Full text

4 Nd 226/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. června 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobkyně E. s r. o., proti žalovanému M. B., o zaplacení částky 155.042,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 77/2008, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. t a k t o :

Věc vedenou u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 77/2008 p r o j e d n á a r o z h o d n e Okresní soud v Českých Budějovicích.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 6. 6. 2007 (soudu doručeno dne 21. 6. 2007) podala žalobkyně návrh na zahájení řízení v předmětné věci, kterým se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 155.042,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena leasingová smlouva, jejímž předmětem byl nájem osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia Combi, kdy žalovaný v průběhu trvání leasingové smlouvy přestal hradit pravidelné měsíční splátky. Jako místně příslušný pro podání žalobního návrhu zvolila žalobkyně Okresní soud v Českých Budějovicích podle ustanovení § 89a o. s. ř. s odkazem na čl. 36 smluvních podmínek tvořících nedílnou součást leasingové smlouvy.

Okresní soud v Českých Budějovicích však usnesením ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 17 C 77/2008, vyslovil ve věci svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který okresní soud věc projedná a rozhodne jako soud místně příslušný. V odůvodnění svého rozhodnutí Okresní soud v Českých Budějovicích uvedl, že posoudil čl. 36 smluvních podmínek jako takový, který má zjevně za cíl dohodu o místní příslušnosti jako nedovolené ujednání ve spotřebitelské smlouvě a tedy jako ujednání neplatné. Ve svém názoru vycházel rozhodující soud z rozsudku Evropského soudního dvora vydaného pod sp. zn. C-240/98 až C-248/98. Z citovaného rozsudku mj. vyplývá, že ujednání o místní příslušnosti soudu určeného podle sídla dodavatele, když u tohoto soudu nemá spotřebitel stálé bydliště, je nedovolenou klausulí pro rozpor s ustanovením směrnice číslo 93/13/EHS. Dle názoru Okresního soudu v Českých Budějovicích je proto místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci soud, v jehož obvodu se žalovaný zdržoval v době podání žaloby, tj. 21. 6. 2007, ale toto místo ani místo posledního známého bydliště se soudu nepodařilo zjistit, proto postoupil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř.

Z ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.

Podle ustanovení § 89a o. s. ř. účastníci řízení v obchodní věci se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. Taková smlouva nebo její ověřený opis musí být doloženy již v žalobě (návrhu na zahájení řízení).

Z čl. 36 smluvních podmínek tvořících nedílnou součást leasingové smlouvy

vyplývá, že účastníci řízení se dohodli, že místně příslušným soudem pro řešení sporů bude věcně příslušný Okresní soud v Českých Budějovicích.

Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k totožnému závěru jako Okresní soud v Českých Budějovicích, tj. že leasingová smlouva, která byla mezi účastníky řízení uzavřena, má povahu smlouvy spotřebitelské. Ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. je spotřebitelskou smlouvou každá smlouva, která je uzavřena mezi smluvními stranami, kdy na jedné straně je spotřebitel a na straně druhé je dodavatel jako podnikatel. Ochrana spotřebitele představuje rychle se rozvíjející právní odvětví, které je postaveno primárně na myšlence ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti, či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Spotřebitelem je třeba rozumět každou fyzickou osobu, která uzavírá spotřebitelskou smlouvu za účelem, který nelze zařadit do činnosti jejího podnikání nebo zaměstnání. Spotřebitelské právo dosahuje zvýšené ochrany spotřebitele zpravidla zákazem určitých typových smluvních ujednání, která jsou nejčastěji se vyskytujícími nekalými podmínkami. Za takové ujednání je dle názoru Nejvyššího soud České republiky nutno považovat i předmětné ujednání účastníků o místní příslušnosti Okresního soudu v Českých Budějovicích pro případ řešení sporů (dle čl. 36 smluvních podmínek tvořících nedílnou součást leasingové smlouvy).

Z výše uvedeného vyplývá závěr žalobkyně, že ujednání účastníků řízení (obsažené v čl. 36 smluvních podmínek tvořících nedílnou součást leasingové smlouvy) o místní příslušnosti Okresního soudu v Českých Budějovicích v předmětné věci podle ustanovení § 89a o. s. ř. je třeba považovat za nedovolenou klausuli a tedy neplatné ujednání.

Místě příslušným k projednání a rozhodnutí věci je tedy pouze obecný soud žalovaného ve smyslu ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř., tj. okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržoval ke dni podání návrhu na zahájení řízení.

V případě projednávané věci se však nepodařilo zjisti ani místo bydliště žalovaného ani místo, kde se žalovaný v době podání návrhu na zahájení zdržoval. Žalovaný má od 29. 9. 1986 hlášen trvalý pobyt na adrese S., P., na této adrese se však nezdržuje ani v době podání návrhu na zahájení řízení nezdržoval. Podařilo se pouze zjistit, že žalovaný v současné době bydliště nemá a poštu si může přebírat na adrese S., P. Nejvyšší soud České republiky proto shledal podmínky pro určení místně příslušného soudu ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř.

I přes okolnost, že ujednání účastníků řízení obsažené v čl. 36 smluvních podmínek tvořících nedílnou součást leasingové smlouvy o místní příslušnosti Okresního soudu v Českých Budějovicích je třeba považovat za neplatné ujednání, rozhodl Nejvyšší soud České republiky s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení tak, že jako soud příslušným k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Okresní soud v Českých Budějovicích, u něhož bylo řízení zahájeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal