

V otázkách dokazování se řecké právo řídí zásadou dispoziční a projednací (archí tis diáthesis). To znamená, že soud jedná pouze na návrh účastníka řízení a rozhoduje na základě skutkových tvrzení a důkazů, které účastníci řízení uvedli a prokázali, a na základě návrhů, jež učinili. Procesní úkony se provádějí na návrh účastníka řízení, pokud zákon nestanoví jinak. Každá strana je povinna prokázat pouze skutečnosti, které mají vliv na rozhodnutí ve věci a které jsou nezbytné na podporu jejího samostatného nároku nebo protinároku. Návrh, který není prokázán, se zamítne.
Vyžaduje-li zákon pro prokázání určité skutečnosti důkaz, je přípustný také důkaz o opaku, pokud není stanoveno jinak. Skutečnosti, které jsou natolik známé, že o jejich pravdivosti není důvodných pochyb, nebo které jsou soudu známy z jiných soudních řízení, se berou v úvahu automaticky a není třeba je dokazovat. Soud automaticky přihlíží k notorietám, aniž by o nich vyžadoval důkazy. Soud se rovněž z vlastní iniciativy seznámí s právními předpisy, zvyklostmi a obyčeji jiných zemí, ačkoli v případech, kdy je dobře nezná, si o nich může vyžádat důkazy.
Soud hodnotí důkazy volně a podle vlastního uvážení rozhoduje, zda jsou předložená tvrzení pravdivá. Ve svém rozhodnutí uvádí důvody, které jej vedly k přijatému závěru. Pokud zákon stanoví, že věc může být rozhodnuta pouze na základě posouzení pravděpodobnosti, např. v případě návrhu na předběžné opatření (asfalistiká métra), soud se pravidly pro dokazování, přípustné formy důkazů a sílu důkazů, které mohou být předloženy, nemusí řídit a může tak pro přijetí závěru ohledně skutkového stavu vzít v úvahu vše, co považuje za vhodné.
Základní zásadou je, že důkazy navrhují a předkládají strany. Soud však může z vlastního podnětu nařídit předložení jakéhokoli důkazu, který zákon připouští, i když nebyl účastníkem předložen.
Po provedení důkazů soud rozhodne ve věci samé – neshledá-li, že důkazy byly nedostatečné; v takovém případě může nařídit předložení nových, dodatečných důkazů.
Pokud shledá, že stávající důkazy jsou dostatečné, nebo pokud je strana nestihla předložit v zákonné lhůtě.
Důkazy ve smyslu občanského soudního řádu (Kódika Politikís Dikonomías) jsou přiznání, ohledání, znalecké posudky, listinné důkazy, výslech stran, výpovědi svědků, skutkové domněnky a čestná prohlášení.
Znalci (pragmatognómones) spolupracují se soudem tím, že vypracovávají posudky týkající se jeho otázek. V případě potřeby soud vyžaduje, aby byli znalci přítomni při provádění všech nebo některých soudních úkonů. Každý soud vede seznam soudních znalců. Způsob sestavování a vedení seznamů stanoví vyhlášky vydané na návrh ministra spravedlnosti. Soud, který ve věci rozhoduje, dává znalcům nezbytné pokyny k plnění úkolů; stanoví zejména a) zda považuje za nezbytné, aby byli přítomni ve všech stadiích soudního řízení, a b) zda má být znalecký posudek podán u soudu, nebo vypracován samotnými znalci. Nestanoví-li soud, který věc řeší, jinak, může tytéž pravomoci vykonávat na základě žádosti nebo návrhu na provedení určitého soudního úkonu souvisejícího se znaleckým posudkem jiný soud, případně pověřený soudce (entetalménos dikastís). Pokud je nařízeno vypracování písemného posudku, soud stanoví lhůtu, ve které musí znalec svůj posudek předložit. Soudce, nebo v případě soudního senátu předseda soudu, může na žádost znalců a bez předchozího předvolání stran lhůtu prodloužit, má-li znalec za to, že stanovená lhůta není pro vypracování posudku dostatečná. Je-li znalců více, provedou všechny úkony potřebné k vypracování znaleckého posudku a vypracují písemný posudek společně. Scházejí se na základě návrhu některého z nich. Písemný posudek musí obsahovat provedené úkony, stanoviska všech znalců s uvedením důvodů a jejich podpisy. Pokud některý ze znalců není přítomen vypracování posudku nebo jej odmítne podepsat, je to v posudku uvedeno. Soudní znalci nebo jimi pověřená osoba předloží písemný posudek kanceláři soudu, který je jmenoval. Tato skutečnost se zaznamená. Pokud je posudek předložen kanceláři soudu jednajícího na základě žádosti nebo návrhu soudu pověřeného soudce, je posudek neprodleně předán kanceláři soudu, který věc řeší. Soud vždy hodnotí znalecký posudek volně.
Ústní nebo písemné přiznání (omología) učiněné účastníkem řízení před soudem nebo pověřeným soudcem představuje úplný důkaz proti osobě, která jej učinila; přiznání učiněná mimo soud se stejně jako ostatní důkazy hodnotí volně.
Smlouvy a úkony kolektivní povahy v případech, kdy je hodnota transakce vyšší než 20 000 EUR, nemohou být dokázány svědeckými výpověďmi. Svědecké výpovědi rovněž nejsou přípustné proti obsahu listinných důkazů, i když je hodnota transakce nižší než 2 miliony GRD nebo 20 000 EUR. Výpovědi svědků jsou však přesto přípustné v následujících případech:
Každý, kdo je předvolán k výslechu jako svědek, se musí dostavit a uvést skutečnosti, které jsou mu známy. Pokud se osoba bez omluvy nedostaví, soud jí uloží povinnost uhradit náklady vzniklé v důsledku této nepřítomností a může jí rovněž uložit pokutu.
Právo odmítnout svědeckou výpověď mají tyto osoby: duchovní, advokáti, notáři, lékaři, lékárníci, zdravotní sestry, porodní asistentky, jejich asistenti a právní zástupci stran, pokud jde o skutečnosti, které se dozvěděli při výkonu svého povolání; 2) osoby spřízněné se stranami pokrevně, sňatkem nebo osvojením až do třetího stupně příbuzenství v řadě přímé nebo vedlejší, pokud nejsou spřízněny stejným způsobem se všemi stranami, a manželé, bývalí manželé a snoubenci. Svědek navíc není povinen vypovídat o
Svědkovi, který se dostaví, ale odmítne vypovídat, ač je k tomu vyzván, může soud uložit pokutu.
Jako svědci nemohou být vyslýcháni:
Před výslechem je svědek podroben přísaze (složením náboženské přísahy nebo prohlášení). Svědci jsou vyslýcháni odděleně a pouze v případě, kdy je to považováno za nezbytné, mohou být konfrontováni s dalšími svědky nebo se stranami. Svědci vypovídají ústně. Svědci musí uvést, jak se o důkazu, který předkládají, dozvěděli. V případě důkazu z doslechu musí uvést osobu, která jim informaci poskytla. Soud je oprávněn nepřipustit otázky účastníků řízení nebo jejich právních zástupců na svědky, pokud jsou zjevně zbytečné nebo irelevantní, a prohlásí výslech svědka za ukončený, má-li za to, že svědek uvedl vše, co ví o prokazovaných skutečnostech. Soud může z vlastního podnětu nebo na žádost účastníka řízení rozhodnout, že se v konkrétním případě uskuteční videokonference. O vyhovění či nevyhovění takové žádosti rozhoduje soud poté, co rozhodne, zda je použití technologie nezbytné pro účinné vedení řízení. S ohledem na okolnosti případu může soud žádosti o videokonferenci vyhovět a zároveň požadovat další záruky pro řádný průběh řízení. Soudce, zapisovatel a ostatní osoby účastnící se videokonference musí být přítomni v příslušných místnostech před plánovaným časem připojení. Soud v každém jednotlivém případě zváží, zda by měl být součástí vzdáleného připojení soudce. Vybavení má na starosti soudce nebo pověřený zaměstnanec soudu. V případě konzulárního úřadu má zařízení na starosti osoba pověřená vedoucím delegace. Výslech prostřednictvím videokonference se provádí v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, jimiž se řídí příslušný soudní úkon. Soudce stanoví, kolik osob může být přítomno v místnostech, řídí jednání a poskytuje potřebné pokyny osobám na obou místech. Každý člen soudu nebo účastník soudního řízení je oprávněn se svolením soudce, který vede jednání, klást otázky stranám, svědkům a přítomným znalcům. Při zjišťování totožnosti osoby ve vzdálené místnosti je soudci nápomocen zapisovatel nebo osoba na vzdáleném místě, která byla pověřena konzulem. O ukončení videokonference rozhoduje soudce, který vede jednání. Výslech svědků, znalců a stran prostřednictvím videokonference se považuje za jednání před soudem a má stejnou důkazní sílu jako toto jednání.
Soud může posuzovat pouze zákonné důkazy. Pojem „zákonný“ důkaz (nómima endeiktiká mésa) se týká rovněž způsobů, kterými byl důkaz získán. Důkazy získané v rozporu s předpisy jsou nezákonné a nepřihlíží se k nim.
Ano, výslech účastníků řízení je považován za důkaz.
Řecko nestanovilo žádné další orgány jako orgány příslušné k provádění důkazů v soudních řízeních v občanských nebo obchodních věcech podle nařízení.
Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.