Upozorňujeme, že výchozí francouzština verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.
Swipe to change

Mediace v zemích EU

Francie

Proč se rovnou obracet na soud a nezkusit vyřešit spor prostřednictvím mediace? Jedná se o formu alternativního řešení sporů (ADR), kdy mediátor pomáhá stranám sporu dosáhnout dohody. Vláda a právníci ve Francii si uvědomují výhody mediace a zákonodárné orgány její využívání důrazně podporují.

Obsah zajišťuje
Francie
Do jazyka, který máte právě nastavený, úřední překlad neexistuje.
Zde je k dispozici strojový překlad. Upozorňujeme, že má pouze orientační charakter. Provozovatel těchto stránek odmítá právní odpovědnost za kvalitu tohoto strojového překladu.

Na koho se obrátit?

Ve Francii neexistuje ústřední nebo vládní orgán, který by zodpovídal za právní úpravu profese mediátora.

Neexistují žádné celostátní oficiální internetové stránky týkající se mediace. Na adrese https://www.justice.fr/régler-litiges-autrement/médiation však existuje oddíl týkající se mediace, který je průběžně aktualizován.

Každý odvolací soud (cour d’appel) zveřejňuje seznamy mediátorů v občanských, sociálních a obchodních věcech. Tyto seznamy byly stanoveny článkem 8 zákona č. 2016-1547 ze dne 18. listopadu 2016 o modernizaci soudního systému 21. století. Jejich hlavním účelem poskytovat informace soudcům, avšak lze je rovněž jakýmkoli způsobem sdílet s účastníky řízení. Zejména jsou k dispozici na internetových stránkách příslušných odvolacích soudů.

V jaké oblasti je využití mediace přípustné a/nebo nejběžnější?

Strany mohou přistoupit k mediaci kdykoli a v jakékoli oblasti práva vyjma oblastí, které spadají do oblasti působnosti pravidel veřejné politiky upravující sociální a ekonomické jednání (ordre public de direction). Mediaci například nelze využít ve snaze obejít kogentní ustanovení týkající se sňatku nebo rozvodu.

Mediace se nejčastěji používá k řešení:

  • sousedských sporů,
  • problémů s vymáháním dluhu,
  • sporů mezi pronajímateli a nájemci,
  • spory mezi manželi ohledně práva styku s dítětem.

Jaká jsou pravidla?

Využití mediace

Zákon č. 95-125 ze dne 8. února 1995 o organizaci soudů a občanskoprávním, trestním a správním řízení zavedl do francouzského práva občanskoprávní mediaci.

Nařízením (ordonnance) č. 2011-1540 ze dne 16. listopadu 2011 se do francouzského práva provedla unijní směrnice 2008/52/ES. Tato směrnice stanoví rámec, který má usnadnit smírné řešení sporů stranami za pomoci třetí strany, mediátora. Nařízení rozšířilo oblast působnosti ustanovení směrnice tak, aby zahrnovala nejen na případy přeshraniční mediace, ale i mediaci bez přeshraničního prvku, s výjimkou sporů souvisejících s pracovní smlouvou nebo sporů týkajících se správního práva s výsostnou pravomocí státu (droit administratif régalien).

Toto nařízení ze dne 16. listopadu 2011 také novelizovalo zákon (loi) ze dne 8. února 1995 s cílem stanovit obecný rámec pro mediaci. Zákon vymezil pojem mediace, popsal podmínky, které musí mediátor splnit, a potvrdil zásadu důvěrnosti, jež je nezbytná pro úspěch mediačního procesu.

Mediace na základě dohody:

Strany se mohou samy rozhodnout konzultovat mediátora. Za tím účelem se nemusí obracet na soud.

Strany, které předložily svůj spor soudu, však mají i nadále možnost přístupu k formě alternativního řešení sporů, jako je mediace.

Soudem nařízená mediace:

Pokud byla podána soudní žaloba, „může soud, který spor projednává, se souhlasem stran jmenovat třetí stranu, aby zjistila postoje stran a porovnala jejich stanoviska s cílem umožnit jim najít řešení sporu“ (článek 131-1 občanského soudního řádu).

V rodinných věcech, v konkrétních oblastech týkajících se výkonu rodičovské zodpovědnosti nebo předběžných opatření v případech rozvodu, může soud stranám rovněž přikázat, aby se dostavily na informativní setkání o otázkách mediace, které je pro ně bezplatné a nemůže z něj vyplynout žádný postih (články 255 a 373-2-10 občanského zákoníku).

Zákon č. 2019-222 ze dne 23. března 2019 o plánu na období 2018–2022 a reformě systému soudnictví v článku 373-2-10 občanského zákoníku zavedl mediaci po vydání rozhodnutí:

„Pokud se strany nedohodnou, soud se pokusí je usmířit.

Aby rodičům pomohl dohodnout se na výkonu rodičovské zodpovědnosti, může soud navrhnout, aby podstoupili mediaci, není-li tvrzeno, že se jeden rodič měl chovat násilně vůči druhému rodiči nebo dítěti. Pokud rodiče s mediací souhlasí, může soud za tímto účelem jmenovat rodinného mediátora, a to i v konečném rozhodnutí o tom, jak by měl být prováděn výkon rodičovské zodpovědnosti.

Není-li tvrzeno, že se jeden rodič měl chovat násilně vůči druhému rodiči nebo dítěti, může soud dokonce rodičům nařídit, aby se setkali s rodinným mediátorem, který je bude informovat o účelu a průběhu mediačního opatření.“

Povinná mediace

Nedávný legislativní vývoj stanovil v rámci francouzského práva povinnost za určitých okolností využít mediaci.

Článek 7 zákona č. 2016-1547 ze dne 18. listopadu 2016 o modernizaci soudního systému 21. století experimentálně zavedl pro jedenáct soudů povinnost pokusu o mediaci před postoupením věci soudu. Ukončení experimentu bylo původně naplánováno na konec roku 2019, lhůta však byla prodloužena do 31. prosince 2020.

Každý, kdo chce změnit rozhodnutí rodinného soudu nebo ustanovení dohody schválené soudem, se musí pokusit o rodinnou mediaci, nežli věc postoupí soudu. Pokud tak neučiní, bude žádost o změnu nepřípustná.

Platí to pro návrhy, které se týkají:

  • místa obvyklého pobytu dítěte,
  • návštěvních práv a práva na pobyt dítěte,
  • příspěvku rodiče na vzdělávání a výživu nezletilého dítěte a
  • rozhodnutí o výkonu rodičovské zodpovědnosti.

Pokus o rodinnou mediaci před navrácením věci soudu není povinný v těchto případech:

  • jeden rodič se choval násilně vůči druhému rodiči nebo dítěti,
  • návrh požaduje, aby soud schválil dohodu mezi stranami, nebo
  • dle hodnocení soudu existuje další legitimní důvod nevyžadovat po stranách, aby se před navrácením věci soudu pokusily o mediaci.

Zákon č. 2019-222 ze dne 23. března 2019 o plánování na období 2018–2022 a reformě justičního systému stanovil povinnost využít určitou formu alternativního řešení sporů, například mediaci, pro návrhy týkající se zaplacení částky do 5 000 EUR nebo pro spory mezi sousedy. Než lze takové návrhy předložit soudu, musí strany dle svého uvážení podstoupit pokus o smírčí řízení vedené smírcem (conciliateur de justice), pokus o mediaci, nebo pokus o participativní řízení (procédure participative). Pokud tak neučiní, může soud z vlastního podnětu rozhodnout, že je návrh nepřípustný. Zákon však stanoví čtyři výjimky:

  • pokud alespoň jedna ze stran požaduje, aby soud schválil dohodu,
  • je-li třeba před postoupením věci soudu podat odvolání k orgánu, který dané rozhodnutí vydal,
  • pokud není z oprávněného důvodu možné využít jeden z postupů smírného řešení sporu uvedených v prvním pododstavci, zejména pokud nejsou v přiměřené lhůtě k dispozici smírci, nebo
  • pokud existuje zvláštní ustanovení, které vyžaduje, aby soud nebo správní orgán nejdříve učinil pokus o smír.

Pravidla upravující mediaci

Pro mediátory neexistuje žádný celostátní etický kodex.

Někteří mediátoři se řídí etickými kodexy nebo chartami, které přijaly asociace nebo federace, ať už se k nim přihlásí přímo sami, nebo jsou přihlášeni prostřednictvím subjektu, který je zaměstnává.

Akreditované služby rodinné mediace (tj. služby, které získávají veřejné financování z Fondu rodinných přídavků (Caisse d’allocations familiales), Zemědělského vzájemného podpůrného fondu (Mutualité sociale agricole) a ministerstva spravedlnosti) se zavazují dodržovat určité standardy týkající se poskytování a kvality těchto služeb; tyto standardy stanoví národní referenční rámec.

A konečně vyhláška (décret) č. 2017-1457 ze dne 9. října 2017 o seznamech mediátorů při odvolacích soudech stanovila podmínky zápisu na takový seznam. Tyto podmínky stanoví, že mediátoři:

  1. nesmí mít na listu č. 2 svého rejstříku trestů evidována žádná odsouzení, prohlášení o nezpůsobilosti nebo zákazy činnosti;
  2. nesmí se dopustit žádných činů v rozporu se ctí, poctivostí a morálkou, které by vedly k disciplinární nebo správní sankci ve formě odebrání, pozastavení, ukončení, odnětí souhlasu nebo odnětí oprávnění;
  3. musí absolvovat odbornou přípravu nebo mít praxi prokazující jejich schopnost praktikovat mediaci; tento požadavek platí jak pro fyzické osoby, tak pro právnické osoby – každý jednotlivec, který náleží k právnické osobě a poskytuje mediační služby, musí splňovat podmínky vztahující se na fyzické osoby.

Informace a vzdělávání

Francouzské právní předpisy v současné době nestanoví konkrétní odbornou přípravu v oboru mediace.

Pro rodinné mediátory zavedla vyhláška ze dne 2. prosince 2003 a ministerské nařízení (arrêté) ze dne 12. února 2004 státní diplom rodinného mediátora (diplôme d’Etat de médiateur familial – DEMF).

Rodinní mediátoři nemusí být držitelem tohoto diplomu, aby mohli vykonávat praxi, pokud nechtějí poskytovat akreditované služby rodinné mediace, přičemž v případě, že tyto služby poskytovat chtějí, je diplom povinný.

Jaké jsou náklady mediace?

Pokud strany využijí mediaci jako alternativní metodu řešení sporu, ať už v soudním řízení, nebo mimosoudně, je třeba uhradit poplatky.

Odměny mediátorů mohou být zahrnuty do právní pomoci podle článků 118-9 a násl. vyhlášky č. 91-1266 ze dne 19. prosince 1991. Tyto poplatky však nesmí překročit 256 EUR pro jednu stranu nebo 512 EUR pro všechny strany.

U soudem nařízené mediace je stanoví soudce, který určuje výši nákladů řízení (magistrat taxateur), a to po dokončení práce mediátora a na základě předložení zprávy nebo vyúčtování (článek 119 vyhlášky č. 91-1266 ze dne 19. prosince 1991). Soudce, který určuje náklady řízení, stanoví výši zálohy a odměny (články 131-6 a 131-13 občanského soudního řádu). Právní předpisy nestanoví přesnou stupnici odměn, jednotkové náklady na poskytování služeb rodinné mediace se proto liší.

Mediační služby financované z veřejných prostředků se zavazují používat pro finanční příspěvek rodin na náklady celostátně platnou stupnici. Finanční podíl, který má nést každá strana za jednu mediační schůzku, se pohybuje od 2 EUR do 131 EUR, v závislosti na příjmu stran.

Je dohoda, která je výsledkem mediace, vykonatelná?

Pokud se strany dohodnou, je pro ně dohoda závazná stejně jako jakákoli smlouva.

Je -li dohody dosaženo mimo soudní řízení, článek 1565 občanského soudního řádu stanoví, že za účelem určení vymahatelnosti dohody ji lze předložit soudu, který by byl v daném sporu příslušný.

Pokud bylo zahájeno soudní řízení, článek 131-12 občanského soudního řádu stanoví, že na žádost účastníků řízení může soud, který věc projednává, schválit dohodu, kterou mu strany předloží.

Článek L111-3 1° Občanského exekučního řádu (Code des procédures civiles d'exécution) stanoví, že dohody uzavřené v návaznosti na mediaci nařízenou soudem nebo mimosoudní mediaci, které jsou vymahatelné obecnými soudy nebo správními soudy, zakládají exekuční titul.

Poslední aktualizace: 17/01/2022

Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.