Který soud je příslušný?

1 Je třeba se obracet na obecný soud nebo na zvláštní, specializovaný soud (například pracovní soud)?

Zásadou, na níž stojí organizace soudů ve Španělsku, je justiční jednota. Jedinou výjimkou jsou vojenské soudy v době války a výjimečného stavu a ústavní soud (Tribunal Constitucional) jako poslední záruka základních práv a svobod prostřednictvím stížnosti na porušení základních práv a svobod (recurso de amparo).

Soudní pravomoc je však rozdělena mezi čtyři druhy soudů: civilní soudy, trestní soudy, správní soudy a soudy pro sociální věci.

Základem civilních soudů je soud prvního stupně (Juzgado de Primera Instancia), který projednává občanskoprávní spory v prvním stupni a řízení, která nejsou výslovně přidělena jinému soudu. Soud prvního stupně lze proto popsat jako obecný nebo obvyklý soud.

Mezi civilní soudy patří rodinné soudy (Juzgados de Familia), které jsou soudy prvního stupně. Pokud jsou k dispozici rodinné soudy (obecně v oblastech s vyšší koncentrací obyvatel), projednávají spory týkající se rodinného práva, např. prohlášení manželství za neplatné, rozluky a rozvodu, vztahů mezi rodiči a dětmi a ochrany osob s omezenou způsobilostí k právním úkonům. Je-li proti jedné ze stran vedeno trestní řízení před soudem zabývajícím se násilím na ženách (Juzgado de Violencia sobre la Mujer), bude mít tento soud také příslušnost pro související občanskoprávní nároky.

Do civilní oblasti patří také specializované obchodní soudy (Juzgados de lo Mercantil) a soudy zabývající se ochrannými známkami EU (Juzgados de Marca Comunitaria).

Soudy pro sociální věci (Juzgados de lo Social) projednávají spory týkajících se pracovního práva. Mezi ně patří individuální spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli ohledně pracovních smluv, spory týkající se kolektivního vyjednávání, žaloby týkající se sociálního zabezpečení a žaloby na stát v souvislosti s jeho povinnostmi v rámci pracovního práva.

Trestní soudy projednávají trestní věci.

Zvláštností španělského práva je to, že občanskoprávní nároky vyplývající z trestného činu lze spojit s trestním řízením. V těchto případech trestní soud rozhodne o výši náhrady škody způsobené v souvislosti s trestným činem. Pokud poškozená strana nepodá civilní žalobu (neuplatní občanskoprávní nárok), podá ji jejím jménem státní zástupce, pokud se poškozená strana nevzdala svého práva na podání žaloby v trestněprávní věci.

A konečně, správní soudy dohlíží na zákonnost jednání orgánů veřejné moci a projednávají finanční nároky vznesené proti nim.

2 Kdy jsou příslušné obecné soudy (tj. kdy jde o soudy, které jsou příslušné u daných věcí), jak mohu zjistit, na který soud se mám obrátit?

Viz níže uvedené odpovědi.

2.1 Rozlišují se nižší a vyšší obecné civilní soudy prvního stupně (například okresní coby nižší a krajské coby vyšší), a pokud ano, který je příslušný k projednání mé věci?

Ve Španělsku neexistují rozdíly mezi různými soudy prvního stupně z hlediska výše nároku nebo závažnosti případů, které mohou řešit, a žádný soud prvního stupně neprojednává odvolání proti rozhodnutím jiných soudů prvního stupně. Odvolání v občanskoprávním řízení vždy projednávají provinční soudy (Audiencias Provinciales).

2.2 Místní příslušnost (je pro mou věc příslušný soud města A, nebo města B?)

Pro soudní účely je Španělsko geograficky rozděleno na obce, soudní okresy, provincie a autonomní oblasti. Okres je územní jednotka sestávající z jedné nebo více sousedících obcí v rámci jedné provincie. Jedná se o nejdůležitější územní rozdělení, protože je to oblast, v níž má příslušnost soud prvního stupně. (Podrobné informace jsou k dispozici na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti na mapě soudních okresů Cartografía de partidos judiciales (mjusticia.gob.es)).

Je-li to nezbytné k projednání velkého počtu případů, existuje více než jeden soud stejného druhu v okrese. Tak je tomu nyní ve většině měst. Soudy jsou postupně číslovány podle toho, kdy byly zřízeny.

Všechny tyto soudy mají v zásadě stejnou příslušnost a práce se mezi ně rozděluje podle interních správních pravidel pro přidělování. Za určitých okolností lze však pravidla pro přidělování případů použít k přidělování jiného druhů věcí různým soudům ve stejném okresu.

2.2.1 Základní pravidla místní příslušnosti

Neexistuje-li dohoda ani závazné normy pravidla, základním pravidlem je to, že příslušnost náleží soudu prvního stupně v okresu, kde má žalovaný bydliště nebo – v případě absence bydliště – své místo pobytu. Pokud žalovaný nemá bydliště ani místo pobytu ve Španělsku, bude mít příslušnost soud prvního stupně v okresu, kde se žalovaný zdržuje nebo kde se zdržoval naposledy. Neuplatní-li se žádné z těchto kritérií, může navrhovatel podat žalobu u soudu prvního stupně v okresu svého bydliště.

Pro tyto účely:

• žaloby podané proti vlastníkům podniků a osobám vykonávajícím živnost v souvislosti s jejich podnikáním nebo živnostenskou činností lze taktéž podat na kterémkoli místě, kde tuto činnost vykonávají, a to dle volby žalobce.
• žaloby na právnické osoby lze taktéž podat na místě, kde vznikl právní stav nebo vztah, kterého se spor týká, nebo má mít účinek, a to za předpokladu, že tam má tato právnická osoba pobočku nebo zastoupení.

2.2.2 Výjimky ze základního pravidla

2.2.2.1 Kdy si mohu vybrat mezi soudem v místě bydliště žalovaného (soud určený podle základního pravidla) a jiným soudem?

Stávající španělský procesní systém nedává navrhovateli možnost volby místní příslušnosti. K tomu dochází pouze v těchto případech:

Žaloby in rem týkající buď několika nemovitostí, nebo jedné nemovitosti nacházející se v různých okresech. V těchto případech může navrhovatel podat žalobu v kterémkoli z okresů s příslušností.

Žaloby týkající se předložení a schválení účtů, což je povinností osob odpovědných za správu cizího majetku, pokud nebylo určeno místo, kde mají být účty předloženy. V těchto případech si mohou navrhovatelé vybrat mezi bydlištěm žalovaného a místem, kde je majetek spravován.

Dědické spory: žalobci si mohou zvolit mezi soudy posledního bydliště zůstavitele ve Španělsku a soudy, kde se nachází většina pozůstalosti.

Žaloby týkající se duševního vlastnictví: žalobci si mohou vybrat mezi těmito místy: kde došlo k porušení práv, kde existují důkazy prima facie toho, že k porušení došlo, nebo kde se vyskytují nezákonné kopie.

Případy nekalosoutěžního jednání, pokud žalovaný nemá pobočku, bydliště ani místo pobytu ve Španělsku. V těchto případech si mohou žalobci zvolit buď místo, kde k nekalosoutěžnímu jednání došlo, nebo kde byly pocítit jeho účinky.

Žaloby týkající se výlučně svěření nezletilých dětí do péče nebo pohledávek z výživného podané jedním rodičem proti druhému jménem dítěte, pokud má každý rodič bydliště v jiném soudním obvodu. V těchto případech si mohou žalobci zvolit buď soud podle bydliště žalovaného, nebo soud bydliště dítěte.

Obecně řečeno, žaloby týkající se výkonu individuálních spotřebitelských nebo uživatelských práv může projednávat soud, v jehož obvodu má bydliště spotřebitel, uživatel nebo žalovaný, a to dle volby spotřebitele.

2.2.2.2 Kdy musím zvolit jiný soud než soud v místě bydliště žalovaného (soud určený použitím základního pravidla?

V následujících případech existují závazné normy, které vyžadují, aby žalobce podal žalobu k jinému soudu, než je soud v místě bydliště žalovaného. V těchto případech strany nemohou volit, který soud je příslušný výslovně, nebo konkludentně:

Věcná práva nebo práva obdržet nájemné ve vztahu k nemovitosti a záležitosti týkající se spoluvlastnictví nemovitosti (propiedad horizontal): příslušnost náleží soudům v okresu, v němž se nemovitost nachází.

Dědické záležitosti: příslušnost se určí buď podle posledního místa bydliště zůstavitele ve Španělsku, nebo podle toho, kde se nachází většina pozůstalosti, a to dle volby žalobce.

Případy týkající se soudních opatření na podporu osob se zdravotním postižením: takové případy budou projednány soudem v místě, kde dotčená osoba pobývá.

Ochrana základních práv prostřednictvím civilních soudů: tyto případy budou projednány soudem v místě bydliště navrhovatele nebo v případě, že navrhovatel nemá své bydliště ve Španělsku, v místě, kde došlo k jednání porušujícímu dané právo.

Žaloby na náhradu škody týkající se použití motorových vozidel: příslušnost bude mít soud v místě, kde škoda vznikla.

Napadnutí rozhodnutí orgánů společnosti: místní příslušnost se určí podle místa sídla společnosti.

Žaloby na prohlášení, že určité všeobecné obchodní podmínky nejsou součástí smlouvy nebo že není platné určité ustanovení: příslušným je soud v místě bydliště žalobce.

Určovací žaloby na zrušení standardních smluvních podmínek nebo odstoupení od nich, pokud nemá žalovaný ve Španělsku žádnou pobočku ani bydliště: v těchto případech je příslušným soud v místě, kde byla standardní smlouva uzavřena.

Žaloby na zrušení standardních smluvních podmínek v zájmu obrany kolektivních nebo společných zájmů spotřebitelů nebo uživatelů, pokud nemá žalovaný ve Španělsku žádnou pobočku ani bydliště: v těchto případech má příslušnost soud v místě bydliště žalobce.

Žaloby na vynucení povinnosti těchto osob: pojišťovna, někdo, která jiné osobě prodala osobní majetek na splátky, nebo která financovala jeho koupi; osoba, která učinila veřejnou nabídku týkající se osobního majetku nebo služby, kterou druhá osoba přijala. V těchto případech má příslušnost soud v místě bydliště žalobce.

Při odvolání proti rozhodnutím, u nichž se vyčerpaly všechny opravné prostředky a které v oblasti průmyslového vlastnictví vydal španělský úřad pro patenty a ochranné známky (Oficina Española de Patentes y Marcas): příslušná jsou oddělení specializující se na obchodní věci v rámci provinčního soudu, v jehož obvodu se nachází sídlo vrchního soudu autonomní oblasti, v níž má navrhovatel bydliště, nebo, není-li to možné, v níž má bydliště zástupce, který je ve Španělsku oprávněn jednat jménem navrhovatle, pokud Rada pro justici (Consejo General del Poder Judicial) svěřila obchodním soudům v tomto místě výlučnou pravomoc k projednávání věcí v oblasti průmyslového vlastnictví. Na základě volby navrhovatele mohou být příslušná také specializovaná oddělení provinčního soudu, v jehož obvodu se nachází sídlo španělského úřadu pro patenty a ochranné známky.

V případě odvolání třetí strany je příslušný soud v místě sídla subjektu, který zabavení nařídil.

Návrhy na rozluku, neplatnost manželství nebo rozvod: příslušnost náleží rodinnému soudu, nebo, není-li zřízen rodinný soud, soudu prvního stupně v místě společné domácnosti. Pokud manželé společnou domácnost nemají, náleží příslušnost soudu buď v místě poslední společné domácnosti, nebo v místě pobytu druhého z manželů. Pokud neexistuje nic z toho, příslušným bude soud v místě bydliště navrhovatele. Je-li návrh podán na základě vzájemné dohody oběma manželi, příslušným bude soud v místě poslední společné domácnosti nebo v místě bydliště kteréhokoli z manželů.

Žaloby týkající se výlučně svěření nezletilého dítěte do péče nebo pohledávek na výživném podané jedním rodičem proti druhému jménem dítěte: v těchto případech bude příslušným soud v místě poslední sdílené domácnosti rodičů. Pokud rodiče žijí v odlišných soudních obvodech, může si žalobce vybrat mezi soudem podle bydliště žalovaného a soudem v místě bydliště dítěte.

2.2.2.3 Mohou si strany samy určit soud, který by za normálních okolností nebyl příslušný?

Obecně je pravidlem, že místní příslušnost lze ve Španělsku změnit, což znamená, že se strany sporu mohou výslovně nebo konkludentně podřídit soudům v konkrétním okresu za předpokladu, že mají dané soudy věcnou příslušnost řešit daný spor.

K výslovnému podřízení dojde, když dotyčné strany uzavřou výslovnou dohodu s uvedením konkrétního okresu, jehož soudům se chtějí svůj spor podřídit.

Ke konkludentnímu podřízení dojde za těchto okolností:

v případě žalobce na základě pouhé skutečnosti, že se obrátí na soudy v konkrétním okrese a podá žalobu nebo návrh či žádost, které je nutné podat k soudu s příslušností věc projednat.

v případě žalovaného k tomu dojde, pokud vyjádří souhlas a následně provede jakýkoli procesní krok kromě včasného a formálně správného podání námitky na nepříslušnost daného soudu.

Případné změny bydliště stran, umístění sporného předmětu nebo účelu řízení, k nimž dojde po zahájení řízení, nepovedou ke změně příslušnosti, která bude určena podle situace zjištěné na začátku řízení (Perpetuatio Iurisdictionis).

Platí však, že:

Výslovné podřízení se soudu nesmí být součástí standardních smluv, smluv, do nichž jedna ze stran začlenila všeobecné obchodní podmínky, ani spotřebitelských/uživatelských smluv.

V těchto případech je však možné konkludentní podřízení se soudu.

Žádný způsob podřízení není možný v případě, kdy zákon stanoví závazná pravidla místní příslušnosti. Žádný způsob podřízení není povolen ve zrychleném řízení, v řízení o platebním rozkazu nebo exekučním řízení.

3 Pokud je dána příslušnost specializovaných soudů, jak zjistím, na který z nich se mám obrátit?

Mezi specializované soudy ve Španělsku patří níže uvedené soudy.

Rodinné soudy, které jsou soudy prvního stupně. Jsou-li rodinné soudy k dispozici (obecně v oblastech s větší koncentrací obyvatel), mají výhradní a výlučnou příslušnost v rodinných záležitostech. Konkrétně projednávají případy týkající se rozluky manželství, prohlášení manželství za neplatné a rozvodu, případy týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti, rodičovství, poručenství nebo péče o nezletilé děti a soudních opatření na podporu osob se zdravotním postižením.

Veškerá řízení o navrácení dítěte v případech mezinárodních únosů projednává soud prvního stupně příslušný ve věcech rodinného práva ve správním centru provincie či v autonomních městech Ceuta nebo Melilla, v jejichž obvodu se nachází dítě, které bylo případně protiprávně přemístěno nebo zadržováno, a není-li to možné, je příslušný soud, jemuž je případ přidělen.

Pravidla místní příslušnosti jsou stejná jako pravidla, která se uplatňují na soudy prvního stupně, které řeší záležitosti rodinného práva v případě absence specializovaného rodinného soudu v daném okrese.

Soudy zabývající se věcmi v oblasti násilí páchaného na ženách jsou pro tyto rodinné záležitosti příslušné v případě, že je zahájeno trestní řízení ve věci násilí páchaného na ženách.

Soudy pro sociální věci projednávají věci z oblasti pracovního práva. Mezi ně patří individuální spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli ohledně pracovních smluv, spory týkající se kolektivního vyjednávání, žaloby týkající se sociálního zabezpečení a žaloby na stát v souvislosti s jeho povinnostmi v rámci pracovního práva.

Obecným pravidlem je to, že místní příslušnost náleží soudu v místě, kde pracovník poskytuje své služby, nebo v místě bydliště žalovaného, a to dle volby žalobce.

Obchodní soudy působí na úrovni provincie a zabývají se obchodními spory.

Projednávají veškeré občanskoprávní záležitosti ve věcech duševního a průmyslového vlastnictví, nekalé hospodářské soutěže a reklamy, obchodních společností, družstevních společností, hospodářských zájmových sdružení, vnitrostátní a mezinárodní pozemní dopravy, námořního práva a práva v oblasti letectví. Výjimečně nemají pravomoc rozhodovat ve věcech týkajících se škod způsobených zničením, ztrátou nebo poškozením odbavených zavazadel, náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, jakož i práv a povinností cestujících v železniční, autobusové nebo lodní dopravě ve vztahu ke zvláštním pravidlům stanoveným základním zákonem o soudní moci (Ley Orgánica del Poder Judicial).

Obchodní soudy mají rovněž pravomoc rozhodovat o žalobách týkajících se použití článků 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie a článků 1 a 2 zákona č. 15/2007 ze dne 3. července 2007 o ochraně hospodářské soutěže (Ley de Defensa de la Competencia) i o žalobách na náhradu škody způsobené porušením právních předpisů o hospodářské soutěži.

Projednávají rovněž přímá odvolání proti negativním hodnocením úředníkem rejstříku společností nebo případně proti výslovným nebo předpokládaným rozhodnutím Generálního ředitelství pro právní jistotu a osvědčování (Dirección General de Seguridad Jurídica y de Fe Pública), která se těchto hodnocení týkají.

Tyto soudy projednávají veškeré občanskoprávní záležitosti týkající se insolvenčních řízení, bez ohledu na občanský nebo obchodní stav dlužníka, plány restrukturalizace a zvláštní postup pro mikropodniky, podle ustanovení přepracovaného znění zákona o úpadku schváleného královským legislativním nařízením 1/2020 ze dne 5. května 2020 (Ley Concursal).

Mají výlučnou pravomoc, pokud jde o:

1. Občanské finanční žaloby proti dlužníkovi s výjimkou žalob v občanskoprávních řízeních týkajících se způsobilosti k právním úkonům, rodičovství, manželství a nezletilých dětí.
2. Exekuce týkající se insolvenčních pohledávek nebo pohledávek vůči majetkové podstatě, pokud jde o majetek a práva dlužníka, které jsou nebo budou součástí majetkové podstaty, bez ohledu na to, který soud nebo správní orgán příslušné řízení nařídil, výhradně s výjimkami, které jsou stanoveny v insolvenčním právu.
3. Určení, zda je majetek nebo právo nezbytné pro pokračování profesní nebo podnikatelské činnosti dlužníka.
4. Prohlášení o existenci obchodního nástupnictví pro účely zaměstnávání a sociálního zabezpečení v případě převodu výrobní jednotky nebo výrobních jednotek a určení mezí tohoto prohlášení v souladu s ustanoveními pracovněprávních předpisů a právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení.
5. Předběžná opatření, která mají dopad nebo by mohla mít dopad na majetek a práva dlužníka nebo která jsou či budou součástí majetkové podstaty, bez ohledu na to, který soud nebo správní orgán je nařídil, s výjimkou opatření přijatých v občanskoprávním řízení týkajícím se způsobilosti k právním úkonům, rodičovství, manželství a nezletilých dětí.
6. Další záležitosti stanovené v insolvenčním právu.

Je-li dlužníkem fyzická osoba, má insolvenční soudce rovněž výlučnou pravomoc, pokud jde o:

1. Opatření přijatá v insolvenčním řízení v souvislosti s bezplatnou právní pomocí.
2. Zrušení a likvidace společnosti dlužníka nebo společného jmění manželů.

Je-li dlužníkem právnická osoba, má insolvenční soudce rovněž výlučnou pravomoc, pokud jde o:

1. Žaloby na vymáhání pohledávek společnosti podané proti akcionářům společnosti v úpadku, kteří mají subsidiární odpovědnost za splacení dluhů, bez ohledu na datum jejich vzniku, a žaloby, kterými se na akcionářích společnosti v úpadku požaduje, aby zaplatili odložené příspěvky nebo zajistili vedlejší plnění.
2. Právní či faktické nároky na náhradu škody vůči správcům nebo likvidátorům; vůči fyzické osobě pověřené trvalým výkonem funkce člena statutárního orgánu jako právnická osoba a vůči osobám bez ohledu na jejich funkci, kterým jsou svěřeny pravomoci nejvyššího vedení společnosti, pokud neexistuje trvalé přenesení pravomocí ze strany správní rady na jednoho nebo více výkonných ředitelů nebo na výkonnou radu, v případě újmy způsobené právnické osobě v úpadku před rozhodnutím soudu o úpadku nebo po něm.
3. Nároky na náhradu škody vůči auditorům, pokud jde o újmu způsobenou právnické osobě v úpadku před rozhodnutím soudu o úpadku nebo po něm.
4. Insolvenční soudce má výlučnou pravomoc rozhodovat v případě podnikových opatření, jejichž cílem je podstatně změnit pracovní podmínky, přeložení, propouštění, pozastavení smluv a zkrácení pracovní doby z ekonomických, technických, organizačních nebo výrobních důvodů, která mají v souladu s pracovním právem a ustanoveními insolvenčního práva kolektivní povahu, a o opatřeních týkajících se pozastavení nebo ukončení smluv vrcholného vedení.
5. Pozastavení smluv a zkrácení pracovní doby má kolektivní povahu, pokud se týká počtu pracovníků stanoveného v pracovním právu za účelem podstatné změny pracovních podmínek takové povahy.
6. Insolvenční soudce má rovněž pravomoc rozhodovat ve všech předběžných otázkách týkajících se občanských věcí, výhradně s výjimkami stanovenými v insolvenčním právu, správních a sociálních záležitostí souvisejících přímo s úpadkem nebo jejichž vyřešení je nezbytné pro řádný průběh insolvenčního řízení. Rozhodnutí v těchto záležitostech nenabývá účinku mimo insolvenční řízení, v rámci kterého je vydáno.

Obchodní soudy v Alicante fungují jako soudy zabývající se ochrannými známkami EU, pokud vykonávají svoji výlučnou pravomoc projednat v prvním stupni jakýkoli spor, který je jim předložen podle nařízení Rady č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství a nařízení Rady č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství.

Při výkonu své pravomoci v těchto záležitostech mají soudy zabývající se ochrannými známkami příslušnost pro celé území země.

Kromě těchto specializovaných soudů může ze zákona Generální rada soudní moci (Consejo General del Poder Judicial) rozhodnout, že tam, kde je vícero soudů stejného druhu, bude jeden nebo více z nich výlučně příslušný projednat určité kategorie sporů nebo dohlížet na provádění zákona v dané právní oblasti.

Generální radu tuto pravomoc již na několika místech uplatnila, zejména v souvislosti se svéprávností a nucenou ústavní léčbou z důvodu duševní nemoci v případech, kdy se zpravidla příslušnost udělila rodinným soudům.