Full text

19C 215/2014

Smluvní pokuta ve spotřebitelských smlouvách uzavřených po účinnosti NOZ

NOZ nevyžaduje, na rozdíl od předchozí právní úpravy, písemné sjednání smluvní pokuty. Z nálezové judikatury Ústavního soudu (srov. nález z 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) nicméně plyne, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Tento závěr Ústavního soudu byl artikulován obecně a nikoliv jen s poukazem na některé spotřebitelské smlouvy a nikoliv jen s poukazem na dnes již neúčinná ustanovení zákona o písemném sjednání smluvní pokuty, ale s odkazem na ustanovení § 55 a 56 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. NOZ vychází z odlišné koncepce zakotvené v ustanovení § 1815 NOZ. Podle nové úpravy soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá. Nebyl-li tedy použit elektronický podpis coby údaj připojený k datové zprávě, nelze hodnotit listinu obsahující sjednání smluvní pokuty za opatřenou vlastnoručním podpisem spotřebitele, a proto soud k ujednání o smluvní pokutě podle § 1815 NOZ nepřihlíží, když v projednávané věci spotřebitel aplikaci ustanovení o smluvní pokutě nenavrhl.

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou v právní věci žalobce: I. J., s.r.o., se sídlem P. 9, P. XXX/XXX, IČO: XXX, zastoupeného: Mgr. R. L., advokátem se sídlem P. 4 - Ch., ul. 7. k. XXX/XXX, proti žalovanému: M. B., narozený XXX, bytem O., H. XXX, o zaplacení částky 9.100,- Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.603,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,25% denně z částky 4.900,- Kč za dobu od 15.8.2014 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 5.719,- Kč, z a m í t á .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 234,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce.




Odůvodnění

Podle § 157 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen "o.s.ř.") v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Žalobce se žalobou, podanou u soudu 28.8.2014, domáhal po žalovaném zaplacení částky 9.100,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností V. s.r.o., IČO: XXX smlouvu o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce přitom byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Neboť žalovaný svou povinnost k vrácení zápůjčky nesplnil, domáhá se žalobce touto žalobou nejen zapůjčených prostředků, ale také poplatku, kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Dne 14.2.2014 žalovaný zaslal na účet společnosti V. číslo YYY/2010 částku 1,- Kč. Dne 26.2.2014 v 9.50 hod. společnost V. zaslala žalovanému informační e-mail, že jeho půjčka byla schválena. Dne 26.2.2014 v 9.50 hod. společnost V. zaslala žalovanému ještě další informační e-mail, že půjčka byla poukázána na účet žalovaného uvedený v registračním formuláři. K detailům půjčky bylo uvedeno, že výše půjčky činí 4.900,- Kč, datum splatnosti je 28.3.2014 ve 23.59.59, číslo účtu příjemce je ZZZ. Dále byly uvedeny údaje ke splacení půjčky následovně: částka 6.419,- Kč, číslo účtu V. YYY/XXX, variabilní symbol 4021346. Výpisem z účtu číslo YYY/XXX pak bylo prokázáno, že z tohoto účtu byla dne 26.2.2014 odepsána částka 4.900,- Kč ve prospěch účtu č. ZZZ/XXX označeného jménem žalovaného. Žalovaný žalobci nic neuhradil. Společnost V. pohledávku za žalovaným postoupila žalobci dne 3.6.2014.

Podle Všeobecných obchodních podmínek účinných od 1.1.2014, se vydlužitel zavázal vrátit zápůjčku a zaplatit zapůjčiteli poplatek v den určený ve smlouvě o půjčce, a to na účet věřitele, který bude uveden v e-mailové zprávě zaslané věřitelem dlužníkovi ihned po schválení a poskytnutí půjčky (čl. 8.1). Jestliže vydlužitel poruší svůj závazek vrátit zapůjčiteli zápůjčku a/nebo zaplatit zapůjčiteli poplatek v termínu sjednaném ve smlouvě o zápůjčce, je vydlužitel povinen zaplatit zapůjčiteli též smluvní pokutu, která - pokud prodlení přesáhne 30 dnů činí 1.600,- Kč.

Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Podle § 1813 NOZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 1815 NOZ se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

Podle § 1824 odst. 1 NOZ sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § 1811 odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § 1820 odst. 1 písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě nejpozději do doby plnění.

Podle § 1879 NOZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

Podle § 2390 NOZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle § 2391 odst. 1 NOZ má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

Podle § 2392 odst. 1 věta první NOZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

Podle § 2393 odst. 1 NOZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.

Daný právní vztah je v důsledku ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) účinného od 1.1.2014 nutno posuzovat dle předpisů účinných od 1.1.2014, tedy zejména podle NOZ.

V řízení bylo prokázáno, že společnost V. zaslala žalovanému dne 26.2.2014 částku 4.900,- Kč. S ohledem na okolnosti, které předcházely odeslání této částky na účet žalovaného, má soud za to, že byla prokázána vůle žalovaného uzavřít se společností V. smlouvu o zápůjčce. Žalovaný totiž dodržel postup stanovený ve všeobecných obchodních podmínkách právního předchůdce žalobce pro poskytnutí půjčky. I když soudu nebyl předložen návrh žalovaného za uzavření smlouvy o zápůjčce, pak v situaci, kdy se žalovaný zaregistroval u společnosti V. způsobem stanoveným ve VOP, na což společnost V. reagovala schválením půjčky a odesláním příslušné částky na účet žalovaného, lze dovodit, že žalovaný měl vůli se společností V. uzavřít smlouvu o zápůjčce částky 4.900,- Kč prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Lze tedy uzavřít, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a společností V. jako zapůjčitelem byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. NOZ, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku neformálním způsobem, na jejímž základě se V. zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši

4.900,- Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit. Obsah smlouvy o zápůjčce byl zachycen e-mailem z 26.2.2014, přičemž ani smlouva o zápůjčce, ani všeobecné obchodní podmínky nemusejí být v současnosti sjednány písemně. K tomu soud podotýká, že ve shora rubrikované věci nelze použít kogentní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v projednávané věci byla předmětem zápůjčka s celkovou výší nižší než 5.000,- Kč [srov. § 2 písm. e) zák. č. 145/2010 Sb.].

Pro úplnost pak soud dodává, že aktivně legitimován k uplatňování nároků v tomto řízení je žalobce, který jako postupitel se společností V. jako postupníkem uzavřel dne 5.3.2014 písemnou smlouvu o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. NOZ, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky ze společnosti V. na žalobce.

Společnost V. své povinnosti ze smlouvy o zápůjčce splnila, když dne 26.2.2014 na účet žalovaného odeslala částku 4.900,- Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když k datu splatnosti 28.3.2014 ani později zapůjčenou částku žalobci neuhradil. Proto ho k jejímu splnění zavázal svým rozhodnutím soud (výrok I. rozsudku).

Zapůjčitel a vydlužitel současně podle § 2392 odst. 1 NOZ sjednali u zápůjčky úroky, které byly smluvně označeny za poplatek. Tento činil 1.519,- Kč. Soud nicméně k tomuto smluvnímu ustanovení nepřihlížel, neboť jej hodnotí v relaci ke spotřebiteli jako ke slabší smluvní straně (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 17.12.2009, č.j. C-227/08) jako nepřiměřené. Činí-li poplatek, ze své povahy úrok ze zápůjčky, za 31 dnů 1.519,- Kč, znamená to, že úrok ze zápůjčky činil 365% p.a., přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že úrok ze zápůjčky činí zpravidla nejvýše 25% p.a. Na závěru o nepřiměřenosti výše poplatku (úroku ze zápůjčky) nic nemění ani relativně nízká kapitalizovaná výše tohoto poplatku. S ohledem na ustanovení § 1815 NOZ tedy soud nároku na úrok ze zápůjčky nepřisvědčil a v této části žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

Částka 1.600,- Kč představuje smluvní pokutu, jež byla sjednána ve prospěch žalobce, resp. jeho právního předchůdce, pro případ prodlení vydlužitele s vrácením poskytnuté zápůjčky v čl. 9.1.2 všeobecných obchodních podmínek.Částka 2.600,- Kč představuje tzv. náklady spojené s vymáháním a uplatněním zápůjčky. Tato sankce byla sjednána v čl. 3.2 smlouvy o zápůjčce.

Účelem smluvní pokuty, jejíž právní úprava je obsažena v ust. § 2048 až 2052 NOZ jako jednoho ze zajišťovacích prostředků, je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce ke splnění smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Smluvní pokuta má funkci prevenční, reparační a sankční. Z pojmových znaků smluvní pokuty jednoznačně plyne, že smluvní pokutou je nejen smluvní pokuta ve výši 1.600,- Kč, která je tak výslovně označena, ale ve své podstatě také tzv. náklady spojené s vymáháním a uplatněním zápůjčky. Funkcí tzv. nákladů je totiž mj. sanace žalobce za situace, kdy žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost. Nárok na úhradu nákladů je tak zjevně podmíněn porušením povinnosti žalovaného.

NOZ nevyžaduje, na rozdíl od předchozí právní úpravy, písemné sjednání smluvní pokuty. Z nálezové judikatury Ústavního soudu (srov. nález z 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) nicméně plyne, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Tento závěr Ústavního soudu byl artikulován obecně a nikoliv jen s poukazem na některé spotřebitelské smlouvy a nikoliv jen s poukazem na dnes již neúčinná ustanovení zákona o písemném sjednání smluvní pokuty, ale s odkazem na ustanovení § 55 a 56 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Zatímco citovaná nálezová judikatura, která tak překonala starší rozhodnutí jiných justičních orgánů, spojovala za účinnosti úpravy před NOZ nesjednání smluvní pokuty v listině, na které spotřebitel připojuje svůj podpis, s absolutní neplatností, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2012, sp. zn. 28 Nd 69/2012), koncepce NOZ vychází z odlišné koncepce zakotvené v ustanovení § 1815 NOZ. Podle nové úpravy soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá. Smlouva o zápůjčce a všeobecné obchodní podmínky byly sjednány distančním způsobem prostřednictvím internetu, a proto k jejich podpisu měl být užit elektronický podpis coby údaj připojený k datové zprávě. Tento výklad také ostatně potvrzuje i přímo zákon o elektronickém podpisu (č. 227/2000 Sb.), který ve svém § 3 odst. 1 říká, že datová zpráva je podepsána, pokud je opatřena elektronickým podpisem. Jelikož ale elektronický podpis nebyl použit, soud s poukazem na shora citovanou nálezovou judikaturu k ujednání o smluvní pokutě podle § 1815 NOZ nepřihlíží, když v projednávané věci spotřebitel aplikaci ustanovení o smluvní pokutě nenavrhl. K tomu soud nicméně dodává, že považuje za nesprávné a nežádoucí, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil. Nároku na smluvní pokutu nicméně nebylo možno s ohledem na výše uvedené vyhovět a soudu nezbylo než co do částky 4.200,- Kč požadované z titulu smluvních pokut (součet částek 1.600,- Kč a 2.600,- Kč) žalobu zamítnout (výrok II. rozsudku).

Žalobce požadoval spolu s jistinou také zaplacení úroku z prodlení jako příslušenství tohoto nároku a požadoval ho pouze z částky dlužné půjčky, tedy z částky 4.900,- Kč. Jak bylo konstatováno shora, splatnost půjčky byla stanovena do 28.3.2014. Dnem následujícím, tzn. dnem 29.3.2014, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky a podle § 1970 NOZ je spolu s jistinou povinen platit také její příslušenství, kterým je právě úrok z prodlení. Úrok z prodlení byl sjednán ve výši 0,25% denně. Neboť nárok žalobce na zaplacení této částky se opírá o smlouvu o zápůjčce a plyne ze zákona, přisvědčil soud nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,25% denně za dobu od 29.3.2014 do zaplacení (výrok I. rozsudku), přičemž v souladu s návrhem žalobce nárok za dobu od 29.3.2014 do 14.8.2014 přiznal v kapitalizované výši 1.703,- Kč.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při posuzování míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci vycházel soud z hodnoty předmětu řízení žalobou uplatněného nároku kapitalizovaného ke dni rozhodnutí a soudem přiznaného nároku taktéž kapitalizovaného ke dni rozhodnutí (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2.4.2009, č.j. 27 Co 395/2008-85). Ke dni rozhodnutí soudu požadoval žalobce po žalovaném celkem 12.983,50 Kč [4.900,- Kč (jistina) + 1.519,- Kč (úrok ze zápůjčky) + 1.600,- Kč (smluvní pokuta I) + 2.600,- Kč (smluvní pokuta II) + 1.703,- Kč (úrok z prodlení z jistiny za dobu od 29.3.2014 do 14.8.2014) + 661,50 Kč (úrok z prodlení z jistiny za dobu od 15.8.2014 do dne rozhodnutí, tj. do 7.10.2014)]. Soudem bylo žalobci přiznáno celkem 7.264,50 Kč [4.900,- Kč (jistina) + 1.703,- Kč (úrok z prodlení z jistiny za dobu od 29.3.2014 do 14.8.2014) + 661,50 Kč (úrok z prodlení z jistiny za dobu od 15.8.2014 do dne rozhodnutí, tj. do 7.10.2014)]. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce byl ve věci úspěšný z 55,95% a neúspěšný z 44,05%. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobce v této věci tak činí 11,9%, takže žalobce má právo na 11,9% účelně vynaložených nákladů řízení.

Soudu je z úřední činnosti známo, že podání žalobce je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50.000,- Kč a žalobci svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení. Pro splnění podmínek dle § 14b odst. 1 písm. a) a b) vyhl.č. 177/1996 Sb. proto soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl.

Účelně vynaložené náklady žalobce jsou soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč, mimosmluvní odměna a režijní paušál za tři úkony právní služby (1× převzetí, 1× žaloba, 1× jednoduchá výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), a odst. 2 písm. h) a § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 písm. a) a b) vyhl. č. 177/1996 Sb. činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby 200,- Kč (z tarifní hodnoty 9.100,- Kč, tedy součet jistiny a smluvních pokut), tedy při dvou úkonech právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a jednom úkonu dle § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí mimosmluvní odměna 500,- Kč a režijní paušál 300,- Kč, k tomu náhrada 21% DPH, tj. 168,- Kč.

Vyčíslené náklady řízení tak činí celkem částku 1.968,- Kč, z nichž má žalobce právo na náhradu 11,9%, tedy na náhradu částky po zaokrouhlení 234,- Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.

07.10.2014
Mgr. Milan Polehla
samosoudce