

Hledat informace podle regionů
V Severním Irsku je rozvodové právo upraveno v nařízení (Severního Irska) o manželských věcech z roku 1978 (Matrimonial Causes (Northern Ireland) Order 1978) (dále jen „nařízení z roku 1978“).
Manžel nebo manželka se může rozvést na základě písemného žalobního návrhu (zvaného „petition“) podaného k soudu. Osoba podávající návrh na rozvod se nazývá navrhovatel a druhá strana se nazývá odpůrce. Navrhovatel musí prokázat, že došlo k nezvratnému rozpadu manželství, a předložit důkaz o tom, že nastala jedna z pěti skutečností (viz otázka č. 2). Návrh na rozvod nelze podat v prvních dvou letech po uzavření manželství. Události spadající do tohoto dvouletého období však lze použít jako důkaz o tom, že došlo k nezvratnému rozpadu manželství.
Jediným důvodem k rozvodu je nezvratný rozpad manželství. Navrhovatel musí obecně jako důkaz o tom, že došlo k nezvratnému rozpadu manželství, prokázat jednu nebo více z níže uvedených skutečností:
Při rozhodování, zda odpůrce navrhovatele opustil nebo zda žili manželé odděleně po určité souvislé období, nebude brán zřetel na žádná období (nepřesahující v součtu 6 měsíců), kdy manželé žili opět společně. Tato období se však nezapočítávají do délky trvání opuštění nebo odloučení.
Jestliže soud na základě důkazů uspokojivě zjistí, že došlo k nezvratnému rozpadu manželství, vydá nejprve prozatímní rozhodnutí (decree nisi) (rozhodnutí soudu vedoucí k rozvodu).
Rozvodové řízení je ukončeno v okamžiku, kdy je prozatímní rozhodnutí prohlášeno za konečné. Návrh na prohlášení prozatímního rozhodnutí o rozvodu za konečné lze podat šest týdnů a jeden den po dni vydání prozatímního rozhodnutí. Bude-li návrh na prohlášení prozatímního rozhodnutí za konečné podán po více než 12 měsících od vydání prozatímního rozhodnutí, může být navrhovatel vyzván, aby předložil písemné prohlášení, v němž uvede důvody prodlení. V určitých případech může o prohlášení rozhodnutí za konečné požádat i odpůrce. Dotčené strany nemohou uzavřít nové manželství dříve, než bude příslušné rozhodnutí prohlášeno za konečné.
Neplatí žádná zvláštní pravidla upravující vztahy mezi manželi po rozvodu. Předpokládá se však, že spolu nebudou nadále žít, a pokud žena přijala příjmení svého manžela, může se rozhodnout, že bude opět používat své rodné příjmení.
Nařízení z roku 1978 obsahuje rozsáhlá ustanovení umožňující soudu rozhodnout o rozdělení společného jmění manželů a úpravě jejich finančních poměrů, a to ve vztahu mezi nimi navzájem i ve vztahu k jejich společným dětem.
Při vydání rozhodnutí o rozvodu nebo poté může soud nařídit:
Před vydáním rozhodnutí zohlední soud veškeré okolnosti případu. Zejména však bude mít na zřeteli prospěch všech dětí rodiny mladších 18 let.
Po rozvodu budou mít rodiče nadále rodičovskou zodpovědnost za společné děti a vyživovací povinnost vůči nezletilým dětem, které s nimi žily v rodině.
Pokud je v manželství nezletilé dítě (mladší 16 let) nebo dítě starší 16 let, které pokračuje ve studiu nebo se připravuje na výkon povolání, musí navrhovatel vyplnit příslušný formulář (formulář M4) obsahující dohodu manželů ohledně tohoto dítěte. Na základě tohoto formuláře je každá strana vyzvána, aby se pokusila dosáhnout dohody o návrzích týkajících se budoucnosti dítěte. Není-li však dohoda možná, bude mít odpůrce možnost předložit své připomínky k navrhovanému režimu a soud může uplatnit své pravomoci podle nařízení (Severního Irska) o nezletilých z roku 1995 (Children (Northern Ireland) Order 1995) (například určit, kde bude dítě bydlet).
Vyživovací povinnost vůči druhému z manželů rozvodem zaniká, s výjimkou případu, kdy soud nařídil určité platby nebo rozhodl o rozdělení majetku.
Návrh na rozluku lze podat v případě, že se manželství rozpadlo, avšak navrhovatel se z jakéhokoli důvodu nehodlá rozvést. Rozhodne-li soud o rozluce, není navrhovatel nadále povinen žít se svou manželkou / svým manželem. Nemůže však uzavřít nové manželství. Po vydání rozhodnutí o soudní rozluce lze podat návrh na rozvod.
Při rozhodování o soudní rozluce není nutné prokazovat, že došlo k nezvratnému rozpadu manželství.
Manželé nebudou povinni spolu nadále žít. Pokud je platné rozhodnutí o soudní rozluce a jeden z manželů zemře bez závěti, bude jeho majetek rozdělen, jako by druhý z manželů již nežil, a ten tudíž nezíská žádný prospěch, který by mu jinak připadl. Ve vztahu k rozdělení majetku při soudní rozluce přísluší soudu obecně stejné pravomoci jako v případě rozvodu. Soud však nemůže vydat příkaz ke sdílení důchodu.
Manželství bude prohlášeno za neplatné, pokud žadatel prokáže, že je absolutně nebo relativně neplatné. Absolutně neplatným manželstvím se rozumí manželství, které nemělo být nikdy uzavřeno, a má se za to, že nikdy nevzniklo. Relativně neplatné manželství se uznává a trvá do doby, než dojde k jeho zrušení.
Manželství je absolutně neplatné, je-li prokázána jedna z těchto skutečností:
Manželství je relativně neplatné, je-li prokázána jedna z těchto skutečností:
Pokud návrh na prohlášení manželství za neplatné vychází z některého ze čtyř posledně uvedených důvodů, měl by být podán do tří let od uzavření manželství. Soud však může v určitých případech povolit, aby byl návrh podán i po uplynutí této lhůty.
Je-li návrh podáván na základě dvou posledně jmenovaných skutečností, musí navrhovatel prokázat, že v době uzavření manželství o této nemoci nebo o těhotenství nevěděl.
Soud neprohlásí relativně neplatné manželství za neplatné, pokud odpůrce prokáže:
Je-li manželství absolutně neplatné, pohlíží se na ně tak, jako by nikdy nevzniklo. Je-li manželství relativně neplatné, nakládá se s ním jako s neplatným ode dne, k němuž bylo rozhodnutí o prohlášení manželství za neplatné prohlášeno za konečné.
V Severním Irsku působí řada agentur poskytujících mediační služby (například Relate). Mediace vám pomůže vyřešit praktické otázky spojené s rozvodem, včetně finančních a rodičovských záležitostí.
Návrhy na rozvod, soudní rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné mohou být předloženy Vrchnímu soudu (High Court) nebo soudu hrabství (County Court) příslušnému pro rozvodové řízení. Pokud však odpůrce předloží odpověď na návrh podaný u soudu hrabství, bude věc postoupena Vrchnímu soudu.
Adresy a telefonní čísla příslušných soudů jsou uvedena na internetových stránkách Soudní služby Severního Irska (Northern Ireland Courts and Tribunals Service).
Za účelem zahájení řízení musíte příslušnému soudu zaslat soubor formulářů spolu s:
Kancelář soudu vám poskytne příslušné formuláře a vysvětlí, jak je vyplnit. Zaměstnanci soudu však nemohou poskytovat právní poradenství ani vám poradit, jak máte u soudu vypovídat.
Máte právo požádat o právní pomoc. Výše (případné) finanční pomoci však podléhá posouzení finanční situace. I v případě, že budete uznáni jako finančně způsobilí, můžete být povinni poskytnout určitý finanční příspěvek na uhrazení nákladů. Na základě dohody může být tento příspěvek oddělení právní pomoci (Legal Aid Department) splácen po určitou dobu. Kromě kritérií finanční způsobilosti musíte splňovat i požadavky týkající se skutkové podstaty sporu, tj. musí existovat přiměřené důvody pro zahájení řízení nebo obhajobu, a tento postup musí být za všech okolností přiměřený.
Proti konečnému rozhodnutí o zrušení manželství nebo o jeho prohlášení za neplatné není možné podat opravný prostředek, pokud měla poškozená strana možnost odvolat se proti prozatímnímu rozhodnutí, avšak neučinila tak. Proti rozhodnutím vydaným se souhlasem obou stran je možné podat odvolání pouze se souhlasem soudu. Odvolacímu soudu přísluší řada pravomocí s tím, že původní rozhodnutí může potvrdit, zvrátit nebo změnit.
Nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 (dále jen „nařízení“) stanoví, že rozhodnutí o rozvodu, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné vydané v jednom členském státě bude uznáno v ostatních členských státech, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení (s výjimkou řízení stanoveného tímto nařízením).
Kterákoli osoba, která prokáže na věci zájem, může požádat o uznání rozhodnutí s tím, že důvody pro neuznání rozhodnutí jsou přísně omezeny (uznání může být například zamítnuto, je-li rozhodnutí v rozporu s veřejným pořádkem).
Návrh na uznání rozhodnutí musí být předložen Vrchnímu soudu pro Severní Irsko (High Court in Northern Ireland).
Není-li použitelné zmíněné nařízení, může se na rozhodnutí vztahovat § 46 zákona o rodinném právu z roku 1986 (Family Law Act 1986), v němž se stanoví obecné podmínky pro uznávání rozhodnutí o rozvodu, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné vydaných v zámoří.
Návrh na uznání rozhodnutí o rozvodu, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné vydaného v cizině musí být předložen Vrchnímu soudu. Návrh se předkládá formou žaloby „petition“, k níž se připojí kopie rozhodnutí o rozvodu, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné.
Vzhledem k tomu, že k uznání rozhodnutí o rozvodu, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné je příslušný Vrchní soud (podle zmíněného nařízení i podle zákona o rodinném právu z roku 1986), jakékoli námitky proti navrhovanému uznání by řešil opět tento soud. Důvody pro neuznání rozhodnutí jsou stanoveny v článku 15 zmíněného nařízení a v § 51 zákona o rodinném právu z roku 1986.
Rozhodne-li určitý soud v Severním Irsku, že je příslušný pro řízení o rozvodu manželství, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné, použije právo Severního Irska.
Soud v Severním Irsku je příslušný pro řízení o rozvodu manželství nebo soudní rozluce (i v případě, že manželství bylo uzavřeno v zahraničí), pokud:
Soud v Severním Irsku je příslušný pro řízení o prohlášení manželství za neplatné (i v případě, že manželství bylo uzavřeno v zahraničí), pokud:
Soudní služba Severního Irska (Northern Ireland Courts and Tribunals Service)
Tyto internetové stránky jsou součástí portálu Vaše Evropa.
Velice uvítáme jakoukoli zpětnou vazbu ohledně užitečnosti poskytnutých informací.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.