Dokazování

Portugalsko
Obsah zajišťuje
European Judicial Network
Evropská soudní síť (občanské a obchodní věci)

1 Důkazní břemeno

1.1 Jaká jsou pravidla týkající se důkazního břemena?

Předběžná poznámka: obecná pravidla pro přípustné důkazy, jejich důkazní hodnotu, důkazní břemeno a formu předkládání důkazů stanoví níže uvedená ustanovení portugalského občanského zákoníku a občanského soudního řádu. Odkazy na konsolidované znění verzi těchto dvou právních dokumentů v portugalštině jsou uvedeny na konci tohoto informačního listu.

Článek 342 portugalského občanského zákoníku stanoví, že

  • osoba, která uplatňuje určitý nárok, musí prokázat skutečnosti zakládající tento nárok,
  • strana, proti níž byl nárok uplatněn, musí prokázat skutečnosti, které předmětný nárok vylučují, mění nebo ruší,
  • v případě pochybností musí být tyto skutečnosti považovány za směrodatné.

V případě negativní určovací žaloby (čl. 10 odst. 3 písm. a) portugalského občanského soudního řádu a článek 343 portugalského občanského zákoníku), kdy jedna strana sporu nepožaduje vydání rozsudku proti druhé straně, ale pouze žádá soud, aby potvrdil neexistenci určitého nároku nebo skutečnosti, je žalovaný povinen prokázat skutečnosti zakládající nárok, který je uplatňován.

U žalob, které musí být podány v určité lhůtě poté, co se žalobce dozvěděl o určité skutečnosti, je žalovaná strana povinna prokázat, že tato lhůta již uplynula, nestanoví-li zákon jiný postup (čl. 343 odst. 2 portugalského občanského zákoníku).

Podléhá-li nárok uplatněný žalobcem odkládací podmínce (nejistá budoucí událost, která podle dohody stran podmiňuje, zda účinky právního úkonu nastanou – článek 270 portugalského občanského zákoníku) nebo počáteční lhůtě (určitý okamžik, kdy může daný nárok vzniknout – článek 278 portugalského občanského zákoníku), je žalobce povinen prokázat, že byla stanovená podmínka splněna nebo že již uplynula počáteční lhůta (čl. 343 odst. 3 portugalského občanského zákoníku).

Podléhá-li daný nárok rozvazovací podmínce (nejistá budoucí událost, která podle dohody stran podmiňuje zrušení účinků právní transakce uzavřené mezi těmito stranami – článek 270 portugalského občanského zákoníku) nebo je-li omezen konečným datem (okamžik v čase, kdy nárok zanikne – článek 278 portugalského občanského zákoníku), je žalovaná strana povinna prokázat, že byla stanovená podmínka splněna nebo že již konečné datum uplynulo (čl. 343 odst. 3 portugalského občanského zákoníku).

Shora uvedená pravidla se nepoužijí, pokud platí právní domněnka (důsledek nebo závěr, které právo dovozuje ze známé skutečnosti za účelem zjištění neznámé skutečnosti) či výjimka, pokud je dotčená osoba zproštěna povinnosti dodržet pravidla týkající se důkazního břemene nebo pokud byla v tomto smyslu uzavřena platná dohoda, a obecně kdykoli tak stanoví zákon (čl. 344 odst. 1 portugalského občanského zákoníku). Důkazní břemeno je na druhou stranu rovněž přeneseno v případě, že protistrana úmyslně znemožnila povinné straně předložit požadovaný důkaz (čl. 344 odst. 2 portugalského občanského zákoníku).

Dohoda o přenesení důkazního břemene na druhou stranu je neplatná:

  • pokud se týká nezcizitelného práva (tj. práva, kterého se dotčená strana nemůže vzdát pouhým prohlášením) nebo pokud by se tak výkon dotčeného práva jednou ze stran podstatně ztížil (čl. 345 odst. 1 portugalského občanského zákoníku),
  • obdobně je rovněž neplatná dohoda o vyloučení jakéhokoli zákonného důkazního prostředku nebo o přípustnosti jakéhokoli důkazního prostředku, který není stanoven zákonem. Jsou-li zákonná rozhodnutí ve vztahu k danému důkazu odůvodněna veřejným pořádkem, jsou takové dohody absolutně neplatné (čl. 345 odst. 2 portugalského občanského zákoníku).

Předkládá-li důkaz strana, která je povinna prokázat určitou skutečnost, může druhá strana předložit důkaz o opaku za účelem zpochybnění takových skutečností. Existuje-li dostatek pochybností, soud rozhodne v neprospěch strany, která byla povinna dotčenou skutečnost prokázat (článek 346 portugalského občanského zákoníku).

Plný důkaz lze zvrátit pouze důkazem, který prokazuje, že skutečnost, o kterou se plný důkaz opírá, se nezakládá na pravdě, aniž jsou dotčena další omezení přesně vymezená zákonem (článek 347 portugalského občanského zákoníku).

Strana, která se dovolává obyčejového, místního či cizího práva, prokazuje jeho existenci a obsah, avšak soud musí z moci úřední zjistit příslušné skutečnosti (čl. 348 odst. 1 portugalského občanského zákoníku). Soud je rovněž odpovědný za zjištění skutečností z moci úřední, kdykoli musí vydat rozhodnutí na základě obyčejového, místního nebo cizího práva a žádná ze stran se dotyčného práva nedovolávala, nebo pokud žalovaná strana uznala existenci a obsah takového práva a nepodala v této věci žádnou námitku (čl. 348 odst. 2 portugalského občanského zákoníku). Jestliže soud není s to zjistit obsah rozhodného práva, použije pravidla portugalského obyčejového práva (čl. 348 odst. 3 portugalského občanského zákoníku).

1.2 Existují pravidla, která vylučují některé skutečnosti z důkazního břemene? Ve kterých případech? Je možné i tak vyvrátit určité právní domněnky předložením důkazu?

Ano, existují pravidla, která vylučují určité skutečnosti z důkazního břemene.

Podle čl. 412 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu není třeba prokazovat:

  • dobře známé skutečnosti, které jsou veřejně známé,
  • skutečnosti, které soud zjistil na základě výkonu svých funkcí, pokud soud vyzve k prokázání těchto skutečností, musí být k případu připojeny listinné důkazy o předmětných skutečnostech.

Portugalské právo dovoluje z právních závěrů nebo závěrů soudce vyvozených ze známé skutečnosti dovodit právní domněnky za účelem zjištění neznámé skutečnosti (článek 349 portugalského občanského zákoníku).

Strana, v jejíž prospěch svědčí právní domněnka, nemusí prokazovat předpokládanou skutečnost (čl. 350 odst. 1 portugalského občanského zákoníku).

Právní domněnky lze vyvrátit, tj. předložit důkaz o opaku, s výjimkou případů, kdy to zákon nedovoluje, tedy kdy důkaz o opaku předložit nelze (čl. 350 odst. 2 portugalského občanského zákoníku).

1.3 Do jaké míry musí být soud přesvědčen o pravdivosti faktu, aby na něm založil rozsudek?

Hodnota každého důkazního prostředku se liší podle jeho povahy.

Originální dokumenty mají v případě určitých skutečností plnou důkazní sílu a lze je vyvrátit pouze předložením důkazů o opaku (články 369 až 372 portugalského občanského zákoníku).

Soukromé listiny mají plnou důkazní sílu, je-li rukopis a podpis nebo pouze podpis uznán nebo není-li proti nim podána námitka, nejsou-li napadeny jako falešné (články 373 až 379 portugalského občanského zákoníku).

Existují zvláštní ustanovení týkající se důkazní síly záznamů, písemných dokumentů, poznámek, osvědčení, výpisů z osvědčení, ověřených kopií a fotokopií (články 380 až 387 portugalského občanského zákoníku).

Soud volně hodnotí důkazy od znaleckých svědků, důkazy získané soudními prohlídkami a svědecké důkazy (články 389, 391 a 396 portugalského občanského zákoníku).

Právní domněnky jsou přípustné pouze ve stejných případech a za stejných podmínek, jaké jsou povoleny pro svědecké důkazy (článek 351 portugalského občanského zákoníku).

Volné hodnocení důkazů soudem se nevztahuje na skutečnosti, pro něž příslušné zákony stanoví určité zvláštní formální náležitosti, nebo skutečnosti, které mohou být prokázány pouze předložením určitých listin, či jsou plně prokázány buď příslušnými listinami, nebo na základě dohody či přiznání stran (čl. 607 odst. 5 portugalského občanského soudního řádu).

Soud musí zvážit veškeré předložené důkazy bez ohledu na to, zda pocházejí od strany sporu, která je povinna je předložit, aniž jsou dotčena ustanovení, která stanoví, že důkaz je irelevantní, pokud není předložen určitou zúčastněnou stranou (článek 413 portugalského občanského soudního řádu).

Existuje-li jakákoli pochybnost týkající se pravdivosti prokazované skutečnosti nebo důkazního břemene, musí soud rozhodnout v neprospěch osoby, která by z prokázání dotčené skutečnosti získala prospěch (článek 414 portugalského občanského soudního řádu).

2 Provádění důkazů

2.1 Provádí soud dokazování pouze na návrh účastníků nebo může soudce v některých případech provádět důkazy i z vlastního podnětu?

Portugalské právo stanoví „vyšetřovací zásadu“, konkrétně povinnost soudce provést nebo nařídit bez návrhu veškerá opatření nezbytná ke zjištění pravdy a spravedlivého řešení sporu, pokud jde o skutečnosti, které je soudce ze zákona oprávněn přezkoumat (článek 411 portugalského občanského soudního řádu).

Soudce může v kterékoli fázi řízení vyzvat strany sporu, aby se dostavily k soudu a předložily důkazy o skutečnostech relevantních pro dotčené rozhodnutí (čl. 452 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu).

Soud je povinen vyžádat si z vlastního podnětu nebo na návrh jedné ze stran informace, technické posudky, plány, fotografie, nákresy, věci nebo jiné listiny nezbytné pro zjištění pravdy. Tyto informace a listiny si může vyžádat od úředních orgánů, stran sporu nebo od nezávislých stran (čl. 436 odst. 1 a 2 portugalského občanského soudního řádu).

Soud může, kdykoli to bude považovat za vhodné, z vlastního podnětu nebo na návrh kterékoli ze stran sporu vyslechnout svědky nebo ohledat věci. Toto šetření musí být prováděno tak, aby bylo chráněno soukromí, rodinný život a lidská důstojnost, a mělo by být zaměřeno na upřesnění jakékoli skutečnosti, která je relevantní pro dané rozhodnutí. Soud může provést inspekci na místě nebo nařídit rekonstrukci událostí, pokud takový postup považuje za nezbytný (čl. 490 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu).

Lze-li v průběhu projednávání případu důvodně předpokládat, že určitá osoba, která nebyla předvolána jako svědek, zná skutečnosti významné pro správné rozhodnutí případu, měl by soudce nařídit, aby byla tato osoba předvolána k soudu k podání výpovědi (čl. 526 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu).

Soudce může z moci úřední nařídit vypracování znaleckého posudku (článek 477 portugalského občanského soudního řádu).

Povinnost spolupráce všech osob stanoví článek 417 portugalského občanského soudního řádu.

2.2 Je-li návrhu účastníka na provedení důkazu vyhověno, co následuje?

Strany obecně uvádějí důkazy ve svých písemných podáních, zejména ve stanovení žalobního nároku a v žalobní odpovědi (např. články 552 a 572 portugalského občanského zákoníku).

Návrh na provedení důkazů lze během přípravného řízení upravit a seznam svědků může být změněn až 20 dnů před hlavním líčením (článek 598 portugalského občanského soudního řádu).

Při přípravném jednání, resp. na základě příkazu soud rozhodne, které důkazní prostředky jsou přípustné a lze je předložit (články 591 a 593 portugalského občanského soudního řádu).

Platí obecná zásada, že dokazování se provádí při závěrečném jednání. Ve výjimečných případech však může soud povolit, aby bylo dokazování provedeno dříve (článek 419 portugalského občanského soudního řádu).

S výjimkou případů, kdy soudce změní pořadí právních událostí, se podle čl. 604 odst. 3 portugalského občanského soudního řádu důkazy provádějí v tomto pořadí:

  • prohlášení stran,
  • obrazové nebo zvukové záznamy,
  • ústní výpovědi znalců,
  • výslech svědků.

Pokud se soudce po skončení soudního řízení domnívá, že nemá dostatek informací, může řízení znovu zahájit, aby vyslechl potřebné osoby nebo nařídil předložení dalších důkazních prostředků (čl. 607 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu).

2.3 Ve kterých případech může soud zamítnout návrh účastníka na provedení dokazování?

Žádost o provedení důkazů může být zamítnuta, pokud nebyla předložena ve lhůtě stanovené za tímto účelem zákonem nebo pokud je důkaz nepřípustný.

Níže je uvedeno několik příkladů, které mohou vést k úplnému nebo částečnému zamítnutí návrhu na provedení důkazů:

  • pokud počet svědků překročí počet povolený zákonem, nebudou svědkové nad povolený počet připuštěni, aniž je dotčeno právo soudce za výjimečných okolností povolit výslech svědků v počtu nad stanovený zákonný limit (článek 511 portugalského občanského soudního řádu),
  • pokud je strana předvolána jako svědek (článek 496 portugalského občanského soudního řádu),
  • pokud při předběžném šetření svědka soudce zjistí, že svědek není způsobilý vypovídat (článek 513 portugalského občanského soudního řádu),
  • je-li strana požádána, aby vypovídala o skutečnostech, které není schopna uvést (článek 454 portugalského občanského soudního řádu),
  • obecně pokud má soudce dle svého uvážení za to, že důkazy jsou irelevantní nebo zdržující (článek 6 portugalského občanského soudního řádu).

Pokud má důkazní prostředek za následek narušení fyzické nebo morální integrity osoby, zásah do jejího soukromého nebo rodinného života, domova, korespondence nebo telekomunikace nebo pokud porušuje služební tajemství, tajemství, které jsou povinni zachovávat státní zaměstnanci, nebo státní tajemství, může podle čl. 417 odst. 2 portugalského občanského soudního řádu osoba předvolaná jako svědek spolupráci se soudem odmítnout. Pokud je však toto odmítnutí založeno na povinnosti mlčenlivosti, může soud ověřit, zda je odmítnutí oprávněné, a osobu této povinnosti mlčenlivosti zbavit.

Je-li tedy portugalský soud požádán o předložení důkazů, které by mohly vést k narušení důvěrnosti, musí soud v členském státě původu ve formuláři žádosti uvést, že si přeje, aby portugalský soud z vlastního podnětu prominul povinnost mlčenlivosti.

2.4 Jaké existují druhy důkazních prostředků?

Existují tyto druhy důkazních prostředků:

  1. právní domněnky (článek 349 portugalského občanského zákoníku);
  2. doznání získaná z výpovědi účastníka řízení (článek 352 portugalského občanského zákoníku);
  3. výpověď strany jiná než získaná doznání (článek 466 portugalského občanského soudního řádu);
  4. listiny (článek 362 portugalského občanského zákoníku a čl. 423 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu). Listinné důkazy zahrnují posudky právníků, znalců práva nebo znalců, které nejsou získány ze znaleckých důkazů nařízených soudem (článek 426 portugalského občanského soudního řádu);
  5. znalecké posudky (článek 388 portugalského občanského zákoníku a čl. 467 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu);
  6. soudní šetření (článek 390 portugalského občanského zákoníku a čl. 490 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu). Důkazy získané soudním šetřením zahrnují nekvalifikované posouzení soudem (článek 494 portugalského občanského soudního řádu);
  7. důkazy svědeckou výpovědí (článek 392 portugalského občanského zákoníku a čl. 495 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu);
  8. důkazy předložením věcí (čl. 416 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu).

2.5 Jaké jsou metody dokazování pomocí svědků a jak se liší od dokazování pomocí znalců? Jaká jsou pravidla pro předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků?

Portugalské občanské právo procesní je založeno na ústním jednání a bezprostřednosti. Během slyšení a soudního řízení tedy zpravidla:

  • předseda senátu osobně vyslechne svědky a účastníky řízení (články 452, 456, 457, 466, 500, 501, 503, 506, 518 a 520 portugalského občanského soudního řádu). Mají-li bydliště mimo místo, kde se nachází soud, jsou svědci a účastníci řízení vyslechnuti prostřednictvím videokonference. Ve zvláštních situacích (např. nemoc nebo mimořádné obtíže spojené s dostavením se k soudu) mohou být svědci a účastníci řízení vyslechnuti telefonicky, jakýmkoli jiným způsobem přímé komunikace, který určí soud, nebo písemně, případně se soud může za účelem výslechu dostavit na místo pobytu těchto osob. Někteří svědci mají výjimečně výsadu poskytnout písemné svědectví,
  • soud může během slyšení přizvat znalce, aby poskytli ústní vysvětlení. Znalci z oficiálních ústavů mohou být vyslechnuti i prostřednictvím videokonference z místa výkonu práce (článek 486 portugalského občanského soudního řádu),
  • soud může provádět šetření na místě nebo nařídit rekonstrukci, v takovém případě bude soudce doprovázet znalec, bude-li to považováno za vhodné (články 490 a 492 portugalského občanského soudního řádu),
  • závěrečné řeči právníků jsou přednášeny před soudcem ústně.

Naproti tomu znalecké posudky, listiny, stanoviska a písemné důkazy obecně, fotografie, obrazové záznamy, zvukové záznamy a předkládání movitých věcí jsou do spisů zahrnuty předem, aby je bylo možné během řízení napadnout a přezkoumat (článek 416 portugalského občanského soudního řádu).

Nemovité nebo movité věci, které nelze zahrnout do řízení, může soud prošetřit během závěrečného slyšení nebo může nařídit jejich znaleckou zkoušku nebo nekvalifikovaný soudní odhad (článek 416 portugalského občanského soudního řádu).

V naléhavých a odůvodněných případech může soudce nařídit dřívější předložení jakýchkoli důkazních prostředků (článek 419 portugalského občanského soudního řádu).

Pokud mají osoby, které mají být vyslechnuty, bydliště v zahraničí, mohou být vyslechnuty před řízením, a to na základě dožádání, případně, pokud jsou portugalskými státními příslušníky, dožádáním zaslaným portugalskému konzulátu (čl. 500 písm. b) portugalského občanského soudního řádu). Pokud se důkazy získávají ze zahraničí prostřednictvím videokonference, obvykle se provádějí během soudního řízení.

2.6 Mají některé způsoby dokazování větší důkazní sílu než jiné?

Ano, důkazní síla se různí podle povahy jednotlivých důkazních prostředků (viz odpověď na otázku 1.3).

Níže je uvedeno několik příkladů situací, kdy mají určité důkazní prostředky větší sílu než jiné.

Důkaz svědeckou výpovědí není přijat, pokud zákon nebo dohoda uzavřená mezi stranami stanoví, že obchodní prohlášení musí být vyhotoveno nebo doloženo písemně (čl. 393 odst. 1 portugalského občanského zákoníku).

Důkaz svědeckou výpovědí rovněž není přijat, pokud byla dotyčná událost plně prokázána listinami nebo jinými prostředky s plnou důkazní hodnotou (čl. 393 odst. 2 portugalského občanského zákoníku).

Důkaz svědeckou výpovědí je nepřijatelný, pokud je založen na jakékoli dohodě, která je v rozporu s obsahem veřejných nebo soukromých listin s plnou důkazní hodnotou nebo je doplňuje, bez ohledu na to, zda taková dohoda byla uzavřena před vyhotovením listiny s plnou důkazní hodnotou, ve stejnou dobu nebo po jejím vyhotovení (čl. 394 odst. 1 portugalského občanského zákoníku).

Písemné soudní doznání má plnou důkazní sílu proti doznávající se osobě (čl. 358 odst. 1 portugalského občanského zákoníku).

Skutečnosti uvedené v mimosoudním doznání, které má formu veřejné či soukromé listiny, jsou považovány za prokázané při splnění podmínek vztahujících se na tyto listiny, přičemž pokud bylo takové doznání učiněno druhé straně nebo jejímu právnímu zástupci, má plnou důkazní sílu (čl. 358 odst. 2 portugalského občanského zákoníku).

Mimosoudní doznání v jiné než listinné podobě nemůže být prokázáno svědky v případech, kdy svědecká výpověď není povolena; je-li výpověď svědků povolena, soud volně hodnotí její důkazní sílu (čl. 358 odst. 3 portugalského občanského zákoníku).

Nepísemná soudní doznání a mimosoudní doznání učiněná třetí straně nebo obsažená v závěti soud hodnotí volně (čl. 358 odst. 4 portugalského občanského zákoníku).

Doznání nepředstavuje důkaz proti doznávající se osobě (článek 354 portugalského občanského zákoníku), pokud: je podle zákona nedostačující nebo je založeno na skutečnostech, jejichž uznání nebo zjišťování je nezákonné; pokud je založeno na skutečnostech týkajících se nezcizitelných práv; pokud přiznávaná skutečnost není možná nebo je zjevně neexistující.

Svědecká výpověď týkající se fiktivní dohody nebo transakce není přípustná, domáhají-li se jí pachatelé tohoto podvodu (článek 394 portugalského občanského zákoníku).

2.7 Jsou pro prokázání určitých skutečností povinné určité způsoby dokazování?

Ano, konkrétně v těchto případech:

  • požaduje-li zákon ve vztahu k formě obchodního prohlášení, aby byla předložena listina obsahující určité formální náležitosti, nelze tuto listinu nahradit jiným důkazním prostředkem ani jinou listinou, ledaže má větší důkazní sílu (čl. 364 odst. 1 portugalského občanského zákoníku),
  • vyžaduje-li zákon jakékoli zvláštní formální náležitosti pro existenci nebo prokázání právní skutečnosti, nelze se od nich odchýlit (článek 220 portugalského občanského zákoníku).

2.8 Mají svědci ze zákona povinnost svědčit?

Všichni lidé bez ohledu na to, zda jsou či nejsou stranou sporu, jsou povinni při zjišťování pravdy spolupracovat. Musí odpovídat na položené otázky, podrobit se nezbytnému šetření, předložit požadované věci či informace a provádět úkony, které jsou stanoveny (čl. 417 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu).

2.9 Ve kterých případech mohou svědci odmítnout vypovídat?

Níže uvedené osoby mohou odmítnout podat svědeckou výpověď, s výjimkou řízení, kdy je výpověď požadována za účelem ověření narození nebo úmrtí dítěte (čl. 497 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu):

  • příbuzní ve vzestupné linii v případech, které se týkají jejich potomků, a adoptivní rodiče v případech týkajících se jejich adoptovaných dětí a naopak,
  • tchán nebo tchyně v případech týkajících se jejich zetě nebo snachy a naopak,
  • kterýkoli z manželů nebo bývalých manželů v případech týkajících se druhého manžela nebo bývalého manžela,
  • kdokoli, kdo žije nebo žil s kteroukoli stranou sporu jako druh nebo družka za obdobných podmínek jako manželé.

Soudce je povinen poučit shora uvedené osoby o možnosti odmítnout svědeckou výpověď (čl. 497 odst. 2 portugalského občanského soudního řádu).

Svědci, kteří jsou vázáni povinností mlčenlivosti z titulu své profese, povinností mlčenlivosti uloženou státním zaměstnancům a státním tajemstvím mohou legitimně odmítnout vypovídat o skutečnostech, na které se tato povinnost mlčenlivosti vztahuje (čl. 497 odst. 3 portugalského občanského soudního řádu).

2.10 Může být osoba, která odmítne vypovídat jako svědek, sankcionována nebo přinucena podat svědectví?

Odmítnutí přísahy se považuje za odmítnutí vypovídat a v obou případech může soud uložit svědkovi pokutu (čl. 417 odst. 2, články 459 a 513 občanského soudního řádu).

Pokud se svědek bezdůvodně nedostaví, může soud uložit pokutu nebo nařídit předvedení svědka (čl. 508 odst. 4 portugalského občanského soudního řádu).

Podání křivé výpovědi je trestný čin (článek 360 portugalského trestního zákoníku).

2.11 Existují osoby, od nichž nelze vyžadovat svědectví?

Osoby, které nejsou duševně způsobilé vypovídat o skutečnostech, které mají být prokázány, nemohou svědčit (článek 495 portugalského občanského soudního řádu). Způsobilost předvolaných osob podat svědeckou výpověď posuzuje soudce.

Osoby, které mohou podat svědectví jako strany sporu, nemohou vypovídat jako svědci (článek 496 portugalského občanského soudního řádu).

V souladu s článkem 453 portugalského občanského soudního řádu mohou jako účastníci řízení vypovídat osoby způsobilé k právům a právním úkonům, dospělé osoby s asistencí, osoby zajišťující péči o děti, právnické osoby a společnosti.

2.12 Jaká je úloha soudce a účastníků při výslechu svědků? Za jakých podmínek lze svědka vyslechnout prostřednictvím videokonference nebo jiných technických prostředků?

Svědci vypovídají při závěrečném jednání osobně nebo prostřednictvím videokonference (článek 500 portugalského občanského soudního řádu), s výjimkou následujících případů:

  • je-li prováděno dokazování v dřívější fázi (takto je možné postupovat, pokud existuje důvodná obava, že by bylo nemožné nebo velmi obtížné získat svědeckou výpověď od některé osoby),
  • je-li prováděno dokazování na základě žádosti soudce o výslech svědka v jiném státě zaslané portugalskému konzulárnímu úřadu,
  • dokazování je prováděno v místě bydliště nebo sídle dotčené osoby (výsada poskytovaná prezidentu republiky a zahraničním diplomatům pod podmínkou reciprocity),
  • daná osoba se nemůže dostavit k soudu,
  • svědek využil práva podat písemné svědectví.

Svědek musí odpovídat přesně a uvést důvody a okolnosti, na jejichž základě získal poznatky o dotčených skutečnostech; pokud je to možné, svědek podrobně popíše a doloží důvody, na jejichž základě k těmto poznatkům dospěl (čl. 516 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu).

Výslech vede právní zástupce strany, která svědka předvolala. Právní zástupce druhé strany může, s ohledem na skutečnosti uvedené ve výpovědi svědka, položit svědkovi další otázky směřující k doplnění nebo upřesnění jeho výpovědi (čl. 516 odst. 2 portugalského občanského soudního řádu).

Soudce musí zabránit právním zástupcům stran, aby se ke svědkům chovali neslušně nebo aby jim pokládali otázky nebo předkládali úvahy, které jsou bezpředmětné, sugestivní, zavádějící nebo podlé (čl. 516 odst. 3 portugalského občanského soudního řádu).

Výslech a křížový výslech provádějí zástupci stran sporu, aniž je dotčeno právo soudu požadovat informace nebo skutečnost, že soudce může pokládat otázky, které považuje za vhodné za účelem zjištění pravdy (čl. 516 odst. 4 portugalského občanského soudního řádu).

Soudce vede výslech sám, pokud je to nezbytné pro uklidnění svědka nebo ukončení nevhodného křížového výslechu (čl. 516 odst. 5 portugalského občanského soudního řádu).

Nežli svědek odpoví na položené otázky, může nahlédnout do spisu, požádat, aby mu byly předloženy určité listiny tvořící součást spisu, nebo předložit listiny na podporu své výpovědi; přijaty a zařazeny do spisu budou pouze listiny, které soudu nemohla předložit příslušná strana (čl. 516 odst. 6 portugalského občanského soudního řádu).

3 Hodnocení důkazů

3.1 Jestliže účastník získal důkaz nezákonným způsobem, existují omezení přípustnosti takového důkazu při rozhodování?

Ano, zejména v situacích, které stanoví tyto články portugalského občanského soudního řádu:

  • 421 – omezení mimoprocesní hodnoty důkazů,
  • 444, 446 a 451 – námitky vůči listinám, napadení pravosti listin a nepravdivost soudních aktů,
  • 464 – prohlášení doznání za neplatné,
  • 490 – porušení práva na soukromí, rodinný život a lidskou důstojnost,
  • 514 – napadení svědectví ze stejných důvodů, z nichž musí soudce proti výpovědi vznést námitku.

3.2 Jsem-li účastníkem řízení, bude moje tvrzení považováno za důkaz?

Ano, doznání, kterým účastník řízení uznává skutečnost, která mu škodí a svědčí ve prospěch protistrany, se získává prostřednictvím svědectví účastníka řízení (článek 352 portugalského občanského zákoníku a článek 452 portugalského občanského soudního řádu).

Totéž platí pro prohlášení požadovaná od strany účastníky řízení, a to až do zahájení řízení v prvním stupni, pokud jde o skutečností, na nichž se osobně podíleli nebo o nichž mají bezprostřední znalost (čl. 466 odst. 1 portugalského občanského soudního řádu).

Soud volně hodnotí prohlášení stran, s výjimkou případů, kdy zahrnují doznání (čl. 466 odst. 3 portugalského občanského soudního řádu).

V této souvislosti viz rovněž odpověď na otázku 2.6.

Související internetové odkazy

Portugalský občanský zákoník

Portugalský občanský soudní řád

Poslední aktualizace: 23/11/2021

Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.