Příručka

17.Povaha žádosti o využití videokonference ve vzájemné právní pomoci nebo při dokazování v občanských a trestních věcech se liší a podrobnosti jsou uvedeny v příloze III. Formuláře jsou dostupné v občanských i trestních věcech a dožadující soud je zasílá dožádanému soudu v jiné zemi (v trestních věcech není použití formulářů povinné). Formuláře obsahují informace, které jsou používány ke kontaktu se zúčastněnými stranami a zástupci, a podrobnosti o soudu. V některých případech mohou být rovněž poskytnuty informace o platbě za využití zařízení pro videokonferenci a o jazyku, ve kterém má probíhat.

18.V občanských věcech stanoví nařízení o dokazování z roku 2001 dvě možnosti pro využití videokonference při přeshraničním dokazování:

• podle článků 10, 11 a 12 může dožadující soud požádat dožádaný soud v jiném členském státě, aby mu nebo stranám umožnil přítomnost či účast na dokazování prováděném dožádaným soudem prostřednictvím videokonference. Taková žádost může být zamítnuta pouze pokud je neslučitelná s právními předpisy členského státu dožádaného soudu, nebo z důvodu velkých praktických obtíží. Článek 13 dále stanoví donucovací opatření pro vyřízení žádosti. Nicméně podle článku 14 může svědek uplatňovat právo na odepření výpovědi v souladu s právními předpisy členského státu dožadujícího nebo dožádaného soudu.
• Podle článku 17 sám dožadující soud provádí dokazování přímo v jiném členském státě se souhlasem ústředního orgánu nebo příslušného orgánu tohoto členského státu. Podle čl. 17 odst. 4 ústřední orgán nebo příslušný orgán musí podpořit použití videokonference za tímto účelem. Článek 17 odst. 2 uvádí, že přímé dokazování může být provedeno pouze tehdy, pokud ho lze provést dobrovolně.

Vedle možnosti donucovacích opatření je hlavním rozdílem mezi těmito dvěma způsoby soud, který je pověřený dokazováním, a rozhodné právo.

19.Dožadující soud zašle žádost o videokonferenci a požadované informace spolu s formulářem žádosti A nebo I z nařízení o dokazování z roku 2001 dožádanému soudu. K odpovědi na žádost se rovněž používá jednotný formulář. Je-li žádost, která je určena soudu v jiném členském státě, o účast prostřednictvím videokonference zamítnuta, použije soud formulář E. V případě přímého dokazování je ústřední orgán nebo příslušný orgán povinen informovat dožadující soud do 30 dnů (za použití formuláře J), zda je žádost přijata či nikoli. Je-li žádost přijata, může dožadující soud získat výpověď v časovém horizontu, který stanoví.

20.V trestních věcech musí dožádaný členský stát s výslechem za použití videokonference souhlasit, pokud není použití videokonference v rozporu se základními zásadami jeho právního řádu a za podmínky, že má technické prostředky nutné k provedení výslechu. Donucující opatření mohou být nařízena při vyřizování žádosti o vzájemnou pomoc (např. předvolání se sankcí v případě nedostavení se), pokud trestný čin popsaný v žádosti podléhá trestu i v dožádaném státě.

21.Neposkytne-li dožadující soud zařízení, které má být při videokonferenci použito, ponese veškeré náklady na přenos včetně nákladů na pronájem zařízení a jeho technické obsluhy nejprve orgán požadující videokonferenci, který je musí uhradit. V souladu s nařízením o dokazování z roku 2001 je obecnou zásadou, že výkon žádosti o nepřímé dokazování by neměl vést k žádnému nároku na uhrazení poplatků nebo nákladů. Nicméně pokud to dožádaný soud vyžaduje, dožadující soud by měl zajistit náhradu nákladů, které použitím videokonference vznikly.