Vnitrostátní právní předpisy

Ústava Chorvatské republiky

Ústava Chorvatské republiky

Nejdůležitější legislativní akty v oblasti trestního práva

Trestní zákoník (Kazneni zakon) (Narodne Novine (NN; Úřední věstník Chorvatské republiky) č. 125/11, 144/12, 56/15, 61/15, 101/17, 118/18 a 126/19)

Nový trestní zákoník, který vstoupil v platnost 1. ledna 2013, přinesl některé novinky, například vyšší sankce a delší promlčecí lhůty, a zavedl také nové trestné činy, jako je nevyplácení mezd, bezohledná jízda v silničním provozu a nelegální hazardní hry. Po změně trestního zákoníku v oblasti trestní odpovědnosti v prosinci 2012 se držení omamných látek pro osobní potřebu stalo méně závažným trestným činem.

Trestní zákoník má obecnou část a zvláštní část.

A) Obecná část trestního zákoníku obsahuje ustanovení vztahující se na všechny trestné činy. Tato ustanovení upravují obecné právní předpoklady trestnosti určitého jednání, pokuty a trestní postihy.

B) Zvláštní část trestního zákoníku obsahuje popisy jednotlivých trestných činů a sankce, které mohou být za tyto trestné činy uloženy, a zahrnuje také trestné činy a sankce ukládané za toto jednání podle jiných právních předpisů. Trestnými činy stanovenými v chorvatském trestním zákoníku jsou:

• trestné činy proti lidskosti a lidské důstojnosti,
• trestné činy proti životu a zdraví,
• trestné činy proti lidským právům a základním svobodám,
• trestné činy proti zaměstnanosti a sociálnímu zabezpečení,
• trestné činy proti osobní svobodě,
• trestné činy proti soukromí,
• trestné činy proti cti a dobré pověsti,
• trestné činy proti svobodě v sexuální oblasti,
• trestné činy sexuálního zneužívání a sexuálního vykořisťování dětí,
• trestné činy proti manželství, rodině a mládeži,
• trestné činy proti veřejnému zdraví,
• trestné činy proti životnímu prostředí,
• trestné činy proti obecné bezpečnosti,
• trestné činy proti bezpečnosti silničního provozu,
• trestné činy proti majetku,
• trestné činy proti hospodářství,
• trestné činy proti počítačovým systémům, softwaru a datům,
• trestné činy padělání,
• trestné činy proti duševnímu vlastnictví,
• trestné činy proti služebním povinnostem,
• trestné činy proti soudní moci,
• trestné činy proti veřejnému pořádku,
• trestné činy proti hlasovacímu právu,
• trestné činy proti Chorvatské republice,
• trestné činy proti cizímu státu nebo mezinárodní organizaci a
• trestné činy proti ozbrojeným silám Chorvatské republiky.

Trestní řád (Zakon o kaznenom postupku) (NN č. 152/08, 76/09, 80/11, 91/12 – usnesení a rozhodnutí chorvatského Ústavního soudu, 143/12, 56/13, 145/13, 152/14, 70/17 a 126/19)

Tento právní předpis stanoví pravidla, která zajišťují, aby nebyly odsouzeny nevinné osoby a aby byl pachatelům trestných činů uložen trest nebo jiné opatření za zákonem stanovených podmínek na základě řádného soudního řízení vedeného u příslušného soudu.

Trestní stíhání a řízení může být vedeno a ukončeno pouze podle pravidel a za podmínek stanovených v trestním řádu.

Trestní řád provádí v chorvatském právním řádu tyto předpisy EU:

1. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení (Úř. věst. L 280, 26. 10. 2010);
2. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí (Úř. věst. L 101, 15. 4. 2011);
3. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii (Úř. věst. L 335, 17. 12. 2011);
4. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení (Úř. věst. L 142, 1. 6. 2012);
5. rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (Úř. věst. L 350, 30. 12. 2008);
6. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. L 315, 14. 11. 2012);
7. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody (Úř. věst. L 294, 6. 11. 2013);
8. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii (Úř. věst. L 127, 29. 4. 2014);
9. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/62/EU ze dne 15. května 2014 o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV (Úř. věst. L 151, 21. 5. 2014);
10. směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. L 65, 11. 3. 2016);
11. směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919 ze dne 26. října 2016 o právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu (Úř. věst. L 297, 4. 11. 2016).

Trestní řízení je vedeno na žádost zmocněného státního zástupce.

Zmocněným státním zástupcem v případě trestných činů, u nichž je trestní řízení zahájeno z úřední pravomoci, je veřejný žalobce (državni odvjetnik), zatímco zmocněným státním zástupcem v případě trestných činů, u nichž je trestní řízení zahájeno podáním soukromé žaloby, je soukromý žalobce. V případě některých zákonem stanovených trestných činů je trestní řízení zahájeno veřejným žalobcem pouze na návrh oběti. Nestanoví-li zákon jinak, musí veřejný žalobce zahájit trestní řízení tehdy, existují-li přiměřené důvody pro domněnku, že se určitá osoba dopustila trestného činu, u něhož je trestní řízení zahájeno z úřední pravomoci, a pokud stíhání dotyčné osoby nebrání žádné právní překážky.

Neshledá-li veřejný žalobce důvody pro zahájení nebo vedení trestního stíhání, může za podmínek stanovených zákonem funkci žalobce převzít oběť jakožto poškozená strana.

Zákon o právních důsledcích rozsudků, o rejstříku trestů a rehabilitaci (Zakon o pravnim posljedicama osude, kaznenoj evidenciji i rehabilitaciji) (NN č. 143/12 a 105/15)

Tento zákon upravuje právní důsledky rozsudků, organizaci, vedení, dostupnost, poskytování a výmaz záznamů v rejstříku trestů a mezinárodní výměnu informací z rejstříku trestů, jakož i rehabilitaci.

Zákon obsahuje ustanovení, která jsou v souladu s těmito akty Evropské unie:

• rámcové rozhodnutí Rady 2009/315/SVV ze dne 26. února 2009 o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy,
• rozhodnutí Rady 2009/316/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS) podle článku 11 rámcového rozhodnutí 2009/315/SVV.

Rejstřík trestů v Chorvatsku organizuje a vede ministerstvo příslušné pro soudnictví, které je současně ústředním orgánem pro výměnu těchto údajů s ostatními státy (dále jen „ministerstvo“).

Rejstřík trestů je veden pro fyzické a právnické osoby (dále jen „Osoby“), které byly v Chorvatsku pravomocně odsouzeny za trestnou činnost. Rejstřík trestů je veden rovněž pro chorvatské občany a právnické osoby se sídlem v Chorvatsku pravomocně odsouzené za trestnou činnost mimo Chorvatsko, jsou-li tyto údaje poskytnuty ministerstvu.

Obsah rejstříku trestů zahrnuje seznam pravomocně odsouzených osob za trestné činy sexuálního zneužívání a sexuálního vykořisťování dětí a za jiné trestné činy uvedené v čl. 13 odst. 4 tohoto zákona.

A)   Nejdůležitější zákony v oblasti občanského, obchodního a správního práva v Chorvatsku:

Zákon o závazkových vztazích (Zakon o obveznim odnosima) (NN č. 35/05, 41/08 a 125/11)

Tento zákon upravuje základy závazkových vztahů (obecná část) a smluvní a mimosmluvní závazkové vztahy (zvláštní část).

Účastníci transakcí si mohou upravit závazkové vztahy libovolně, nikoli však způsobem, který je v rozporu s chorvatskou ústavou, závaznými předpisy a veřejnou morálkou.

Zákon o vlastnictví a dalších věcných právech (Zakon o vlasništvu i drugim stvarnim pravima) (NN č. 91/96, 68/98, 137/99, 22/00, 73/00, 129/00, 114/01, 79/06, 141/06, 146/08, 38/09, 153/09, 143/12 a 152/14)

Tento zákon stanoví obecnou úpravu vlastnictví věcí ze strany osob; pravidla tohoto zákona se vztahují rovněž na vlastnictví věcí, které jsou předmětem zvláštní právní úpravy, není-li to v rozporu s touto úpravou.

To, co zákon stanoví s ohledem na vlastnické právo a vlastníky, se odpovídajícím způsobem použije i na veškerá další věcná práva, nestanoví-li zákon jinak nebo nevyplývá-li něco jiného z jejich právní povahy.

Zákon o nabývání majetku děděním (Zakon o nasljeđivanju) (NN č. 48/03, 163/03, 35/05 – zákon o závazkových vztazích a 127/13)

Tento zákon upravuje dědické právo a stanoví pravidla, podle nichž soudy, jiné orgány a zmocněné osoby postupují ve věcech dědických.

Zákon o katastru nemovitostí (Zakon o zemljišnim knjigama) (NN č. 63/19)

Tento zákon upravuje otázky týkající se právního stavu nemovitostí na území Chorvatska, které jsou důležité pro právní úkony, a upravuje taktéž způsob a formu vedení katastru nemovitostí (katastrální úřad (gruntovnica)), pokud nebyly s ohledem na určité pozemky přijaty zvláštní předpisy.

Občanský soudní řád (Zakon o parničnom postupku) (NN č. 53/91, 91/92, 112/99, 88/01, 117/03, 88/05, 02/07, 96/08, 84/08, 123/08, 57/11, 148/11 – konsolidované znění, 25/13 a 89/14)

Tento zákon stanoví pravidla, podle nichž soudy projednávají a rozhodují spory týkající se základních práv a povinností člověka a občana, osobních a rodinných vztahů občanů, jakož i pracovní, obchodní, majetkové a jiné občanskoprávní spory, ledaže byla přijata ustanovení, podle nichž mají soudy o některých těchto sporech rozhodovat podle jiných pravidel.

Exekuční zákon (Ovršni zakon) (č. 112/12, 25/13, 93/14, 55/16, a 73/17)

Tento zákon upravuje řízení, v jehož rámci soudy a notáři vymáhají vyrovnání pohledávek na základě exekučních titulů a veřejných listin (řízení o výkonu rozhodnutí), a řízení, v jehož rámci soudy a notáři vymáhají zajištění pohledávky (zajišťovací řízení), nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Zmíněný zákon upravuje rovněž hmotněprávní vztahy vzniklé na základě řízení o výkonu rozhodnutí a zajišťovacího řízení.

B) Nejdůležitější zákony v oblasti justiční spolupráce:

Zákon o mezinárodním právu soukromém (Zakon o međunarodnom privatnom pravu) (NN 101/17)

Tento zákon upravuje:

1. rozhodné právo pro soukromoprávní vztahy s mezinárodním rozměrem;
2. příslušnost soudů a jiných orgánů Chorvatské republiky v právních věcech, jejichž předmětem jsou vztahy uvedené v bodě 1 tohoto článku, a jednací řád;
3. uznávání a výkon cizích soudních rozhodnutí v právních věcech, jejichž předmětem jsou vztahy uvedené v bodě 1 tohoto článku.

Další podrobnosti lze nalézt na stránkách:

https://pravosudje.gov.hr/pristup-informacijama-6341/zakoni-i-ostali-propisi/zakoni-i-propisi-6354/6354

Další informace