a jeho následcích.
Mají-li manželé společný majetek, musí notář provést soupis tohoto majetku a ocenit jej. Následně si manželé vypořádají zcela svobodně svá příslušná práva ohledně předmětného majetku. Není-li však žádný majetek k soupisu, není zásah notáře vyžadován.
Manželé se musí rovněž dohodnout na svém bydlišti během rozvodového řízení, na poměrech svých dětí během řízení a po tomto řízení, na příspěvku každého z nich na výchovu a výživu dětí před rozvodem a po rozvodu a konečně na částce případného výživného, kterou má zaplatit jeden z manželů druhému manželovi během řízení a po rozhodnutí o rozvodu. Tato dohoda musí mít písemnou formu a musí být vyhotovena advokátem, nebo notářem. Dohoda musí být schválena soudem, který ověří, zda chrání vyšší zájem dětí a zda zjevně nepřiměřeně nepoškozuje zájmy jednoho z manželů. Schválená dohoda je nedílnou součástí rozvodového rozsudku.
O rozvod z důvodu nenapravitelného rozvratu manželských vztahů může požádat jeden z manželů, nebo o něj mohou požádat oba manželé společně, existuje-li dohoda, pokud jde o princip rozvodu, ale nikoliv o všech jeho následcích.
Nenapravitelný rozvrat stanoví dohoda manželů, pokud jde o princip rozvodu, nebo návrh jednoho z manželů, který trvá i po době k uvážení, jež není delší než tři měsíce a již lze jednou obnovit.
Lucemburské právo zná dva způsoby rozvodu, totiž rozvod po vzájemné dohodě a rozvod z důvodu nenapravitelného rozvratu manželských vztahů.
Manželství je zrušeno rozhodnutím o rozvodu. Příslušné povinnosti, to znamená závazky věrnosti, podpory a pomoci, zanikají.
Lucemburský zákon stanoví, že žádný občan nebude moci mít jiné příjmení ani jiné křestní jméno než jména, které jsou uvedena v jeho rodném listu: osoby, které by je přestaly užívat, je musí znovu přijmout. Změna občanskoprávního stavu, například z důvodu manželství, nemá tedy za následek změnu příjmení jednoho z manželů. Nedochází k nabytí práva nosit příjmení svého manžela. K užívání svého příjmení musí manžel dát svůj souhlas.
Lucemburské soudy měly příležitost rozhodnout o důsledku rozvodu na používané příjmení:
Rozvedená manželka může dále používat příjmení svého bývalého manžela jen s jeho svolením, jež je kdykoli odvolatelné. Vzhledem k tomu, že právo bývalého manžela bránit užívání svého příjmení závisí na jeho uvážení, nepřísluší soudním orgánům, aby povolily rozvedené manželce, a to ani z důvodu potřeb jejího povolání, aby dále nosila po neomezenou dobu manželovo příjmení v případě jeho námitek. Soud jí však může s ohledem na proslulost, kterou manželka získala ve svém povolání s manželovým příjmením, a s cílem zabránit hospodářské škodě, poskytnout lhůtu, aby mohla seznámit své zákazníky se svým vlastním příjmením. – Soudní dvůr 24. května 2006, Pasicrisie 33, s. 258
Rozvod rodičů v zásadě nemění podmínky výkonu rodičovské odpovědnosti, která je dále vykonávána společně oběma rodiči. Musejí i nadále přijímat společně každé důležité rozhodnutí týkající se života dítěte (péče, výchovy, školní docházky, atd.).
Pouze pokud to vyžaduje nejlepší zájem dítěte, svěří soud výkon rodičovské odpovědnosti jen jednomu z obou rodičů. V tomto případě rodič určený k výkonu rodičovské odpovědnosti sám přijímá rozhodnutí týkající se dítěte. Avšak druhému rodiči je ponecháno právo, aby byl o nich informován a dohlížel na péči o dítě a na jeho výchovu. S výjimkou závažných důvodů má rovněž právo na styk s dítětem a na jeho ubytování. Takže v případě rozchodu rodičů musí každý z nich udržovat osobní vztahy s dítětem a respektovat jeho pouta s druhým rodičem.
V případě rozvodu musí rodiče dále přispívat společně na náklady na péči a výchovu dítěte, neexistuje-li soudní nařízená úprava. Tento příspěvek má formu výživného a nezaniká automaticky, jakmile se dítě stane zletilým. Může být placeno přímo zletilému dítěti a je přezkoumatelné v závislosti na potřebách dítěte a na vývoji příjmů a výdajů každého z rodičů.
Pokud jde o místo pobytu dítěte, mohou nastat dva případy (mimo výjimečný případ, kdy soud rozhodne o svěření dítěte třetí osobě):
Pokud se rodiče dohodnou na podmínkách výkonu rodičovské odpovědnosti, bydlišti a místě pobytu dítěte, právu na styk s dítětem a jeho ubytování, jakož i na příspěvku na péči o dítě a na jeho výchovu, mohou předložit tuto dohodu soudu v rámci rozvodového řízení. Soud ji může zohlednit ve svém rozsudku, pokud má za to, že dohoda dostatečně chrání zájem dítěte a že souhlas manželů byl poskytnut svobodně.
Rozvod rodičů nezbavuje děti výhod, které by jim jinak byly poskytnuty. V tomto ohledu mají zcela stejné postavení jako děti nerozvedených rodičů.
Soud může uložit jednomu z manželů povinnost platit výživné druhému z manželů. Výživné je stanoveno podle potřeb manžela, kterému je vypláceno, a v rámci možností druhého z manželů je platit. V případě dohody manželů může soud rozhodnout, že výživné je uhrazeno formou jednorázové platby, jejíž výši a platební podmínky stanoví.
Při určení potřeb a možností přispívat na výživu bere soud v úvahu skutečnosti, které zahrnují:
1.° věk a zdravotní stav manželů;
2.° dobu trvání manželství;
3.° dobu už věnovanou nebo dobu, již bude třeba věnovat, výchově dětí;
4.° jejich kvalifikaci a jejich profesní postavení se zřetelem k pracovnímu trhu;
5.° jejich připravenost získat nové zaměstnání;
6.° jejich stávající a předvídatelné nároky;
7.° jejich majetek jak v aktivech, tak z hlediska příjmů po vyřešení majetkových poměrů.
Doba poskytnutí výživného nemůže být delší než doba trvání manželství, ledaže v daném případě existují
výjimečné okolnosti.
Výživné, není-li placeno ve formě jednorázové platby, je přezkoumatelné a zrušitelné.
Pokud byl manžel odsouzen pravomocným rozhodnutím za trestný čin uvedený v článcích 372, 375, 376, 377, 393, 394, 396, 397, 398, 399, 400, 401, 401a, 402, 403, 404, 405 a 409 trestního zákoníku (výtržnictví, znásilnění, úmyslné ublížení na zdraví, vražda a úmyslné ublížení na zdraví, neúkladná vražda, úkladná vražda, úmyslné usmrcení dítěte a otrava) spáchaný během manželství vůči druhému manželovi nebo dítěti žijícímu v téže domácnosti nebo za pokus trestného činu uvedeného v článcích 372, 375, 376, 377, 393, 394, 396, 397, 401, 403, 404 a 405 trestního zákoníku vůči stejným osobám během manželství, ztrácí na žádost druhého manžela jakýkoli nárok na výživné.
Rozluka uvolňuje manželství, ale neruší je. Ukončuje povinnost společného soužití, ale ponechává v platnosti mezi manžely povinnost věrnosti a povinnost podpory.
Podmínky rozluky jsou totožné s podmínkami rozvodu z nenapravitelného rozvratu manželských vztahů.
Rozluka s sebou nese vždy oddělení majetku. Pokud rozluka trvá tři roky, může každý z manželů podat u soudu návrh na rozvod. Soud rozhodne o rozvodu, pokud druhý z manželů bezprostředně nesouhlasí s ukončením rozluky.
Prohlášení manželství za neplatné znamená zrušení manželství od samého počátku soudním rozhodnutím. Jinak řečeno, takové manželství nikdy neexistovalo.
Existuje několik podmínek pro prohlášení manželství za neplatné:
Manželství prohlášené za neplatné má důsledky (teorie putativního manželství):
Naopak manželství prohlášené za neplatné nemá nikdy právní důsledky vůči manželovi, který jednal ve zlé víře.
Ve Velkovévodství může být manželství zrušeno pouze soudním rozhodnutím, nikdy prostřednictvím alternativních mimosoudních prostředků či na základě mediace. Naopak, co se týče otázek týkajících se likvidace a rozdělení společného jmění a spoluvlastnictví, vyživovacích povinností a příspěvků na manželské výdaje, povinnosti péče o děti a výkonu rodičovské odpovědnosti, se lze využít rodinnou mediaci.
Kam mám podat svůj návrh
Návrhy projednává „soudce v rodinných věcech“ (juge aux affaires familiales).
Náležitosti, které musí být splněny, a dokumenty, které musí být přiloženy
Návrh (žaloba – la requête) obsahuje:
1.° datum;
2.° příjmení, jména, povolání a bydliště manželů;
3.° data a místa narození manželů;
4.° označení totožnosti společných dětí;
5.° předmět návrhu;
6.° stručné shrnutí skutečností a žalobních důvodů.
Kromě výše uvedené dohody musí být k žalobě připojeny tyto doklady:
1.° výpis z oddacího listu;
2.° výpis z rodných listů manželů;
3.° výpis z rodných listů společných dětí;
4.° doklad potvrzující státní příslušnost manželů;
5.° případně dohoda o určení rozhodného práva pro rozvod manželů na základě článku 5 nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky a podle náležitostí stanovených uvedeným nařízením; Manželé také budou moci zvolit rozhodné právo pro rozvod na základě článku 5 nařízení (EU) č. 1259/2010 a podle náležitostí stanovených uvedeným nařízením v dohodě při rozvodu uzavřené po vzájemné dohodě;
6.° jiný doklad, který manželé mají v úmyslu použít.
Listiny a dokumenty přiložené k žalobě, jež účastníci mají v úmyslu použít, musí být případně ověřeny, pokud je vystavil zahraniční veřejný orgán.
Návrh (žaloba – la requête) obsahuje:
1.° datum;
2.° příjmení, jména, povolání a bydliště manželů;
3.° data a místa narození manželů;
4.° označení totožnosti společných dětí;
5.° předmět návrhu;
6.° stručné shrnutí skutečností a žalobních důvodů.
Žaloba může také obsahovat návrhy týkající se předběžných opatření ohledně osoby, výživného a majetku jak manželů, tak dětí.
K žalobě je třeba připojit tyto doklady:
1.° výpis z oddacího listu;
2.° výpis z rodných listů manželů, eventuálně žalobce;
3.° výpis z rodných listů společných dětí;
4.° doklad potvrzující státní příslušnost manželů, popřípadě žalobce;
5.° případně dohodu o určení rozhodného práva pro rozvod manželů na základě článku 5 nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky a podle náležitostí stanovených uvedeným nařízením;
6.° případně návrh řešení důsledků rozvodu, u nichž mezi manžely existuje shoda;
7.° případně kopii rozhodnutí o odsouzení jednoho z manželů za jeden z trestných činů uvedený výše v bodech 3.2 a 3.4;
8.° jiný doklad, který žalobce nebo žalobci má (mají) v úmyslu použít.
Listiny a dokumenty přiložené k žalobě, jež účastníci mají v úmyslu použít, musí být případně ověřeny, pokud je vystavil zahraniční veřejný orgán.
1.° datum;
2.° příjmení, jména a bydliště účastníků;
3.° data a místa narození účastníků;
5.° předmět návrhu;
6.° stručné shrnutí skutečností a žalobních důvodů.
Listiny a dokumenty přiložené k žalobě, jež účastníci mají v úmyslu použít, musí být případně ověřeny, pokud je vystavil zahraniční veřejný orgán.
Osoby, jejichž příjmy nejsou považovány za dostatečné podle lucemburského zákona, mohou využít právní pomoci. Za tímto účelem musí vyplnit dotazník, který je dostupný u Advokátní komory v Lucemburku, a zaslat jej předsedovi místně příslušné advokátní komory, jenž o nároku rozhodne.
Právní pomoc se vztahuje na veškeré náklady spojené se žalobami, řízeními nebo jednáními, pro které byla poskytnuta. Vztahuje se zejména na soudní a registrační poplatky, soudní výlohy, odměny advokátů, poplatky a výdaje soudního vykonavatele, výdaje a odměny notářů, výdaje znalců a znalečné, svědečné, tlumočné, poplatky za potvrzení o právu dané země, cestovní výdaje, poplatky a náklady za formality při zápisech, hypotékách a zástavách, jakož i na náklady na oznámení v novinách, je-li třeba.
Ve Velkovévodství je možné podat odvolání (l'appel) proti takovémuto rozhodnutí. Lhůta k odvolání je v zásadě 40 dnů, ale tato lhůta může být prodloužena, pokud odvolatel bydlí v zahraničí. Odvolacím soudním orgánem je Nejvyšší soudní dvůr (la Cour supérieure de justice).
Rozhodnutí o rozvodu / rozluce / prohlášení manželství za neplatné vynesené soudem v jiné zemi Evropské unie využívá zásady uznání ze zákona v Lucemburském velkovévodství na základě nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000. To znamená, že uznání rozhodnutí nepodléhá žádnému řízení.
Aktualizace matričních dokumentů ve Velkovévodství v důsledku pravomocného rozhodnutí vydaného soudem ve státě Evropské unie je rovněž stanovena, aniž by bylo vyžadováno jakékoli předběžné řízení. Rozhodnutí soudu, který rozhodl o rozvodu, musí být uvedeno na okraji oddacího listu a rodných listů manželů. Pokud bylo manželství uzavřeno v zahraničí, musí být rozhodnutí soudu zapsáno do matričních záznamů v obci, kde byl zapsán oddací list, není-li tomu tak, pak do matričních záznamů ve městě Lucemburku, a uvedeno navíc na okraji rodných listů každého z manželů.
Každý dotčený účastník může požádat prostřednictvím žaloby předsedu obvodního soudu, aby vydal rozhodnutí o odepření uznání rozhodnutí o rozvodu / rozluce / prohlášení manželství za neplatné vydané v jiné zemi Evropské unie.
Předseda obvodního soudu neprodleně rozhodne, aniž by osoba, proti níž je odepření uznání navrhováno, mohla v této etapě řízení předložit své vyjádření. Žaloba může být přijata pouze z těchto důvodů:
Jedna i druhá stran může podat opravný prostředek (le recours) proti rozhodnutí předsedy obvodního soudu k odvolacímu soudu (la Cour d'appel). Opravný prostředek se projednává v souladu s předpisy upravujícími sporná řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu může být předmětem dovolání ke kasačnímu soudu (la Cour de cassation).
Lucemburské velkovévodství uplatňuje nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, toto nařízení se použije od 21. června 2012 mezi Belgií, Bulharskem, Německem, Španělskem, Estonskem (od 11. února 2018), Francií, Řeckem (od 29. července 2015), Itálií, Lotyšskem, Litvou (od 22. května 2014), Lucemburskem, Maďarskem, Maltou, Rakouskem, Portugalskem, Rumunskem a Slovinskem a stanoví, že se manželé mohou dohodnout, že si pro rozvod a rozluku zvolí rozhodné právo, jedná-li se o některé z následujících práv:
Na základě téhož nařízení v případě, že nedojde k volbě podle předchozího odstavce, řídí se rozvod a rozluka právem státu:
Pokud se nepoužije nařízení (EU) č. 1259/2010, řídí se rozvod a rozluka v lucemburském právu:
Brožura: Le divorce au Grand-Duché de Luxembourg (rozvod v Lucembursku);
Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.
Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.