1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

V Bulharsku neexistuje samostatný právní předpis, který by upravoval insolvenční řízení. Obecná ustanovení upravující úpadek jsou uvedena v kapitole obchodního zákoníku věnované úpadku. Úpadek bank a pojišťoven upravují zvláštní ustanovení zákona o platební neschopnosti bank a zákoníku pro pojišťovnictví.

Insolvenční řízení se zahajuje vůči podnikatelům v platební neschopnosti. Insolvenční řízení se zahajuje také vůči předluženým společnostem s ručením omezeným, akciovým společnostem nebo komanditním společnostem.

Insolvenční řízení může být zahájeno i proti osobě, která obchoduje skrytě prostřednictvím dlužníka v platební neschopnosti. Při zahájení insolvenčního řízení vůči obchodnímu podniku se řízení považuje za souběžně zahájené proti společníkovi s neomezeným ručením.

Insolvenční řízení se zahajuje i proti výlučným vlastníkům, kteří zemřeli nebo byli vymazáni z obchodního rejstříku, pokud byly v době úmrtí nebo výmazu v platební neschopnosti. Insolvenční řízení se také zahajuje vůči společníkům s neomezeným ručením, a to i v případě, že společník zemřel nebo byl vymazán z obchodního rejstříku. Návrh na zahájení insolvenčního řízení může být podán ve lhůtě jednoho roku od data, kdy dlužník zemřel nebo byl vymazán z obchodního rejstříku.

Insolvenční řízení se zahajuje i vůči platebně neschopným společnostem v likvidaci. Insolvenční řízení vůči bankám a pojišťovnám se řídí pravidly a postupy, které stanoví samostatný zákon.

Záležitosti týkající se platební neschopnosti obchodní společnosti, která je veřejným podnikem vykonávajícím státní monopol nebo je zřízena podle zvláštního zákona, upravuje samostatný zákon. Vůči obchodní společnosti, která je veřejným podnikem, vykonává státní monopol nebo je zřízena zvláštním zákonem, nelze zahájit insolvenční řízení.

Ve vnitrostátním právu neexistuje žádné ustanovení týkající se insolvenčního řízení vůči jiným fyzickým osobám než osobám samostatně výdělečně činným.

Bulharský soud může zahájit vedlejší insolvenční řízení proti obchodní společnosti, jejíž úpadek prohlásil zahraniční soud, pokud má tato obchodní společnost v Bulharsku významný majetek.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Pro zahájení insolvenčního řízení musí být splněny tyto podmínky, které se vztahují na všechny podnikatele:

1) Dlužník musí být podnikatel.

Insolvenční řízení může být zahájeno nejen proti obchodní společnosti, ale i proti osobě, která obchoduje skrytě prostřednictvím dlužníka v platební neschopnosti, proti společníkovi s neomezeným ručením, a to i v případě, že tyto osoby zemřely nebo byly vymazány z obchodního rejstříku, a vůči osobě samostatně výdělečně činné, která zemřela nebo byla vymazána z obchodního rejstříku.

Podle článku 612 obchodního zákoníku nemůže být insolvenční řízení zahájeno vůči veřejnému podniku, který vykonává státní monopol nebo byl zřízen podle zvláštního zákona.

2) Návrh musí podat jedna z osob uvedených v článku 625 a v čl. 742 odst. 2 obchodního zákoníku, jmenovitě: dlužník, likvidátor nebo věřitel dlužníka v případě obchodní transakce, Národní agentura pro veřejné příjmy (Natsionalna agentsija za prihodite) (v případě veřejnoprávního závazku vůči centrální vládě nebo obcím vyplývajícího z podnikatelské činnosti dlužníka nebo závazku ve formě pohledávky státní správy vůči soukromé osobě), Výkonná agentura Generálního inspektorátu práce (Izpalnitelna agentsija Glavna inspektsija po truda) v případě nesplnění povinnosti vyplatit mzdy nebo odměny nejméně třetině pracovníků a zaměstnanců, a to po dobu delší než dva měsíce, nebo člen řídicího orgánu společnosti (v případě předluženosti).

Při vzniku platební neschopnosti nebo předlužení musí dlužník podat návrh na zahájení insolvenčního řízení do 30 dnů. V případě osoby samostatně výdělečně činné může návrh podat tato osoba nebo její nástupce. Pokud je dlužníkem společnost, podává návrh řídicí orgán, společník s neomezeným ručením, zástupce společnosti nebo soudem jmenovaný likvidátor. V tomto případě by k návrhu měly být připojeny tyto dokumenty:

• kopie poslední roční účetní závěrky osvědčené registrovaným auditorem a rozvaha k datu podání návrhu, pokud má obchodní společnost zákonnou povinnost sestavovat účetní závěrky a rozvahy,
• soupis a popis aktiv a pasiv k datu podání návrhu,
• seznam věřitelů, který uvádí jejich adresy, druh a výši jejich pohledávek a zajištění jejich pohledávek,
• seznam osobního majetku a majetku ve společném jmění manželů u osob samostatně výdělečně činných a u společníků s neomezeným ručením,
• doklad o tom, že návrh na zahájení insolvenčního řízení byl oznámen Národní agentuře pro veřejné příjmy,
• plná moc, pokud návrh podává zmocněný zástupce.

Je-li návrh podán věřitelem nebo Výkonnou agenturou Generálního inspektorátu práce, musí k němu být přiloženy veškeré dostupné důkazy dokládající pohledávku věřitele a údajnou platební neschopnost dlužníka. Věřitel musí předložit rovněž potvrzení o zaplacení kolkovného a doklad o tom, že o zahájení insolvenčního řízení byly informována Národní agentura pro veřejné příjmy.

3) Podmínky pro vykonatelnost:

• peněžní závazek dlužníka vztahující se k obchodní transakci nebo vyplývající z obchodní transakce, včetně platnosti, plnění, neplnění, ukončení, zrušení a prohlášení neplatnosti této transakce nebo důsledků jejího ukončení,
• závazek podle veřejného práva vůči ústřední vládě a obcím vyplývající z obchodních činností dlužníka,
• nebo závazek vyplývající z pohledávky státní správy vůči soukromé osobě,
• nebo povinnost týkající se vyplacení mezd nebo odměn nejméně třetině pracovníků a zaměstnanců, která je nesplněna déle než dva měsíce.

„Obchodní transakcí“ se rozumí transakce uzavřená podnikatelem při výkonu jeho činnosti, včetně transakcí výslovně uvedených v čl. 1 odst. 1 obchodního zákoníku (nákup zboží nebo jiných předmětů za účelem dalšího prodeje v původní, přepracované nebo dokončené podobě, prodej vlastních výrobků, nákup cenných papírů za účelem dalšího prodeje, obchodní zprostředkování a makléřská činnost, zastupování za provizi, spedice a přeprava, pojišťovací transakce, bankovní a devizové operace, směnky cizí, směnky vlastní a šeky, skladové transakce, licenční transakce, dohled nad zbožím, transakce v oblasti duševního vlastnictví, provozování hotelů, cestovní ruch, reklama, informační služby, produkční a jiné služby v oblasti jevištního umění a zábavy, nákup, výstavba nebo vybavování nemovitostí za účelem dalšího prodeje a pronájmu) bez ohledu na způsobilost osob provádějících tyto transakce. V případě pochybností se má za to, že podnikatel transakci uzavřel v rámci výkonu své činnosti.

Různé druhy pohledávek ústřední vlády a obcí podle veřejného práva stanoví čl. 162 odst. 2 řádu pro daně a sociální pojištění. Jedná se o tyto pohledávky:

• daně včetně spotřebních daní a cel, povinné příspěvky na sociální zabezpečení a ostatní příspěvky splatné ve prospěch státního rozpočtu,
• ostatní závazky, u nichž základ a částku stanoví zákon,
• kolkovné a obecní poplatky stanovené zákonem,
• výdaje na sociální zabezpečení vynaložené způsobem, který neodpovídá požadavkům stanoveným zákonem,
• peněžní ekvivalent položek majetku propadlých ve prospěch vlády, pokuty a peněžité sankce a hotovost zabavená a propadlá ve prospěch vlády,
• dluhy vyplývající z peněz přiznaných ústřední vládě nebo obcím soudními rozsudky, rozsudky a rozhodnutími, jež vstoupily v platnost, a rozhodnutími o vrácení protiprávně poskytnuté státní podpory od Evropské komise,
• dluhy vyplývající ze sankčních příkazů,
• neoprávněně vyplacené částky nebo přeplatky a nezákonně přijaté nebo nezákonně vyplacené částky v rámci projektů spolufinancovaných z předvstupních finančních nástrojů, operačních programů, strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie, z Evropského zemědělského fondu, Evropského rybářského fondu, Schengenského nástroje a přechodového nástroje včetně souvisejícího vnitrostátního spolufinancování, vratné na základě přijatého správního rozhodnutí, a další pokuty a peněžité sankce stanovených ve vnitrostátních právních předpisech a v právu Evropské unie,
• úroky z výše uvedených pohledávek.

Veřejnoprávní pohledávky zahrnují pohledávky, které mají být uhrazeny ve prospěch rozpočtu Evropské unie na základě rozhodnutí Evropské komise, Rady Evropské unie, Evropského soudního dvora a Evropské centrální banky, kterými se ukládají peněžité závazky podléhající výkonu rozhodnutí na základě článku 256 Smlouvy o založení Evropského společenství, a pohledávky členských států Evropské unie podléhající výkonu rozhodnutí na základě pravomocných rozhodnutí o konfiskaci nebo propadnutí hotovosti nebo peněžního ekvivalentu zabaveného nebo propadlého majetku, jakož i rozhodnutí o uplatnění finančních prostředků sankce uložených v jiných členských státech Evropské unie, pokud jsou v Bulharsku uznány a jsou právně vymahatelné.

Bez ohledu na to, zda pohledávka vznikla z obchodní transakce nebo podle veřejného práva, musí být zjištěna jako platná a existující k datu rozhodnutí soudu o návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

4) Insolvenční řízení se zahajuje vůči podnikatelům v platební neschopnosti. Insolvenční řízení se zahajuje i proti předluženým společnostem s ručením omezeným (дружество с ограничена отговорност), akciovým společnostem (акционерно дружество) nebo komanditním společnostem (командитно дружество с акции). Platební neschopnost a předlužení jsou objektivní faktické stavy, jejichž právní definici uvádí obchodní zákoník.

Podnikatel je v platební neschopnosti, není-li schopen hradit:

• splatný peněžní závazek dlužníka vyplývající z obchodní transakce nebo vztahující se k obchodní transakci, včetně platnosti, plnění, neplnění, ukončení, zrušení a prohlášení neplatnosti této transakce nebo důsledků jejího ukončení,
• závazek podle veřejného práva vůči ústřední vládě a obcím vyplývající z obchodních činností obchodní společnosti,
• závazek ve formě pohledávek státu vůči soukromé osobě,
• nebo povinnost týkající se vyplacení mezd nebo odměn nejméně třetině pracovníků a zaměstnanců, která je nesplněna déle než dva měsíce.

Má se za to, že podnikatel není schopen uhradit splatný závazek podle první hypotézy, pokud před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nepředložil účetní závěrky za poslední tři roky za účelem zveřejnění v obchodním rejstříku.

Dlužník se považuje za platebně neschopného, pokud pozastavil platby. Má se za to, že dlužník pozastavil platby, i pokud zcela nebo zčásti uhradil své závazky určitým věřitelům. Platební neschopnost se rovněž předpokládá, pokud v rámci exekučního řízení zahájeného na základě pravomocného rozhodnutí získaného věřitelem, který podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, nebyl dluh zčásti nebo zcela uhrazen do šesti měsíců ode dne, kdy dlužník obdržel žádost nebo výzvu k dobrovolné platbě.

Podnikatel se považuje za předluženého, pokud jeho aktiva nestačí ke krytí jeho pasiv.

5) Dlužník nemá přechodné obtíže, ale je ve stavu objektivní a trvalé platební neschopnosti a předlužení.

Příslušným insolvenčním soudem je okresní soud obvodu, kde má podnikatel sídlo v době podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný dlužníkem nebo likvidátorem je bezodkladně projednán soudem na neveřejném jednání a v obchodním rejstříku se zveřejní oznámení. Návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný věřitelem se projednává na neveřejném jednání soudu, na které se musí věřitel a navrhovatel na výzvu soudu dostavit nejpozději do 14 dnů ode dne podání návrhu. Soud přeruší řízení zahájené na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem nebo likvidátorem, pokud do doby vydání rozhodnutí o návrhu podá návrh věřitel. Do konce prvního jednání v řízení zahájeném na základě návrhu podaného věřitelem se mohou i další věřitelé stát účastníky řízení, podávat námitky a předkládat písemné důkazy. Soud v den podání návrhu přiřadí tomuto podání číslo věci a stanoví datum, do něhož musí o návrhu rozhodnout. Tato lhůta nesmí přesáhnout tři měsíce.

Před rozhodnutím o návrhu může insolvenční soud na návrh věřitele nebo z vlastního podnětu nařídit následující předběžná a zajišťovací opatření, je-li to nezbytné k ochraně majetku dlužníka:

• jmenování insolvenčního správce,
• povolení jistoty formou obstavení, zabavení majetku nebo jiných zajišťovacích opatření,
• přerušení exekučního řízení proti majetku dlužníka, s výjimkou exekučního řízení zahájeného podle předpisů upravujících daně a sociální pojištění,
• povolení opatření stanovených zákonem na ochranu dostupných aktiv dlužníka,
• zapečetění prostor, zařízení, dopravních prostředků atd., v nichž je uložen osobní majetek a věci dlužníka, s výjimkou obytných prostor a jiných prostor nezbytných k tomu, aby mohl dlužník nadále provozovat činnost nebo skladovat zboží podléhající zkáze.

Pokud nařízení opatření navrhuje věřitel, soud je připustí, je-li návrh věřitele podložen přesvědčivými písemnými důkazy a/nebo je-li poskytnuta jistota ve výši stanovené soudem za účelem náhrady škody dlužníkovi pro případ, že bude následně zjištěno, že dlužník není platebně neschopný nebo předlužený. Zajišťovací opatření jsou nařizována ve prospěch všech věřitelů s pohledávkami vůči majetkové podstatě a soud je může zrušit, pokud již nejsou nezbytná k ochraně majetku a zajištění práv věřitelů.

Rozhodnutí se oznamuje účastníkovi řízení, který příslušným opatřením podléhá, a účastníkovi řízení, který o tato opatření požádal. Opatření jsou okamžitě vykonatelná a opravný prostředek proti nim lze podat ve lhůtě sedmi dnů ode dne obdržení oznámení. Podání opravného prostředku nemá odkladný účinek. Zajišťovací opatření se považují za zrušená ode dne, kdy je zapsáno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Zajišťovací opatření se použijí až do dne rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení.

Při zjištění platební neschopnosti nebo předlužení soud rozhodnutím uvedeným v čl. 630 odst. 1 obchodního zákoníku prohlásí platební neschopnost nebo předlužení, stanoví počáteční datum úpadku, zahájí insolvenční řízení, jmenuje předběžného insolvenčního správce, připustí jistotu formou obstavení, zabavení majetku nebo jiných zajišťovacích opatření a stanoví datum první schůze věřitelů nejpozději do jednoho měsíce od data vydání rozhodnutí.

Je-li zřejmé, že pokračující činnost poškodí majetkovou podstatu, může soud na návrh dlužníka nebo insolvenčního správce, Národní agentury pro veřejné příjmy nebo věřitele prohlásit dlužníka platebně neschopným rozhodnutím podle čl. 630 odst. 2 obchodního zákoníku a může nařídit, aby přestal vykonávat obchodní činnost, a to buď od data rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, nebo od pozdějšího data předcházejícího lhůtě pro předložení návrhu plánu ozdravných postupů. Při rozhodování o zahájení insolvenčního řízení proti provozovateli vodárenských a kanalizačních služeb nesmí soud nařídit ukončení jeho činnosti dříve, než bude v dané oblasti určen nový provozovatel těchto služeb.

Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení je závazné pro všechny účastníky řízení.

Poté, co soud zahájí insolvenční řízení nebo uloží předběžná a zajišťovací opatření, dlužník pokračuje v obchodní činnosti pod dohledem insolvenčního správce a může uzavírat nové smlouvy pouze s předchozím souhlasem insolvenčního správce a za podmínky, že bude i nadále dodržovat opatření nařízená v rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení. Soud může dlužníka zbavit práva spravovat majetek a nakládat s ním a přiznat toto právo insolvenčnímu správci, pokud zjistí, že jednání dlužníka poškozuje zájmy věřitelů.

Rozhodnutím podle článku 631 obchodního zákoníku soud zamítne návrh na zahájení insolvenčního řízení, pokud zjistí, že obtíže dlužníka jsou přechodné nebo že jeho majetek je dostatečný k pokrytí jeho dluhů, aniž by byly poškozeny zájmy věřitelů.

Pokud není k dispozici dostatek prostředků k pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení a náklady nejsou kryty zálohou, vydá soud podle čl. 632 odst. 1 obchodního zákoníku rozhodnutí o prohlášení platební neschopnosti nebo předlužení, zahájí konkurzní řízení, připustí jistotu formou obstavení, zabavení majetku nebo jiných zajišťovacích opatření, nařídí, aby podnikatel přestal vykonávat obchodní činnost, a přeruší řízení, aniž by nařídil výmaz obchodní společnosti z obchodního rejstříku. Přerušené řízení může být opětovně zahájeno na návrh dlužníka nebo věřitele ve lhůtě jednoho roku od zápisu rozhodnutí v obchodním rejstříku. Řízení lze opětovně zahájit, pokud je navrhovatel schopen prokázat, že jsou k dispozici dostatečné prostředky, nebo složí částku nezbytnou k pokrytí počátečních nákladů. Pokud žádný z účastníků řízení nepožádá, aby bylo řízení opětovně zahájeno, soud řízení skončí a nařídí, aby byl podnikatel vymazán z obchodního rejstříku. Tatáž pravidla se použijí, pokud se v průběhu řízení zjistí, že dostupné prostředky dlužníka nejsou dostatečné k pokrytí nákladů insolvenčního řízení.

Proti rozhodnutím podle článků 630 a 632 obchodního zákoníku lze podat opravný prostředek do sedmi dnů od jejich zápisu v obchodním rejstříku a proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zahájení insolvenčního řízení lze podat opravný prostředek do sedmi dnů ode dne jeho oznámení, a to postupem stanoveným v občanském soudním řádu. Rozhodnutí podle článku 630 je okamžitě účinné a vymahatelné.

Insolvenční řízení se považuje za zahájené ode dne zápisu rozhodnutí podle čl. 630 odst. 1 obchodního zákoníku. V případě zrušení rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení se obstavení a zabavení majetku považuje zrušené, práva dlužníka jsou obnovena a pravomoci insolvenčního správce jsou ukončeny ode dne zápisu pravomocného rozsudku v obchodním rejstříku.

Soud schválí nebo zamítne plán ozdravných postupů podniku zvláštním rozhodnutím. Pokud je plán ozdravných postupů schválen, soud skončí insolvenční řízení a jmenuje dozorčí orgán navržený v plánu nebo zvolený na schůzi věřitelů. Proti rozhodnutí lze podat opravný prostředek do sedmi dnů ode dne zápisu v obchodním rejstříku.

Rozhodnutím podle článku 710 obchodního zákoníku soud prohlásí dlužníka platebně neschopným, pokud v příslušné zákonné lhůtě není navržen žádný plán ozdravných postupů nebo navrhovaný plán není přijat nebo schválen. Tatáž pravidla se použijí v případech stanovených v čl. 630 odst. 2, čl. 632 odst. 1 a čl. 709 odst. 1 obchodního zákoníku (opětovné zahájení řízení v případě, že dlužník nesplní své povinnosti podle plánu ozdravných postupů). Týmž rozsudkem soud prohlásí platební neschopnost dlužníka, nařídí, aby společnost v úpadku přestala vykonávat obchodní činnost, připustí obecné obstavení nebo zabavení majetku dlužníka, ukončí pravomoci řídicích orgánů dlužníka, který je právnickou osobou, zbaví dlužníka práva na správu a prodej majetkové podstaty a nařídí zpeněžení aktiv z majetkové podstaty a rozdělení výtěžku. Rozhodnutí o prohlášení úpadku se vztahuje na všechny účastníky řízení a podléhá zápisu do obchodního rejstříku. Je okamžitě účinné a opravný prostředek proti němu lze podat ve lhůtě sedmi dnů ode dne zápisu.

Od okamžiku zápisu rozhodnutí o prohlášení úpadku do obchodního rejstříku se nemovitosti, movitý majetek a pohledávky dlužníka vůči třetím stranám jednajícím v dobré víře považují za zajištěné. Obecné obstavení nemovitostí a plavidel ve vlastnictví dlužníka se zapisuje do notářských rejstříků nebo lodních rejstříků na základě rozhodnutí o prohlášení úpadku dlužníka, které je zapsáno v obchodním rejstříku. Všechny peněžní a nepeněžní závazky dlužníka jsou vůči němu účinné ode dne vydání rozhodnutí o prohlášení úpadku. Tržní peněžní hodnota nepeněžních pohledávek se určuje ke dni vydání rozhodnutí. Nepeněžní závazky se převádějí na peníze na základě své tržní hodnoty k datu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení.

Rozsudky zahraničních soudů prohlašující úpadek jsou v Bulharsku uznávány na základě reciprocity, pokud jsou vydány orgánem státu, ve kterém má dlužník sídlo. Na žádost dlužníka, insolvenčního správce jmenovaného zahraničním soudem nebo věřitelem může bulharský soud zahájit vedlejší insolvenční řízení proti obchodní společnosti, jejíž úpadek prohlásil zahraniční soud, pokud má tato obchodní společnost v Bulharsku významný majetek. V takovém případě se rozhodnutí vztahuje pouze na majetek dlužníka v Bulharsku.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Od data rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení se majetek dlužníka stává majetkovou podstatou, z níž mají být uspokojeny pohledávky všech věřitelů vyplývající z obchodních a jiných než obchodních závazků.

Podle vnitrostátního práva majetková podstata zahrnuje:

• majetek vlastněný dlužníkem ke dni vydání rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení,
• majetek pořízený dlužníkem po dni vydání rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení,
• majetek dlužníka, který je osobou samostatně výdělečně činnou, zahrnuje polovinu osobního majetku, práva k osobnímu majetku a peněžní vklady ve společném jmění manželů,
• majetek dlužníka, který je společníkem s neomezeným ručením, zahrnuje polovinu osobního majetku, práva k osobnímu majetku a peněžní vklady ve společném jmění manželů.

Nesplacený podíl nebo vklad společníka s omezeným ručením inkasuje insolvenční správce a začlení jej do majetkové podstaty. Do majetkové podstaty se zahrnou veškeré další nově inkasované pohledávky dlužníka, výnosy z prodeje jeho majetku a pohledávky věřitelů, od nichž věřitelé ustoupili.

Pokud prodejní cena položky zastaveného nebo zajištěného majetku přesahuje zajištěnou pohledávku včetně vzniklého úroku, je zbytková částka zahrnuta do majetkové podstaty. Totéž pravidlo se použije i pro věřitele, kterým bylo uděleno právo ponechat si jistotu.

Pokud soud prohlásí transakci za neplatnou vůči věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě, majetek poskytnutý třetí stranou se vrátí, a jestliže tento majetek není zařazen do majetkové podstaty nebo existuje peněžní závazek, je třetí strana určena jako věřitel v řízení.

Pokud výtěžek ze zpeněžení aktiv podléhajících zajišťovacím opatřením uloženým před zahájením insolvenčního řízení k zajištění veřejnoprávních pohledávek nebo aktiv, která jsou předmětem probíhajícího exekučního řízení k inkasu veřejnoprávních pohledávek, přesahuje částku pohledávky včetně vzniklého úroku a vynaložených nákladů na vymáhání, převede soudní vykonavatel zbytkovou částku na bankovní účet s majetkovou podstatou. Pokud soudní vykonavatel nezpeněží aktiva do šesti měsíců od zahájení insolvenčního řízení, přechází majetek ze soudního vykonavatele na insolvenčního správce a je zpeněžen v insolvenčním řízení. Pokud je platba ve prospěch věřitele provedena mezi datem přerušení exekučního řízení a datem zápisu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, je vyplacená částka vrácena do majetkové podstaty. Pokud jsou podniknuty kroky ke zpeněžení jistoty ve prospěch zajištěného věřitele, část výtěžku, která přesahuje částku zajištění, se připojuje k majetkové podstatě.

Majetková podstata nezahrnuje tyto položky:

• nezabavitelný majetek dlužníka a společníka s neomezeným ručením,
• finanční zajištění podle článku 22h a čl. 63a odst. 2 zákona o podzemních přírodních zdrojích,
• aktiva provozovatelů vodárenských a kanalizačních služeb nutná pro jejich primární provoz, dokud není v dané oblasti určen nový provozovatel těchto služeb,
• částky uložené na bankovním účtu podle čl. 60 odst. 2 zákona o nakládání s odpady.

Podle vnitrostátního práva (články 444 až 447 občanského soudního řádu) nesmí být výkon rozhodnutí namířen proti následujícím položkám osobního majetku dlužníka, který je fyzickou osobou:

• předměty určené pro běžnou potřebu dlužníka a jeho rodiny, které uvádí seznam přijatý Radou ministrů,
• potraviny potřebné k obživě dlužníka a jeho rodiny po dobu jednoho měsíce nebo v případě zemědělských výrobců až do nové sklizně nebo jejího ekvivalentu v jiných zemědělských produktech,
• palivo potřebné k vytápění, vaření a osvětlení po dobu tří měsíců,
• stroje, nástroje, přístroje a knihy považované za nezbytný osobní majetek a umožňující osobám se svobodným povoláním nebo řemeslníkům samostatně výdělečně činným pokračovat ve výkonu profese,
• pozemky dlužníka, který je zemědělským producentem, a to zejména: zahrady a vinice s rozlohou do 0,5 ha nebo pole s rozlohou do 3 ha, včetně nezbytných zemědělských strojů, nástrojů, hnojiv, látek na ochranu rostlin a osiva k setí na dobu jednoho roku,
• dvě tažná zvířata, jedna kráva a pět malých hospodářských zvířat, deset úlů a domácí drůbež, včetně potřebného krmiva až do nové sklizně nebo do doby, než mohou být zvířata vyhnána na pastvu,
• obydlí dlužníka, pokud ani on ani žádní členové jeho rodiny, kteří sdílejí stejný obytný prostor, nemají jiné obydlí, a to bez ohledu na to, zda zde dlužník žije. Pokud obydlí přesahuje bytové potřeby dlužníka a jeho rodinných příslušníků stanovené vyhláškou Rady ministrů, je nadměrná část dána do prodeje, pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 39 odst. 2 zákona o vlastnictví,
• ostatní nezabavitelné položky majetku a pohledávky chráněné před výkonem rozhodnutí jiným právním předpisem.

Výše uvedené zákazy se nevztahují na věřitele, pokud jde o majetek, který je předmětem zástavy nebo je zatížen hypotékou, jestliže je navrhovatel věřitelem podle zástavního nebo hypotečního práva. Pokud jde o pozemky a obydlí dlužníka, zákaz se nevztahuje na:

• dlužníky, kteří dluží výživné, náhrady přiznané podle práva občanskoprávních deliktů a finanční schodky, které mají být napraveny,
• dlužníky v jiných případech výslovně stanovených zákonem.

Je-li výkon rozhodnutí namířen proti mzdě dlužníka nebo jiné odměně za provedenou práci nebo proti důchodu, který přesahuje minimální mzdu, lze provést následující srážky:

1. pokud měsíční odměna, kterou pobírá osoba, jíž je nařízena úhrada výše uvedených nákladů, přesahuje minimální mzdu, nepřekračuje však dvojnásobek minimální mzdy: jedna třetina částky, pokud tato osoba nemá děti, a jedna čtvrtina částky, má-li tato osoba vyživované děti;
2. pokud měsíční odměna, kterou pobírá osoba, jíž je nařízena úhrada výše uvedených nákladů, přesahuje dvojnásobek minimální mzdy, nepřekračuje však čtyřnásobek minimální mzdy: polovina částky, pokud tato osoba nemá děti, a jedna třetina částky, má-li tato osoba vyživované děti;
3. pokud měsíční odměna, kterou pobírá osoba, jíž je nařízena úhrada výše uvedených nákladů, přesahuje čtyřnásobek minimální mzdy: částka přesahující dvojnásobek minimální mzdy, pokud tato osoba nemá děti, a částka přesahující dvouapůlnásobek minimální mzdy, má-li tato osoba vyživované děti.

V těchto případech se měsíční mzda nebo odměna počítá po odečtení daní a povinných odvodů sociálního pojištění. Tato omezení se však nevztahují na nároky vyplývající z plateb výživného. V tomto případě se přiznaná částka výživného odečte v plném rozsahu a odpočty ze mzdy nebo jiné odměny za provedenou práci nebo z důchodu na ostatní závazky osoby, které je nařízeno zaplacení nedoplatků výživného, se odečtou ze zbývající části celkového příjmu dané osoby. Výkon rozhodnutí vůči pohledávkám na výživném není dovolen. Výkon rozhodnutí vůči stipendiím je povolen pouze u pohledávek vyplývající z plateb výživného.

Jakékoli vzdání se ochrany týkající se osobního majetku, mzdy nebo jiné odměny za práci nebo důchodu ze strany dlužníka, který je fyzickou osobou, je neplatné.

Článek 22h a čl. 63a odst. 2 zákona o podzemních přírodních zdrojích stanoví požadavky na finanční zajištění, které musí provozovatel, držitel povolení nebo koncesionář poskytnout ministrovi energetiky před zahájením provozu na základě povolení, a to zejména: neodvolatelnou bankovní záruku vydanou ve prospěch ministra energetiky; svěřenecký účet v bance určené provozovatelem a přijatelné pro ministra energetiky; pojistnou smlouvu, která jako oprávněnou osobu uvádí ministra energetiky; dokumentární akreditiv, v jehož rámci mohou být finanční prostředky čerpány pouze za účelem výkonu uvedených činností, nebo jinou zákonnou jistotu projednanou s ministrem energetiky.

V čl. 60 odst. 2 zákona o nakládání s odpady jsou stanoveny požadavky na jistoty, které mají být poskytnuty na krytí budoucích nákladů na uzavření skládek a následnou péči takto: měsíční srážky zaplacené na svěřenecký účet Regionální inspekce životního prostředí a vod, která odpovídá za oblast, ve které se nachází skládka; měsíční srážky placené na účelový účet, který bude zablokován, dokud nebudou dokončena a schválena všechna opatření týkající se uzavření skládek a následné péče, s výjimkou případů, kdy je použití uložených finančních prostředků výslovně povoleno, nebo bankovní záruka vydaná ve prospěch příslušné Regionální inspekce životního prostředí odpovědné za oblast, ve které se nachází skládka.

Závěrečná schůze věřitelů přijme usnesení o neprodejném osobním majetku v majetkové podstatě a může rozhodnout, že dlužníkovi se vrátí osobní majetek zanedbatelné hodnoty nebo pohledávky, které by byly nepřiměřeně obtížně vymahatelné.

Po uhrazení všech závazků v plné výši se zbývající část majetkové podstaty vrací dlužníkovi.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Dlužník a insolvenční správce mají v insolvenčním řízení následující práva:

• podávat námitky proti rozvaze a zprávě vypracované likvidátorem, pokud bylo zahájeno řízení proti společnosti v likvidaci. Soud o námitce rozhodne ve lhůtě čtrnácti dnů, a to rozhodnutím, proti němuž nelze podat opravný prostředek,
• požadovat, aby soud prohlásil úpadek dlužníka a nařídil mu, aby přestal vykonávat obchodní činnost, a to buď od data rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, nebo od pozdějšího data, které však musí nastat před uplynutím lhůty pro předložení návrhu plánu ozdravných postupů, je-li zřejmé, že pokračující činnost dlužníka by poškodila majetkovou podstatu,
• požádat, aby soud připustil zajišťovací opatření stanovená zákonem za účelem zajištění dostupných aktiv dlužníka,
• navrhnout plán ozdravných postupů,
• požádat, aby soud svolal schůzi věřitelů.

Kroky dlužníka a insolvenčního správce jsou zdokumentovány ve veřejném rejstříku, který může být veden v elektronické podobě a je k dispozici v kanceláři insolvenčního soudu.

Dlužník, jeho zástupce a insolvenční správce se nesmí přímo ani prostřednictvím zástupce nebo jiné spřízněné osoby účastnit nabídkových řízení nebo se účastnit jako kupující dražeb, kde dochází k prodeji osobního majetku nebo majetkových práv zahrnutých do majetkové podstaty. Pokud vlastnického práva nabude nezpůsobilý předkladatel nabídky, je prodej neplatný a peníze zaplacené kupujícím budou zadrženy a použity k uspokojení pohledávek věřitelů.

Poté, co soud zahájí insolvenční řízení nebo uloží předběžná a zajišťovací opatření, dlužník pokračuje v obchodní činnosti pod dohledem insolvenčního správce a může uzavírat nové smlouvy pouze s předchozím souhlasem insolvenčního správce a za podmínky, že bude i nadále dodržovat opatření nařízená v rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení.

Soud může dlužníka zbavit práva spravovat majetek a nakládat s ním a přiznat toto právo insolvenčnímu správci, pokud zjistí, že jednání dlužníka poškozuje zájmy věřitelů.

Dlužník

Při vzniku platební neschopnosti nebo předlužení musí dlužník podat k soudu návrh na zahájení insolvenčního řízení do 30 dnů. Návrh podává dlužník, dědic dlužníka, řídicí orgán nebo zástupce nebo likvidátor obchodního podniku nebo společník s neomezeným ručením. Je-li návrh podán zástupcem, vyžaduje se plná moc. V návrhu může dlužník navrhnout plán ozdravných postupů a jmenovat osobu, která splňuje požadavky stanovené pro jmenování insolvenčním správcem, pokud soud nařídí, aby bylo zahájeno insolvenční řízení.

Dlužník, který jedná osobně nebo prostřednictvím zmocněného zástupce, může činit veškeré nezbytné procesní úkony v insolvenčním řízení a v řízeních zahájených na základě určovacích žalob a nároků na konvalidaci vyjma těch úkonů, které jsou výhradně v pravomoci insolvenčního správce.

Za určitých podmínek má dlužník a jeho rodina nárok na výživné. Výše platby je určena soudem a představuje náklad insolvenčního řízení.

Dlužník se může účastnit schůzí věřitelů, pokud to považuje za nezbytné.

Na návrh dlužníka může soud zrušit usnesení schůze věřitelů, pokud je protiprávní nebo pokud vysoce poškozuje zájmy některých věřitelů.

Dlužník může podat písemnou námitku, jejíž kopii zašle insolvenčnímu správci, proti jakékoli pohledávce, kterou insolvenční správce zjistil nebo zamítl, a to do sedmi dnů od zveřejnění seznamů zjištěných a zamítnutých pohledávek v obchodním rejstříku. Dlužník může podat určovací žalobu podle článku 694 obchodního zákoníku do čtrnácti dnů od zveřejnění soudního usnesení, kterým se schvaluje seznam, v obchodním rejstříku, pokud soud zamítne námitku dlužníka proti pohledávce schválené věřitelem nebo zahrne určitou pohledávku na seznam schválených pohledávek.

Dlužník může požádat soud, aby odvolal jmenovaného insolvenčního správce, pokud tento insolvenční správce neplní své povinnosti nebo jedná způsobem, který poškozuje zájmy věřitele nebo dlužníka.

Dlužník může podat opravný prostředek proti schvalovacímu příkazu, který soud vydá při prodeji osobního majetku a majetkových práv v insolvenčním řízení.

Dlužník může u soudu podat písemnou námitku proti distribučnímu vyúčtování a napadnout soudní usnesení, kterým bylo vyúčtování schváleno.

Dlužník může požádat soud, aby s cílem zajistit ochranu majetku a umožnit provádění plánu stanovil zvláštním rozhodnutím v době schvalování plánu ozdravných postupů nebo později majetek, s nímž může dlužník disponovat s předběžným souhlasem dozorčího orgánu nebo s předchozím souhlasem soudu, pokud dozorčí orgán neexistuje, nebo aby nahradil jednoho nebo více členů dozorčí rady.

Podle článku 740 obchodního zákoníku může dlužník v kterékoli fázi řízení uzavřít dohodu se všemi věřiteli, jejichž pohledávky byly zjištěny, za účelem vypořádání jejich peněžních pohledávek. V takovém případě insolvenční správce nezastupuje dlužníka jako strana jednání. Pokud dlužník nesplní své závazky vyplývající z dohody, mohou věřitelé, jejichž pohledávky představují nejméně 15 % z celkové částky pohledávek, požádat o opětovné zahájení insolvenčního řízení.

Dlužník může o opětovné zahájení insolvenčního řízení požádat do jednoho roku ode dne zápisu rozhodnutí o přerušení řízení v obchodním rejstříku, jestliže zjistí, že jsou k dispozici dostatečné prostředky nebo byla složena částka nezbytná k úhradě zálohy na počáteční soudní náklady.

Dlužník může požádat soud, aby opětovně zahájil přerušené řízení do jednoho roku od data usnesení o přerušení řízení, pokud jsou během této lhůty uvolněny částky vyčleněné na sporné pohledávky nebo je zjištěn majetek, který během insolvenčního řízení nebyl znám.

Dlužník může požádat soud, aby mu přiznal navrácení jeho obnovitelných práv do původního stavu, pokud v plném rozsahu uhradil veškeré závazky zjištěné v řízení včetně vzniklých úroků a nákladů. Práva dlužníka budou obnovena bez úhrady všech závazků, pokud byl úpadek způsoben nepříznivým obchodním a hospodářským vývojem. Práva společníků s neomezeným ručením budou obnovena za stejných podmínek. Proti rozhodnutí soudu, jímž je přiznáno navrácení do původního stavu, nelze podat opravný prostředek. Dlužník má sedm dnů na to, aby napadl rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho návrh. Pravomocné rozhodnutí je zapsáno do spisu podnikatele v úpadku vedeného v obchodním rejstříku.

Dlužník může vznést námitky proti závěrečné zprávě insolvenčního správce, která je vypracována při ukončení jeho jmenování, a to do sedmi dnů ode dne, kdy byla zpráva předložena soudu. Soud o zprávě rozhodne ve lhůtě čtrnácti dnů a proti tomuto rozhodnutí nelze podat opravný prostředek.

Dlužník může po úplném a konečném vypořádání svých závazků obdržet případný zbytek majetkové podstaty.

Pokud je návrh věřitele na zahájení insolvenčního řízení pravomocným rozhodnutím zamítnut, má dlužník, ať fyzická nebo právnická osoba, nárok na náhradu škody, pokud věřitel jednal s úmyslem nebo hrubou nedbalostí. Náhrada škody pokrývá veškeré hmotné a nehmotné škody, které vznikly v přímém důsledku protiprávního jednání. Pokud ke škodám přispěly úkony dlužníka, lze náhradu škody snížit. Pokud návrh na zahájení insolvenčního řízení podalo více věřitelů, jsou tito věřitelé odpovědní společně a nerozdílně.

Nejpozději do 14 dnů od zahájení insolvenčního řízení musí dlužník soudu a insolvenčnímu správci předložit:

1. nezbytné informace o podnikání a majetku dlužníka;
2. seznam plateb v hotovosti nebo bankovním převodem ve výši přesahující 1 200 BGN, které byly uskutečněny v posledních šesti měsících před zahájením insolvenčního řízení;
3. seznam plateb spřízněným osobám, které dlužník uskutečnil během posledního dvanáctiměsíčního období před zahájením insolvenčního řízení;
4. notářem ověřené prohlášení s výčtem všech položek osobního majetku, majetkových práv a pohledávek se jmény a adresami dlužníků.

Dlužník poskytne soudu nebo insolvenčnímu správci informace o svém majetku a podnikání, včetně všech příslušných dokumentů, a to do sedmi dnů od data písemné žádosti, aby tak učinil. Informace musí být aktuální k datu žádosti. V opačném případě soud uloží pokutu.

Nejpozději do jednoho měsíce od data rozhodnutí o přerušení insolvenčního řízení z důvodu nezaplacení počátečních nákladů insolvenčního řízení musí dlužník ukončit pracovní smlouvy svých pracovníků a zaměstnanců, informovat příslušné místní ředitelství Národní agentury pro veřejné příjmy, vystavit příslušné doklady osvědčující pracovní zkušenosti a délku pracovního poměru uvedených pracovníků a zaměstnanců pro účely sociálního pojištění, vypracovat referenční dokument s výčtem všech osob s pohledávkami garantovanými podle zákona o garantovaných pohledávkách pracovníků a zaměstnanců v případě insolvence zaměstnavatele a podle vyhlášek, které stanoví prováděcí pravidla k zákonu, a předat podnikové záznamy příslušné místní pobočce Státního ústavu sociálního zabezpečení.

Dlužník předloží nejméně jednu čtvrtletní zprávu o své činnosti a opatřeních přijatých k provedení plánu ozdravných postupů dozorčímu orgánu, který je v plánu uveden, a oznámí mu všechny okolnosti, které mohou mít podstatný dopad na výkon rozhodnutí.

Řídicí orgány dlužníka musí předem získat souhlas dozorčích orgánů, nežli rozhodnou o těchto opatřeních:

• restrukturalizace dlužníka,
• uzavření nebo přesun podniků nebo jejich podstatných částí,
• transakce s majetkem, které nepředstavují běžné úkony, a transakce spojené s řízením podnikatelské činnosti dlužníka,
• podstatná změna podnikání dlužníka,
• podstatné organizační změny,
• navázání dlouhodobé spolupráce, která je nezbytná pro provádění plánu ozdravných postupů nebo ukončení takové spolupráce,
• otevření nebo zavření poboček.

Soudem schválený plán ozdravných postupů je pro dlužníka závazný a dlužník by měl stanovené strukturální změny provést neprodleně.

Dlužník se musí zdržet úkonů a transakcí uvedených v článcích 645, 646 a 647 obchodního zákoníku ve lhůtách a za podmínek stanovených v těchto článcích, jinak mohou být tyto úkony a transakce vůči věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě prohlášeny za neplatné.

Insolvenční správce

Podle bulharských právních předpisů je insolvenční správce fyzickou osobou, která splňuje tyto požadavky:

1. nebyl jako dospělý odsouzen za úmyslný trestný čin, pokud nebyl plně soudně rehabilitován;
2. není v manželském svazku nebo příbuzenském vztahu s dlužníkem nebo věřitelem v přímé linii; není v příbuzenském vztahu s dlužníkem nebo věřitelem ve vedlejší linii do šestého stupně a v příbuzenské vztahu se sňatkem do třetího stupně;
3. není věřitelem v daném insolvenčním řízení;
4. není dlužníkem v úpadku, kterému nebylo přiznáno navrácení do původního stavu;
5. nemá s dlužníkem ani s žádným věřitelem vztahy, které by mohly vyvolat důvodné podezření, pokud jde o jeho nestrannost;
6. má vysokoškolské vzdělání v oboru ekonomie nebo práva a nejméně tři roky odpovídající odborné praxe;
7. úspěšně absolvoval zkoušku odborné způsobilosti podle pravidel a postupů, který stanoví zvláštní předpis, a byl zapsán na seznam odborníků splňujících kritéria pro jmenování insolvenčním správcem, který byl schválen ministrem spravedlnosti a zveřejněn v Úředním věstníku;
8. nebyl odvolán jako insolvenční správce za porušení povinností nebo za jednání, které poškodilo zájmy věřitelů nebo dlužníka; nebyl vyškrtnut z rejstříku vedeného centrální bankou nebo odvolán dle uvážení fondu nebo na návrh ministra financí za porušení povinnosti nebo jednání poškozující zájmy věřitelů;
9. nepodléhá opatřením uvedeným v čl. 65 odst. 2 bodě 11 zákona o bankách nebo v čl. 103 odst. 2 bodě 16 zákona o úvěrových institucích.

Ministr spravedlnosti vyškrtne insolvenčního správce ze seznamu, je-li zjištěno porušení pravomocí a povinností svěřených úřadu insolvenčního správce, a to bez ohledu na to, zda porušení zjistil insolvenční soud, a zajistí zveřejnění pozměněného seznamu v Úředním věstníku.

Pravomoci svěřené insolvenčnímu správci může vykonávat více osob. V takovém případě jsou rozhodnutí přijímána jednomyslně a opatření jsou prováděna společně, ledaže věřitelé nebo soud (v případě sporu mezi stranami, které vykonávají funkci insolvenčního správce), rozhodnou jinak. Pokud pravomoci svěřené insolvenčnímu správci vykonává více osob, které rozhodují jednomyslně a jednají společně, jejich odpovědnost je společná a nerozdílná.

Insolvenční správce musí platit roční poplatek za průběžné odborné vzdělávání. Insolvenční správce, který včas nezaplatí požadovaný poplatek, je z rejstříku vyškrtnut. Nejpozději tři dny po jmenování insolvenčního správce a před jeho potvrzením musí insolvenční správce uzavřít pojištění profesní odpovědnosti na celou dobu trvání insolvenčního řízení, aby byl chráněn proti žalobám na náhradu škody vyplývající z porušení jeho úředních povinností.

Ministr spravedlnosti musí společně s ministrem hospodářství organizovat každoroční školení pro insolvenční správce.

Podle obchodního zákoníku se insolvenční správci člení do těchto kategorií:

• předběžní insolvenční správci jmenovaní rozhodnutím o zahájení insolvenčního řízení,
• předběžní insolvenční správci jmenovaní předběžným opatřením,
• stálí insolvenční správci, kteří mohou být zvoleni schůzí věřitelů nebo soudem, pokud schůze věřitelů nemůže dospět k dohodě na jmenování,
• pomocní insolvenční správci,
• insolvenční správci z úřední pravomoci, kteří jsou jmenováni v okamžiku odvolání stálého insolvenčního správce a vykonávají svou funkci do jmenování nového stálého insolvenčního správce.

Pravomoci předběžného insolvenčního správce jsou stejné jako pravomoci stálého insolvenčního správce. Kromě toho předběžný správce do čtrnácti dnů ode dne zahájení insolvenčního řízení vyhotoví tyto doklady:

• seznam věřitelů na základě účetních záznamů dlužníka, který uvádí výši jejich pohledávek a to, který z věřitelů je nebo byl spřízněn s dlužníkem v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení, podle údajů dostupných v obchodním rejstříku a v účetních knihách dlužníka,
• ověřenou kopii účetních záznamů dlužníka,
• písemnou zprávu o důvodech úpadku, stávajícím majetku dlužníka, opatřeních přijatých k jeho ochraně a o možnostech záchrany společnosti.

Předběžný insolvenční správce se musí zúčastnit první schůze věřitelů.

Insolvenční soud jmenuje insolvenčního správce zvoleného na první schůzi věřitelů, pokud splňuje stanovené požadavky a předem poskytl písemný souhlas ve formě notářsky ověřeného prohlášení, a určí datum, ke kterému se má insolvenční správce ujmout své funkce. V okamžiku svého jmenování insolvenční správce podá notářsky ověřené prohlášení, v němž potvrdí, zda existují nebo neexistují určité právní překážky pro výkon povinností správce v rámci jeho funkce podle obchodního zákoníku, například zda je společníkem ve společnosti s ručením omezeným nebo akcionářem v akciové společnosti, zda souběžně vykonává funkci likvidátora a insolvenčního správce a jiné placené funkce. Pokud takové okolnosti nastanou, musí insolvenční správce okamžitě informovat insolvenční soud. Insolvenční správce se musí ujmout úřadu v den stanovený soudem. Pokud tak neučiní, soud do sedmi dnů nahradí jmenovaného správce jinou osobou vybranou z těch, kdo byli nominováni první schůzí věřitelů. Pokud nebyla předložena žádná alternativní nominace, jmenuje se insolvenční správce z příslušného seznamu a svolá se nová schůze věřitelů. Pokud není schůze věřitelů schopna dospět k dohodě na jmenování insolvenčního správce nebo rozhodnout o jeho odměně, určí odměnu insolvenčního správce soud.

Soud odvolá insolvenčního správce v těchto případech:

1. na písemnou žádost insolvenčního správce;
2. jestliže se insolvenční správce stal nezpůsobilý k právním úkonům;
3. jestliže již insolvenční správce nesplňuje požadavky stanovené zákonem;
4. na žádost věřitelů, kteří drží více než polovinu z celkové výše všech pohledávek;
5. na základě rozhodnutí schůze věřitelů;
6. v případech, kdy insolvenční správce již není schopen vykonávat své pravomoci;
7. v případě úmrtí.

Soud může z vlastního podnětu nebo na návrh dlužníka, věřitelského výboru nebo věřitele insolvenčního správce kdykoli odvolat, pokud neplní své povinnosti nebo jedná ve věci, která poškozuje zájmy věřitele nebo dlužníka. Insolvenční správce, který byl na návrh uvedených subjektů odvolán, musí nadále plnit své povinnosti, nežli je jmenován nový insolvenční správce. Usnesení, kterým je správce odvolán, je okamžitě vykonatelné a opravný prostředek podaný proti němu nemá odkladný účinek. Zrušení platnosti usnesení o odvolání neznamená opětovný nástup osoby odvolané z funkce insolvenčního správce do tohoto úřadu. Soud svolá schůzi věřitelů, jejímž úkolem bude jmenovat nového insolvenčního správce. Dokud není vybrán nový správce, plní funkce insolvenčního správce insolvenční správce jmenovaný soudem z úřední pravomoci.

Insolvenční správce nejpozději do tří dnů po nástupu do funkce požádá o uvolnění blokovaného majetku dlužníka a sestaví soupis nemovitého a osobního majetku dlužníka, hotovostních prostředků, cenností, cenných papírů, smluv, pohledávek atd. včetně osobního majetku v držení třetích stran. Insolvenční správce sestaví soupis majetku a, pokud jsou později nalezena další aktiva, sestaví se dodatečný soupis. Od okamžiku sestavení soupisu majetku je insolvenční správce odpovědný za majetek uvedený v soupisu, pokud není předán dlužníkovi nebo třetí straně do úschovy.

Insolvenční správce má tato práva:

1. zastupovat podnik;
2. řídit jeho běžné záležitosti;
3. dohlížet na podnikání dlužníka, jestliže bylo omezeno jeho právo provozovat podnikatelskou činnost;
4. získat a vést účetní záznamy a vyřizovat obchodní korespondenci podniku;
5. provádět šetření a identifikovat majetek dlužníka;
6. v případech stanovených zákonem požadovat ukončení, zrušení nebo anulování smluv, jichž je dlužník smluvní stranou;
7. účastnit se soudních sporů, v nichž je podnik účastníkem řízení, a podávat žaloby v jeho zastoupení;
8. inkasovat pohledávky dlužníka a ukládat výnosy na zvláštní účet;
9. s povolením soudu nakládat s peněžními prostředky dlužníka uloženými na bankovních účtech, je-li to nezbytné pro správu a ochranu majetku dlužníka;
10. provádět šetření za účelem identifikace věřitelů dlužníka;
11. na základě soudního příkazu svolávat a organizovat schůze věřitelů;
12. navrhnout plán ozdravných postupů;
13. provádět úkony nezbytné k ukončení majetkových účastí dlužníka v jiných společnostech;
14. zpeněžit majetkovou podstatu;
15. provádět další úkony předepsané zákonem a nařízené soudem.

Všechny orgány a instituce státní správy jsou povinny být insolvenčnímu správci nápomocny při plnění jeho povinností.

Od data, kdy se rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení stane pravomocným, přijímá peněžní prostředky zaplacené k vypořádání pohledávek insolvenční správce.

Insolvenční správce zajišťuje, aby byly seznamy zjištěných a odmítnutých pohledávek spolu s účetními závěrkami dlužníka zveřejněny v obchodním rejstříku co nejdříve po dokončení a zpřístupní je věřitelům a dlužníkovi v kanceláři soudu.

Aby zvýšil velikost majetkové podstaty, vybírá insolvenční správce nesplacené podíly a vklady společníků ve společnostech s ručením omezeným a může přihlásit pohledávku podle článků 645, 646 a 647 obchodního zákoníku a článku 135 zákona o závazcích a smlouvách v souvislosti s insolvenčním řízením a podat příslušné žaloby na plnění v souvislosti s takovou pohledávkou. Pokud pohledávku přihlásí věřitel, soud bez návrhu stanoví insolvenčního správce spolužalobcem. Insolvenční správce se musí zúčastnit řízení zahájeného v souvislosti s určovací žalobou, kterou podal dlužník nebo věřitel podle článku 694 obchodního zákoníku.

Insolvenční správce po obdržení povolení soudu zařídí prodej majetkových práv začleněných do majetkové podstaty, sestaví distribuční rozvrh dostupných částek, které mají být rozděleny mezi věřitele, kteří mají pohledávky podle čl. 722 odst. 1 obchodního zákoníku, a to v závislosti na jejich pořadí, přednosti a zajištění, zařídí, aby byl rozvrh zapsán do obchodního rejstříku, a provede platby v souladu s rozvrhem. Insolvenční správce na základě soudního příkazu uloží v bankách částky vyčleněné v okamžiku konečného rozdělení na neinkasované nebo sporné pohledávky.

Pokud se dlužník dohodne na vyrovnání se všemi věřiteli se zjištěnými pohledávkami, insolvenční správce dlužníka ve vyrovnání nezastupuje.

Insolvenční správce musí pravomoci své funkce vykonávat obezřetně a pečlivě. Nesmí přenášet své pravomoci na třetí stranu bez výslovného souhlasu soudu. Insolvenční správce nesmí vyjednávat jménem dlužníka ani osobně, ani prostřednictvím spřízněné strany. Insolvenční správce nesmí žádným způsobem přímo nebo prostřednictvím jiné osoby nabýt osobní majetek nebo majetková práva z majetkové podstaty. Toto omezení se vztahuje na manžela/manželku insolvenčního správce, jeho příbuzné v přímé linii a jeho příbuzné ve vedlejší linii do šestého stupně a příbuzné sňatkem do třetího stupně. Insolvenční správce nesmí zveřejnit žádné skutečnosti, údaje a informace, o nichž se dozví v souvislosti s výkonem pravomocí a povinností svěřených jeho úřadu.

Pokud insolvenční správce neplní své povinnosti nebo je nevykonává řádně, může mu soud uložit pokutu až do výše jedné měsíční odměny. Insolvenční správce je povinen zaplatit odškodnění ve výši, která se rovná úroku stanovenému ze zákona za jakékoli prodlení při ukládání přijatých částek v bance. Insolvenční správce je povinen nahradit dlužníkovi a věřitelům jakoukoli škodu způsobenou protiprávním jednáním při plnění povinností správce.

Po ukončení svého mandátu musí insolvenční správce okamžitě předat evidenci, účetní záznamy a účty spolu s veškerým majetkem přijatým do úschovy novému insolvenčnímu správci nebo osobě určené soudem a dlužníkovi, pokud je ke zvážení [schůzí věřitelů] přijat plán ozdravných postupů. Pravomoci insolvenčního správce končí uzavřením insolvenčního řízení. Insolvenční správce předá účetní záznamy a zbývající část majetku dlužníka jeho řídicímu orgánu. Práva insolvenčního správce budou obnovena, pokud bude rozhodnuto o opětovném zahájení insolvenčního řízení.

V roce 2017 byla zavedena funkce pomocného insolvenčního správce. Pomocný insolvenční správce je fyzická osoba, která splňuje všechny požadavky stanovené pro insolvenční správce, s výjimkou požadavku: mít příslušnou odbornou praxi v délce nejméně dvou let; absolvovat zkoušku odborné způsobilosti v souladu s postupem stanoveným ve zvláštním předpisu a být zapsán na seznamu odborníků, kteří mohou být jmenováni insolvenčními správci, přijatém ministrem spravedlnosti a zveřejněném v Úředním věstníku. Pomocní insolvenční správci nesmí nikdy podléhat opatřením uvedeným v čl. 65 odst. 2 bodě 11 zákona o bankách nebo v čl. 103 odst. 2 bodě 16 zákona o úvěrových institucích.

Aby byli jmenováni pomocným insolvenčním správcem, musí žadatelé absolvovat zkoušku odborné způsobilosti v souladu s postupem stanoveným právními předpisy. Ministr spravedlnosti vydá nařízení o zápisu pomocných insolvenčních správců, kteří splňují požadované požadavky na způsobilost, na zvláštní seznam.

Pomocní insolvenční správci mohou přijímat určitá opatření v rámci pravomoci insolvenčního správce, jednat podle pokynů insolvenčního správce a v souladu s příslušným postupem (na základě povolení s výslovným souhlasem soudu). Pomocný insolvenční správce může podepsat určité dokumenty týkající se činnosti insolvenčního správce, pokud ke svému podpisu doplní výraz „pomocný“. Pomocný insolvenční správce a insolvenční správce jsou společně a nerozdílně odpovědní za škody způsobené protiprávním jednáním při výkonu jejich povinností. Vztahy mezi insolvenční správcem a pomocným insolvenčním správcem jsou upraveny smlouvou. Pokud neexistují zvláštní pravidla, řídí se činnost pomocných insolvenčních správců pravidly platnými pro insolvenční správce.

Insolvenční správce jmenovaný rozhodnutím zahraničního soudu vykonává práva svěřená jeho úřadu v zemi, kde bylo zahájeno insolvenční řízení, pokud jeho jednání není v rozporu s veřejným pořádkem v Bulharské republice. Na žádost insolvenčního správce jmenovaného zahraničním soudem může bulharský soud zahájit vedlejší insolvenční řízení proti obchodní společnosti, jejíž úpadek prohlásil zahraniční soud, pokud má tato obchodní společnost v Bulharsku významný majetek. Schválení plánu ozdravných postupů ve vedlejším insolvenčním řízení vyžaduje souhlas insolvenčního správce v hlavním řízení. Návrh na zrušení transakce podaný insolvenčním správcem v hlavním nebo vedlejším insolvenčním řízení se považuje za podaný v obou řízeních.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

V insolvenčním řízení může být pohledávka věřitele započtena proti závazku věřitele vůči tomuto dlužníkovi, jestliže před dnem vydání rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení oba závazky existovaly, byly vzájemně účinné a byly stejného druhu a pohledávka věřitele se stala splatná. Pokud se pohledávka věřitele stane splatná během insolvenčního řízení nebo v důsledku rozhodnutí o prohlášení úpadku dlužníka, jestliže v důsledku rozhodnutí jsou oba závazky řazeny do stejné třídy, může věřitel započíst svůj závazek až poté, co nastane jeho splatnost, nebo poté, co oba závazky dosáhnou stejného pořadí. Prohlášení o započtení musí být oznámeno insolvenčnímu správci.

Započtení pohledávek ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě může být zrušeno, pokud věřitel nabyl pohledávky a vznikl mu závazek před datem rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, přičemž věřitel v okamžiku nabytí pohledávky nebo vzniku závazku věděl, že dlužník je platebně neschopný nebo předlužený nebo že byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení. Bez ohledu na dobu, kdy vzájemné závazky vznikly, započtení pohledávek, které dlužník provede po prohlášení platební neschopnosti nebo předlužení, nejdříve však jeden rok před datem podání návrhu, je ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě neplatné, vyjma té části závazku, kterou by věřitel obdržel v okamžiku rozdělení po zpeněžení majetku.

Žalobu na neplatnost započtení pohledávek může podat insolvenční správce nebo, pokud správce žalobu nepodá, věřitel s pohledávkami vůči majetkové podstatě ve lhůtě jednoho roku od data zahájení insolvenčního řízení nebo data rozhodnutí o opětovném zahájení přerušeného insolvenčního řízení. Pokud byl závazek započten po datu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, začíná lhůta pro podání žaloby na zneplatnění započtení běžet od data započtení pohledávek.

Zahájení insolvenčního řízení má odkladný účinek na veškeré žaloby a rozhodčí řízení týkající se majetkových, občanskoprávních a obchodních sporů, v nichž je dlužník účastníkem (s výjimkou pracovněprávních sporů týkajících se peněžních pohledávek dlužníka). Toto ustanovení se nepoužije, jestliže v den zahájení insolvenčního řízení v jiné věci, v němž je dlužník odpůrcem, soud souhlasil s přezkoumáním námitky, kterou dlužník podal proti započtení pohledávek.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Nejpozději do jednoho měsíce od data rozhodnutí o přerušení insolvenčního řízení z důvodu nezaplacení počátečních nákladů insolvenčního řízení (rozhodnutí podle čl. 632 odst. 1 obchodního zákoníku) musí dlužník ukončit pracovní smlouvy svých pracovníků a zaměstnanců, informovat příslušné místní ředitelství Národní agentury pro veřejné příjmy, vystavit příslušné doklady osvědčující pracovní zkušenosti a délku pracovního poměru uvedených pracovníků a zaměstnanců pro účely sociálního pojištění, vypracovat referenční dokument s výčtem všech osob s pohledávkami garantovanými podle zákona o garantovaných pohledávkách pracovníků a zaměstnanců v případě insolvence zaměstnavatele a podle vyhlášek, které stanoví prováděcí pravidla k zákonu, a předat podnikové záznamy příslušné místní pobočce Státního ústavu sociálního zabezpečení.

Insolvenční správce může ukončit jakoukoli smlouvu, v níž je dlužník smluvní stranou, na základě částečného nebo zásadního neplnění smlouvy. Insolvenční správce oznamuje ukončení smlouvy patnáct dnů předem a ve stejné lhůtě musí odpovědět na žádosti o informace obdržené od druhé strany týkající se toho, zda bude smlouva ukončena, nebo zůstane v platnosti. Pokud insolvenční správce na žádost neodpoví, považuje se smlouva za ukončenou. Je-li smlouva ukončena, má druhá smluvní strana nárok na náhradu škody. Jestliže smlouva, na jejímž základě dlužník v pravidelných intervalech provádí platby, zůstane platná, nevzniká insolvenčnímu správci povinnost vypořádat případné nedoplatky z této smlouvy, které vznikly před datem rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení.

Od data, kdy se rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení stane pravomocným, přijímá peněžní prostředky zaplacené k vypořádání pohledávek insolvenční správce. Vyrovnání pohledávky dlužníka po dni vydání rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, ale před datem zápisu tohoto rozhodnutí je platné, pokud strana, která pohledávku vyrovnala, nevěděla o zahájení insolvenčního řízení, nebo pokud si byla tohoto řízení vědoma, byl hospodářský prospěch, jímž byla pohledávka vypořádána, začleněn do majetkové podstaty. Předpokládá se dobrá víra, dokud není prokázáno jinak.

Podle článku 646 obchodního zákoníku jsou pro věřitele neplatné následující úkony, pokud byly provedeny po datu vydání rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení v rozporu se stanoveným procesním řádem:

• vypořádání závazku vzniklého před vydáním rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení,
• zástavní nebo hypoteční právo zřízené k právu nebo osobnímu majetku z majetkové podstaty,
• transakce zahrnující právo nebo majetek z majetkové podstaty.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Před rozhodnutím o návrhu na zahájení insolvenčního řízení může soud na žádost věřitele nebo z vlastního podnětu a v případě nutnosti ochrany majetku dlužníka nařídit exekuční řízení proti majetku dlužníka, s výjimkou exekučního řízení zahájeného podle právních předpisů upravujících daně a sociální pojištění. Pokud nařízení opatření navrhuje věřitel, soud je připustí, je-li návrh věřitele podložen přesvědčivými písemnými důkazy a/nebo je-li poskytnuta jistota ve výši stanovené soudem za účelem náhrady škody dlužníkovi pro případ, že bude následně zjištěno, že dlužník není platebně neschopný nebo předlužený. Soud může zrušit předepsané zajišťovací opatření, pokud již není nutné k ochraně majetkové podstaty.

Rozhodnutí se oznamuje účastníkovi řízení, který příslušným opatřením podléhá, a účastníkovi řízení, který o tato opatření požádal. Opatření jsou okamžitě vykonatelná a opravný prostředek proti nim lze podat ve lhůtě sedmi dnů ode dne obdržení oznámení. Podání opravného prostředku nemá odkladný účinek. Zajišťovací opatření se považují za zrušená ode dne, kdy je zapsáno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Uložené zajišťovací opatření zůstává v účinnosti až do dne vydání rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení. Od tohoto data je jeho účinek zrušen účinkem rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení.

Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení má odkladný účinek na exekuční řízení proti majetku zahrnutému v majetkové podstatě, s výjimkou majetku uvedeného v článku 193 zákona o dani a sociálním pojištění. Pokud je platba ve prospěch věřitele provedena mezi datem přerušení exekučního řízení a datem zápisu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, je vyplacená částka vrácena do majetkové podstaty. V případě, že hrozí poškození zájmů věřitelů a jsou učiněna opatření k realizaci jistoty ve prospěch zajištěného věřitele, může soud povolit pokračování řízení pod podmínkou, že část výtěžku, která přesahuje částku jistoty, bude doplněna do majetkové podstaty. Je-li přihlášena a pro účely insolvenčního řízení zjištěna pohledávka, přerušené řízení se skončí. Obstavení a zabavení uložená v exekučním řízení nejsou účinná vůči pohledávkám věřitelů majetkové podstaty. Uložení zajišťovacích opatření podle občanského soudního řádu nebo zákona o dani a sociálním pojištění vůči majetku dlužníka po zahájení insolvenčního řízení není povoleno.

Majetkem uvedeným v článku 193 zákona o dani a sociálním pojištění je majetek podléhající zajišťovacím opatřením, která již byla uložena v exekučním řízení k vymáhání závazků vůči veřejné správě, které bylo zahájeno před započetím insolvenčního řízení. Dotčený majetek zpeněží veřejný soudní vykonavatel v souladu s pravidly a postupem stanoveným v řádu pro daně a sociální pojištění. Pokud výtěžek ze zpeněžení majetku nedostačuje k pokrytí celé částky pohledávky, úroků a poplatků vzniklých v rámci veřejného exekučního řízení, zbývající část pohledávky ústřední vlády nebo obce bude uspokojena v souladu s obecnými pravidly. Pokud výtěžek ze zpeněžení majetku přesahuje celou částku pohledávky, úroků a poplatků vzniklých v rámci veřejného exekučního řízení, soudní vykonavatel vloží zbývající část výtěžku na účet majetkové podstaty. Pokud soudní vykonavatel nezpeněží aktiva do šesti měsíců od zahájení insolvenčního řízení, přechází majetek ze soudního vykonavatele na insolvenčního správce a je zpeněžen v insolvenčním řízení.

Jakmile je zahájeno insolvenční řízení, nelze u soudů nebo rozhodčích soudů podávat žaloby týkající se majetkových sporů podle občanského nebo obchodního práva jinak než v těchto případech:

• spory na ochranu práv třetích osob, které vlastní majetek zařazený do majetkové podstaty,
• pracovněprávní spory,
• peněžní pohledávky zajištěné majetkem ve vlastnictví třetích osob.

Následující subjekty mohou podat určovací žaloby podle článku 694 obchodního zákoníku za účelem potvrzení existující pohledávky, která nebyla zjištěna v insolvenčním řízení, nebo napadení existence zjištěné pohledávky:

• dlužník, pokud soud zamítne námitku proti pohledávce, kterou insolvenční správce zjistil, nebo tuto pohledávku zařadí na seznam zjištěných pohledávek,
• věřitel s nezjištěnou pohledávkou, pokud soud neprojedná námitku nebo vyloučí pohledávku ze seznamu zjištěných pohledávek,
• věřitel, pokud soud zamítne námitku proti zjištění pohledávky jiného věřitele nebo pohledávku jiného věřitele zařadí na seznam zjištěných pohledávek.

Návrh na konvalidaci lze podat ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne, kdy je rozhodnutí o schválení seznamu zjištěných pohledávek zveřejněno v obchodním rejstříku. Řízení se musí zúčastnit insolvenční správce. Rozsudek, který nabyl právní moci, má určující účinek pro dlužníka, insolvenčního správce a všechny věřitele v insolvenčním řízení.

Platnost prodeje majetku zahrnutého do majetkové podstaty za účelem jeho zpeněžení může být napadena občanskoprávní žalobou, pokud tohoto majetku nabyl účastník, který neměl právo předkládat nabídky v dražbě, nebo pokud nebyla uhrazena prodejní cena. Ve druhém případě může kupující čelit žalobě tím, že zaplatí dlužnou částku spolu s úroky vzniklými ode dne, kdy byl prohlášen kupujícím prodaného majetku.

Pokud účastník řízení již nedrží majetkové právo po prodeji majetku za účelem jeho zpeněžení a po nabytí tohoto majetku a jeho převzetí kupujícím, může žádat o nápravu pouze tak, že podá žalobu na určení vlastnictví.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Zahájení insolvenčního řízení má odkladný účinek na veškeré žaloby a rozhodčí řízení týkající se majetkových sporů podle občanského nebo obchodního práva, v nichž je dlužník účastníkem, s výjimkou pracovněprávních sporů týkajících se peněžních pohledávek dlužníka. Toto ustanovení se nepoužije, jestliže v den zahájení insolvenčního řízení v jiné věci, v němž je dlužník odpůrcem, soud připustil k projednání námitku, kterou dlužník podal proti započtení pohledávek. Přerušené řízení se obnoví, je-li pohledávka zjištěna pro účely insolvenčního řízení, tj. je zařazena na soudem schválený seznam zjištěných pohledávek.

Přerušené řízení se obnoví za účasti: 1) správce a věřitele, není-li pohledávka uvedena na seznamu pohledávek zjištěných správcem nebo na soudem schváleném seznamu pohledávek, nebo 2) insolvenčního správce, věřitele a účastníka řízení, který podal námitku, je-li pohledávka zařazena na seznam pohledávek zjištěných správcem, ale proti jejímu zařazení byla vznesena námitka. V tomto případě má rozhodnutí určující účinek pro dlužníka, insolvenčního správce a všechny věřitele s pohledávkami vůči majetkové podstatě.

Probíhající řízení proti dlužníkovi týkající se peněžitých pohledávek zajištěných majetkem třetí osoby nesmí být přerušeno.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Věřitel s pohledávkou za dlužníkem, která vyplývá z obchodní transakce, může podat návrh na zahájení insolvenčního řízení a připojit se k řízení zahájenému na základě návrhu podaného jiným věřitelem. V návrhu může dlužník také navrhnout plán ozdravných postupů a jmenovat osobu, která splňuje požadavky stanovené pro jmenování insolvenčních správců a může být jmenována, pokud soud nařídí, aby bylo zahájeno insolvenční řízení. Věřitel může požádat soud, aby nařídil předběžná a zajišťovací opatření, nežli rozhodne o návrhu na prohlášení úpadku, je-li to nezbytné pro zachování majetku dlužníka.

Je-li zřejmé, že pokračující činnost podniku by poškozovala majetkovou podstatu, může soud na návrh věřitele nařídit ukončení činnosti buď od data rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, nebo od pozdějšího data, ale před uplynutím období, ve kterém musí být navržen plán ozdravných postupů.

Pokud dostupná aktiva dlužníka nedostačují k pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, soud určí částku, kterou má věřitel v určité lhůtě zaplatit předem za účelem insolvenčního řízení. Pokud aktiva dlužníka nejsou dostatečná nebo nebyly zaplaceny počáteční výdaje, může věřitel do jednoho roku od zápisu příkazu k přerušení řízení požádat o opětovné zahájení přerušeného insolvenčního řízení.

Věřitelé mohou napadnout soudní příkazy a rozhodnutí vydané v insolvenčním řízení a žaloby a rozhodnutí řídicích orgánů dlužníka, pokud byly splněny podmínky stanovené v obchodním zákoníku.

V insolvenčním řízení jsou výzvy a předvolání doručována věřitelům, kteří jsou účastníky řízení, na jejich příslušnou adresu v Bulharsku. Pokud věřitel změnil adresu, aniž by uvědomil soud, budou všechna předvolání a dokumenty připojeny ke spisu a považovány za řádně doručené. Pokud věřitel nemá v Bulharsku adresu a jeho ústředí je v jiné zemi, musí uvést doručovací adresu v Bulharsku. Pokud není uvedena žádná doručovací adresa v Bulharsku, zveřejňuje se předvolání v obchodním rejstříku. Po zahájení insolvenčního řízení se nesporné úkony soudu, které nepodléhají zápisu do obchodního rejstříku nebo oznámení účastníkům řízení v souladu s občanským soudním řádem, považují za oznámené účastníkům řízení zápisem v rejstříku, který vede soud. Pokud obchodní zákoník stanoví, že předvolání má být účastníkům řízení doručeno prostřednictvím oznámení zveřejněných v obchodním rejstříku, musí být výzva, oznámení nebo předvolání zveřejněny nejméně sedm dní před plánovaným datem schůze nebo jednání.

První schůze věřitelů se zúčastní věřitelé uvedení na seznamu, který sestavil předběžný insolvenční správce na základě účetních záznamů dlužníka a výpisů z nich a který bude na první schůzi předložen. Věřitelé se schůze zúčastní osobně nebo prostřednictvím zástupce zmocněného výslovnou plnou mocí k zastupování věřitele. Pokud je věřitel fyzickou osobou, musí být podpis zmocnitele na plné moci notářsky ověřen. Usnesení se přijímají prostou většinou hlasů věřitelů uvedených na seznamu, bez hlasů věřitelů, kteří jsou v současné době přidruženi k dlužníkovi, věřitelů, kteří byli přidruženi k dlužníkovi během tříletého období před zahájením insolvenčního řízení, a věřitelů, kteří nabyli pohledávky od stran přidružených k dlužníkovi během tříletého období před zahájením insolvenčního řízení. První schůze věřitelů:

• projedná zprávu vypracovanou předběžným insolvenční správcem,
• jmenuje stálého insolvenčního správce a předloží jmenování soudu,
• zvolí věřitelský výbor.

Schůze věřitelů nebude svolána v následujících případech:

1. dlužník před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nevložil své roční účetní závěrky za tři roky do sbírky listin v obchodním rejstříku;
2. dlužník neplní svou povinnost spolupracovat s předběžným insolvenčním správcem a odmítá předat své účetní záznamy nebo jsou účetní knihy vedeny způsobem, který je zjevně nesprávný.

V takovém případě předběžný insolvenční správce jmenovaný soudem vykonává své povinnosti, dokud schůze věřitelů nejmenuje stálého insolvenčního správce, jakmile soud schválí pohledávky zjištěné insolvenční správcem.

Schůze věřitelů může být svolána na žádost dlužníka, insolvenčního správce, věřitelského výboru nebo věřitelů, kteří drží jednu pětinu celkové částky zjištěných pohledávek. Schůze věřitelů probíhá bez ohledu na počet přítomných věřitelů a předsedá jí soudce, který vede insolvenční řízení. Pro účely přijímání usnesení má každý věřitel počet hlasů odpovídající podílu jeho pohledávek na celkové částce zjištěných pohledávek s hlasovacími právy, která schválil soud. Hlasovací práva mohou být udělena věřitelům v opětovně zahájených soudních sporech nebo rozhodčích řízeních vůči dlužníkovi, které se týkají majetkových sporů podle občanského nebo obchodního práva, je-li pohledávka podložena písemnými důkazy, věřitelům s nezjištěnými pohledávkami, kteří podali určovací žaloby podle článku 694 obchodního zákoníku, a věřitelům se zjištěnými pohledávkami, proti nimž byla podána žaloba napadající existenci pohledávky podle článku 694 obchodního zákoníku. Hlasovací práva se neudělují věřitelům s nezajištěnými pohledávkami týkajícími se úroků vzniklých ze zákona nebo na základě smlouvy a splatnými po datu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, věřitelům s pohledávkami týkajícími se úvěrů poskytnutých dlužníkovi obchodním partnerem nebo akcionářem a věřitelům s pohledávkami vyplývajícími z darů nebo výdajů vynaložených věřitelem v řízení, vyjma zálohových výdajů, pokud aktiva dlužníka nedostačují ke krytí zaplacených výdajů. Usnesení jsou přijímána prostou většinou, nestanoví-li obchodní zákoník jinak.

Schůze věřitelů:

• projednává zprávu o činnosti insolvenčního správce,
• projednává zprávu věřitelského výboru,
• volí insolvenčního správce, pokud insolvenční správce dosud nebyl zvolen,
• přijímá rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce a jeho nahrazení,
• určuje aktuální odměnu, upravuje odměnu a určuje konečnou odměnu insolvenčního správce,
• volí výbor věřitelů, pokud výbor dosud nebyl zvolen, nebo provádí změny jeho složení,
• navrhuje soudu částku výživného, která má být poskytnuta dlužníkovi a jeho rodině,
• určuje způsob, jakým bude zpeněžen majetek dlužníka, způsob a podmínky oceňování majetku, výběr odhadců a jejich odměňování.

Není-li schůze věřitelů schopna rozhodnout o jmenování insolvenčního správce, provede jmenování soud, a pokud není schopna rozhodnout o způsobu a pravidlech zpeněžení majetku dlužníka, rozhodne insolvenční správce. Soud odvolá insolvenčního správce na návrh věřitelů, kteří drží více než polovinu z celkové výše všech pohledávek. Soud může na návrh dlužníka insolvenčního správce kdykoli odvolat, pokud neplní své povinnosti nebo jedná ve věci, která poškozuje zájmy věřitele nebo dlužníka.

Schůze věřitelů může přijmout rozhodnutí o jmenování dozorčího orgánu s pravomocí vykonávat kontrolu nad činností dlužníka po dobu trvání plánu ozdravných postupů nebo kratší dobu, včetně případů, kdy doba není v plánu ozdravných postupů výslovně uvedena.

Se souhlasem schůze věřitelů může soud insolvenčnímu správci povolit, aby prodal osobní majetek dlužníka předtím, než bude povoleno zpeněžení majetkové podstaty, pokud náklady na skladování takového osobního majetku do vydání příkazu ke zpeněžení majetkové podstaty běžným postupem převyšují hodnotu tohoto majetku. Ostatní majetek zařazený do majetkové podstaty může být prodán se souhlasem schůze věřitelů, pokud je to nezbytné k úhradě nákladů insolvenčního řízení a pokud žádný z věřitelů nesouhlasil s úhradou zálohy na náklady poté, co k tomu byl vyzván.

Na návrh insolvenčního správce a v souladu s usnesením přijatým na schůzi věřitelů insolvenční soud povolí prodej aktiv dlužníka formou přímého jednání nebo pomocí zprostředkovatele, pokud se osobní majetek a majetková práva, které byly dány k prodeji vcelku, jako samostatné části nebo jednotlivé položky a práva, nepodařilo prodat kvůli nedostatku kupujících nebo odstoupení kupujícího.

Usnesení schůze věřitelů jsou závazná pro všechny věřitele, včetně těch, kteří nejsou na schůzi přítomni. Na návrh věřitele může soud zrušit usnesení schůze věřitelů, pokud je protiprávní nebo pokud vysoce poškozuje zájmy některých věřitelů.

Schůze věřitelů může zvolit věřitelský výbor, který se skládá z nejméně tří a nejvýše devíti členů. Věřitelský výbor musí zahrnovat členy, kteří zastupují zajištěné a nezajištěné věřitele, kromě těch, které uvádí čl. 616 odst. 2 obchodního zákoníku (věřitelé, jejichž pohledávky budou uspokojeny až poté, co byly plně uspokojeny pohledávky všech ostatních věřitelů). Věřitelský výbor je nápomocen insolvenčnímu správci a dohlíží na jeho činnost v souvislosti se správou majetku dlužníka, provádí kontroly obchodních záznamů dlužníka a dostupných peněžních prostředků, vydává stanoviska k pokračování činnosti podniku dlužníka a k odměně předběžného insolvenčního správce a insolvenčního správce jmenovaného z úřední pravomoci, k opatřením přijatým v souvislosti se zpeněžením majetkové podstaty a k odpovědnosti insolvenčního správce v ostatních případech. Členové věřitelského výboru mají nárok na odměnu na účet věřitelů ve výši stanovené v době, kdy byli zvoleni.

Insolvenční správce nesmí žádným způsobem přímo nebo prostřednictvím jiné osoby nabýt osobní majetek nebo majetková práva z majetkové podstaty. Toto omezení se vztahuje na manžela/manželku insolvenčního správce, jeho příbuzné v přímé linii a jeho příbuzné ve vedlejší linii do šestého stupně a příbuzné sňatkem do třetího stupně.

Opětovně se zahájí přerušené žaloby a rozhodčí řízení týkající se majetkových sporů podle občanského nebo obchodního práva, v nichž je dlužník účastníkem, a řízení pokračuje za účasti insolvenčního správce a věřitele, není-li pohledávka uvedena na seznamu pohledávek zjištěných správcem nebo na soudem schváleném seznamu pohledávek, nebo insolvenčního správce, věřitele a účastníka řízení, který podal námitku, je-li pohledávka zařazena na seznam pohledávek zjištěných správcem, ale proti jejímu zařazení byla vznesena námitka.

Insolvenční soud může na návrh věřitele připustit zajišťovací opatření stanovená zákonem za účelem zajištění dostupných aktiv dlužníka.

Věřitel může započíst svůj závazek vůči dlužníkovi, pokud jsou splněny podmínky stanovené v článku 645 obchodního zákoníku. Aby zvýšil velikost majetkové podstaty, může insolvenční správce podat žalobu podle článků 645, 646 a 647 obchodního zákoníku a článku 135 zákona o závazcích a smlouvách v souvislosti s insolvenčním řízením a podat příslušné žaloby na plnění v souvislosti s takovou pohledávkou. Pokud je pohledávka přihlášena věřitelem, nebude povoleno druhé přihlášení téže pohledávky. Druhý věřitel však může požádat soud, aby jej před prvním projednáním věci stanovil spolužalobcem.

Věřitel může požádat insolvenčního správce, aby předložil rejstřík a zprávu k nahlédnutí a vypracoval zvláštní zprávu o záležitostech, které jsou předmětem jeho zájmu, ale zpráva za příslušné období se jimi nezabývá. Věřitel může podat námitku proti písemné zprávě insolvenčního správce v souvislosti s vypořádáním svých pohledávek do sedmi dnů ode dne předložení zprávy.

Věřitelé mohou své pohledávky písemně přihlásit u insolvenčního soudu. Mohou u soudu podat písemné námitky proti pohledávkám zjištěným nebo nezjištěným insolvenčním správcem, a to do sedmi dnů ode dne zveřejnění seznamu v obchodním rejstříku, a podat určovací žaloby podle článku 694 obchodního zákoníku do čtrnácti dnů ode dne, kdy je v obchodním rejstříku zveřejněno rozhodnutí soudu o schválení seznamu.

Věřitelé mohou své pohledávky písemně přihlásit u insolvenčního soudu. Mohou u soudu podat písemné námitky proti pohledávkám zjištěným nebo nezjištěným insolvenčním správcem, a to do sedmi dnů ode dne zveřejnění seznamu v obchodním rejstříku, a následně podat určovací žaloby na potvrzení platnosti nezjištěných pohledávek nebo napadení existence zjištěných pohledávek, a to do sedmi dnů ode dne, kdy je v obchodním rejstříku zveřejněno rozhodnutí soudu o schválení seznamu.

Plán ozdravných postupů mohou navrhnout věřitelé, kteří drží alespoň jednu třetinu zajištěných pohledávek a věřitelé, kteří drží alespoň jednu třetinu nezajištěných pohledávek, s výjimkou následujících věřitelů: těch, kteří drží pohledávky vyplývající ze zákonného nebo smluvního úroku z nezajištěných závazků, které se staly splatné po datu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení; věřitelů, kteří drží pohledávky z úvěrů poskytnutých dlužníkovi obchodním partnerem nebo akcionářem; věřitelů, kteří drží pohledávky vyplývající z darů a z výdajů vynaložených věřitelem v insolvenčním řízení, vyjma zálohových výdajů, pokud aktiva dlužníka nedostačují ke krytí zaplacených výdajů.

Věřitel se zjištěnou pohledávkou nebo s hlasovacím právem uznaným soudem může navrhnout plán ozdravných postupů pro podnikatelské subjekty podniku dlužníka v úpadku a o tomto plánu hlasovat (a to i v nepřítomnosti prostřednictvím notářsky ověřeného dopisu s podpisem). Věřitelé včetně věřitelů s nezjištěnými pohledávkami, u nichž byla u soudu podána určovací žaloba podle článku 694 obchodního zákoníku, mohou podat proti přijatému plánu námitku do sedmi dnů ode dne, kdy byl plán přijat.

V případě, že dlužník nesplní své závazky vyplývající z plánu, mohou věřitelé, kteří vlastní nejméně 15 % z celkové částky pohledávek zpeněžených v rámci plánu, požádat o opětovné zahájení insolvenčního řízení.

Věřitel může podat písemnou námitku proti distribučnímu schématu a následně se odvolat proti rozhodnutí, kterým soud schéma schválil.

V případě, že dlužník nedodrží mimosoudní dohodu uzavřenou s věřiteli podle článku 740 obchodního zákoníku, věřitelé, kteří drží nejméně 15 % z celkové částky všech pohledávek, mohou požádat soud o opětovné zahájení insolvenčního řízení.

Dlužník nebo věřitel, který drží zjištěnou pohledávku nebo pohledávku, která byla potvrzena na základě občanskoprávní žaloby, může požádat soud, aby opětovně zahájil přerušené řízení do jednoho roku od data příkazu k přerušení řízení, pokud jsou během této lhůty uvolněny částky vyčleněné na sporné pohledávky nebo je zjištěn majetek, který během insolvenčního řízení nebyl znám.

Do jednoho měsíce ode dne, kdy je v obchodním rejstříku zveřejněn návrh dlužníka na navrácení do původního stavu, může každý věřitel, který je držitelem zjištěné pohledávky nebo pohledávky potvrzené na základě občanskoprávní žaloby, podat proti návrhu námitku.

Na žádost věřitele může bulharský soud zahájit vedlejší insolvenční řízení proti obchodní společnosti, jejíž úpadek prohlásil zahraniční soud, pokud má tato obchodní společnost v Bulharsku významný majetek. Věřitel, který obdržel částečnou platbu v hlavním řízení, se podílí na rozdělování majetku ve vedlejším řízení, pokud podíl, který by obdržel, převyšuje částku, která má být rozdělena ostatním věřitelům ve vedlejším řízení.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Pravomoci insolvenčního správce jsou následující: provádět šetření a identifikovat majetek, který patří dlužníkovi; účastnit se soudních sporů vedených proti dlužníkovi a podávat žaloby v jeho zastoupení; v případech stanovených zákonem požadovat ukončení, zrušení nebo anulování smluv, v nichž je dlužník smluvní stranou; inkasovat pohledávky dlužníka a ukládat inkasované částky na zvláštní účet; s povolením soudu nakládat s peněžními prostředky dlužníka uloženými na bankovních účtech, je-li to nezbytné pro správu a ochranu majetku dlužníka; a zpeněžit majetek zahrnutý do majetkové podstaty.

Insolvenční správce prodává osobní majetek a majetková práva zařazené do majetkové podstaty vcelku, jako samostatné části nebo jednotlivé položky, a to poté, co obdrží povolení od soudu, a v souladu s rozhodnutím přijatým na schůzi věřitelů. Pokud takové rozhodnutí nebylo přijato, rozhodne o způsobu a postupu zpeněžení majetku a o pravidlech pro jeho ocenění insolvenční správce.

Insolvenční správce vyhotoví oznámení o prodeji, které obsahuje informace o dlužníkovi, popis prodávaného majetku, pravidla a postup prodeje, datum, čas a místo prodeje, termín pro podání nabídek během příslušného dne a ocenění prodávaného majetku. Insolvenční správce umístí toto oznámení viditelně na obecním úřadě obce, v níž se nachází sídlo podniku dlužníka, a v prostorách sídla dlužníka nejméně čtrnáct dnů před datem prodeje uvedeným v oznámení. Dále insolvenční správce vypracuje protokol, který podrobně popisuje výše uvedené úkony, a zařídí, aby byl protokol zveřejněn ve zvláštním věstníku Ministerstva hospodářství čtrnáct dnů před datem prodeje uvedeným v oznámení.

Prodej se uskuteční v sídle insolvenčního správce nebo na adrese sídla podniku dlužníka v den uvedený v oznámení. Zájemci, kteří se chtějí podílet na prodeji, musí složit zálohu ve výši 10 % částky stanovené oceněním. Každý předkladatel nabídky musí uvést nabízenou cenu čísly a slovy a předložit nabídku spolu s potvrzením o složené záloze, a to v zapečetěné obálce. Nabídky jsou insolvenčnímu správci předány v den prodeje ve stanovené lhůtě a jsou zaevidovány do samostatného rejstříku v pořadí, v jakém byly obdrženy. Po uplynutí stanovené lhůty insolvenční správce oznámí obdržené nabídky za přítomnosti zúčastněných předkladatelů nabídek a vypracuje zvláštní záznam o řízení. Nabídky přijaté od nezpůsobilých předkladatelů a nabídky, které nabízejí nižší cenu, než je ocenění, jsou neplatné. Majetek se prodá předkladateli nejvyšší nabídky. Pokud nejvyšší cenu nabídl více než jeden předkladatel nabídky, je kupující určen v dražbě, kterou insolvenční správce neprodleně provede za přítomnosti předkladatelů nabídek. Vítězný předkladatel nabídky se zapíše do záznamu, který vypracuje insolvenční správce a který podepíše insolvenční správce a všichni předkladatelé nabídek. Kupující je povinen zaplatit nabídnutou cenu s odečtením předem složené zálohy ve výši 10 % do sedmi dnů od data prodeje. Pokud je kupujícím věřitel, který je držitelem zjištěné pohledávky, nebo zajištěný věřitel, vypracuje insolvenční správce distribuční vyúčtování s uvedením podílu ceny, který má kupující zaplatit a který má být zadržen k uspokojení pohledávek ostatních věřitelů, a podílu ceny, který má být započten k pohledávce věřitele. V tomto případě musí kupující zaplatit částky, které mají být zadrženy k uspokojení pohledávek jiných věřitelů podle distribučního vyúčtování, do sedmi dnů od data, kdy vyúčtování vstoupí v účinnost, nebo pokud neexistují jiní věřitelé, částku, o kterou splatná cena převyšuje jeho pohledávku. Pokud není cena uhrazena do sedmi dnů, insolvenční správce nabídne majetek předkladateli nabídky, který nabídl druhou nejvyšší cenu, pokud nestáhl svůj vklad. Se souhlasem tohoto předkladatele nabídky jej pak insolvenční správce prohlásí za kupujícího. Insolvenční správce tento proces dle potřeby zopakuje, dokud není majetek nabídnut všem předkladatelům nabídky, kteří nabídli cenu, jež nebyla nižší než ocenění.

V případě, že nikdo nepředloží nabídku nebo nejsou obdrženy platné nabídky, nebo pokud kupující nezaplatí příslušnou cenu, zveřejní se nové oznámení o prodeji a uspořádá se dražba s otevřeným nabídkovým řízením s počáteční cenou ve výši 80 % ocenění. Nabídky budou zaznamenány v seznamu nabídek, přičemž tento úkon bude určen insolvenčním správcem a uveden v oznámení.

Pokud deklarovaný kupující včas zaplatí splatnou částku, vydá soud příkaz k předání majetku do držby kupujícímu v den následující po platbě. Ostatní účastníci dražby a dlužník mohou příkaz napadnout u odvolacího soudu. Pokud je příkaz k předání do držby zrušen nebo pokud je prodej prohlášen za neplatný, uspořádá se po zveřejnění nového oznámení další dražba.

Kupující vstoupí do vlastnického práva nabytím držby od insolvenčního správce na základě účinného příkazu k předání do držby a potvrzení o zaplacení požadovaných poplatků za převod a převedení majetku. Riziko ztráty vlastnického práva nese kupující a náklady na jeho ochranu do okamžiku předání do držby kupujícímu jsou hrazeny z majetkové podstaty.

V případě, že bylo zahájeno exekuční řízení proti majetku ve společném vlastnictví v souvislosti se závazkem některých vlastníků, poskytne se popis vlastnického práva jako celku, prodává se však pouze ideální část, která připadá na dlužníka. Majetek lze prodat v plném rozsahu s písemným souhlasem ostatních společných vlastníků.

V případě prodeje majetku, který dlužník zatížil hypotékou nebo k němu zřídil zástavní právo k zajištění závazku jiné strany nebo jej nabyl již zatížený hypotékou nebo zástavním právem, zašle insolvenční správce zajištěnému věřiteli oznámení o datu prodeje. Vypracuje se samostatné distribuční vyúčtování, v němž budou uvedeny částky, které mají být vyplaceny zajištěnému věřiteli z prodeje tohoto majetku. Insolvenční správce vyhradí částku, která má být vyplacena zajištěnému věřiteli podle tohoto distribučního vyúčtování a předána proti předložení příkazu k výkonu rozhodnutí týkajícího se závazku nebo osvědčení o tom, že pohledávka je zjištěna pro účely insolvenčního řízení. Insolvenční správce vyhradí částku, která má být vyplacena zajištěnému věřiteli, který drží pohledávku týkající se zajištěného závazku na základě předložení osvědčení z rejstříku o zápisu zadržovacího práva a notářského prohlášení podepsaného věřitelem a potvrzujícího stávající částku zajištěného úvěru.

Na návrh insolvenčního správce a v souladu s usnesením přijatým na schůzi věřitelů insolvenční soud povolí prodej aktiv dlužníka formou přímého jednání nebo pomocí zprostředkovatele, pokud se osobní majetek a majetková práva, které byly dány k prodeji vcelku, jako samostatné části nebo jednotlivé položky a práva, nepodařilo prodat kvůli nedostatku kupujících nebo odstoupení kupujícího. Prodejní cena nesmí být nižší než 80% ocenění. Nabídka nabytí akcií, které dlužník nesplatil v jiných společnostech, musí být nejprve předložena ostatním společníkům. Není-li nabídka přijata do jednoho měsíce, budou akcie prodány. V tomto případě musí být pořizovací cena akcií zaplacena v období, které nepřesáhne 60 měsíců od data, kdy je vybrán kupující, a smlouva bude uzavřena po uhrazení plné výše ceny.

Pokud jsou bytové jednotky vlastněné dlužníkem pronajaty pracovníkům a zaměstnancům dlužníka k datu usnesení schůze věřitelů o pravidlech a postupu jejich zpeněžení, musí insolvenční správce nabídnout bytové jednotky k prodeji nejprve pracovníkům a zaměstnancům nebo jiným osobám, které drží pohledávky vyplývající z pracovněprávních vztahů s dlužníkem, s výjimkou případů probíhajících soudních sporů týkajících se dotyčného majetku. Insolvenční správce zašle každé osobě písemnou výzvu, která bude obsahovat popis majetku, jeho ocenění, lhůtu splatnosti, která nesmí být kratší než 30 dní a delší než 60 dní, a bankovní účet, na který musí být finanční prostředky převedeny. Strany musí na oznámení odpovědět ve lhůtě 14 dnů a informovat insolvenčního správce, zda chtějí ve stanovené lhůtě koupit majetek za cenu rovnající se ceně uvedené v ocenění. Po zaplacení ceny mohou pracovníci a zaměstnanci započíst své pohledávky týkající se nevyplacených mezd, které jim dlužník dluží. Smlouva o prodeji je uzavřena ve formě listiny o vlastnictví, kterou podepíše insolvenční správce jako prodávající. Náklady spojené s prodejem nese prodávající.

Insolvenční správce požádá, aby byla předána položka osobního majetku zatížená zástavním právem, kterou drží věřitel nebo třetí osoba, a prodá ji postupem stanoveným v kapitole 46 obchodního zákoníku, pokud zákon nedovoluje, aby prodej zařídil věřitel bez zásahu soudu.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

V insolvenčním řízení lze přihlásit tyto pohledávky:

• pohledávky týkající se závazků zajištěných zástavním nebo hypotečním právem nebo pohledávky týkající se závazků, které byly zajištěny, evidovaných v souladu se zákonem o zajištění,
• pohledávky, u nichž probíhá výkon zadržovacího práva,
• náklady vzniklé v rámci insolvenčního řízení (kolkovné splatné při podání a veškeré další výdaje vzniklé až do vstupu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení v platnost, – odměnu insolvenčního správce, – pohledávky pracovníků a zaměstnanců podniku dlužníka, pokud nepřestal vyvíjet obchodní činnost, – náklady spojené s rozšiřováním, správou, oceňováním a rozdělováním majetkové podstaty, – výživné vyplácené dlužníkovi a jeho rodině,
• pohledávky vyplývající z pracovních smluv, které existovaly před zahájením insolvenčního řízení,
• zákonné odškodnění, které má dlužník zaplatit třetím stranám,
• veřejnoprávní závazky vůči ústřední vládě nebo obcím, mimo jiné včetně těch, které vyplývají z daní, cel, poplatků a povinných příspěvků na sociální zabezpečení, pokud vznikly před datem zahájení insolvenčního řízení,
• pohledávky, které vznikly po prohlášení úpadku a nebyly uhrazeny do příslušného data splatnosti,
• veškeré zbývající nezajištěné pohledávky, které vznikly před zahájením insolvenčního řízení,
• zákonné nebo smluvní úroky z nezajištěných závazků splatné po dni zahájení insolvenčního řízení,
• půjčky poskytnuté dlužníkovi obchodním partnerem nebo akcionářem,
• darované částky,
• výdaje vzniklé věřitelům v souvislosti s insolvenčním řízením, vyjma výdajů podle článku 629b obchodního zákoníku (zálohované počáteční náklady soudních sporů).

Věřitelé s pohledávkami, které vznikly po datu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, obdrží platbu k příslušnému datu splatnosti, a pokud nebudou obdrženy žádné platby, budou jejich pohledávky uspokojeny postupem stanoveným v čl. 722 odst. 1 obchodního zákoníku.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Věřitelé musí své pohledávky písemně přihlásit u insolvenčního soudu do jednoho měsíce od zveřejnění rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení v obchodním rejstříku a musí uvést důvody a výši pohledávky, přednost, zajištění a doručovací adresu a musí předložit písemný důkaz.

Nejpozději do sedmi dnů po uplynutí lhůty jednoho měsíce insolvenční správce sestaví:

• seznam přihlášených pohledávek, řazených v pořadí podle jejich obdržení, s uvedením důvodů a výše pohledávky, přednosti a zajištění a data přihlášení,
• seznam pohledávek, které má insolvenční správce zapsat na seznam z úřední pravomoci, a to zejména: pohledávek pracovníků nebo zaměstnanců vyplývající z pracovněprávních vztahů s dlužníkem a vyměřených veřejnoprávních závazků uvedených v rozhodnutí, které nabylo účinnosti,
• seznam nezjištěných přihlášených pohledávek.

Pohledávky přihlášené po uplynutí lhůty jednoho měsíce od zápisu rozhodnutí do obchodního rejstříku, ale nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy lhůta uplynula, se doplní na seznam přihlášených pohledávek a zjistí se postupem, který stanoví zákon. Po uplynutí druhé lhůty nelze přihlásit žádné pohledávky týkající se závazků, které vznikly do zahájení insolvenčního řízení.

Po obnovení přerušeného insolvenčního řízení začíná lhůta pro přihlášení pohledávek běžet od zveřejnění rozhodnutí podle čl. 632 odst. 2 obchodního zákoníku (rozhodnutí o obnovení přerušeného insolvenčního řízení).

Pohledávky týkající se závazků, které nebyly vypořádány ke dni splatnosti, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení a před schválením plánu ozdravných postupů, se přihlašují stejným postupem a doplňují na dodatečný seznam, který vypracuje insolvenční správce.

Insolvenční správce zajistí, aby byly seznamy urychleně zveřejněny v obchodním rejstříku, a zpřístupní je věřitelům a dlužníkovi v kanceláři soudu.

Dlužník může stejně jako kterýkoli věřitel podat u soudu písemnou námitku, jejíž kopie se zasílá insolvenčnímu správci, proti zjištěné nebo nezjištěné pohledávce do sedmi dnů ode dne, kdy je seznam zveřejněn v obchodním rejstříku. Pohledávku ověřenou platným rozsudkem vydaným po rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, kterého se insolvenční správce účastní, nelze napadnout.

Pokud nejsou obdrženy žádné námitky proti seznamům, soud schválí seznam pohledávek zjištěných a přihlášených z úřední pravomoci na uzavřeném jednání bezprostředně po uplynutí sedmidenní lhůty. Pokud jsou proti seznamům vzneseny námitky, soud je přezkoumá na otevřeném jednání, na které předvolá insolvenčního správce, dlužníka, věřitele, který drží napadenou zjištěnou nebo nezjištěnou pohledávku, a věřitele, který proti pohledávce vznesl námitku. Je-li to možné, jsou všechny námitky řešeny na jediném jednání. Pokud je námitka shledána opodstatněnou, soud schválí seznam poté, co provede potřebnou úpravu. Pokud tomu tak není, soud zamítne námitky do čtrnácti dnů od data jednání. Rozhodnutí soudu o schválení seznamu se zveřejní v obchodním rejstříku a nelze proti němu podat opravný prostředek.

Věřitel, který přihlásil pohledávku po uplynutí jednoho měsíce od zápisu rozhodnutí do obchodního rejstříku, nejpozději však do dvou měsíců ode dne, kdy tato lhůta uplynula, nesmí zjištěnou nebo nezjištěnou pohledávku napadnout nebo požadovat vyrovnání závazku ze zbývající části majetkové podstaty, pokud byla majetková podstata zpeněžena.

Následně přihlášené pohledávky zjištěné postupem, který stanoví zákon, se doplní na seznam schválený soudem.

Věřitel nebo dlužník, který podal zamítnutou námitku proti seznamu vyhotovenému insolvenčním správcem, a věřitel s pohledávkou, která byla vyloučena ze seznamu zjištěných pohledávek, nebo věřitel a dlužník v souvislosti s pohledávkou, která byla doplněna na seznam zjištěných pohledávek v návaznosti na námitku, kterou soud přijal, může přihlásit pohledávku podle článku 694 obchodního zákoníku a požádat o potvrzení nezjištěné pohledávky nebo zneplatnění zjištěné pohledávky do sedmi dnů ode dne, kdy je soudní rozhodnutí o schválení seznamu zjištěných pohledávek zveřejněno v obchodním rejstříku. Rozsudek, který nabyl právní moci, má určující účinek pro dlužníka, insolvenčního správce a všechny věřitele v insolvenčním řízení.

V insolvenčním řízení je zjištěnou pohledávkou pohledávka uvedená v soudem schváleném seznamu zjištěných pohledávek, vyjma pohledávek zpochybněných návrhem na konvalidaci podle článku 694 obchodního zákoníku.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Podle obchodního zákoníku je distribuce podstaty povolena, pokud jsou k dispozici dostatečné výtěžky ze zpeněžení majetkové podstaty.

Insolvenční správce sestaví rozvrh pro rozdělení dostupných peněžních prostředků mezi věřitele, přičemž zohlední priority, přednosti a zajištění. Distribuční rozvrh je neúplný, dokud nejsou veškeré pohledávky plně splaceny nebo celá majetková podstata zpeněžena, vyjma neprodejného osobního majetku. Distribuční rozvrh se viditelně zveřejní po dobu čtrnácti dnů na vyhrazené úřední desce v prostorách soudu, které jsou přístupné veřejnosti. Distribuční rozvrh se zveřejňuje v obchodním rejstříku. Ve výše uvedené lhůtě může věřitelský výbor a každý věřitel podat u soudu písemnou námitku proti distribučnímu rozvrhu. Soud schválí distribuční rozvrh poté, co provedl veškeré potřebné úpravy po ověření, a to z vlastního podnětu nebo na jiný návrh s námitkou proti zákonnosti rozvrhu. Rozhodnutí o schválení distribučního rozvrhu a námitky proti němu se zveřejňují v obchodním rejstříku, a tím se rozvrh oznamuje věřitelům a dlužníkovi. Rozhodnutí o schválení distribučního rozvrhu může napadnout insolvenční správce, věřitelský výbor nebo věřitel bez ohledu na to, zda tento věřitel podal námitku proti rozhodnutí, kterým soud distribuční rozvrh zrušil nebo změnil. Výplaty podle rozvrhu schváleného soudem provádí insolvenční správce.

Použije se následující postup pro uspokojování pohledávek ze zpeněžené majetkové podstaty podle článku 722 obchodního zákoníku:

1. pohledávky zajištěné zástavním nebo hypotečním právem nebo pohledávky, které byly jinak zajištěny, evidované v souladu se zákonem o zajištění – z výtěžku zpeněžení zajištění;
2. pohledávky, u nichž probíhá realizace zajištění – z hodnoty majetku zatíženého zajištěním;
3. náklady vzniklé v rámci insolvenčního řízení (kolkovné splatné při podání a veškeré další výdaje vzniklé až do vstupu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení v platnost, – odměnu insolvenčního správce, – pohledávky pracovníků a zaměstnanců podniku dlužníka, pokud nepřestal vyvíjet obchodní činnost, – náklady spojené s rozšiřováním, správou, oceňováním a rozdělováním majetkové podstaty, – výživné vyplácené dlužníkovi a jeho rodině,
4. pohledávky vyplývající z pracovních smluv, které existovaly před zahájením insolvenčního řízení;
5. zákonné odškodnění, které má dlužník zaplatit třetím stranám;
6. veřejnoprávní závazky vůči ústřední vládě nebo obcím, mimo jiné včetně těch, které vyplývají z daní, cel, poplatků a povinných příspěvků na sociální zabezpečení, pokud vznikly před dnem, k němuž bylo zahájeno insolvenční řízení;
7. pohledávky, které vznikly po datu zahájení insolvenčního řízení a nebyly uhrazeny do příslušného data splatnosti;
8. všechny zbývající nezajištěné pohledávky, které vznikly před datem zahájení insolvenčního řízení;
9. zákonné nebo smluvní úroky z nezajištěných závazků splatné po dni zahájení insolvenčního řízení;
10. půjčky poskytnuté dlužníkovi obchodním partnerem nebo akcionářem;
11. darované částky;
12. výdaje vzniklé věřitelům v souvislosti s insolvenčním řízením, vyjma výdajů podle článku 629b obchodního zákoníku (zálohované počáteční náklady soudních sporů).

Pokud nejsou k dispozici dostatečné finanční prostředky k uspokojení pohledávek uvedených v pododstavcích 3 až 12, jsou každé třídě věřitelů přiděleny poměrným způsobem. Pokud ústřední vláda přihlásila několik pohledávek téže třídy a tyto pohledávky byly zjištěny, jsou částky z distribučního účtu vyplaceny v jedné platbě a po obdržení je Národní agentura pro veřejné příjmy rozdělí podle řádu pro daně a sociální pojištění. Národní agentura pro veřejné příjmy neprodleně oznámí rozdělení finančních prostředků insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci.

Pohledávky vyplývající ze zákonných nebo smluvních úroků z nezajištěných dluhů, které se staly splatné po datu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení; pohledávky z úvěrů poskytnutých dlužníkovi obchodním partnerem nebo akcionářem; věřitelé, kteří drží pohledávky vyplývající z darů a z výdajů vynaložených věřitelem v insolvenčním řízení, vyjma výdajů uvedených v článku 629b obchodního zákoníku (zálohované počáteční náklady soudních sporů) mohou být uspokojeni až poté, co byly v plné výši vypořádány pohledávky všech ostatních věřitelů. Věřitel, který přihlásil pohledávku poté, co proběhlo rozdělení, bude doplněn na seznam věřitelů s pohledávkami, které mají být vypořádány z následných rozdělení, a nebude mít v následném rozdělení právo na vypořádání své pohledávky vyšším podílem na zpeněžené podstatě z důvodu odškodnění za to, že neobdržel podíl z dřívějšího rozdělení.

Zajištění věřitelé si ponechají svá zajištění v insolvenčním řízení. Jejich pohledávky jsou vypořádány jako první, přičemž tato přednost se týká výlučně výnosů ze zpeněžení držených zajištění. Pokud prodejní cena osobního majetku zatíženého zástavním nebo hypotečním právem nestačí k pokrytí celé částky závazku spolu s vzniklými úroky, podílí se věřitel na rozdělení jako nezajištěný věřitel. Pokud prodejní cena osobního majetku zatíženého zástavním nebo hypotečním právem převyšuje zajištěný závazek včetně vzniklých úroků, doplní se zbytková částka k majetkové podstatě. Toto pravidlo se použije i pro vypořádání pohledávek věřitelů se zadržovacím právem či jiným zajištěním.

Věřitel, jehož pohledávka byla částečně uspokojena v hlavním řízení, v němž zahraniční soud prohlásil úpadek obchodní společnosti, se účastní rozdělení majetku ve vedlejším řízení zahájeném u bulharského soudu, pokud obchodní společnost vlastní v Bulharsku významný majetek a podíl, který by věřitel obdržel z rozdělení majetku ve vedlejším řízení, přesahuje podíl ostatních věřitelů v témže řízení. Aktiva zbývající po rozdělení majetku ve vedlejším řízení jsou převedena do aktiv v hlavním řízení.

Pohledávka, která je podmíněně odložena, se do prvotního rozdělení zařazuje jako sporná pohledávka a na distribučním účtu je vyčleněna rezerva na její vypořádání. Pohledávka je vyloučena z konečného rozdělení, pokud podmínka pro odklad stále platí. Pohledávka, která podléhá peremptorní podmínce, je však zahrnuta do rozdělení vypořádaná jako nepodmíněná pohledávka.

Na distribučním účtu jsou rovněž vyčleněny rezervy na částku pohledávky napadené občanskoprávní žalobou. Je-li napadeno pouze zajištění nebo přednost, je pohledávka předběžně zahrnuta do rozdělení jako nezajištěná pohledávka, dokud nebude ve sporu vydáno rozhodnutí, a na distribučním účtu je vyčleněna rezerva rovnající se částce, kterou by věřitel obdržel za zajištěnou pohledávku. V rámci plánu ozdravných postupů nebo při rozdělení zpeněženého majetku musí být vyčleněna rezerva na nezjištěné pohledávky napadené návrhy na konvalidaci podle článku 694 obchodního zákoníku.

Insolvenční správce na základě soudního příkazu uloží v bankách částky vyčleněné v okamžiku konečného rozdělení na neinkasované nebo sporné pohledávky. Dlužník může po úplném a konečném vypořádání svých závazků obdržet případný zbytek majetkové podstaty.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Soud nařídí skončení insolvenčního řízení v těchto případech:

• pokud do jednoho roku od zveřejnění rozhodnutí podle čl. 632 odst. 1 obchodního zákoníku (rozhodnutí o přerušení insolvenčního řízení z toho důvodu, že dostupný majetek nedostačuje k pokrytí nákladů insolvenčního řízení a nebyly uhrazeny počáteční náklady řízení) nebylo požadováno o pokračování v řízení,
• vyčerpání majetkové podstaty,
• vypořádání všech pohledávek,
• schválení plánu ozdravných postupů,
• uzavření dohody mezi dlužníkem a všemi věřiteli, kteří drží zjištěné pohledávky, pokud dohoda splňuje příslušné zákonné požadavky a nebyla podána určovací žaloba podle článku 694 obchodního zákoníku, pokud jde o neexistující zjištěnou pohledávku.

V prvních třech případech insolvenční soud v rozhodnutí o skončení řízení nařídí, aby byla obchodní společnost vymazána z obchodního rejstříku, pokud nebudou vypořádány všechny pohledávky věřitelů a v majetkové podstatě nezůstane nezpeněžený majetek. Proti rozhodnutí lze podat opravný prostředek do sedmi dnů ode dne jeho zveřejnění v obchodním rejstříku.

Insolvenční řízení není skončeno, jestliže byly závazky dlužníka zajištěny cennými papíry třetích stran a exekuční řízení týkající se cenných papírů stále probíhá nebo jestliže je dlužník účastníkem probíhajícího soudního sporu.

Podle vnitrostátního práva je restrukturalizace za účelem záchrany podniku dlužníka součástí hlavního insolvenčního řízení.

Sanace podniku představuje nezávislou volitelnou fázi insolvenčního řízení. Sanační postup vyžaduje zvláštní písemný návrh podaný k soudu, ve kterém plán ozdravných postupů navrhuje některá z následujících stran: dlužník, insolvenční správce, věřitelé, kteří drží alespoň jednu třetinu zajištěných pohledávek, věřitelé, kteří drží alespoň jednu třetinu nezajištěných pohledávek, společníci nebo akcionáři, kteří vlastní alespoň jednu třetinu vlastního kapitálu podniku dlužníka, společník s neomezeným ručením nebo dvacet procent z celkového počtu pracovníků a zaměstnanců podniku dlužníka.

Plán (nebo plány) ozdravných postupů lze navrhnout od okamžiku podání návrhu na prohlášení úpadku až do uplynutí jednoho měsíce ode dne zápisu soudního rozhodnutí o schválení seznamu zjištěných pohledávek do obchodního rejstříku. Náklady vynaložené na plán ozdravných postupů navržený dlužníkem nebo insolvenčním správcem jsou hrazeny z majetkové podstaty a ve všech ostatních případech jsou hrazeny stranou, která plán navrhla.

Obsah plánu ozdravných postupů musí splňovat požadavky stanovené v čl. 700 odst. 1 obchodního zákoníku a musí řešit otázky, jako je rozsah, v němž budou uspokojeny pohledávky zahrnuté na soudem schválené seznamy k datu navržení plánu; způsob a časový rámec pro uspokojení každé třídy pohledávek; záruky za úhradu sporných nezjištěných pohledávek, u nichž k datu navržení plánu probíhají soudní spory; podmínky, za nichž jsou společníci ve veřejných obchodních nebo komanditních společnostech zcela nebo částečně zproštěni odpovědnosti; rozsah, v jakém by byly pohledávky jednotlivých tříd věřitelů uspokojeny ve srovnání s majetkem, který by získali v rámci rozdělení podle obecného postupu stanoveného zákonem; záruky poskytnuté každé třídě věřitelů v souvislosti s prováděním plánu; řídicí, organizační, právní, finanční, technická a jiná opatření, která mají být přijata za účelem provádění plánu, a dopad plánu na pracovníky a zaměstnance podniku dlužníka. Plán ozdravných postupů může dále stanovit navrhovaná opatření nebo transakce, jejichž cílem je obnovit životaschopnost podniku, včetně prodeje celého podniku nebo jeho části, podmínky a způsob, jakým má být prodej uskutečněn, kapitalizaci dluhu, novaci závazků nebo jiné úkony a transakce (plán výslovně vylučuje možnost prodeje majetku provozovatelů vodárenských a kanalizačních služeb nutného k jejich primárnímu provozu, dokud není v příslušné oblasti určen nový provozovatel těchto služeb), jmenování dozorčího orgán s pravomocí vykonávat kontrolu nad činností dlužníka po dobu trvání plánu ozdravných postupů nebo dobu kratší, odklad plateb nebo prodloužení splatnosti, úplné nebo částečné oddlužení, restrukturalizaci společnosti nebo jiné úkony a transakce.

Pokud plán splňuje zákonem stanovené požadavky (čl. 700 odst. 1 obchodního zákoníku), vydá soud rozhodnutí, kterým připustí posouzení plánu na schůzi věřitelů a nařídí, aby bylo v obchodním rejstříku zveřejněno oznámení, které stanoví datum schůze. V případě potřeby je straně, která plán navrhla, zasláno oznámení s pokynem, aby odstranila zjištěné vady. Proti rozhodnutí lze podat opravný prostředek ve lhůtě sedmi dnů.

O plánu mohou hlasovat pouze věřitelé, kteří mají zjištěné nebo nezjištěné pohledávky, nebo věřitelé, kterým soud udělil hlasovací právo. Věřitelé hlasují odděleně po jednotlivých třídách stanovených zákonem a mohou hlasovat, aniž by byli na schůzi přítomni, a to prostřednictvím notářem ověřeného zmocnění s podpisem daného věřitele. Plán je v každé třídě věřitelů přijat prostou většinou pohledávek příslušné třídy. Námitky proti schválenému plánu lze insolvenčnímu soudu podat do sedmi dnů ode dne hlasování. Námitky mohou podat i věřitelé, kteří podali návrhy na konvalidaci podle článku 694 obchodního zákoníku. Plán je zamítnut, pokud proti němu hlasovala více než polovina věřitelů, kteří mají zjištěné pohledávky, bez ohledu na třídu těchto pohledávek. Oznámení o přijetí plánu se zveřejňuje v obchodním rejstříku.

Soud plán ozdravných postupů schválí, pokud splňuje podmínky stanovené v čl. 705 odst. 1 obchodního zákoníku, tj. pokud byly splněny všechny požadavky stanovené zákonem pro jeho přijetí různými třídami věřitelů; byl přijat většinou věřitelů, kteří drží více než polovinu zjištěných pohledávek zařazených na soudem schválené seznamy; pokud plán předpokládá částečnou platbu, alespoň jedna třída věřitelů, která plán přijala, obdrží částečnou platbu; všem věřitelům téže třídy se dostane stejného zacházení, pokud se dotčení věřitelé písemně nevzdali svých námitek proti přijetí plánu; plán zajistí, aby nesouhlasící věřitel a nesouhlasící dlužník obdrželi stejnou platbu, jakou by obdrželi, kdyby byl majetek rozdělen obecným postupem stanoveným zákonem; žádný věřitel nedostane víc, než k čemu je oprávněn na základě zjištěné pohledávky; společníkům ani akcionářům nebudou vyplaceny žádné příjmy, než dojde k úplnému a konečnému vypořádání pohledávek třídy věřitelů, jejíž zájmy jsou plánem dotčeny; osobám samostatně výdělečně činným, společníkům s neomezeným ručením a jejich rodinám nebudou poskytovány žádné platby výživného převyšující částku stanovenou soudem až do úplného a konečného vypořádání pohledávek třídy věřitelů, jejíž zájmy jsou plánem dotčeny. Pokud schůze věřitelů přijala několik plánů a všechny plány splňují zákonem stanovené požadavky, soud schválí plán přijatý věřiteli, kteří drží více než polovinu zjištěných pohledávek.

Plán ozdravných postupů může být připuštěn ve vedlejším insolvenčním řízení zahájeném bulharským soudem, pokud obchodní společnost vlastní v Bulharsku významný majetek, se souhlasem insolvenčního správce v hlavním řízení, ve kterém zahraniční soud prohlásil úpadek dané obchodní společnosti.

Rozhodnutím o schválení plánu ozdravných postupů soud nařídí skončení insolvenčního řízení a jmenuje dozorčí orgán navržený v plánu nebo zvolený na schůzi věřitelů. Proti rozhodnutí o schválení plánu ozdravných postupů a rozhodnutí o zamítnutí plánu vypracovaného za účelem sanace podniku dlužníka, který byl přijat na schůzi věřitelů, lze podat opravný prostředek do sedmi dnů ode dne zápisu rozhodnutí v obchodním rejstříku.

Plán schválený soudem je závazný pro dlužníka a všechny věřitele, jejichž pohledávky vznikly před datem vydání rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení. Každý věřitel může postupem stanoveným v článku 405 občanského soudního řádu požádat o příkaz k výkonu rozhodnutí za účelem vymožení přepočtené pohledávky bez ohledu na její výši.

Pokud dlužník plán ozdravných postupů neprovádí, mohou věřitelé, kteří drží pohledávky přepočtené podle plánu, jež představují nejméně 15 % celkové výše pohledávek, nebo dozorčí orgán jmenovaný soudem, požádat soud o obnovení insolvenčního řízení bez nutnosti prokázat platební neschopnost nebo předlužení. V takovém případě není dotčen konverzní účinek plánu týkající se práv a zajištění věřitelů. V rámci obnoveného insolvenčního řízení neprobíhá žádné sanační řízení.

Pokud schválený plán ozdravných postupů předpokládá prodej celého podniku nebo jeho části, musí být dohoda o prodeji uzavřena do jednoho měsíce od data vstupu rozhodnutí o schválení plánu v platnost. V případě, že smlouva o prodeji nebude uzavřena ve lhůtě stanovené ve schváleném plánu ozdravných postupů, může každá strana do jednoho měsíce po uplynutí jednoměsíční lhůty pro uzavření smlouvy o prodeji požádat insolvenční soud, aby dohodu prohlásil za uzavřenou. Pokud žádná ze stran nepožádá o prohlášení smlouvy za uzavřenou a věřitel podá návrh, insolvenční soud opětovně zahájí řízení a prohlásí úpadek dlužníka.

Vedle přijetí plánu ozdravných postupů stanoví obchodní zákoník další možnost vyrovnání mezi dlužníkem a věřiteli. Dlužník může v kterékoli fázi řízení nezávisle uzavřít písemnou dohodu o vypořádání závazků se všemi věřiteli se zjištěnými pohledávkami, aniž by byl zastupován insolvenčním správcem. Pokud dohoda splňuje zákonem stanovené požadavky, soud pozastaví řízení, jestliže byla podle čl. 694 odst. 1 obchodního zákoníku podána určovací žaloba zpochybňující existenci zjištěných pohledávek. Proti rozsudku lze podat opravný prostředek do sedmi dnů ode dne zápisu v obchodním rejstříku.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Závěrečná schůze věřitelů přijme rozhodnutí o neprodejném osobním majetku v majetkové podstatě a může rozhodnout, že se dlužníkovi vrátí osobní majetek zanedbatelné hodnoty nebo pohledávky, které by byly nepřiměřeně obtížně vymahatelné. Insolvenční správce na základě soudního příkazu uloží v bankách částky vyčleněné v okamžiku konečného rozdělení na neinkasované nebo sporné pohledávky.

Po skončení insolvenčního řízení se zruší obecná blokace majetku a zajišťovací opatření se z úřední pravomoci vymaže ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o skončení insolvenčního řízení.

Veškeré nepřihlášené pohledávky a práva, která nebyla uplatněna v insolvenčním řízení, zanikají. Pohledávky, které nebylo možné uspokojit v rámci insolvenčního řízení, zaniknou, s výjimkou případů, kdy se řízení opětovně zahájí podle čl. 744 odst. 1 obchodního zákoníku (pokud jsou do jednoho roku ode dne, kdy bylo řízení pozastaveno, uvolněny částky vyhrazené na sporné pohledávky nebo je zjištěn majetek, který během insolvenčního řízení nebyl znám).

Pokud dlužník uzavřel dohodu o vypořádání závazků se všemi věřiteli se zjištěnými pohledávkami a insolvenční řízení bylo skončeno, mohou věřitelé požadovat nápravu v souladu s obecnými občanskoprávními pravidly, nestanoví-li obchodní zákoník jinak. Pokud dlužník nesplní dohodu o vypořádání závazků, mohou věřitelé, kteří drží nejméně 15 % celkových pohledávek, požádat o opětovné zahájení insolvenčního řízení bez nutnosti prokázat platební neschopnost nebo předlužení.

Při skončení insolvenčního řízení po schválení plánu ozdravných postupů začíná nová zákonná promlčecí lhůta podle článku 110 zákona o závazcích a smlouvách pro závazky vzniklé před datem rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení od data účinnosti rozhodnutí o schválení plánu ozdravných postupů, pokud předmětné závazky podléhají okamžitému vypořádání, nebo ode dne, kdy se závazky stanou splatné, pokud plán ozdravných postupů stanoví prodloužení jejich splatnosti. Podle článku 110 zákona o závazcích a smlouvách zanikají všechny pohledávky po uplynutí pětileté zákonné promlčecí doby, nestanoví-li zákon jinak. Pokud byl podán návrh na opětovné zahájení insolvenčního řízení, bude zákonná promlčecí lhůta pro zjištěné pohledávky pozastavena na dobu trvání řízení o opětovném zahájení. Věřitel může podat návrh na příkaz k výkonu rozhodnutí týkajícího se jeho přepočtené pohledávky na základě soudem schváleného plánu ozdravných postupů, a to bez ohledu na její výši.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Podle vnitrostátních právních předpisů náklady vzniklé v insolvenčním řízení zahrnují:

• kolkovné splatné v souvislosti s úpadkovým řízením a veškeré další výdaje vzniklé až do okamžiku účinnosti rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení,
• odměnu insolvenčního správce,
• pohledávky pracovníků a zaměstnanců podniku dlužníka, pokud nepřestal vyvíjet obchodní činnost,
• náklady spojené s rozšiřováním, správou, oceňováním a rozdělováním majetkové podstaty,
• výživné vyplácené dlužníkovi a jeho rodině.

Kolkovné není splatné předem, pokud návrh na prohlášení úpadku podal dlužník. Kolkovné je hrazeno z majetkové podstaty při rozdělení majetku. Pokud návrh na prohlášení úpadku podal věřitel a pokud se dalším účastníkem řízení stane spoluvěřitel, vybírá se kolkovné od věřitele nebo účastníka řízení, který je spoluvěřitelem.

Pro účely zahájení insolvenčního řízení, pokud dostupná aktiva dlužníka nedostačují k pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nebo pokud je během insolvenčního řízení zjištěno, že dostupná aktiva dlužníka nedostačují k pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, soud určí částku, kterou má dlužník nebo věřitel v určité lhůtě stanovené soudem zaplatit předem. Počáteční náklady insolvenčního řízení stanoví soud, přičemž přihlédne k aktuální odměně předběžného insolvenčního správce a odhadovaným nákladům insolvenčního řízení. Je-li dlužník obchodní společností, soud rozhodne o záloze na hrazení výdajů, přičemž přihlédne k majetku společníků s neomezeným ručením.

Po zahájení jsou náklady insolvenčního řízení hrazeny z majetkové podstaty. Za tímto účelem může soud vydat příkaz, kterým zmocní insolvenčního správce, aby provedl nezbytný prodej.

Pokud je řízení ve fázi rozšiřování majetkové podstaty, nehradí se kolkovné předem. Kolkovné se nevybírá, pokud jsou okolnosti týkající se úpadku zapsány do obchodního rejstříku na základě soudních rozhodnutí a příkazů a při zápisu a výmazu obstavení nebo obecné blokace majetku.

V řízení zahájeném na návrh ke zrušení transakce na základě článků 645, 646 a 647 obchodního zákoníku a článku 135 zákona o závazcích a smlouvách se kolkovné nehradí předem, bez ohledu na stupeň soudu. Je-li návrhu vyhověno, vybírá se kolkovné od účastníka řízení, který byl v soudním sporu neúspěšný. Je-li návrh zamítnut, hradí se kolkovné z majetkové podstaty. Pokud byl návrh na zrušení transakce podán insolvenčním správcem a byl zamítnut, jsou náklady insolvenčního vynaložené třetími osobami hrazeny z majetkové podstaty.

Kolkovné se nehradí předem v případě určovací žaloby podané věřitelem nebo dlužníkem podle článku 694 obchodního zákoníku. Je-li žaloba zamítnuta, musí náklady uhradit žalobce.

Pohledávka věřitele přihlášená po uplynutí zákonné lhůty jednoho měsíce, ale nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy lhůta uplynula, se doplní na seznam přihlášených pohledávek a zjistí se postupem, který stanoví zákon. Dodatečné náklady vzniklé při zjištění pohledávky hradí věřitel, který návrh podal.

Náklady vynaložené na plán ozdravných postupů navržený dlužníkem nebo insolvenčním správcem jsou hrazeny z majetkové podstaty a ve všech ostatních případech jsou hrazeny stranou, která plán navrhla. Nestanoví-li plán ozdravných postupů jinak, soud nařídí dlužníkovi, aby zaplatil kolkovné a vzniklé náklady.

Výdaje vynaložené na ochranu majetku, který je předmětem zpeněžení, dokud kupující nepřevezme jeho držbu, jsou kryty z majetkové podstaty. Výdaje vynaložené při prodeji bytového fondu vlastněného dlužníkem a pronajatého jeho pracovníkům a zaměstnancům hradí prodávající.

Při rozdělování zpeněžených aktiv jsou pohledávky na základě výdajů vynaložených v rámci insolvenčního řízení hrazeny po vypořádání zajištěných pohledávek a pohledávek, u nichž je uplatněno právo na zadržení.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Obchodní zákoník stanoví ochranná opatření, která chrání věřitele s pohledávkami vůči majetkové podstatě před úkony a transakcemi, které dlužník uskutečnil s cílem vyčerpat majetkovou podstatu a poškodit zájmy věřitelů. Zákon zavádí pojem „podezřelého období“ – nevyvratitelnou domněnku, podle níž byly zájmy věřitelů poškozeny, pokud byly během tohoto období provedeny určité úkony nebo uzavřeny určité transakce. Délka podezřelého období se liší v závislosti na druhu transakce, na kterou se právní domněnka škodlivosti vztahuje. Pro určité transakce a úkony začíná podezřelé období od data úpadku nebo předlužení, nejdříve však jeden rok před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, a končí datem rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení. V ostatních případech období trvá tři roky, dva roky nebo jeden rok před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a zahrnuje období od data podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení do data rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení. Za škodlivé se považují i některé úkony a transakce uskutečněné po datu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení v rozporu se stanoveným postupem, tj. bez předchozího souhlasu insolvenčního správce.

Druhy úkonů a transakcí, které jsou podle obchodního zákoníku považovány za škodlivé, jsou taxativně vymezeny a spadají do dvou kategorií: neplatné a neúčinné ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě.

Neplatné transakce upravuje čl. 646 odst. 1 obchodního zákoníku. Tento článek stanoví, že pro věřitele jsou neplatné následující úkony a transakce, pokud byly provedeny po datu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení v rozporu se stanoveným procesním řádem:

1. vypořádání závazku vzniklého před rozhodnutím o zahájení insolvenčního řízení;
2. zřízení zástavního nebo hypotečního práva k majetkovému právu nebo osobnímu majetku z majetkové podstaty;
3. transakce zahrnující právo nebo majetek z majetkové podstaty.

Jiné druhy škodlivých úkonů a transakcí, které mohou být prohlášeny za neúčinné, upravují ustanovení čl. 645 odst. 3, čl. 646 odst. 2 a článku 647 obchodního zákoníku a článek 135 zákona o závazcích a smlouvách. Aby byly ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě neúčinné, musí být dotyčné úkony a transakce prohlášeny za neúčinné pravomocným rozhodnutím.

Podle čl. 646 odst. 2 obchodního zákoníku mohou být pro věřitele v příslušných lhůtách prohlášeny za neúčinné následující úkony nebo transakce, které dlužník provedl nebo uzavřel po prohlášení úpadku nebo předlužení:

1. předčasné vypořádání závazku bez ohledu na způsob vypořádání do jednoho roku před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení;
2. zřízení hypotečního nebo zástavního práva k zajištění dříve nezajištěné pohledávky vůči dlužníkovi ve lhůtě jednoho roku před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení;
3. vypořádání závazku ze strany dlužníka, bez ohledu na způsob vypořádání, pokud byl závazek splatný ve lhůtě šesti měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

Pokud věřitel věděl, že dlužník je v platební neschopnosti nebo je předlužen, délka podezřelého období se v prvních dvou případech prodlužuje na dva roky a ve třetím případě na jeden rok. Znalost se předpokládá, pokud jsou dlužník a věřitel spřízněné strany nebo pokud věřitel věděl nebo mohl vědět o okolnostech, které přiměřeně odůvodňují závěr, že dlužník je v platební neschopnosti nebo je předlužen.

V prvním a třetím případě se nelze dovolávat neúčinnosti, pokud je závazek vypořádán v průběhu běžné činnosti dlužníka a pokud:

• je v souladu s podmínkami dohodnutými mezi stranami a je vypořádán současně s poskytnutím zboží nebo služeb rovnocenné hodnoty dlužníkovi nebo do 30 dnů ode dne, kdy se stal závazek splatný, nebo
• po provedení platby věřitel poskytl dlužníkovi zboží nebo služby rovnocenné hodnoty.

Neúčinnosti se v druhém případě nelze dovolávat, pokud bylo zřízeno zástavní nebo hypoteční právo:

• před nebo současně s poskytnutím půjčky dlužníkovi;
• s cílem nahradit jiné věcné zajištění, které nesmí být prohlášeno neúčinným podle pravidel stanovených v oddíle I kapitole 41 obchodního zákoníku;
• s cílem zajistit půjčku poskytnutou za účelem nabytí majetku zatíženého zástavním nebo hypotečním právem.

Neplatností podle čl. 646 odst. 2 obchodního zákoníku nejsou dotčena práva nabytá v dobré víře třetími osobami před podáním návrhu, kterým byla podána žaloba na zrušení transakce. Zlý úmysl se předpokládá, dokud není prokázán opak, jestliže je třetí osoba spřízněna s dlužníkem nebo osobou, s níž dlužník jednal.

Veřejnoprávní a soukromoprávní pohledávky vlády podléhající soukromoprávnímu vymáhání, které dlužník uhradil, nesmí být ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě prohlášeny za neplatné podle pravidel a postupu uvedených výše.

Podle čl. 647 odst. 1 obchodního zákoníku mohou být ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě prohlášeny za neplatné následující úkony a transakce dlužníka, pokud byly provedeny ve stanovených lhůtách:

1. bezúplatné transakce kromě běžných darů uzavřené se stranou spřízněnou s dlužníkem ve lhůtě tří let před datem podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení;
2. bezúplatné transakce uzavřené ve lhůtě dvou let před datem podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení;
3. podhodnocené transakce uzavřené ve lhůtě dvou let před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, avšak nikoliv před prohlášením platební neschopnosti nebo předlužení;
4. hypotéky, zástavy nebo osobní zajištění zřízené k závazkům třetích stran ve lhůtě jednoho roku před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, avšak nikoliv před prohlášením platební neschopnosti nebo předlužení;
5. hypotéky, zástavy nebo osobní zajištění zřízené k závazkům třetích stran ve prospěch věřitele spřízněného s dlužníkem ve lhůtě dvou let před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, avšak nikoliv před prohlášením platební neschopnosti nebo předlužení;
6. transakce poškozující věřitele a uzavřené se stranou spřízněnou s dlužníkem ve lhůtě dvou let před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

Ustanovení čl. 647 odst. 1 zákona o společnostech se vztahuje i na úkony a transakce, které dlužník provedl nebo uzavřel v období mezi podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a datem rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení. Prohlášením neplatnosti nejsou dotčena práva nabytá v dobré víře třetími stranami za protiplnění před podáním návrhu.

Započtení pohledávek může být také ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě zrušeno, pokud věřitel nabyl pohledávky a vznikl mu závazek před datem rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, přičemž věřitel v okamžiku nabytí pohledávky nebo vzniku závazku věděl, že dlužník je platebně neschopný nebo předlužený nebo že byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení.

Bez ohledu na dobu, kdy vzájemné závazky vznikly, započtení pohledávek, které dlužník provede po prohlášení platební neschopnosti nebo předlužení, nejdříve však jeden rok před datem podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení, je ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě neplatné, vyjma té části závazku, kterou by věřitel obdržel v okamžiku rozdělení po zpeněžení majetku.

Článek 135 zákona o závazcích a smlouvách upravuje žaloby, které může insolvenční správce nebo věřitel podat na neplatnost škodlivých úkonů dlužníka, pokud byl škodlivý účinek těchto úkonů dlužníkovi znám. Pokud je úkon motivován ziskem, předpokládá se, že strana, s níž dlužník jedná, ví o příslušné újmě. Neplatností nejsou dotčena práva nabytá v dobré víře třetími osobami za úplatu před podáním návrhu, kterým byla podána žaloba na zrušení transakce. Znalost se předpokládá, dokud není prokázán opak, jestliže je třetí osoba manželem/manželkou, předkem, potomkem nebo sourozencem dlužníka. Je-li úkon proveden před vznikem pohledávky, je neplatný pouze tehdy, pokud jej provedl dlužník nebo strana, s níž dlužník jednal, s úmyslem poškodit věřitele.

Insolvenční správce nebo, pokud tak insolvenční správce neučiní, kterýkoli věřitel s pohledávkami vůči majetkové podstatě může podat žalobu na neplatnost nebo zneplatnění úkonů nebo transakcí ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě a žaloby na plnění za účelem rozšíření majetkové podstaty. Pokud pohledávku přihlásí věřitel, soud bez návrhu stanoví insolvenčního správce spolužalobcem. Pokud je pohledávka přihlášena věřitelem, nebude povoleno druhé přihlášení téže pohledávky. Druhý věřitel však může požádat soud, aby jej před prvním projednáním věci stanovil spolužalobcem. Pravomocný rozsudek je platný a účinný pro dlužníka, insolvenčního správce a všechny věřitele.

Pokud soud prohlásí transakci za od počátku neplatnou ve vztahu k věřitelům s pohledávkami vůči majetkové podstatě, majetek poskytnutý třetí stranou se vrátí, a jestliže tento majetek není zařazen do majetkové podstaty nebo existuje peněžní závazek, je třetí strana určena jako věřitel v řízení.

Žaloba na zrušení transakce podaná insolvenčním správcem v hlavním nebo vedlejším insolvenčním řízení, v němž zahraniční soud prohlásil úpadek obchodní společnosti, nebo ve vedlejším řízení zahájeném bulharským soudem, má-li obchodník v Bulharsku významný majetek, se považuje za podanou v obou řízeních.

Právní rámec

Základní úprava insolvenčního řízení v České republice je obsažena v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), přičemž podpůrně se uplatní zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Dalším významným předpisem je zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, který (vedle úpravy v insolvenčním zákoně) dotváří právní rámec profese insolvenčního správce.

Aktuální znění těchto předpisů lze nalézt zde.

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení lze zahájit proti fyzickým i právnickým osobám bez ohledu na to, zda jde o podnikatelské subjekty.

Jednotlivé druhy insolvenčního řízení (konkurs, reorganizace, oddlužení) se liší, pokud jde o to, jakým subjektům jsou určeny. Zatímco konkurs může být zahájen vůči všem subjektům, reorganizace je zaměřena výlučně na podnikatele a oddlužení především na nepodnikatelské subjekty (v podrobnostech viz níže).

Insolvenční řízení nelze zahájit proti státu, územnímu samosprávnému celku, politickým stranám a hnutím v době voleb a dalším vybraným subjektům převážně veřejnoprávní povahy. Zvláštní pravidla se uplatní pro finanční instituce a pojišťovny.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Stav úpadku či hrozícího úpadku

Insolvenční řízení je soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Základním předpokladem je tedy existence úpadku nebo hrozícího úpadku.

Dlužník je v úpadku, jestliže (kumulativní podmínky):

• má více věřitelů,
• má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti,
• tyto závazky není schopen plnit.

Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky zejména tehdy, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Dlužník, který je podnikatelem (ať právnickou, nebo fyzickou osobou), je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Druhy insolvenčního řízení

České právo rozlišuje tři základní způsoby řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení:

• konkurs,
• reorganizaci,
• oddlužení.

Insolvenční zákon dává na výběr, která z možných variant řešení úpadku bude pro konkrétního dlužníka vhodná, přičemž počítá nejen s likvidačními postupy (konkurs), ale rovněž s prvkem sanačním (reorganizace a oddlužení). Výběr vhodného způsobu řešení dlužníkova úpadku má být přitom veden zájmem na co nejvyšší míře uspokojení věřitelů.

Konkurs je obecný způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak. Tento způsob řešení úpadku se použije vždy, pokud není možné použít reorganizaci nebo oddlužení jakožto postupů vůči dlužníkovi mírnějších, nebo v případě, že v řízení vyjde najevo, že v takovém způsobu řešení úpadku nelze pokračovat.

Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem, přičemž reorganizace se týká jeho závodu. Předpokládá zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova závodu, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto závodu podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.

Oddlužení je způsob řešení úpadku nebo hrozícího úpadku určený pro dlužníky, kteří jsou fyzickými osobami (podnikajícími i nepodnikajícími) a v případě právnických osob zároveň nejsou podnikateli. Tento způsob řešení úpadku ve zvýšené míře zohledňuje sociální aspekty před hledisky ekonomickými. Má umožnit dlužníkovi „nový start“ a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu. Obecně se u dlužníka vyžaduje alespoň schopnost hradit v plné výši odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, zároveň minimálně stejnou částku ostatním věřitelům a k tomu ještě v plné výši pohledávky na výživném ze zákona a odměnu sepisovatele. Určitým kategoriím dlužníků (starobním či invalidním důchodcům či dlužníkům schopným dosáhnout stanovené procentuální míry uspokojení věřitelů) lze přiznat oddlužení ve zkrácené době oddlužení. U zajištěných věřitelů se počítá s uspokojením ze zajištění. Současně je cílem také snížit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kdo se ocitli v sociální krizi. Oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty, nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

Kdo je oprávněn podat insolvenční návrh

Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh. Zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel. Jde-li o insolvenční návrh v případě hrozícího úpadku, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Dlužník, který je podnikatelem (ať už osobou fyzickou, nebo právnickou), je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku.

Zahájení konkursu

Insolvenční soud rozhodne o prohlášení konkursu samostatným rozhodnutím, nebo toto rozhodnutí ve výjimečných případech spojí s rozhodnutím o úpadku (a to za předpokladu, že dlužníkem je osoba, u které je vyloučena možnost reorganizace nebo oddlužení). Účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.

Zahájení reorganizace

Reorganizace je zahájena na základě povolení insolvenčního soudu, který o povolení rozhoduje na návrh dlužníka nebo přihlášeného věřitele.

Podmínkou pro povolení reorganizace je, že (alternativně):

• celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50 000 000 Kč, nebo
• dlužník zaměstnává nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru, nebo
• dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek

Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu.

Jsou-li splněny zákonné podmínky, insolvenční soud reorganizaci povolí; odvolání proti takovému rozhodnutí není přípustné.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace, a) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) který znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení reorganizace bylo již dříve rozhodnuto, anebo c) který podal věřitel, jestliže jej neschválí schůze věřitelů. Odvolání proti rozhodnutí může podat pouze osoba, která návrh podala.

Zahájení oddlužení

Návrh na povolení oddlužení podává dlužník, a to na předepsaném formuláři a případně spolu s insolvenčním návrhem (pokud insolvenční řízení nebylo zahájeno na návrh věřitele). Platí omezení, dle kterého návrh na povolení oddlužení podává za dlužníka advokát, notář, soudní exekutor, insolvenční správce nebo veřejně prospěšná akreditovaná osoba. Dlužník je oprávněn tento návrh podat sám tehdy, absolvoval-li právnické či ekonomické vysokoškolské vzdělání.

Návrh na povolení oddlužení a jeho přílohy musí obsahovat zejména údaje o minulých a očekávaných budoucích příjmech dlužníka, seznam majetku a čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z insolvenčního zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši.

Jsou-li splněny podmínky, insolvenční soud rozhodne o povolení oddlužení. Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr nebo že dlužník není schopen splácet tzv. minimální splátku. Minimální splátkou musí dojít k plnému uhrazení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, dlužného i průběžného výživného, odměny osobě sepisující návrh na povolení oddlužení a dále též určitou částku běžným nezajištěným věřitelům. Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Insolvenční soud dále zamítne návrh na povolení též v případě, jestliže bylo dlužníku a) v posledních 10 letech přiznáno oddlužení, b) v posledních 5 letech ukončeno oddlužení z důvodu nepoctivého záměru, nebo c) v posledních 3 měsících zastaveno řízení z důvodu zpětvzetí návrhu dlužníkem. K zamítnutí z výše uvedených důvodů nedochází, jestliže se dlužník zavázal z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutým plněním. Proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu se může odvolat pouze dlužník.

Kdy nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení

Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (viz níže), a trvají do skončení insolvenčního řízení, nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak.

Předběžná opatření před vydáním rozhodnutí o úpadku

Předběžné opatření v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Takovým předběžným opatřením může insolvenční soud mimo jiné:

• ustanovit předběžného správce,
• omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení,
• uložit některým insolvenčním navrhovatelům složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy vzniklé dlužníku.

Insolvenční rejstřík

Publicita insolvenčního řízení je zajišťována prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který spravuje Ministerstvo spravedlnosti. Jde o elektronický informační systém veřejné správy dostupný ze stránky https://isir.justice.cz.

Základní úlohou insolvenčního rejstříku je zajistit maximální míru publicity o insolvenčních řízeních a umožnit sledování jejich průběhu. Prostřednictvím rejstříku jsou zveřejňována rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, podání, která se vkládají do soudního spisu, a další informace, pokud tak stanoví insolvenční zákon nebo o tom rozhodne insolvenční soud.

Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný (s výjimkou některých údajů) a každý má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy.

Kromě informační funkce má insolvenční rejstřík zásadní význam při doručování písemností, je totiž nástrojem pro doručování většiny soudních rozhodnutí a jiných písemností. V insolvenčním rejstříku se zahájení insolvenčního řízení oznamuje vyhláškou obecně do dvou hodin od podání návrhu (resp. do dvou hodin v rámci pracovní doby soudu). Následně se v insolvenčním rejstříku zveřejňují veškerá rozhodnutí soudu a další písemnosti. Každý tak může mít přehled o insolvenčních řízeních, která se v České republice vedou.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Majetková podstata

Jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí.

Je-li dlužník spoluvlastníkem výše uvedeného majetku, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Takový majetek náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních jednání. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka.

Není-li v zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu tvoří zejména peněžní prostředky, věci movité a nemovité, závod, soubor věcí a věci hromadné, vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry, obchodní podíly, dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, dlužníkova mzda, plat, pracovní odměna a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu. Majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody a užitky uvedeného majetku.

Nestanoví-li zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Tuto problematiku upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly (zejména běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce, zvířata chovaná jako společník člověka). Věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou. Nestanoví-li zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří též majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen (například účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z rozpočtu územního samosprávního celku nebo státního fondu).

Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení

Pokud jde o majetek, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení, v zásadě platí, že se zahrne do majetkové podstaty; podle konkrétního způsobu řešení úpadku toto může být modifikováno. S majetkem v majetkové podstatě může dlužník nakládat jen ve shodě s omezeními podle konkrétní fáze insolvenčního řízení a podle způsobu řešení úpadku.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Poslání a postavení insolvenčního správce

Hlavním posláním insolvenčního správce je nakládání s majetkovou podstatou dlužníka, řešení incidenčních a dalších sporů. Cílem činností insolvenčního správce je dosáhnout poměrného, rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

V rámci konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova závodu, vedení účetnictví a plnění daňových povinností. Jeho úkolem je zpravidla zpeněžení majetkové podstaty.

V rámci reorganizace insolvenční správce především vykonává dohled nad činností dlužníka s dispozičními oprávněními, pokračuje ve zjišťování majetkové podstaty a jejím soupisu, vede incidenční spory, sestavuje a doplňuje seznam věřitelů a podává zprávy věřitelskému výboru. Na insolvenčního správce také přechází působnost valné hromady nebo členské schůze dlužníka.

V rámci oddlužení insolvenční správce vykonává spolu s insolvenčním soudem a věřiteli dohled nad dlužníkem a jeho činností, zpeněžuje dlužníkův majetek nebo mezi věřitele rozvrhuje jednotlivé měsíční úhrady ze splátkového kalendáře.

Postavení dlužníka

V rámci konkursu ztrácí dlužník oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i oprávnění k výkonu dalších práv a plnění povinností souvisejících s majetkovou podstatou. Tato oprávnění přecházejí na insolvenčního správce. Právní jednání v uvedených záležitostech, které dlužník učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, jsou proti jeho věřitelům ze zákona neúčinné.

V rámci reorganizace zůstávají dlužníkovi dispoziční oprávnění, avšak s omezeními. Právní jednání, která mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam, činí dlužník s dispozičními oprávněními jen se souhlasem věřitelského výboru. Porušení této povinnosti má za následek odpovědnost dlužníka za škodu nebo jinou újmu, kterou tím věřitelům nebo třetím osobám způsobil; členové statutárního orgánu dlužníka za takto způsobenou škodu nebo jinou újmu ručí společně a nerozdílně. Za právní jednání, která mají zásadní význam, se považují jednání, jejichž důsledkem se významně změní hodnota majetkové podstaty nebo postavení věřitelů anebo míra uspokojení věřitelů. Na insolvenčního správce přechází působnost valné hromady nebo členské schůze dlužníka.

V rámci oddlužení rovněž zůstávají dlužníkovi dispoziční oprávnění, avšak s omezeními. Dlužník se nachází pod dohledem insolvenčního soudu, insolvenčního správce a věřitelů.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Obecná úprava započtení pohledávek je obsažena v občanském zákoníku. Základním pravidlem je, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

V rámci insolvenčního řízení platí, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení (dle občanského zákoníku) byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li v insolvenčním zákoně stanoveno jinak (např. u prodloužení lhůty u pohledávek vznikajících při nájmu bytu).

Započtení v rámci insolvenčního řízení není předně přípustné, jestliže dlužníkův věřitel

• se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo
• získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním jednáním, nebo
• v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, nebo
• dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele, anebo
• v případech stanovených předběžným opatřením insolvenčního soudu.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Smlouvy o vzájemném plnění

Pokud je dlužník v okamžiku prohlášení konkursu nebo povolení reorganizace či oddlužení smluvní stranou smlouvy o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí, která v době prohlášení konkursu nebo povolení reorganizace či oddlužení ještě nebyla zcela splněna ani dlužníkem, ani druhým účastníkem smlouvy, platí, že:

-          v rámci konkursu či oddlužení insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění,

-          v rámci reorganizace totéž oprávnění vykonává dlužník s dispozičními oprávněními se souhlasem věřitelského výboru.

V rámci konkursu nebo oddlužení platí, že jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu či povolení oddlužení nevyjádří tak, že smlouvu splní, odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li ve smlouvě ujednáno jinak. V rámci reorganizace platí, že dlužník s dispozičním oprávněním, který se do 30 dnů od povolení reorganizace nevyjádří tak, že odmítá splnění, musí smlouvu o vzájemném plnění splnit.

Je-li druhý účastník smlouvy povinen plnit ze smlouvy jako první, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné; to neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou druhým účastníkem po zveřejnění rozhodnutí o úpadku.

Odmítne-li insolvenční správce, respektive dlužník s dispozičními oprávněními, plnění, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

Druhý účastník smlouvy se nemůže domáhat vrácení částečného plnění, k němuž došlo před rozhodnutím o úpadku proto, že za toto plnění neobdržel od dlužníka vzájemné plnění.

Fixní smlouvy

Bylo-li dohodnuto, že předmět plnění, který má tržní cenu, bude dodán v přesně určené době nebo v pevně určené lhůtě, a nastane-li doba plnění nebo uplyne-li tato lhůta teprve po prohlášení konkursu, nelze požadovat splnění závazku, nýbrž jen náhradu škody způsobené tím, že dlužník závazek nesplnil. Škodou se rozumí rozdíl mezi dohodnutou cenou a tržní cenou, která se platí ke dni účinnosti prohlášení konkursu v místě určeném smlouvou jako místo plnění. Druhý účastník smlouvy může uplatňovat náhradu škody jako věřitel přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů od prohlášení konkursu.

Smlouvy o výpůjčce

Uzavřel-li dlužník smlouvu o výpůjčce, je insolvenční správce po prohlášení konkursu oprávněn požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení.

Nájem, podnájem

Podrobnější úprava se týká nájemních a podnájemních smluv. Mimo jiné zde platí, že insolvenční správce po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět nájemní smlouvu nebo podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na dobu určitou; výpovědní lhůta však nesmí být delší než 3 měsíce. Ustanovení občanského zákoníku o tom, v kterých případech a za jakých podmínek může pronajímatel vypovědět nájem bytu, tím nejsou dotčena.

Dlužníkovy návrhy smluv při konkursu dosud nepřijaté druhou stranou

Prohlášením konkursu zanikají, pokud se týkají majetkové podstaty, dosud nepřijaté dlužníkovy návrhy na uzavření smlouvy a dlužníkovo přijetí návrhů smluv, pokud na jejich základě již smlouva nevznikla. Návrhy smluv, které dlužník v době prohlášení konkursu ještě nepřijal, může přijmout jen insolvenční správce.

Výhrada vlastnictví

Jestliže dlužník před prohlášením konkursu věc prodal s výhradou vlastnictví a kupujícímu ji předal, může kupující věc vrátit nebo trvat na smlouvě. Jestliže dlužník před prohlášením konkursu koupil a převzal věc s výhradou vlastnictví, aniž by k ní nabyl vlastnické právo, nemůže prodávající uplatňovat vrácení věci, jestliže insolvenční správce splní povinnosti podle smlouvy bez zbytečného odkladu poté, co k tomu byl prodávajícím vyzván.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:

• pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou,
• právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených insolvenčním zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení,
• výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; pro pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené však lze provést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu a s omezeními tímto rozhodnutím založenými,
• nelze uplatnit dohodou věřitele a dlužníka založené právo na výplatu srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Není-li stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Zásady související s účastí věřitelů

Insolvenční řízení spočívá mimo jiné na následujících zásadách, které se dotýkají účasti věřitelů:

• insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů,
• věřitelé, kteří mají podle zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti,
• nestanoví-li zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce,
• věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Věřitelské orgány

Věřitelskými orgány jsou:

• schůze věřitelů,
• věřitelský výbor (nebo zástupce věřitelů).

Schůzi věřitelů přísluší volba a odvolání členů věřitelského výboru a jeho náhradníků (nebo zástupce věřitelů). Schůze věřitelů si může vyhradit cokoli, co patří do působnosti věřitelských orgánů. Není-li ustanoven věřitelský výbor ani zástupce věřitelů a není-li v zákoně stanoveno jinak, vykonává schůze věřitelů i jejich působnost.

Je-li přihlášených věřitelů více než 50, je schůze věřitelů povinna ustanovit věřitelský výbor. Není-li povinná, může jej nahradit zástupcem věřitelů.

Věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou věcí, které patří do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze věřitelů vyhradila. Věřitelský výbor zejména dohlíží na činnost insolvenčního správce a je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu insolvenčního řízení. Věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení. Ustanovení o věřitelském výboru platí pro zástupce věřitelů obdobně.

Kategorie věřitelů

Zákon rozlišuje zajištěné a nezajištěné věřitele.

Zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem náležícím do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva, postoupením pohledávky k zajištění nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

Zajištěným věřitelům je dána možnost významně ovlivňovat průběh insolvenčního řízení. Pro přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku (konkursem nebo reorganizací) dlužníka – podnikatele, u kterého je podle insolvenčního zákona přípustná reorganizace, musí na schůzi věřitelů hlasovat nejméně polovina všech přítomných zajištěných (a obdobně i nezajištěných) věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, ledaže pro ně hlasovalo nejméně 90 % všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek. Zajištěný věřitel má dále možnost udělovat osobě s dispozičními oprávněními pokyny při správě předmětu zajištění, kterými je tato osoba vázána, směřují-li k řádné správě. Insolvenční správce je též vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení předmětu zajištění. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v insolvenčním řízení zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky.

Zajištění věřitelé se zásadně uspokojují ze 100 % výtěžku zpeněžení po odečtení částky připadající na odměnu správce a nákladů na správu a zpeněžení, a to kdykoliv v průběhu řízení. Respektuje se přitom doba vzniku zajištění. Neuspokojená část pohledávek zajištěných věřitelů v konkursu nezaniká, nýbrž se uspokojuje poměrně vedle pohledávek nezajištěných věřitelů.

Nezajištění jsou všichni ostatní věřitelé. Jejich postavení v insolvenčním řízení je slabší a očekávaná výše uspokojení pohledávek plynoucí ze statistických dat je zpravidla podstatně nižší.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Insolvenční správce může používat majetek v majetkové podstatě v rámci konkursu. Zde na něj přechází oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova závodu, vedení účetnictví a plnění daňových povinností. Jeho úkolem je zpravidla zpeněžení majetkové podstaty.

V rámci reorganizace a oddlužení tato práva, byť s významnými omezeními, zůstávají dlužníkovi.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené mohou být hrazeny v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Rozlišujeme:

• pohledávky za majetkovou podstatou, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria (zejména náhrada hotových výdajů a odměna předběžného správce, likvidátora dlužníka a členů věřitelského výboru, pohledávky věřitelů z úvěrového financování)
• pohledávky za majetkovou podstatou, které vznikly po rozhodnutí o úpadku (zejména hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění)
• pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (zejména pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pohledávky věřitelů na výživném ze zákona)

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Přihlašování pohledávek

Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu na předepsaném formuláři od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku, která činí pro všechny způsobu řešení úpadku shodně 2 měsíce. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět.

Přihláška pohledávky musí obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Pohledávku je nutné vždy vyčíslit v penězích, i když jde o pohledávku nepeněžitou. K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

Za správnost údajů uvedených v přihlášce pohledávky odpovídá věřitel. Insolvenční soud na návrh insolvenčního správce může sankcionovat nadhodnocení skutečné výše přihlášené pohledávky (o více než 100 %) uložením povinnosti zaplatit ve prospěch majetkové podstaty částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převyšovala rozsah, ve kterém byla zjištěna.

K věřitelovu právu na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění se nepřihlíží, pokud byla přihlášena v jiném pořadí, než v jakém měla být, nebo pokud při jejím přezkoumání vyjde najevo, že míra jejího zajištění byla nadhodnocena o více než 100 %. I v tomto případě může být věřitel insolvenčním soudem penalizován uložením povinnosti zaplatit (peněžní) částku, a to ve prospěch zajištěných věřitelů, kteří přihlásili pohledávku se zajištěním ke stejnému majetku. Její výši insolvenční soud určí se zřetelem ke všem okolnostem uplatnění a přezkoumání práva na uspokojení ze zajištění, maximálně však do výše, o kterou hodnota zajištění uvedená v přihlášce převýšila hodnotu zjištěného zajištění.

Přezkum přihlášených pohledávek

Podané přihlášky pohledávek nejprve přezkoumá insolvenční správce. Ten je posuzuje zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále insolvenční správce vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. V případě potřeby provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které jsou povinny mu ji poskytnout.

Má-li přihláška pohledávky vady nebo je-li neúplná, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží, o čemž musí být věřitel poučen.

Insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U pohledávek, které insolvenční správce popírá, to výslovně uvede. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění.

Seznam přihlášených pohledávek zveřejní insolvenční soud v insolvenčním rejstříku přede dnem konání přezkumného jednání. Insolvenční soud dále bez zbytečného odkladu zveřejní v insolvenčním rejstříku každou změnu seznamu přihlášených pohledávek.

Přezkoumání přihlášených pohledávek poté probíhá na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem. Termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. Věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Nemůže však měnit důvod vzniku přihlašované pohledávky nebo její pořadí.

Popření pohledávky

Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek může popřít a) insolvenční správce, b) dlužník, c) přihlášený věřitel.

Popření pohledávky věřitele ze strany jiného přihlášeného věřitele musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Podává se na předepsaném formuláři.

Insolvenční zákon rozeznává tyto druhy popření:

• popření pravosti pohledávky – namítá se, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela,
• popření výše pohledávky – namítá se, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka (ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky),
• popření pořadí pohledávky – namítá se, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo se popírá právo na uspokojení pohledávky ze zajištění (ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena).

Popře-li přihlášený věřitel pohledávku jiného přihlášeného věřitele, stávají se tito věřitelé účastníky incidenčního sporu. Insolvenčnímu správci, jenž chce být nápomocen některé ze stran incidenčního sporu, jehož se neúčastní, je k dispozici institut vedlejšího účastenství.

O otázce pravosti, výše a pořadí popřených pohledávek rozhodne insolvenční soud.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Ke zpeněžením majetkové podstaty dochází v rámci konkursu. Rozumí se jí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem poměrného uspokojení věřitelů. Zpeněžení majetkové podstaty provádí insolvenční správce, lze k němu však přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a po první schůzi věřitelů. Výjimkou jsou věci bezprostředně ohrožené zkázou či znehodnocením; výjimku i z jiných důvodů může povolit též insolvenční soud. Zpeněžením majetkové podstaty zanikají účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce a ostatní závady váznoucí na zpeněžovaném majetku, nestanoví-li zákon jinak.

Majetkovou podstatu lze zpeněžit

• veřejnou dražbou,
• prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí,
• prodejem majetku mimo dražbu,
• dražbou provedenou soudním exekutorem.

Nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení všech pohledávek, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria, pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté poměrně náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, a poté pohledávky věřitelů na výživném, a poté pohledávky na náhradu škody na zdraví. Ostatní pohledávky se uspokojí poměrně.

Po nabytí právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Na základě toho vydá insolvenční soud rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna. Před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení, a to

• pohledávky za majetkovou podstatou – hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka, daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění apod.,
• pohledávky jím postavené na roveň - pracovněprávní pohledávky zaměstnanců dlužníka, pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví, pohledávky státu apod.,
• zajištěné pohledávky.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Ukončení konkursu

V závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Konečná zpráva insolvenčního správce musí podat celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků. Konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce. Současně s konečnou zprávou insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů.

Insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené. O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční soud následně vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna. V rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud insolvenčnímu správci lhůtu k jeho splnění; lhůta nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci tohoto usnesení.

Konkursní řízení je ukončeno tak, že po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu. Soud rozhodne o zrušení konkursu i v některých dalších případech stanovených zákonem, jako je mj. okolnost, že je zjištěno, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, insolvenční řízení končí.

Ukončení reorganizace

Reorganizace končí rozhodnutím insolvenčního soudu, kterým soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí. Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání.

Reorganizace může skončit také rozhodnutím insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs, k čemuž dochází v zákonem stanovených případech, které se týkají zejména problémů při schvalování a dodržování reorganizačního plánu. O přeměně reorganizace v konkurs nemůže insolvenční soud rozhodnout, jestliže reorganizační plán byl v podstatných bodech splněn. Proti rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs se mohou odvolat dlužník, navrhovatel reorganizace, insolvenční správce a věřitelský výbor. Rozhodnutím insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu, pokud insolvenční soud ve svém rozhodnutí nestanoví podmínky této přeměny jinak.

Ukončení oddlužení

Oddlužení končí rozhodnutím insolvenčního soudu, kterým soud vezme na vědomí splnění oddlužení, jinak rozhodne o nesplnění oddlužení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat dlužník, insolvenční správce a věřitelé. Jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

Oddlužení může skončit také tak, že soud schválené oddlužení zruší. Současně rozhodne buď o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, nebo insolvenční řízení zastaví, je-li dlužník zcela nemajetný. Ke zrušení schváleného oddlužení dochází v zákonem stanovených případech, které se týkají zejména neplnění podmínek oddlužení ze strany dlužníka.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

V případě konkursu vedeného na majetek fyzické osoby (kdykoli po zrušení konkursu) nebo právnické osoby (do okamžiku jejího zániku na základě výmazu z veřejného rejstříku) může po zrušení konkursu dojít k nařízení exekuce nebo výkonu rozhodnutí pro zjištěnou pohledávku nepopřenou dlužníkem a neuspokojenou v průběhu konkursního řízení. Při podání návrhu na výkon rozhodnutí je třeba předložit toliko přezkumný list a protokol o přezkoumání předmětné pohledávky v rámci konkursního řízení. Toto právo se promlčí za deset let od zrušení konkursu, promlčecí doba počíná běžet dnem nabytí právní moci usnesení o zrušení konkursu.

V případě reorganizace platí, že po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dlužníku nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávky, stanovené reorganizačním plánem. Byla-li však tato pohledávka popřena, lze výkon rozhodnutí nebo exekuci vést pouze v případě právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění této pohledávky; toto rozhodnutí musí být k návrhu přiloženo.

V případě oddlužení platí, že po skončení oddlužení a přiznání osvobození od placení zbývajících pohledávek není možné uplatnit zbývající pohledávky věřitelů ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci. Zde je lhostejné, zda byl věřitel v oddlužení částečně uspokojen, nebo zda nepřihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení vůbec.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Náklady – zahrnující zejména odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce – by se měly pokrýt z majetkové podstaty, tj. měly by jít za dlužníkem.

Jelikož majetková podstata k pokrytí nákladů vždy nestačí, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Zákon stanoví horní hranici možné výše zálohy. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Nestačí-li k uhrazení nákladů majetková podstata, hradí se zbývající část ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, tj. na účet navrhovatele.

Nestačí-li k uhrazení nákladů ani záloha, náklady zaplatí stát, nejvýše však 50000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Neúčinnými jsou právní jednání, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní jednání se považuje též dlužníkovo opomenutí. Mezi těmito neúčinnými jednáními se rozlišují tři kategorie: a) právní jednání bez přiměřeného protiplnění, b) zvýhodňující právní jednání, v jejichž důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu, c) právní jednání, kterými dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Neúčinnost dlužníkových právních jednání, včetně těch, které insolvenční zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním jednáním (odpůrčí žaloba), nestanoví-li insolvenční zákon jinak. Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Dlužníkovo plnění z neúčinných právních jednání náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno.

Neúčinností právního jednání není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních jednání náleží do majetkové podstaty. Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního jednání, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního jednání týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění. V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního jednání pouze insolvenční soud. Je-li pravomocným rozhodnutím následně zjištěna neplatnost právního jednání týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním zpět do majetkové podstaty.

Byla-li neplatnost právního jednání týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka zjištěna rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci před zahájením insolvenčního řízení, považuje se právní jednání, jehož se rozhodnutí týká, za neplatné i v insolvenčním řízení.

Zvláštní pravidla týkající se některých kategorií pohledávek

Zvláštní pravidla se uplatní pro následující kategorie pohledávek:

• pohledávky za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria,
• pohledávky za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku,
• pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou,
• podřízené pohledávky,
• pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu,
• pohledávky zcela vyloučené z uspokojování v insolvenčním řízení.

Úvod

Právní úpravu insolvence a insolvenčního řízení v Německu stanoví insolvenční řád (Insolvenzordnung – „InsO“), který vstoupil v platnost dne 1. ledna 1999. Insolvenční řád se od ostatních procesních řádů liší v tom, že obsahuje nejen procesní, ale i hmotněprávní ustanovení. Například ustanovení, která určují účinky zahájení insolvenčního řízení, jsou ustanovení hmotněprávní (§ 80 až 147 InsO).

Primárním cílem insolvenčního řádu je kolektivní uspokojení věřitelů dlužníka, a to buď zpeněžením majetku dlužníka a rozdělením výtěžku, nebo dosažením alternativního vypořádání stanoveného v insolvenčním plánu, zejména s cílem zachovat existenci podniku (§ 1 první věta InsO). „Kolektivní uspokojení“ (gemeinschaftliche Befriedigung) znamená, že věřitelé v zásadě dosáhnou uspokojení svých nároků v poměru ke svým příslušným pohledávkám. Kromě toho má insolvenční řízení poskytnout čestným dlužníkům příležitost zbavit se jejich zbývajících dluhů (§ 1 druhá věta InsO).

Formativní zásadou německého insolvenčního řízení je kromě zásady rovného zacházení s věřiteli zásada autonomie věřitelů (Gläubigerautonomie). Věřitelé mají rozsáhlá práva z hlediska stanovení podoby řízení, zejména pokud jde o způsob, jakým bude zpeněžen majetek dlužníka. Konkrétní forma insolvenčního řízení je rovněž ponechána na uvážení věřitelů. Kromě tzv. „standardního řízení“ totiž insolvenční řád umožňuje, aby zajištění a běžní věřitelé uplatnili svou autonomii vypracováním insolvenčního plánu, který se bude odchylovat od ustanovení insolvenčního řádu a bude upravovat vypořádání majetkové podstaty, rozdělení mezi dotčené strany, průběh insolvenčního řízení a závazky dlužníka po ukončení insolvenčního řízení. Insolvenční plán je mimořádně důležitý v případě reorganizace podniku, ačkoli může stanovit i rámec likvidace podniku.

Německý zákon o insolvenčním řízení je charakterizován i zásadou jednotnosti. To znamená, že zákon o reorganizaci a likvidaci (Gesetz für Sanierung und Liquidation) nestanoví žádné samostatné druhy řízení. Likvidaci i reorganizaci lze provést ve standardním řízení nebo postupem insolvenčního plánu.

Při jakékoli reorganizaci podniku je rovněž třeba věnovat pozornost zákonu o stabilizačním a restrukturalizačním rámci pro podniky (Gesetz über den Stabilisierungs- und Restrukturierungsrahmen für Unternehmen, nazývanému také Unternehmensstabilisierungs- und -restrukturierungsgesetz, neboli StaRUG), který vstoupil v platnost 1. ledna 2021. Zákon StaRUG nabízí celou škálu nástrojů, jejichž cílem je umožnit podniku, který se dostal do potíží, ale ještě není v platební neschopnosti nebo není předlužený, aby provedl reorganizaci na základě restrukturalizačního plánu přijatého většinou věřitelů, aniž by musel podstoupit insolvenční řízení podle InsO. Od 17. července 2022 mohou být řízení podle StaRUG na žádost rovněž veřejná, tj. informace o postupu, místě a době soudních jednání a soudní rozhodnutí jsou zveřejňovány na restrukturalizačním portálu v souladu s § 84 až 86 StaRUG. Splňují rovněž podmínky pro insolvenční řízení ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (dále jen „nařízení o insolvenčním řízení“).

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení lze zahájit ohledně majetku ve vlastnictví jakékoli právnické nebo fyzické osoby, a to i tehdy, nevyvíjí-li tato osoba podnikatelskou nebo samostatně výdělečnou činnost (fyzická osoba, které takovou činnost nevyvíjí, je označována jako „spotřebitel“). Insolvenční řízení lze zahájit ohledně majetku společnosti bez právní subjektivity (např. veřejná obchodní společnost (offene Handelsgesellschaft) nebo komanditní společnosti (Kommanditgesellschaft)) nebo v případě samostatného souboru věcí, například dědictví po zemřelém. Pro právnické osoby činné podle veřejného práva platí zvláštní ustanovení § 12 insolvenčního řádu, které stanoví, že insolvenční řízení nesmí být zahájeno na majetek spolkové vlády nebo spolkové země (Land) (§ 12 odst. 1 bod 1 InsO).

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení se zahajuje pouze na návrh, a nikoli automatickým postupem orgánu veřejné správy. Návrh může podat dlužník nebo věřitel. Aby byli soud a dlužník chráněni před unáhleně podanými návrhy nebo návrhy podanými čistě s úmyslem způsobit újmu, musí při podání návrhu věřitel hodnověrně doložit, že existují důvody k prohlášení platební neschopnosti a že věřitel skutečně má vůči dlužníkovi pohledávku.

Dostane-li se do platební neschopnosti společnost s ručením omezeným, musí návrh za zahájení insolvenčního řízení podat její řídicí orgány, jinak dochází k právnímu postihu. Při nesplnění této povinnosti se mohou věřitelé domáhat nároku na náhradu škody. Jestliže dlužník v krizi svým jednáním poruší právní předpisy, může za určitých okolností vést ke vzniku trestní odpovědnosti (§ 283 a násl. trestního zákoníku (Strafgesetzbuch)).

Obecným důvodem zahájení insolvenčního řízení je platební neschopnost. Platební neschopnost je situace, kdy dlužník není schopen plnit splatné platební závazky; platební neschopnost se předpokládá zpravidla v případě, že dlužník zastavil platby (§ 17 odst. 2 InsO). Je-li dlužníkem právnická osoba nebo společnost, ve které žádný společník není fyzická osoba s neomezenou odpovědností, lze řízení zahájit i z důvodu předlužení. K předlužení dojde, jestliže majetek dlužníka již nekryje stávající závazky a v dané situaci neexistuje vysoká míra pravděpodobnosti pokračování existence podniku po dalších dvanáct měsíců (§ 19 odst. 2 InsO). Je-li vzhledem k okolnostem pokračování existence podniku vysoce pravděpodobné, je třeba toto pokračování existence vzít za základ při posuzování majetku dlužníka. Dlužník může návrh na prohlášení platební neschopnosti podat i v případě, že mu platební neschopnost hrozí (§ 18 odst. 1 InsO). Má se za to, že dlužníkovi hrozí platební neschopnost, je-li pravděpodobné, že nebude schopen plnit stávající platební závazky k datu jejich splatnosti (§ 18 odst. 2 InsO). Při posuzování toho, zda dlužníkovi hrozí platební neschopnost, se obvykle jako základ používá prognostický výhled na 24 měsíců. K zahájení insolvenčního řízení je také zapotřebí zajistit jeho financování. Návrh na zahájení insolvenčního řízení proto bude zamítnut, jestliže majetek dlužníka pravděpodobně nedostačuje na úhradu nákladů řízení (§ 26 odst. 1 první věta InsO).

Jsou-li splněny podmínky, soud, který je příslušný k insolvenčnímu řízení, neboli „insolvenční soud“ (Insolvenzgericht), vydá rozhodnutí o zahájení řízení, které se zveřejní. Zveřejnění soud provádí na této internetové stránce (http://www.insolvenzbekanntmachungen.de/). V rozhodnutí o zahájení řízení soud vyzve věřitele, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky u insolvenčního správce. Stanoví datum schůze věřitelů, na němž věřitelé na základě zprávy insolvenčního správce rozhodnou o dalším postupu insolvenčního řízení a stanoví datum ověřovacího jednání, kdy budou ověřeny přihlášené pohledávky (§ 29 odst. 1 InsO).

Jak již bylo řečeno v úvodu, insolvenční řád nestanoví samostatné druhy řízení pro reorganizaci a likvidaci. Kromě „standardního“ řízení nabízí insolvenční řád rovněž možnost insolvenčního plánu jako cesty k likvidaci nebo reorganizaci.

Insolvenční soud musí ověřit, že jsou splněny podmínky pro zahájení řízení, což může určitou dobu trvat, a při zahájení řízení soud přijme podle potřeby veškerá nutná prozatímní opatření, aby se předešlo jakékoli změně finanční situace dlužníka, která by mohla poškodit věřitele, nežli bude vydáno rozhodnutí o návrhu (§ 21 odst. 1 první věta InsO). V praxi soud určí prozatímního insolvenčního správce (vorläufiger Insolvenzverwalter), který může být klasifikován buď jako „slabý“, nebo „silný“. Je-li jmenován „slabý“ prozatímní insolvenční správce, zachovává si dlužník dispoziční právo a konkrétní povinnosti insolvenčního správce určuje soud, tyto povinnosti však nesmí překročit rámec povinností „silného“ prozatímního insolvenčního správce (§ 22 odst. 2 druhá věta InsO). Soud může například nařídit, aby bylo nakládání s majetkem ze strany dlužníka platné jen se souhlasem insolvenčního správce. Na rozdíl od jmenování silného prozatímního insolvenčního správce nevede jmenování slabého prozatímního insolvenčního správce k přerušení probíhajících soudních sporů (Spolkový soudní dvůr, rozsudek ze dne 21. června 1999 – II ZR 70/98 – bod 4). Prozatímní insolvenční správce je „silný“, jestliže soud uloží celkový zákaz, který dlužníkovi brání jakkoli nakládat s majetkem, takže právo spravovat dlužníkův majetek a nakládat s ním získává insolvenční správce (§ 22 odst. 1 první věta InsO).

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Majetková podstata (Insolvenzmasse) zahrnuje majetek, který dlužník vlastnil k datu zahájení řízení, a majetek, který dlužník nově nabyl během řízení (tj. až do ukončení nebo přerušení řízení). Majetková podstata nezahrnuje přísně osobní práva dlužníka a položky, které nelze obstavit, neboť by nemohly být ani předmětem individuálních exekučních řízení. Například příjem z pracovní činnosti je součástí majetkové podstaty pouze v rozsahu, v němž přesahuje životní minimum dlužníka. Insolvenční správce může rovněž určitý majetek uvolnit, tento majetek pak náleží do vlastního majetku dlužníka a nelze jej obstavit.

V německém právu je v zásadě při zahájení řízení právo spravovat majetek, který náleží do majetkové podstaty, a nakládat s tímto majetkem přeneseno na insolvenčního správce (výjimka: samospráva dlužníka (Eigenverwaltung), § 270 a násl. InsO), čili zřízení zajištění ve prospěch věřitelů, kteří poskytují financování v rámci samosprávy dlužníka, je například povinností insolvenčního správce. U obzvláště významných transakcí, například uzavření smlouvy o úvěru, která by značně zatížila majetkovou podstatu, potřebuje insolvenční správce souhlas udělený na schůzi věřitelů nebo jmenovaným výborem věřitelů (§ 160 InsO). Úvěry a ostatní závazky, které zřídil insolvenční správce, představují závazky vázané na majetkovou podstatu, které se uspokojují přednostně z majetkové podstaty, tedy v pořadí před běžnými věřiteli. Tímto způsobem je zajištěno, aby byli po zahájení insolvenčního řízení smluvní partneři připraveni k obchodním transakcím s platebně neschopným dlužníkem.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Od zahájení insolvenčního řízení hraje důležitou roli zpravidla insolvenční správce (s výjimkou samosprávy dlužníka). Insolvenční soud má tudíž v této fázi řízení v zásadě dozorovou a řídící pravomoc (viz § 58 a 76 InsO) (kromě zvláštních pravomocí, např. při řízení týkajícím se insolvenčního plánu nebo v rámci režimu samosprávy dlužníka). Po zahájení insolvenčního řízení jsou klíčová rozhodnutí (zpeněžení, likvidace, reorganizace a insolvenční plán) ponechána na věřitelích. Soud však má ale ve fázi zahájení řízení zvláštní pravomoci a úkoly. V této fázi přijímá mimo jiné rozhodnutí o zahájení řízení, o předběžných ochranných opatřeních a o jmenování insolvenčního správce. Soud rovněž dohlíží na insolvenčního správce. Dohlíží však pouze na zákonnost úkonů insolvenčního správce, nikoli však na jejich vhodnost, a nemůže ani vydávat pokyny. Aby mělo insolvenční řízení plynulý průběh, podléhají rozhodnutí insolvenčního soudu opravnému prostředku pouze v případech, kdy insolvenční řád stanoví možnost okamžité stížnosti (sofortige Beschwerde) (viz § 6 odst. 1 InsO). Okamžitou stížnost lze podat buď u insolvenčního soudu samotného, nebo u (stížnostního) zemského soudu (Landgericht), který je nadřazen insolvenčnímu soudu, a to písemně nebo ústně do protokolu v soudní kanceláři (Geschäftstelle). Stížnost nemá odkladný účinek; stížnostní soud nebo insolvenční soud však může po podání stížnosti nařídit dočasné pozastavení výkonu.

Klíčovým aktérem insolvenčního řízení je insolvenční správce. Insolvenčním správcem mohou být jmenovány pouze fyzické, nikoli právnické osoby (§ 56 odst. 1 první věta InsO). Pro toto jmenování přicházejí v úvahu zejména právníci, účetní nebo daňoví poradci. Při zahájení insolvenčního řízení přechází právo spravovat aktiva dlužníka a nakládat s nimi na insolvenčního správce (§ 80 odst. 1 InsO). Povinností insolvenčního správce je očistit aktiva, která zjistí při zahájení insolvenčního řízení, od jakýchkoli položek, které nejsou majetkem dlužníka. Kromě toho musí do majetku dlužníka zahrnout takové položky, které podle závazkového práva náleží k majetku dlužníka, ale v okamžiku zahájení insolvenčního řízení nebyly do tohoto majetku dosud zahrnuty. Tímto způsobem stanovený majetek dlužníka představuje majetkovou podstatu (Insolvenzmasse, § 35 InsO), kterou insolvenční správce zpeněží a uspokojí z ní věřitele. K dalším povinnostem insolvenčního správce patří:

• vyplácet mzdy zaměstnancům dlužníka v platební neschopnosti,
• rozhodnout o pokračování nebo ukončení probíhajících soudních sporů (§ 85 a násl. InsO) a o způsobu řešení smluv, které nebyly (zcela) naplněny (§ 103 a násl. InsO),
• sestavit přehled aktiv a pasiv (§ 153 odst. 1 první věta InsO),
• napadnout transakce, které byly uzavřeny před zahájením insolvenčního řízení a které pravděpodobně znevýhodní běžné věřitele (§ 129 a násl. InsO).

Na insolvenčního správce dohlíží insolvenční soud (§ 58 odst. 1 InsO). Je-li zřízen výbor věřitelů, výbor podporuje a monitoruje insolvenčního správce při plnění jeho povinností (§ 69 první věta InsO).

Po zahájení insolvenčního řízení, kdy právo nakládat s majetkem dlužníka přechází na insolvenčního správce, může insolvenční správce v zásadě bez omezení nakládat se všemi aktivy, která náleží do majetkové podstaty. Jsou stanoveny limity pro zvlášť významné transakce, jako je například prodej podniku nebo všech zásob. Takovéto zvlášť významné transakce vyžadují souhlas schůze věřitelů nebo výboru věřitelů. Porušení povinnosti získat souhlas však nemá účinek, vede pouze k odpovědnosti insolvenčního správce. Insolvenční správce také musí dodržet rozhodnutí schůze věřitelů o ukončení činnosti s následnou likvidací nebo pokračování činnosti podniku (§ 157 a 159 InsO).

Jestliže insolvenční správce svou vinou poruší povinnosti, které mu stanoví insolvenční řád, nese odpovědnost za náhradu škody vůči všem stranám řízení (60 odst. 1 InsO). § 60 odst. 1 insolvenčního řádu stanoví: „Insolvenční správce je povinen nahradit škodu, kterou utrpí kterákoli ze stran řízení, jestliže zaviní porušení povinností stanovených tímto insolvenčním řádem. Jedná s péčí očekávanou od řádného a svědomitého insolvenčního správce.“

Insolvenční správce má nárok na odměnu za výkon své funkce a na úhradu přiměřených nákladů (§ 63 odst. 1 první věta InsO). Odměna je upravena vyhláškou o odměnách k insolvenčnímu zákonu (Insolvenzrechtsvergütungsverordnung – „InsVV“) a určuje se na základě hodnoty majetkové podstaty v okamžiku ukončení insolvenčního řízení. Vyhláška stanoví odstupňované standardní sazby, které však lze zvýšit podle rozsahu a náročnosti povinností insolvenčního správce.

I po zahájení insolvenčního řízení zůstává dlužník, vůči kterému jsou přihlášeny běžné pohledávky, vlastníkem majetku, který má být zpeněžen (§ 38 a 39 InsO). V zásadě ručí celým svým majetkem. Právo spravovat majetek a nakládat s ním v rámci insolvenčního řízení přechází na insolvenčního správce. Na žádost dlužníka může soud rozhodnutím o zahájení řízení také nařídit samosprávu dlužníka v souladu s § 270 a násl. InsO. Dlužník musí ke své žádosti připojit plán samosprávy dlužníka, jehož podrobnosti jsou upraveny v § 270a InsO. Samospráva je nařízena, pokud je plán samosprávy dlužníka ucelený a úplný a nejsou známy žádné okolnosti, které by naznačovaly, že plán samosprávy dlužníka je v podstatných ohledech založen na nesprávných skutečnostech (§ 270b odst. 1 a § 270f odst. 1 InsO). Kromě toho nelze použít žádný z důvodů pro ukončení prozatímní samosprávy dlužníka podle § 270e (§ 270b odst. 1 InsO). V zásadě se i v tomto případě použijí obecná ustanovení insolvenčního zákona (§ 270 odst. 1 druhá věta InsO). V rámci režimu samosprávy dlužníka si však dlužník ponechává právo spravovat svůj majetek a nakládat s ním, které vykonává pod dohledem správce majetkové podstaty (Sachverwalter), jehož jmenuje soud (§ 270 odst. 1 první věta InsO). V případě samosprávy dlužníka sdílí pravomoci, které obvykle nese insolvenční správce, dlužník a správce majetkové podstaty.

Zahájení insolvenčního řízení mimo to zakládá četné povinnosti dlužníka poskytovat informace a spolupracovat. Dlužník je však současně oprávněn podílet se na řízení.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Ustanovení § 94 a násl. InsO se zabývají otázkou, zda může běžný věřitel započíst pohledávku proti pohledávce dlužníka v platební neschopnosti. Insolvenční řád v prvé řadě rozlišuje, zda možnost započtení existovala již v době zahájení insolvenčního řízení, nebo zda tato možnost vznikla až později. V prvním případě je započtení v zásadě přípustné, což znamená, že běžný věřitel nemusí svou pohledávku přihlásit do seznamu pohledávek (Tabelle), ale může ji uspokojit tak, že insolvenčnímu správci oznámí započtení. Prohlášení o započtení je však neplatné, jestliže věřitel získal možnost započíst pohledávku v důsledku odporovatelné transakce (§ 96 odst. 1 bod 3 InsO).

Ve druhém případě, kdy možnost započtení vznikla následně, je třeba rozlišovat:

Pokud v době, kdy bylo řízení zahájeno, již pohledávka k započtení existovala, ale dosud nebyla splatná, neposkytovala obdobnou protihodnotu nebo byla dosud podmíněná, je započtení po zahájení řízení přípustné, jakmile bude překážka započtení odstraněna.

Pokud v době, kdy bylo řízení zahájeno, pohledávka ještě neexistovala, nebo pokud věřitel pohledávku za dlužníkem nabyl až po zahájení řízení, je započtení zakázáno (§ 96 odst. 1 body 1 a 2 InsO). V důsledku toho může dlužník požadovat, aby věřitel ze své strany smlouvu plnil ve prospěch majetkové podstaty, a věřitel může svou pohledávku pouze přihlásit k zařazení do seznamu pohledávek a pohledávka bude uspokojena pouze poměrným způsobem.

Pokud však věřitel pohledávku nenabyl od jiného věřitele po zahájení insolvenčního řízení a sám ji získal po zahájení řízení, například uzavřením smlouvy s insolvenčním správcem, má právo na započtení jako věřitel majetkové podstaty.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Účinky insolvenčního řízení na existující smlouvy upravuje německé právo v § 103 a násl. InsO. V zásadě mohou stávající smluvní vztahy po zahájení insolvenčního řízení skončit nebo dále existovat nebo má insolvenční správce možnost volby mezi plněním a ukončením smlouvy.

U některých transakcí se účinky insolvenčního řízení řídí výslovně zákonem (§ 103 až 118 InsO). Například objednávky, smlouvy o dílo nebo smlouvy o poskytnutí služeb nebo povolení k úkonům týkajícím se majetku, který je součástí majetkové podstaty, při zahájení insolvenčního řízení zanikají, zatímco smlouvy uzavřené dlužníkem o nájmu nemovitostí a pracovní smlouvy nadále trvají a zavazují majetkovou podstatu.

U smluv, které dlužník a druhá strana neplnili nebo je plnili jen částečně (§ 103 odst. 1 InsO) má insolvenční správce možnost volby mezi plněním a odstoupením od plnění smlouvy. Pokud se insolvenční správce rozhodne pro plnění smlouvy na účet majetkové podstaty, musí být pohledávka věřitele uspokojena přednostně, neboť zakládá dluh majetkové podstaty podle § 55 odst. 1 bodu 2 InsO. Pokud se insolvenční správce rozhodne neplnit, nesmí sám v rámci dané smlouvy požadovat žádné další plnění. Věřitel může uplatnit svůj nárok na náhradu za neplnění jen jako běžný věřitel tak, že svou pohledávku přihlásí do seznamu pohledávek (§ 103 odst. 2 první věta InsO). Pokud insolvenční správce nezvolí žádnou možnost, může na něm smluvní partner provedení volby požadovat. V takovém případě musí insolvenční správce neprodleně oznámit, zda hodlá nebo nehodlá požadovat plnění. Pokud tak neučiní, nemůže dále trvat na plnění smlouvy. V případě finančních služeb a transakcí k pevnému datu insolvenční řád možnost volby u insolvenčního správce vylučuje (§ 104 InsO).

Není-li vývoj smluvního vztahu specificky upraven v § 103 až 118 InsO, smlouva trvá i po zahájení insolvenčního řízení.

Možnost opřít se o smluvní ustanovení o zrušení smlouvy je sporná. Východiskem je ustanovení § 119 InsO, které uvádí, že dohody, které vylučují nebo omezují použití § 103 a násl. InsO, jsou neplatné. Podle tohoto ustanovení jsou přípustná ustanovení o zrušení smlouvy, která nejsou vázána na zahájení insolvenčního řízení či podání návrhu, ale například na prodlení dlužníka s platbou. Avšak ustanovení o zrušení smlouvy, která závisejí na prohlášení platební neschopnosti, jsou problematická – zejména vzhledem k rozsudku Spolkového soudního dvora (Bundesgerichtshof) ze dne 15. listopadu 2012 (IX ZR 169, 11, BGHZ 195, 348). V tomto rozsudku ze dne 15. listopadu 2012 Spolkový soudní dvůr konstatoval, že ustanovení o zrušení smlouvy ve smlouvě o dodávce energie, které bylo odvislé od platební neschopnosti, bylo neplatné. Soudní dvůr však uvedl, že ustanovení o zrušení smlouvy odvislá od platební neschopnosti nejsou neplatná sama o sobě: ustanovení o zrušení smlouvy odpovídající možnosti zrušení smlouvy stanovené zákonem jsou přípustná. Posouzení ustanovení o zrušení smlouvy závislých na platební neschopnosti tudíž není dosud přesvědčivě v judikatuře ustáleno. Pro případ smluvních ustanovení o zrušení smlouvy u termínovaných obchodů a finančních služeb obsahuje § 104 odst. 3 a 4 InsO zvláštní pravidla.

Pokud dlužník a věřitel sjednali zákaz postoupení v souladu s obecně platnými právními předpisy, je tento zákaz závazný i pro insolvenčního správce. V obchodních transakcích je však tento zákaz postoupení ze zákona neúčinný, neboť i pokud existuje smluvně sjednaný zákaz postoupení, je postoupení peněžité pohledávky účinné, jsou-li dlužník a věřitel obchodníci (§ 354a odst. 1 obchodního zákoníku (Handelsgesetzbuch – „HGB“)).

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Vzhledem k tomu, že cílem insolvenčního řízení je rovné uspokojení všech věřitelů, § 87 InsO vyjasňuje, že běžní věřitelé mohou své pohledávky vymáhat pouze v souladu s ustanoveními, která upravují insolvenční řízení. Zahájení insolvenčního řízení proto znamená zákaz exekucí, který běžným věřitelům brání ve vymáhání pohledávek za majetkovou podstatou nebo jiným majetkem dlužníka během insolvenčního řízení (§ 89 odst. 1 InsO). Zákaz exekucí je nutno dodržovat ze zákona, již započaté exekuce jsou tudíž pozastaveny bez ohledu na to, zda si byl věřitel zahájení insolvenčního řízení vědom a zda dlužník požádal o pozastavení exekuce.

Zahájení insolvenčního řízení má podle § 88 InsO retroaktivní účinek (Rückschlagsperre) vůči předchozím opatřením v rámci exekuce, a upřesňuje, že zajištění nabyté prostřednictvím exekuce v posledním měsíci před návrhem na zahájení insolvenčního řízení nebo po podání takového návrhu je po zahájení insolvenčního řízení právně neúčinné. Ani v tomto případě není podstatné, zda věřitel věděl o zamýšleném návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

Pokud bylo zajištění získáno na základě exekučního opatření určitou dobu před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, není neúčinné podle § 88 odst. 1 InsO, ale lze jej za určitých podmínek rozporovat (Spolkový soudní dvůr, rozsudek ze dne 22. ledna 2004 – IX ZR 39/03).

Při zahájení insolvenčního řízení dlužník ztrácí způsobilost k právním úkonům zavazujícím majetkovou podstatu. Toto právo přechází na insolvenčního správce, který je oprávněn jednat jako strana v soudním řízení z titulu své funkce. Insolvenční správce proto může vlastním jménem vymáhat pohledávky, které patří k majetkové podstatě.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Vzhledem k tomu, že dlužník v platební neschopnosti při zahájení insolvenčního řízení ztrácí způsobilost podnikat právní kroky, bude již probíhající soudní řízení, pokud se vztahuje k majetkové podstatě, nejprve přerušeno (§ 240 první věta Občanského soudního řádu (Zivilprozessordnung – ZPO)).

Je-li dlužník žalobcem (například v soudním sporu, v němž je dlužník navrhovatelem nebo v němž vznáší námitky proti již vymahatelné pohledávce), může insolvenční správce v řízení pokračovat, nebo může jeho pokračování odmítnout (§ 85 odst. 1 první věta InsO). Pokud na pokračování v řízení přistoupí, řízení běží dál. Pokud pokračování odmítne, je příslušný majetek vyňat z majetkové podstaty a dlužník nebo žalovaná strana mohou znovu podat žalobu (§ 85 odst. 2 InsO).

Je-li dlužníkem žalovaným, je třeba rozlišovat: pokud v době zahájení insolvenčního řízení probíhá soudní spor ve věci pohledávky spadající do insolvence, musí být pohledávka přihlášena k zařazení do seznamu pohledávek (viz § 87 InsO). Pokud insolvenční správce nebo běžný věřitel podají námitku, musí být o pohledávce rozhodnuto prostřednictvím pokračování v přerušeném soudním řízení (§ 180 odst. 2 InsO).

Na druhou stranu, pokud pohledávka nespadá do insolvence, ale jedná se například o nárok na vyloučení z majetkové podstaty nebo dluh ze strany samotné majetkové podstaty, může v soudním řízení znovu pokračovat buď insolvenční správce, nebo žalobce (§ 86 InsO).

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Jak je vysvětleno v úvodu, insolvenční řád poskytuje věřitelům značný vliv na insolvenční řízení. Věřitelé uplatňují své pravomoci prostřednictvím schůze věřitelů (Gläubigerversammlung, § 74 a násl. InsO) nebo výboru věřitelů (Gläubigerausschuss), který může být ustaven na schůzi věřitelů (§ 68 a násl. InsO). Zatímco schůze věřitelů je ústředním orgánem, jehož prostřednictvím věřitelé přijímají svá rozhodnutí, výbor věřitelů je orgán, jehož prostřednictvím věřitelé vykonávají dohled. Schůzi věřitelů svolává insolvenční soud (§ 74 odst. 1 první věta InsO), který ji také předsedá (§ 76 odst. 1 InsO). K účasti na schůzi věřitelů jsou oprávněni všichni přednostní věřitelé, všichni běžní věřitelé, insolvenční správce, členové výboru věřitelů a dlužník (§ 74 odst. 1 druhá věta InsO). Rozhodnutí schůze věřitelů se zásadně přijímají prostou většinou, přičemž většinu neurčuje počet hlasů, ale celkový součet částek pohledávek hlasujících věřitelů (§ 76 odst. 2 InsO). Pokud podnik překročí určitou velikost, musí insolvenční soud jmenovat prozatímní výbor věřitelů ještě před zahájením insolvenčního řízení (§ 22a InsO). Tento výbor se podílí na jmenování insolvenčního správce a hraje svou úlohu při každém rozhodnutí o nařízení samosprávy dlužníka (§ 56a a § 270b odst. 3 InsO).

Význam schůze věřitelů se projevuje v tom, že schůze rozhoduje o postupu řízení, zejména o způsobu zpeněžení majetku dlužníka. Dalšími povinnostmi schůze věřitelů jsou:

• volba jiného insolvenčního správce (§ 57, první věta InsO),
• dohled nad insolvenčním správcem (§ 66, 79, § 197 odst. 1 bod 1 InsO),
• rozhodnutí o ukončení nebo pokračování činnosti podniku (§ 157 InsO),
• schválení určitých transakcí zvláštního významu, které uzavírá insolvenční správce (§ 160 odst. 1 InsO).

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Pravomoci insolvenčního správce, pokud jde o majetek v majetkové podstatě, najdete pod otázkou „Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?“ výše.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

1. Věřitelé s nárokem na vyloučení

Věřitelé s nárokem na vyloučení (aussonderungsberechtigte Gläubiger, „věřitelé s právem na oddělení“) jsou věřitelé, kteří mají nárok na vyloučení majetku z majetkové podstaty na základě věcného práva nebo osobního práva (§ 47, první věta InsO). Věřitelé s nárokem na vyloučení nejsou běžní věřitelé, a proto nemusí své pohledávky přihlašovat do seznamu pohledávek, ale mohou je vymáhat žalobou podle obecných právních předpisů (§ 47 druhá věta InsO). Tuto žalobu však nepodávají vůči dlužníkovi, ale vůči insolvenčnímu správci, který vystupuje jako strana v řízení z titulu své funkce. Nárok na vyloučení se může opírat o vlastnické právo k majetku (pokud nejde o vlastnické právo, které vzniká zajišťovacím převodem práva, neboť tím se vlastník stává jen zajištěným věřitelem (§ 51 bod 1 InsO)) nebo o prostou výhradu vlastnického práva, ale také o nárok na navrácení majetku na základě závazkového práva (např. pronajímatele za nájemcem).

2. Zajištění věřitelé

Zajištění věřitelé (absonderungsberechtigte Gläubiger, „věřitelé s právem na samostatné uspokojení“) jsou věřitelé, kteří mají právo na přednostní uspokojení z výtěžku zpeněžení majetku v rámci majetkové podstaty. Neúčastní se řízení, v němž se pohledávky přezkoumávají, ale mají přednostní režim, neboť mají nárok na uspokojení z výtěžku z příslušného majetku a před ostatními podřízenými nebo nezajištěnými běžnými věřiteli. Veškerý přebytek ze zpeněžení majetku se stává součástí majetkové podstaty a až tento přebytek je k dispozici pro uspokojení ostatních věřitelů. Zajištění tohoto druhu mohou zakládat mimo jiné zástavní práva, hypotéky k nemovitostem nebo zajišťovací převod vlastnického práva (§ 49, 50 a 51 InsO).

Jestliže výtěžek k uspokojení pohledávek nestačí a zajištěný věřitel má kromě věcného práva i osobní pohledávku za dlužníkem, může vedle zajištěné pohledávky požádat i o poměrné uspokojení z majetkové podstaty tak, že svůj nárok v rozsahu, v jakém nebyl uspokojen, přihlásí k zařazení do seznamu pohledávek (§ 52 druhá věta InsO).

3. Věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou samotnou

Věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou samotnou (Massegläubiger) nemusí přihlašovat své pohledávky, které jsou uspokojeny předem. Podle § 53 InsO pohledávky za majetkovou podstatou zahrnují náklady insolvenčního řízení a ostatní závazky, které insolvenční správce zřídil po zahájení insolvenčního řízení v souvislosti s řešením úpadku (např. mzdové nároky zaměstnanců dosud zaměstnaných v podniku nebo nároky právního zástupce, kterého insolvenční správce najal k řešení pohledávek vymáhaných soudně). Důvodem k přednostnímu uspokojení těchto pohledávek je skutečnost, že správce insolvenční podstaty může řízení řádně provádět pouze tehdy, pokud má možnost vstupovat do nových závazků, u nichž je zajištěno úplné plnění. Kromě toho jsou pohledávkami za majetkovou podstatou i závazky z bezdůvodného obohacení majetkové podstaty, jakož i určité závazky z předběžného insolvenčního řízení.

4. Běžní věřitelé

Postupu přezkoumání pohledávek se účastní pouze běžní věřitelé (Insolvenzgläubiger, „insolvenční věřitelé“) (§ 174 odst. 1 první věta InsO). Mezi běžné věřitele patří podle § 38 InsO všichni osobní věřitelé, kteří mají k datu zahájení insolvenčního řízení řádně odůvodněné pohledávky za dlužníkem. Podřízení běžní věřitelé (nachrangige Insolvenzgläubiger), kteří jsou uvedeni v § 39 odst. 1 InsO, musí své pohledávky přihlásit pouze v případě, že je k tomu konkrétně vyzve insolvenční soud (§ 174 odst. 3 první věta InsO). Podřízené insolvenční pohledávky se uspokojují v pořadí po ostatních pohledávkách běžných věřitelů. Zahrnují například pokuty a úrok a penále z prodlení, které narostly k pohledávkám běžných věřitelů od zahájení insolvenčního řízení.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Pohledávky musí být ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o zahájení řízení písemně přihlášeny u insolvenčního správce s uvedením důvodu a výše pohledávky a musí být doloženy kopiemi dokumentů prokazujících pohledávku (§ 174 odst. 1 první a druhá věta a § 174 odst. 2 InsO). I v případě pozdního přihlášení však budou pohledávky stále zohledňovány (§ 177 InsO). Všechny insolvenční pohledávky musí být přihlášeny bez ohledu na to, zda se podkladový právní vztah řídí právem občanským nebo veřejným (například daňové závazky).

Pro zahraniční věřitele platí tato zvláštní ustanovení: Článek 55 nařízení (EU) 2015/848 o úpadkovém řízení ze dne 20. května 2015 umožňuje zahraničním věřitelům přihlašovat pohledávky pomocí standardního formuláře. Pohledávky lze přihlašovat v kterémkoliv úředním jazyce orgánů Unie. Věřitel však může být povinen zajistit překlad do úředního jazyka členského státu, v němž je zahájeno insolvenční řízení, nebo do jiného jazyka, který tento stát uvedl jako přijatelný. V zásadě musí být pohledávky přihlášeny ve lhůtě stanovené zákonem státu, v němž je zahájeno insolvenční řízení. V případě zahraničního věřitele tato lhůta činí nejméně 30 dnů od zveřejnění oznámení o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku státu, který řízení zahájil.

Insolvenční správce musí každou řádně přihlášenou pohledávku zapsat do seznamu pohledávek (Tabelle). V tomto okamžiku se neověřuje obsah pohledávky. Pohledávky jsou ověřeny až při přezkumném jednání u insolvenčního soudu, kde se určí jejich výše a pořadí (§ 176, první věta InsO). Pokud při přezkumném jednání nevznese vůči pohledávce žádnou námitku ani insolvenční správce, ani běžný věřitel, nebo je-li vznesená námitka popřena, považuje se pohledávka za připuštěnou a věřitel obdrží svůj poměrný díl z výtěžku realizace majetkové podstaty. Námitka ze strany dlužníka nemá vliv na určení pohledávky (§ 178 odst. 1 druhá věta InsO), po ukončení insolvenčního řízení však běžný věřitel nebude moci vymáhat zbytek své pohledávky na základě přihlášení do seznamu a bude muset podat na dlužníka samostatnou žalobu (§ 201 odst. 2 první věta InsO).

Pokud naopak při přezkumném jednání vznese námitku insolvenční správce nebo jiný běžný věřitel, může tento věřitel podat žalobu na uznání pohledávky proti namítající straně (§ 179 odst. 1 InsO). Podíl na výtěžku získá pouze v případě, že žaloba na uznání pohledávky stanoví, že jeho pohledávka je skutečně platná (§ 180 a násl. InsO). Před jakýmkoli rozdělením výtěžku sestaví insolvenční správce rozvrh rozdělení (Verteilungsverzeichnis) (§ 188 InsO). Ve lhůtě dvou týdnů od zveřejnění rozvrhu musí věřitel prokázat, že podal žalobu na uznání pohledávky (§ 189 odst. 1 InsO). Pokud tak neučiní, nebude při rozdělování výtěžku k jeho pohledávce přihlédnuto, i pokud byla mezitím s konečnou platností uznána (§ 189 odst. 3 InsO). Pokud však prokáže, že žalobu podal včas, bude podíl alokovaný na danou pohledávku po dobu projednávání žaloby vyčleněn z rozdělení výtěžku (§ 189 odst. 2 InsO). Bude-li žaloba na uznání pohledávky s konečnou platností zamítnuta, bude vyčleněný podíl rozdělen mezi ostatní běžné věřitele. Jestliže k pohledávce, k níž byla podána námitka, již existuje exekuční titul, musí žalobu podat nikoli věřitel, ale namítající strana (§ 179 odst. 2 InsO). Soudní rozhodnutí, které určuje pohledávku nebo připouští námitku, není účinné jen mezi oběma stranami (inter partes), ale je závazné i pro insolvenčního správce a všechny běžné věřitele (§ 183 odst. 1 InsO).

Jestliže běžný věřitel nepřihlásil svou pohledávku k zařazení do seznamu, nemůže se podílet na výtěžku zpeněžení majetku a nemůže svou pohledávku vymáhat ani jiným způsobem (§ 87 InsO). Peněžní pohledávky za insolvenčním správcem jsou zamítnuty jako nepřípustné.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Nestanoví-li insolvenční plán jinak, insolvenční správce prodá majetek, který náleží do majetkové podstaty, aby majetkovou podstatu zpeněžil, a tyto finanční prostředky rozdělí mezi věřitele. Insolvenční správce dle svého uvážení rozhodne o metodě zpeněžení, aby dosáhl co nejvyššího výnosu. Je možné prodat podnik dlužníka nebo jeho jednotlivé závody jako celek, nebo podnik rozdělit a prodat jednotlivá aktiva samostatně.

Nežli je možné rozdělit výtěžek z prodeje mezi běžné věřitele, je nejprve nutné uspokojit pohledávky zajištěných věřitelů a věřitelů s pohledávkami za majetkovou podstatou. Základem pro rozdělení výtěžku je rozvrh (§ 188 InsO), který správce sestaví na základě seznamu přihlášených pohledávek (§ 175 InsO). Rozvrh musí obsahovat všechny insolvenční pohledávky, které je třeba při rozdělování zohlednit. Výtěžek se pak rozdělí jednotlivým věřitelům poměrným způsobem podle výše jejich pohledávek. Podřízení běžní věřitelé jsou v pořadí za běžnými věřiteli. Tito věřitelé budou uspokojeni až poté, co budou plně uspokojeny pohledávky všech ostatních běžných věřitelů. Vzhledem k tomu, že jejich šance na uspokojení pohledávek jsou nízké, musí své pohledávky přihlásit pouze tehdy, požádá-li o to insolvenční soud (§ 174 odst. 3 InsO).

Obecně platí, že rozdělení nečeká, až bude zpeněžení majetkové podstaty dokončeno. Jakmile je v majetkové podstatě dostatek hotovostních peněžních prostředků, jsou vypláceny splátky (§ 187 odst. 2 první věta InsO). Po dokončení prodeje proběhne konečné rozdělení (§ 196 odst. 1 InsO). Toto konečné rozdělení vyžaduje souhlas insolvenčního soudu (§ 196 odst. 2 InsO). Pokud lze pohledávky všech běžných věřitelů (včetně podřízených věřitelů) uspokojit v plné výši (k čemuž v praxi dochází zřídka), insolvenční správce převede veškerý přebytek ve prospěch dlužníka (§ 199 první věta InsO).

Jestliže má věřitel právo zajištěné pohledávky k jednomu z aktiv, které je součástí majetkové podstaty, a získaný výtěžek nedostačuje k uspokojení jeho pohledávky v plné výši, může věřitel přihlásit dodatečnou osobní pohledávku k zařazení na seznam pohledávek, pouze však v rozsahu, v jakém nebyla jeho zajištěná pohledávka uspokojena (alternativně se může své zajištěné pohledávky vzdát a namísto toho přihlásit osobní pohledávku za dlužníkem k zařazení na seznam pohledávek v plné výši) (§ 52 druhá věta InsO).

Pokud třetí strana uspokojí pohledávku věřitele, který drží věcné zajištění pohledávky za dlužníkem, třetí strana tohoto zajištěného dlužníka automaticky nenahradí. V některých případech však zákon stanoví subrogaci, kterou lze také sjednat smluvně. Nejedná se o zvláštní prvek insolvenčního řízení, ale o postup vyplývající z obecně platných právních předpisů. Jestliže například věřitel drží věcné zajištění a jeho pohledávku neuspokojí dlužník, ale třetí strana, která je ručitelem za pohledávku za platebně neschopným dlužníkem, přechází pohledávka věřitele za dlužníkem na ručitele na základě subrogace ze zákona (§ 774 odst. 1 první věta občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch – BGB)). Pro akcesorická zajišťovací práva, jako jsou například hypoteční nebo zástavní právo, občanský zákoník výslovně stanoví, že tato práva přecházejí na ručitele (§ 412, 401 BGB). Neakcesorická zajišťovací práva, například věcné břemeno k pozemku zřízené k zajištění pohledávky, na ručitele ze zákona nepřecházejí. Věřitel se smluvní pohledávkou je však analogicky povinen v souladu s § 412 a 401 občanského zákoníku převést neakcesorická zajištění na ručitele, není-li mezi stranami sjednáno jinak. Ručitel pak zaujme místo věřitele s věcným zajištěním.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

1. Standardní postup

Jakmile je dokončeno konečné rozdělení, insolvenční řízení končí (§ 200 odst. 1 InsO). Rozhodnutí o jeho skončení se zveřejní. Skončením insolvenčního řízení se právo spravovat majetek spadající do insolvenčního řízení a nakládat s ním vrací dlužníkovi.

Po skončení insolvenčního řízení mohou běžní věřitelé vymáhat svoje zbývající pohledávky za dlužníkem v zásadě neomezeně, neboť pohledávka zaniká jen do výše vyplaceného podílu na výtěžku. Pro vymáhání části neuspokojené pohledávky stanoví § 201 odst. 2 InsO, že běžní věřitelé mohou své pohledávky za dlužníkem vymáhat na právním základě jejich zařazení na seznam pohledávek jako vykonatelného rozsudku, pokud byly tyto pohledávky při přezkumném jednání určeny a dlužník je nezpochybnil. Naopak z téhož § 201 odst. 2 InsO lze dovodit, že v ostatních případech musí věřitel svou pohledávku za dlužníkem vymáhat podáním žaloby.

Pro fyzické osoby platí výjimka. Mají možnost požádat o prominutí zbytkového dluhu (Restschuldbefreiung, § 201 odst. 3, § 286 a násl. InsO). Zbytkový dluh lze prominout po obvykle tříletém období řádného chování, kdy musí dlužník postoupit veškerý obstavitelný příjem svěřeneckému správci (Treuhänder); prominutí zbytkového dluhu je závazné pro všechny běžné věřitele, včetně těch věřitelů, kteří své pohledávky nepřihlásili (§ 301 odst. 1 InsO). To znamená, že běžní věřitelé nemohou s konečnou platností vymáhat své pohledávky za dlužníkem (výjimka: pohledávky vyjmenované v § 302 InsO, které jsou z prominutí zbytkového dluhu vyňaty).

Právnická osoba, která byla předmětem insolvenčního řízení a již nevlastní žádný majetek, je automaticky vymazána z obchodního rejstříku a přestane existovat.

2. Postup insolvenčního plánu

Postup insolvenčního plánu umožňuje zajištěným a běžným věřitelům rozhodnout o zpeněžení majetkové podstaty, o jejím rozdělení mezi věřitele, o režimu řízení a závazcích dlužníka po ukončení insolvenčního řízení. Věřitelé tak činí pomocí insolvenčního plánu, odchylně od ustanovení insolvenčního řádu (§ 217 odst. 1 první věta InsO). Plán reorganizace není totéž, co insolvenční plán. Insolvenční plán bude hrát při reorganizaci podniku klíčovou úlohu, může být však také základem pro likvidaci společnosti a může například stanovit zpeněžení majetkové podstaty a její rozdělení mezi zúčastněné strany odchylně od ustanovení insolvenčního řádu.

Vedle možnosti prominutí zbytkového dluhu nabízí insolvenční plán důležité prostředky, jimiž může dlužník přehlasovat věřitele, kteří působí obstrukce. Podle ustanovení § 245 InsO lze za určitých podmínek souhlas hlasovací skupiny považovat za udělený, i když nebylo dosaženo potřebné většiny.

Insolvenční plán může předložit buď insolvenční správce, nebo dlužník (§ 218 odst. 1 první věta InsO). Insolvenční plán se skládá z deklaratorní části (darstellender Teil) a organizační části (gestaltender Teil) (§ 219 první věta InsO). Deklaratorní část popisuje, jaká opatření byla provedena po zahájení insolvenčního řízení a jaká ještě mají být přijata, aby byl vytvořen základ předpokládaného vypořádání práv dotčených stran (§ 220 odst. 1 InsO). Organizační část určuje, jak se má změnit právní postavení zúčastněných stran (§ 221 první věta InsO). Pokud dlužník není fyzická osoba, mohou být podle § 217 druhé věty InsO do insolvenčního plánu zahrnuta i členská práva a podíly na vlastním kapitálu dlužníka. Ustanovení § 225a odst. 2 InsO umožňuje kapitalizaci dluhu, kterou se pohledávky věřitelů konvertují na podíly na vlastním kapitálu dlužníka podle práva obchodních společností. Zvláště zajímavý je mechanismus hlasování, který stanoví § 243 a násl. InsO. Organizační část insolvenčního plánu definuje jednotlivé hlasovací skupiny. Insolvenční plán je přijat pouze v případě, že jej schválí většina hlasujících věřitelů v každé skupině (většina věřitelů) a součet pohledávek věřitelů hlasujících pro přijetí je vyšší než polovina součtu pohledávek všech hlasujících věřitelů (většina celkových pohledávek). Za určitých podmínek však má insolvenční řád za to, že hlasující skupina souhlasila, i když není dosaženo potřebných většin (§ 245 InsO). Tento „zákaz obstrukcí“ (Obstruktionsverbot) má zabránit jednotlivým věřitelům nebo akcionářům, aby způsobili nepřijetí plánu. Podle § 247 InsO musí i dlužník vyslovit s plánem souhlas. Jeho námitka se však nebere v potaz, jestliže se zavedením plánu jeho situace pravděpodobně nestane horší, než by byla bez něj, a jestliže žádný z věřitelů nezíská hospodářskou hodnotu, která přesahuje celou částku jeho pohledávky.

Poté, co zúčastněné strany insolvenční plán přijmou a dlužník s ním vysloví souhlas, musí plán potvrdit insolvenční soud. Soud insolvenční plán potvrdí, jsou-li splněny všechny nezbytné procesní požadavky a žádný věřitel nebo akcionář nenamítá, že s insolvenčním plánem se jeho situace stane horší, než by byla bez plánu (§ 251 InsO). Aby se zabránilo selhání plánu z důvodu takové námitky, může organizační část plánu stanovit finanční prostředky, které budou dány k dispozici v případě, že některá strana prokáže, že se její postavení zhorší (§ 251 odst. 3 InsO).

Rozhodnutí, kterým se potvrzuje plán, lze napadnout jen v omezeném rozsahu (§ 253 InsO).

Jakmile již nebude možné potvrzení insolvenčního plánu napadnout a insolvenční plán nestanoví jinak, insolvenční soud ukončí insolvenční řízení (§ 258 odst. 1 InsO). Dispoziční právo k majetku dlužníka se vrací dlužníkovi. Účinky stanovené v organizační části plánu se stávají závazné pro všechny zúčastněné strany a vůči všem zúčastněným stranám bez ohledu na to, zda strany přihlásily své pohledávky nebo podaly námitku proti insolvenčnímu plánu jako zainteresované strany (§ 254b InsO). To znamená, že prominutí, pozastavení či podobné opatření stanovené v insolvenčním plánu nabývá účinnosti ipso iure, aniž by bylo nutné samostatné prohlášení o záměru (§ 254a odst. 1 InsO). Insolvenční plán v zásadě neovlivní práva běžných věřitelů vůči třetím stranám. Pokud to plán stanoví, platí výjimka pro kolaterál třetí strany v rámci skupiny (gruppeninterne Drittsicherheiten), který věřiteli poskytl podnik přidružený k dlužníkovi ve smyslu § 15 zákona o akciových společnostech (AktG) (např. dceřiná společnost) (§ 217 odst. 2 a § 223a InsO).

Aby se zajistilo, že dlužník splní své povinnosti, které mu ukládá insolvenční plán, může plán stanovit, že insolvenční správce má na dlužníka dohlížet. Během období dohledu musí insolvenční správce každoročně podat soudu a výboru věřitelů, pokud byl takový výbor jmenován, zprávu o aktuální situaci a budoucích vyhlídkách naplnění insolvenčního plánu (§ 261 odst. 2 první věta InsO).

Bez ohledu na to, zda je takový dohled nařízen, zajišťuje plnění plánu ze strany dlužníka „ustanovení o obnově“ (Wiederauflebensklausel) podle § 255 InsO. Jestliže jsou pohledávky držené běžným věřitelem na základě organizační části insolvenčního plánu odloženy nebo částečně prominuty, je stanoveno, že tento odklad nebo prominutí již věřitele nezavazuje, pokud je dlužník ve vztahu k tomuto věřiteli v podstatném prodlení při plnění plánu (§ 255 odst. 1 InsO). Totéž platí i pro všechny běžné věřitele, pokud je během fáze provádění plánu zahájeno nové insolvenční řízení vůči majetku dlužníka (§ 255 odst. 2 InsO). Běžní věřitelé s uznanými pohledávkami, které dlužník při přezkumném jednání nezpochybnil a které tito věřitelé drží na základě potvrzeného a konečného insolvenčního plánu ve spojení se zařazením na seznam pohledávek, mohou tyto pohledávky na dlužníkovi vymáhat stejně jako na základě vymahatelného soudního rozhodnutí (§ 257 odst. 1 první věta InsO).

Je-li insolvenční plán základem reorganizace podniku, budou k provozu často zapotřebí úvěry. V zájmu ochrany subjektů poskytujících úvěry může organizační část insolvenčního plánu stanovit horní hranici úvěrů (§ 264 InsO). Pokud pohledávka nového věřitele tuto horní hranici nepřekročí, budou v jakémkoli novém insolvenčním řízení běžní věřitelé v pořadí až za tímto novým věřitelem.

Insolvenční plán umožňuje dlužníkovi dosáhnout prominutí zbytkového dluhu bez ohledu na výše uvedený postup týkající se prominutí zbytkového dluhu. Insolvenční řád uvádí, že nestanoví-li insolvenční plán jinak, je dlužník zproštěn svých zbytkových dluhů vůči věřitelům, pokud uspokojí své věřitele způsobem stanoveným v insolvenčním plánu (§ 227 odst. 1 InsO).

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Podrobnosti o právech věřitelů po skončení insolvenčního řízení jsou uvedeny v odpovědi na otázku „Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jaké jsou jeho účinky (zejména vyrovnáním)?“

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Podle německého práva musí být náklady insolvenčního řízení uhrazeny předem z majetkové podstaty a mají přednost před pohledávkami běžných věřitelů jakožto pohledávky za majetkovou podstatou (§ 53 InsO). Náklady insolvenčního řízení zahrnují soudní poplatky týkající se insolvenčního řízení a odměnu a výdaje prozatímního insolvenčního správce, insolvenčního správce a členů výboru věřitelů (§ 54 InsO).

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Aby se předešlo právním krokům poškozujícím věřitele, je jakékoli nabytí majetku, který náleží k majetkové podstatě, po zahájení řízení v zásadě neúčinné, zatímco před zahájením řízení provedené nabytí majetku, který by po zahájení řízení náležel k majetkové podstatě, je v zásadě účinné, za určitých podmínek však může být napadeno.

Vzhledem k tomu, že po zahájení insolvenčního řízení přechází dispoziční právo dlužníka k jeho majetku na insolvenčního správce, je jakýkoli dlužníkem provedený prodej majetku, který náleží do majetkové podstaty, po zahájení insolvenčního řízení v zásadě absolutně neplatný (hlavní výjimku představuje nabytí pozemku v dobré víře, které však lze rozporovat) (§ 81 odst. 1 první věta InsO). Nedojde ani k nabytí práv k majetku, který náleží do majetkové podstaty, jestliže dlužník prodal majetek, který je součástí majetkové podstaty, před zahájením insolvenčního řízení, ale výsledek se projevil až po zahájení řízení (§ 91 odst. 1 InsO) (hlavní výjimku představuje nabytí pozemku, § 91 odst. 2 InsO). Stejně tak jsou po zahájení insolvenčního řízení právně neúčinná zajišťovací práva nabytá v důsledku exekučního řízení buď v posledním měsíci, který předcházel návrhu na zahájení insolvenčního řízení, nebo po podání takového návrhu (§ 88 odst. 1 InsO).

Nabytí majetku z majetkové podstaty před zahájením insolvenčního řízení je na rozdíl od nabytí po zahájení řízení v zásadě platné, za určitých podmínek však může být napadeno (§ 129 a násl. InsO). Toto právo napadnout (odporovat) transakce dlužníka v úpadku má zásadní význam pro fungování insolvenčního práva, neboť insolvenčnímu správci umožňuje přístup k majetku, který byl převeden z majetku dlužníka před zahájením insolvenčního řízení. Může významně přispět k navýšení majetkové podstaty, a tudíž zajistit, aby insolvenční právo dostálo svému účelu, kterým je řádným způsobem zajistit rovné uspokojení věřitelů a zabránit preferenčnímu zacházení s jednotlivými věřiteli. Je-li insolvenční správce se svým odporováním úkonu úspěšný, musí strana, která měla prospěch z napadené transakce, vrátit vše, co bylo danou transakcí odčerpáno z majetku dlužníka v úpadku. Pokud tak není schopna učinit věcným plněním, musí zaplatit peněžní náhradu. Insolvenční správce může podat žalobu na vymožení práva na navrácení majetku a může se o toto restituční právo opřít ve vztahu k jakýmkoli protinárokům, které vznese některý věřitel. Jestliže zvýhodněný příjemce v rámci odporovatelné transakce obdržený majetek vrátí, jakýkoli jeho případný protinárok se znovu obnoví (§ 144 InsO).

Aby byla transakce uzavřená před zahájením insolvenčního řízení odporovatelná, musí znevýhodňovat běžné věřitele (§ 129 InsO) a musí existovat jeden z důvodů stanovených v § 130 až 136 InsO. Jakýkoli právní úkon, tj. jakékoli jednání (včetně opomenutí, § 129 odst. 2 InsO), které má právní účinek, lze odporovat (Spolkový soudní dvůr, rozsudek ze dne 12. února 2004 – IX ZR 98/03 – bod 12). Nestanoví-li insolvenční řád jinak, je nepodstatné, zda právní úkon provede dlužník. Kromě toho není rozhodující, zda je úkon spojen se smluvním účinkem nebo účinkem ze zákona (Spolkový soudní dvůr, rozsudek ze dne 7. května 2013 – IX ZR 191/12 – bod 6).

Důvod pro odporovatelnost transakce je dán zejména v těchto případech:

• bezúplatné plnění dlužníka, pokud se neuskutečnilo před dobou delší než čtyři roky před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení (§ 134 InsO),
• právní úkon, který uskutečnil dlužník v posledních deseti letech před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení s úmyslem poškodit své věřitele, pokud druhá strana úmysl dlužníka znala (§ 133 InsO), přičemž toto období trvá pouze čtyři roky v případě, že se právním úkonem druhé straně poskytla záruka nebo umožnilo uspokojení,
• právní úkon, který dlužník provedl v posledních třech měsících před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a který přímo znevýhodňuje běžné věřitele, pokud již byl dlužník v platební neschopnosti a druhá strana o této platební neschopnosti věděla (§ 132 odst. 1 bod 1 InsO),
• právní úkon, kterým bylo běžnému věřiteli záměrně poskytnuto zajištění nebo uspokojení pohledávky, na které nemá nárok, jestliže se tento úkon uskutečnil v posledním měsíci před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení (§ 131 odst. 1 bod 1 InsO),
• právní úkon, kterým bylo běžnému věřiteli záměrně poskytnuto zajištění nebo uspokojení pohledávky, na které nemá nárok, jestliže se tento úkon uskutečnil v posledních třech měsících před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a dlužník byl k datu tohoto úkonu v platební neschopnosti a druhá strana si toho byla vědoma (§ 130 odst. 1 bod 1 InsO).

Ve všech uvedených případech přichází v úvahu i trestněprávní odpovědnost jak dlužníka, tak i zvýhodněného věřitele (§ 283 – 283d trestního zákoníku [StGB]).

Spotřebitelské insolvenční řízení

Spotřebitelské insolvenční řízení (Verbraucherinsolvenzverfahren) se vztahuje na případy fyzických osob, které neprovozují a neprovozovaly žádnou samostatně výdělečnou podnikatelskou činnost, nebo fyzických osob, které provozovaly samostatně výdělečnou podnikatelskou činnost, ale jejich finanční situace je zcela jasná a neexistují za nimi pohledávky z pracovněprávních vztahů (§ 304 odst. 1 první věta InsO). Na rozdíl od standardního insolvenčního řízení se pozornost nezaměřuje na zpeněžení majetku, ale na oddlužení spotřebitele.

Řízení se liší od standardního řízení zejména v případě, že návrh podává dlužník sám nebo ve spojení s ostatními. V takovém případě předchází rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení mimosoudní fáze, která má na základě plánu dosáhnout vyrovnání s věřiteli, pokud jde o vypořádání dluhu (§ 305 odst. 1 bod 1 InsO). Pokud pokus dosáhnout mimosoudního vyrovnání selže, může dlužník podat návrh na zahájení insolvenčního řízení.

Následuje fáze pozastavení již zahájeného řízení a insolvenční soud poskytne věřitelům možnost dosáhnout s dlužníkem dohody na plánu oddlužení (Schuldenbereinigungsplan). Pokud je plán oddlužení přijat, řídí se pohledávky věřitelů nadále pouze tímto plánem oddlužení, který je vymahatelný stejně jako vyrovnání dosažené u soudu (Prozessvergleich) (§ 308 odst. 1 druhá věta InsO). Návrhy na zahájení insolvenčního řízení a prominutí zbytkového dluhu se považují za stažené (§ 308 odst. 2 InsO). Není-li dosaženo dohody o plánu oddlužení, dojde znovu k zahájení řízení.

Estonské právní předpisy stanoví tři různá insolvenční řízení: konkursní řízení, reorganizační řízení a řízení o restrukturalizaci dluhu. Podání i zpracování návrhu na prohlášení konkursu a vedení konkursního řízení, pokud jde o právnické osoby, se řídí zákonem o konkursu. Reorganizační řízení, s jehož pomocí může právnická osoba restrukturalizovat své závazky, se řídí zákonem o reorganizaci. Zahájení a vedení konkursního řízení, které se týká fyzické osoby bez ohledu na to, zda jde o osobu samostatně výdělečně činnou, se řídí zákonem o úpadku fyzických osob. Zákon o úpadku fyzických osob upravuje také podávání insolvenčních návrhů, které se týkají fyzické osoby. Insolvenčním návrhem je možné zahájit všechny druhy insolvenčních řízení ohledně dlužníka, který je fyzickou osobou: na prohlášení konkursu, prohlášení konkursu a zahájení řízení o zproštění dlužníka závazků nebo zahájení řízení o restrukturalizaci dluhu. Je-li prohlášen konkurs, věc se neřídí zákonem o úpadku fyzických osob; konkursní řízení se vede podle ustanovení zákona o konkursu. Způsob vedení konkursního řízení ohledně právnických i fyzických osob je podobný. Uvedené zákony jsou dostupné v estonštině a angličtině v estonském online úředním věstníku, Riigi Teataja (Státní věstník).

Cílem konkursního řízení je uspokojit pohledávky věřitelů z majetku dlužníka převodem dlužníkova majetku nebo obnovením podniku dlužníka. Dlužník, který je fyzickou osobou, má možnost zprostit se svých závazků prostřednictvím konkursního řízení. V rámci konkursního řízení se stanoví příčina úpadku dlužníka.

Cílem reorganizace podniku je překonat jeho hospodářské obtíže, obnovit likviditu, zvýšit ziskovost a zajistit udržitelné řízení tím, že se použije soubor opatření na základě reorganizačního plánu. Reorganizace podniku neomezuje další možnosti, kterými může zabránit úpadku. V reorganizačním řízení je důležité chránit a zohlednit zájmy a práva podniku, věřitelů i všech třetích stran.

Cílem restrukturalizace dluhu je překonat dlužníkovy problémy se solvencí a zabránit konkursnímu řízení. Zohledňují se oprávněné zájmy dlužníka i jeho věřitelů. Řízení o restrukturalizaci dluhu dlužníkovi umožňuje, aby restrukturalizoval své peněžní závazky (osobní dluhy) prodloužením lhůty pro splnění závazku, uhrazením závazku ve splátkách nebo snížením závazku.

Působnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (přepracované znění) zahrnuje konkursní řízení a řízení o restrukturalizaci dluhu.

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Podle estonského práva je fyzickou osobou člověk a v insolvenčním právu se mezi fyzickými osobami nerozlišuje z hlediska toho, zda jednají v rámci obchodní nebo profesní činnosti (jinými slovy neexistuje rozdíl mezi osobami samostatně výdělečně činnými a spotřebiteli). Právnická osoba je právní subjekt založený podle právních předpisů. Právnická osoba je buď právnickou osobou soukromého práva, nebo právnickou osobou veřejného práva. „Právnickou osobou soukromého práva“ se rozumí právnická osoba založená v soukromém zájmu a podle zákona upravujícího příslušný typ právnické osoby. Právnickými osobami soukromého práva jsou veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, obchodní sdružení, nadace a nezisková sdružení. Stát, místní orgány a další právnické osoby založené ve veřejném zájmu a podle zákona upravujícího danou právnickou osobu jsou právnickými osobami veřejného práva.

1. Konkursní řízení

Konkursní řízení je vedeno vůči právnickým a fyzickým osobám v úpadku. Stát ani místní orgán se nemohou ocitnout v konkursu.

2. Reorganizační řízení

Reorganizační řízení je vedeno pouze vůči právnickým osobám soukromého práva.

3. Řízení o restrukturalizaci dluhu

Řízení o restrukturalizaci dluhu je vedeno vůči fyzickým osobám, které mají problémy se solventností, bez ohledu na skutečnost, zda jde o osoby samostatně výdělečně činné.

4. Řízení o zproštění závazků

Řízení o zproštění fyzické osoby závazků je vedeno vůči fyzickým osobám, které mají problémy se solventností, bez ohledu na skutečnost, zda jde o osoby samostatně výdělečně činné.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

1. Zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníkovi, který je právnickou osobou

1.1 Konkursní řízení

Konkurs znamená, že úpadek dlužníka je prohlášen rozhodnutím soudu. Prvním hlavním předpokladem zahájení konkursního řízení je tedy skutečnost, že dlužník je v úpadku.

Dlužník je v úpadku, pokud není schopen uspokojit splatné pohledávky věřitelů a kvůli finanční situaci dlužníka nejde o dočasnou neschopnost. Dlužník, který je právnickou osobou, je rovněž v úpadku, pokud jeho majetek nedostačuje k pokrytí závazků a kvůli finanční situaci dlužníka nejde o dočasnou nedostatečnost. Pohledávky, které nejsou splatné, se rovněž považují za závazky. Podá-li návrh na prohlášení konkursu dlužník, soud konkurs prohlásí i v případě, že úpadek pravděpodobně nastane v budoucnosti. Pokud dlužník podá návrh na prohlášení konkursu, má se za to, že je v úpadku.

Druhým hlavním předpokladem zahájení konkursního řízení je podání návrhu na prohlášení konkursu, který může podat dlužník nebo věřitel. Pokud návrh na prohlášení konkursu podá dlužník, musí v návrhu doložit svůj úpadek. Podá-li návrh na prohlášení konkursu věřitel, musí v návrhu doložit úpadek dlužníka a prokázat existenci pohledávky uplatněné v návrhu. V zákonem stanovených případech mohou návrhy na prohlášení konkursu podávat i další osoby, přičemž se na ně vztahují ustanovení týkající se věřitelů, nestanoví-li zákon jinak.

Soud může požadovat, aby věřitel podávající návrh složil peněžní částku stanovenou soudem jako soudní zálohu k pokrytí odměny a výdajů předběžného správce, existují-li důvody domnívat se, že konkursní podstata k jejich uhrazení nestačí. Pokud věřitel zálohu nezaplatí, řízení bude ukončeno. Jsou-li věřitelé podávající návrh zaměstnanci zaměstnavatele, který je v úpadku, a částku stanovenou jako zálohu potřebnou pro pokračování konkursního řízení nesloží, jsou oprávněni žádat o peněžitou dávku související s úpadkem od státu (prostřednictvím Eesti Töötukassa [estonský fond pojištění pro případ nezaměstnanosti]).

Soud odmítne vyhovět návrhu věřitele na prohlášení konkursu, jestliže z návrhu neplyne, že navrhovatel má vůči dlužníkovi pohledávku, návrh nedokládá úpadek dlužníka nebo se zakládá na pohledávce, na niž se vztahuje reorganizační plán. Soud odmítne vyhovět návrhu na prohlášení konkursu také v případě, že pro to existuje jakýkoli jiný důvod stanovený občanským soudním řádem.

Před prohlášením konkursu a zahájením konkursního řízení probíhá tzv. předběžné řízení. Jestliže soud návrhu na prohlášení konkursu vyhoví, ustanoví předběžného správce. Soud také může ustanovení předběžného správce s přihlédnutím k finanční situaci dlužníka zamítnout a prohlásit na majetek dlužníka konkurs. Pokud soud předběžného správce neustanoví, řízení nebude na základě návrhu na prohlášení konkursu pokračovat a bude ukončeno. Předběžný správce zjistí výši majetku dlužníka včetně dlužníkových závazků a vykonávacích řízení týkajících se majetku dlužníka a zkontroluje, zda dlužníkův majetek stačí k pokrytí nákladů a výdajů vzniklých v rámci konkursního řízení. Předběžný správce posoudí finanční situaci a solventnost dlužníka a vyhlídky na pokračování jeho podnikatelské činnosti a je-li dlužník právnickou osobou, v zájmu obnovy podniku dlužníka zajistí, aby byl dlužníkův majetek zachován atd. Činnost předběžného správce musí odhalit, zda má být návrhu na prohlášení konkursu vyhověno nebo má být zamítnut.

Soud řízení bez ohledu na úpadek dlužníka zastaví, aniž by prohlásil konkurs, pokud majetek dlužníka nestačí k pokrytí nákladů a výdajů vzniklých v rámci konkursního řízení a pokud majetek nelze získat zpět ani vymáhat ani není možné uplatnit pohledávku vůči členu řídícího orgánu.

Soud prohlašuje konkurs rozhodnutím (rozhodnutí o prohlášení konkursu). Rozhodnutí o prohlášení konkursu musí stanovit datum prohlášení konkursu. Konkursní řízení začíná prohlášením konkursu.

Pokud soud prohlásil konkurs, bez odkladu o tom zveřejní oznámení (oznámení o prohlášení konkursu) v úředním věstníku Ametlikud Teadaanded (Úřední oznámení).

Rozhodnutí o prohlášení konkursu je okamžitě vykonatelné. Výkon rozhodnutí o prohlášení konkursu nelze přerušit ani odložit a způsob nebo postup, který pro výkon rozhodnutí o prohlášení konkursu stanoví zákon, nelze měnit. Pokud soud vyššího stupně rozhodnutí o prohlášení konkursu zruší, není tím dotčena platnost právních jednání provedených správcem nebo ve vztahu k němu. Dlužník i věřitel, který návrh podal, mohou proti rozhodnutí o prohlášení konkursu podat opravný prostředek ve lhůtě patnácti dnů ode dne zveřejnění oznámení o prohlášení konkursu. Dlužník a navrhovatel konkursu mohou proti rozhodnutí oblastního soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí o prohlášení konkursu podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu. Správce nesmí podat opravný prostředek jménem dlužníka ani jej při projednávání opravného prostředku zastupovat.

Pokud má být v rámci konkursního řízení zveřejněno oznámení nebo procesní dokument, je nutné toto oznámení či dokument zveřejnit v úředním věstníku Ametlikud Teadaanded. Soud může zveřejnit oznámení o čase a místě jednání o návrhu na prohlášení konkursu v úředním věstníku Ametlikud Teadaanded. Oznámení týkající se rozhodnutí o prohlášení konkursu, jímž se prohlašuje konkurs na majetek dlužníka (oznámení o prohlášení konkursu) soud bezodkladně zveřejní v úředním věstníku Ametlikud Teadaanded.

1.2 Reorganizační řízení

Aby mohlo být zahájeno řízení o reorganizaci podniku, musí daný podnik podat příslušný návrh.

Soud zahájí reorganizační řízení, pokud návrh na povolení reorganizace splňuje požadavky stanovené občanským soudním řádem a zákonem o reorganizaci a pokud podnik předložil odůvodněné tvrzení, z nějž plyne, že:

1. v budoucnosti se pravděpodobně ocitne v úpadku;
2. podnik vyžaduje reorganizaci;
3. je pravděpodobné, že po reorganizaci bude podnik řízen udržitelně.

Se souhlasem podniku může návrh na povolení reorganizace týkající se daného podniku podat také věřitel podniku.

Reorganizační řízení bude zahájeno, jestliže návrh na povolení reorganizace splňuje zákonem stanovené požadavky a podnik nebo věřitel předložili odůvodněné tvrzení, z nějž plyne, že podnik sice není trvale v úpadku, ale pravděpodobně se v něm v budoucnu ocitne; podnik vyžaduje reorganizaci; je pravděpodobné, že po reorganizaci bude podnik řízen udržitelně.

Reorganizační řízení nebude zahájeno, pokud vůči podniku bylo zahájeno konkursní řízení; bylo vydáno soudní rozhodnutí ohledně nuceného zrušení podniku nebo se provádí dodatečná likvidace; od ukončení reorganizačního řízení ohledně daného podniku uplynuly méně než dva roky.

Soud reorganizační řízení zahájí rozhodnutím o povolení reorganizace, které vydá do sedmi dnů od obdržení návrhu na povolení reorganizace.

Rozhodnutí o povolení reorganizace mimo jiné stanoví:

1. údaje o osobě ustanovené poradcem pro reorganizaci;
2. lhůtu pro přijetí reorganizačního plánu;
3. lhůtu, během níž je nutné předložit soudu ke schválení reorganizační plán (zpravidla nesmí být delší než 60 dní; v nezbytných případech ji může soud prodloužit na 90 dnů);
4. částku, kterou má podnik složit na určený účet jako zálohu k pokrytí odměny a výdajů poradce pro reorganizaci, a lhůtu, v níž podnik musí tuto částku zaplatit.

Zahájení reorganizačního řízení má tyto účinky:

1. soud přeruší vykonávací řízení nebo jiný nucený výkon vedený ohledně majetku podniku, a to až do doby, kdy bude schválen reorganizační plán nebo ukončeno reorganizační řízení, s výjimkou případu, kdy se vykonávací řízení vede pro splnění pohledávky vzniklé na základě pracovněprávního vztahu;
2. soud na žádost podniku nebo poradce pro reorganizaci uvolní zabavení uložené na majetek podniku nebo změní jeho obsah, s výjimkou případu, kdy je majetek podniku zabaven s cílem zajistit případnou konfiskaci nebo náhradu konfiskace v trestním řízení anebo zajistit pohledávku vzniklou na základě pracovněprávního vztahu, je-li to nezbytné k provedení reorganizačního řízení;
3. přičítání úroků z prodlení nebo smluvní pokuty z pohledávky vůči podniku, které časem narůstají, se přerušuje až do schválení reorganizačního plánu;
4. soud na žádost podniku a se schválením poradce pro reorganizaci připojeným k žádosti nebo na žádost poradce pro reorganizaci může přerušit soudní řízení, které se týká majetkového nároku vůči podniku, o němž dosud nebyl vydán rozsudek, a to až do doby, kdy bude schválen reorganizační plán nebo ukončeno reorganizační řízení, s výjimkou případu, kdy jde o nárok uplatněný na základě pracovněprávního vztahu, kdežto řízení v trestní věci soud nepřerušuje;
5. soud na základě návrhu na prohlášení konkursu podaného věřitelem odloží všechna rozhodnutí o ustanovení předběžného konkursního správce až do doby, kdy bude schválen reorganizační plán nebo ukončeno reorganizační řízení;
6. po zahájení reorganizačního řízení má podnik i nadále právo disponovat svým majetkem, musí však poradce pro reorganizaci ihned informovat o všech transakcích přesahujících běžné obchodní aktivity.

Jestliže podnik požádá o přerušení běhu jiných opatření, zejména výkonu zajišťovacího práva, soud tato opatření může na žádost podniku nebo poradce pro reorganizaci přerušit až do doby, kdy bude schválen reorganizační plán nebo ukončeno reorganizační řízení, je-li to nezbytné pro reorganizaci nebo se tím napomůže vyjednávání o reorganizačním plánu. Opatření nelze přerušit v případě pohledávek plynoucích z pracovněprávního vztahu.

Zahájením reorganizačního řízení se prodlužuje lhůta pro zpětné vymáhání transakcí nebo jiné úkony stanovené v zákoně o konkursu a exekučním řádu, a to o dobu od zahájení reorganizačního řízení do jeho ukončení. Prodloužená lhůta nesmí přesáhnout dobu osmi let před ustanovením předběžného správce nebo počátkem lhůt pro vymáhání stanovených v exekučním řádu.

Pokud soud rozhodl o zahájení reorganizačního řízení a vydal rozhodnutí o povolení reorganizace, poradce pro reorganizaci bezodkladně zašle věřitelům oznámení o reorganizaci, v němž je informuje o zahájení reorganizačního řízení a o rozsahu pohledávek, které vůči podniku mají podle seznamu dluhů.

2. Zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníku, který je fyzickou osobou

2.1 Podání insolvenčního návrhu, ustanovení správce a projednání návrhu

Insolvenční návrh vůči dlužníkovi, který je fyzickou osobou, může podat dlužník sám nebo jeho věřitel. Manželé – dlužníci mohou podat společný insolvenční návrh. Insolvenční návrh je možné využít k zahájení všech typů insolvenčních řízení ohledně dlužníka, který je fyzickou osobou, včetně návrhu na prohlášení konkursu.

Insolvenční návrh je nutné podat v podobě formulářů zavedených na základě § 9 zákona o úpadku fyzických osob, jejichž použití je povinné.

V návrhu dlužník musí vysvětlit povahu svých problémů se solventností a poskytnout přehled své finanční situace, včetně svých aktiv, pasiv, příjmů a výdajů. V insolvenčním návrhu musí věřitel také doložit dlužníkův úpadek nebo vysvětlit, v čem spočívá povaha dlužníkových problémů s insolvencí.

Insolvenční návrh je třeba podat krajskému soudu buď místa bydliště dlužníka, nebo místa podnikání osoby samostatně výdělečně činné. Má se za to, že bydliště uvedené v registru obyvatel po dobu jednoho roku před podáním insolvenčního návrhu je místem bydliště fyzické osoby a místo podnikání uvedené v rejstříku po dobu jednoho roku před podáním insolvenčního návrhu je místem podnikání osoby samostatně výdělečně činné, ledaže se prokáže, že bydliště či místo podnikání dlužníka se nachází jinde. Společný insolvenční návrh manželů je třeba podat krajskému soudu místa společného bydliště manželů. Nemají-li manželé společné bydliště, podává se návrh krajskému soudu místa bydliště nebo místa podnikání jednoho z manželů, dle volby manželů.

Soud rozhodne, zda návrhu vyhoví. Jestliže soud návrhu vyhoví, ustanoví dlužníkovi správce.

Pokud je ustanoven správce, přičítání úroků z prodlení nebo smluvní pokuty z pohledávky za dlužníkem, které časem narůstají, se přerušuje až do doby, kdy bude schválen plán restrukturalizace nebo ukončeno řízení o restrukturalizaci dluhu. To se nevztahuje na pohledávky, které se dlužník nepokouší restrukturalizovat, nebo na případy, kdy je na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Pokud je ustanoven správce, věřitel nemůže ukončit smlouvu, kterou s dlužníkem uzavřel, s odvoláním na porušení peněžního závazku, které nastalo před podáním insolvenčního návrhu, ani odmítnout splnit své závazky z dané smlouvy, ledaže to povolí soud.

Jakmile je ustanoven správce, soud přeruší vymáhací řízení nebo jiný nucený výkon vedený za účelem vymožení peněžních prostředků ohledně majetku dlužníka, a to až do doby, kdy bude prohlášen konkurs, schválen plán restrukturalizace nebo ukončeno řízení. Do této doby soud může rovněž:

1. přerušit soudní řízení týkající se peněžní pohledávky za dlužníkem, ohledně které dosud nebyl vydán rozsudek;
2. zrušit opatření k zajištění žaloby, včetně obstavení platebního účtu;
3. zakázat věřitelům vykonávat jejich práva plynoucí ze zajištění poskytnutého dlužníkem, včetně prodeje nebo požadavku na prodej předmětu zástavy;
4. uplatnit jiné opatření předběžné právní ochrany, včetně opatření zajišťujících návrh na prohlášení konkursu.

Soud nepřeruší soudní řízení, v němž se rozhoduje o uložení peněžitého trestu nebo konfiskaci či její náhradě v trestním řízení, nebo v němž se projednává opravný prostředek proti pokutě uložené ve věci méně závažného trestného činu, a neuplatní jiná opatření uvedená v odstavci 3 tohoto oddílu, pokud jde o zabavení nebo soudní zástavu uložené na majetek dlužníka s cílem zajistit možnou konfiskaci nebo její náhradu v trestním řízení.

Soud může na návrh věřitele s přihlédnutím k jeho oprávněným zájmům povolit pokračování přerušeného vykonávacího řízení a také povolit věřiteli výkon práv plynoucích ze zajištění zřízeného dlužníkem, před tím, než dojde k prohlášení konkursu, schválení plánu restrukturalizace nebo ukončení řízení.

Správce zjistí finanční situaci dlužníka, vyhotoví seznam majetku a dluhů dlužníka a jménem dlužníka a s jeho souhlasem jej předloží soudu. Správce soudu také předloží posouzení týkající se toho, jaké řízení by mělo být pro rozhodnutí o dlužníkových problémech se solventností zahájeno. Soud tímto posouzením není vázán.

Poté soud projedná insolvenční návrh a vydá jeden z těchto rozsudků:

1. prohlásí konkurs na majetek dlužníka;
2. prohlásí konkurs na majetek dlužníka a zahájí řízení o zproštění dlužníka závazků;
3. zahájí řízení o restrukturalizaci dluhu;
4. zamítne návrh nebo
5. zastaví řízení.

2.2 Zahájení řízení o restrukturalizaci dluhu

Soud zahájí řízení o restrukturalizaci dluhu v případě, že dlužník má problémy se solventností, ale dosud není trvale v platební neschopnosti, a zejména v případě, že dlužníkovy problémy se solventností zjevně nelze překonat bez provedení řízení o restrukturalizaci dluhu, mimo jiné prodejem dlužníkova majetku za účelem úhrady dluhů v míře, kterou lze od dlužníka přiměřeně očekávat. Má se za to, že dlužník má problémy se solventností, pokud není nebo pravděpodobně nebude schopen splnit své závazky v době jejich splatnosti.

Před zahájením řízení o restrukturalizaci dluhu soud určí peněžní částku, kterou dlužník musí složit jako zálohu k úhradě odměny a výdajů správce na k tomu určený účet a lhůtu, v níž je povinen částku zaplatit. Soud může s přihlédnutím k finanční situaci dlužníka povolit úhradu určené částky v průběhu řízení ve splátkách.

Soud může zamítnout zahájit řízení o restrukturalizaci dluhu v případě, že:

1. dlužník úmyslně nebo z hrubé nedbalosti předložil věcně nesprávné nebo neúplné informace o svém majetku, příjmech, věřitelích nebo závazcích;
2. dlužník odmítá složit přísahu, pokud jde o pravdivost předložených informací, nebo předložit dodatečné informace vyžadované soudem;
3. dlužník byl odsouzen za trestný čin související s konkursním nebo vykonávacím řízením, daňový trestný čin nebo trestný čin uvedený v § 381 a § 381¹ trestního zákoníku a informace o tomto odsouzení dosud nebyla vymazána z databáze rejstříku trestů;
4. dlužník v době tří let předcházejících podání návrhu nebo po jeho podání úmyslně nebo z hrubé nedbalosti předložil nesprávné nebo neúplné informace o své finanční situaci, s cílem získat pomoc nebo jiné dávky od státu, místního orgánu či nadace nebo proto, aby se vyhnul placení daní;
5. dlužník v době tří let předcházejících ustanovení správce nebo po ustanovení správce úmyslně nebo z hrubé nedbalosti bránil uspokojení pohledávek věřitelů nebo úmyslně prováděl transakce poškozující věřitele a v tomto ohledu může poškození věřitelů spočívat mimo jiné v ukrývání majetku nebo mrhání majetkem;
6. dlužník neuhradil peněžní částku stanovenou soudem jako záloha k pokrytí odměny a výdajů správce na k tomu určený účet.

Soud odmítne zahájit řízení o restrukturalizaci dluhu v případě, že v době deseti let předcházejících podání návrhu již zahájil řízení o restrukturalizaci dluhu daného dlužníka nebo rozhodl o zproštění dlužníka závazků.

Jestliže soud zahájí řízení o restrukturalizaci dlužníkových dluhů, stanoví lhůtu v délce až 60 dnů, v níž je správce povinen předložit soudu plán restrukturalizace. V nezbytných případech může soud lhůtu prodloužit až o 30 dnů.

Pokud soud zahájí řízení o restrukturalizaci dlužníkových dluhů, lhůta pro zpětné vymáhání transakcí nebo jiné úkony stanovené v zákoně o konkursu a exekučním řádu se prodlužuje o dobu od ustanovení správce do ukončení řízení o restrukturalizaci dluhu, ovšem nesmí přesáhnout osm let před ustanovením správce nebo počátkem lhůt pro vymáhání určených v exekučním řádu.

Po zahájení řízení správce ve spolupráci s dlužníkem vyhotoví plán restrukturalizace dlužníkových dluhů a jménem a se souhlasem dlužníka jej předloží k souhlasu soudu.

2.3 Zahájení konkursního řízení a/nebo řízení o zproštění závazků

Soud prohlašuje konkurs na majetek dlužníka, který je fyzickou osobou, a vede konkursní řízení v souladu s ustanoveními zákona o konkursu. Vedení konkursního řízení vůči fyzické osobě se podobá vedení konkursního řízení vůči právnické osobě (viz oddíl 1.1).

Zároveň s prohlášením konkursu je možné zahájit řízení o zproštění fyzické osoby závazků. Dlužníka lze zprostit závazků, které nebyly splněny v konkursním řízení. Závazky vzniklé před prohlášením konkursu je možné zařadit do konkursního řízení. Obecně platí, že řízení o zproštění závazků trvá tři roky. Během této doby dlužník musí splnit pohledávky věřitelů v maximální možné míře. V průběhu konkursního řízení se všechen majetek dlužníka prodá a použije ke splnění pohledávek věřitelů. Dlužník je také povinen vykonávat výdělečnou činnost a vyvinout přiměřené úsilí takovou činnost nalézt. Ke splnění pohledávek věřitelů se používá také příjem dlužníka. Zákon stanoví nezabavitelnou částku potřebnou pro existenční minimum dlužníka a tato částka se ke splnění pohledávek věřitelů nepoužije. Jestliže dlužník splatil podstatnou část pohledávek věřitelů, může být svých závazků zproštěn i před uplynutím tří let, nikoli však dříve než jeden rok po zahájení řízení. Poruší-li dlužník své závazky, avšak nejde o závažné porušení, soud může lhůtu pro zproštění závazků prodloužit až o rok. Jde-li o závažné porušení, soud může zproštění dlužníka závazků zamítnout.

3. Zahájení konkursního řízení na pozůstalost fyzické osoby

Je-li v případě smrti dlužníka jeho pozůstalost v úpadku, je možné podat návrh na prohlášení konkursu na pozůstalost dlužníka. V případě smrti dlužníka může návrh na prohlášení konkursu na jeho majetek podat také právní nástupce dlužníka, vykonavatel dlužníkovy závěti nebo správce dlužníkovy pozůstalosti. V tomto případě se na návrh na prohlášení konkursu vztahují ustanovení o návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Konkursní řízení na pozůstalost se vede podle ustanovení zákona o konkursu.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Jakmile je prohlášen konkurs, dlužníkův majetek se stává konkursní podstatou a dlužníkovo právo spravovat konkursní podstatu a nakládat s ní přechází na konkursního správce.

Dlužníkův majetek se stává konkursní podstatou na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu a použije se jako majetek určený k uspokojení pohledávek věřitelů a k vedení konkursního řízení. Konkursní podstata představuje majetek dlužníka v okamžiku prohlášení konkursu, jakož i zpětně získaný nebo vymožený majetek a majetek nabytý dlužníkem během konkursního řízení. Majetek dlužníka, na který podle zákona nelze vznést platební nárok, se do konkursní podstaty nezahrnuje.

Majetek, na který podle zákona nelze vznést platební nárok, podléhá ustanovením exekučního řádu. Zákon stanoví demonstrativní seznam nezabavitelných věcí. Hlavním účelem katalogu nezabavitelných věcí je zajistit dlužníkovi minimální sociální ochranu. Zákaz prodeje nezabavitelného majetku plyne také z potřeby chránit další základní práva: právo svobodné volby oblasti činnosti, povolání a zaměstnání, právo věnovat se podnikatelské činnosti, právo na vzdělání, svoboda vyznání, ochrana soukromého a rodinného života atd. Zabavení určitých věcí navíc odporuje uznávaným morálním zásadám.

Podle estonských právních předpisů se omezení vztahují také na zabavení příjmu, přičemž hlavním cílem je zajistit dlužníkovi minimální prostředky obživy nezbytné pro něj i jím vyživované osoby v souladu s podmínkami řízení vedeného vůči dlužníkovi.

Po prohlášení konkursu je jakékoli nakládání dlužníka s věcmi, které tvoří část konkursní podstaty, absolutně neplatné. Majetek převedený druhou stranou na základě zcizení se této straně navrátí, pokud majetek zůstává v konkursní podstatě, nebo v případě, že konkursní podstata se v důsledku převodu navýšila, bude poskytnuta náhrada. Pokud dlužník nakládal se svými budoucími pohledávkami před tím, než byl prohlášen konkurs, stane se dané jednání prohlášením konkursu absolutně neplatným, pokud jde o pohledávky vznikající po prohlášení konkursu. Dlužník, který je fyzickou osobou, může s konkursní podstatou nakládat se souhlasem správce. Veškeré dispozice, k nimž správce nedal souhlas, jsou absolutně neplatné.

Po prohlášení konkursu může plnění závazku zařazeného do konkursní podstaty, který je splatný dlužníkovi, přijmout pouze správce. Pokud byl závazek splněn ve prospěch dlužníka, považuje se za splněný pouze v případě, že majetek převedený ke splnění závazku zůstal v konkursní podstatě nebo se převodem konkursní podstata navýšila. Pokud byl závazek splněn ve prospěch dlužníka před zveřejněním oznámení o prohlášení konkursu, považuje se závazek za splněný v případě, že osoba, která jej splnila, o prohlášení konkursu v době plnění závazku nevěděla nebo nebyla povinna vědět.

Jakmile je zahájeno reorganizační řízení, má podnik i nadále právo disponovat svým majetkem, musí však ihned informovat poradce pro reorganizaci o všech transakcích přesahujících běžné obchodní aktivity.

V řízení o restrukturalizaci dluhu zůstává dlužníkovi, který je fyzickou osobou, právo disponovat svým majetkem bez ohledu na skutečnost, zda je osobou samostatně výdělečně činnou.

V řízení o zproštění závazků v případě, že toto řízení pokračuje i po skončení konkursního řízení, se příjem dlužníka vyplácí nebo převádí správci. Dlužník není povinen převádět příjem nebo část příjmu, na něž podle ustanovení exekučního řádu nelze vznést platební nárok nebo pokud tento příjem či jeho část mají být správcem navráceny dlužníkovi.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Jakmile je prohlášen konkurs, dlužník, který je fyzickou osobou, pozbývá právo uzavírat transakce související s konkursní podstatou a dlužník, který je právnickou osobou, pozbývá právo uzavírat jakékoli transakce.

Dlužník ihned poskytne soudu, předběžnému správci, správci, konkursnímu výboru a insolvenčnímu oddělení informace, které potřebují v souvislosti s konkursním řízením před prohlášením konkursu i po něm, zejména co se týká dlužníkova majetku včetně závazků a podnikatelské i profesní činnosti. Dlužník je povinen poskytnout správci rozvahu a soupis svého majetku včetně závazků, ke dni prohlášení konkursu.

Soud může vyžadovat, aby dlužník před soudem složil přísahu, že informace předložené soudu ohledně majetku, dluhů a podnikatelské nebo profesní činnosti jsou podle dlužníkova nejlepšího vědomí správné.

Dlužník je povinen předběžnému správci i správci při výkonu jejich povinností poskytovat součinnost.

Dlužník nesmí po prohlášení konkursu a před složením přísahy opustit Estonsko bez povolení osudu.

Soud může dlužníkovi uložit pokutu, přikázat dostavit se nebo jej zatknout v případě, že neplní soudní příkazy, nebo za účelem zajištění splnění povinnosti stanovené zákonem.

Dlužník má právo nahlížet do spisu správce i soudního spisu konkursní věci. Správce může z oprávněných důvodů odmítnout žádost dlužníka k nahlédnutí do listiny, která je součástí spisu správce, pokud by to poškodilo průběh konkursního řízení.

Konkursní správce

• Konkursní správce uzavírá transakce související s konkursní podstatou a provádí další úkony. Práva a povinnosti plynoucí z činnosti správce náleží dlužníkovi. Správce se v souladu se svými povinnostmi účastní namísto dlužníka soudních jednání souvisejících s konkursní podstatou.
• Jakmile je prohlášen konkurs, dlužníkovo právo spravovat konkursní podstatu a nakládat s ní přechází na konkursního správce. V konkursním řízení vůči dlužníkovi, který je právnickou osobou, může správce uzavírat veškeré transakce a provádět všechna právní jednání týkající se konkursní podstaty. V případě konkursu dlužníka, který je fyzickou osobou, může správce uzavírat pouze transakce a provádět právní jednání týkající se konkursní podstaty, jež jsou nezbytné pro dosažení účelu konkursního řízení a k výkonu povinností správce.
• Správce brání práva a zájmy všech věřitelů i dlužníka a zajišťuje, aby konkursní řízení probíhalo zákonně, rychle a finančně přiměřeně. Správce je povinen vykonávat své povinnosti s péčí očekávanou od svědomitého a poctivého správce a zohlednit zájmy všech věřitelů i dlužníka.
• Správce zjišťuje pohledávky věřitelů, spravuje konkursní podstatu, organizuje její vytváření a prodej a uspokojování pohledávek věřitelů z konkursní podstaty; zjišťuje příčiny dlužníkova úpadku a dobu, kdy úpadek nastal; v nezbytných případech zajišťuje pokračování dlužníkovy podnikatelské činnosti; v nezbytných případech provádí likvidaci dlužníka, který je právnickou osobou; v případech stanovených zákonem poskytuje věřitelům a dlužníkovi informace; podává zprávy o své činnosti a poskytuje informace o konkursním řízení soudu, dohlížejícímu úředníkovi a konkursnímu výboru; plní ostatní povinnosti stanovené zákonem. Jestliže byl dlužníkův úpadek způsoben závažnou chybou v řízení, je správce povinen podat žalobu na náhradu škody proti osobě, která za danou chybu nese odpovědnost, okamžitě poté, co se objeví dostatečné důvody k podání žaloby. Správci kromě práv stanovených zákonem náleží práva předběžného správce.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

V estonském konkursním řízení je započtení pohledávek povoleno. Započtení pohledávek v konkursním řízení podléhá těmto podmínkám:

1. pohledávky, které mají být započteny, musí být peněžitými závazky nebo jinými závazky stejného druhu;
2. věřiteli musí vzniknout právo splnit závazek a závazek dlužníka musí být splatný;
3. věřitel musí prohlášení o započtení vůči dlužníkovi učinit před schválením seznamu věřitelů a prohlášení nesmí být podmínečné ani stanovit lhůtu;
4. právo věřitele započíst pohledávku proti pohledávce dlužníka musí vzniknout před prohlášením konkursu.

Pokud se na pohledávku dlužníka vztahuje odkládací podmínka nebo v době prohlášení konkursu nebyla splatná nebo nesměřuje k plnění závazků stejného druhu, lze ji započíst pouze v případě, že odkládací podmínka byla splněna, pohledávka dlužníka se stala splatnou nebo se závazky staly závazky stejného druhu. Započtení není přípustné, pokud odkládací podmínka dlužníkovy pohledávky nastane nebo se pohledávka stane splatnou před tím, než věřitel mohl svou pohledávku započíst.

Pokud pohledávka věřitele zanikla uplynutím doby, může ji rovněž započíst, pokud právo na započtení vzniklo před uplynutím této doby. Věřitel může také započíst pohledávku plynoucí z neplnění smlouvy dlužníkem, vzniklého tím, že se správce po prohlášení konkursu dlužníkova závazku vzdal. Je-li předmět smluvního závazku dělitelný a věřitel svůj závazek částečně splnil před prohlášením konkursu, je věřitel oprávněn provést započtení proti peněžnímu závazku dlužníka, který odpovídá splněné části věřitelova závazku. Je-li dlužník pronajímatelem bytových či nebytových prostor a nájemce těchto bytových či nebytových prostor dlužníkovi zaplatil nájem k nemovitosti či prostorům v předstihu před prohlášením konkursu, tato skutečnost zakládá pohledávku z bezdůvodného obohacení vůči dlužníkovi, kterou si nájemce bytových či nebytových prostor může započíst proti pohledávce, kterou má dlužník vůči tomuto nájemci bytových či nebytových prostor, a nájemce bytových či nebytových prostor může rovněž započíst pohledávku z titulu náhrady škody vzniklé předčasným ukončením smlouvy nebo odstoupením od smlouvy.

Pohledávku získanou postoupením lze v konkursním řízení započíst pouze v případě, že pohledávka byla postoupena a dlužník o tom byl písemně informován nejpozději tři měsíce před prohlášením konkursu. Pohledávku vůči dlužníkovi získanou postoupením nelze započíst, jestliže byla postoupena v době tří let předcházejících ustanovení předběžného správce nebo správce a jestliže byl dlužník v dané době v úpadku a osoba, která pohledávku získala, o úpadku v době postoupení věděla nebo měla vědět.

Uznanou pohledávku zajištěnou zástavou, včetně pohledávky získané postoupením, lze započíst, pokud je stejný předmět zástavy prodán za kupní cenu předmětu zástavy, do výše rovnající se částce, kterou by byl věřitel oprávněn získat rozdělením peněžní částky získané prodejem předmětu koupeného věřitelem, z níž byly odečteny úhrady a výdaje, například konsolidované závazky a náklady a výdaje vzniklé v rámci konkursního řízení, jež mají být uhrazeny před vyplacením poměrných částek. Všechny části kupní ceny, které proti pohledávce věřitele nelze započíst, věřitel vyplatí do konkursní podstaty.

Pohledávky, které není možné započíst, zahrnují pohledávky na výživném, pohledávky z titulu náhrady škody na zdraví nebo za smrt osoby a pohledávky plynoucí z protiprávně a úmyslně způsobené škody, jež má druhá strana vůči straně požadující započtení; pohledávky druhé strany, na které podle zákona nelze vznést platební nárok; zabavená pohledávka proti pohledávce, kterou má strana vůči druhé straně, jestliže strana požadující započtení pohledávku získala po zabavení nebo jestliže se její pohledávka stala splatnou po zabavení a později než zabavená pohledávka; pohledávka, proti níž může druhá strana vznést námitky, nebo pohledávka druhé strany, jejíž započtení není přípustné z jiných zákonných důvodů.

Započtení pohledávek v případě reorganizačního řízení a řízení o restrukturalizaci dluhu není upraveno zvlášť, a proto se na něj vztahuje obecný postup podle zákona o závazcích.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Konkursní řízení

Správce má právo splnit nesplněný závazek plynoucí ze smlouvy uzavřené dlužníkem a vyžadovat, aby druhá strana své závazky splnila, nebo se dlužníkova závazku plynoucího ze smlouvy vzdát, ledaže zákon stanoví jinak. Správce se nesmí vzdát dlužníkova závazku plynoucího ze smlouvy v případě, že jde o závazek zajištěný předběžnou poznámkou evidovanou v katastru nemovitostí. Pokud správce pokračuje v plnění dlužníkova závazku nebo oznámí, že má v úmyslu závazek splnit, druhá smluvní strana pokračuje v plnění svých závazků. V tomto případě správce pozbývá právo odmítnout splnění závazku dlužníka. Jestliže správce vyžaduje, aby druhá smluvní strana smluvní závazek splnila, tato druhá strana může od správce požadovat, aby splnění dlužníkova závazku zajistil. Dokud správce zajištění splnění dlužníkova závazku neposkytne, druhá strana může splnění svého závazku odmítnout, odstoupit od smlouvy nebo smlouvu ukončit. Pohledávka druhé strany vůči dlužníkovi, která vznikla splněním závazku poté, co správce požádal o splnění závazku druhou stranou, je konsolidovaným závazkem. Pokud se správce po prohlášení konkursu dlužníkova závazku vzdal, druhá smluvní strana může pohledávku plynoucí z nesplnění smluvního závazku přihlásit jako věřitel v konkursním řízení. Je-li předmět smluvního závazku dělitelný a druhá strana svůj závazek do doby prohlášení konkursu částečně splnila, může tato druhá strana požadovat splnění dlužníkova peněžního závazku do výše odpovídající splněné části závazku této druhé strany pouze jako věřitel v konkursním řízení.

Zákon také stanoví zvláštní případy pro určité druhy smluv:

1. pokud dlužník před prohlášením konkursu prodal movitý majetek s výhradou vlastnictví a převedl držbu tohoto majetku na kupujícího, kupující má právo požadovat splnění kupní smlouvy. Správce se v tomto případě nemůže vzdát dlužníkových závazků plynoucích z kupní smlouvy;
2. konkurs na majetek pronajímatele bytových či nebytových prostor nepředstavuje důvod ukončení nájemní smlouvy k bytovému či nebytovému prostoru, ledaže smlouva stanoví jinak. Stanoví-li nájemní smlouva k bytovému či nebytovému prostoru, že konkurs představuje důvod k ukončení smlouvy, správce může smlouvu ukončit ve lhůtě jednoho měsíce, nebo, stanoví-li tak smlouva, ve lhůtě kratší. Konkurs na majetek pronajímatele bytové jednotky nepředstavuje důvod ukončení nájemní smlouvy k bytové jednotce. Jestliže byl nájem za nemovitost či prostory dlužníkovi zaplacen v předstihu před prohlášením konkursu, nájemce bytového či nebytového prostoru může provést započtení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení proti pohledávce dlužníka, kterou má vůči nájemci bytových či nebytových prostor;
3. v případě konkursu na majetek nájemce bytových či nebytových prostor může pronajímatel bytových či nebytových prostor nájemní smlouvu k těmto prostorám ukončit pouze v souladu s obecným postupem a smlouvu nelze ukončit z důvodu prodlení s platbou nájemného, pokud se prodlení týká úhrady nájemného, které bylo dlužné před podáním návrhu na prohlášení konkursu. Správce má právo ukončit nájemní smlouvu k bytovým či nebytovým prostorům, kterou dlužník uzavřel, ve lhůtě jednoho měsíce, nebo, stanoví-li tak smlouva, ve lhůtě kratší. Pokud do prohlášení konkursu nepřešla držba nemovitosti nebo prostor na dlužníka, správce i druhá strana mohou od smlouvy odstoupit. V případě odstoupení od smlouvy nebo jejího ukončení může druhá strana požadovat náhradu za ztráty vzniklé předčasným ukončením smlouvy, a to jako věřitel v konkursním řízení nebo započtením;
4. postup pro nájemní smlouvy k bytovým či nebytovým prostorům se použije také na leasingové smlouvy uzavřené dlužníkem.

Správce má právo rozhodnout o pokračování nebo ukončení smlouvy, ale pokud druhá strana správci navrhne, aby tuto volbu provedl, je správce povinen okamžitě, avšak nejpozději do sedmi dnů, oznámit, zda závazek dlužníka splní, nebo se jej vzdá. Na žádost správce může soud tuto lhůtu také prodloužit. Pokud správce včas neoznámí, že závazek splní, nebo se jej vzdá, nemá právo požadovat, aby druhá strana splnila smluvní závazek před tím, než správce splní závazek dlužníka.

Je také možné, že některé smlouvy uzavřené dlužníkem jsou vymahatelné. Soud zruší například smlouvy uzavřené v době od ustanovení předběžného správce do prohlášení konkursu. Kromě časové podmínky je předpokladem vymáhání skutečnost, že smlouva poškodila zájmy věřitelů. Pokud zájmy věřitelů nebyly poškozeny a vymáháním nedojde k navýšení konkursní podstaty, nemá vymáhání smysl.

Dlužník v konkursu ani jeho správce obecně nemají právo měnit smlouvy. Smlouvy však lze měnit, pokud po prohlášení konkursu došlo k vyrovnání. V tomto případě je dohodou mezi dlužníkem a věřiteli možné snížit dluhy nebo prodloužit lhůtu splatnosti. Stejného výsledku lze dosáhnout také reorganizačním řízením nebo řízením o restrukturalizaci dluhu. Zákon o konkursu, zákon o reorganizaci ani zákon o úpadku fyzických osob samostatně neupravují postoupení pohledávek ani převzetí závazků, a proto se použije obecný postup stanovený zákonem o závazcích.

Reorganizační řízení

V reorganizačním řízení je přípustná restrukturalizace smluv provedená reorganizačním plánem.

Dohoda, podle níž může věřitel plnění ze smlouvy zadržet, urychlit, ukončit nebo smlouvu jakýmkoli jiným způsobem poškozujícím podnik změnit z důvodu podání návrhu na povolení reorganizace, zahájení reorganizačního řízení, schválení reorganizačního plánu, podání žádosti o přerušení opatření k vymáhání dluhu nebo přerušení těchto opatření, je absolutně neplatná.

Věřitel nesmí plnění ze smlouvy zadržet, urychlit, ukončit ani jakýmkoli jiným způsobem poškozujícím podnik změnit zásadní nesplněné smlouvy v době, kdy jsou opatření přerušena, v důsledku dluhů, které vznikly před přerušením opatření k vymáhání dluhu uvedených v zákoně o reorganizaci, a na základě skutečnosti, že nebyly podnikem splaceny. Toto omezení se nevztahuje na smlouvy o úvěru a financování. Pokud omezení uložené věřiteli představuje neúměrnou zátěž, může jej soud předčasně ukončit.

Pohledávka plynoucí z pracovní smlouvy nebo z transakce s deriváty nesmí být v reorganizačním plánu restrukturalizována.

Řízení o restrukturalizaci dluhu

Je-li ustanoven správce, věřitel nesmí s odvoláním na porušení peněžního závazku, k němuž došlo před podáním insolvenčního návrhu, ukončit smlouvu uzavřenou s dlužníkem ani z tohoto důvodu odmítnout splnění svého závazku. Dohoda, podle níž věřitel může ukončit smlouvu, jakmile je podán insolvenční návrh nebo schválen plán restrukturalizace, je absolutně neplatná. Pokud není pokračující plnění smlouvy vůči věřiteli spravedlivé a nezbytné z hlediska dlužníka, zejména je-li nepravděpodobné, že řízení o restrukturalizaci bude zahájeno nebo pokračování v plnění není nezbytné pro průběh řízení o restrukturalizaci, soud může na návrh věřitele povolit, aby věřitel smlouvu ukončil.

Pohledávky plynoucí z nadále existující smlouvy, které vznikají nebo se stávají splatnými po podání návrhu na restrukturalizaci dluhu, mohou být restrukturalizovány v rámci řízení o restrukturalizaci dluhu. Plán restrukturalizace může stanovit, že dohoda o úvěru nebo jiná nadále existující smlouva, kterou dlužník uzavřel před podáním návrhu na restrukturalizaci dluhu a která dlužníkovi ukládá peněžité závazky, jež se stávají splatnými po podání návrhu na restrukturalizaci dluhu, bude ukončena, jakmile dojde ke schválení plánu restrukturalizace. Ukončení smlouvy má stejné následky jako mimořádné zrušení smlouvy kvůli okolnostem na straně dlužníka. Závazky dlužníka vyplývající z ukončení smlouvy lze na základě plánu restrukturalizace restrukturalizovat předem. Pokud mají být restrukturalizovány závazky plynoucí z leasingové smlouvy, pronajímatel, který je věřitelem, může smlouvu mimořádně zrušit ve lhůtě jednoho týdne od schválení plánu restrukturalizace.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Po prohlášení konkursu mohou věřitelé v konkursním řízení své pohledávky vůči dlužníkovi uplatnit pouze v konkursním řízení. Správce musí být informován o všech jejich pohledávkách vůči dlužníkovi, které vznikly před prohlášením konkursu, bez ohledu na důvody nebo lhůty pro splnění pohledávek. Vykonávací řízení zahájené proti dlužníkovi se v případě prohlášení konkursu ukončují a věřitel musí pohledávku přihlásit konkursnímu správci.

V reorganizačním řízení a řízení o restrukturalizaci dluhu může být nové řízení po dobu platnosti reorganizačního plánu a plánu restrukturalizace dluhu zahájeno pouze věřiteli, jejichž pohledávek se daný plán týká. Při reorganizaci se vykonávací řízení přerušují s výjimkou vykonávacích řízení vedených za účelem splnění pohledávky, která vznikla na základě pracovněprávního vztahu. Při řízení o restrukturalizaci dluhu soud přeruší vykonávací řízení jakožto opatření předběžné právní ochrany, a to i před rozhodnutím o insolvenčním návrhu nebo jeho podáním. Jakmile je ustanoven správce, soud přeruší vykonávací řízení (nebo nucený výkon) prováděné za účelem vymožení peněžních prostředků v souvislosti s majetkem dlužníka, a to až do doby, kdy bude prohlášen konkurs, schválen plán restrukturalizace nebo ukončeno řízení.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Konkursní řízení

Ve sporech o konkursní podstatu nebo majetek, který lze do konkursní podstaty zahrnout, právo být stranou soudního řízení namísto dlužníka přechází na správce. Pokud se v soudním řízení zahájeném před prohlášením konkursu projednává žaloba nebo jiný návrh související s konkursní podstatou, podaný dlužníkem proti jiné osobě, nebo pokud se dlužník účastní soudního řízení jako třetí strana, správce může v souladu se svými povinnostmi do řízení vstoupit namísto dlužníka. Jestliže správce do těchto řízení nevstoupí, dlužník může i nadále vystupovat v postavení žalobce, navrhovatele nebo třetí strany.

Pokud proti dlužníkovi probíhá řízení ve věci majetkové pohledávky nebo probíhá odvolací řízení u soudu proti správnímu nástroji vydanému vůči dlužníkovi ohledně veřejnoprávní peněžní pohledávky, která byla zahájena před prohlášením konkursu, ale rozhodnutí o pohledávce nebo odvolání dosud nebylo vydáno, soud projednání dané pohledávky nebo odvolání odmítne, s výjimkou rozhodování o uložení peněžitého trestu nebo konfiskaci či náhradě za ni v trestním řízení, pohledávky na výživném v občanském řízení nebo odvolání proti uložení pokuty za méně závažný trestný čin. Soud řízení na návrh žalobce obnoví, pokud soud vyššího stupně zrušil rozhodnutí o konkursu a rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu nebo insolvenčního návrhu nabylo právní moci nebo bylo konkursní řízení po prohlášení konkursu zastaveno.

Pokud byla proti dlužníkovi podána žaloba na vyloučení věci z konkursní podstaty v soudním řízení zahájeném před prohlášením konkursu, soud žalobu projedná. V tomto případě může do řízení vstoupit namísto dlužníka konkursní správce. Správce má práva a povinnosti dlužníka jako žalovaného. Pokud správce do řízení nevstoupí, může řízení pokračovat na žádost žalobce.

Pokud proti dlužníkovi probíhá řízení ve věci majetkové pohledávky nebo probíhá odvolací řízení u soudu proti správnímu nástroji vydanému vůči dlužníkovi ohledně veřejnoprávní peněžní pohledávky a proti rozhodnutí ve věci lze podat odvolání, může odvolání poté, co byl prohlášen konkurs, podat jménem dlužníka správce. Dlužník může podat odvolání se souhlasem správce. Dlužník může podat odvolání proti peněžitému trestu nebo konfiskaci či náhradě za ni v trestním řízení, rozhodnutí o žalobě na náhradu škody způsobené trestným činem nebo proti uložení pokuty v řízení o méně závažném trestném činu bez ohledu na to, zda k tomu dal správce souhlas. Pokud byl vůči dlužníkovi vydán správní nástroj a dlužník jej napadl u soudu, lhůta pro napadení správního nástroje se přerušuje.

Osoba, která má vůči dlužníkovi pohledávku na výživném, jež se stala splatnou po prohlášení konkursu na majetek dlužníka, není v souvislosti s touto pohledávkou věřitelem v konkursním řízení a pohledávku nelze v konkursním řízení přihlásit. Ve věci této pohledávky lze podat žalobu u soudu a soudní řízení se může konat v průběhu konkursního řízení.

Reorganizační řízení a řízení o restrukturalizaci dluhu

Po podání návrhu na povolení reorganizace může soud projednávající danou věc na návrh podniku a se souhlasem poradce pro reorganizaci připojeným k návrhu přerušit soudní řízení ohledně peněžní pohledávky vůči podniku až do doby, kdy bude schválen plán reorganizace nebo ukončeno reorganizační řízení, s výjimkou řízení o pohledávce uplatněné na základě pracovněprávního vztahu nebo pohledávky na výživném, o nichž dosud nebyl vydán rozsudek. Pokud je vyhověno insolvenčnímu návrhu fyzické osoby, soud ustanoví správce a poté může přerušit soudní řízení o peněžité pohledávce vůči dlužníkovi, o níž dosud nebyl vydán rozsudek. Soud může řízení přerušit až do doby, kdy bude prohlášen konkurs, schválen plán restrukturalizace dluhu nebo ukončeno řízení.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Účast věřitelů v konkursním řízení

Věřitel předloží svou pohledávku v konkursním řízení. Věřitelé musí oznámit správci všechny své pohledávky vůči dlužníkovi, které vznikly před prohlášením konkursu, bez ohledu na důvody nebo lhůty pro splnění pohledávek, a to nejpozději do dvou měsíců ode dne zveřejnění oznámení o prohlášení konkursu v úředním věstníku Ametlikud Teadaanded. Správci je třeba pohledávku oznámit písemným návrhem (důkaz pohledávky). Pohledávky se obhajují písemně. Poté, co všichni věřitelé správci oznámili své pohledávky, správce vyhotoví předběžný seznam věřitelů. Seznam se předloží věřitelům k posouzení. Věřitelé i dlužník mají možnost podat námitky proti pohledávkám všech věřitelů. Je-li k tomu důvod, námitky musí podat i správce. Věřitelé, proti jejichž pohledávkám byly podány námitky, poté mohou vyjádřit své stanovisko správci. Správce na základě pohledávek, námitek a stanovisek k nim vyhotoví konečný seznam věřitelů a předloží jej soudu ke schválení. Zajišťovací práva se obhajují společně s nároky, které zajišťují. Pohledávka, její pořadí a zajišťovací právo k ní se považují za uznané v případě, že proti nim ani správce ani žádný z věřitelů nepodá námitku na schůzi konané za účelem obhajoby pohledávek a soud schválí seznam věřitelů. Schválenou pohledávku ani její pořadí nelze následně napadnout.

Kromě skutečnosti, že každý věřitel zastupuje svou pohledávku a obhajuje ji, věřitelé se také účastní průběhu konkursního řízení prostřednictvím valné hromady věřitelů. Valná hromada věřitelů je oprávněna schvalovat správce a volit konkursní výbor, rozhodovat o další existenci nebo zániku podniku dlužníka, rozhodovat o zániku dlužníka, který je právnickou osobou, provést vyrovnání, v rozsahu stanoveném zákonem rozhodovat o záležitostech souvisejících s prodejem konkursní podstaty, řešit stížnosti podané proti činnosti správce, rozhodovat o odměně členů konkursního výboru a řešit další otázky, které do pravomoci valné hromady věřitelů svěřuje zákon. Pokud valná hromada věřitelů rozhodne o volbě konkursního výboru, je tento výbor kromě jiného povinen chránit zájmy všech věřitelů v daném konkursním řízení.

Účast věřitelů na reorganizačním řízení

Poradce pro reorganizaci věřitelům okamžitě oznámí zahájení reorganizačního řízení a výši pohledávek, které mají vůči podniku podle seznamu dluhů. Za tímto účelem poradce věřitelům předloží oznámení o reorganizaci. Jestliže věřitel, u jehož pohledávky se usiluje o restrukturalizaci v rámci reorganizačního plánu, s informacemi v oznámení o reorganizaci nesouhlasí, podá poradci pro reorganizaci ve lhůtě stanovené v oznámení o reorganizaci písemný návrh, který uvádí, v čem jeho nesouhlas s pohledávkou v oznámení o reorganizaci spočívá, a předloží důkazy k prokázání těchto okolností. Není-li návrh podán ve lhůtě, má se za to, že věřitel s výší pohledávky souhlasil. Poradce pro reorganizaci ověří, zda je pohledávka věřitele, který s pohledávkou nesouhlasil, v souladu se zákonem, a posoudí, zda je tato pohledávka, která má být restrukturalizována, prokázána, a informuje soud o všech pohledávkách, které ve skutečnosti neexistují, jejichž výše je nejasná nebo u nichž nelze posoudit, zda jsou v souladu se zákonem a zda jsou prokázány. Pokud poradce pro reorganizaci nesouhlasí s tvrzením učiněným v návrhu věřitele, návrh spolu s důkazy ihned předloží soudu a doloží, proč s informacemi v návrhu nesouhlasí. Poradce pro reorganizaci svá tvrzení zdůvodní. Soud na základě předložených tvrzení a důkazů rozhodne o výši hlavní a vedlejší pohledávky věřitele a o existenci a rozsahu zajištění.

Účast věřitelů na řízení o restrukturalizaci dluhu

Řízení o restrukturalizaci dluhu se týká věřitelů, jejichž pohledávky vůči dlužníkovi se staly splatnými v době před podáním insolvenčního návrhu. Za určitých podmínek lze navíc restrukturalizovat pohledávky plynoucí z nadále existující smlouvy, které vznikají nebo se stávají splatnými po podání insolvenčního návrhu.

Po vytvoření plánu restrukturalizace a před jeho předložením soudu jej správce společně s návrhem, seznamem dlužníkova majetku a dluhů a ostatními přílohami ihned doručí věřitelům uvedeným v plánu restrukturalizace, jejichž pohledávek se týká požadavek na restrukturalizaci. Při doručení plánu restrukturalizace správce věřiteli stanoví lhůtu v délce nejméně dvou týdnů po přijetí plánu restrukturalizace, avšak nikoli delší než čtyři týdny, v níž má správci předložit své stanovisko. Věřitel předloží stanovisko uvádějící, zda souhlasí s informacemi poskytnutými dlužníkem o pohledávce a zajištění, dlužníkovým výpočtem výše dluhu a restrukturalizací dluhu způsobem, který dlužník požaduje. Pokud věřitel nesouhlasí s restrukturalizací dluhu způsobem, který dlužník požaduje, musí uvést, zda souhlasí s restrukturalizací dluhu jiným způsobem. Správce také uvede, jaké následky bude mít nepředložení stanoviska. Správce zašle stanoviska věřitelů společně s plánem restrukturalizace soudu.

Pokud věřitel, jehož pohledávka má být restrukturalizována, nesouhlasí s výší pohledávky a další informací uvedenou v seznamu dluhů, podá ve stanovené lhůtě správci návrh, v němž uvede, se kterými skutečnostmi v seznamu dluhů nesouhlasí, a předloží ke svým námitkám důkazy. Není-li ve lhůtě podán žádný návrh, má se za to, že věřitel s výši pohledávky souhlasil. Pokud správce nesouhlasí s námitkou učiněnou v návrhu věřitele, návrh s důkazy a spolu s plánem restrukturalizace předloží soudu a doloží, proč s informacemi v návrhu nesouhlasí. Správce soudu spolu s plánem restrukturalizace předloží také stanoviska, návrhy a důkazy podané věřiteli. Soud při schvalování plánu rozhodne na základě předložených tvrzení a důkazů o výši hlavní a vedlejší pohledávky věřitele a o existenci zajištění. V nezbytných případech soud předem vyslechne dlužníka a dotčeného věřitele. Soud může zamítnout určení výše pohledávky věřitele nebo její částečné určení, pokud pohledávka, u níž je požadována restrukturalizace, podle názoru soudu ve skutečnosti neexistuje, její výše je nejasná nebo nelze rozumně posoudit, zda je v souladu se zákonem nebo zda je prokázána. Po schválení plánu restrukturalizace se na dlužníka a osobu, jejíž práva jsou plánem restrukturalizace dotčena, začínají vztahovat právní následky v něm stanovené.

Účast věřitelů na řízení o zproštění závazků

Zahajuje-li se řízení o zproštění závazků, děje se tak současně s prohlášením konkursu. Dokud probíhá konkursní řízení, věřitelé se řízení účastní v souladu s ustanoveními upravujícími konkursní řízení. Pokud je konkursní řízení ukončeno a řízení o zproštění závazků pokračuje i poté, mají věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky v konkursním řízení a jejichž pohledávky nebo části pohledávek nebyly uspokojeny, právo obdržet platby v době, kdy probíhá zproštění závazků.

Věřitelé v konkursním řízení, včetně věřitelů v konkursním řízení, kteří své pohledávky během konkursního řízení nepřihlásili, nemohou v průběhu řízení o zproštění dlužníka závazků uplatňovat žádné platební nároky na dlužníkův majetek. Věřitelé, jejichž pohledávky vůči dlužníkovi vznikly po prohlášení konkursu, v průběhu řízení o zproštění dlužníka závazků nemohou uplatňovat žádné platební nároky na peněžní částky, které mají být převedeny správci.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Dlužníkův majetek se stává konkursní podstatou na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu a použije se jako majetek určený k uspokojení pohledávek věřitelů a k vedení konkursního řízení. Konkursní podstata představuje majetek dlužníka v okamžiku prohlášení konkursu, jakož i zpětně získaný nebo vymožený majetek a majetek nabytý dlužníkem během konkursního řízení. Majetek dlužníka, na který podle zákona nelze vznést platební nárok, se do konkursní podstaty nezahrnuje.

Jakmile je prohlášen konkurs, dlužníkovo právo spravovat konkursní podstatu a nakládat s ní přechází na konkursního správce. Po prohlášení konkursu je jakékoli nakládání dlužníka s věcmi, které tvoří část konkursní podstaty, absolutně neplatné. Před prohlášením konkursu může soud dlužníkovi zakázat nakládat s majetkem nebo podílem na majetku bez souhlasu předběžného správce.

Správce musí převzít držbu dlužníkova majetku a začít spravovat konkursní podstatu bezodkladně po vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu. Nestanoví-li zákon jinak, správce musí dosáhnout navrácení majetku, který má v držbě třetí osoba, do konkursní podstaty. Správa konkursní podstaty zahrnuje provádění úkonů s konkursní podstatou, jež jsou nezbytné pro uchování konkursní podstaty a vedení konkursního řízení, jakož i řízení činnosti dlužníka, pokud je dlužník právnickou osobou, nebo organizaci podnikatelské činnosti dlužníka, pokud je dlužník osobou samostatně výdělečně činnou. V konkursním řízení vůči dlužníkovi, který je právnickou osobou, má správce práva a povinnosti představenstva nebo orgánu nahrazujícího představenstvo právnické osoby, které neodporují účelu konkursního řízení. Správce má stejnou odpovědnost jako člen představenstva.

Uzavřít hotovostní transakci s konkursní podstatou správce může pouze s povolením soudu. Správce neprovede žádné platby poměrných částek věřitelům v hotovosti. Správce může uzavírat transakce se zvláštní důležitostí pro konkursní řízení pouze se souhlasem konkursního výboru. Transakcemi se zvláštní důležitostí jsou především půjčování, a v případě podniku zahrnutého do konkursní podstaty, všechny transakce, které přesahují rozsah běžných obchodních aktivit podniku. Správce nesmí uzavírat transakce související s konkursní podstatou nebo na její účet sám se sebou nebo s osobami s ním příbuznými ani uzavírat jakékoli jiné transakce podobné povahy nebo představující konflikt zájmů, ani požadovat náhradu výdajů vzniklých v rámci těchto transakcí.

Správce může zahájit prodej konkursní podstaty po první schůzi valné hromady věřitelů, ledaže věřitelé na schůzi rozhodli jinak. Pokud dlužník podal opravný prostředek proti rozhodnutí o prohlášení konkursu, majetek dlužníka nesmí být bez jeho souhlasu prodán před projednáním opravného prostředku u oblastního soudu. Tato omezení se nevztahují na prodej majetku rychle podléhajícího zkáze, rychle klesajícího na hodnotě nebo majetku, jehož skladování či uchovávání je nadměrně nákladné. Pokud činnost dlužníkova podniku pokračuje, majetek nesmí bát prodán, jestliže by to bránilo pokračování činnosti podniku. Pokud je podán návrh na vyrovnání, majetek nesmí být prodán před provedením vyrovnání, ledaže valná hromada věřitelů rozhodne, že prodej je možný bez ohledu na návrh na vyrovnání. Konkursní podstata se prodává v dražbě v souladu s postupem stanoveným v exekučním řádu.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Pohledávky, které mají být přihlášeny za konkursní podstatou dlužníka

Veškeré pohledávky, které vůči dlužníkovi vznikly před prohlášením konkursu, je třeba přihlásit za konkursní podstatou dlužníka, bez ohledu na důvody pohledávek nebo lhůtu pro jejich splnění. Jakmile je prohlášen konkurs, všechny pohledávky věřitelů vůči dlužníkovi se považují za splatné, ledaže zákon stanoví jinak. Pokud věřitel pohledávku uplatnil u soudu, ale dosud o ní nebylo rozhodnuto, soud řízení o dané věci přeruší a věřitel musí pohledávku přihlásit konkursnímu správci. Jestliže věřitel pohledávku uplatnil u soudu a soud již vydal rozsudek, který nabyl právní moci, věřitel musí pohledávku rovněž přihlásit konkursnímu správci, avšak tato pohledávka se považuje za obhájenou. Pokud mohl dlužník dané rozhodnutí soudu napadnout, může tak učinit konkursní správce.

Nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení konkursního řízení

Po prohlášení konkursu mohou věřitelé v konkursním řízení své pohledávky vůči dlužníkovi uplatnit pouze v souladu s postupem stanoveným zákonem o konkursu. Pohledávky je možné přihlásit pouze konkursnímu správci a lze tak učinit pouze u pohledávek, které vznikly před prohlášením konkursu. Pohledávky vzniklé po prohlášení konkursu nelze uplatnit dříve, než bude konkursní řízení skončeno. Je nutné zohlednit skutečnost, že ukončení konkursního řízení v případě právnických osob většinou zahrnuje likvidaci právnické osoby a v jejím důsledku neexistuje osoba, vůči níž by po konkursním řízení bylo možné pohledávky uplatnit. Je tedy nezbytná opatrnost a při uzavírání transakcí s právnickou osobou v konkursu je nutné toto riziko zohlednit. Pohledávky vůči fyzické osobě vzniklé během konkursního řízení lze po skončení konkursního řízení uplatnit v souladu s obecným postupem, nicméně zde platí jistá omezení, pokud rovněž probíhá řízení o zproštění závazků dlužníka, který je fyzickou osobou. Pohledávky z titulu náhrady škody způsobené v průběhu konkursního řízení protiprávním jednáním dlužníka, který je právnickou osobou, jsou konsolidovanými závazky a je tedy možné po dlužníkovi požadovat jejich splnění v průběhu konkursního řízení, v souladu s obecným postupem. Ohledně konkursní podstaty lze také vést vykonávací řízení za účelem splnění závazků.

Může také nastat situace, kdy dlužník po prohlášení konkursu nakládá s věcí náležející do konkursní podstaty. Toto jednání je absolutně neplatné, neboť po prohlášení konkursu přechází právo spravovat majetek a nakládat s ním na konkursního správce. Pokud k takovému jednání přesto dojde, majetek převedený druhou stranou na jeho základě se této straně navrátí, jestliže zůstal v konkursní podstatě, nebo v případě, že konkursní podstata se v důsledku převodu navýšila, se poskytne náhrada. Pokud dlužník s věcí nakládal v den prohlášení konkursu, má se za to, že toto jednání proběhlo po prohlášení konkursu. Pokud dlužník nakládal se svými budoucími pohledávkami před tím, než byl prohlášen konkurs, stane se dané jednání prohlášením konkursu absolutně neplatným, pokud jde o pohledávky vznikající po prohlášení konkursu. Dlužník, který je fyzickou osobou, může s konkursní podstatou nakládat se souhlasem správce. Veškeré dispozice, k nimž správce nedal souhlas, jsou absolutně neplatné.

Nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení reorganizačního řízení a řízení o restrukturalizaci dluhu

V době platnosti reorganizačního plánu není možné podat žalobu na základě pohledávky, na niž se reorganizační plán vztahuje. Lze podávat žaloby týkající se jiných pohledávek. V době platnosti plánu restrukturalizace není možné podat žalobu ani návrh v řízení na základě pohledávky, na niž se plán restrukturalizace vztahuje. Lze podávat žaloby týkající se jiných pohledávek. Schválení plánu restrukturalizace neomezuje právo věřitele napadnout v soudním řízení pohledávky, které nebyly uznány v plánu restrukturalizace. Věřitel může v soudním řízení rovněž napadnout výši pohledávky v rozsahu její neuznané části.

Podáním návrhu na povolení reorganizace dlužníka nebo restrukturalizaci dluhu se u pohledávek vůči dlužníkovi přerušuje promlčecí lhůta. Po podání návrhu na povolení reorganizace může soud, který věc projednává, na základě návrhu podniku a se souhlasem poradce pro reorganizaci připojeným k návrhu přerušit soudní řízení o peněžité pohledávce vůči podniku, a to až do doby, kdy bude schválen reorganizační plán nebo ukončeno reorganizační řízení, s výjimkou pohledávky uplatněné na základě pracovněprávního vztahu, ohledně které dosud nebyl vydán rozsudek. Jakmile je vyhověno návrhu na restrukturalizaci dluhu, soud přeruší řízení o peněžité pohledávce vůči dlužníkovi, ohledně které dosud nebyl vydán rozsudek, a to až do doby, kdy bude schválen plán restrukturalizace nebo řízení skončeno.

Reorganizační plán nezprošťuje osobu společně a nerozdílně odpovědnou za splnění závazku podniku její povinnosti závazek splnit. Schválení plánu restrukturalizace nezprošťuje osobu společně a nerozdílně odpovědnou za splnění dlužníkova závazku její povinnosti závazek splnit.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Pravidla pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek v konkursním řízení

Věřitelé musí oznámit správci všechny své pohledávky vůči dlužníkovi, které vznikly před prohlášením konkursu, bez ohledu na důvody nebo lhůty pro splnění pohledávek, a to nejpozději do dvou měsíců ode dne zveřejnění oznámení o prohlášení konkursu v úředním věstníku Ametlikud Teadaanded. Jakmile je prohlášen konkurs, všechny pohledávky věřitelů vůči dlužníkovi se považují za splatné. Správci je třeba pohledávku oznámit písemným návrhem (důkaz pohledávky). Důkaz pohledávky uvádí obsah, základ a výši pohledávky a skutečnost, zda je pohledávka zajištěna zástavou. K důkazu pohledávky se připojí listiny prokazující okolnosti v něm uvedené.

Pohledávky se obhajují v písemném řízení. Zajišťovací práva se obhajují společně s nároky, které zajišťují. Správce na základě předložených důkazů pohledávek vyhotoví předběžný seznam věřitelů. Všichni věřitelé i dlužník mohou proti pohledávkám věřitelů podávat námitky. V nutných případech musí podat námitky i správce. Věřitelé, kteří obdrželi námitky, mají poté možnost k nim vyjádřit své stanovisko. Správce na základě předložených důkazů pohledávek, námitek a stanovisek vyhotoví konečný seznam věřitelů a předloží jej soudu ke schválení.

Soud při schvalování seznamu věřitelů rozhodne o tom, zda jsou předložené námitky, stanoviska, žádosti a návrhy přiložené k seznamu opodstatněné, určí výši, pořadí a rozvrh pohledávek a rozhodnutím schválí seznam věřitelů. Pohledávka, její pořadí a zajišťovací právo k ní se považují za uznané v případě, že k nim ani správce ani žádný z věřitelů nepodá námitku nebo správce či věřitel, který námitku podal, od námitky upustí. K upuštění od námitky je nutné podat návrh soudu.

Za uznané bez nutnosti obhajoby se považují:

1. nároky stvrzené pravomocným soudním rozhodnutím nebo rozhodčím nálezem, který představuje exekuční titul podle § 2 odst. 1, 6 nebo 6¹ exekučního řádu;
2. zajišťovací práva uznaná pravomocným soudním rozhodnutím nebo rozhodčím nálezem, který představuje exekuční titul podle § 2 odst. 1, 6 nebo 6¹ exekučního řádu, nebo zajišťovací práva evidovaná v katastru nemovitostí, rejstříku plavidel, rejstříku obchodních zástav nebo rejstříku cenných papírů;
3. pohledávky stvrzené pravomocnými rozhodnutími a příkazy Jednotného patentového soudu, které uvádí článek 82 Dohody o Jednotném patentovém soudu (Úř. věst. C 175, 20.6.2013, s. 1);
4. pohledávky stvrzené rozhodnutími zahraničních soudů, které jsou prohlášeny za vykonatelné nebo se v Estonsku vykonávají bez nutnosti uznávání;
5. pohledávky na splnění veřejnoprávních peněžitých závazků plynoucích ze správního nástroje uvedeného v § 2 odst. 1 exekučního řádu, pokud lhůta pro napadení správního nástroje uplynula před prohlášením konkursu a dále v případě, že dané pohledávky plynou z veřejné listiny cizího státu, která byla prohlášena za vykonatelnou nebo se v Estonsku vykonává bez nutnosti uznávání.

Seznam věřitelů, který má být schválen soudem, uvádí:

1. jméno věřitele;
2. registrační číslo nebo identifikační číslo osoby věřitele;
3. výši uznané pohledávky věřitele;
4. pořadí uznané pohledávky a podíl v rozvrhu;
5. údaj, zda je pohledávka zajištěna zajišťovacím právem;
6. údaj, zda je pohledávka solidárním závazkem nebo plyne z podmíněné transakce či správního nástroje se sekundární podmínkou;
7. údaj, zda proti pohledávce dlužník podal námitku.

Pravidla pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek v reorganizačním řízení a řízení o restrukturalizaci dluhu

V reorganizačním řízení dlužník předkládá seznam věřitelů, v němž uvádí všechny pohledávky vůči své osobě, jakož i příslušné věřitele. Sami věřitelé tedy pohledávky nepřihlašují. Věřitel, jehož pohledávku se dlužník pokouší restrukturalizovat v rámci reorganizačního plánu, který nesouhlasí s výší své pohledávky v reorganizačním řízení, může poradci pro reorganizaci podat písemný návrh, který uvádí, v čem jejich nesouhlas s pohledávkou v oznámení o reorganizaci spočívá, a předloží důkazy k prokázání těchto okolností. Není-li návrh podán ve lhůtě, má se za to, že věřitel s výší pohledávky souhlasil. Dlužník může proti tvrzením předloženým věřitelem podat námitky, je však povinen své stanovisko doložit. Soud na základě předložených tvrzení a důkazů rozhodne o výši hlavní a vedlejší pohledávky věřitele a o existenci a rozsahu zajištění.

V řízení o restrukturalizaci dluhu dlužník v návrhu předkládá přehled svých dluhů a podrobný seznam dluhů vyhotovuje správce. Plán restrukturalizace dluhů uvádí závazky, které mají být restrukturalizovány, a způsob restrukturalizace požadovaný dlužníkem. Podobně jako v reorganizačním řízení, věřitelé sami pohledávky nepřihlašují. Jestliže věřitel, jehož pohledávku se dlužník pokouší restrukturalizovat, nesouhlasí s informacemi předloženými dlužníkem v seznamu dluhů, oznámí v soudem stanovené lhůtě soudu nebo, stanoví-li tak soud, poradci, v čem jejich nesouhlas s pohledávkou spočívá, a předloží důkazy k prokázání těchto okolností. Není-li návrh podán ve lhůtě, má se za to, že věřitel s výší pohledávky souhlasil. Pokud dlužník nebo správce nesouhlasí s tvrzením učiněným v návrhu věřitele, návrh spolu s důkazy předloží soudu a doloží, proč s informacemi v návrhu nesouhlasí. Soud na základě předložených tvrzení a důkazů rozhodne o výši hlavní a vedlejší pohledávky věřitele a o existenci zajištění.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Platí zásada, že ke všem věřitelům se přistupuje stejně. Nicméně existují určité výjimky, které některým věřitelům poskytují přednostní právo.

Před vyplacením poměrných peněžních částek se z konkursní podstaty uhradí platby související s konkursním řízením, a to v následujícím pořadí:

1. pohledávky vzniklé důsledkem vyloučení nebo vymáhání majetku;
2. výživné splatné dlužníkovi a jím vyživovaným osobám;
3. v konkursním řízení ohledně pozůstalosti výdaje uvedené v § 142 odst. 1 bodě 1 zákona o dědickém právu;
4. konsolidované závazky;
5. náklady a výdaje vzniklé v rámci konkursního řízení.

Po uhrazení těchto plateb se uspokojují pohledávky věřitelů, a to v následujícím pořadí:

1. uznané pohledávky zajištěné zástavou;
2. další uznané pohledávky, přihlášené ve stanovené lhůtě;
3. ostatní pohledávky, které nebyly přihlášeny ve stanovené lhůtě, ale byly uznány;
4. v konkursním řízení ohledně pozůstalosti pohledávky uvedené v § 142 odst. 1 bodě 3 zákona o dědickém právu a pohledávky z povinných podílů.

Jestliže smlouva stanoví, že pohledávka věřitele se má uspokojit v nižším pořadí, než je uvedeno výše, pohledávka se uspokojí v pořadí stanoveném smlouvou. To znamená, že je možné zohlednit dobrovolnou podřízenost závazku.

Třetí strany mohou odpovídat za závazky dlužníka v případě solidárních dlužníků. V tomto případě odpovídá věřiteli solidární dlužník, a to bez ohledu na úpadek dlužníka. Pokud solidární dlužník uhradí podíl na dluhu, který věřitel přihlásil také vůči dlužníkovi, tento podíl se od pohledávky odečte.

Na základě zákona je také možné převést závazek dlužníka na třetí stranu. Jestliže se v úpadku ocitl zaměstnavatel, tj. na majetek zaměstnavatele byl prohlášen konkurs nebo bylo konkursní řízení zastaveno, zaměstnanci bude nahrazena veškerá odměna, kterou neobdržel před prohlášením úpadku zaměstnavatele, veškeré náhrady mzdy za dovolenou, které neobdržel před prohlášením úpadku zaměstnavatele, a jakékoli výhody, které neobdržel při ukončení pracovní smlouvy před prohlášením úpadku zaměstnavatele nebo po něm. Je-li zaměstnavatel v úpadku, je ohledně pojistného pro případ nezaměstnanosti, které nebylo uhrazeno v době splatnosti, věřitelem v konkursním řízení stát.

V reorganizačním řízení a řízení o restrukturalizaci dluhu nelze hovořit o konkursní podstatě a pohledávky se uspokojují podle reorganizačního plánu nebo plánu restrukturalizace dluhu. Reorganizační plán nezprošťuje osobu společně a nerozdílně odpovědnou za splnění závazku podniku její povinnosti závazek splnit. Pokud osoba společně a nerozdílně odpovědná za splnění závazku podniku závazek splnila, má tato osoba regresní nárok vůči podniku pouze v rozsahu, v jakém podnik za splnění závazku odpovídá podle reorganizačního plánu. Schválení plánu restrukturalizace nezprošťuje osobu společně a nerozdílně odpovědnou za splnění dlužníkova závazku její povinnosti závazek splnit. Pokud osoba společně a nerozdílně odpovědná za splnění dlužníkova závazku závazek splnila, má tato osoba regresní nárok vůči dlužníkovi pouze v rozsahu, v jakém dlužník za splnění závazku odpovídá podle plánu restrukturalizace.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Ukončení konkursního řízení a účinky ukončení

Řízení o návrhu na prohlášení konkursu může být ukončeno před prohlášením konkursu. Po projednání návrhu na prohlášení konkursu soud prohlásí konkurs, návrh zamítne nebo řízení zastaví.

Soud řízení rozhodnutím zastaví, aniž by prohlásil konkurs, bez ohledu na úpadek dlužníka, pokud majetek dlužníka nestačí k pokrytí nákladů a výdajů vzniklých v rámci konkursního řízení a pokud majetek nelze získat zpět ani vymáhat ani není možné uplatnit pohledávku vůči členu řídícího orgánu. Soud může řízení zastavit, aniž by prohlásil konkurs, bez ohledu na úpadek dlužníka také v případě, že dlužníkův majetek tvoří převážně pohledávky k vymáhání nebo pohledávky vůči třetím stranám a uspokojení těchto pohledávek je nepravděpodobné. Soud řízení nezastaví, jestliže dlužník, věřitel nebo třetí strana složí částku určenou soudem jako záloha k pokrytí nákladů a výdajů vzniklých v rámci konkursního řízení na k tomu určený účet nebo pokud soud vyhoví návrhu insolvenčního oddělení na provedení konkursního řízení ohledně dlužníka, který je právnickou osobou, jako veřejného vyšetřování. Pokud je konkursní řízení vůči dlužníkovi, který je právnickou osobou, zastaveno, předběžný správce ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení provede likvidaci právnické osoby bez uskutečnění likvidačního řízení. Pokud má dlužník při zastavení konkursního řízení jakýkoli majetek, vyplatí se nejdříve odměna předběžného správce a uhradí nezbytné výdaje.

Konkursní řízení bude zastaveno poté, co důvody pro konkurs pominuly, a to se souhlasem věřitelů, po schválení konečné zprávy, po schválení vyrovnání nebo z jiných zákonem stanovených důvodů

Soud konkursní řízení zastaví, pokud konkursní podstata nestačí na pokrytí konsolidovaných závazků a nákladů a výdajů vzniklých v rámci konkursního řízení. Pokud jde o dlužníka, který je právnickou osobou, soud navrhne insolvenčnímu oddělení, aby podalo žádost o provedení konkursního řízení jako veřejného vyšetřování, a poskytne pro podání žádost přiměřenou lhůtu. Je-li žádosti vyhověno, řízení se nezastavuje a pokračuje jako veřejné vyšetřování.

Soud konkursní řízení ukončí na žádost dlužníka, pokud důvody pro konkursní řízení pominuly, a to za předpokladu, že dlužník prokáže, že není v úpadku nebo že se v úpadku pravděpodobně neocitne v případě, že konkurs byl prohlášen z důvodu, že dlužník se v budoucnu pravděpodobně ocitne v úpadku. Je-li konkursní řízení ukončeno, protože důvody pro konkursní řízení pominuly, právnická osoba nezaniká.

Soud konkursní řízení ukončí na žádost dlužníka, pokud s ukončením řízení vyslovili souhlas všichni věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky ve stanovené lhůtě. Je-li dlužník, který je právnickou osobou, trvale v úpadku, soud v rozhodnutí o ukončení řízení rozhodne o likvidaci dlužníka, který je právnickou osobou.

Konkursní řízení se ukončuje schválením konečné zprávy, kterou správce předkládá konkursnímu výboru a soudu. V konečné zprávě správce poskytne informace o konkursní podstatě a peněžních prostředcích získaných jejím prodejem, platbách, pohledávkách uznaných věřiteli, podaných a dosud nepodaných žalobách atd. Věřitelé mohou proti konečné zprávě podat soudu námitky. Soud rozhodne o schválení konečné zprávy a ukončení konkursního řízení. Soud zamítne schválení konečné zprávy a rozhodnutím ji vrátí správci s tím, aby v konkursním řízení pokračoval, jestliže z konečné zprávy plyne, že v konkursním řízení byla porušena práva dlužníka či věřitelů.

Konkursní řízení může být ukončeno také prohlášením o vyrovnání. Vyrovnání je dohoda mezi dlužníkem a věřiteli ohledně placení dluhů a zahrnuje snížení dlužné částky nebo prodloužení lhůty splatnosti. Vyrovnání se v konkursním řízení provádí na návrh dlužníka nebo správce po prohlášení konkursu. Rozhodnutí o vyrovnání přijímá valná hromada věřitelů. O schválení vyrovnání rozhodne soud. Soud konkursní řízení ukončí rozhodnutím, kterým schválí vyrovnání.

Pokud k ukončení konkursního řízení nedojde do dvou let od prohlášení konkursu, správce bude konkursnímu výboru a soudu každých šest měsíců předkládat zprávu, a to až do ukončení konkursního řízení. Ve zprávě správce uvede důvody, proč konkursní řízení dosud nebylo ukončeno, a poskytne informace ohledně prodané a neprodané části konkursní podstaty a o správě konkursní podstaty. Soud správce uvolní, jakmile bude konkursního řízení ukončeno, pokud zákon nestanoví jinak. Soud může odmítnout správce uvolnit, pokud konkursní podstata není v době ukončení konkursního řízení zcela prodána, peněžní prostředky za konkursní podstatu dosud nebyly získány, žaloby podané správcem nebyly dosud projednány nebo správce zamýšlí či je povinen podat žalobu. V tomto případě správce také pokračuje ve výkonu svých povinností i po ukončení konkursního řízení. Pokud jsou po ukončení konkursního řízení a uvolnění správce získány peněžní prostředky do konkursní podstaty, peněžní částky uložené za účelem rozdělení se stanou dostupnými či se ukáže, že konkursní podstata zahrnuje věci, které v průběhu konkursního řízení nebyly zohledněny, soud vydá z vlastního podnětu nebo na návrh správce či věřitele rozhodnutí o následném rozdělení.

Ukončení reorganizačního řízení a účinky ukončení

Reorganizační řízení končí, pokud je dokončeno před uplynutím termínu, je zrušen reorganizační plán, reorganizační plán je proveden před uplynutím termínu nebo termín pro provedení reorganizačního plánu stanovený v tomto plánu uplynul. Pokud je reorganizační plán proveden před uplynutím termínu, reorganizační řízení končí, jestliže podnik splnil všechny závazky, které v reorganizačním plánu předpokládal, před uplynutím termínu k provedení reorganizačního plánu.

Reorganizační řízení může být ukončeno před uplynutím termínu pouze předtím, než je schválen reorganizační plán. Soud reorganizační řízení ukončí před uplynutím termínu, jestliže podnik porušil svou povinnost poskytovat součinnost nebo neuhradil částku stanovenou soudem jako záloha k pokrytí odměny a výdajů poradce pro reorganizaci nebo znalce, není schválen reorganizační plán, podnik podal v tomto smyslu návrh, důvody zahájení reorganizačního řízení pominuly, majetek podniku je promrhán nebo jsou poškozeny zájmy věřitelů, reorganizační plán není předložen ve lhůtě nebo podnik předložil nesprávné informace o pohledávkách. Pokud soud reorganizační řízení ukončí před uplynutím termínu, jakékoli a veškeré důsledky zahájení reorganizačního řízení zpětně pominou.

Jestliže uplyne lhůta k provedení reorganizačního plánu, reorganizační řízení se ukončí.

Reorganizační řízení může skončit také zrušením reorganizačního plánu. Reorganizační plán se ruší, pokud byl podnik odsouzen za trestný čin související s konkursem nebo trestný čin související s vykonávacím řízením poté, co byl schválen reorganizační plán, podnik v podstatné míře neplní své povinnosti plynoucí z reorganizačního plánu, je-li v době, kdy uplynula alespoň polovina doby platnosti reorganizačního plánu, zjevné, že podnik není schopen plnit své závazky předpokládané v reorganizačním plánu, na základě návrhu poradce pro reorganizaci v případě, že nebyla uhrazena odměna za dohled nebo podnik neposkytuje součinnost poradci pro reorganizaci při výkonu dohledových závazků nebo poradci pro reorganizaci neposkytuje informace, které poradce požaduje k výkonu dohledu, pokud podnik podá návrh na zrušení reorganizačního plánu nebo je na podnik prohlášen konkurs. Jakmile je reorganizační plán zrušen, důsledky zahájení reorganizačního řízení zpětně pominou. Důsledky zahájení reorganizačního řízení také zahrnují prodloužení lhůt pro vymáhání, stanovených ve všech případných následných konkursních či vykonávacích řízeních. Tento následek nezaniká.

Ukončení řízení o restrukturalizaci dluhu a účinky ukončení

Řízení o restrukturalizaci dluhu končí, pokud je zrušen plán restrukturalizace dluhu, řízení je ukončeno nebo uplyne lhůta k provedení stanovená v plánu restrukturalizace dluhu. Pokud je plán restrukturalizace proveden před uplynutím termínu, řízení končí, jestliže dlužník splnil všechny závazky, které plán restrukturalizace předpokládal, před uplynutím termínu k provedení plánu.

Soud plán restrukturalizace zruší na návrh dlužníka a v případě, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Soud může plán restrukturalizace zrušit, pokud dlužník v podstatné míře neplní své povinnosti plynoucí z plánu restrukturalizace, je-li v době, kdy uplynula alespoň polovina doby platnosti plánu restrukturalizace, zjevné, že dlužník není schopen své závazky předpokládané plánem plnit, dlužník nemá problémy se solventností nebo je překonal, dlužník úmyslně nebo z hrubé nedbalosti předložil věcně nesprávné či neúplné informace o svém majetku, příjmech, věřitelích nebo závazcích, dlužník prováděl platby věřitelům, které nejsou uvedeny v plánu restrukturalizace, a podstatně tím poškodil zájmy ostatních věřitelů, dlužník neposkytuje součinnost soudu nebo poradci při výkonu dohledové činnosti nebo neposkytl informace požadované k výkonu dohledu nebo neuhradil částku určenou soudem jako záloha k pokrytí odměny a výdajů správce či znalce. Je-li plán restrukturalizace zrušen, důsledky vyhovění návrhu na restrukturalizaci dluhu zpětně pominou. Důsledky zahájení řízení o restrukturalizaci také zahrnují prodloužení lhůt pro vymáhání stanovených ve všech případných následných konkursních či vymáhacích řízeních. Tento následek nezaniká.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Práva věřitelů po skončení konkursního řízení

Pohledávky, které mohly být přihlášeny v průběhu konkursního řízení, ale nestalo se tak, a dále pohledávky, které byly uplatněny, ale nebyly uspokojeny nebo proti nimž dlužník podal námitky, mohou být po skončení konkursního řízení vůči dlužníkovi uplatněny v souladu s obecným postupem. V tomto případě se nepřičítají úroky ani úroky z prodlení za dobu konkursního řízení.

Jestliže byl dlužník, který je fyzickou osobou, zproštěn závazků, jež nebyly v konkursním řízení splněny, pohledávky věřitelů v konkursním řízení vůči dlužníkovi, včetně pohledávek věřitelů v konkursním řízení, kteří své pohledávky v konkursním řízení nepřihlásili, zanikají, s výjimkou pohledávek z titulu náhrady škody způsobené úmyslně či protiprávním jednáním nebo pohledávek na výživném na dítě či rodiče.

Po skončení konkursního řízení věřitelé také mohou uplatnit pohledávky plynoucí z konsolidovaných závazků, které v konkursním řízení vůči dlužníkovi nebyly uspokojeny. Pohledávky vzniklé během konkursního řízení, které bylo možné přihlásit v konkursním řízení, lze vůči dlužníkovi také uplatnit v souladu s obecným postupem. Promlčecí lhůta v tomto případě začíná ukončením konkursního řízení. Rozhodnutí představuje exekuční titul v rozsahu, v jakém pohledávka věřitele uznaná v konkursním řízení nebyla v konkursním řízení uspokojena, ledaže dlužník podal proti pohledávce námitku nebo soud pohledávku věřitele uznal.

Práva věřitelů po skončení reorganizačního řízení

Pokud je reorganizační řízení ukončeno v době, kdy uplyne lhůta k provedení reorganizačního plánu, věřitel může pohledávku restrukturalizovanou v reorganizačním plánu vymáhat pouze v rozsahu, v jakém byla v reorganizačním plánu odsouhlasena, avšak podle tohoto plánu nebyla uspokojena.

Je-li reorganizační plán zrušen nebo předčasně ukončen, důsledky zahájení reorganizačního řízení zpětně pominou. Právo věřitele uplatnit pohledávku, která byla restrukturalizována v rámci reorganizačního plánu, se vůči danému podniku obnovuje v původní výši. Je rovněž nutné zohlednit zisky věřitele dosažené v průběhu provádění reorganizačního plánu.

Práva věřitelů po skončení řízení o restrukturalizaci dluhu

Po uplynutí lhůty k provedení plánu restrukturalizace může věřitel pohledávku restrukturalizovanou v tomto plánu vymáhat pouze v rozsahu, v jakém byla v plánu odsouhlasena, avšak nebyla uspokojena. Je-li plán zrušen, právo věřitele uplatnit pohledávku, která byla restrukturalizována v rámci plánu restrukturalizace, se vůči dlužníkovi obnovuje v původní výši. Je také nutné zohlednit zisky věřitele dosažené v průběhu provádění plánu restrukturalizace.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Konkursní řízení

Pokud je návrhu na prohlášení konkursu vyhověno nebo konkursní řízení končí vyrovnáním, náklady a výdaje vzniklé v rámci konkursního řízení se uhradí z konkursní podstaty. Jestliže soud zamítne nebo odmítne návrh věřitele na prohlášení konkursu nebo řízení končí z důvodu, že věřitel vzal návrh na prohlášení konkursu zpět, hradí náklad a výdaje vzniklé v rámci konkursního řízení věřitel. V případě zastavení konkursního řízení soud o rozdělení nákladů a výdajů vzniklých v rámci konkursního řízení rozhodne podle okolností.

Je-li řízení zahájené na návrh dlužníka zastaveno, aniž by byl prohlášen konkurs, a majetek dlužníka nestačí k provedení nezbytných plateb, soud dlužníkovi nařídí uhradit odměnu a výdaje předběžného správce, které podléhají náhradě, ale může nařídit jejich proplacení ze státních prostředků. Jakékoli proplácení odměny a výdajů předběžného správce ze státních prostředků nesmí přesáhnout částku jedné minimální měsíční mzdy (včetně zákonem stanovených daní, s výjimkou daně z přidané hodnoty). Soud nenařídí proplacení odměny a výdajů předběžného správce ze státních prostředků, jestliže dlužník, věřitel nebo třetí strana složili částku určenou soudem jako záloha k pokrytí odměny a výdajů předběžného správce, které podléhají náhradě, na účet určený k tomuto účelu.

V případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem nebo vůči dlužníkovi, který je fyzickou osobou, platí podobný postup. Místo předběžného správce je fyzické osobě ustanoven správce.

Reorganizační řízení

Je-li zahájeno reorganizační řízení, soud stanoví lhůtu, v níž je podnik povinen složit částku určenou soudem jako záloha k pokrytí počáteční odměny a počátečních nákladů poradce pro reorganizaci na k tomu určený účet. Jestliže podnik tuto částku nesloží, soud reorganizační řízení ukončí. O výši odměny a výdajů poradce pro reorganizaci, které mají být proplaceny, rozhodne soud, jakmile bude poradce pro reorganizaci uvolněn nebo bude na základě zprávy o činnosti a výdajích poradce pro reorganizaci schválen reorganizační plán.

Pokud soud v reorganizačním řízení ustanovil znalce, mají znalci právo na náhradu nezbytných odůvodněných výdajů, vzniklých při výkonu jejich povinností, a na odměnu za provedení svých povinností. O výši odměny a výdajů znalce, které mají být proplaceny, rozhodne soud. Při určování odměny znalce soud může také vyslechnout podnik.

Řízení o restrukturalizaci dluhu

Náklady a výdaje vzniklé v rámci řízení o restrukturalizaci dluhu nese dlužník. Procesní výdaje věřitelů nesou sami věřitelé. Soud může dlužníkovi nařídit nést procesní výdaje věřitelů, pokud vědomě podal neopodstatněný návrh na povolení restrukturalizace dluhu nebo věřitelům způsobil procesní výdaje tím, že vědomě předložil jinak nepravdivé informace nebo vědomě podal neopodstatněný návrh či námitku. Pokud je proveden plán restrukturalizace dluhu, dlužník nemá povinnost platit náhradu výdajů na procesní pomoc poskytnutou státem. Je-li zahájeno řízení o restrukturalizaci dluhu, soud určí peněžní částku, kterou dlužník musí složit jako zálohu k pokrytí odměny a výdajů správce na k tomu určený účet. Jestliže soud ustanoví znalce, může rovněž určit částku, kterou dlužník musí předem složit za účelem úhrady odměny a výdajů znalce.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Konkursní řízení

Jakmile je prohlášen konkurs, dlužníkovo právo spravovat konkursní podstatu a nakládat s ní přechází na konkursního správce. Po prohlášení konkursu je jakékoli nakládání dlužníka s věcmi, které tvoří část konkursní podstaty, absolutně neplatné. Dlužník, který je fyzickou osobou, může s konkursní podstatou nakládat se souhlasem správce. Veškeré dispozice, k nimž správce nedal souhlas, jsou absolutně neplatné.

Soud prostřednictvím vymáhacího řízení zruší jakoukoli transakci nebo jiné jednání dlužníka, které učinil nebo provedl před prohlášením konkursu a které poškozují zájmy věřitelů. Pokud byla v době od ustanovení předběžného správce nebo správce do prohlášení konkursu uzavřena transakce nebo provedeno jiné jednání, které podléhají vymáhání, má se za to, že daná transakce nebo jiné jednání poškozuje zájmy věřitelů.

Dlužník, věřitel nebo správce mohou požadovat, aby soud zrušil usnesení valné hromady věřitelů, pokud usnesení odporuje zákonu nebo byl jeho přijetím porušen zákonem stanovený postup nebo pokud právo napadnout usnesení stanoví přímo zákon. Zrušení usnesení valné hromady věřitelů lze požadovat také v případě, že usnesení poškozuje společné zájmy věřitelů.

Pokud bylo zahájeno řízení o zproštění závazků dlužníka, který je fyzickou osobou, může soud na žádost věřitele zrušit rozhodnutí, kterým se dlužník zprošťuje závazků, jež nebyly splněny během konkursního řízení, podané ve lhůtě jednoho roku od vydání daného rozhodnutí, jestliže se stane zjevným, že dlužník v řízení o zproštění závazků úmyslně porušil své povinnosti a tím podstatně ztížil uspokojení pohledávek věřitelů.

Pokud dlužník i věřitelé po prohlášení konkursu souhlasí s uzavřením vyrovnání, soud může vyrovnání zrušit v případě, že dlužník nesplní závazky plynoucí z vyrovnání, je odsouzen z trestného činu souvisejícího s konkursem nebo trestného činu souvisejícího s vymáhacím řízením nebo je po uplynutí nejméně poloviny doby platnosti vyrovnání zjevné, že dlužník není schopen splnit podmínky vyrovnání. Zrušení vyrovnání má účinky vůči všem věřitelům, kteří se vyrovnání účastnili, a tedy chrání celý soubor věřitelů.

Reorganizační řízení

Soud zruší reorganizační plán, pokud byl podnik odsouzen za trestný čin související s konkursem nebo trestný čin související s vykonávacím řízením poté, co byl schválen reorganizační plán, podnik v podstatné míře neplní své povinnosti plynoucí z reorganizačního plánu, je-li v době, kdy uplynula alespoň polovina doby platnosti reorganizačního plánu, zjevné, že podnik není schopen plnit své závazky předpokládané reorganizačním plánem, na základě návrhu poradce pro reorganizaci v případě, že nebyla uhrazena odměna za dohled nebo podnik neposkytuje součinnost poradci pro reorganizaci při výkonu dohledových povinností nebo poradci pro reorganizaci neposkytuje informace, které poradce požaduje k výkonu dohledu, nebo na základě návrhu podniku nebo pokud je na podnik prohlášen konkurs. Právo věřitele uplatnit pohledávku, která byla restrukturalizována v rámci reorganizačního plánu, se vůči danému podniku obnovuje v původní výši a je nutné zohlednit také zisky věřitele dosažené v průběhu provádění reorganizačního plánu.

Řízení o restrukturalizaci dluhu

Soud může plán restrukturalizace zrušit na návrh dlužníka nebo je-li na majetek dlužníka prohlášen konkurs, nebo pokud dlužník v podstatné míře neplní své povinnosti plynoucí z plánu restrukturalizace, je-li v době, kdy uplynula alespoň polovina doby platnosti plánu restrukturalizace, zjevné, že dlužník není schopen své závazky předpokládané plánem plnit, dlužník nemá problémy se solventností nebo je překonal a restrukturalizace pohledávek věřitelů vůči nim nadále není spravedlivá z důvodu podstatné změny okolností, dlužník úmyslně nebo z hrubé nedbalosti předložil věcně nesprávné či neúplné informace o svém majetku, příjmech, věřitelích nebo závazcích, dlužník prováděl platby věřitelům, které nejsou uvedeny v plánu restrukturalizace, a podstatně tím poškodil zájmy ostatních věřitelů, dlužník neposkytuje součinnost soudu nebo poradci při výkonu dohledových povinností nebo neposkytl informace požadované k výkonu dohledu nebo neuhradil částku určenou soudem jako záloha. Právo věřitele uplatnit pohledávku, která byla restrukturalizována v rámci plánu restrukturalizace, se vůči dlužníkovi obnovuje v původní výši. Je také nutné zohlednit zisky věřitele dosažené v průběhu provádění plánu restrukturalizace.

Please note that the original language version of this page has been amended recently. The language version you are now viewing is currently being prepared by our translators.

Platební neschopnost - Irsko

Osobní insolvenční právo v Irsku se řídí zákonem o úpadku (Bankruptcy Act) z roku 1988 (v platném znění) a zákony o osobním bankrotu (Personal Insolvency Acts) z roku 2012 až 2015 (dále jen „zákon o osobním bankrotu“). Zákon o osobním bankrotu stanoví tři způsoby řešení dluhů a zavádí změny právních předpisů o úpadku.

Veškerá řízení o osobním bankrotu, včetně úpadku, spravuje Irská insolvenční služba (Insolvency Service of Ireland), což je nezávislý orgán, který byl podle zákona zřízen v roce 2013 a který působí pod záštitou Ministerstva spravedlnosti a rovnosti.

Řízení o osobním bankrotu, která upravuje zákon o osobním bankrotu, zahrnují tyto tři režimy:

1. Oznámení o oddlužení (Debt Relief Notice): v případě dluhů do výše 35 000 EUR u osob, které nemají prakticky žádný majetek a mají velmi nízký příjem.
2. Ujednání o vyrovnání dluhů (Debt Settlement Arrangement): v případě schváleného vyrovnání neomezených nezajištěných pohledávek během období až pěti let (jež lze v určitých případech prodloužit na šest let).
3. Dohoda o osobním bankrotu (Personal Insolvency Arrangement): v případě schváleného vyrovnání nebo restrukturalizace zajištěných pohledávek do výše 3 milionů EUR (po dohodě s věřiteli lze tento limit zvýšit) a neomezených nezajištěných pohledávek během období až šesti let (jež lze v určitých případech prodloužit na sedm let).

V případě ujednání o vyrovnání dluhů a dohody o osobním bankrotu má řízení tři fáze:

První fáze: Příslušný soud vydá ochranné osvědčení (Protective Certificate), jež určitým jmenovaným nebo „určeným“ věřitelům zabraňuje v přijetí opatření proti dlužníkovi či podání žaloby na dlužníka, včetně podání návrhu na prohlášení konkurzu, za účelem vymáhání pohledávek. Vydá-li příslušný soud ochranné osvědčení, platí toto po dobu 70 dnů, jeho platnost však lze z určitých důvodů prodloužit o dalších 40 dnů.[i]

Druhá fáze: Tato fáze zahrnuje jednání správce v rámci osobního bankrotu (Personal Insolvency Practitioner) jménem dlužníka s určenými věřiteli a schválení návrhu formou hlasování na statutární schůzi věřitelů. Nejnovější právní předpisy pouze v případě dohody o osobním bankrotu stanoví, že dlužník může požádat o soudní přezkum svého návrhu v případě, že věřitelé návrh dohody o osobním bankrotu na schůzi věřitelů zamítli.[ii]

Třetí fáze: Provedení ujednání, včetně pravidelného rozdělování finančních prostředků mezi věřitele správcem v rámci osobního bankrotu a případně každoročních přezkumů ze strany správce.

Dlužník může uplatnit oznámení o oddlužení, ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohodu o osobním bankrotu pouze jednou.

Úpadek představuje možnost pro dlužníky, kteří vzhledem ke své situaci nesplňují kritéria způsobilosti pro výše uvedené tři způsoby řešení dluhů, nebo již dříve uplatnili jedno z těchto řešení, ukázalo se však, že ujednání s věřiteli není udržitelné.

Pokud fyzická osoba prokáže, že její finanční situaci nelze vyřešit režimem platební neschopnosti, a má za tímto účelem dopis od správce v rámci osobního bankrotu, může požádat Vrchní soud (High Court) o prohlášení konkurzu. Fyzická osoba musí Úřadu examinátora Vrchního soudu (Examiner’s Office of the High Court) podat žádost o vydání soudního rozhodnutí (rozhodnutí o prohlášení konkurzu) a uhradit počáteční poplatek ve výši 200 EUR. Žadatelé budou vyslechnuti před Vrchním soudem; poté, co je na dotyčnou fyzickou osobu prohlášen konkurz, je tato ze zákona povinna vyhovět konkurznímu správci (Official Assignee in Bankruptcy) a jeho úřadu (konkurzní oddělení Irské insolvenční služby), jež odpovídají za správu konkurzní podstaty.

Jakmile je na dlužníka prohlášen konkurz, jeho nezajištěné pohledávky jsou v plné výši odepsány, veškerý jeho majetek se však stává vlastnictvím konkurzního správce, což je správce konkurzní podstaty ustanovený Vrchním soudem.

Konkurzní řízení lze zahájit v těchto dvou případech:

1. Věřitelem navrhujícím prohlášení konkurzu, který podá Vrchnímu soudu návrh za účelem prohlášení konkurzu na fyzickou osobu, která mu dluží určité částky, pokud prokáže, že je věřitelem dotyčné fyzické osoby a že se tato osoba nepokusila uspokojivě vyrovnat své dluhy.
2. Samotnou fyzickou osobou, což se nazývá vyhlášením osobního bankrotu.

U úpadce dojde automaticky k oddlužení po uplynutí jednoho roku od vydání soudního rozhodnutí, pokud se na něj nevztahuje rozhodnutí o prodloužení insolvence (vydané konkurzním správcem v případě neplnění povinností).

Zákon o osobním bankrotu vytváří nové povolání, které reguluje Irská insolvenční služba a které spadá do dvou kategorií:

1. Schválení zprostředkovatelé (Approved Intermediaries): osoba nebo společnost, která je Irskou insolvenční službou zmocněna k podpoře dlužníků, kteří chtějí požádat o oznámení o oddlužení.

2. Správci v rámci osobního bankrotu (Personal Insolvency Practitioners): osoba, která je Irskou insolvenční službou zmocněna k tomu, aby jednala jako prostředník mezi dlužníkem a jeho věřitelem či věřiteli za účelem zajištění ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohody o osobním bankrotu. Správce v rámci osobního bankrotu je povinen jednat v souladu se zákonem o osobním bankrotu a souvisejícími předpisy.[iii]

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

V Irsku zahajují fyzické osoby (včetně osobních společností) řízení o osobním bankrotu postupy stanovenými v zákoně o osobním bankrotu. Konkurzní řízení proti dlužníkovi mohou zahájit věřitelé, nebo dlužník může podat návrh na prohlášení konkurzu z vlastního podnětu.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení

Prvořadou podmínkou pro zahájení řízení o osobním bankrotu je to, že dlužník je v platební neschopnosti, tj. není schopen dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. Povaha a rozsah dluhů a příjmy dlužníka poté určují, který ze tří typů režimů je vhodný.

Aby bylo zajištěno, že fyzická osoba, na kterou se vztahuje režim platební neschopnosti, má i nadále přiměřenou životní úroveň, vypracovala Irská insolvenční služba (po rozsáhlých konzultacích) pokyny nazvané „Přiměřené životní náklady“ (Reasonable Living Expenses). Tyto pokyny, jakož i zajištění udržitelnosti režimu platební neschopnosti, pomáhají zaručit zákonné právo dlužníka na přiměřenou životní úroveň a zajišťují spravedlivou a transparentní metodu standardizace každodenních životních nákladů dlužníků v tísni. Přiměřené životní náklady dlužníka vypočítává podle vzoru stanoveného Irskou insolvenční službou schválený zprostředkovatel nebo správce v rámci osobního bankrotu, pokud se požaduje režim platební neschopnosti.

1. Oznámení o oddlužení

Aby mohl dlužník požádat o oznámení o oddlužení, musí splňovat tyto podmínky:

• není schopen splácet své dluhy v plné výši v době splatnosti,
• po odečtení přiměřených životních nákladů má čistý měsíční disponibilní příjem ve výši 60 EUR nebo méně,
• má majetek v hodnotě 400 EUR nebo méně. Dlužníci si mohou ponechat rovněž:
  • jeden šperk, jehož hodnota nepřesahuje 750 EUR,
  • jedno motorové vozidlo s hodnotou 2 000 EUR či nižší a
  • vybavení domácnosti nebo nástroje, pokud jejich společná hodnota nepřesahuje 6 000 EUR,
• má trvalé bydliště v Irské republice nebo v minulém roce měl obvyklé bydliště nebo místo podnikání v Irsku,
• vyplnil a podepsal předepsaný finanční výkaz a učinil čestné prohlášení, že tento výkaz je pravdivý a správný.

Typickými příklady dluhů, které jsou zahrnuty v oznámení o oddlužení, jsou pohledávky z kreditních karet, přečerpání účtu, osobní půjčky, úvěry od družstevních záložen, účty za veřejné služby a zákaznické platební karty.

2. Ujednání o vyrovnání dluhů

Dlužník je způsobilý požádat o ujednání o vyrovnání dluhů, pokud:

• není schopen splácet své dluhy v plné výši v době splatnosti,
• má jednoho či více nezajištěných věřitelů,
• má trvalé bydliště v Irsku nebo v minulém roce měl obvyklé bydliště nebo místo podnikání v Irsku,
• vyplnil a podepsal předepsaný finanční výkaz a vyhotovil a podepsal čestné prohlášení, že poskytnuté informace jsou pravdivé a správné,
• od správce v rámci osobního bankrotu získal prohlášení, které potvrzuje, že správce má za to, že:
  • informace uvedené v předepsaném finančním výkazu jsou pravdivé a správné,
  • dlužník je způsobilý podat návrh na ujednání o vyrovnání dluhů,
  • po posouzení předepsaného finančního výkazu dlužníka se domnívá, že není pravděpodobné, že dlužník bude v příštích pěti letech solventní,
  • pokud dlužník uzavře ujednání o vyrovnání dluhů, existuje přiměřená vyhlídka, že se v příštích pěti letech stane solventním.

Kromě dluhů uvedených u oznámení o oddlužení mohou dluhy v případě ujednání o vyrovnání dluhů obvykle zahrnovat úvěry a osobní záruky.

3. Dohoda o osobním bankrotu

Dlužník je způsobilý požádat o dohodu o osobním bankrotu, pokud:

• není schopen splácet své dluhy v plné výši v době splatnosti,
• má dluhy vůči nejméně jednomu zajištěnému věřiteli, který má zajištění vztahující se na majetek nebo aktiva v Irsku,
• má zajištěné pohledávky v hodnotě nižší než 3 miliony EUR (pokud s tím všichni zajištění věřitelé souhlasí, lze tento limit zvýšit),
• v rámci postupu pro řešení nedoplatků hypotečního úvěru (např. postup řešení nesplácených hypoték (Mortgage Arrears Resolution Process (MARP)) řízený Irskou centrální bankou) spolupracoval v období šesti měsíců se zajištěným věřitelem s ohledem na hlavní místo bydliště a –
  • výsledkem bylo to, že nebylo schváleno žádné alternativní ujednání o splacení, nebo
  • zajištěný věřitel potvrdil, že takovéto ujednání neuzavře, nebo
  • dlužník uzavřel alternativní ujednání o splacení a snažil se toto ujednání, které potvrdil správce v rámci osobního bankrotu, dodržet,
• má trvalé bydliště v Irsku nebo v minulém roce měl obvyklé bydliště nebo místo podnikání v Irsku,
• vyplnil a podepsal předepsaný finanční výkaz a učinil čestné prohlášení, že tento výkaz je pravdivý a správný,
• od správce v rámci osobního bankrotu získal prohlášení, které potvrzuje, že správce má za to, že:
  • informace uvedené v předepsaném finančním výkazu jsou pravdivé a správné,
  • dlužník je způsobilý podat návrh na dohodu o osobním bankrotu,
  • po posouzení předepsaného finančního výkazu dlužníka se domnívá, že není pravděpodobné, že dlužník bude v příštích pěti letech solventní,
  • pokud dlužník uzavře dohodu o osobním bankrotu, existuje přiměřená vyhlídka, že se v příštích pěti letech stane solventním.

Kromě dluhů uvedených u oznámení o oddlužení a ujednání o vyrovnání dluhů patří k dluhům, které jsou obvykle zahrnuty do dohody o osobním bankrotu, úvěry na bydlení v hlavním místě bydliště, úvěry na investice do nemovitostí, hypotéky/úvěry na nákup nemovitostí za účelem pronájmu.

Úpadek

V Irsku mohou fyzické osoby samy požádat o vyhlášení osobního bankrotu, tj. mohou podat Vrchnímu soudu návrh, aby na ně prohlásil konkurz. Podmínky pro podání takovéhoto návrhu jsou následující:

• fyzická osoba, tj. dlužník, není schopna splácet své dluhy v době splatnosti,
• dluhy dlužníka převyšují hodnotu jeho majetku nejméně o 20 000 EUR,
• dlužník musel učinit náležitý pokus o využití jednoho ze tří výše uvedených režimů platební neschopnosti za účelem vyrovnání svých dluhů. To musí být soudům doloženo odkazem na dopis správce v rámci osobního bankrotu nebo schváleného zprostředkovatele.

Návrh na zahájení konkurzního řízení může podat také věřitel. Podává-li návrh na prohlášení konkurzu věřitel, nesměl bezdůvodně odmítnout přijetí návrhu na ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohodu o osobním bankrotu.

Žádost o prohlášení konkurzu se podává formou návrhu, který žadateli ukládá povinnost předložit Úřadu examinátora Vrchního soudu různé dokumenty a čestná prohlášení stanovená Vrchním soudem. Jakmile je rozhodnutí o prohlášení konkurzu vydáno, nabývá účinku od okamžiku vydání; nemá zpětný účinek ode dne podání návrhu na prohlášení konkurzu, jak tomu může být v některých jurisdikcích.

Do doby vydání rozhodnutí o prohlášení konkurzu nemá věřitel podle zákona o úpadku k dispozici žádný konkrétní prostředek, pokud jde o jmenování předběžného správce – § 23 zákona o úpadku umožňuje, aby byl úpadce po vydání soudního rozhodnutí zatčen, má-li v úmyslu opustit jurisdikci, aby se vyhnul úpadku.

Dlužník nebo věřitel může vznést proti rozhodnutí o prohlášení konkurzu námitku podáním návrhu Vrchnímu soudu spolu s prohlášením, v němž jsou uvedeny důvody námitky.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Obecným cílem zákona o osobním bankrotu je pokud možno chránit hlavní místo bydliště dlužníka a příslušná ustanovení právních předpisů jsou strukturována v souladu s tím.

Majetek v rámci insolvenčního řízení

V případě ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohody o osobním bankrotu nepřebírá správce v rámci osobního bankrotu obvykle fyzickou držbu nebo vlastnictví majetku dlužníka, nýbrž po dobu trvání dotyčného režimu získává kontrolu nad tokem příjmů dlužníka a uspokojuje pohledávky věřitelů z tohoto toku příjmů podle podmínek ujednání. Tok příjmů je k dispozici po odečtení přiměřených životních nákladů, nájemného nebo splátek hypotéky a jiných plateb v případě zvláštních okolností, jako jsou výdaje na zdravotní péči. Zajištěné úvěry obvykle splácí dlužník přímo věřiteli podle podmínek ujednání. Má-li být podle ujednání prodán určitý majetek, prodá jej obvykle přímo dlužník.

Majetek v rámci konkurzního řízení

Podle právních předpisů o úpadku jsou veškerá aktiva úpadce ke dni vydání soudního rozhodnutí neprodleně převedena na konkurzního správce (to znamená, že konkurzní správce nyní vlastní veškerá aktiva v konkurzní podstatě). V zájmu jasnosti tato aktiva zahrnují:

• hotovost,
• účty u finančních institucí, včetně běžných, spořících, investičních účtů atd.,
• veškeré pozemky a stavby, včetně staveb, které jsou považovány za rodinné domy,
• stroje, zařízení, nástroje potřebné pro výkon povolání, nábytek, domácí potřeby a spotřebiče,
• veškerá vozidla,
• důchody (s určitými výjimkami), investiční produkty, akcie a podíly,
• pohotové zásoby podniku, které úpadce drží vlastním jménem, nebo v rámci partnerství,
• pohledávky úpadce.

Z výše uvedeného existují určité výjimky:

• dlužníci mohou požádat o vynětí osobního majetku v hodnotě do 6 000 EUR a mohou Vrchní soud požádat o navýšení tohoto limitu,
• aktiva plynoucí z porušení osobních práv jsou z konkurzního řízení vyloučena, jelikož se nejedná o nároky svěřené správci pro věřitele, nýbrž o osobní majetek dotyčného jednotlivce,
• určité důchodové nároky (další objasnění viz právní předpisy).

Úpadce je povinen informovat konkurzního správce v případě, že během konkurzního řízení obdrží nějaký majetek, a to bez ohledu na to, jakým způsobem nabyl vlastnictví k tomuto majetku. Tato aktiva jsou převedena na konkurzního správce, pokud o to požádá, a jsou zahrnuta do konkurzní podstaty.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Insolvenční řízení

Správce v rámci osobního bankrotu, pokud jej dlužník najme, bude jednat jako vyjednavač mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Správci v rámci osobního bankrotu jsou podle právních předpisů povinni jednat v nejlepším zájmu dlužníka i věřitele či věřitelů, musí proto v rámci režimu platební neschopnosti vypracovat nejlepší možné ujednání pro všechny dotčené strany.

Úloha a funkce správce v rámci osobního bankrotu zahrnují:

• jednání s dlužníkem, který zvažuje podání návrhu na režim platební neschopnosti,
• přijetí jmenování do funkce insolvenčního správce,
• přezkum předepsaného finančního výkazu vyhotoveného dlužníkem a vydání doporučení dlužníkovi ohledně možností a způsobilosti podat návrh na ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohodu o osobním bankrotu,
• ujištění se o tom, že finanční údaje poskytnuté dlužníkem jsou správné a úplné,
• na základě kritérií stanovených v právních předpisech vydání stanoviska ohledně toho, který typ režimu platební neschopnosti (ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohoda o osobním bankrotu) je vzhledem k situaci dlužníka nejvhodnější,
• poskytnutí informací ohledně zvoleného postupu, obecného účinku a pravděpodobných nákladů spojených s daným režimem platební neschopnosti,
• podání žádosti o ochranné osvědčení jménem dlužníka,
• vyrozumění všech věřitelů o ochranném osvědčení, jmenování správce v rámci osobního bankrotu, připojení kopie předepsaného finančního výkazu dlužníka,
• vyhotovení návrhu pro věřitele a svolání statutární schůze věřitelů za účelem posouzení návrhu a hlasování o něm,
• je-li návrh schválen, informování Irské insolvenční služby a všech věřitelů o výsledku,
• po schválení soudem nebo po soudním přezkumu zajištění splnění podmínek ujednání, včetně výběru finančních prostředků od dlužníka a plateb věřitelům během doby trvání ujednání,
• sledování dodržování ujednání po dobu jeho platnosti,
• provádění přezkumu ujednání nejméně jednou ročně.

V insolvenčním řízení se musí dlužník čestně zúčastnit řízení, schválit ujednání dohodnuté správcem v rámci osobního bankrotu a splnit požadované podmínky ujednání.

Úpadek

Po vydání rozhodnutí o prohlášení konkurzu je úpadci odebrán veškerý majetek a je převeden na konkurzního správce. Konkurzním správcem je nezávislý vládní úředník, jehož úkolem je spravovat konkurzní podstatu a řídit konkurzní oddělení Irské insolvenční služby.

V Irsku může být správcem konkurzní podstaty ustanovena soukromá osoba, která nahradí konkurzního správce Vrchního soudu. V praxi je toto jmenování velmi ojedinělé. Zákon o úpadku nestanoví potřebnou kvalifikaci pro toto jmenování.

Pravomoci dlužníka v případě konkurzního řízení jsou omezeny na možnost napadnout určitá rozhodnutí konkurzního správce u Vrchního soudu. Dlužník je povinen vyhovět požadavkům úřadu konkurzního správce, co se týká správy konkurzní podstaty.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Zákon o osobním bankrotu a zákon o úpadku z roku 1988 (v platném znění) umožňují uplatnit započtení pohledávek. Je stanoveno, že při určování hodnoty aktiva nebo výše dlužné částky může být dluh nebo kreditní zůstatek (b) u téhož věřitele započten proti původní částce (a). Zbývající zůstatek se tudíž považuje za pohledávku nebo aktivum, jež může být dlužné příslušnému dlužníkovi nebo jeho věřiteli či věřitelům.[iv]

Má-li dlužník úspory u družstevní záložny, u níž má rovněž dluh, započte družstevní záložna tyto úspory proti částce, kterou jí dlužník dluží.[v]

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Insolvenční řízení

Ochranné osvědčení brání věřiteli v tom, aby během doby platnosti ochranného osvědčení podnikl jakékoli kroky. To, co bylo sjednáno s ohledem na existující smlouvy, je stanoveno v konečném ujednání.

Úpadek

Úpadek nemá vliv na nároky zajištěných věřitelů na zajištění, tj. zajištění věřitelé si ponechávají veškerá práva, která měli podle podmínek zajištění před prohlášením konkurzu, přičemž jediný rozdíl spočívá v tom, že vlastníkem majetku je nyní konkurzní správce, a nikoli úpadce.

Konkurzní správce je povinen realizovat (prodat nebo zcizit) veškerá aktiva v konkurzní podstatě za účelem uspokojení závazků v konkurzní podstatě v co největší míře. Veškeré pohledávky vůči dlužníkovi na základě smluv se proto stávají závazky v konkurzní podstatě. Konkurzní správce bude pouze výjimečně pokračovat ve smlouvách založených na službách, jejichž smluvní stranou je úpadce.

Pokračuje-li konkurzní správce ve smlouvě, nese osobní odpovědnost s nárokem na náhradu škody mimo finanční prostředky v konkurzní podstatě.[vi]

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Insolvenční řízení

Ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohoda o osobním bankrotu: Prvním krokem dlužníka, který usiluje o ujednání o vyrovnání dluhů / dohodu o osobním bankrotu, je podání žádosti o ochranné osvědčení u příslušného soudu. Je-li toto ochranné osvědčení získáno, zabraňuje určitým jmenovaným nebo určeným věřitelům, jichž se osvědčení týká, v přijetí opatření vůči dlužníkovi za účelem zpětného získání nebo vymáhání konkrétně uvedených dluhů. Věřiteli je prakticky zabráněno v:

• zahájení soudního řízení v souvislosti s jeho pohledávkou,
• pokračování v soudních řízeních, včetně soudních příkazů/rozhodnutí atd., která byla zahájena před vydáním ochranného osvědčení, má se tudíž za to, že tato soudní řízení byla po dobu platnosti ochranného osvědčení pozastavena,
• přijetí opatření k vymáhání či zajištění úhrady dluhu,
• kontaktování věřitele v souvislosti s pohledávkou, pokud o to dlužník nepožádá,
• změně nebo ukončení dohody s dlužníkem nebo
• zahájení konkurzního řízení vůči dlužníkovi.

Jakmile dlužník uzavře ujednání, vztahují se na věřitele po dobu platnosti ujednání podobná omezení s ohledem na vymáhání, jaká byla uvedena výše.

Oznámení o oddlužení: V případě schválení oznámení o oddlužení příslušným soudem se po dobu platnosti tohoto oznámení uplatňují stejná ochranná opatření, jaká byla uvedena výše u ujednání o vyrovnání dluhů / dohody o osobním bankrotu.

Úpadek

Se zajištěnými a nezajištěnými věřiteli se v případě úpadku zachází rozdílně. Jedinou možností, kterou mají k dispozici nezajištění věřitelé úpadce s ohledem na vymáhání dluhů, je přihlášení pohledávky v konkurzním řízení ve výši dlužné částky. Po dni vydání soudního rozhodnutí nemohou nezajištění věřitelé zahájit proti úpadci soudní řízení. Jedná se o přímý a automatický důsledek rozhodnutí o prohlášení konkurzu vydaného Vrchním soudem. Práva zajištěných věřitelů nejsou konkurzním řízením dotčena.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení

Ujednání o vyrovnání dluhů, dohoda o osobním bankrotu, oznámení o oddlužení:

Viz odpověď na otázku č. 7.

Úpadek

Stejně jako v případě majetku v konkurzní podstatě nahrazuje konkurzní správce úpadce jako žalovaného v případných soudních řízeních, která věřitelé zahájí proti úpadci. Konkurzní správce má možnost obhajoby, vyrovnání nebo zastavení soudního řízení. Je-li obhajoba konkurzního správce v řízení úspěšná, budou případné vzájemné pohledávky nebo náklady uhrazeny do konkurzní podstaty ve prospěch všech věřitelů. Je-li řízení úspěšné, nebo je-li dosaženo vyrovnání, stává se schválená částka uznanou pohledávkou v rámci konkurzního řízení.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Irská insolvenční služba spojením všech zúčastněných stran vytvořila pro ujednání o vyrovnání dluhů a dohodu o osobním bankrotu standardní (precedentní) dokument. Tento dokument stanoví povinností dlužníků i věřitelů během provádění ujednání. K tomuto dokumentu jsou připojeny vzory ujednání o vyrovnání dluhů a dohody o osobním bankrotu.

Věřitel se účastní takto:

1. Doložení dluhu: V případě ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohody o osobním bankrotu musí správce v rámci osobního bankrotu poté, co soud vydal dlužníkovi ochranné osvědčení, napsat dotčeným věřitelům a informovat je o svém jmenování a vyzvat je, aby předložili doklad o svých pohledávkách a uvedli, jak by se podle podmínek ujednání mělo s jejich pohledávkou zacházet.

V případě úpadku musí všichni věřitelé předložit formální doklad o dluhu před vyplacením podílu z konkurzní podstaty.

2. Hlasování: Svolá-li správce v rámci osobního bankrotu, který jedná jménem dlužníka, jenž si přeje uzavřít ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohodu o osobním bankrotu, schůzi věřitelů, jsou dotčení věřitelé oprávněni hlasovat o podmínkách dohody, pokud prokázali své pohledávky.

3. Námitky: Věřitel může vznést u soudu námitku před tím, než podmínky ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohody o osobním bankrotu vstoupí v platnost. Konkrétní lhůty jsou stanoveny v právních předpisech.[vii]

4. Nabídka na vyrovnání: Věřitelé mohou hlasovat o nabídce na vyrovnání, kterou předložil úpadce. K tomu dojde v případě, pokud si úpadce přeje dosáhnout s některými nebo se všemi věřiteli vyrovnání před skončením konkurzního řízení, aby si mohl ponechat veškerý svůj majetek.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Insolvenční řízení

Co se týká ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohody o osobním bankrotu, věřitel nepřihlašuje formálně své pohledávky vůči dlužníkovi. První fázi řízení představuje vyhotovení předepsaného finančního výkazu dlužníka. V předepsaném finančním výkazu jsou uvedeni všichni věřitelé a příslušné dlužné částky a skutkový základ pro vydání ochranného osvědčení. Po vydání ochranného osvědčení může správce v rámci osobního bankrotu požádat věřitele o doložení jejich pohledávky před tím, než připraví příslušný režim platební neschopnosti. Jestliže věřitel nedoloží dluh poté, co o to byl požádán, má to důsledky s ohledem na právo hlasovat o ujednání a podíl z konkurzní podstaty.

Co se týká návrhu na oznámení o oddlužení, formální pohledávky věřitelů nejsou přihlášeny, věřitel však může být schváleným zprostředkovatelem požádán o potvrzení, že dlužná částka uvedená dlužníkem je správná.

Na nové pohledávky vzniklé po dni uzavření ujednání se dotyčné ujednání nevztahuje. Změní-li se výše existujících pohledávek, může být nutná úprava celkového ujednání (např. vznik podmíněného závazku).

Úpadek

V případě úpadku je profil konkurzní podstaty (veškerá aktiva a závazky úpadce) uveden ve dvou formulářích, které musí úpadce vyplnit a předložit dozorčímu úředníkovi v konkurzním řízení (Bankruptcy Inspector) ke dni vydání soudního rozhodnutí: výkaz o finanční situaci a přehled osobních údajů. V konkurzním řízení jsou všechny druhy závazků zahrnuty jako neprokázané pohledávky, pokud vznikly dlužníkovi přede dnem vydání soudního rozhodnutí, tj. přede dnem zahájení konkurzního řízení. Dluhy úpadce, které vznikly po dni vydání soudního rozhodnutí, nelze v konkurzním řízení zahrnout jako pohledávku.[viii]

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení

Po vydání ochranného osvědčení v insolvenčním řízení o ujednání o vyrovnání dluhů nebo o dohodě o osobním bankrotu jsou uvedení věřitelé vyrozuměni o vydání ochranného osvědčení a je jim doručena kopie předepsaného finančního výkazu dlužníka. Věřitel může být požádán o doložení dluhu a je dotázán, jaký způsob vypořádání pohledávky upřednostňuje. Pohledávka věřitele se prokazuje stejným způsobem, jakým se podle zákona o úpadku prokazuje dluh úpadce.

Poté, co věřitel prokázal svou pohledávku, je oprávněn hlasovat na statutární schůzi věřitelů, která je svolána za účelem schválení návrhu dlužníka. Pokud věřitel svou pohledávku nedoloží nebo ji přiměřeně neprokáže jiným způsobem, nemůže se zúčastnit schůze věřitelů ani se podílet na vyplacení podílu z konkurzní podstaty podle ujednání.

Úpadek

Konkurzní oddělení Irské insolvenční služby zašle informace o fyzických osobách, na které byl prohlášen konkurz, seznamu finančních institucí a ministerstev, a to následující den po vydání rozhodnutí o prohlášení konkurzu na dotyčné jednotlivce. Oznámení o těchto soudních rozhodnutích je vyvěšeno rovněž na internetových stránkách Irské insolvenční služby a zveřejněno v úředním věstníku irského státu, Iris Oifigiul.

Všichni zajištění věřitelé v rámci konkurzní podstaty mají třicetidenní lhůtu ode dne vydání soudního rozhodnutí na předložení (písemně nebo elektronickou poštou) dokladu o pohledávkách v konkurzní podstatě. Toto doložení dluhu může mít podobu hypotečních listů, faktur, výkazů a účtů nebo v některých případech může být od věřitele vyžadováno čestné prohlášení.

Před vyplacením podílu z konkurzní podstaty věřitelům zveřejní Irská insolvenční služba nadcházející platby a případy, s nimiž tyto platby souvisejí. Věřitelé (zajištění i nezajištění) mají opět třicetidenní lhůtu na přihlášení svých pohledávek u Irské insolvenční služby a je uloženo stejné důkazní břemeno.

Věřitelé jsou ve všech případech konkurzním oddělením Irské insolvenční služby požádáni o vyplnění jednotných formulářů dokladu o dluhu, které jsou k dispozici na internetových stránkách Irské insolvenční služby.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Přednostní pohledávky

V případě dohody o osobním bankrotu a ujednání o vyrovnání dluhů jsou přednostní pohledávky uhrazeny podle podmínek dohody a v konkurzním řízení se přednostní pohledávky řadí přímo za poplatky za konkurzní řízení a náklady nebo výdaje vynaložené konkurzním správcem při nakládání s konkurzní podstatou. Za přednostní pohledávky se považují:

• určité částky splatné daňovým komisařům (Revenue Commissioners), jako je daň z příjmů, daň z kapitálových zisků, DPH, odvody sociálního pojištění (PAYE/PRSI) atd.,
• určité náklady místních orgánů, které vznikly během dvanácti měsíců přede dnem vydání soudního rozhodnutí o prohlášení konkurzu na dlužníka nebo uzavření ujednání (datum zahájení). To zahrnuje náklady a poplatky místních rad,
• mzdy nebo platy dlužné zaměstnancům dlužníka za období čtyř měsíců před datem zahájení,
• platby související s důchody, dovolenou nebo nemocenskou dlužné těmto zaměstnancům.[ix]

Zajištěné pohledávky

V případě dohody o osobním bankrotu je zajištěný věřitel vázán podmínkami dohody. V případě běžné dohody o osobním bankrotu je zajištěný věřitel vyplacen z příjmů dlužníka podle podmínek schválených v ujednání. Případné zbývající měsíční příjmy dlužníka po odečtení přiměřených životních nákladů dlužníka a poplatků správce v rámci osobního bankrotu jsou použity k vyplacení nezajištěných věřitelů formou podílů z konkurzní podstaty.

Úpadek nemá vliv na práva zajištěného věřitele. Takovýto věřitel si může s ohledem na zajištěnou pohledávku zvolit jednu z těchto tří možností:

• využít své zajištění – to znamená, že fakticky zůstane mimo konkurzní řízení,
• realizovat nebo ocenit své zajištění a uplatnit nárok na uhrazení schodku (pokud existuje) – věřitel vypočítá reálnou tržní hodnotu zajištěného aktiva a odečte ji od celkové dlužné částky. Výsledný schodek (pokud existuje) je v konkurzní podstatě uznán jako nezajištěná pohledávka. V průběhu tohoto řízení může zajištěný věřitel dotyčné aktivum prodat,
• vzdát se svého zajištění – zajištěný věřitel se může svého zajištění zcela vzdát a nechat uznat pohledávku v konkurzní podstatě jako nezajištěnou pohledávku.

Nezajištěné pohledávky

V případě dohody o osobním bankrotu i ujednání o vyrovnání dluhu jsou pohledávky nezajištěných věřitelů vypořádány podle schválených podmínek ujednání. Jestliže se v případě oznámení o oddlužení během období dohledu situace dotyčné osoby zlepší, musí informovat Irskou insolvenční službu a podle úrovně změny může být tato osoba požádána o poskytnutí určitého příspěvku na uhrazení dlužné částky.

Pohledávky nezajištěných věřitelů v konkurzní podstatě mají stejné pořadí. Jejich pohledávky jsou vypořádány vyplacením finančních prostředků, které zbydou po uhrazení poplatků za konkurzní řízení, výdajů konkurzního správce a přednostních pohledávek.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Insolvenční řízení

Obecnou podmínkou pro uspokojivé ukončení insolvenčního řízení je to, že dlužník plnil své povinnosti podle ujednání po celou dobu jeho trvání. Pokud k tomu došlo, je dlužník osvobozen od nezajištěných dluhů. Stav zajištěných dluhů bude záviset na konkrétních podmínkách ujednání.

Pokud dlužník poruší podmínky oznámení o oddlužení, ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohody o osobním bankrotu, může být řízení ukončeno. Je-li dlužník v prodlení s platbou po dobu šesti měsíců, má se za to, že dohoda nebyla úspěšná. Dlužník je každopádně odpovědný za dlužné částky v plné výši, včetně všech nedoplatků, poplatků a úroků vzniklých v době neplacení těchto pohledávek.

Úpadek

Úpadce, který splnil podmínky konkurzního řízení, je po jednom roce automaticky oddlužen. Úpadce může v kterékoli fázi konkurzního řízení předložit věřitelům nabídku (na vyrovnání) za účelem uhrazení svých dluhů. Úpadce musí požádat Vrchní soud o pozastavení konkurzního řízení; tato skutečnost má za následek, že konkurzní správce upustí od další realizace aktiv v konkurzní podstatě. Úpadce může poté předložit Vrchnímu soudu nabídku na vyrovnání s věřiteli. O nabídce na vyrovnání hlasují věřitelé úpadce; pokud nejméně 60 % těchto věřitelů (podle počtu a hodnoty pohledávek) s podmínkami nabídky souhlasí, bude tato schválena.

K uhrazení částek schválených na základě nabídky na vyrovnání mohou být použity podíly z konkurzní podstaty nebo finanční prostředky samotného úpadce. Musí být uhrazeny poplatky nebo výdaje vzniklé úřadu konkurzního správce při správě konkurzní podstaty a rovněž případné přednostní pohledávky. Pokud konkurzní správce souhlasí s nabídkou na vyrovnání zprostředkovanou Vrchním soudem, je úpadce oddlužen.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Insolvenční řízení

Nezajištění věřitelé – nepoužitelné.

Zajištění věřitelé – stav zajištěné pohledávky bude záviset na konkrétních podmínkách ujednání.

Úpadek

V případě úpadku nemohou věřitelé po dni vydání soudního rozhodnutí požadovat od úpadce uhrazení existujících pohledávek (dluhy, které úpadci vzniknou ode dne vydání soudního rozhodnutí, mohou být vymáhány běžným způsobem); místo toho se musí spojit přímo s konkurzním správcem. Jakmile je úpadce oddlužen, k čemuž ve většině případů dojde po jednom roce (případy nesplnění požadavků atd. mohou tuto dobu prodloužit až na patnáct let), jsou veškeré nezajištěné pohledávky (včetně přednostních pohledávek) zrušeny. Pohledávky zajištěných věřitelů zůstanou zachovány i po dni oddlužení, pokud tito uplatnili možnost využít své zajištění. V případě zajištěných věřitelů nejsou konkurzním řízením dotčeny jejich nároky na zajištěná aktiva.

Pokud zajištěný věřitel ocenil své zajištění a uplatnil v konkurzním řízení uhrazení schodku (jako nezajištěnou pohledávku), bude po oddlužení část zbývající po vyplacení podílů z konkurzní podstaty odepsána. Je třeba uvést, že v případě, kdy zajištěný věřitel uplatní pouze možnost využít zajištění (a nepožaduje úhradu schodku v konkurzním řízení), nebude moci vymáhat od dlužníka případný schodek poté, co byl tento oddlužen. V případě tohoto scénáře je čistým účinkem konkurzního řízení na zajištěný úvěr (nebo hypotéku) to, že se s částí úvěru překračující hodnotu souvisejícího aktiva (ke dni vydání soudního rozhodnutí) zachází jako s nezajištěnou pohledávkou.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení

Ujednání o vyrovnání dluhů nebo dohoda o osobním bankrotu: V rámci insolvenčního řízení nesou náklady spojené s daným režimem obvykle věřitelé. Od dostupných finančních prostředků dlužníka jsou odečteny poplatky správce v rámci osobního bankrotu dohodnuté s věřiteli v době hlasování o režimu a schválené nebo následně potvrzené soudem po přezkumu. Vznese-li věřitel námitku proti vydání ochranného osvědčení nebo schválenému režimu, hradí obvykle vlastní náklady [x]. Jestliže věřitel vznese námitku proti navrhované dohodě o osobním bankrotu, může soud požádat o přiznání úhrady nákladů, je-li jeho námitce vyhověno [xi]. V obvyklých případech jsou náklady hrazeny podle jejich důvodu, tj. musí je uhradit strana, jejíž úkony vedly k vzniku nákladů.

Oznámení o oddlužení: S oznámením o oddlužení nejsou spojeny žádné náklady.

Úpadek

Věřitelé nesou náklady konkurzního řízení, jež jsou uhrazeny z finančních prostředků dostupných v konkurzní podstatě.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Insolvenční řízení

Součástí podmínek, které musí dlužník splnit před zahájením insolvenčního řízení, je to, že musí předložit úplné a přesné prohlášení o své finanční situaci a podepsat čestné prohlášení, které tyto informace potvrzuje. Správce v rámci osobního bankrotu se musí rovněž přesvědčit, že dlužník uvedl pravdivé informace a zveřejnil plně všechny příslušné informace týkající se jeho finanční situace. Věřitel nebo správce v rámci osobního bankrotu nebo Irská insolvenční správa pouze s ohledem na oznámení o oddlužení mohou podat soudu návrh na ukončení insolvenčního řízení z určitých důvodů stanovených v zákoně o osobním bankrotu, a to včetně těchto důvodů:

• dlužník svým jednáním upravil své finanční záležitosti tak, aby byl způsobilý pro režim platební neschopnosti nebo oznámení o oddlužení,
• nebyly splněny procesní požadavky stanovené v zákoně,
• nepřesnosti nebo opomenutí v předepsaném finančním výkazu dlužníka, které vedly nebo mohly vést k významnému poškození věřitele,
• dlužník nesplňuje požadavky na způsobilost,
• dlužník upřednostnil třetí stranu, čímž snížil částku, která je k dispozici na uhrazení jeho dluhů, nebo
• dlužník se dopustil některého z trestných činů uvedených v insolvenčním zákoně z roku 2012 (v platném znění).

Věřitelé nejsou oprávněni požádat o zrušení transakcí nebo převodů aktiv před zahájením insolvenčního řízení. Pokud však lze mít za to, že dlužník poskytl nadměrné příspěvky do penzijního fondu, může věřitel požadovat u soudů finanční úlevu. To může mít za následek, že soud provozovateli fondu nařídí, aby dotyčnou částku vrátil v plné výši za účelem jejího rozdělení mezi věřitele, kteří jsou stranou ujednání.

Úpadek

Předchozí převody aktiv a platby, které úpadci provedli ve prospěch věřitelů nebo jiných osob, mohou být podle právních předpisů o úpadku zrušeny. To zahrnuje případy, kdy:

• úpadce vyplatil určitou částku nebo převedl majetek na některého věřitele přednostně před ostatními věřiteli, vůči nimž má dluhy. Konkurzní správce může požádat o zrušení těchto plateb, které se uskutečnily během tří let přede dnem vydání soudního rozhodnutí. Je-li konkurzní správce úspěšný, bude dotyčná částka převedena zpět do konkurzní podstaty ve prospěch všech věřitelů,[xii]
• úpadce převedl nebo daroval majetek třetí straně za částku nižší, než je reálná tržní hodnota. Na základě úspěšného návrhu, který konkurzní správce podá Vrchnímu soudu, mohou být tyto převody uskutečněné během tří let přede dnem vydání soudního rozhodnutí zrušeny a případný rozdíl bude převeden do konkurzní podstaty ve prospěch všech věřitelů,[xiii]
• úpadce převedl majetek nebo provedl platbu, kterou lze považovat za „transakci za účelem vyhýbání se povinnostem“, tj. úpadce měl v úmyslu vyhnout se tomu, aby se majetek nebo peněžní částka považovaly za součást konkurzní podstaty. V těchto případech platí dvě lhůty:
  • veškeré takovéto transakce uskutečněné během tří let před prohlášením konkurzu může konkurzní správce zrušit na základě úspěšného návrhu podaného Vrchnímu soudu a
  • veškeré takovéto transakce uskutečněné během pěti let před prohlášením konkurzu, pokud úpadce neprokáže, že v době uskutečnění transakce byl solventní.[xiv]

Ve všech výše uvedených scénářích musí konkurzní správce prokázat, že k těmto transakcím skutečně došlo takovýmto způsobem, a to prostřednictvím čestného prohlášení před Vrchním soudem, které Vrchní soud uspokojí podle podmínek právních předpisů; tzn., má se za to, že tyto transakce/převody poškodily věřitele v rámci konkurzní podstaty.

[i] Viz kapitola 3 § 59–§ 64 (ujednání o vyrovnání dluhů) a kapitola 4 § 93–§ 98 (dohoda o osobním bankrotu) insolvenčního zákona z roku 2012 (v platném znění), pokud jde o právní předpisy týkající se ochranných osvědčení

[ii] § 115A insolvenčního zákona z roku 2012 (v platném znění)

[iii] Viz část 5 zákona o osobním bankrotu z roku 2012, pokud jde o právní základ pro správce v rámci osobního bankrotu, a předpisy z roku 2013 ((S.I. č. 209 z roku 2013) k zákonu o osobním bankrotu z roku 2012 (oprávnění a dohled správců v rámci osobního bankrotu), pokud jde o kvalifikační kritéria, regulační normy a požadavky na povolení

[iv] § 135 insolvenčního zákona z roku 2012 (v platném znění) a § 17 prvního dodatku zákona o úpadku z roku 1988 (v platném znění)

[v] § 135 odst. 2 insolvenčního zákona z roku 2012 (v platném znění)

[vi] § 61 a § 136 zákona o úpadku z roku 1988 (v platném znění)

[vii] § 87 (ujednání o vyrovnání dluhů) a § 120 (dohoda o osobním bankrotu) insolvenčního zákona z roku 2012 (v platném znění)

[viii] § 75 zákona o úpadku z roku 1988 (v platném znění)

[ix] § 81 a § 101 zákona o úpadku z roku 1988 (v platném znění)

[x] § 97 insolvenčního zákona z roku 2012 (v platném znění)

[xi] § 115 písm. a) insolvenčního zákona z roku 2012 (v platném znění)

[xii] § 57 zákona o úpadku z roku 1988 (v platném znění)

[xiii] § 58 zákona o úpadku z roku 1988 (v platném znění)

[xiv] § 59 zákona o úpadku z roku 1988 (v platném znění)

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení se může vést proti podnikatelům a sdružením osob s právní subjektivitou, které sledují ekonomický cíl.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Aby bylo zahájeno řízení, musí návrh podat dlužník sám, věřitel s právním zájmem nebo státní zástupce u soudu prvního stupně (eisangeléas protodikón), existují-li v daném případě prvky veřejného zájmu. Podmínky pro zahájení řízení: a) jestliže návrh podal věřitel, musí být dlužník v situaci, kdy zastavil platby; b) jestliže návrh podal dlužník, postačí pravděpodobnost, že nebude schopen splatit své dluhy. Soud stanoví datum zastavení plateb, které nesmí být starší než dva roky před datem zveřejnění soudního rozhodnutí (den úpadku). Předseda soudu může na žádost kterékoli osoby, jež má právní zájem, nařídit jakékoli opatření, které považuje za nutné k tomu, aby se předešlo jakékoli změně stavu majetku dlužníka, která by poškodila věřitele. Tato opatření přestanou platit automaticky, jakmile bude vydáno soudní rozhodnutí prohlašující úpadek (platební neschopnost).

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Majetková podstata (ptocheutikí periousía) zahrnuje veškerý majetek ve vlastnictví dlužníka k datu prohlášení platební neschopnosti bez ohledu na to, kde se nachází. Nezahrnuje a) majetek vyloučený z výkonu rozhodnutí, tj. věci naprosto nezbytné pro základní živobytí dlužníka a jeho rodiny a věci, které dlužník potřebuje, aby byl schopen pracovat za účelem získání obživy, nebo b) veškerý majetek vyloučený z výkonu rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů. Majetková podstata nezahrnuje žádný majetek nabytý dlužníkem po vyhlášení úpadku.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

S účinností od vyhlášení úpadku je dlužník automaticky zbaven práva spravovat svůj majetek, tedy nakládat s ním a prodávat jej. Jakékoliv hospodaření s majetkem ze strany dlužníka bez souhlasu správce (sýndikos) je nevykonatelné. Majetek bude spravovat správce. Pouze ve výjimečných případech vymezených zákonem může dlužník svůj vlastní majetek spravovat. Ustanovený správce musí být právník s nejméně pětiletou praxí. Dohled nad činností správce zajišťuje soudce-zpravodaj příslušného soudu (eisigitís dikastís). Někteří správci musí mít povolení od soudu, který řeší případy platební neschopnosti („insolvenční soud“, ptocheutikó dikastírio). Insolvenční soud slouží jako nejvyšší orgán dohledu odpovědný za vedení insolvenčních řízení.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Vyhlášení úpadku nemá dopad na právo věřitele uplatnit započtení vůči pohledávce dlužníka, pokud byly před vyhlášením úpadku splněny podmínky stanovené pro započtení. Jakýkoli zákaz započtení se vztahuje i na úpadek.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Všechny dvoustranné smlouvy platné ke dni vyhlášení úpadku, jichž je dlužník smluvní stranou, zůstanou v platnosti, nestanoví-li insolvenční řád jinak. Na základě povolení vydaného soudcem-zpravodajem má insolvenční správce právo plnit jakékoli aktuálně platné smlouvy a vyžadovat jejich plnění od protistran. Veškeré smlouvy trvalého charakteru zůstanou v platnosti, nestanoví-li zákon jinak. Jakékoli finanční smlouvy jsou vyloučeny. Ustanovení insolvenčního zákona nemají vliv na právo ukončit smlouvu v souladu se zákonem nebo danou smlouvou. Vyhlášení úpadku zakládá důvod pro výpověď smluv osobní povahy, jichž je dlužník smluvní stranou. Insolvenční správce může převést smluvní vztah, v němž je dlužník smluvní stranou, na třetí stranu. Pracovní poměr se ukončí při vyhlášení úpadku.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Po vyhlášení úpadku se automaticky pozastavují veškerá řízení vedená jednotlivými věřiteli za účelem uspokojení nebo splnění pohledávek v rámci platební neschopnosti, aniž jsou dotčena ustanovení týkající se zajištěných věřitelů, pro něž pozastavení neplatí do výše zajištění, které je součástí majetkové podstaty. Pro tyto věřitele však s výhradou určitých podmínek může platit pozastavení na několik měsíců. Konkrétně jsou po vyhlášení úpadku zakázány tyto úkony: pokračovat v exekuci, podávat žaloby na plnění nebo prohlášení, pokračovat v řízení o takových žalobách, podávat nebo projednávat odvolání a vydávat nebo vykonávat akty správní nebo daňové povahy na aktiva v majetkové podstatě.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Správce pokračuje ve všech soudních řízeních probíhajících k datu vyhlášení úpadku, je-li dlužník v takových řízeních v postavení věřitele. Pokud je v těchto řízeních v postavení dlužníka, soudní řízení se zastaví a pokračuje se postupem přihlašování a přezkumu pohledávek.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Věřitelé musí přihlásit své pohledávky za dlužníkem u tajemníka insolvenčního rejstříku (grammatéas ton ptocheúseon). Všichni věřitelé bez ohledu na prioritu nebo zajištění, včetně těch, jejichž nároky jsou podmíněné, tvoří shromáždění věřitelů (synéleusi ton pistotón). První schůze shromáždění se svolává soudním rozhodnutím vyhlašujícím úpadek. Shromáždění může zvolit tři členy výboru věřitelů (epitropí pistotón), kteří pak mohou naopak jmenovat společného zástupce všech členů. Tříčlenný výbor věřitelů bude monitorovat průběh insolvenčního řízení.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Po dokončení soupisu movitého a nemovitého majetku dlužníka může insolvenční správce konzultovat soudce-zpravodaje a požádat o povolení k prodeji zboží nebo movitého majetku zařazeného do majetkové podstaty, pouze však za účelem pokrytí aktuálních potřeb. Až po skončení ověřování věřitelů a za předpokladu, že se neschválí nebo nepřijme žádný plán reorganizace podniku, nebo v případě, že se zruší přijatý či schválený plán, může insolvenční správce přistoupit k likvidaci majetku dlužníka a rozdělení výtěžku mezi věřitele, a to buď prodejem podniku jako celku, nebo prodejem jeho jednotlivých aktiv. Nemovitý majetek dlužníka lze prodat pouze s povolením insolvenčního soudu, které bude vydáno na žádost insolvenčního správce a na základě zprávy vypracované soudcem-zpravodajem.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Všichni věřitelé dlužníka mohou přihlašovat své pohledávky a předkládat dokumenty tajemníkovi insolvenčního rejstříku bez ohledu na to, zda jsou jejich pohledávky přednostní, či nikoli, a zda jsou zajištěné, či nikoli. Účastníky insolvenčního řízení jsou věřitelé, kteří k datu vyhlášení úpadku mají smluvní peněžní pohledávku za dlužníkem, která již vznikla a lze ji vymáhat u soudu. Nelze přihlásit žádné pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení. Soudní náklady insolvenčního správce, náklady na správu majetkové podstaty, odměna insolvenčního správce a veškeré pohledávky za majetkovou podstatou samou (omadiká pistómata) jsou předem odečteny, po rozhodnutí o likvidaci majetkové podstaty, a uspokojují se přednostně před pořadím věřitelů dlužníka.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Pohledávky musí být u tajemníka insolvenčního rejstříku přihlášeny písemně a musí být specifikován jejich druh, důvod, datum vzniku atd., a to do jednoho měsíce od data zveřejnění soudního rozhodnutí, kterým se vyhlašuje úpadek ve Věstníku soudních oznámení Advokátního fondu (Deltío Dikastikón Dimosieúseon tou Tameíou Nomikón). Uplyne-li výše uvedená lhůta pro přihlášení pohledávky, může věřitel přesto podat námitku (anakopí) a požádat, aby jeho pohledávku přezkoumal insolvenční soud. Pro přezkum platí: a) provádí je insolvenční správce za přítomnosti soudce-zpravodaje tři dny po uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek; b) věřitel, jehož pohledávka je podrobena přezkumu, se může zúčastnit osobně nebo prostřednictvím řádně zmocněné třetí strany; c) přezkoumání se provádí srovnáním dokladů věřitele s účetnictvím a doklady dlužníka; d) soudce-zpravodaj vypracuje zprávu o přezkoumání pohledávek dlužníků; e) v případě pochyb soudce-zpravodaj rozhodne, zda pohledávku připustí, a může pohledávku připustit prozatímně; f) během přezkumu může podat námitku dlužník, insolvenční správce a věřitelé, jejichž pohledávky již byly přijaty. Neexistují specializované webové stránky, které by poskytovaly formuláře pro výše uvedené řízení. Existují však zvláštní formuláře, které jsou k dispozici u tajemníka insolvenčního rejstříku při soudu prvního stupně (protodikeío).

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Po přijetí rozhodnutí o likvidaci majetkové podstaty insolvenční správce bez zbytečného prodlení vypracuje rozvrh a předloží jej soudci-zpravodaji. Ten prohlásí rozvrh za vykonatelný a nechá jej zveřejnit ve svém úřadu. Při sestavování rozvrhu se přihlíží k těmto obecným přednostem: i) pohledávky vyplývající ze všech druhů financování poskytnutého k zajištění fungování obchodní činnosti dlužníka; ii) pohledávky z titulu léčby dlužníka a nákladů na pohřeb; iii) pohledávky z titulu zajištění nutné obživy; iv) pohledávky zaměstnanců na základě jejich pracovního poměru, odměny advokátů; v) pohledávky zemědělců; vi) pohledávky řeckého státu a orgánů místní správy; vii) pohledávky záručního fondu (synengyitikó) a zvláštní přednostní práva věřitelů, tj. přednostní pohledávky vztahující se k určitému movitému nebo nemovitému majetku dlužníka nebo finanční částce. V případě souběhu předností ve vztahu k výtěžku z likvidace majetku nebo finanční částce se použijí obdobně ustanovení občanského soudního řádu.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Plán reorganizace může insolvenčnímu soudu předložit dlužník a insolvenční správce. Plán musí obsahovat informace o finanční situaci dlužníka a navrhovaném uspokojení věřitelů, popis opatření, která mají být přijata, například organizačních změn a obchodních plánů, vzniku práv a celkové pořadí všech věřitelů atd. Insolvenční soud automaticky plánu předběžně přezkoumá do 20 dnů od jeho předložení a může jej zamítnout na základě konkrétních zákonem stanovených důvodů. Jestliže soud plán nezamítne, stanoví věřitelům nejméně tříměsíční lhůtu pro jeho přijetí nebo nepřijetí a datum, kdy se mají sejít. Jednání a hlasování o plánu probíhá za přítomnosti soudce-zpravodaje. Pro přijetí plánu se vyžaduje speciální většina hlasů. Poté, co jej věřitelé přijmou, předkládá se plán soudu ke schválení. Po vynesení konečného rozhodnutí o schválení plánu se plán stává závazným pro všechny věřitele bez ohledu na jejich pořadí a na to, zda své pohledávky přihlásili nebo nikoli. Insolvenční řízení se skončí. Věřitelé mohou podávat návrhy na soudní řízení individuálně.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Po skončení insolvenčního řízení se zruší omezení dispozice s majetkem pro dlužníka a dlužník získá zpět právo spravovat svůj majetek a věřitelé mohou zahajovat řízení individuálně. Konkrétně po likvidaci majetku se skončí insolvenční řízení a insolvenční správce do jednoho měsíce předloží svou zprávu.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Náklady a výdaje spojené s insolvenčním řízením jsou účtovány k tíži majetkové podstaty.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Všechny úkony dlužníka v období od zastavení plateb do vyhlášení úpadku („napadnutelné období“, ýpopti períodos), které jsou škodlivé pro věřitele, mohou být zrušeny (odporovatelné úkony, práxeis dynitikís anáklisis), nebo musí být zrušeny (povinně zrušované úkony, práxeis ypochreotikís anáklisis) podle podmínek stanovených insolvenčním řádem. Návrh na zrušení může u insolvenčního soudu podat insolvenční správce nebo za určitých podmínek věřitel. Každý, kdo nabyl nějakou část majetku dlužníka na základě zrušeného úkonu, musí tuto část majetku vrátit do majetkové podstaty.

Please note that the original language version of this page has been amended recently. The language version you are now viewing is currently being prepared by our translators.

Platební neschopnost - Španělsko

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení, zvané concurso de acreedores („konkurs věřitelů“), se vztahuje jak na dlužníky z řad občanskoprávních, tak podnikatelských subjektů bez ohledu na to, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu. Tuto oblast upravují pravidla stanovená v přepracovaném znění insolvenčního zákona (Texto Refundido de la Ley Concursal), schváleného královským legislativním nařízením 1/2020 ze dne 5. května 2020. Toto přepracované znění také zahrnuje a vysvětluje změny a zvláštní prvky prohlášení úpadku fyzické osoby, které bylo ve španělských insolvenčních právních předpisech zavedeno zákonem 25/2015, aby umožnilo zprostit dlužníky jejich neuhrazených závazků v rámci insolvenčního řízení.

Lze prohlásit úpadek jakéhokoli dlužníka bez ohledu na to, zda se jedná o fyzickou osobu (včetně nezletilých osob nebo osob, které nejsou způsobilé k právním úkonům) nebo právnickou osobu, podnikatele nebo spotřebitele, i když zákon určitým způsobem specifikuje, o jaké druhy dlužníků se jedná, zejména v případě obchodních společností nebo spotřebitelů.

U právnických osob lze prohlásit úpadek i v případě, že se nacházejí v likvidaci. Není podstatné, zda tvoří součást skupiny společností, jelikož úpadek lze prohlásit u jedné nebo více společností, které tuto skupinu tvoří, nikoli však u skupiny jako takové.

Insolvenční řízení lze zahájit ve vztahu k dědictví za předpokladu, že nebylo bezpodmínečně přijato.

Úpadek nelze prohlásit u orgánů, které jsou součástí územního uspořádání státu, u veřejných institucí ani u jiných veřejnoprávních subjektů.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

2.1 Podmínky pro zahájení insolvenčního řízení:

Zákon stanoví určité subjektivní a objektivní požadavky, které je třeba splnit, aby bylo možné zahájit insolvenční řízení:

A) Subjektivní podmínka: úpadek lze prohlásit u jakéhokoli dlužníka bez ohledu na to, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu, podnikatele nebo spotřebitele, i když zákon určitým způsobem specifikuje, o jaké druhy dlužníků se jedná, zejména v případě obchodních společností nebo spotřebitelů.

Úpadek nelze prohlásit u orgánů, které jsou součástí územního uspořádání státu, u veřejných institucí ani u jiných veřejnoprávních subjektů.

B) Objektivní podmínka: platební neschopnost dlužníka, kterou se rozumí neschopnost pravidelně plnit své závazky.

2.2 Strany, které mohou podat návrh na zahájení řízení

Požadavky na podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení se liší podle toho, zda tento návrh podává dlužník nebo věřitelé.

Pokud návrh na insolvenční řízení podává dlužník (dobrovolné řízení), musí před soudem zdůvodnit, že je v úpadku nebo že mu úpadek bezprostředně hrozí; to znamená, že není schopen pravidelně plnit své závazky. Pokud úpadek již nastal, je dlužník povinen podat insolvenční návrh do dvou měsíců od okamžiku, kdy se dozví nebo se měl dozvědět o tom, že je v úpadku.

Podle zákona však může dlužník v této dvouměsíční lhůtě oznámit soudu, že s věřiteli jedná o uzavření dohody o refinancování dluhu; v takovém případě je uvedená lhůta na dobu těchto jednání pozastavena a věřitelé nemohou zahájit samostatný výkon rozhodnutí proti majetku, který dlužník potřebuje pro svou činnost, po dobu tří měsíců. Pokud se nepodaří dosáhnout dohody s věřiteli, musí dlužník po uplynutí této lhůty do jednoho měsíce podat návrh na zahájení insolvenční řízení.

Dlužník musí společně s tímto návrhem předložit určité dokumenty, jako například zprávu o své hospodářské činnosti, soupis majetku, seznam věřitelů s uvedením záruk úvěru, seznam zaměstnanců a své účetnictví, pokud má povinnost je vést.

Dlužníci, jimiž mohu být fyzické i právnické osoby, jsou povinni podat návrh na zahájení insolvenční řízení, pokud se aktuálně nacházejí v úpadku, který je definován jako situace, kdy daná osoba není schopna pravidelně plnit své závazky. Na druhou stranu v případě hrozícího úpadku (tj. dosud k němu nedošlo, ale předpokládá se, že k němu dojde), jsou dlužníci oprávněni jednoduše navrhnout prohlášení úpadku.

Podání tohoto návrhu u obchodního soudu (juzgado de lo mercantil) musí splňovat určité závazné požadavky stanovené v článcích 6 a 7 přepracovaného znění insolvenčního zákona a uvádět: zprávu o finanční a právní historii dlužníka; informace, zda provozuje hospodářskou činnost; pokud se jedná o právnickou osobu, musí identifikovat své akcionáře, správce nebo likvidátory a statutárního auditora; soupis svých aktiv a práv včetně příslušných informací umožňujících jejich identifikaci; abecední seznam věřitelů s uvedením adresy, výše a splatnosti pohledávek a stávajících záruk; případně seznam zaměstnanců; pokud je dlužník povinen vést účetnictví, musí předložit účetní knihy; a pokud patří do skupiny společností, musí to uvést a předložit konsolidovanou účetní závěrku této skupiny.

Dlužníci mají povinnost spolupracovat se soudcem, který rozhoduje v insolvenčním řízení a se správci, a to nejen pasivně tak, že vyhoví požadavkům, které jsou na ně vzneseny, ale rovněž v aktivním smyslu tak, že oznamují veškeré významné skutečnosti. Tato povinnost zahrnuje rovněž povinnost dostavit se (k soudu a ke správcům), spolupracovat a poskytovat informace. Tyto povinnosti se týkají dlužníků, které jsou fyzickými osobami a de facto nebo de iure členy představenstva právnických osob, kteří tuto funkci vykonávají v současné době nebo ji vykonávali v uplynulých dvou letech.  Nedodržení této povinnosti vede k presumpci úmyslného nesprávného jednání nebo hrubé nedbalosti pro účely prohlášení úpadku z viny úpadce (v případech, ve kterých se použije oddíl o stanovení viny, tj. v důsledku schválení poškozujícího ujednání nebo zahájení likvidačního řízení).

Dlužník může být prohlášen za viníka úpadku a sankcionován.  Jedním z cílů insolvenčního řízení je analyzovat příčiny úpadku a zejména to, zda chování dlužníka nebo jiných osob, které jsou s ním přímo nebo nepřímo spojeny, přispělo k jeho vzniku nebo zhoršení. To zahrnuje objasnění odpovídajících závazků pomocí tabulky sankcí uvedených v článcích 455 a 456 přepracovaného znění insolvenčního zákona.

2.3 Zahájení řízení a okamžik, kdy nastávají jeho účinky:

Soudce je povinen přezkoumat předloženou dokumentaci a je-li úpadek nebo hrozící úpadek opodstatněný, musí prohlásit úpadek dlužníka ke dni podání návrhu, případně k následujícímu dni. Je-li předložená dokumentace neúplná, může soudce povolit jednu pětidenní lhůtu na její doplnění.

Insolvenční návrh může podat také některý z věřitelů, a v takovém případě se jedná o obligatorní řízení (concurso necesario). Věřitelé, kteří žádají o prohlášení úpadku, musí doložit, že dlužník se aktuálně nachází v úpadku, a předložit důkazy o exekučním titulu vůči dlužníkovi, z nichž vyplývá, že neobdrželi majetek ve výši postačující na pokrytí dluhu, případně doložit určité skutečnosti vedoucí k presumpci úpadku, například že dlužník přestal obecně platit své závazky; že dochází k rozsáhlému obstavování majetku dlužníka nebo k urychlenému ukrývání nebo likvidaci majetku; případně nejsou hrazeny určité dluhy (daně, sociální zabezpečení, pohledávky zaměstnanců).

Pokud insolvenční návrh podá věřitel, je dlužník předvolán a může rozhodnutí o úpadku napadnout. V takovém případě nařídí soudce jednání, na němž mohou strany s určitými omezeními předložit důkazy a soudce musí rozhodnout o tom, zda je dlužník v současné době v úpadku či nikoli, případně vydat rozhodnutí o úpadku. Řízení se zahajuje také v případě, že dlužník akceptuje rozhodnutí o úpadku, nenapadne ho nebo se uvedeného jednání nezúčastní.

Dlužníci, kteří jsou fyzickými osobami v úpadku nebo jimž úpadek hrozí a jejichž odhadované závazky nepřesahují 5 milionů EUR, mohou požádat o řízení s cílem dosáhnout dohody o mimosoudním vyrovnání. Totéž mohou učinit i právnické osoby, které splňují požadavky stanovené v článku 631 přepracovaného znění insolvenčního zákona.

Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení nabývá účinnosti okamžikem svého vydání, a to i v případě, že je podáno odvolání proti němu.

2.4 Zveřejnění rozhodnutí o úpadku:

Rozhodnutí o úpadku musí být zveřejněno optimálně prostřednictvím elektronických médií, a výpis z tohoto rozhodnutí musí být zveřejněn v Úředním věstníku, soudce však může nařídit jeho zveřejnění ve více médiích, pokud to považuje za nezbytné.

2.5 Předběžná opatření:

Na žádost osoby, která podává návrh na zahájení insolvenční řízení, a případně po složení jistoty k zajištění případných závazků může soudce poté, co návrh přijme, přijmout nezbytná opatření, která zajistí, aby dlužník nemohl s majetkem nakládat, a to způsobem, které stanoví obecné procesní právní předpisy.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

3.1 Majetek tvořící součást majetkové podstaty

Veškerý majetek a práva dlužníka v okamžiku rozhodnutí o úpadku tvoří součást majetkové podstaty, tj. „majetku, který spadá do daného řízení“; spadá tam i veškerý majetek, který dlužník získá nebo který je mu vrácen v průběhu řízení. Výjimku tvoří majetek, který je ze zákona prohlášen za neobstavitelný.

Věřitelé s přednostními právy na lodi nebo letadla mohou tento majetek oddělit od majetkové podstaty tak, že přijmou opatření, která jim umožňují odvětvové právní předpisy.

V případě, že jsou dlužníky v insolvenčním řízení fyzické osoby, které jsou manželi, bude majetek každé z nich součástí majetkové podstaty, a pokud se jejich majetkové poměry řídí režimem společného jmění manželů, bude do ní zahrnut rovněž jejich společný majetek, je-li to nezbytné pro úhradu závazků dlužníka.

Insolvenční řízení nevyžaduje přerušení činnosti dlužníka, který může i nadále pokračovat v činnosti své společnosti v souladu s ujednáním o povolení nebo pozastavení pravomocí. V případě, že byl uložen dohled nad činností dlužníka, je obvykle nutné povolení správců pro správu majetku nebo nakládání s ním, avšak některé úkony obecné povahy mohou být povoleny, pokud tvoří součást běžné činnosti společnosti. V zásadě platí, že majetek nelze až do schválení dohody s věřiteli nebo do zahájení likvidačního řízení zatížit za účelem financování společnosti v úpadku, aniž by k tomu dal souhlas soud. Následující oddíl vysvětluje způsoby pozastavení pravomocí dlužníka nebo dohledu nad nimi.

Jedna polovina financování na základě nového peněžního příjmu v rámci procesu refinancování je považována za pohledávku vůči majetkové podstatě.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

4.1 Pravomoci dlužníka

V zásadě se vychází z rozdílu mezi dobrovolným řízením a obligatorním řízením (článek 29). V prvním případě dlužník i nadále spravuje svůj majetek a nakládá s ním a podléhá dohledu správce, který k tomu musí udělit oprávnění nebo souhlas. V případě obligatorního řízení je pravomoc dlužníka spravovat svůj majetek a nakládat s ním pozastavena a dlužník je nahrazen správcem. Toto nařízení nemá sankcionovat dlužníka, ale zachovat majetek a zabezpečit výsledek řízení.

Rozhodujícím kritériem však je pokračování hospodářské činnosti dlužníka, u něhož článek 111 umožňuje správci sestavit soupis činností, které jsou z titulu své povahy a výše osvobozeny od nezbytné kontroly.  Tento systém je flexibilní, neboť soudce může na základě odůvodněného rozhodnutí nařídit pozastavení výkonu pravomocí i v případě dobrovolného řízení, a naopak v případě obligatorního řízení může nařídit pouhý dohled na základě systému udělování oprávnění nebo souhlasu, přičemž uvede rizika, jimž se hodlá vyhnout, a výhody, které lze dle jeho předpokladu získat.

Obdobně lze na žádost správce v libovolné pozdější fázi pozměnit i počáteční systém omezení nebo nahrazení pravomocí, a to rovněž na základě odůvodněného rozhodnutí a po vyslechnutí dlužníka (tato změna není automatická) s požadavkem, aby této změně byla poskytnuta stejná publicita, jaká byla poskytnuta v případě rozhodnutí o úpadku.

Po skončení řízení končí i toto omezení pravomocí. V opačném případě se prodlužuje až do schválení dohody s věřiteli, která může stanovit opatření omezující nebo zcela zakazující pravomoci dlužníka. Pokud dojde k ukončení insolvenčního řízení likvidací, znamená zahájení této fáze pozastavení pravomocí dlužníka.

Cílem přepracovaného znění insolvenčního zákona je zpravidla to, aby majetek dlužníka, na který se insolvenční řízení vztahuje, zůstal nezměněn; v některých případech je však možné, že část majetku dlužníka bude v průběhu insolvenčního řízení se souhlasem soudce prodána, přičemž v některých případech nebude tento souhlas nutný. V průběhu insolvenčního řízení je rovněž možný prodej výrobních jednotek způsobem stanoveným v článku 215 a násl. přepracovaného znění insolvenčního zákona.

Jako výjimka z obecného pravidla kontinuity činnosti dlužníka je stanoveno, že na žádost správce a po vyslechnutí dlužníka a zástupců zaměstnanců lze uzavřít kanceláře dlužníka nebo pozastavit jeho činnost. Pokud to znamená hromadné ukončení, pozastavení nebo změnu pracovních smluv, musí soudce postupovat v souladu se zvláštními pravidly.

Zákon stanoví rovněž zvláštní povinnosti týkající se účetnictví dlužníka a samostatně upravuje dopady insolvenčního řízení na řídící orgány právnických osob v úpadku.

4.2 Jmenování a pravomoci insolvenčního správce:

Správce je nezbytná osoba nebo orgán, který pomáhá soudci a je pověřen správou insolvenčního řízení. Po zahájení insolvenčního řízení nařídí soud započetí druhé fáze tohoto řízení, která zahrnuje vše, co souvisí se jmenováním tohoto správce, s ustanoveními, jimiž se řídí výkon jeho funkce, a s jeho pravomocemi a odpovědností.

Správce je vybírán z fyzických a právnických osob dobrovolně zapsaných do veřejného insolvenčního rejstříku (Registro Público Concursal) v souladu s podmínkami stanovenými zákonem. Pro tyto účely se rozlišuje mezi insolvenčním řízením malého, středního a velkého rozsahu. První jmenování z tohoto seznamu se provádí losem a následně střídavě s výjimkou řízení velkého rozsahu, kdy soudce může jmenovat správce, kterého považuje za nejvhodnějšího, s uvedením důvodů a podle kritérií stanovených zákonem. V případě insolvenčního řízení, které se týká úvěrové instituce, jmenuje soudce správce vybraného z osob navrhovaných Fondem pro řádnou restrukturalizaci bank (Fondo de Reestructuración Ordenada Bancaria). Soudce musí jmenovat správce vybraného z osob navržených Státní komisí pro obchodování s cennými papíry (Comisión Nacional del Mercado de Valores), pokud se řízení týká institucí, které podléhají jejímu dohledu, případně Konsorciem pro pojistné náhrady (Consorcio de Compensación de Seguros) v případě pojišťoven.

Zpravidla je jmenován pouze jeden správce.  Insolvenční soudce může v insolvenčním řízení výjimečně a pokud je to odůvodněno veřejným zájmem jmenovat jako druhého správce orgán veřejné správy, který je věřitelem, nebo veřejnoprávní subjekt, který je věřitelem a je propojen s tímto orgánem veřejné správy nebo je mu odpovědný.

Ustanovení článku 57 a násl. přepracovaného znění insolvenčního zákona podrobně vymezují právní postavení správce, který plní tyto druhy povinností: povinnosti procesního charakteru; povinnosti týkající se dlužníka nebo jeho řídících orgánů; povinnosti týkající se pracovněprávních záležitostí; povinnosti týkající se práv věřitelů; povinnosti v oblasti podávání zpráv a hodnocení; povinnosti spojené s realizací nebo likvidací majetku a povinnosti sekretariátu. Jejich nejdůležitější povinností je předložit zprávu podle článku 292, ke které musí přiložit návrh na soupis majetku a seznam věřitelů.

Odměny správcům stanoví soud v souladu se sazebníkem odměn stanoveným královskou vyhláškou č. 1860/2004 ze dne 6. září 2004.

Jmenovaný správce musí tuto úlohu přijmout a soudce jej může v odůvodněném případě odmítnout nebo odvolat. Správci mohou také jmenovat pověřené asistenty, kteří jim budou pomáhat při výkonu povinností.

4.3 Insolvenční soudce

Příslušnost k projednávání insolvenčních řízení spadá do oblasti obchodního práva jakožto specializovaného odvětví práva občanského. Soudce prohlásí úpadek a vede řízení. Článek 86b zákona č. 6/1985 ze dne 1. července 1985 o soudní moci (Ley Orgánica del Poder Judicial) stanoví seznam pravomocí soudců obchodních soudů, který zahrnuje zejména veškerou problematiku související s insolvenčním řízením.

V rozhodnutí o úpadku nebo před jeho vydáním v rámci preventivních opatření může soudce omezit základní práva dlužníka. Tato omezení mohou spočívat: a) ve sledování poštovní a telefonní komunikace; b) v povinnosti zdržovat se na místě pobytu s možností domácího vězení a c) ve vstupu do místa bydliště a domovní prohlídce.   Je-li dlužníkem právnická osoba, lze tato opatření přijmout i ve vztahu ke všem nebo některým současným členům představenstva nebo likvidátorům i k osobám, které tuto úlohu zastávali v uplynulých dvou letech.

Články 52 a 53 udělují insolvenčnímu soudci „výhradní a výlučnou“ pravomoc ohledně souboru otázek, které obecně zahrnují veškeré úkony, které jsou namířeny vůči majetku dlužníka nebo k němu mají přímý vztah. Soudce je rovněž oprávněn vydávat rozhodnutí o kolektivním pozastavení pracovních smluv v případě prohlášení úpadku zaměstnavatele, a rozhodovat o žalobách týkajících se odpovědnosti členů představenstva nebo likvidátorů společnosti v úpadku.

Při rozhodování o předběžných opatřeních a pouze pro účely insolvenčního řízení se pravomoc soudce vztahuje také na správní nebo sociální otázky přímo související s insolvenčním řízením.

Insolvenční zákon stanoví pravidla mezinárodní a územní příslušnosti a zvláštní pravidla procesního postupu, který je nutno dodržet, jež mají přednost před pravidly stanovenými v obecných procesních právních předpisech.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Po zahájení insolvenčního řízení již nelze provést započtení pohledávek nebo dluhů dlužníka. Započtení pohledávek je však přípustné v případě, že jeho požadavky byly splněny před rozhodnutím o úpadku, a to i v případě, že předmětné rozhodnutí je vydáno později. Tyto požadavky jsou obecně stanoveny v článku 1196 občanského zákoníku (Código Civil) (reciprocita pohledávek, homogenita dluhů a skutečnost, že jsou splatné).

Insolvenční řízení se zahraničním prvkem jsou z tohoto pravidla vyňata, pokud to právo platné pro vzájemné pohledávky dlužníka v úpadku umožňuje.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

6.1 Účinky na smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou:

Přepracované znění insolvenčního zákona upravuje účinky insolvenčního řízení na smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a třetími osobami podle článku 156 a násl., které nebyly před vyhlášením úpadku splněny. Tato problematika se týká dvoustranných smluv, neboť jednostranné smlouvy stanoví uznání pohledávek věřitelů, kteří jsou třetími stranami, případně požadavek na to, aby jejich nároky byly zahrnuty do majetkové podstaty, jak je uvedeno v článku 157. Smlouvy uzavřené s orgány veřejné správy jsou upraveny zvláštním správním právem.

Článek 156 stanoví obecnou zásadu, že pouhé rozhodnutí o úpadku samo o sobě nemá vliv na smlouvy se vzájemnými závazky, které dlužník nebo druhá strana dosud nesplnili. Povinnosti dlužníka se započtou proti majetkové podstatě. Každá náhrada vyplývající z ukončení smlouvy je rovněž považována za nárok vůči majetkové podstatě.

Zákon posiluje platnost těchto smluv tím, že považuje za neplatnou jakoukoli doložku umožňující zrušit nebo vypovědět smlouvu pouze z toho důvodu, že jedna ze stran prohlásí úpadek.

Je-li to v zájmu insolvenčního řízení, může správce (v případě pozastavení) nebo dlužník (v případě dohledu), požádat o to, aby insolvenční soudce tuto smlouvu ukončil. V takových případech musí soudce předvolat dlužníka, správce a druhého účastníka smlouvy k soudu. Pokud dojde k dohodě mezi osobami, které se k soudu dostavily, vydá soudce příkaz k ukončení smlouvy. V opačném případě bude tento spor řešen formou incidenčního insolvenčního řízení a soudce rozhodne o veškerých záležitostech týkajících se navrácení plateb a náhrady škody, které budou zaúčtovány proti majetkové podstatě a mohou být evidentně významné v případě, že se jedná o vysokou částku.

6.2 Ukončení z důvodu porušení smlouvy:

Rozhodnutí o úpadku nemá vliv na ukončení dvoustranných smluv z důvodu jejich následného porušení kteroukoli ze smluvních stran. V případě smluv s postupným plněním lze pravomoc k ukončení smlouvy vykonat také v případě, že k porušení došlo před rozhodnutím o úpadku. I v případě, že existují důvody pro ukončení smlouvy, však soudce může s přihlédnutím k zájmům konkurzního řízení nařídit plnění smlouvy, přičemž splatné platby nebo platby, které dlužník musí provést, se zaúčtují proti majetkové podstatě.

Žaloby na ukončení smluv musí být předloženy insolvenčnímu soudci prostřednictvím incidenčního insolvenčního řízení. Jakmile je žádosti vyhověno (a tedy je odsouhlaseno ukončení smlouvy), pozbývají platnosti veškeré zbývající neuhrazené závazky, jejichž splatnost ještě nenastala. Pokud jde o splatné závazky, bude insolvenční řízení zahrnovat pohledávky věřitelů, kteří splnili své smluvní závazky, pokud k porušení ze strany dlužníka došlo před rozhodnutím o úpadku; pokud k němu došlo následně, budou pohledávky stran, které splnily své závazky, zaúčtovány proti majetkové podstatě. Tyto pohledávky budou zahrnovat i veškeré případné náhrady škody.

Článek 169 a násl. přepracovaného znění insolvenčního zákona obsahují ustanovení upravující účinky na pracovní smlouvy a následující článek upravuje účinky na manažerské smlouvy.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

7.1 Zákaz nových deklaratorních žalob

Soudci občanských a pracovněprávních soudů nemohou projednávat žaloby, které by měl rozhodovat insolvenční soudce (v zásadě takové, které směřují proti majetku dlužníka).

Pokud by byla některá taková žaloba omylem přijata k projednání, bude nařízeno ukončení všech řízení a veškeré provedené kroky budou neplatné. Soudci obchodních soudů se rovněž musí zdržet přijímání jakýchkoli žalob podaných po zahájení insolvenčního řízení až do jeho skončení, pokud tyto žaloby zahrnují pohledávky týkající se sociálních závazků vůči členům představenstva kapitálových společností v úpadku, kteří porušili své povinnosti, pokud existují důvody k likvidaci.

7.2 Účinky rozhodnutí o úpadku na řízení o exekuci a výkonu rozhodnutí vůči majetku dlužníka:

Obecným pravidlem je, že po zahájení insolvenčního řízení již nelze zahájit individuální, soudní ani mimosoudní exekuční řízení, ani nelze pokračovat ve výkonu správního rozhodnutí ani rozhodnutí o vymáhání daní proti majetku dlužníka. Sankcí za porušení tohoto zákazu je prohlášení žaloby za neplatnou ex lege. Z tohoto pravidla existují dvě výjimky, kdy může vymáhání pokračovat i navzdory rozhodnutí o úpadku až do schválení plánu likvidace: a) správní exekuční řízení, v němž byly vydány příkazy k obstavení majetku, a b) pracovně právní exekuční řízení, které zahrnuje obstavení majetku dlužníka před vydáním příkazu za předpokladu, že obstavený majetek není nezbytný pro to, aby dlužník mohl pokračovat ve své podnikatelské činnosti nebo ve výkonu svého povolání.

V případě probíhajícího výkonu rozhodnutí stanoví čl. 55 odst. 2, že probíhající žaloby musí být ke dni rozhodnutí o úpadku pozastaveny, přičemž příslušné pohledávky lze řešit v rámci insolvenčního řízení.

Pro realizaci zástavního práva existují zvláštní pravidla, která jsou uvedena v následujícím oddíle, protože se s ní pojí i řešení dopadů na určité pohledávky.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

8.1 Účinky na deklaratorní řízení, které probíhá v době rozhodnutí o úpadku

Deklaratorní řízení, které nebylo v době rozhodnutí o úpadku dosud ukončeno, bude pokračovat až do nabytí právní moci rozsudku, avšak řízení právnických osob, které požadují náhradu škody vůči svým členům představenstva, likvidátorům nebo auditorům, lze bez ohledu na výše uvedenou skutečnost připojit k insolvenčnímu řízení a budou pokračovat obvyklým procesním postupem.

Rozhodčí řízení: rozhodčí dohody týkající se dlužníka se v průběhu insolvenčního řízení stávají neplatnými (článek 52); zahájení rozhodčího řízení po prohlášení úpadku tedy není možné. Řízení, která již probíhají, budou pokračovat až do doby, kdy rozhodčí nález nabude právní moci.

8.2 Právo dlužníka podat žalobu:

Zákon stanoví, že dlužník je oprávněn podat žalobu v souladu s pravomocemi, které mu zůstaly zachovány. Obecně platí, že pokud byla na dlužníka uvalena nucená správa, má správce právo podávat žaloby neosobní povahy; byl-li na dlužníka uvalen dohled, má právo podat žalobu s příslušným schválením správce, pokud se tyto žaloby týkají majetku dlužníka. V případě dohledu platí, že pokud se insolvenční správce domnívá, že podání žaloby je v zájmu insolvenčního řízení vhodné a dlužník ji nepodá, může soud k jejímu podání zmocnit správce.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

9.1 Účast věřitelů na insolvenčním řízení

Věřitelé mohou podat soudci návrh na zahájení insolvenčního řízení a dlužník může tento návrh napadnout; v takovém případě se nařídí jednání a soudce vydá rozhodnutí formou usnesení. Pokud soudce zahájí insolvenční řízení, bude považováno za „obligatorní“, což obvykle znamená, že dlužníkovi je pozastaven pravomoc spravovat majetek a nakládat s ním a je nahrazen správcem.

Při zahájení insolvenčního řízení je věřitelům poskytnuta lhůta na přihlášení pohledávek v trvání jednoho měsíce od zveřejnění daného usnesení v Úředním věstníku a správce musí informovat každého z věřitelů uvedených v dokumentaci dlužníka o odpovědnosti za přihlášení svých pohledávek. Pro věřitele se sídlem v zahraničí platí stejná lhůta. Toto přihlášení musí mít písemnou formu, musí být adresováno správci a musí identifikovat danou pohledávku s uvedením potřebných informací o její výši, datu jejího vzniku a splatnosti, o jejích vlastnostech a předpokládaném pořadí, a pokud je uplatněno zvláštní přednostní právo, musí být uvedena aktiva nebo práva, kterých se platba týká, a jejich registrační údaje. Je nutno přiložit rovněž podpůrnou dokumentaci. Tato komunikace může probíhat elektronickou cestou.

Správce musí rozhodnout o zařazení nebo vyloučení každé pohledávky, o její výši a o její klasifikaci v seznamu věřitelů, který bude přiložen k jeho zprávě. Věřitelé, kteří nesouhlasí s klasifikací nebo s výší pohledávky, případně věřitelé, kteří nejsou na daném seznamu uvedeni, mohou tuto zprávu napadnout ve lhůtě 10 dnů návrhem na incidenční insolvenční řízení, o němž soudce rozhodne rozsudkem. Před předložením zprávy (ve lhůtě 10 dnů před jejím předložením) zašle správce elektronické sdělení těm věřitelům, jejichž adresy má k dispozici, a informuje je o navrhovaném seznamu věřitelů a soupisu pohledávek. Věřitelé, kteří s tím nesouhlasí, se na správce mohou písemně obrátit s cílem dosáhnout nápravy veškerých případných chyb nebo poskytnutí veškerých dalších potřebných informací.

Věřitelé se účastní rovněž fáze vyrovnání a fáze likvidace. Ve fázi vyrovnání mohou podat návrh na vyrovnání a mohou také nabídnout, že se připojí k předběžnému návrhu na vyrovnání, který předložil dlužník. V každém případě budou předvoláni na schůzi věřitelů, která vyrovnání projedná a bude hlasovat o jeho schválení. K tomu je nezbytná účast většinových věřitelů v souladu s článkem 124 insolvenčního zákona. Tento postup může proběhnout rovněž v písemné podobě, pokud počet věřitelů přesáhne tři stovky.

Někteří věřitelé mohou napadnout schválení vyrovnání (ti, kteří se dané schůze nezúčastnili nebo ti, kteří byli neoprávněně zbaveni svého hlasovacího práva) a po schválení mohou věřitelé požadovat, aby vyrovnání nebylo provedeno.

Ve fázi likvidace mohou věřitelé dříve, než bude insolvenční řízení prohlášeno za ukončené, předložit připomínky k plánu likvidace předloženému správcem a k závěrečné zprávě.

Ve fázi klasifikace jsou věřitelé v postavení účastníka a mohou vznášet připomínky ke zprávě správce a ke stanovisku státního zastupitelství, avšak nejsou oprávněni podávat nezávislé žaloby na klasifikaci.

A konečně, pokud jde o uzavření insolvenčního řízení, mohou věřitelé v některých případech rovněž předložit připomínky, kterými toto uzavření napadají.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

10.1 Nakládání s majetkem v majetkové podstatě v počáteční fázi

Vzhledem k tomu, že insolvenční řízení nepozastavuje činnost dlužníka, může dlužník i po prohlášení úpadku i nadále nakládat se svým majetkem v souladu s určeným režimem omezení jeho pravomocí: pokud na něj byl uvalen dohled, bude podléhat povolení nebo souhlasu správce, a pokud na něj byla uvalena nucená správa, bude za nakládání s jeho majetkem odpovídat správce.

Až do schválení vyrovnání nebo až do zahájení fáze likvidace nelze v zásadě s majetkem v majetkové podstatě nakládat nebo jej zatížit bez souhlasu soudu. To se netýká: a) prodeje majetku, který správce považuje za nezbytný pro zajištění životaschopnosti společnosti nebo požadavků na hotovost, které vyžaduje soudní řízení; b) prodeje majetku, který není nezbytný pro pokračování činnosti dlužníka, bude-li zaručeno, že jeho cena v zásadě odpovídá hodnotě, která byla tomuto majetku přiřazena v rámci soupisu, a c) nakládání s majetkem, který má zásadní význam pro pokračování činnosti dlužníka.

V posledním z těchto případů platí, že pokud nebylo dlužníkovi pozastaveno právo spravovat svůj majetek a nakládat s ním, může správce předem stanovit činnosti nebo operace spojené s podnikáním nebo obchodní činností dané společnosti, které může dlužník provádět sám v závislosti na jejich povaze a výši. Tyto kroky může provádět také dlužník, a to od okamžiku rozhodnutí o úpadku do okamžiku, kdy správce převezme své povinnosti.

10.2 Nakládání s majetkem v majetkové podstatě, ve fázi likvidace:

Proces likvidace má dvě hlavní fáze:

a) provádění likvidačních operací v souladu s plánem, který vypracuje správce, k němuž může vznášet připomínky dlužník, věřitelé a zástupci zaměstnanců a který podléhá schválení soudem. Cílem zákona je všude tam, kde je to možné, společnost zachovat, a za tímto účelem stanoví zvláštní pravidla pro prodej výrobních jednotek. Tento plán lze napadnout u soudu a likvidace musí být provedena podle ustanovení tohoto plánu. Pokud tento plán není schválen, stanoví standardní pravidla zákon;

b) úhradu věřitelům, přičemž tuto úhradu lze zahájit i v případě, že likvidační operace dosud neskončily.

Je však třeba upřesnit, že ne všechny likvidační operace se provádějí v této fázi řízení. Některý majetek může být využit během počáteční fáze za jiným účelem, než je úhrada věřitelům, například v následujících případech: majetkovou podstatu lze zachovat, aby mohl dllužník pokračovat ve své hospodářské činnosti; věřitelé s přednostními nároky na lodě nebo letadla mohou tento majetek oddělit od majetkové podstaty jako součást činností, k nimž jsou oprávněni podle zvláštních právních předpisů; a konečně pak mohou pokračovat některá řízení o výkonu rozhodnutí zahájená jednotlivými přednostními věřiteli před zahájením insolvenčního řízení, jakož i řízení o výkonu správního rozhodnutí, pokud byl příkaz k obstavení majetku vydán před rozhodnutím o úpadku.

Při prodeji majetku během likvidace existuje v zásadě značná míra svobody v souladu s ustanoveními plánu likvidace schváleného soudem. Správce může také najmout specializovaný subjekt za účelem prodeje určitých aktiv, zpravidla na úkor své vlastní odměny. Reforma zavedená zákonem č. 9/2015 ze dne 25. května 2015 však stanovila závazná pravidla týkající se zejména majetku a práv, na které se vztahují přednostní nároky. V záležitostech, na které se uvedený plán nevztahuje, budou uplatňována pravidla pro nakládání s majetkem v rámci jednotlivých výkonů rozhodnutí v občanskoprávním řízení. Za normálních okolností se tento majetek prodá prostřednictvím systému přímého prodeje s určitými zárukami zveřejnění v závislosti na povaze daného majetku. Je povolen rovněž převod platebních nároků věřiteli nebo na věřitele, kteří nejsou veřejnoprávními subjekty.

Zákon stanoví zvláštní pravidla pro prodej výrobních jednotek v průběhu jednotlivých fází insolvenčního řízení (přičemž se řídí zásadou zachování podniku) tak, aby byl veškerý majetek převeden jedinou kupní smlouvou se zvláštními pravidly upravujícími převod závazků vyplývajících z dané činnosti.

Prodejem výrobních jednotek se v zásadě rozumí převod všech smluv, které souvisejí s danou činností, avšak nikoli převzetí dluhů vzniklých před zahájením insolvenčního řízení s výjimkou případů, kdy jsou kupující propojeni s dlužníkem nebo kdy tyto dluhy vyplývají z uplatnění pracovněprávních předpisů upravujících obchodní nástupnictví. V takových případech může soudce rozhodnout, že na kupujícího nepřechází povinnost uhradit částku mezd nebo náhrad, která nebyla uhrazena před prodejem, a že tato částka bude kryta záručním mzdovým fondem (Fondo de Garantía Salarial). Aby bylo zajištěno pokračování činnosti podniku, může nový kupující se zaměstnanci uzavírat dohody o změně kolektivních pracovních podmínek.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Po zahájení insolvenčního řízení jsou pohledávky všech věřitelů bez ohledu na to, zda jsou nezajištěné nebo přednostní a bez ohledu na státní příslušnost a bydliště věřitelů zahrnuty mezi závazky dlužníka. Cílem tohoto postupu, který je založen na zásadách par condicio creditorum a je v souladu se zákonem o dividendách (ley del dividendo) je zajistit rovné zacházení se všemi pohledávkami v souvislosti se zjištěným úpadkem dlužníka, pokud jde o úhradu všech jeho dluhů.

Existuje počáteční zásadní rozlišení mezi úpadkovými věřiteli a věřiteli, kteří nejsou insolvenčním řízením nijak dotčení: věřiteli pohledávek za majetkovou podstatou.

Pohledávky za majetkovou podstatou taxativně upravuje článek 242 přepracovaného znění insolvenčního zákona, což znamená, že pohledávky, které v něm nejsou uvedeny, jsou považovány za pohledávky v rámci insolvenčního řízení. V zásadě a v převážné většině případů se jedná o pohledávky vzniklé po vydání rozhodnutí o úpadku, v důsledku řízení nebo pokračování činnosti dlužníka, případně o pohledávky vzniklé z důvodu mimosmluvní odpovědnosti. Spadají sem však i další případy, jako jsou například mzdové nároky za posledních 30 dnů odpracovaných před vydáním rozhodnutí o úpadku a ve výši, která nepřesahuje dvojnásobek minimální zaručené mezioborové mzdy, a pohledávky výživného buď dlužníka, nebo osob, k nimž má ze zákona vyživovací povinnost.

V ostatních případech jsou tyto pohledávky založeny na rozhodnutích vydaných v průběhu řízení; například při určování důsledků žalob na zrušení nebo v důsledku ukončení smluv.

Za pohledávku za majetkovou podstatou lze považovat rovněž polovinu výše pohledávek vyplývajících z nových peněžních příjmů poskytnutých v rámci dohody o refinancování.

V případě likvidačního řízení jsou pohledávky přiznané dlužníkovi v rámci vyrovnání a v souladu s ustanoveními článku také pohledávkami za majetkovou podstatou.

Pohledávky za majetkovou podstatou jsou „odčitatelné předem“, tj. mají přednost před všemi ostatními pohledávkami a nejsou dotčeny zastavením růstu úroků.

Mzdové pohledávky za posledních 30 pracovních dnů musí být uhrazeny okamžitě. Ostatní pohledávky za majetkovou podstatou se hradí, jakmile nastane jejich splatnost, insolvenční správce však může toto pravidlo změnit, pokud je to nezbytné v zájmu insolvenčního řízení a pokud je k dispozici majetek v dostatečné výši umožňující úhradu všech pohledávek za majetkovou podstatou.

Zákon však stanoví zvláštní pravidla (článek 473) pro případy, kdy majetek dlužníka pravděpodobně není dostačující k úhradě pohledávek za majetkovou podstatou. V takových případech je povinné ukončení insolvenčního řízení. Pokud správce předpokládá tuto eventualitu, musí o tom informovat soudce a provést úhradu těchto pohledávek za majetkovou podstatou v určitém pořadí.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Při zahájení insolvenčního řízení je věřitelům poskytnuta lhůta na přihlášení pohledávek v trvání jednoho měsíce od zveřejnění daného usnesení v Úředním věstníku, a správce musí informovat každého z věřitelů uvedených v dokumentaci dlužníka o odpovědnosti za přihlášení svých pohledávek. Pro tyto účely není předepsán žádný zvláštní formulář. Neexistuje rovněž odlišná lhůta pro věřitele, kteří mají bydliště v zahraničí, použijí se pro ně však ustanovení článků 53 a 55 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení.

Přihlášení pohledávky musí mít písemnou formu, musí být adresováno správci a musí identifikovat danou pohledávku s uvedením potřebných informací o její výši, datu jejího vzniku a splatnosti, o jejích vlastnostech a předpokládané klasifikaci, a pokud je uplatněno zvláštní přednostní právo, musí být uvedena aktiva nebo práva, kterých se platba týká, a jejich registrační údaje. Je nutno přiložit rovněž podpůrnou dokumentaci. Tato komunikace může probíhat elektronickou cestou.

Správce musí rozhodnout o zařazení nebo vyloučení každé pohledávky, o její výši a o její klasifikaci v seznamu věřitelů, který bude přiložen k jeho zprávě. Věřitelé, kteří nesouhlasí s klasifikací nebo s výší pohledávky, případně věřitelé, kteří nejsou na daném seznamu uvedeni, mohou tuto zprávu napadnout ve lhůtě 10 dnů návrhem na incidenční insolvenční řízení, o němž soudce rozhodne rozsudkem. Před předložením zprávy (ve lhůtě 10 dnů před jejím předložením) zašle správce elektronické sdělení těm věřitelům, jejichž adresy má k dispozici, a informuje je o navrhovaném seznamu věřitelů a soupisu pohledávek. Věřitelé, kteří s tím nesouhlasí, se na správce mohou písemně obrátit s cílem dosáhnout nápravy veškerých případných chyb nebo poskytnutí veškerých dalších potřebných informací.

Pokud věřitelé neoznámí své pohledávky včas, může je správce nebo soudce při rozhodování o napadení seznamu věřitelů i přesto na tento seznam zařadit, budou však zde mít podřízený status. Avšak pohledávky podle čl. 86 odst. 3, pohledávky vyplývající z dokumentace dlužníka, pohledávky zapsané v exekučním titulu, pohledávky zajištěné zástavním právem zapsaným do veřejného rejstříku, pohledávky, které jsou zaznamenány v insolvenčním řízení nebo v jiném soudním řízení jiným způsobem a pohledávky, které musí být ověřeny orgány veřejné správy, nebudou mít podřízený status z uvedených důvodů a budou klasifikovány odpovídajícím způsobem.

Pohledávky, které nesplňují ani tato kritéria pro zařazení na seznam a které byly přihlášeny po uplynutí lhůty, ztrácejí nárok na to, aby byly uhrazeny v rámci insolvenčního řízení.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Zákon rozděluje pohledávky v rámci insolvenčního řízení do tří kategorií (článek 269): přednostní, nezajištěné a podřízené. Přednostní pohledávky se pak dále dělí na zvláštní a obecné a v tomto rámci ještě do jednotlivých tříd způsobem stanoveným v článku 287. Klasifikace pohledávek v insolvenčním zákoně se provádí na základě automatického přístupu. Kategorie nezajištěných pohledávek je zbytková: veškeré pohledávky, které nespadají do zbývajících dvou kategorií přednostních nebo podřízených pohledávek, jsou nezajištěné.

A) Pohledávky se zvláštním přednostním postavením (článek 270) zahrnují: Pohledávky se zvláštním přednostním postavením zahrnují:

1. Pohledávky zajištěné hypotékou na nemovitosti, hypotečním zástavním právem nebo registrovaným zástavním právem na majetek nebo práva zatížená hypotékou nebo zástavním právem.

2. Pohledávky zajištěné příjmem ze zatíženého majetku.

3. Úvěrové pohledávky na dlouhodobá aktiva včetně pohledávek zaměstnanců vůči předmětům, které vyrobili, po dobu, kdy jsou majetkem dlužníka nebo se nacházejí v jeho držení.

4. Pohledávky z plateb finančního leasingu nebo splátkového prodeje movitého nebo nemovitého majetku ve prospěch pronajímatelů nebo prodejců, případně finančních podporovatelů, které se týkají majetku pronajímaného nebo prodávaného s výhradou vlastnického práva, se zákazem volného nakládání nebo s rozvazovací podmínkou v případě nezaplacení.

5. Pohledávky zajištěné zaknihovanými cennými papíry, týkající se zatížených cenných papírů.

6. Pohledávky zajištěné zástavním právem zřízeným úřední listinou, které se týká zastaveného majetku nebo práv v držení věřitele nebo třetí osoby.

Zvláštní přednostní postavení se bude týkat pouze té části pohledávky, která nepřekročí hodnotu příslušné záruky zaznamenané v seznamu věřitelů. Částka pohledávky, která přesahuje částku, jíž je přiznáno zvláštní přednostní postavení, bude klasifikována podle své povahy.

B) Pohledávky s obecným přednostním postavením (článek 280) zahrnují:

1. Mzdové pohledávky, které nemají zvláštní přednostní postavení, částky vypočtené vynásobením trojnásobku minimální zaručené mezioborové mzdy počtem dnů, za něž mzda nebyla dosud uhrazena; úhrada vyplývající z ukončení smluv ve výši odpovídající zákonnému minimu vypočtenému na základě nejvýše trojnásobku minimální zaručené mezioborové mzdy; odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání, k nimž došlo před vydáním rozhodnutí o úpadku.

2. Částky odpovídající srážkám na daně a sociální zabezpečení, které dlužník dluží v souladu se svou zákonnou povinností.

3. Pohledávky fyzických osob vyplývající z externí pracovní činnosti a pohledávky vůči autorům za postoupení práv na dílo podléhající ochraně duševního vlastnictví, vzniklé během šesti měsíců před vydáním rozhodnutí o úpadku.

4. Daňové pohledávky a další veřejnoprávní pohledávky, jakož i pohledávky vůči sociálnímu zabezpečení, které nemají zvláštní přednostní postavení. Toto přednostní právo lze uplatnit až na 50 % celkových pohledávek daňového úřadu a až na 50 % celkových pohledávek systému sociálního zabezpečení.

5. Pohledávky vyplývající z mimosmluvní občanské odpovědnosti.

6. Pohledávky vyplývající z nových peněžních příjmů poskytnutých v rámci dohody o refinancování, která splňuje podmínky stanovené v čl. 71 odst. 6, a ve výši, která nebyla uznána jako pohledávka za majetkovou podstatou.

7. Až 50 % částky pohledávek věřitele, který podal návrh na insolvenční řízení, jež nejsou považovány za podřízené.

C) Podřízené pohledávky jsou uvedeny v článku 281:

1. Pohledávky, které byly přihlášeny pozdě, pokud se netýkají povinně uznávaných pohledávek nebo nevyplývají ze soudních rozhodnutí.

2. Pohledávky, které jsou na základě smluvní dohody podřízené.

3. Pohledávky týkající se přirážek a úroků.

4. Pohledávky vyplývající z pokut a sankcí.

5. Pohledávky osob, které mají k dlužníkovi zvláštní vztah, za podmínek uvedených v tomto zákoně.

6. Pohledávky vyplývající z žalob na zrušení z důvodu osoby, o níž je zjištěno, že v případě napadeného aktu nejednala v dobré víře.

7. Pohledávky vyplývající ze smluv se vzájemnými závazky nebo v případě obnovení za situací stanovených v příslušném ustanovení.

13.1 Úhrada pohledávek

Pohledávky se zvláštním přednostním postavením se hradí z majetku a práv, která jsou předmětem řízení, bez ohledu na to, zda podléhají individuálnímu nebo kolektivnímu vymáhání. Na tyto pohledávky se vztahují zvláštní pravidla, která opravňují správce, aby je uhradil z majetkové podstaty, aniž by realizoval konkrétní majetek, a uvolnil tak jeho zatížení. Je také možné prodat tento majetek, přičemž bude nadále trvat existence zástavního práva a kupující převezme závazky dlužníka. Prodej tohoto majetku se řídí zvláštními pravidly, která stanoví zákon v článku 429 a násl.

Pohledávky s obecným přednostním postavením jsou hrazeny podle svého pořadí a poměrným způsobem v rámci každé kategorie. Následně jsou uhrazeny nezajištěné pohledávky, soudce však může na žádost správce a za určitých podmínek změnit pořadí plateb. Nezajištěné pohledávky jsou hrazeny poměrně podle likvidity majetku, který tvoří majetkovou podstatu.

Podřízené pohledávky jsou uhrazeny jako poslední a podle pořadí uvedeného v článku 309.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

14.1 Reorganizace

„Reorganizace“ může označovat dvě různé situace: vyrovnání věřitelů jako způsob vyřešení insolvenčního řízení a rovněž možnost dlužníka vyhnout se insolvenčnímu řízení prostřednictvím dohody s věřiteli o reorganizaci dluhu nebo restrukturalizaci. Obě tyto situace upravuje insolvenční zákon.

A) Vyrovnání s věřiteli

Po počáteční fázi insolvenčního řízení, v níž došlo ke konečnému vymezení aktiv a pasiv, která jsou předmětem řízení, existují dvě možná řešení: vyrovnání s věřiteli nebo likvidace. Dosažení vyrovnání s věřiteli má přednost, jelikož zákon stanoví, že je nutno vždy zahájit fázi vyrovnání v případě, že dlužník nepožádá o likvidační řízení.

Jak dlužník, tak i věřitelé, jichž se týká více než pětina jeho závazků, mohou po ukončení počáteční fáze podat návrh na vyrovnání. Dlužník je rovněž oprávněn podat předběžný návrh na vyrovnání, avšak někteří dlužníci tuto možnost nemají (dlužníci odsouzení za určité trestné činy a dlužníci, kteří nepředloží roční účetní závěrku, přestože mají povinnost tak učinit).

Cílem předběžného návrhu na vyrovnání je, aby dlužník a věřitelé dospěli k vyrovnání rychle a bez nutnosti absolvovat všechny fáze insolvenčního řízení. Aby bylo možné o tomto návrhu jednat, musí se k němu připojit určité procento věřitelů. Jakmile je tento návrh předložen, musí jej vyhodnotit insolvenční správce a ostatní věřitelé se k němu mohou připojit;   pokud dosáhnou požadované většiny, soudce vydá rozhodnutí o schválení předloženého vyrovnání.

Obvyklý průběh fáze vyrovnání začíná rozhodnutím soudu, které ukončí jeho počáteční fázi; soudce v něm určí datum schůze věřitelů; pokud však počet věřitelů přesáhne tři sta, může se tento postup uskutečnit písemnou formou. Od tohoto okamžiku začíná běžet lhůta, v níž může dlužník i věřitel předložit svůj návrh na vyrovnání, který musí obsahovat minimální základní náležitosti. Pokud tyto návrhy splní všechny podmínky, soudce je akceptuje a zašle je správci k posouzení.

Schůzi věřitelů bude předsedat soudce, přičemž aby mohla být považována za řádně svolanou, musí se na ni dostavit věřitelé, kteří představují více než polovinu nezajištěných pohledávek. Účast dlužníka a správce je povinná. Na této schůzi budou projednávány návrhy na vyrovnání a bude o nich hlasováno; k jejich schválení je nutné získat většinové věřitele podle článku 124 zákona v závislosti na jejich obsahu. Poté soudce vydá rozsudek schvalující návrh přijatý na schůzi; existuje možnost předběžného řízení o odporu pro správce a věřitele, kteří se schůze nezúčastnili nebo byli zbaveni práv návrh napadnout.

Vyrovnání nabývá účinnosti dnem vyhlášení rozsudku, který ho schvaluje, a od tohoto okamžiku končí účinky insolvenčního řízení a nahrazují se účinky stanovenými v dohodě o vyrovnání. Končí rovněž úloha správce. Vyrovnání je závazné pro dlužníka a nezajištěné a podřízené věřitele, stejně jako pro přednostní věřitele, kteří hlasovali pro jeho návrh. Může být závazné rovněž pro přednostní věřitele v závislosti na většině dosažené při jeho schvalování. Jakmile je vyrovnání provedeno, soudce tuto skutečnost oznámí a nařídí ukončení insolvenčního řízení.

V případě nedodržení dohody o vyrovnání může kterýkoli z věřitelů požádat soudce o prohlášení o nedodržení dohody.

B) Reorganizace dluhu prostřednictvím dohod o refinancování s cílem zabránit insolvenčnímu řízení

Zkušenosti získané po zveřejnění insolvenčního zákona odhalily nefunkčnost insolvenčního řízení jako prostředku k dosažení kontinuity podnikání na základě dohodnutého řešení. Doporučení Komise ze dne 12. března 2014 o novém přístupu k neúspěchu v podnikání a k platební neschopnosti naléhavě vyzvalo členské státy, aby přijaly opatření umožňující vyhnout se insolvenčnímu řízení na základě dohod o refinancování dluhů mezi dlužníkem a věřiteli. V posledních reformách insolvenčního zákona zavedl španělský zákonodárce v tomto ohledu čtyři druhy opatření:   a) zavedení systému předchozího oznámení dlužníka soudu obchodního soudu o tom, že zahájil jednání se svými věřiteli s cílem uzavřít dohodu o refinancování, čímž se pozastavuje povinnost podat návrh na insolvenční řízení a umožňuje se pozastavení jednotlivých opatření výkonu v určitých případech a na určitou dobu; b) zavedení ochranných mechanismů s cílem zajistit dohody o refinancování proti žalobám na zrušení; c) zavedení oficiálního postupu schvalování dohod o refinancování s cílem posílit jejich účinky a d) motivační opatření k přeměně dluhu na vlastní kapitál. Tento oddíl se zaměřuje na úpravu soudního schvalování dohod o refinancování obsažených ve čtvrtém dodatečném ustanovení insolvenčního zákona.

Soud může schválit dohody o refinancování uzavřené věřiteli, které představují nejméně 51 % finančních závazků. Zákon stanoví zvláštní pravidla týkající se výpočtu procentních podílů finančních závazků a syndikovaných úvěrů.

Tento proces zahrnuje předložení žádosti dlužníka nebo věřitelů společně s osvědčením auditora, které potvrzuje účast většiny vyžadované pro daný případ podle požadované úrovně ochrany, přičemž minimum finančních závazků činí 51 %.  Soudce žádost přezkoumá, a pokud ji akceptuje, vydá příkaz k pozastavení jednotlivých výkonů rozhodnutí po dobu schvalovacího řízení.

Jakmile je rozhodnutí o schválení zveřejněno, začíná běžet patnáctidenní lhůta, v níž mohou toto rozhodnutí napadnout finanční věřitelé, kteří s ním nesouhlasí. Napadnout je lze pouze z důvodu nesplnění formálních požadavků nebo nepřiměřenosti požadavků. Napadení se řeší v rámci incidenčního insolvenčního řízení, jehož účastníkem je dlužník a ostatní věřitelé, kteří jsou stranou dané dohody, a je vydáno rozhodnutí, proti němuž se nelze odvolat. Je rovněž výslovně stanoveno, že pokud jde o účinky dohody schválené soudem, které nastávají ke dni zveřejnění rozsudku v Úředním věstníku, může soud nařídit zrušení jakéhokoli obstavení provedeného na základě jednotlivých výkonů rozhodnutí týkajících se dluhů, které jsou dotčeny dohodou o refinancování.

Účinky schválení soudem se neomezují pouze na rozšíření účinků dohodnutého pozdržení v rozporu se zásadou relativity smluv. Celkový účinek představuje ochranu proti žalobám na zrušení, avšak rozšíření účinků i na nesouhlasící věřitele je závislé na procentu, jakým byla dohoda schválena. Proto platí, že a) se ruší ochrana věřitelů zajištěných zástavním právem;  b) účinky dohody se upraví na základě toho, jaké většiny bylo dosaženo při jejím schválení a podle toho, zda je zástavní právo skutečně dostačující na krytí pohledávky.

Věřitelé s finančními pohledávkami, kteří dohodu nepodepsali, ale jsou dotčeni schválením soudu, si zachovají svá práva vůči osobám, které nesou společnou a nerozdílnou odpovědnost s dlužníkem, a vůči ručitelům, kteří se nemohou dovolávat přijetí dohody o refinancování nebo účinků schválení soudem. Pokud jde o finanční věřitele, kteří dohodu podepsali, bude zachování jejích účinků ve vztahu k ručitelům záviset na tom, co si mezi sebou dohodli v konkrétním právním vztahu.

Jakýkoli věřitel bez ohledu na to, zda dohodu podepsal, může požádat soudce, který dohodu schválil, o prohlášení o jejím nedodržení prostřednictvím incidenčního insolvenčního řízení. Proti tomuto rozsudku se nelze odvolat. Pokud je zjištěno nedodržení dohody, mohou věřitelé podat návrh na zahájení insolvenčního řízení nebo zahájit individuální výkon rozhodnutí.

Jsou-li uplatněna práva ze zajištění pohledávek ovlivněných touto dohodou, pak pokud není dohodnuto jinak, může si věřitel získané částky za určitých podmínek přivlastnit.

14.2 Osvobození dlužníků, kteří jsou fyzickými osobami, od neuhrazených pohledávek

Zákon č. 25/2015 ze dne 28. července 2015 zavedl v novém článku insolvenčního zákona 178a tzv. „mechanismus druhé šance“.

Toto ustanovení osvobozuje fyzické osoby od obecného pravidla uvedeného v čl. 178 odst. 2, podle něhož v případech ukončení insolvenčního řízení z důvodu likvidace nebo z důvodu nedostatečné výše majetkové podstaty nesou dlužníci, kteří jsou fyzickými osobami, odpovědnost za úhradu zbývajících pohledávek.

Aby se na dlužníka toto osvobození vztahovalo, musel jednat v dobré víře, pro kterou platí následující požadavky:

1. úpadek nebyl prohlášen z jeho viny;

2. dlužník nebyl v průběhu deseti let před vydáním rozhodnutí o úpadku pravomocně odsouzen za majetkovou trestnou činnost, podvod nebo hospodářskou trestnou činnost, padělání, trestné činy proti daňovému systému a systému sociálního zabezpečení nebo proti právům zaměstnanců;

3. dlužník v souladu s požadavky uvedenými v článku 231 uzavřel nebo se alespoň se pokusil uzavřít dohodu o mimosoudním vyrovnání;

4. dlužník v plném rozsahu uhradil pohledávky za majetkovou podstatou a přednostní pohledávky v rámci insolvenčního řízení, a pokud se nepokusil dosáhnout předběžné dohody o mimosoudním vyrovnání, nejméně 25 % výše nezajištěných pohledávek v rámci insolvenčního řízení;

5. alternativně k předchozímu bodu:

i) dlužník akceptuje splátkový kalendář;

ii) nedošlo k tomu, že by nedodržel povinnost spolupracovat se soudcem a insolvenčním správcem;

iii) v průběhu posledních deseti let nevyužil tohoto osvobození;

iv) v průběhu čtyř let před vydáním rozhodnutí o úpadku neodmítl nabídku zaměstnání odpovídajícího jeho schopnostem;

v) v žádosti o osvobození od neuhrazených pohledávek výslovně akceptuje, že skutečnost, že mu toto osvobození bylo poskytnuto, bude po dobu pěti let zaznamenána ve zvláštním oddíle veřejného insolvenčního rejstříku.

K udělení tohoto osvobození je nezbytné řízení zahájené na žádost dlužníka, jehož se účastní správce i věřitelé, kteří jsou účastníky řízení. Dlužník je povinen předložit splátkový kalendář pro pohledávky, na které se toto osvobození nevztahuje; ty musí být uhrazeny nejpozději do pěti let.

Pokud uplyne lhůta stanovená pro dodržení splátkového kalendáře, aniž by bylo toto osvobození zrušeno, vydá insolvenční soudce na žádost dlužníka příkaz, kterým mu s konečnou platností uděluje osvobození od pohledávek, které nebyly uhrazeny během insolvenčního řízení. Soudce může rovněž v závislosti na okolnostech případu a na základě jednání s věřiteli nařídit definitivní osvobození od neuhrazených pohledávek u dlužníků, kteří sice v plném rozsahu nedodrželi splátkový kalendář, ale poskytli na jeho úhradu nejméně polovinu svých příjmů (a které nebyly považovány za neobstavitelné) za dobu pěti let od doby, kdy jim bylo dočasně přiznáno osvobození od této úhrady, případně čtvrtinu těchto příjmů, pokud daný dlužník splňuje podmínky stanovené v právních předpisech o ochraně hypotečních dlužníků bez prostředků s ohledem na příjem jeho domácnosti a obzvláště zranitelnou rodinnou situaci.

Toto osvobození se vztahuje na veškeré nezajištěné a podřízené pohledávky, které nebyly uhrazeny k datu ukončení insolvenčního řízení, s výjimkou veřejnoprávních pohledávek a pohledávek výživného. Pokud jde o pohledávky se zvláštním přednostním postavením, bude se to týkat té části takovýchto pohledávek, kterou nebylo možné uhradit uplatněním zástavního práva.

Osvobození může být na žádost libovolného věřitele v insolvenčním řízení zrušeno, pokud se prokáže, že dlužník měl v průběhu pěti let po jeho udělení nepřiznaný příjem, majetek nebo práva.

Zrušení může být požadováno rovněž v případě, že v průběhu období stanoveného pro dodržení splátkového kalendáře: a) u dlužníka nastane některá z okolností, které v souladu s ustanoveními čl. 178a odst. 3 brání udělení osvobození od úhrady nesplacených pohledávek; b) případně dlužník neplní svou povinnost hradit dluhy, které nejsou předmětem tohoto osvobození, v souladu se splátkovým kalendářem; nebo c) finanční situace dlužníka se podstatně zlepší v důsledku dědictví, odkazu nebo daru, případně výhrou ve výherní, sázkové nebo hazardní hře natolik, že by mohl uhradit všechny své nesplacené dluhy, aniž by tím byla dotčena jeho vyživovací povinnost.

Pokud soudce rozhodne o zrušení tohoto osvobození, obnoví se v plné výši právo věřitelů podat žalobu proti dlužníkovi za účelem vymáhání pohledávek, které nebyly splaceny při ukončení insolvenčního řízení.

14.3 Ukončení insolvenčního řízení

Důvody ukončení insolvenčního řízení jsou uvedeny v článku 465 přepracovaného znění insolvenčního zákona. Insolvenční řízení lze v zásadě ukončit z následujících důvodů:

a) oblastní soud (Audiencia Provincial) zruší rozhodnutí o úpadku;

b) je vyhlášeno, že bylo dodrženo vyrovnání;

c) majetek, který je předmětem řízení, prokazatelně nedostačuje k uhrazení pohledávek za majetkovou podstatou;

d) prokazatelně došlo k úhradě všech uznaných pohledávek nebo k úplnému uspokojení věřitelů jinými prostředky;

e) po skončení počáteční fáze všichni věřitelé upustí od řízení nebo z něho odstoupí.

Ukončení řízení musí schválit soud a dotčené strany proti němu mohou podat námitky. V zákoně existují zvláštní ustanovení pro případ ukončení insolvenčního řízení z důvodu, že majetek dlužníka nedostačuje na úhradu pohledávek za majetkovou podstatou. To lze ověřit na základě vlastního návrhu dlužníka na zahájení řízení; soudce v takovém případě jediným rozhodnutím současně zahájí i ukončí insolvenční řízení.

Je-li insolvenční řízení prohlášeno za ukončené, pozbývají platnosti veškerá omezení výkonu pravomocí dlužníka. Je-li dlužníkem fyzická osoba, zákon stanoví zvláštní pravidla pro osvobození dlužníka od úhrady pohledávek, které nebyly uhrazeny v průběhu insolvenčního řízení. Požadavky na toto osvobození jsou stanoveny v článku 486 a násl. Dlužník musel jednat v dobré víře a musí plnit určité povinnosti. O toto osvobození musí požádat samotný dlužník a mohou se k němu vyjádřit správce i věřitelé. Osvobození od daně lze v určitých případech zrušit, například pokud se zlepší finanční situace dlužníka nebo pokud dlužník neplní splátkový kalendář, k němuž se zavázal v souvislosti s úhradou dluhů, na které se osvobození nevztahuje.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

V případě ukončení insolvenčního řízení právnických osob v důsledku likvidace ztrácejí tyto osoby právní subjektivitu.

Pokud k tomuto ukončení dojde v důsledku provedení vyrovnání, znamená to, že věřitelům byly uhrazeny jejich pohledávky v souladu s jeho ustanoveními. Přednostní věřitelé, kteří nepodepsali dohodu o vyrovnání s věřiteli, mohou za určitých okolností pokračovat v individuálním výkonu rozhodnutí nebo tento výkon rozhodnutí zahájit.

Během provádění dohody věřitelů o vyrovnání je rovněž možné, že dlužník ztratí právní subjektivitu v důsledku procesu strukturální změny, který povede k převzetí těchto pohledávek novou společností nebo nástupnickou společností.

V případě dlužníků, kteří jsou fyzickými osobami, znamená ukončení insolvenčního řízení z důvodu likvidace nebo nedostatečné výše majetkové podstaty, že věřitelé mohou proti dlužníkovi zahájit individuální výkony rozhodnutí, pokud nebyl osvobozen od povinnosti uhradit nesplacené pohledávky způsobem uvedeným v článku 178a.

15.1 Opětovné zahájení insolvenčního řízení

Pokud je vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka, který je fyzickou osobou, do pěti let po ukončení předchozího insolvenčního řízení z důvodu likvidace nebo nedostatečné výše majetkové podstaty, bude to považováno za opětovné zahájení původního řízení.

V případě dlužníků, kteří jsou právnickými osobami, bude opětovné zahájení insolvenčního řízení, které bylo ukončeno z důvodu likvidace nebo nedostatečné výše majetkové podstaty, nařízeno stejným soudem, který projednával první řízení, bude projednáno ve stejném řízení a omezí se na fázi likvidace majetku a práv, které se objevily následně.

V roce následujícím po datu rozhodnutí, jímž bylo ukončeno insolvenční řízení na základě nedostatečné výše majetkové podstaty, mohou věřitelé požádat o opětovné zahájení tohoto řízení za účelem zahájení opatření vedoucích k vymáhání pohledávek s uvedením konkrétních opatření, která mají být zahájena, nebo s písemným uvedením relevantních skutečností, které by mohly vést ke klasifikaci úpadku jako úpadku z viny dlužníka, s výjimkou případů, kdy byl vydán rozsudek o klasifikaci v ukončeném insolvenčním řízení.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Podle článku 242 přepracovaného znění insolvenčního zákona představují veškeré právní náklady, které jsou nezbytné k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení a k jeho provedení, pohledávky za majetkovou podstatou. To se týká zejména veškerých pohledávek vyplývajících z právních nákladů a výdajů nezbytných k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení a k jeho nařízení, k přijetí předběžných opatření, ke zveřejnění rozhodnutí stanovených tímto zákonem a k účasti dlužníka a správce a jejich právních zástupců v celém konkurzním řízení a v incidenčním řízení, pokud je jejich účast právně závazná nebo je v zájmu insolvenčního řízení, až do okamžiku, kdy nabude účinnosti vyrovnání, případně do ukončení insolvenčního řízení, s výjimkou pohledávek vyplývajících z opravných prostředků podaných proti rozhodnutím soudu, pokud jsou zcela nebo částečně zamítnuty a je výslovně nařízena úhrada nákladů.

V souladu s čl. 84 odst. 2 bodem 3 jsou do pohledávek za majetkovou podstatou zahrnuty také právní náklady a výdaje vyplývající z účasti a právního zastoupení dlužníka, správce nebo oprávněných věřitelů v řízení, která v zájmu majetkové podstaty pokračují nebo jsou zahájena v souladu s obsahem tohoto zákona, s výjimkou ustanovení týkajících se případů odstoupení, přijetí, vypořádání nebo samostatné obhajoby dlužníka a případně do výše množstevních limitů, které jsou v tomto zákoně stanoveny.

V případech ukončení insolvenčního řízení kvůli nedostatečné výši majetkové podstaty musí být pohledávky vyplývající z nákladů řízení uhrazeny před všemi ostatními pohledávkami za majetkovou podstatou s výjimkou pohledávek zaměstnanců a pohledávek výživného (článek 473).

Odměna insolvenčního správce se uplatňuje jako pohledávka za majetkovou podstatou a její výši stanoví soudce v souladu se sazebníkem odměn schváleným zákonem; v současné době platí sazebník odměn schválený královským nařízením č. 1860/2004 ze dne 6. září 2004. Článek 84 stanoví zvláštní pravidla pro určení a účinky odměny.

Zákon stanoví možnost jmenovat pověřené asistenty, jejichž úkolem je pomáhat správci, který hradí jejich odměnu.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Žaloby na zrušení v insolvenčním řízení upravuje článek 226 a násl. přepracovaného znění insolvenčního zákona. Tato ustanovení prošla postupnými změnami, zejména v souvislosti s povahou „ochranných mechanismů“ dohod o refinancování.

Článek 226 obsahuje právní systém upravující vracení již vyplacených částek na základě obecné doložky, která prohlašuje veškeré úkony dlužníka, které „poškozují majetkovou podstatu“ za „zrušitelné“ bez ohledu na to, zda byly vedeny úmyslem „uvést v omyl“. Pro zajištění účinků odstoupení je stanoveno určité časové období: dva roky před datem vydání rozhodnutí o úpadku.

A) Období zrušitelnosti

Zákon stanoví konkrétní lhůtu zrušitelnosti: dva roky od data vydání rozhodnutí o úpadku.

B) Pojem „majetková újma“

Opatření, která dlužník provede během „napadnutelného období“, jsou zrušitelná, pokud poškozují majetkovou podstatu. Majetkovou újmu musí uspokojivě prokázat strana, která podává stížnost. Vzhledem k tomu, že je obvykle obtížné prokázat poškozující úkony, umožňuje insolvenční zákon podat žalobu na základě souboru domněnek.  Jak je tomu i v jiných oblastech zákona, domněnky mohou být nevyvratitelné nebo vyvratitelné. Proto platí, že a) majetková újma se považuje za nevyvratitelnou ve dvou případech: i) v případě volného nakládání s majetkem s výjimkou darů za účelem použití a ii) v případě plateb a jiných úkonů vedoucích k úhradě závazků, jejichž splatnost nastane po vydání rozhodnutí o úpadku, pokud nejsou zajištěny zástavním právem; v takovém případě domněnka připouští důkazy o opaku; b) domněnka majetkové újmy je považována za vyvratitelnou ve třech případech: i) v případě převodu majetku za úplatu na osoby se zvláštním vztahem k dlužníkovi v úpadku; ii) v případě zajištění majetku zástavním právem ve prospěch již existujících závazků nebo ve prospěch nových závazků uzavřených jako náhrada za závazky předchozí, a iii) u plateb nebo jiných úkonů, jejichž cílem je vypořádat závazky zajištěné zástavním právem, jejichž splatnost nastane po vydání rozhodnutí o úpadku.

C) Postup

Aktivní legitimace k podání žalob na zrušení v insolvenčním řízení náleží správci. Zákon však za účelem ochrany věřitelů před nečinností správců stanoví subsidiární legitimaci či legitimaci druhého stupně pro věřitele, kteří písemně vyzvali správce k podání žaloby na zrušení, pokud správce tuto žalobu nepodá do dvou měsíců od data podání uvedené žádosti. Zákon obsahuje pravidla, jejichž cílem je zajistit, aby správci skutečně vykonávali svou úlohu, kterou je zajistit integritu majetkové podstaty. U žalob proti dohodám o refinancování má aktivní legitimaci výlučně správce bez možnosti subsidiární legitimace.

Za účelem ochrany dohod o refinancování existují zvláštní pravidla vyplývající z nedávných legislativních změn, které definují ochranné mechanismy, jež u těchto dohod (schválených za určitých podmínek) znemožňují podání žaloby na zrušení (článek 604 přepracovaného znění insolvenčního zákona).

Please note that the original language version of this page has been amended recently. The language version you are now viewing is currently being prepared by our translators.

Platební neschopnost - Francie

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Každá osoba vykonávající obchodní či řemeslnou činnost, každý zemědělec, jakákoli jiná fyzická osoba vykonávající nezávislou pracovní činnost, včetně svobodného povolání, jež podléhá zákonné a právní regulaci nebo jehož profesní označení je předmětem ochrany, a každá právnická osoba soukromého práva mohou být předmětem řízení o ochranném postupu (procédure de sauvegarde), soudní reorganizaci (redressement judiciaire) nebo soudní likvidaci (liquidation judiciaire).

Insolvenční řízení může být zahájeno proti živnostníkovi (auto-entrepreneur).

Řízení o ochranném postupu mohou být zahájena pouze vůči osobě vykonávající hospodářskou činnost. V případě soudní reorganizace nebo soudní likvidace může mít dotčená osoba v okamžiku zahájení řízení již ukončenou hospodářskou činnost.

Mezi právnické osoby soukromého práva, proti nimž může být zahájeno insolvenční řízení, patří obchodní společnosti, společnosti podle občanského práva, hospodářské zájmové skupiny, asociace, odborové svazy, profesní nebo obchodní sdružení a rady zaměstnanců.

Insolvenční řízení nemůže být zahájeno proti seskupením soukromého práva, která nemají právní subjektivitu, jako jsou holdingové společnosti nebo společnosti v době před svým vznikem.

Z tohoto řízení jsou rovněž vyloučeny právnické osoby veřejného práva.

Řízení o zrychleném ochranném postupu a zrychleném finančním ochranném postupu

Dlužník může využít řízení o zrychleném ochranném postupu nebo zrychleném finančním ochranném postupu, pokud jeho účty byly ověřeny auditorem nebo sestaveny účetním znalcem a pokud má více než 20 zaměstnanců nebo obrat před zdaněním vyšší než 3 miliony EUR nebo celkovou bilanční sumu více než 1,5 milionu EUR. Řízení o zrychleném ochranném postupu a zrychleném finančním ochranném postupu může rovněž využít dlužník, který sestavil konsolidovanou účetní závěrku.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Řízení o ochranném postupu se zahájí v případě nepřekonatelných potíží dlužníka, pokud nebyly dosud pozastaveny platby.

Řízení o soudní reorganizaci se zahájí v případě, že se dlužník, který není schopen pokrýt své krátkodobé závazky svými dostupnými finančními prostředky, dostane do fáze pozastavení plateb.

Cílem soudní reorganizace je umožnit další fungování podniku, zachovat pracovní místa a vyrovnat pohledávky. O zahájení tohoto řízení musí požádat vedení podniku do 45 dnů od pozastavení plateb.

Řízení o soudní likvidaci se zahájí, pokud se podnik dostal do fáze pozastavení plateb a soudní reorganizace je zjevně neuskutečnitelná.

Zahájení řízení o ochranném postupu může navrhnout pouze dlužník.

Naproti tomu o zahájení řízení o soudní reorganizaci nebo soudní likvidaci může kromě dlužníka požádat také věřitel nebo státní zástupce pod podmínkou, že současně neprobíhá smírčí řízení (procédure de conciliation – předinsolvenční řízení).

Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení nabývá účinnosti ode dne soudního rozhodnutí, tj. v 00:00 hodin dne, kdy bylo rozhodnutí vydáno.

Rozhodnutí o zahájení řízení je oznámeno dlužníkovi do osmi dnů ode dne jeho vydání a je sděleno insolvenčním správcům a státnímu zastupitelství, a to i v ostatních členských státech, v nichž má dlužník provozovnu.

Rozhodnutí okamžitě nabývá účinnosti ve vztahu ke všem zúčastněným.

Do patnácti dnů ode dne vydání rozhodnutí je záznam o rozhodnutí o zahájení řízení zanesen do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku nebo zvláštního rejstříku vedeného v kanceláři krajského soudu.

Výtah z rozhodnutí je zaznamenán do úředního věstníku Bodacc (úřední věstník občanských a obchodních oznámení) a úředního věstníku v místě, kde má dlužník své sídlo nebo adresu podnikání.

Řízení o zrychleném ochranném postupu a zrychleném finančním ochranném postupu

Existuje rovněž řízení o zrychleném ochranném postupu nebo zrychleném finančním ochranném postupu.

Řízení o zrychleném ochranném postupu může být zahájeno na návrh dlužníka účastnícího se smírčího řízení, který doloží, že vypracoval návrh plánu, jehož cílem je zajistit pokračování existence podniku.

Skutečnost, že dlužník pozastavil platby, nebrání zahájení řízení o zrychleném ochranném postupu, pokud tato situace nenastala více než 45 dní před podáním návrhu na zahájení smírčího řízení.

Řízení o zrychleném finančním ochranném postupu může být zahájeno za stejných podmínek jako řízení o zrychleném ochranném postupu a za předpokladu, že z účetnictví dlužníka vyplývá, že jeho zadlužení umožňuje přijetí plánu výhradně věřiteli, kteří jsou členy výboru úvěrových institucí.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Předmětem insolvenčního řízení je veškerý majetek dlužníka.

V případě právnické osoby může být zahrnut pouze majetek této osoby.

Pokud je dlužník samostatným podnikatelem, vztahuje se toto řízení i na jeho osobní majetek.

Hlavní bydliště samostatného podnikatele vykonávajícího obchodní, průmyslovou, řemeslnou nebo zemědělskou činnost nebo svobodné povolání však ze zákona nelze obstavit profesionálními věřiteli.

Ostatní pozemky a budovy, které nejsou využívány pro podnikatelskou činnost, mohou být z obstavení vyloučeny na základě prohlášení. Účinky tohoto prohlášení, které musí mít formu notářského zápisu a musí být zveřejněno, se omezují na profesionální věřitele, jejichž nároky vzniknou po zveřejnění.

Vyloučení hlavního bydliště dlužníka z obstavení profesionálními věřiteli je stanoveno v zájmu ochrany dlužníka a jeho rodiny.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Zbavení dlužníka práva nakládat se svým majetkem

Ochranný postup a soudní reorganizace

V případě zahájení řízení o ochranném postupu nebo soudní reorganizace není dlužník zbaven práva nakládat se svým majetkem a dlužník nadále řídí svůj podnik.

V rámci řízení o ochranném postupu může soud jmenovat správce, který vykonává nad dlužníkem dohled nebo je mu nápomocen při řízení podniku v souladu s pověřením vymezeným soudem v jeho rozhodnutí. V určitých případech (podniky, které mají alespoň 20 zaměstnanců a obrat před zdaněním alespoň 3 miliony EUR) je jmenování správce povinné.

V rámci řízení o soudní reorganizaci může soud jmenovat správce (administrateur judiciaire), který je dlužníkovi nápomocen při řízení podniku nebo podnik zcela či částečně řídí namísto dlužníka. Toto jmenování je v některých případech povinné stejně jako v řízení o ochranném postupu.

Soudní likvidace

Je-li zahájeno řízení o soudní likvidaci, je dlužník zbaven práva spravovat svůj majetek a nakládat s ním. Jeho práva vykonává a úkony související s jeho obchodním majetkem provádí likvidátor (liquidateur). Likvidátor tak zajišťuje správu jeho majetku.

Insolvenční správci

Insolvenční správci jsou soudem jmenovaní zástupci podléhající dohledu státního zastupitelství, kteří náleží k regulovaným povoláním.

Tyto osoby vykonávající odborné svobodné povolání musí být zapsány na vnitrostátních seznamech a musí splňovat přísné podmínky týkající se kvalifikace a etiky.

Pro výkon těchto funkcí mohou být rovněž jmenovány osoby, které nefigurují na vnitrostátních seznamech, které však mají zkušenost nebo zvláštní kvalifikaci související s předmětnou záležitostí.

Insolvenční správci jsou jmenováni soudem při zahájení řízení.

Insolvenční správci mohou mít občanskoprávní a trestní odpovědnost v rámci podmínek stanovených veřejným právem.

Odměny insolvenčních správců jsou určovány na základě tarifů stanovených vyhláškou; takto stanovenou odměnu přikáže soud uhradit dlužníkovi.

Pravomoci insolvenčních správců a dlužníka

Soudní správce

Soud, který zahajuje řízení o ochranném postupu nebo soudní reorganizaci, zpravidla jmenuje správce, kterého může navrhnout dlužník v rámci řízení o ochranném postupu nebo státní zastupitelství.

Jmenování správce není povinné v případě, že dlužník má méně než 20 zaměstnanců a jeho obrat před zdaněním je nižší než 3 miliony EUR.

V případě řízení o zrychleném ochranném postupu a zrychleném finančním ochranném postupu je jmenování správce vždy povinné.

V rámci řízení o ochranném postupu není dlužník zbaven práva nakládat se svým majetkem a nadále se svým majetkem disponuje a řídí jej, nerozhodne-li soud jinak.

Soudní správce, je-li jmenován, vykonává nad dlužníkem dohled nebo je mu nápomocen při řízení podniku v souladu s pověřením vymezeným soudem.

V rámci řízení o soudní reorganizaci je soudní správce dlužníkovi nápomocen při řízení jeho podniku nebo podnik sám zcela či částečně řídí namísto dlužníka.

Soudní správce musí podniknout kroky, které jsou nezbytné k zachování práv podniku ve vztahu k jeho dlužníkům, a kroky nezbytné k zachování výrobní kapacity, nebo zajistit podniknutí takových kroků dlužníkem.

Soudní správce disponuje vlastními pravomocemi, jako je pravomoc spravovat na základě svého podpisu bankovní účty dlužníka, kterému byl uložen zákaz vystavovat šeky, zajišťovat pokračování platných smluv a provést nezbytná propuštění zaměstnanců.

Soudní zmocněnec

Soudní zmocněnec (mandataire judiciare) je povinně jmenován soudem v rámci každého kolektivního řízení.

Jeho úkolem je zastupovat věřitele a jejich kolektivní zájmy.

Vypracuje seznam přihlášených pohledávek, včetně mzdových, společně se svým návrhem na přijetí, odmítnutí nebo postoupení příslušnému soudu, a tento seznam předá pověřenému soudci (juge-commissaire).

Likvidátor

V rozhodnutí o soudní likvidaci jmenuje soud likvidátora.

Likvidátor musí ověřit pohledávky a zpeněžit majetek dlužníka s cílem vyrovnat se s věřiteli.

Propouští zaměstnance a může se rozhodnout pro zachování platných smluv.

Zastupuje dlužníka, který byl zbaven práva nakládat se svým majetkem, a vykonává tak většinu jeho majetkových práv a provádí většinu úkonů spojených s tímto majetkem během řízení o soudní likvidaci. Nemůže však vykonávat nemajetková práva dlužníka.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Započtení je způsob vypořádání oboustranných závazků ve výši nižší z pohledávek.

Může se uplatnit pouze mezi dvěma osobami, které jsou vůči sobě symetrickými věřiteli a dlužníky.

Započtení tak představuje zkrácenou oboustrannou platbu mezi vzájemnými pohledávkami.

Dlužníkovi je v zásadě zakázáno hradit jakékoli pohledávky vzniklé před vydáním soudního rozhodnutí o zahájení řízení o ochranném postupu nebo soudní reorganizaci.

Zákaz úhrady dříve vzniklých pohledávek se nicméně nevztahuje na platbu započtením souvisejících pohledávek. Za související jsou považovány vzájemné pohledávky stejné povahy, které vyplývají nebo jsou odvozeny z plnění nebo neplnění téže smlouvy nebo skupiny smluv.

Pokud vznikne pohledávka související s předchozí pohledávkou po vydání rozsudku o zahájení řízení, lze provést její platbu započtením s předchozí pohledávkou za předpokladu, že tato druhá pohledávka byla přihlášena.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Postup zajišťující pokračování platných smluv

Zahájením insolvenčního řízení není dotčena existence smluv mezi dlužníkem a jeho smluvními partnery (dodavateli, klienty) ke dni zahájení řízení.

Platnou smlouvou je smlouva existující a probíhající ke dni zahájení řízení, smlouva s následným plněním, která k tomuto dni neskončila, nebo smlouva s okamžitým plněním, které ještě nenastalo, přičemž však smlouva již byla uzavřena.

Zvláštní ustanovení týkající se platných smluv se nevztahují na pracovněprávní smlouvy.

Ochranný postup a soudní reorganizace

Smlouvy v zásadě pokračují automaticky.

Smluvní partner tedy musí splnit své povinnosti, přestože dlužník své závazky před vydáním rozhodnutí o zahájení řízení neplnil.

Služby poskytnuté po vydání rozhodnutí o zahájení řízení budou smluvnímu partnerovi uhrazeny ve splatnosti.

Pouze soudní správce disponuje právem veřejného pořádku, které mu umožňuje požadovat pokračování smlouvy s povinností hradit služby, jež mu budou poskytnuty.

V případě, že nebyl jmenován soudní správce, může dlužník požadovat plnění platných smluv se souhlasem soudního zmocněnce.

Soudní správce rovněž může vypovědět smlouvu, která má být plněna, nebo ukončit splátkový platební režim, pokud zjistí, že nedisponuje dostatečnými prostředky pro plnění závazků dlužníka.

Smluvní partner může soudního správce (nebo dlužníka, pokud není správce jmenován) formálně vyzvat, aby rozhodl o budoucnosti smlouvy.

Platná smlouva bude automaticky vypovězena, pokud soudní správce (nebo dlužník) na formální výzvu do jednoho měsíce neodpoví.

Stejně tak je tomu v případě neprovedení platby a při nevyjádření souhlasu smluvního partnera s pokračováním smluvních vztahů.

Soudní správce (nebo dlužník, pokud není správce jmenován) kromě toho může požádat pověřeného soudce, aby prohlásil platnou smlouvu za vypovězenou, pokud je vypovězení nezbytné pro ochranu nebo sanaci dlužníka, a pod podmínkou, že nepřiměřeným způsobem nezasahuje do zájmů smluvního partnera.

Soudní likvidace

Stejně jako v řízení o ochranném postupu a soudní reorganizaci jsou všechny platné smlouvy v zásadě zachovány. Smluvní partner tedy musí splnit své povinnosti, přestože dlužník své závazky před vydáním rozhodnutí o zahájení řízení neplnil.

Služby poskytnuté po rozhodnutí o zahájení řízení budou uhrazeny ve splatnosti.

Pouze likvidátor může požadovat plnění platných smluv poskytnutím služby přislíbené dlužníkovi.

Smluvní partner může likvidátora formálně vyzvat, aby rozhodl o budoucnosti smlouvy.

Smlouva bude automaticky vypovězena, pokud likvidátor na formální výzvu do jednoho měsíce neodpoví. Stejně tak je tomu v případě, že se plnění dlužníka týká platby peněžité částky v den, kdy je smluvní partner informován o rozhodnutí likvidátora nepokračovat ve smlouvě, jakož i v případě neprovedení platby, pokud smluvní partner s pokračováním smluvních vztahů nesouhlasí.

Pokud je plnění jiné než platba peněžité částky, může likvidátor rovněž požádat pověřeného soudce, aby smlouvu prohlásil za vypovězenou, pokud je to nezbytné pro účely likvidace a nezasahuje to nepřiměřeným způsobem do zájmů smluvního partnera.

Postoupení platných smluv

Pokud je v případě řízení o ochranném postupu, soudní reorganizaci nebo soudní likvidaci nařízeno úplné nebo částečné postoupení podniku, může soud určit smlouvy týkající se leasingu, pronájmu nebo dodávek zboží a poskytování služeb nezbytné pro pokračování obchodní činnosti, které budou postoupeny.

Smluvní partner, jehož smlouva nebyla takto postoupena, může požádat pověřeného soudce, aby smlouvu prohlásil za vypovězenou, pokud správce, dlužník, není-li jmenován správce, nebo likvidátor nevyžadují její další plnění.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

V případě insolvenčního řízení jsou věřitelé povinni uplatňovat svá práva vůči dlužníkovi výhradně v rámci insolvenčního řízení a nemohou jednat v platebních záležitostech proti dlužníkovi samostatně.

Soudním rozhodnutím o ukončení řízení o soudní likvidaci z důvodu nedostatku aktiv nezískávají věřitelé právo na zahájení samostatných řízení proti dlužníkovi.

Výjimku z toho pravidla představují tyto případy:

• žaloby týkající se majetku nabytého v rámci dědictví, které vzniklo během řízení o soudní likvidaci,
• pokud pohledávka vznikla v důsledku trestného činu, z něhož byl dlužník uznán vinným, nebo pokud se týká osobnostních práv věřitele,
• pokud pohledávka vznikla v důsledku podvodné činnosti poškozující orgány sociální ochrany. Podvodná příčina pohledávky je dána buď soudním rozhodnutím, nebo sankcí uloženou orgánem sociálního zabezpečení.

Věřitelé rovněž nabývají právo na zahájení individuálního soudního řízení v těchto případech:

• byl vyhlášen osobní úpadek dlužníka,
• dlužník byl odsouzen za trestný čin podvodného úpadku,
• dlužník, pokud jde o jakoukoli část jeho majetku, nebo právnická osoba, jíž byl ředitelem, prošli předchozím řízením o soudní likvidaci ukončeným z důvodu nedostatku aktiv méně než pět let před zahájením řízení, kterému jsou podrobeni; dlužník, který během pěti let před tímto datem využil výmazu dluhů,
• řízení bylo zahájeno jako územní řízení ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení.

Kromě toho v případě podvodu vůči jednomu nebo několika věřitelům soud povolí obnovení individuálních řízení všech věřitelů proti dlužníkovi. Soud vydá rozhodnutí na závěr řízení po vyslechnutí a náležitém předvolání dlužníka, likvidátora a auditorů. Může vydat rozhodnutí i následně na žádost kterékoli zúčastněné strany, za stejných podmínek.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Soudním rozhodnutím o zahájení insolvenčního řízení se přerušují řízení o žalobách podaných proti dlužníkovi, které směřují k úhradě peněžité částky nebo vypovězení smlouvy z důvodu nezaplacení peněžitých částek, a nelze je zahájit.

Pozastavují se rovněž vykonávací řízení a ochranná opatření.

Přerušují se nebo pozastavují se řízení o žalobách věřitelů, které byly podány před zahájením kolektivního řízení.

Týká se to tedy všech předchozích věřitelů, bez ohledu na to, zda jsou zajištěnými či nikoli.

Přerušení a zákaz řízení o žalobách se vztahuje na všechna insolvenční řízení.

Probíhající soudní řízení se přerušují do doby, kdy žalující věřitel přihlásí svou pohledávku.

Následně jsou obnovena automaticky, avšak pouze za účelem potvrzení pohledávky a stanovení její výše, aniž je ve vztahu k dlužníkovi vydáno soudní rozhodnutí.

Jiná soudní a vykonávací řízení, než jsou řízení uvedená výše, pokračují, zatímco je dlužník sledován, jakmile se připojí soudní zmocněnec a soudní správce, jehož úkolem je dlužníkovi pomáhat nebo jej zastupovat, nebo po obnově řízení z podnětu soudního zmocněnce nebo soudního správce.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Řízení o ochranném postupu a soudní reorganizaci

V souvislosti s přijetím ochranného plánu jsou věřitelé konzultováni ve věci platebních lhůt nebo prominutí dluhů.

Návrhy předává soudní správce (nebo dlužník, pokud není soudní správce jmenován) soudnímu zmocněnci, který zastupuje věřitele.

Soudní zmocněnec přijme souhlas (individuálně nebo kolektivně) všech věřitelů, kteří přihlásili svou pohledávku.

Soudní zmocněnec není povinen konzultovat věřitele, pro něž návrh plánu nemění platební podmínky nebo stanoví splacení celkové částky v hotovosti, jakmile bude přijat plán nebo jakmile budou uznány pohledávky.

Výbory věřitelů

Pokud dlužník zaměstnává více než 150 zaměstnanců a jeho obrat je vyšší než 20 milionů EUR, je ustaven výbor věřitelů, jehož úkolem bude vyjádřit se k návrhům plánu týkajícího se vyrovnání závazků. Soud může rovněž rozhodnout, že tento postup bude použit i v případě nedosažení uvedených prahových hodnot.

V rámci výborů věřitelů jsou různé kategorie věřitelů sdružovány do samostatných celků za účelem předložení návrhů těmto věřitelům, o kterých budou moci diskutovat a ke kterým se budou moci kolektivně vyjádřit, přičemž menšinoví věřitelé se budou muset podřídit rozhodnutí většinových věřitelů.

Existuje výbor úvěrových institucí složený z finančních společností a úvěrových nebo podobných institucí a výbor složený z hlavních dodavatelů zboží nebo služeb. Pokud existují vlastníci dluhopisů, svolá se valná shromážedění všech věřitelů, kteří jsou držiteli dluhopisů vydaných ve Francii nebo v zahraničí, s cílem projednat návrh plánu přijatý výbory věřitelů.

Výbory věřitelů musí být konzultovány soudním správcem ohledně návrhu plánu a hlasovat ve prospěch určitého plánu předtím, než soud může vydat rozhodnutí.

Pokud existují výbory věřitelů, každý věřitel, který je členem některého z výborů, může navrhnout alternativy k návrhu plánu, který představil dlužník.

Iniciátorem návrhu plánu tak může být dlužník (případně s pomocí soudního správce) nebo v případě soudní reorganizace soudní správce s pomocí dlužníka, ale rovněž věřitelé, kteří jsou členy těchto výborů. Plán schválený výbory a plán podporovaný dlužníkem nebo správcem, pokud se liší, mohou být následně souběžně předloženy soudu.

Řízení o zrychleném ochranném postupu

Pokud je zahájeno řízení o zrychleném ochranném postupu, povinně se zřizují výbory věřitelů (výbor úvěrových institucí a výbor dodavatelů zboží a služeb), a případně valné shromáždění držitelů dluhopisů.

Rovněž probíhají individuální konzultace s věřiteli, kteří nejsou členy výborů.

Řízení o zrychleném finančním ochranném postupu

Pokud je zahájeno řízení o zrychleném finančním ochranném postupu, povinně se zřizuje pouze výbor úvěrových institucí, a případně valné shromáždění držitelů dluhopisů.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Majetek dlužníka může být zpeněžen úplným nebo částečným prodejem podniku nebo jeho částí (převzetím). Na tyto transakce se vztahují odlišná pravidla.

Prodej nařizuje soud; neprovádí je insolvenční správce.

V případě řízení o ochranném postupu může dojít k prodeji části podniku. V případě řízení o soudní reorganizaci nebo soudní likvidaci je prodej částečný nebo úplný.

V těchto případech soud vydá rozhodnutí, ve kterém stanoví lhůtu, v níž mají být nabídky na převzetí zaslány soudnímu zmocněnci, likvidátorovi nebo správci, je-li jmenován. Nabídky musí být písemné a musí obsahovat určité povinné informace.

Na prodeje části podniku se vztahují jiná pravidla.

Po dobu ochranného postupu a soudní reorganizace, pokud není dlužník zbaven práva nakládat se svým majetkem, může dlužník i nadále se svým majetkem sám disponovat s výhradou odpovědnosti správce.

Pokud nakládání s majetkem zahrnující jeho zpeněžení nespadá do každodenního řízení podniku, musí získat předchozí souhlas pověřeného soudce.

Během plnění ochranného plánu nebo plánu soudní reorganizace získá dlužník zpět úplnou kontrolu nad svým majetkem.

V řízení o soudní likvidaci musí likvidátor získat souhlas pověřeného soudce, aby mohl majetek postoupit.

Nemovitosti se prodávají na základě soudního příkazu. Pověřený soudce stanoví vyvolávací cenu a základní podmínky prodeje. Může rovněž povolit prodej formou aukce, přičemž rozhodne o výši vyvolávací ceny. V neposlední řadě může povolit soukromý prodej za cenu a podmínek, které určí.

Likvidátor poté rozdělí výtěžek z prodeje podle pořadí věřitelů.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Veškeré pohledávky, které vznikly před vydáním rozhodnutí o zahájení řízení, musí být přihlášeny, bez ohledu na jejich povahu: obchodní, občanskou, správní (finanční správa, instituce sociální péče a sociálního zabezpečení) nebo trestní (pokuta). Nezáleží na tom, zda je pohledávka nezajištěná nebo přednostní, splatná nebo termínovaná, jistá nebo podmíněná. Tato ustanovení se nevztahují na zaměstnance.

Pohledávky řádně vzniklé po rozhodnutí o zahájení řízení pro potřeby průběhu řízení či jako protiplnění za zboží nebo služby dodané dlužníkovi pro potřeby jeho obchodní činnosti se hradí ke dni jejich splatnosti.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Všichni věřitelé, jejichž pohledávka vznikla před rozhodnutím o zahájení řízení, jsou povinni přihlásit své pohledávky u soudního zmocněnce v případě řízení o ochranném postupu nebo soudní reorganizaci nebo u likvidátora v případě likvidace.

Lhůta pro přihlášení činí dva měsíce od úředního zveřejnění soudního rozhodnutí o zahájení řízení.

Rovněž dlužník může sám přihlásit pohledávku některého ze svých věřitelů za stejných podmínek.

Přihlášení se týká rovněž některých pohledávek vzniklých po vydání rozhodnutí o zahájení řízení – pohledávek bez přednostního práva na úhradu, které se nabízí u pohledávek, jejichž splacení je přínosné pro podnik nebo které souvisejí s potřebami probíhajícího řízení.

Přihlášená pohledávka musí uvádět výši dlužných částek nebo částek, které se stanou splatnými v budoucnu, lhůty splatnosti, povahu přednostního práva nebo existujícího zajištění a pravidla pro výpočet úroků.

Pro přihlášení pohledávky není vyžadována žádná zvláštní forma. V přihlášce musí být jednoznačně stanoven úmysl věřitele požadovat úhradu své pohledávky, figurovat v soupisu pohledávek a účastnit se řízení.

Po shromáždění připomínek dlužníka soudní zmocněnec vypracuje seznam přihlášených pohledávek se svými návrhy na jejich uznání, odmítnutí nebo postoupení příslušnému soudu.

Tento seznam se předá pověřenému soudci a oznámí se soudnímu správci.

Předtím než pověřený soudce uzná nebo odmítne pohledávku, ověří její existenci, výši a povahu na základě důkazů, které přihlašovatel předložil, a případně na základě důkazů poskytnutých vyslechnutými osobami a soudním zmocněncem.

Věřitelé, kteří nepřihlásili své pohledávky ve stanovených lhůtách, jsou vyloučeni, a nemohou se tedy podílet na rozdělení majetku ani si činit nárok na podíl na výtěžku v případě přijetí plánu nebo zpeněžení majetku dlužníka, pokud pověřený soudce toto vyloučení nezruší.

Pokud je vyloučení zrušeno, mohou se účastnit rozdělování majetku prováděného po předložení jejich žádosti.

Řízení o zrychleném ochranném postupu a zrychleném finančním ochranném postupu

Dlužník vypracuje seznam pohledávek každého věřitele, který se zúčastnil smírčího řízení, na něž se vztahuje povinnost přihlášení pohledávek. Seznam je potvrzen auditorem dlužníka a předán do kanceláře soudu.

Soudní zmocněnec předá každému věřiteli výpis ze seznamu, který se týká jeho pohledávky.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Přednostní věřitel má zajištění, ze kterého vyplývá přednostní platba před ostatními běžnými, nezajištěnými věřiteli jeho dlužníka v případě zahájení kolektivního řízení proti dotyčnému dlužníkovi.

Věřitel tak může mít přednostní postavení:

• protože disponuje zajištěním, které mu poskytl jeho dlužník nebo kterého se domohl u soudu, nebo
• protože mu zákon přiznává přednostní právo z důvodu jeho postavení.

Přednostní věřitelé nemají všichni stejné postavení. Pokud se několik přednostních věřitelů, konkurují si a jsou vyplaceni v pořadí stanoveném zákonem, avšak vždy dříve než nezajištění věřitelé.

Nezajištění věřitelé jsou vyplaceni ze zbývajícího majetku dlužníka po vyplacení přednostních věřitelů. Rozdělení majetku probíhá na poměrném (pro rata) základě.

Pořadí přednostních práv

Řízení o ochranném postupu a soudní reorganizaci

Výtěžek z prodeje nemovitého majetku se rozdělí mezi věřitele v tomto pořadí:

1. Mzdové pohledávky „s nejpřednostnějším právem“: vyplacení odměny za posledních 60 dnů práce předcházejících rozhodnutí o zahájení řízení.
2. Soudní náklady řádně vzniklé po rozhodnutí o zahájení řízení pro potřeby průběhu řízení: náklady související se zachováním a zpeněžením majetku a rozdělením výtěžku mezi věřitele (náklady na inventarizaci a zveřejnění, odměna soudních zástupců atd.).
3. Pohledávky zajištěné přednostním právem vyplývajícím ze smírčí dohody: nárok mají věřitelé, kteří poskytnou nové peněžní prostředky nebo nové zboží či novou službu s cílem zajistit pokračování činnosti podniku a jeho přežití.
4. Přednostní právo pohledávek, které vznikly po rozhodnutí o zahájení řízení: pohledávky, které vznikly pro potřeby průběhu řízení nebo dočasného zachování činnosti, nebo pohledávky vzniklé výměnou za zboží nebo služby dodané dlužníkovi během udržování činnosti nebo při plnění platné smlouvy zachované likvidátorem nebo pohledávky, které vznikly pro každodenní potřeby dlužníka, který je fyzickou osobou.
5. Pohledávky zajištěné obecným přednostním právem zaměstnanců: vyplacení odměny za šest měsíců práce předcházejících rozhodnutí o zahájení řízení.
6. Pohledávky zajištěné zvláštním přednostním právem nebo zástavou.
7. Nezajištěné pohledávky.

Výtěžek z prodeje movitého majetku se rozdělí mezi věřitele v tomto pořadí:

1. Pohledávky zajištěné zvláštním zástavním právem k movitému majetku se zadržovacím právem.
2. Mzdové pohledávky „s nejpřednostnějším právem“: vyplacení odměny za posledních 60 dnů práce předcházejících rozhodnutí o zahájení řízení.
3. Soudní náklady řádně vzniklé po rozhodnutí o zahájení řízení pro potřeby průběhu řízení: náklady související se zachováním a zpeněžením majetku a rozdělením výtěžku mezi věřitele (náklady na inventarizaci a zveřejnění, odměna soudních zástupců atd.).
4. Pohledávky zajištěné přednostním právem vyplývajícím ze smírčí dohody: nárok mají věřitelé, kteří poskytnou nové peněžní prostředky nebo nové zboží či novou službu s cílem zajistit pokračování činnosti podniku a jeho přežití.
5. Přednostní právo pohledávek, které vznikly po rozhodnutí o zahájení řízení: pohledávky, které vznikly pro potřeby průběhu řízení nebo dočasného zachování činnosti, nebo pohledávky vzniklé výměnou za zboží nebo služby dodané dlužníkovi během udržování činnosti nebo při plnění platné smlouvy zachované likvidátorem nebo pohledávky, které vznikly pro každodenní potřeby dlužníka, který je fyzickou osobou.
6. Přednostní právo státní pokladny.
7. Pohledávky zajištěné zvláštním zástavním právem k movitému majetku bez zadržovacího práva.
8. Pohledávky zajištěné jinými obecnými zástavními právy k movitému majetku.
9. Nezajištěné pohledávky.

Soudní likvidace

Výtěžek z prodeje nemovitého majetku se rozdělí mezi věřitele v tomto pořadí:

1. Mzdové pohledávky „s nejpřednostnějším právem“: vyplacení odměny za posledních 60 dnů práce předcházejících rozhodnutí o zahájení řízení.
2. Soudní náklady řádně vzniklé po rozhodnutí o zahájení řízení pro potřeby průběhu řízení: náklady na inventarizaci a zveřejnění, odměna soudních zmocněnců.
3. Pohledávky zajištěné přednostním právem vyplývajícím ze smírčí dohody: nárok mají věřitelé, kteří poskytnou nové peněžní prostředky nebo nové zboží či novou službu s cílem zajistit pokračování činnosti podniku a jeho přežití.
4. Pohledávky zajištěné zvláštními zástavními právy k nemovitosti.
5. Přednostní právo pohledávek, které vznikly po rozhodnutí o zahájení řízení: pohledávky, které vznikly pro potřeby průběhu řízení nebo dočasného zachování činnosti, nebo pohledávky vzniklé výměnou za zboží nebo služby dodané dlužníkovi během udržování činnosti nebo při plnění platné smlouvy zachované likvidátorem nebo pohledávky, které vznikly pro každodenní potřeby dlužníka, který je fyzickou osobou.
6. Nezajištěné pohledávky.

Výtěžek z prodeje movitého majetku se rozdělí mezi věřitele v tomto pořadí:

1. Pohledávky zajištěné zvláštním zástavním právem k movitému majetku se zadržovacím právem.
2. Mzdové pohledávky „s nejpřednostnějším právem“: vyplacení odměny za posledních 60 dnů práce předcházejících rozhodnutí o zahájení řízení.
3. Soudní náklady řádně vzniklé po rozhodnutí o zahájení řízení pro potřeby průběhu řízení: náklady na inventarizaci a zveřejnění, odměna soudních zmocněnců.
4. Pohledávky zajištěné přednostním právem vyplývajícím ze smírčí dohody.
5. Přednostní právo pohledávek, které vznikly po rozhodnutí o zahájení řízení: pohledávky, které vznikly pro potřeby průběhu řízení nebo dočasného zachování činnosti, nebo pohledávky vzniklé výměnou za zboží nebo služby dodané dlužníkovi během udržování činnosti nebo při plnění platné smlouvy zachované likvidátorem nebo pohledávky, které vznikly pro každodenní potřeby dlužníka, který je fyzickou osobou.
6. Pohledávky zajištěné zástavou majetku nebo pohledávky zajištěné zástavním právem ke strojům nebo zařízení.
7. Přednostní právo státní pokladny.
8. Pohledávky zajištěné zvláštním zástavním právem k movitému majetku bez zadržovacího práva.
9. Další obecná přednostní práva týkající se movitého majetku (článek 2331 občanského zákoníku (Code civil)) a obecné přednostní právo týkající se mezd.
10. Nezajištěné pohledávky.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Řízení o ochranném postupu a soudní reorganizaci

Řízení o ochranném postupu a soudní reorganizaci bylo zahájeno s cílem umožnit prostřednictvím plánu zachránit podnik, zachovat jeho obchodní činnost a pracovní místa a vyrovnat závazky. Ochranný plán nebo plán soudní reorganizace bude moci být přijat pouze za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky.

Dlužník v případě řízení o ochranném postupu nebo soudní správce v případě řízení o soudní reorganizaci nebo věřitel v případě, že jsou zřízeny výbory věřitelů, vypracují návrh plánu, pokud existuje dostatečná pravděpodobnost, že se podaří podnik zachránit. Tento plán zahrnuje tři oblasti:

• oblast hospodářskou a finanční, která určuje vyhlídky na ozdravení podniku v závislosti na provozních možnostech a metodách, tržních podmínkách a dostupných finančních prostředcích,
• vymezení podmínek pro vyrovnání závazků a případných záruk, které ředitel podniku musí poskytnout, aby zajistil splnění plánu,
• sociální oblast, ve které je uvedena a odůvodněna úroveň a perspektivy zaměstnanosti, jakož i sociální podmínky zvažované pro pokračování činnosti. Pokud návrh plánu stanoví propouštění z ekonomických důvodů, přezkoumá kroky, které již byly podniknuty, a vymezí opatření, která je třeba provést za účelem opětovného zaměstnání a odškodnění zaměstnanců, jejichž pracovní místo je ohroženo.

V plánu je uveden souhrn závazků přijatých osobami odpovědnými za jejich plnění, které jsou nezbytné pro ozdravení podniku.

Soud následně vydá rozhodnutí o návrhu plánu, který mu je předložen dlužníkem nebo věřitelem.

Přijetí ochranného plánu nebo plánu soudní reorganizace nebo plánu prodeje soudem je soudním rozhodnutím. Plán rovněž zahrnuje smluvní aspekt, pokud byly zřízeny výbory věřitelů.

Doba trvání plánu nesmí překročit 10 let nebo v případě zemědělců 15 let.

Soud jmenuje správce nebo zmocněnce, aby dohlížel na plnění plánu po dobu jeho trvání.

Přijetím plánu se ukončuje období sledování. Dlužník opět získává kontrolu nad svým majetkem a může opět řídit svůj podnik s výhradou opatření, která mu soud uložil v plánu.

Dlužník musí dodržovat všechny aspekty a ustanovení plánu.

V případě jejich nedodržování, v případě neplnění svých závazků nebo pozastavení plateb během plnění ochranného plánu nebo plánu soudní reorganizace se dlužník vystavuje riziku zrušení plánu a obnovení řízení.

Změna na soudní likvidaci

Soudní likvidace může být prohlášena v průběhu nebo na konci období sledování, které je zahájeno soudním rozhodnutím o ochranném postupu nebo soudní reorganizaci.

Soud musí rozhodnout o soudní likvidaci, jakmile se ukáže, že pokračování činnosti podniku není možné, nebo pokud v rámci řízení o soudní reorganizaci nelze přijmout plán prodeje.

Ukončení závazků dlužníka jakožto fyzické osoby v soudní likvidaci

Dlužník je zbaven práva nakládat se svým majetkem ode dne rozhodnutí o soudní likvidaci až do ukončení likvidace. V tom okamžiku jsou práva dlužníka obnovena a může znovu provádět opatření.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Splnění ochranného plánu nebo plánu soudní reorganizace neumožňuje věřitelům, kteří nepřihlásili svou pohledávku, zahájit proti dlužníkovi soudní řízení.

Výjimečné obnovení soudních řízení vedených jednotlivými věřiteli je výslovně stanoveno pouze v případě ukončení soudní likvidace z důvodu nedostatku aktiv.

Okamžik, kdy je insolvenční řízení považováno za ukončené

Obdobím sledování se rozumí období ode dne vydání rozhodnutí o zahájení řízení do dne, ke kterému je vydáno rozhodnutí o přijetí ochranného plánu nebo plánu soudní reorganizace nebo rozhodnutí o soudní likvidaci.

V rámci řízení o ochranném postupu i soudní reorganizaci obchodní činnost během období sledování pokračuje a dlužník v zásadě nadále řídí svůj podnik s určitými omezeními.

Existuje-li reálná šance na záchranu podniku, období sledování je ukončeno ochranným plánem nebo plánem soudní reorganizace.

Přijetím ochranného plánu nebo plánu soudní reorganizace dlužník opět získává kontrolu nad svým podnikem, ačkoli tím řízení nekončí.

Řízení je ukončeno, jakmile pověřený soudce schválí zprávu o ukončení mandátu soudního správce a soudního zmocněnce. Předseda soudu následně vydá usnesení o ukončení řízení, které je opatřením soudní správy, proti němuž nelze podat opravný prostředek.

Řízení je tedy soudně ukončeno v okamžiku vydání usnesení o ukončení řízení.

Účinky řízení nicméně vydáním usnesení o ukončení řízení nekončí, neboť ochranný plán nebo plán soudní reorganizace nadále probíhá.

Dlužník musí dodržovat všechny aspekty a ustanovení plánu.

V případě jejich nedodržování, v případě neplnění svých závazků nebo pozastavení plateb během plnění ochranného plánu nebo plánu soudní reorganizace se dlužník vystavuje riziku zrušení plánu a obnovení řízení.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Náklady a výdaje vzniklé v rámci řízení hradí podnik, proti kterému bylo insolvenční řízení zahájeno.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Pokud soud zahájí řízení o ochranném postupu nebo soudní reorganizaci, datum pozastavení plateb dlužníkem v podstatě nastává ke dni vydání rozhodnutí o zahájení řízení.

Soud má však možnost rozhodnout, že pozastavení plateb nastalo k datu předcházejícímu až osmnáct měsíců datum zahájení insolvenčního řízení.

Období mezi datem pozastavení plateb a datem zahájení řízení o soudní reorganizaci nebo soudní likvidaci se v tomto případě nazývá „rozporovatelné období“.

Některé úkony učiněné dlužníkem v rozporovatelné období, které se zdají být podvodné, jsou zneplatněny.

Žaloby na neplatnost úkonů podané během napadnutelného období spadají do výlučné pravomoci soudu, u něhož probíhá řízení.

Žalobu může podat pouze soudní správce, soudní zmocněnec, likvidátor a státní zastupitelství.

Věřitelé mohou jednotlivě nebo kolektivně prostřednictvím soudního zmocněnce podat žalobu na zrušení právních úkonů provedených dlužníkem.

Úkon je neplatný ve vztahu ke všem subjektům a je zpětně zrušen.

Existuje dvanáct případů povinné neplatnosti, pokud jde o vadné úkony:

• veškeré úkony, kterými se bezplatně převádí vlastnictví k movitému nebo nemovitému majetku,
• veškeré komutativní smlouvy, ve kterých závazky dlužníka významně přesahují závazky druhé strany,
• veškeré platby – bez ohledu na jejich způsob – dluhů, které nejsou splatné ke dni provedení platby,
• veškeré platby splatných dluhů prováděné jinak než v hotovosti, směnkami, bankovním převodem, převodní listinou nebo jakýmkoli jiným způsobem, který je běžně přijatelný v obchodních vztazích,
• veškeré vklady a úschovy peněžitých částek provedené po zastavení majetku, pokud neexistuje pravomocné soudní rozhodnutí,
• veškeré smluvní hypotéky, veškeré soudní hypotéky, jakož i právní hypotéky manželů a zástavní právo vztahující se k majetku dlužníka, pokud jde o dluhy vzniklé dříve,
• veškerá ochranná opatření, ledaže zápis nebo zajištění nastaly dříve než ke dni pozastavení plateb,
• veškerá povolení a uplatňování opcí zaměstnanci podniku,
• veškeré převody majetku nebo práv do svěřenského fondu, ledaže takový převod nastal jako záruka dluhu, který vznikl současně,
• veškeré dodatky k dohodě o správě svěřeného majetku mající dopad na práva nebo majetek, které již byly převedeny do svěřenského fondu jakožto záruka dluhů vzniklých před tímto dodatkem,
• pokud je dlužník samostatným podnikatelem s omezeným ručením, jakékoli postoupení nebo změna postoupení majetku, s výhradou vyplacení výnosů nepřiřazených podnikatelské činnosti, v jehož důsledku došlo ke ztenčení majetku, který je předmětem řízení, ve prospěch jiného majetku tohoto podnikatele,
• notářský zápis o neobstavitelnosti vyhotovený dlužníkem.

Tyto úkony musí být soudem prohlášeny za neplatné bez ohledu na to, zda zúčastněné strany jednaly v dobré víře, či nikoli.

Soud může rovněž zrušit platnost úkonů, kterými se bezplatně převádí vlastnictví k movitému nebo nemovitému majetku, a prohlášení výjimky z obstavení, které byly provedeny do šesti měsíců před datem pozastavení plateb. Na tyto případy se vztahuje nepovinné zrušení platnosti.

Please note that the original language version of this page has been amended recently. The language version you are now viewing is currently being prepared by our translators.

Platební neschopnost - Chorvatsko

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Předinsolvenční a insolvenční řízení může být zahájeno vůči právnickým osobám i majetku jednotlivého dlužníka, není-li zákonem stanoveno jinak. Jednotlivým dlužníkem se pro účely insolvenčního zákona (Stečajni zakon) – dále jen „SZ“) rozumí fyzická osoba podléhající dani z příjmu ze samostatné výdělečné činnosti v souladu s ustanoveními zákona o dani z příjmu (Zakon o porezu na dohodak) nebo fyzická osoba podléhající dani z příjmu právnických osob v souladu s ustanoveními zákona o dani z příjmu právnických osob (Zakon o porezu na dobit).

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

a) Předinsolvenční řízení může být zahájeno, shledá-li soud, že hrozí bezprostřední platební neschopnost, tj. soud dospěje k závěru, že dlužník nebude schopen splnit své stávající závazky k datu splatnosti.

Platební neschopnost se považuje za bezprostřední, jestliže situace, vlivem níž se dlužník považuje za platebně neschopného, ještě nenastala a pokud:

− má dlužník v rejstříku platebních závazků seřazených podle přednosti, který vede Finanční agentura (Financijska agencija), zapsaný jeden či více neuhrazených závazků, pro něž existuje platný základ pro platbu a které již měly být odečteny z jakéhokoli účtu dlužníka bez nutnosti jeho dalšího schválení, nebo

− dlužník je více než třicet dní v prodlení s platbou mezd zaměstnancům v souladu s pracovní smlouvou, pracovněprávními předpisy, kolektivní smlouvou či zvláštními předpisy nebo jiným dokumentem upravujícím povinnosti zaměstnavatelů vůči zaměstnancům nebo

− dlužník do 30 dnů neuhradí příspěvky a daně z mezd uvedené v předchozím pododstavci od data, kdy byl povinen vyplatit mzdy zaměstnancům.

b) Insolvenční řízení může být zahájeno, shledá-li soud důvody pro prohlášení úpadku, tj. platební neschopnost či předluženost.

Platební neschopností se rozumí stav, kdy není dlužník soustavně schopen hradit neuhrazené finanční závazky. Skutečnost, že dlužník uhradil či může zcela nebo částečně uhradit pohledávky některých věřitelů, neznamená, že jej lze považovat za platebně schopného.

Má se za to, že dlužník je v platební neschopnosti:

− pokud má v rejstříku platebních závazků seřazených podle přednosti, který vede Finanční agentura, zapsaný jeden či více neuhrazených závazků splatných před více než 60 dny, pro něž existuje platný základ pro platbu a které již měly být odečteny z jakéhokoli účtu dlužníka bez nutnosti jeho dalšího schválení,

− pokud svým zaměstnancům nevyplatil tři po sobě jdoucí mzdy v souladu s pracovní smlouvou, pracovněprávními předpisy, kolektivní smlouvou či zvláštními předpisy nebo jiným dokumentem upravujícím povinnosti zaměstnavatelů vůči zaměstnancům.

Předlužeností se rozumí stav, kdy aktiva dlužníka jako právnické osoby již nepokrývají jeho stávající závazky.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Majetková podstata v rámci insolvenčního řízení zahrnuje veškerý majetek dlužníka v okamžiku zahájení insolvenčního řízení a majetek, který dlužník nabyl v průběhu uvedeného řízení. Majetková podstata se používá k uhrazení nákladů na insolvenční řízení a pohledávek věřitelů dlužníka a pohledávek, jejichž vypořádání bylo zajištěno určitými právy k majetku dlužníka.

Volné nakládání s majetkem, který je součástí majetkové podstaty, nebo osobami předtím zmocněnými k zastupování dlužníka v souladu se zákonem nebo jednotlivým dlužníkem po zahájení insolvenčního řízení nemá žádné právní účinky vyjma nakládání, které se řídí všeobecnými pravidly prosazujícími zásadu důvěry ve veřejné rejstříky. Protistrana obdrží protiplnění z majetkové podstaty, pokud navýšila hodnotu majetkové podstaty.

Jestliže jednotlivý dlužník před zahájením insolvenčního řízení či v jeho průběhu získá dědictví, náleží právo přijmout či odmítnout toto dědictví pouze dlužníkovi.

Uzavře-li dlužník spoluvlastnictví či jiný právní vztah nebo partnerství s třetí osobou, provede se rozdělení majetku mimo insolvenční řízení. Může být požadováno oddělené vypořádání z podílu dlužníka pro vypořádání závazků plynoucích z takového vztahu.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

a) Předinsolvenční řízení – požadavky na jmenování správce majetkové podstaty jsou totožné s požadavky na jmenování likvidátora. Soud jmenuje správce majetkové podstaty v rozhodnutí o zahájení předinsolvenčního řízení, považuje-li to za nezbytné. Povinnosti správce majetkové podstaty končí dnem přijetí rozhodnutí o potvrzení předinsolvenční dohody, dnem zahájení insolvenčního řízení nebo na základě rozhodnutí věřitelů.

Správce majetkové podstaty v předinsolvenčním řízení je povinen:

1. prošetřit obchodní činnost dlužníka;

2. zkontrolovat seznam aktiv a závazků dlužníka;

3. prověřit hodnověrnost zaevidovaných pohledávek;

4. napadnout pohledávky, má-li na základě vyúčtování vydaného věřiteli či z jiných důvodů pochybnosti o pravdivosti pohledávek;

5. dohlížet na obchodní činnost dlužníka, zejména na jeho finanční operace, vznik závazků vůči třetím stranám, poskytování platebních záruk a obchodní činnosti v oblasti prodeje zboží nebo služeb, a při tom zároveň dbát na to, aby nedošlo k znehodnocení aktiv dlužníka;

6. podat stížnost k soudu, pokud dlužník poruší ustanovení článku 67 SZ;

7. vydávat příkazy a osvědčení podle článků 69 a 71 SZ;

8. zajistit, aby náklady na předinsolvenční řízení byly uhrazeny v plné výši a včas;

9. provádět další činnosti podle SZ.

Od data zahájení předinsolvenčního řízení až do jeho ukončení je dlužník oprávněn provádět pouze platby, které jsou nezbytné pro jeho běžnou obchodní činnost. Během tohoto období není oprávněn vypořádávat závazky, které mu vznikly a které byly splatné před zahájením předinsolvenčního řízení, vyjma hrubých platebních závazků vůči svým zaměstnancům a bývalým zaměstnancům vyplývajícím z pracovního poměru, pokud pohledávky byly splatné před datem zahájení předinsolvenčního řízení, odstupného až do výše stanovené v zákoně nebo kolektivní smlouvě, odškodného za pracovní úraz nebo nemoc z povolání a pohledávek založených na mzdách zaměstnanců navýšených o částku základních příspěvků a další hmotněprávní nároky zaměstnanců v souladu s pracovní smlouvou a kolektivní smlouvou splatných po podání návrhu na zahájení předinsolvenčního řízení i dalších plateb nezbytných pro běžné obchodní činnosti, jak stanoví zvláštní právní předpisy.

Ode dne podání návrhu na zahájení předinsolvenčního řízení až do vydání rozhodnutí o zahájení předinsolvenčního řízení nemůže dlužník převádět ani zatěžovat svůj majetek, pokud k tomu neobdrží předběžný souhlas správce majetkové podstaty, nebo soudu, nebyl-li správce majetkové podstaty jmenován.

b) Insolvenční řízení – likvidátor v insolvenčním řízení se vybere náhodně ze seznamu likvidátorů „A“ pro území spadající pod příslušný soud, nestanoví-li SZ jinak. Na základě tohoto výběru soud likvidátora jmenuje v rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení. Pokud byl v předinsolvenčním řízení, které předcházelo insolvenčnímu řízení, jmenován správce majetkové podstaty nebo pokud byl v insolvenčním řízení jmenován dočasný likvidátor, soud likvidátorem jmenuje správce majetkové podstaty nebo dočasného likvidátora.

Likvidátorovi příslušejí práva a povinnosti orgánů společnosti dlužníka, nestanoví-li SZ jinak. Jestliže dlužník během insolvenčního řízení pokračuje ve výkonu své obchodní činnosti v souladu s čl. 217 odst. 2 SZ, likvidátor řídí obchodní činnost.

Likvidátor zastupuje dlužníka. Likvidátor řídí pouze ty činnosti jednotlivého dlužníka, které se týkají majetkové podstaty, a zastupuje dlužníka s pravomocemi zákonného zástupce.

Likvidátor je povinen jednat svědomitě a řádně a zejména

1. zajistit pořádek v účetních knihách až do data zahájení insolvenčního řízení;

2. sestavit předběžný odhad nákladů na insolvenční řízení a předložit jej výboru věřitelů ke schválení;

3. zřídit výbor pro soupis majetku;

4. sestavit počáteční zůstatek majetku dlužníka;

5. s řádnou péčí řídit dokončení operací dlužníka, které byly zahájeny, ale nebyly dokončeny, a operací nezbytných k zamezení znehodnocení majetku dlužníka;

6. zajistit realizaci pohledávek dlužníka;

7. svědomitě provádět obchodní činnost dlužníka v souladu s čl. 217 odst. 2 SZ;

8. chorvatskému Ústavu důchodového pojištění předložit dokumenty týkající se pracovněprávního stavu příjemců;

9. s řádnou péčí realizovat nebo inkasovat majetek a práva dlužníka, které jsou součástí majetkové podstaty;

10. připravit rozdělení výtěžku věřitelům a po jeho schválení rozdělení provést;

11. předložit výboru věřitelů konečnou účetní závěrku;

12. provést následné rozdělení výtěžku věřitelům;

13. po ukončení insolvenčního řízení zastupovat majetkovou podstatu v souladu se SZ.

Likvidátor musí předkládat písemné zprávy o průběhu insolvenčního řízení a o zůstatku majetkové podstaty, a to na standardním formuláři alespoň jednou za tři měsíce.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Jestliže měl věřitel v okamžiku zahájení insolvenčního řízení v souladu se zákonem nebo smlouvou právo na vzájemné započtení pohledávek, nemá zahájení insolvenčního řízení na toto právo žádný vliv.

Pokud v okamžiku zahájení insolvenčního řízení existuje jedna či více pohledávek, které mají být započteny za odkládací podmínky nebo které nejsou splatné či nemají být realizovány stejným způsobem, proběhne započtení teprve tehdy, až budou splněny nezbytné podmínky. Na vzájemné započtení se neuplatní pravidlo, které stanoví, že neuhrazené pohledávky jsou splatné dnem zahájení insolvenčního řízení a že výše nepeněžitých pohledávek nebo pohledávek na nespecifikovanou peněžní částku se stanoví jako peněžní hodnota odhadovaná v okamžiku zahájení insolvenčního řízení. Stane-li se pohledávka, která by měla být použita k vzájemnému započtení, nepodmíněnou či splatnou předtím, než je možné započtení provést, je započtení vyloučeno.

Vzájemné započtení není vyloučeno u pohledávek denominovaných v různých měnách či zúčtovacích jednotkách, pokud dotčené měny či zúčtovací jednotky lze snadno směnit v místě vypořádání pohledávky použité k vzájemnému započtení. Převod se provede podle směnného kurzu platného v místě vypořádání v okamžiku obdržení prohlášení o započtení pohledávky.

Započtení je nepřípustné:

1. pokud závazek věřitele vůči majetkové podstatě vznikl až po zahájení insolvenčního řízení;

2. pokud byla pohledávka věřiteli postoupena jiným věřitelem až po zahájení insolvenčního řízení;

3. pokud věřitel pohledávku získal postoupením během šesti měsíců před zahájením insolvenčního řízení nebo pokud během šesti měsíců před zahájením insolvenčního řízení nebylo zahájeno předinsolvenční řízení a věřitel věděl či měl vědět, že se dlužník dostal do platební neschopnosti nebo že vůči dlužníkovi byl podán návrh na zahájení předinsolvenčního či insolvenčního řízení. Odchylně od tohoto ustanovení je započtení povoleno, pokud byla pohledávka postoupena s ohledem na plnění neplněné smlouvy nebo pokud právo na plnění pohledávky bylo opětovně získáno na základě úspěšného zpochybnění právního úkonu dlužníka;

4. pokud věřitel získal právo na započtení na základě neplatného právního úkonu.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Jestliže v okamžiku zahájení insolvenčního řízení dlužník a protistrana smlouvy neplnili zcela či částečně oboustranně závaznou smlouvu, může likvidátor plnit smlouvu místo dlužníka a požadovat, aby druhá strana také smlouvu plnila. Pokud likvidátor odmítne smlouvu plnit, může druhá strana uplatnit svoji pohledávku v důsledku neplnění pouze jako insolvenční věřitel. Vyzve-li druhá strana smlouvy likvidátora, aby se vyjádřil ke svému právu volby, musí likvidátor okamžitě, nejpozději však po informačním jednání, vyrozumět druhou stranu doporučeným dopisem o tom, zda hodlá požadovat plnění smlouvy. Odchylně od výše uvedeného, jestliže by druhé straně do okamžiku konání informačního jednání vznikla významná škoda a jestliže o tom strana likvidátora informovala, je likvidátor povinen druhé straně oznámit, zda bude požadovat plnění smlouvy, doporučeným dopisem do osmi dnů. Neučiní-li tak, nebude oprávněn požadovat plnění smlouvy.

Jestliže lze dlužná plnění rozdělit a pokud druhá strana své povinnosti k plnění smlouvy v okamžiku zahájení insolvenčního řízení již částečně splnila, je tato strana oprávněna uplatnit své právo na protihodnotu odpovídající částečnému plnění jako insolvenční věřitel, i pokud likvidátor požaduje plnění zbývající části. Jestliže druhá strana neuplatní své právo na protihodnotu, není oprávněna požadovat vrácení přidané hodnoty k majetku dlužníka vzniklé jejím částečným plněním.

Byla-li do katastru nemovitostí zapsána výhrada pro účely zajištění nároku na získání či zrušení práv k některé z nemovitostí dlužníka nebo k některému z práv zapsaných ve prospěch dlužníka nebo pro účely zajištění nároku na změnu obsahu či přednosti takového práva, může věřitel vypořádat svoji pohledávku jako věřitel v insolvenčním řízení. To platí také tehdy, pokud dlužník převzal všechny ostatní závazky vůči věřiteli, které poté zcela či částečně neplnil. Toto ustanovení se obdobně použije na výhrady zapsané v námořním rejstříku, rejstříku lodí ve výstavbě nebo leteckém rejstříku.

Jestliže dlužník před zahájením insolvenčního řízení prodal svůj movitý majetek s výhradou vlastnictví a předal majetek do vlastnictví kupujícího, může kupující požadovat plnění kupní smlouvy. To platí i tehdy, pokud dlužník převzal další závazky vůči kupujícímu, které nesplnil v plné výši nebo které splnil pouze částečně. Jestliže dlužník před zahájením insolvenčního řízení koupil nemovitý majetek s výhradou vlastnictví a obdržel jej do vlastnictví od prodávajícího, má likvidátor předkupní právo v souladu s článkem 181 SZ.

Leasing nemovitého majetku či pronájem prostor zahájením insolvenčního řízení nekončí. To platí také na nájemní a leasingový vztah, který dlužník uzavřel jako pronajímatel věcí, které byly pro účely pojištění převedeny na třetí osobu, která jejich pořízení či výrobu financovala. Práva, která se vztahují k době před zahájením insolvenčního řízení i ke škodám vzniklým předčasným ukončením smlouvy, mohou být uplatněna druhou stranou pouze tehdy, jedná-li jako insolvenční věřitel.

Likvidátor může ukončit smlouvu o leasingu nemovitého majetku či pronájmu prostor, kterou dlužník uzavřel jako nájemce, a to bez ohledu na smluvně sjednanou délku nájmu a za dodržení zákonem stanovené výpovědní lhůty. Jestliže likvidátor smlouvu ukončí, druhá strana může jakožto insolvenční věřitel požadovat odškodné splatné za předčasné ukončení smlouvy. Jestliže dlužník v okamžiku zahájení insolvenčního řízení ještě nemovitý majetek či prostory nepřevzal, může likvidátor a druhá strana od smlouvy odstoupit. Jestliže likvidátor od smlouvy odstoupí, může druhá strana jakožto insolvenční věřitel požadovat odškodné splatné za předčasné ukončení smlouvy. Každá strana je povinna na žádost druhé strany a do 15 dnů o svém záměru odstoupit od smlouvy vyrozumět druhou stranu. Neučiní-li tak, pak své právo na odstoupení ztratí.

Jestliže měl dlužník jako pronajímatel nemovitého majetku nebo prostor před zahájením insolvenčního řízení pohledávky týkající se nájemního vztahu na budoucí období, má to právní účinek pouze tehdy, pokud se to vztahuje k nájemnému za aktuální kalendářní měsíc v okamžiku zahájení insolvenčního řízení. Bylo-li insolvenční řízení zahájeno po patnáctém dni v měsíci, lze pohledávky uplatnit také na následující kalendářní měsíc a týkají se konkrétně vypořádání nájemného. Pohledávky na základě výkonu rozhodnutí se rovnají smluvním pohledávkám.

Likvidátor může jménem dlužníka jako pronajímatele ukončit nájemní vztah v zákonem stanovené výpovědní lhůtě bez ohledu na smluvně dohodnutou výpovědní lhůtu.

Třetí strana, na kterou likvidátor převedl nemovitý majetek nebo prostory pronajaté dlužníkem, a tak vstoupila do nájemního vztahu namísto dlužníka, může smlouvu ukončit výpovědí s výpovědní lhůtou stanovenou v zákoně.

Pokud je dlužník nájemcem, nemůže druhá strana smlouvy nájemní smlouvu po podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení ukončit:

1. z důvodu prodlení s platbou nájemného před zahájením insolvenčního řízení;

2. z důvodu zhoršení finanční situace dlužníka.

Zahájení insolvenčního řízení nevede k ukončení pracovních smluv nebo smluv o poskytování služeb s dlužníkem. Zahájení insolvenčního řízení představuje zvláštní oprávněný důvod pro ukončení pracovní smlouvy. Po zahájení insolvenčního řízení může likvidátor jménem dlužníka (jako zaměstnavatele) a zaměstnance ukončit pracovní smlouvu bez ohledu na dohodnuté trvání smlouvy a bez ohledu na zákonná či smluvní ustanovení o ochraně zaměstnanců. Výpovědní lhůta činí jeden měsíc, není-li zákonem stanovena kratší doba. Pokud se zaměstnanci domnívají, že ukončení jejich pracovní smlouvy není v souladu se zákonem, mohou se dovolávat ochrany svých práv podle zákoníku práce (Zakon o radu).

Likvidátor může na základě souhlasu soudu uzavřít nové pracovní smlouvy na dobu určitou bez omezení, která stanoví obecné pracovněprávní předpisy pro pracovní smlouvy na dobu určitou, aby bylo možné dokončit již zahájenou obchodní činnost a zabránit případným škodám. Likvidátor specifikuje mzdy a další zaměstnanecké výhody na základě souhlasu soudu a v souladu se zákonem a kolektivní smlouvou. Mzdy a zaměstnanecké výhody, na něž mají zaměstnanci nárok po zahájení insolvenčního řízení, se vypořádají jako závazky majetkové podstaty.

Právo účasti zaměstnanců končí zahájením insolvenčního řízení. Dohody s radou zaměstnanců nejsou pro likvidátora závazné.

Objednávky dlužníka související s majetkem, který je součástí majetkové podstaty, pozbývají platnosti při zahájení insolvenčního řízení. Jestliže osoba, která objednávku obdržela, o insolvenčním řízení neví, a to nikoli vlastní vinou, a pokračuje v činnosti, považuje se objednávka za platnou. Pohledávky osoby, která obdržela objednávku v souvislosti s takto pokračující činností, se vypořádají jako pohledávky insolvenčního věřitele. Osoba, která obdržela objednávku, musí pro účely nápravy škody pokračovat ve své činnosti i po zahájení insolvenčního řízení do té doby, dokud činnost nepřevezme likvidátor. Pohledávky osoby, která obdržela objednávku související s takovou činností, se vypořádají jako pohledávky věřitelů z majetkové podstaty.

Nabídky učiněné dlužníkovi nebo nabídky učiněné dlužníkem pozbývají platnosti v den zahájení insolvenčního řízení, pokud nebyly přijaty před tímto dnem.

Co se týče obchodních smluv, jejichž prostřednictvím se osoba zavázala poskytovat určité služby jménem dlužníka, a co se týče oprávnění dlužníka v souvislosti s majetkem, který je součástí majetkové podstaty, a v případech, kdy toto oprávnění přestane platit ke dni zahájení insolvenčního řízení, musí osoba, která obdržela objednávku, pro účely nápravy škody pokračovat ve výkonu své činnosti i po zahájení insolvenčního řízení až do doby, kdy výkon této činnosti převezme likvidátor. Pohledávky osoby, která obdržela objednávku, plynoucí z pokračování činnosti, se vypořádají jako pohledávky věřitelů z majetkové podstaty.

Smluvní ustanovení, která dopředu vylučují či omezují uplatnění ustanovení SZ, nemají žádný právní účinek.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

a) Předinsolvenční řízení – proti dlužníkovi nelze zahájit žádné exekuční, správní či zajišťovací řízení ode dne zahájení předinsolvenčního řízení až do jeho ukončení. Jakékoli takové probíhající řízení je ke dni zahájení předinsolvenčního řízení se přeruší. Přerušené řízení bude pokračovat na návrh věřitelů:

– po uzavření předinsolvenční dohody – v souvislosti s pohledávkami nebo částí pohledávek, které byly při předinsolvenčním řízení napadeny,

– po vydání pravomocného rozhodnutí o ukončení předinsolvenčního řízení.

Tato ustanovení se nepoužijí na řízení, která nejsou předinsolvenčním řízením dotčena, nebo na řízení o vypořádání pohledávek, které vznikly po zahájení předinsolvenčního řízení.

Při řízení před soudem, při němž bylo nařízeno přerušení řízení z důvodu zahájení předinsolvenčního řízení a v němž bylo následně vydáno pravomocné rozhodnutí potvrzující předinsolvenční dohodu, která zahrnuje pohledávku věřitele, bude soud v řízení pokračovat a zamítne žalobu nebo ukončí exekuční či zajišťovací řízení vyjma ve vztahu k pohledávkám nebo části pohledávek, které byly při předinsolvenčním řízení napadeny.

b) Insolvenční řízení – po zahájení insolvenčního řízení se jednotliví věřitelé nemohou domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce) nebo zajištění vůči dlužníkovi v souvislosti s částmi majetku, které jsou součástí majetkové podstaty, nebo vůči jinému majetku dlužníka. Věřitelé, kteří nejsou insolvenčními věřiteli, nejsou oprávněni se domáhat výkonu rozhodnutí nebo zajištění vůči budoucím pohledávkám jednotlivých dlužníků na základě svého pracovního poměru či jiné služby nebo svých pohledávek na daném základě v insolvenčním řízení, vyjma výkonu rozhodnutí nebo zajištění pro vypořádání vyživovacích a jiných nároků, které mohou být vypořádány z části dlužníkova příjmu ze zaměstnání, z níž nemohou být vypořádány pohledávky ostatních věřitelů. Tato vykonávací a zajišťovací řízení probíhající v okamžiku zahájení insolvenčního řízení jsou přerušena. Pokud uvedená řízení pokračují, vykonávající soud řízení zastaví.

Po zahájení insolvenčního řízení mohou věřitelé, kteří jsou oprávněni domáhat se vynětí částí majetku dlužníka z majetkové podstaty (izlučni vjerovnici) za účelem uplatnění svých práv, zahájit vykonávací (exekuční) a zajišťovací řízení vůči dlužníkovi v souladu s obecnými předpisy pro vykonávací řízení. Odložená vykonávací a zajišťovací řízení, která věřitelé zahájili před začátkem insolvenčního řízení, budou pokračovat a budou provedena vykonávacím soudem v souladu s předpisy o vykonávacích řízeních.

Po zahájení insolvenčního řízení nejsou věřitelé s právem na oddělené uspokojení (razlučni vjerovnici) oprávněni zahájit vykonávací nebo zajišťovací řízení. Vykonávací a zajišťovací řízení probíhající v okamžiku zahájení insolvenčního řízení jsou přerušena. Přerušená vykonávací a zajišťovací řízení pokračují rozhodnutím soudu, který provádí insolvenční řízení, na základě použití pravidel týkajících se realizace položek, u nichž existuje právo na oddělené uspokojení, v insolvenčním řízení.

Po zahájení insolvenčního řízení je povoleno provést zápis do veřejných rejstříků, jestliže byly nezbytné podmínky pro zápis splněny před tím, než nabyly účinku právní důsledky zahájení insolvenčního řízení.

Vymáhání pohledávek z majetkové podstaty, které nejsou založeny na právních úkonech likvidátora, není povoleno po dobu šesti měsíců po zahájení insolvenčního řízení.

Toto ustanovení se nepoužije na:

1. závazky majetkové podstaty z dvoustranně závazné smlouvy, již se likvidátor zavázal plnit;

2. závazky z trvalého smluvního vztahu po vypršení první lhůty, do které mohl likvidátor smlouvu ukončit;

3. závazky z trvalého smluvního vztahu, pokud likvidátor obdržel protiplnění ve prospěch majetkové podstaty.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

a) Předinsolvenční řízení – ode dne zahájení předinsolvenčního řízení až do jeho ukončení nelze proti dlužníkovi zahájit občanskoprávní řízení. Jakékoli probíhající řízení je přerušeno ke dni zahájení předinsolvenčního řízení. Přerušené řízení pokračuje na návrh věřitele:

– po uzavření předinsolvenční dohody – v souvislosti s pohledávkami nebo částí pohledávek, které byly při předinsolvenčním řízení napadeny,

– po vydání pravomocného rozhodnutí o ukončení předinsolvenčního řízení.

Tato ustanovení se nepoužijí na řízení, která nejsou předinsolvenčním řízením dotčena, nebo na řízení o vypořádání pohledávek, které vznikly po zahájení předinsolvenčního řízení.

Při řízení před soudem, při němž bylo nařízeno přerušení řízení z důvodu zahájení předinsolvenčního řízení a v němž bylo následně vydáno pravomocné rozhodnutí potvrzující předinsolvenční dohodu, která zahrnuje pohledávku věřitele, bude soud v řízení pokračovat a zamítne žalobu nebo ukončí vykonávací (exekuční) či zajišťovací řízení vyjma ve vztahu k pohledávkám nebo části pohledávek, které byly při předinsolvenčním řízení napadeny.

b) Insolvenční řízení – likvidátor převezme soudní spory, včetně rozhodčích řízení, týkající se majetku, který je součástí majetkové podstaty, které probíhaly v okamžiku zahájení insolvenčního řízení, přičemž jedná jménem dlužníka. Soudní spory týkající se pohledávek, které jsou přihlášené v insolvenčním řízení, nemohou pokračovat, dokud nebudou prozkoumány v přezkumném jednání.

Soudní spory probíhající v okamžiku zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi převezme likvidátor jménem dlužníka, pokud se týkají:

1. vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty;

2. odděleného vypořádání;

3. závazků majetkové podstaty.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

a) Předinsolvenční řízení – věřitelé dlužníka v předinsolvenčním řízení jsou osoby, které měly v okamžiku zahájení předinsolvenčního řízení vůči dlužníkovi peněžité pohledávky. Ustanovení SZ, která stanoví právo hlasovat v rámci insolvenčních dohod, se odpovídajícím způsobem použijí na právo věřitelů hlasovat o plánu restrukturalizace.

Věřitelé hlasují písemně na předepsaném hlasovacím formuláři. Hlasovací formulář musí být předložen soudu nejpozději na začátku hlasovacího jednání a musí být podepsán a ověřen oprávněnou osobou. Pokud věřitelé na začátku jednání nepředloží hlasovací formulář nebo předloží hlasovací formulář, na základě něhož nelze jednoznačně určit, jak hlasovali, má se za to, že hlasovali proti plánu restrukturalizace.

Věřitelé účastnící se jednání hlasují pomocí předepsaného hlasovacího formuláře. Jestliže věřitelé oprávnění hlasovat na uvedeném jednání nehlasují, má se za to, že hlasovali proti plánu restrukturalizace.

Každá skupina věřitelů oprávněných hlasovat hlasuje o plánu restrukturalizace odděleně. Pravidla upravující klasifikaci účastníků v insolvenčních dohodách se odpovídajícím způsobem použijí na klasifikaci věřitelů v předinsolvenčním řízení.

Má se za to, že věřitelé plán restrukturalizace schválili, pokud většina věřitelů hlasovala pro přijetí plánu a pokud v každé skupině součet všech pohledávek věřitelů, kteří hlasovali pro, představuje alespoň dvojnásobek součtu pohledávek věřitelů, kteří hlasovali proti přijetí plánu.

Věřitelé, kteří mají společné právo nebo jejichž práva tvořila jedno jednotné právo do vzniku důvodů pro předinsolvenční řízení, se při hlasování počítají jako jeden věřitel. S držiteli samostatných práv nebo užívacích práv se zachází odpovídajícím způsobem.

b) Insolvenční řízení – výbor věřitelů – soud může za účelem ochrany zájmů věřitelů v insolvenčním řízení před prvním jednáním věřitelů zřídit výbor věřitelů a jmenovat jeho členy.

Ve výboru věřitelů musí být zastoupeni věřitelé s pohledávkami v nejvyšší výši i věřitelé s malými pohledávkami. Ve výboru věřitelů musí být také zástupce bývalých zaměstnanců dlužníka, pokud se tito zaměstnanci neúčastní řízení jako věřitelé s nevýznamnými pohledávkami.

Členy výboru věřitelů mohou být jmenováni i věřitelé s právem na oddělené uspokojení (razlučni vjerovnici) a osoby, které nejsou věřiteli, ale které by mohly přispět k činnosti výboru svými odbornými znalostmi.

Výbor věřitelů musí mít lichý počet členů, a to maximálně devět. Je-li věřitelů méně než pět, jsou všem věřitelům přiznány pravomoci členů výboru věřitelů.

Pokud byla výše uznaných pohledávek věřitelů na přezkumném jednání stanovena na hodnotě přesahující 50 milionů HRK a dlužník má v den zahájení insolvenčního řízení pracovní smlouvy s více než 20 zaměstnanci, soud věřitelům musí umožnit přijmout rozhodnutí o zřízení výboru věřitelů.

Výbor věřitelů musí dohlížet na likvidátora a pomáhat mu při výkonu obchodní činnosti i monitorovat operace v souladu s článkem 217 SZ, kontrolovat účetní knihy a další záznamy související s podnikáním a nařizovat ověřování obratu a výše hotovosti. Výbor věřitelů může zmocnit jednotlivé členy výboru k provádění individuálních činností v rámci oblasti působnosti výboru.

Výbor věřitelů v rámci své oblasti působnosti provádí zejména tyto činnosti:

1. kontroluje zprávy likvidátora o průběhu insolvenčního řízení a o stavu majetkové podstaty;

2. kontroluje účetní knihy a celou dokumentaci, kterou likvidátor převzal;

3. u soudu podává námitky vůči krokům likvidátora;

4. schvaluje odhady nákladů na insolvenční řízení;

5. na žádost soudu předloží soudu stanovisko k likvidaci majetku dlužníka;

6. na žádost soudu předloží soudu stanovisko k pokračování probíhajících obchodních operací nebo k činnostem dlužníka;

7. na žádost soudu předloží soudu stanovisko k prokazatelným ztrátám, které byly stanoveny v soupisu majetku.

3) Výbor věřitelů musí informovat věřitele o průběhu řízení a o stavu majetkové podstaty.

Schůze věřitelů

Soud svolává schůzi věřitelů. K účasti jsou oprávněni všichni insolvenční věřitelé, všichni insolvenční věřitelé s právem na oddělené vypořádání, likvidátor a jednotlivý dlužník.

V rámci informačního a jakéhokoli následného jednání je schůze věřitelů oprávněna:

1. zřídit výbor věřitelů, nebyl-li již zřízen, nebo změnit jeho složení či výbor rozpustit;

2. jmenovat nového likvidátora;

3. rozhodovat o pokračování či ukončení činností dlužníka a o způsobu a podmínkách likvidace jeho majetku;

4. nařídit likvidátorovi, aby vypracoval insolvenční dohodu;

5. přijímat veškerá rozhodnutí spadající do oblasti působnosti výboru věřitelů;

6. rozhodovat o ostatních otázkách týkajících se provádění a ukončení insolvenčního řízení v souladu se SZ.

Schůze věřitelů je oprávněna požádat likvidátora o předložení oznámení a zpráv o situaci a obchodní činnosti. Nebyl-li zřízen výbor věřitelů, může schůze věřitelů nařídit ověření obratu a výše hotovosti spravované likvidátorem.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Zahájením insolvenčního řízení pozbývá dlužník svých práv coby právnické osoby a tato práva přechází na likvidátora. Zahájením insolvenčního řízení práva jednotlivého dlužníka spravovat majetek, který je součástí majetkové podstaty, a nakládat s tímto majetkem, přecházejí na likvidátora.

Po zahájení insolvenčního řízení musí likvidátor okamžitě převzít správu veškerého majetku, který je součástí majetkové podstaty.

Likvidátor může v rámci výkonu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení požádat soud o to, aby dlužníkovi přikázal předat majetek a stanovil opatření k nucenému výkonu příkazu.

Jakmile se rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení stane pravomocným, může likvidátor požádat soud, aby přikázal třetím osobám, které mají v držení majetek, který je součástí majetkové podstaty, aby dotčený majetek vydaly. S uvedenou žádostí musí likvidátor doložit vlastnické právo k majetku. Soud rozhodne o návrhu likvidátora po vyslechnutí osob, které mají majetek z majetkové podstaty v držení.

Likvidátor sestaví soupis majetku, který je součástí majetkové podstaty. Jednotlivý dlužník a osoby dříve oprávněné zastupovat dlužníka ze zákona musí s likvidátorem v dané věci spolupracovat. Likvidátor musí od dotčených osob získat všechny potřebné informace, pokud by tím nedošlo ke zbytečnému průtahu řízení.

Likvidátor sestaví seznam všech věřitelů dlužníka, o nichž ví na základě účetních knih a obchodní dokumentace dlužníka, jiných informací od dlužníka, přihlášení pohledávek či jinak.

Likvidátor sestaví systematický přehled k okamžiku zahájení insolvenčního řízení uvádějící a porovnávající majetek, který je součástí majetkové podstaty, a závazky dlužníka a jejich posouzení.

Soupis majetkové podstaty, seznam věřitelů a přehled aktiv a pasiv musí být předložen na podatelně soudu nejpozději osm dní před informačním jednáním.

Dlužník je v souladu s obchodním zákoníkem a daňovými předpisy povinen vést účetní knihy a zajistit, aby v účetnictví nebyly prováděny žádné změny do zahájení insolvenčního řízení. Likvidátor musí plnit povinnosti týkající se majetkové podstaty.

Likvidátor musí nejpozději do 15 dnů před informačním jednáním soudu předložit zprávu o ekonomické situaci dlužníka a o důvodech této situace. Zpráva bude zveřejněna na elektronické úřední desce soudu (e-Oglasna ploča suda) nejpozději osm dní před informačním jednáním.

Po informačním jednání musí likvidátor bezodkladně zpeněžit majetek, který je součástí majetkové podstaty, není-li to v rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů.

Likvidátor musí zpeněžit majetek z majetkové podstaty v souladu s rozhodnutími schůze věřitelů a výboru věřitelů.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Zahájením insolvenčního řízení pozbývá dlužník svých práv coby právnické osoby a tato práva přechází na likvidátora. Zahájením insolvenčního řízení práva jednotlivého dlužníka spravovat majetek, který je součástí majetkové podstaty, a nakládat s tímto majetkem, přecházejí na likvidátora.

Po zahájení insolvenčního řízení musí likvidátor okamžitě převzít správu veškerého majetku, který je součástí majetkové podstaty.

Likvidátor může v rámci výkonu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení požádat soud o to, aby dlužníkovi přikázal předat majetek a stanovil opatření k nucenému výkonu příkazu.

Jakmile se rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení stane pravomocným, může likvidátor požádat soud, aby přikázal třetím osobám, které mají v držení majetek, který je součástí majetkové podstaty, aby dotčený majetek vydaly. S uvedenou žádostí musí likvidátor doložit vlastnické právo k majetku. Soud rozhodne o návrhu likvidátora po vyslechnutí osob, které mají majetek z majetkové podstaty v držení.

Likvidátor sestaví soupis majetku, který je součástí majetkové podstaty. Jednotlivý dlužník a osoby dříve oprávněné zastupovat dlužníka ze zákona musí s likvidátorem v dané věci spolupracovat. Likvidátor musí od dotčených osob získat všechny potřebné informace, pokud by tím nedošlo ke zbytečnému průtahu řízení.

Likvidátor sestaví seznam všech věřitelů dlužníka, o nichž ví na základě účetních knih a obchodní dokumentace dlužníka, jiných informací od dlužníka, přihlášení pohledávek či jinak.

Likvidátor sestaví systematický přehled k okamžiku zahájení insolvenčního řízení uvádějící a porovnávající majetek, který je součástí majetkové podstaty, a závazky dlužníka a jejich posouzení.

Soupis majetkové podstaty, seznam věřitelů a přehled aktiv a pasiv musí být předložen na podatelně soudu nejpozději osm dní před informačním jednáním.

Dlužník je v souladu s obchodním zákoníkem a daňovými předpisy povinen vést účetní knihy a zajistit, aby v účetnictví nebyly prováděny žádné změny do zahájení insolvenčního řízení. Likvidátor musí plnit povinnosti týkající se majetkové podstaty.

Likvidátor musí nejpozději do 15 dnů před informačním jednáním soudu předložit zprávu o ekonomické situaci dlužníka a o důvodech této situace. Zpráva bude zveřejněna na elektronické úřední desce soudu (e-Oglasna ploča suda) nejpozději osm dní před informačním jednáním.

Po informačním jednání musí likvidátor bezodkladně zpeněžit majetek, který je součástí majetkové podstaty, není-li to v rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů.

Likvidátor musí zpeněžit majetek z majetkové podstaty v souladu s rozhodnutími schůze věřitelů a výboru věřitelů.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

a) Předinsolvenční řízení – pohledávky se přihlašují u příslušného oddělení Finanční agentury na standardním formuláři, k němuž se přiloží kopie dokumentů, z nichž pohledávka vyplývá nebo které jsou důkazem pohledávky.

Ministerstvo financí – daňová správa (Ministarstvo financija – Porezna uprava) může přihlašovat pohledávky vzniklé na základě daně, daňové přirážky, příspěvků na povinné pojištění, které musejí být ze zákona strhávány z příjmů a mezd, i další pohledávky, které je oprávněna vybírat na základě zvláštních předpisů, vyjma pohledávek vzniklých na základě daně a daňové přirážky z příjmu ze zaměstnání a příspěvků ze základní částky pro osoby pojištěné v rámci pracovního poměru.

Při předinsolvenčním řízení zaměstnanci a bývalí zaměstnanci dlužníka a ministerstvo financí – daňová správa nesmějí přihlašovat pohledávky z pracovního poměru či odstupného do výše stanovené zákonem nebo kolektivní smlouvou a pohledávky na základě odškodného splatného za pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Tyto pohledávky nemohou být předmětem předinsolvenčního řízení. Pokud žadatel uvedené pohledávky neuvedl v návrhu na zahájení předinsolvenčního řízení nebo je uvedl chybně, mohou zaměstnanci a bývalí zaměstnanci dlužníka a ministerstvo financí – daňová správa vznést námitku.

Věřitelé s právem na oddělené uspokojení (razlučni vjerovnici) jsou povinni při přihlašování pohledávek poskytnout informace o svých právech, právním základu pro oddělené uspokojení a části majetku dlužníka, které se jejich právo na oddělené uspokojení týká, a prohlášení o tom, zda se vzdávají svého práva na oddělené uspokojení či nikoli.

Věřitelé oprávnění domáhat se vyjmutí částí majetku dlužníka z majetkové podstaty (izlučni vjerovnici) musejí při přihlašování pohledávek poskytnout informace o svých právech, právním základu pro právo na vynětí z majetkové podstaty a části majetku dlužníka, k níž se jejich právo na vynětí vztahuje.

Oba typy věřitelů (razlučni vjerovnici a izlučni vjerovnici) musejí při přihlašování pohledávek vydat prohlášení týkající se jejich souhlasu či odmítnutí souhlasu s pozastavením vypořádání z majetku, na který se vztahuje jejich právo na oddělené uspokojení, nebo pozastavení oddělení majetku, na který se vztahuje jejich právo na vynětí, pro účely provedení plánu restrukturalizace.

Předinsolvenční dohoda nesmí zasahovat do práva věřitelů na oddělené vypořádání z majetku, na který se právo na oddělené vypořádání vztahuje, není-li v uvedené dohodě stanoveno jinak. Stanoví-li předinsolvenční dohoda výslovně jinak, musí specifikovat, jaká část práv těchto věřitelů se omezuje, o jak dlouho bude vypořádání odloženo a jaká další ustanovení předinsolvenčního řízení se na tato práva vztahují.

Jestliže věřitel nepřihlásí pohledávku, avšak tato pohledávka již byla uvedena v návrhu na zahájení předinsolvenčního řízení, považuje se tato pohledávka za přihlášenou.

Dlužník a správce majetkové podstaty, byl-li jmenován, se musí k přihlášeným pohledávkám věřitelů vyjádřit. Toto vyjádření se předloží příslušnému oddělení Finanční agentury na standardním formuláři, který obsahuje ke každé pohledávce tyto informace:

1. číslo pohledávky z tabulky přihlášených pohledávek;

2. informace o totožnosti věřitelů;

3. výši přihlašované pohledávky;

4. prohlášení dlužníka a správce majetkové podstaty, byl-li jmenován, o uznání či napadení pohledávky;

5. napadenou výši pohledávky;

6. skutečnosti dokládající neexistenci napadené pohledávky či části pohledávky.

Po vypršení lhůty pro vyjádření stanoviska k přihlášeným pohledávkám dlužník a případně správce majetkové podstaty, byl-li jmenován, již nemohou proti pohledávkám, které uznali, vznášet námitky.

Věřitel může napadnout přihlášenou pohledávku jiného věřitele.

Napadení pohledávky se předloží příslušnému oddělení Finanční agentury na standardním formuláři a musí obsahovat tyto informace:

1. informace o totožnosti věřitele, který pohledávku napadá;

2. referenční číslo napadené pohledávky z tabulky přihlášených pohledávek;

3. informace o totožnosti věřitele, který přihlásil napadenou pohledávku;

4. výši napadené přihlášené pohledávky;

5. prohlášení věřitele, který pohledávku napadl;

6. napadenou výši pohledávky;

7. skutečnosti dokládající neexistenci napadené pohledávky či části pohledávky.

Finanční agentura sestaví tabulku přihlášených pohledávek a tabulku napadených pohledávek na standardním formuláři.

a) Insolvenční řízení – pohledávky se přihlašují u likvidátora na standardním formuláři dvojmo, k němuž se přiloží kopie dokumentů, z nichž pohledávka vyplývá nebo které jsou důkazem pohledávky.

Likvidátor sestaví seznam všech pohledávek zaměstnanců a bývalých zaměstnanců dlužníka do okamžiku zahájení insolvenčního řízení, které musí být uvedené v hrubé a čisté výši. Přihlášení pohledávek se předloží k podpisu ve dvou kopiích.

Pohledávky věřitelů s nižší prioritou se přihlašují pouze na základě zvláštní výzvy soudu. V přihlášení těchto pohledávek by mělo být uvedeno, že mají nízkou prioritu, a pořadí, na něž má věřitel nárok.

Věřitelé oprávnění domáhat se vynětí (izlučni vjerovnici) musí likvidátora vyrozumět o svém právu na vynětí a o právním základu tohoto práva a uvést majetek, na který se toto právo vztahuje, nebo ve svém oznámení uvést nárok na odškodnění za právo na vynětí.

Věřitelé s právem na oddělené uspokojení (razlučni vjerovnici) musejí likvidátora vyrozumět o svém právu na oddělené uspokojení a právním základu tohoto práva a uvést majetek, na který se toto právo vztahuje. Jestliže tito věřitelé též přihlásí pohledávku jako insolvenční věřitelé, musejí v přihlášení uvést část majetku insolvenčního dlužníka, které se jejich právo na oddělené uspokojení týká, a výši, do níž jejich pohledávka nebude předpokládaně vypořádána na základě dotčeného práva na oddělení.

Věřitelé s právem na oddělené uspokojení, kteří příslušným způsobem neinformují likvidátora o svém právu, o právo na oddělené vypořádání nepřijdou. Odchylně od výše uvedeného, věřitelé s právem na oddělené uspokojení ztratí své právo na oddělené vypořádání a nejsou oprávněni od insolvenčního dlužníka nebo věřitele požadovat odškodné ani jinou formu kompenzace, jestliže předmět práva na oddělené uspokojení byl zpeněžen v insolvenčním řízení bez nich a právo na oddělení nebylo zapsáno ve veřejném rejstříku nebo o něm likvidátor nevěděl či vědět nemohl.

Přihlášené pohledávky se prověří z hlediska jejich výše a pořadí priority na přezkumném jednání.

Likvidátor musí u každé přihlášené pohledávky výslovně odpovědět, zda dotčenou pohledávku uznává či nikoli.

Pohledávky napadené likvidátorem, jednotlivým dlužníkem nebo některým z insolvenčních věřitelů musejí být prověřeny zvlášť. Právo na vynětí a právo na oddělené uspokojení nejsou předmětem přezkumu.

Pohledávka se považuje za stanovenou, pokud ji na přezkumném jednání likvidátor uzná a nenapadne ji žádný z insolvenčních věřitelů nebo pokud je napadení zamítnuto. Napadne-li pohledávku jednotlivý dlužník, nebrání to stanovení pohledávky.

Soud sestaví tabulku pohledávek, které byly přezkoumány, v níž u každé přihlášené pohledávky uvede částku, na níž byla pohledávka stanovena, pořadí priority a osobu, která pohledávku napadla. Napadení pohledávek jednotlivým dlužníkem se též zaznamenají do tabulky. Stanovení pohledávky také uvede soud na směnce a ostatních dokumentech týkajících se dluhu.

Na základě tabulky přezkoumaných pohledávek vydá soud rozhodnutí, kterým určí výši a pořadí jednotlivých stanovených nebo napadených pohledávek. Tímto rozhodnutím soud rovněž rozhodne o předložení návrhu na stanovení nebo napadení pohledávek.

Pokud likvidátor pohledávku napadl, soud vyzve věřitele, aby podal u soudu návrh proti dlužníkovi týkající se stanovení napadené pohledávky.

Jestliže nějakou pohledávku, kterou likvidátor uznal, napadl některý z insolvenčních věřitelů, soud vyzve dotčeného věřitele, aby podal návrh na stanovení napadené pohledávky. V daném soudním sporu osoba napadající pohledávku jedná jménem a na účet dlužníka.

Pokud byly napadeny pohledávky zaměstnanců a bývalých zaměstnanců dlužníka, je návrh na stanovení napadených pohledávek podán v souladu s obecnými ustanoveními pro soudní řízení a zvláštními ustanoveními pro řízení v pracovněprávních sporech.

Pokud pro napadenou pohledávku existuje exekuční titul, soud vyzve stranu, která ji zpochybňuje, aby podala návrh na prokázání skutkové podstaty napadení pohledávky.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Vypořádání věřitelů se provádí na základě peněžního toku. Podřízení věřitelé nejsou při částečném rozdělování zohledněni. Rozdělování provádí likvidátor. Před každým rozdělováním musí likvidátor získat souhlas výboru věřitelů nebo soudu, nebyl-li výbor věřitelů zřízen.

Přednostní pohledávky na prvním místě zahrnují pohledávky zaměstnanců a bývalých zaměstnanců dlužníka vzniklé do data zahájení insolvenčního řízení z pracovního poměru, na celkovou hrubou částku, odstupné ve výši stanovené zákonem nebo kolektivní smlouvou a pohledávky vzniklé na základě odškodného za pracovní úraz nebo nemoc z povolání.

Přednostní pohledávky na druhém místě zahrnují všechny ostatní pohledávky vůči dlužníkovi vyjma pohledávek klasifikovaných jako podřízené.

Po vypořádání přednostních pohledávek se vypořádají podřízené pohledávky, a to v tomto pořadí:

1. úroky z pohledávek insolvenčních věřitelů od okamžiku zahájení insolvenčního řízení;

2. náklady jednotlivých věřitelů, které jim vznikly v důsledku účasti v řízení;

3. pokuty uložené za trestné činy nebo přestupky a náklady vyplývající z trestních či přestupkových řízení;

4. pohledávky požadující bezplatné poskytování služeb dlužníka;

5. pohledávky na splátky úvěrů na nahrazení kapitálu člena společnosti nebo odpovídající pohledávky.

Dlužné pohledávky jsou splatné v den zahájení insolvenčního řízení.

Pohledávky týkající se rozvazovací podmínky, která vstupuje v platnost při zahájení insolvenčního řízení, se považují za nepodmíněné, dokud tato podmínka nevstoupí v platnost.

Náklady na insolvenční řízení a další závazky majetkové podstaty se vypořádávají nejprve z majetkové podstaty. Likvidátor vypořádává pohledávky v pořadí podle jejich splatnosti.

Před rozdělováním likvidátor sestaví seznam pohledávek, které budou při rozdělování brány v potaz (dále jen „rozdělovací seznam“). Pohledávky zaměstnanců a bývalých zaměstnanců dlužníka z pracovního poměru vzniklé přede dnem zahájení insolvenčního řízení se zohledňují v hrubých částkách. Seznam musí obsahovat součet pohledávek a dostupnou částku z majetkové podstaty, která může být rozdělena mezi věřitele.

Věřitel s právem na oddělené uspokojení, vůči němuž má dlužník osobní závazky, by měl do 15 dnů od oznámení rozdělovacího seznamu likvidátorovi předložit důkaz, že se vzdal práva na oddělené vypořádání (a na jakou částku) nebo že nedošlo k žádnému oddělenému vypořádání. Nepředloží-li důkaz včas, nebude jeho pohledávka při částečném rozdělování zohledněna.

Pohledávky s odkládací podmínkou jsou při částečném rozdělování zohledněny v plné výši. Část týkající se těchto pohledávek je při rozdělování vyhrazena.

Během konečného rozdělování se pohledávky s odkládací podmínkou nezohledňují, je-li možnost splnění této podmínky v okamžiku rozdělování tak vzdálená, že nemá žádnou významnou hodnotu. V tomto případě se částky vyhrazené na uspokojení této pohledávky při předchozích rozdělováních zahrnou do majetkové podstaty, z níž má být provedeno konečné rozdělování.

Věřitelé vyloučení z částečného rozdělování, kteří následně splní podmínky stanovené v článcích 275 a 276 ST, obdrží stejnou částku jako ostatní věřitelé ze zůstatku majetkové podstaty při dalším rozdělování. Až pak je možné přejít k vypořádání pohledávek ostatních věřitelů.

Konečné rozdělování bude zahájeno, jakmile je majetková podstata zpeněžena. Konečné rozdělování může být zahájeno pouze se souhlasem soudu.

Je-li možné při konečném rozdělování vypořádat pohledávky všech věřitelů v plné výši, převede likvidátor případnou zbývající částku konkrétnímu dlužníkovi. Pokud je dlužník právnickou osobou, likvidátor každé osobě, která má podíl na dlužníkovi, přidělí část přebytku, na níž by daná osoba měla nárok v případě likvidačního řízení mimo insolvenční řízení.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

a) Předinsolvenční řízení – jestliže věřitelé přijmou plán restrukturalizace, soud vezme rozhodnutím schválení plánu restrukturalizace na vědomí a potvrdí předinsolvenční dohodu, pokud nenastane některá z těchto situací:

− některý z věřitelů s dostatečnou jistotou prokáže, že plán restrukturalizace omezuje práva pod úroveň, kterou by bylo možné odůvodněně očekávat v případě neexistence restrukturalizace,

− z plánu restrukturalizace se nezdá pravděpodobné, že by jeho provádění umožnilo dlužníkovi dostat se z platební neschopnosti do konce aktuálního roku a během dvou po sobě jdoucích kalendářních let,

− plán restrukturalizace nevymezuje vypořádání částek, které by věřitelé obdrželi, kdyby jejich pohledávka nebyla napadena, nebo

− plán restrukturalizace navrhuje kapitalizaci pohledávek jednoho či více věřitelů a členové dlužníka nevydali rozhodnutí proti takové činnosti v souladu se zákonem o obchodních společnostech (Zakon o trgovačkim društvima).

Jestliže nebyly splněny podmínky pro potvrzení předinsolvenční dohody, soud vydá rozhodnutí, že potvrzení předinsolvenční dohody bylo zrušeno a řízení přeruší.

Potvrzená předinsolvenční dohoda má právní účinek vůči věřitelům, kteří se neúčastnili řízení, a věřitelům, kteří se účastnili řízení, a jejich napadené pohledávky se následně stanoví.

Dlužník, který dosáhl zisku ze závazků odepsaných na základě potvrzené předinsolvenční dohody, si tento zisk ponechá do uplynutí lhůty pro splnění všech závazků plynoucích z předinsolvenční dohody.

Pokud věřitel odepíše pohledávku dlužníka v souladu s potvrzenou předinsolvenční dohodou, částka odepsané pohledávky je uznána jako daňově odpočitatelný výdaj věřitele.

b) Insolvenční řízení – bezprostředně po dokončení konečného rozdělování soud vydá rozhodnutí o ukončení insolvenčního řízení, které je doručeno orgánu spravujícímu rejstřík, v němž je dlužník zapsán. Výmazem z rejstříku dlužník, který je právnickou osobou, přestává existovat a dlužník, který je fyzickou osobou, ztratí status samostatného obchodníka, podnikatele nebo osoby samostatně výdělečně činné.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Insolvenční věřitelé mohou po skončení insolvenčního řízení proti jednotlivému dlužníkovi neomezeně pokračovat ve vymáhání zbývajících pohledávek.

Insolvenční věřitelé mohou vymáhat své pohledávky vůči dlužníkovi rozhodnutím, které stanoví jejich pohledávky, za předpokladu, že pohledávky byly stanoveny a dlužník je nenapadl při přezkumném jednání. Pohledávka, která byla neúspěšně napadena, je totožná s nenapadenou pohledávkou.

Na návrh likvidátora nebo některého z věřitelů nebo z moci úřední soud nařídí pokračování řízení pro účely následného rozdělení, jestliže po závěrečném jednání:

1. jsou splněny nezbytné předpoklady pro rozdělení vyhrazených částek věřitelům;

2. částky, které byly vyplaceny z majetkové podstaty, se vrátí do majetkové podstaty;

3. je nalezen majetek, který je součástí majetkové podstaty.

Soud nařídí pokračování řízení pro účely následného rozdělení bez ohledu na skutečnost, že řízení bylo již ukončeno.

Soud může upustit od následného rozdělení a převést částku dostupnou k rozdělení věřitelům nebo převést věc, která byla nalezena, jednotlivému dlužníkovi, považuje-li to za vhodné vzhledem k nevýznamnosti dotčené částky nebo malé hodnoty věci a nákladů na pokračování řízení pro následné rozdělení. Soud může podmínit pokračování řízení pro následné rozdělení uhrazením zálohy na náklady na toto řízení.

Po provedení následného rozdělení soud vydá rozhodnutí o ukončení insolvenčního řízení.

Po nařízení následného rozdělení likvidátor podle konečného seznamu rozdělí částku, s níž lze volně disponovat, nebo částku získanou z prodeje části majetkové podstaty, která byla následně nalezena. Likvidátor předloží soudu konečnou účetní závěrku.

Věřitelé z majetkové podstaty, o jejichž pohledávkách se likvidátor dověděl:

1. během částečného rozdělování, poté, co byla určena část k rozdělení;

2. během konečného rozdělování, poté, co bylo závěrečné jednání ukončeno;

3. během následného rozdělování, po zveřejnění seznamu pro dotčené rozdělování,

mohou požadovat vypořádání pouze ze zbývajícího zůstatku majetkové podstaty po rozdělení.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Každý věřitel nese své vlastní náklady na řízení při předinsolvenčním a insolvenčním řízení, není-li v SZ stanoveno jinak.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Právní jednání učiněná před zahájením insolvenčního řízení, která narušují rovnoprávné vypořádání insolvenčních věřitelů (způsobují věřitelům škodu) nebo která upřednostňují některé věřitele nad jinými (přednostní zacházení s věřiteli), mohou napadnout likvidátor jménem dlužníka a věřitelé v insolvenčním řízení v souladu s ustanoveními SZ. Za taková právní jednání se považuje opomenutí, v důsledku něhož dlužník ztratil určité právo nebo na němž byly založeny, prosazovány či zajištěny peněžité pohledávky vůči dlužníkovi.

Právní jednání, které poskytuje věřiteli zajištění nebo mu umožňuje uspokojení způsobem a v okamžiku, který se shoduje s podstatou jeho práv (shodné vypořádání), a které bylo učiněno během posledních tří měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, může být napadeno, pokud byl dlužník v okamžiku tohoto jednání v platební neschopnosti a věřitel o jeho platební neschopnosti věděl.

Právní jednání, které poskytuje věřiteli zajištění nebo mu umožňuje uspokojení v souladu s podstatou jeho práv, může být napadeno, pokud bylo učiněno po podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení a pokud věřitel v okamžiku dotčeného jednání věděl o platební neschopnosti nebo o návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

Má se za to, že věřitel věděl o platební neschopnosti nebo o návrhu na zahájení insolvenčního řízení, pokud znal nebo měl znát okolnosti, z nichž muselo být zřejmé, že je dlužník v platební neschopnosti nebo že byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení.

U osob, které byly v okamžiku jednání v úzkém vztahu s dlužníkem, se má za to, že o platební neschopnosti a návrhu na zahájení insolvenčního řízení věděly.

Právní jednání, které poskytuje zajištění nebo uspokojení věřiteli, který nebyl oprávněn pohledávku uplatnit nebo nebyl oprávněn uplatnit pohledávku daným způsobem a v daném okamžiku, může být napadeno:

1. bylo-li učiněno během posledního měsíce před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo po podání návrhu nebo

2. bylo-li učiněno během třetího či druhého měsíce před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a dlužník byl v té době v platební neschopnosti nebo

3. bylo-li jednání učiněno během třetího nebo druhého měsíce před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a věřitel v době, kdy bylo jednání učiněno, věděl, že způsobí škodu insolvenčním věřitelům.

Má se za to, že věřitel věděl, že jednání způsobí škodu ostatním věřitelům, pokud věděl nebo měl vědět o okolnostech, z nichž muselo být zřejmé, že věřitelům vznikne škoda. U osob, které byly v okamžiku jednání v úzkém vztahu s dlužníkem, se má za to, že věděly, že insolvenčním věřitelům vznikne škoda.

Právní jednání dlužníka, jehož výsledkem je přímé poškození insolvenčních věřitelů, může být napadeno:

1. bylo-li učiněno během tří měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, pokud byl dlužník v okamžiku jednání v platební neschopnosti a druhá strana o platební neschopnosti věděla, nebo

2. bylo-li učiněno po podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení a pokud ostatní osoby v okamžiku tohoto právního jednání věděly nebo měly vědět o platební neschopnosti nebo o návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

S jakýmkoli právním jednáním dlužníka, které vede ke ztrátě některého z práv dlužníka nebo dlužníkovi znemožní uplatnit některé z jeho práv, nebo jakýmkoli jednáním, na základě něhož může být zachována v platnosti nebo vymáhána peněžitá pohledávka vůči dlužníkovi, se zachází stejně jako s jednáním, které přímo poškozuje věřitele.

Právní jednání dlužníka během posledních deseti let před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo poté se záměrem poškodit věřitele může být napadeno, pokud druhá strana věděla o záměru dlužníka v okamžiku dotčeného jednání. Má se za to, že druhá strana o záměru věděla, pokud věděla, že dlužníkovi hrozí platební neschopnost a že toto jednání by poškodilo věřitele.

Má se za to, že věřitel věděl, že dlužníkovi hrozí platební neschopnost a že dotčené jednání by poškodilo věřitele, pokud věřitel znal nebo měl znát okolnosti, z nichž muselo být zřejmé, že dlužník byl v platební neschopnosti a že takové jednání by poškodilo věřitele.

Úplatné smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a osobami mající blízko k dlužníkovi mohou být napadeny, pokud přímo poškozují věřitele. Taková smlouva nemůže být napadena, pokud byla uzavřena déle než dva roky před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo pokud druhá strana prokáže, že v okamžiku uzavření smlouvy nevěděla o záměrech dlužníka poškodit věřitele.

Právní jednání dlužníka bez náhrady nebo s bezvýznamnou náhradou může být napadeno, pokud nebylo učiněno čtyři roky před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení. V případě příležitostného daru bezvýznamné hodnoty nemůže být jednání napadeno.

Právní jednání, v rámci něhož společník společnosti vznese nárok na splacení úvěru použitého k nahrazení kapitálu nebo podobný nárok, je neplatné:

1. poskytuje-li zajištění a pokud bylo jednání učiněno během posledních pěti let před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo poté;

2. zaručuje-li vypořádání a pokud bylo jednání učiněno během posledního roku před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo poté.

Právní jednání, jehož prostřednictvím je tichému společníkovi společnosti zcela či částečně vrácen jeho podíl, nebo jímž je zcela nebo částečně prominut podíl tohoto společníka na vzniklé ztrátě, může být napadeno, pokud smlouva, na níž je toto jednání založeno, byla uzavřena v posledním roce před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení proti společnosti nebo poté. Totéž platí, pokud je tichý společník podle této smlouvy zrušen.

V případě shodného vypořádání nemohou být platby, které dlužník učinil formou směnky, od příjemce získány zpět, pokud by příjemce podle zákona o obchodovatelných nástrojích přišel o nárok vůči jiným dlužníkům, kdyby odmítl platbu přijmout.

Právní jednání se považuje za učiněné v okamžiku, kdy nastanou jeho právní účinky.

Je-li pro platnost právního jednání vyžadován zápis do veřejné knihy, rejstříku nebo evidence, považuje se právní jednání za učiněné, jakmile jsou splněny ostatní nezbytné podmínky platnosti, prohlášení záměru dlužníka učinit takový zápis se stane závazným a druhá strana podá žádost o zápis právní změny. Toto ustanovení se uplatní také na žádosti o předběžný zápis k zajištění práva na právní změnu.

Je-li právní jednání podmíněno určitým stavem nebo lhůtou, je brán v potaz okamžik, kdy bylo učiněno, nikoli okamžik, kdy nastane daný stav nebo vyprší stanovená lhůta.

Právní jednání, k němuž byl získán exekuční titul, a právní jednání učiněné během řízení o výkonu rozhodnutí mohou být napadena.

Jestliže dlužník přijal za své plnění úplatu téže hodnoty, která se stala přímou součástí jeho majetku, lze právní jednání související s tímto plněním napadnout pouze pod podmínkou úmyslného poškození.

Likvidátor může jménem dlužníka napadnout právní jednání dlužníka na základě schválení soudu. Je podána stížnost proti osobě, v souvislosti s níž bylo napadené jednání učiněno.

Likvidátor může proti právním jednáním podat stížnost do jednoho a půl roku ode dne zahájení insolvenčního řízení.

Každý insolvenční věřitel může podat žalobu k napadení právního jednání, a to za sebe a na vlastní účet, pokud:

– likvidátor nepodal žalobu k napadení právního jednání ve lhůtě stanovené v čl. 212 odst. 3 SZ – do tří měsíců od uplynutí lhůty stanovené v čl. 212 odst. 3 SZ,

– likvidátor stáhne žalobu k napadení právního jednání – do tří měsíců od zveřejnění pravomocného rozhodnutí, kterým se potvrzuje stažení žaloby, na elektronické úřední desce soudu (e-Oglasna ploča suda),

– vyzval likvidátora, aby vydal prohlášení, a likvidátor vydá prohlášení, že nebude podávat žalobu k napadení právního jednání – do tří měsíců od zveřejnění prohlášení likvidátora na elektronické úřední desce soudu,

– vyzval likvidátora, aby vydal prohlášení, a likvidátor do tří měsíců nevydal prohlášení, zda bude či nebude proti právním jednáním podávat žalobu – do tří měsíců od zveřejnění výzvy k vydání prohlášení.

Bylo-li žádosti o napadení právního jednání vyhověno, nebude mít napadené právní jednání žádný právní účinek vůči majetkové podstatě a druhá strana je povinna do majetkové podstaty vrátit všechny hmotné výhody získané napadenou transakcí, není-li v SZ stanoveno jinak. Návrh výkonu rozhodnutí vycházející z rozhodnutí o přijetí žádosti o napadení právního jednání může podat likvidátor jménem a na účet dlužníka nebo majetkové podstaty a insolvenční věřitel vlastním jménem a ve prospěch insolvenčního dlužníka nebo majetkové podstaty.

Osoba, která přijala plnění bez náhrady nebo s nevýznamnou náhradou, musí vrátit to, co obdržela, pouze v případě, že se tím obohatila, pokud nevěděla nebo nemohla vědět, že toto plnění poškodí věřitele.

Pravomocné rozhodnutí ve věci napadení právního jednání je platné pro insolvenčního dlužníka, majetkovou podstatu a všechny insolvenční věřitele, není-li v SZ stanoveno jinak.

Jestliže soud schválil žádost o napadení právního jednání, je protistrana povinna do majetkové podstaty vrátit všechny hmotné výhody získané prostřednictvím napadené transakce. Jakmile jsou dotčené výhody vráceny do majetkové podstaty, mají věřitelé, kteří jsou navrhovateli, nárok na přednostní vypořádání z těchto výhod v poměru podle výše svých stanovených pohledávek.

Právní jednání dlužníka může být napadeno podáním námitky v soudním sporu v jakékoli lhůtě.

Právní jednání může být napadeno i vůči dědici nebo jinému univerzálnímu právnímu nástupci protistrany.

Právní jednání může být napadeno vůči jiným právním nástupcům protistrany:

1. pokud právní nástupce v okamžiku nabytí znal okolnosti, na základě nichž je zneplatnění nabytí jejich právního předchůdce založeno;

2. pokud právní nástupce v okamžiku nabytí byl v úzkém vztahu s dlužníkem, pokud neprokáže, že v daném okamžiku neznal okolnosti, na základě nichž je zneplatnění nabytí jejich právního předchůdce založeno;

3. pokud byl nabytý majetek převeden na právního nástupce bez náhrady nebo s nevýznamnou náhradou.

Právní jednání učiněné po zahájení insolvenčního řízení, které zůstává podle předpisů o ochraně důvěry ve veřejné rejstříky platné, může být napadeno podle předpisů o napadení právních jednání učiněných před zahájením insolvenčního řízení.

Please note that the original language version of this page has been amended recently. The language version you are now viewing is currently being prepared by our translators.

Platební neschopnost - Itálie

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení se může vést proti podnikatelským subjektům (fyzickým i právnickým osobám) za předpokladu, že splňují jednu z těchto podmínek:

a) ve třech letech před podáním návrhu na prohlášení úpadku nebo dohodu s věřiteli (jejich aktiva (majetek) činila nejméně 300 000,00 EUR;

b) ve třech letech před podáním návrhu na prohlášení úpadku nebo dohodu s věřiteli jejich hrubé roční příjmy činily nejméně 200 000,00 EUR;

c) celkový dluh (k datu podání návrhu na prohlášení úpadku nebo dohodu s věřiteli) činí nejméně 500 000,00 EUR (bez ohledu na datum, kdy vznikl).

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

a) insolvenční řízení vyžaduje, aby podnik byl v platební neschopnosti; o jeho zahájení může požádat:

– dlužník

– věřitel

– státní zástupce

b) dohoda s věřiteli (concordato preventivo) vyžaduje, aby byl podnik v obtížné situaci (tj. pociťoval finanční potíže, které nejsou dost závažné na to, aby způsobily platební neschopnost); o dohodu může požádat pouze dlužník.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Veškerý majetek tvoří součást majetkové podstaty, s následujícími výjimkami:

1) výlučně osobní majetek a práva;

2) výživné, mzdy, důchody a platy a to, co osoby v platební neschopnosti vydělávají v práci v v mezích částky nezbytné pro obživu dlužníka a jeho rodiny;

3) příjem z majetku dětí osoby v platební neschopnosti, který má tato osoba k dispozici ze zákona, prostředky ve fondech vyčleněných pro potřeby rodiny (fondo patrimoniale) a příjem z nich, s výjimkou případů stanovených v článku 170 občanského zákoníku;

4) položky, které nelze ze zákona obstavit.

Majetková podstata zahrnuje i veškerá aktiva, která dlužník v úpadku získá po zahájení řízení, nezahrnuje však závazky vzniklé za účelem nabytí a udržení těchto aktiv.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Likvidátor (insolvenční správce) má pravomoc/povinnost majetek spravovat, prodat a rozdělit výtěžek mezi věřitele.

Insolvenční správce může dlužníka v úpadku požádat o sdělení informací a dlužník může napadnout opatření přijatá správcem a soudem ustanoveným správcem, avšak pouze pokud byla opatření přijata v rozporu se zákonem (nikoli tedy pouze z důvodů osobního prospěchu).

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Každý, kdo je povinen uhradit finanční částku insolvenčnímu správci, může svůj závazek započíst proti pohledávce (controcredito) v témže řízení, pouze však v případě, že obě položky (závazek i pohledávka) vznikly před zahájením řízení.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Insolvenční správce může rozhodnout, zda by měly smlouvy platné v okamžiku zahájení řízení nadále platit, nebo zda by měly být ukončeny.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Věřitelé mohou po zahájení insolvenčního řízení podat žalobu pouze v případě, že tak neučiní insolvenční správce, tj. pokud (vědomě nebo jen z nedbalosti) takovou žalobu nepodá.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

V soudních řízení, která věřitel zahájil proti osobě, u níž byl následně prohlášen úpadek, může pokračovat pouze insolvenční správce.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Výbor věřitelů je složen ze tří nebo pěti věřitelů a má významné pravomoci, neboť:

– schvaluje transakce, dohody, upuštění od žalob, uznání práv třetích stran, zrušení hypoték, vrácení záruk, uvolnění dluhopisů, přijetí dědictví a darů a veškeré další akty podléhající zvláštní správě,

– podává návrh soudu na výměnu insolvenčního správce,

– schvaluje plán likvidace,

– povoluje insolvenčnímu správci, aby převzal platné smlouvy k datu prohlášení úpadku,

– podílí se na činnosti v rámci soupisu majetku dlužníka v úpadku,

– má přístup ke všem dokumentům, které souvisejí s řízením,

– povoluje insolvenčnímu správci, aby vyňal z majetkové podstaty jedno nebo více aktiv nebo upustil od likvidace takového aktiva, jestliže je likvidace zjevně nevýhodná,

– podává soudem ustanovenému správci návrh na pozastavení prodeje majetku.

Kromě výše uvedených aktivních správních pravomocí vyslovuje výbor věřitelů stanoviska k opatřením, která přijme soudem ustanovený správce nebo soud, jmenovitě:

– povolení pro zajištěné věřitele prodat aktiva držená jako zajištění,

– povolení pro soudem ustanoveného správce, aby dočasně pokračoval v činnosti společnosti (pokračování činnosti musí schválit výbor věřitelů),

– povolení pro soudem ustanoveného správce, aby podnik pronajal (pronájem musí schválit výbor věřitelů).

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Insolvenční správce může (s výhradou předchozího povolení):

– pokračovat v činnosti společnosti,

– pronajmout podnik,

- prodat veškerý majetek, aby rozdělil výtěžek mezi věřitele,

– rozhodnout, že nebudou prodána aktiva s nízkou hodnotou.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Kterýkoli věřitel může podat soudu návrh na prohlášení úpadku dlužníka. Není nezbytné, aby měl věřitel exekuční titul; důležitá existence listinných důkazů k pohledávce.

Všichni věřitelé (tedy i ti, kteří podali návrh na prohlášení úpadku a bylo jim vyhověno) musí požádat o uznání svých pohledávek po zahájení insolvenčního řízení.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Věřitelé mohou své pohledávky přihlašovat bez právního zastoupení.

Jejich přihlášky musí obsahovat listinné důkazy pohledávky a musí být podány elektronicky (pomocí certifikované elektronické pošty).

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Výtěžek z prodeje majetku se rozdělí mezi všechny věřitele podle pořadí přednosti. Zákon přiznává přednostní práva mnoha pohledávkám (hypotéky, cenné papíry, obecné nebo zvláštní přednostní pohledávky) týkající se některých nebo všech aktiv.

Pokud (jak se téměř vždy stává) není výtěžek z prodeje dostatečný k uspokojení všech pohledávek, rozdělí se nikoli poměrně k výši pohledávky, ale podle pořadí přednosti, které stanoví občanský zákoník.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Insolvenční řízení skončí, jestliže:

– nebyly přihlášeny žádné pohledávky,

– byly uspokojeny všechny pohledávky,

– byl rozdělen veškerý výtěžek z prodeje majetku,

– je zjištěno, že neexistuje žádný majetek k prodeji či jiné příjmy.

Po skončení insolvenčního řízení získává dlužník v úpadku znovu způsobilost k samostatným právním úkonům týkajícím se majetku a může nabývat majetek bez vědomí insolvenčního správce.

Řízení o dohodě s věřiteli končí schválením dohody mezi dlužníkem a věřiteli, pokud však dohoda vyžaduje prodej aktiv (concordato liquidatorio), končí řízení až v okamžiku, kdy jsou aktiva prodána a výtěžek rozdělen mezi věřitele.

Po schválení dohody s věřiteli je dlužník zproštěn všech svých dluhů.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Po skončení insolvenčního řízení mohou věřitelé podat žalobu na dlužníka za účelem vymožení zbývající dlužné pohledávky (tj. části pohledávky, kterou insolvenční správce neuspokojil), pokud neproběhlo oddlužení, v takovém případě nemohou věřitelé od dlužníka v úpadku požadovat nic.

Po schválení dohody s věřiteli nemohou věřitelé od dlužníka požadovat nic. Jestliže však dlužník nesplní své závazky, mohou věřitelé požádat o vypovězení dohody; žádost musí být podána do jednoho roku.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Náklady insolvenčního řízení se hradí z výtěžku z prodeje majetku.

Pokud žádný majetek neexistuje, nese výdaje insolvenčního správce stát.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Právní úkony dlužníka v úpadku před zahájením insolvenčního řízení lze zrušit, pokud byly provedeny v určité lhůtě (jednoho roku nebo šest měsíců) před zahájením řízení.

Právní úkony, které dlužník v úpadku provedl po zahájení insolvenčního řízení, jsou neplatné.

Úkony zvláštní správy provedené během doby platnosti dohody s věřiteli a bez povolení soudu jsou neplatné.

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Osobní bankrot (ptóchevsi): Usnesení o osobním bankrotu (diátagma ptóchevsis) jsou vynášena pouze vůči insolventním fyzickým osobám.

Likvidace (ekkathárisi): usnesení o likvidaci (diátagma ekkathárisis) jsou vynášena vůči právnickým osobám. To platí i pro řízení o dobrovolné likvidaci (ekoúsia ekkathárisi), a to pod soudním dohledem, nebo bez něho.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Osobní bankrot: právní ustanovení o osobním bankrotu jsou obsažena v zákoně o oddlužení (kap. 5, perí Ptóchevsis Nómos), který byl v průběhu posledních dvou let podstatně změněn, aby lépe odrážel změnu ekonomických a společenských skutečností.

Řízení je zahájeno buď na žádost věřitele, nebo samého dlužníka u dluhů vyšších než 15 000 EUR, přičemž se předpokládá, že stav platební neschopnosti je zjevný a že dlužník se nacházel osobně na Kypru, měl své obvyklé bydliště na Kypru, vyvíjel činnost na Kypru nebo byl členem podniku či družstva, které vyvíjelo činnost na Kypru.

Dlužník je ve zjevném stavu platební neschopnosti (práxi ptóchevsis) mimo jiné v případě, že:

a) je ve prospěch věřitele vynesen pravomocný rozsudek na určitou částku a dlužník nezaplatí;

b) dlužník prohlásí, že není schopen platit své dluhy;

c) podá návrh na rozhodnutí o osobním bankrotu;

d) má se za to, že osobní splátkový kalendář, na kterém se podílel, selhal, nebo skončil podle ustanovení zákona o insolvenci fyzických osob (perí Aferengyótitas Fysikón Prosópon Nómos).

Likvidace společností: likvidace je řízení, jemuž se společnost podrobí buď z důvodu své neschopnosti splácet své dluhy, nebo na základě zvláštního usnesení společností o svém zrušení tím, že zpeněží svá aktiva a uhradí veškeré své dluhy nebo jejich část. Likvidaci může soud nařídit, pokud společnost není schopná splácet své dluhy. Dlužná částka musí být vyšší ne 5 000 EUR. Návrh na likvidaci je předložen soudu věřitelem nebo akcionáři.

Dobrovolné likvidace:

Dobrovolná likvidace existuje v těchto formách:

• dobrovolná likvidace věřiteli (ekoúsia ekkathárisi apó pistotés): toto řízení je mimosoudní likvidací a koná se v případě, že společnost je insolventní a správní rada společnosti rozhodne o její likvidaci. Dobrovolná likvidace věřiteli začíná svoláním valné hromady věřitelů, v rámci níž je schváleno zvláštní usnesení valné hromady společnosti, jež požaduje její dobrovolnou likvidaci,

• dobrovolná likvidace společníky (ekoúsia ekkathárisi apó méli): zde se jedná také o mimosoudní řízení zahájené zvláštním usnesením valné hromady akcionářů v případě, že je společnost solventní,

• dobrovolná likvidace pod dohledem soudu(ekoúsia ekkathárisi ypó tin epopteía tou Dikastiríou): jedná se o případ dobrovolné likvidace, kdy společnost schválila usnesení o dobrovolné likvidaci a kdy soud může vydat usnesení za účelem pokračování likvidace pod jeho dohledem.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Osobní bankrot: majetková podstata se skládá z veškerého majetku, který, pokud je nějaký, náleží úpadci, jenž jej měl v držení v době zahájení úpadkového řízení, nebo jej případně nabyl či mu připadl před finančním ozdravením, a to s výjimkou složek majetku, které jsou nezbytné pro obživu jeho a jeho rodiny.

Majetek nabytý po zahájení úpadkového řízení a před oddlužení či zrušením úpadku je zahrnut do majetkové podstaty.

Likvidace: majetková podstata se skládá z veškerého majetku, který patřil společnosti přede dnem vydání usnesení o likvidaci nebo přede dnem vydání zvláštního usnesení o dobrovolné likvidaci.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Osobní bankrot: v rámci usnesení o osobním bankrotu je jmenován správce podstaty majetku úpadce. V pozdější fázi může být jmenován správcem každý oprávněný insolvenční správce. Úkolem správce je prodat majetek úpadce a rozdělit výtěžek z prodeje jeho věřitelům. Jakmile správce podstaty nebo kterýkoli insolvenční správce, převezmou funkci správce majetku, ponechává si úpadce vlastnictví veškerého vlastněného majetku, ale tento majetek bude celý spravován správcem ode dne zahájení úpadkového řízení.

Likvidace: pokud věřitelé nejmenují likvidátora, pak je v rámci usnesení o likvidaci jmenován likvidátorem správce podstaty na základě své funkce, ledaže by byl na žádost správce podstaty zaslanou soudu či na základě rozhodnutí valné hromady věřitelů a společníků v tomto smyslu jmenován likvidátorem kvalifikovaný insolvenční správce. Úkolem likvidátora je zpeněžit majetek společnosti během její likvidace a rozdělit výtěžek z tohoto majetku mezi její věřitele a společníky. Jakmile se správce podstaty nebo kterýkoli insolvenční správce ujme funkce likvidátora majetku právnické osoby v likvidaci, ponechá si společnost vlastnictví veškerého vlastněného majetku. Ode dne zahájení řízení o likvidaci je však tento majetek spravován likvidátorem za účelem zpeněžení.

Dobrovolné likvidace: v případě dobrovolné likvidace ukončuje společnost svou činnost ode dne zahájení řízení o likvidaci s výjimkou těch činností, které jsou nutné k dosažení výtěžku. Úkolem likvidátora je zpeněžit majetek společnosti v likvidaci a rozdělit výtěžek z tohoto majetku mezi její věřitele a společníky.

• Dobrovolná likvidace věřiteli: během svých příslušných valných hromad určí věřitelé a společnost insolvenčního správce, kterého si přejí jmenovat likvidátorem společnosti, nicméně v případě neshody mezi výše zmíněnými valnými hromadami je jmenován insolvenční správce určený věřiteli.
• Dobrovolná likvidace společníky: rozhodnutím valné hromady jmenuje společnost likvidátorem kvalifikovaného insolvenčního správce, který bude odpovědný za likvidaci věcí a rozdělení aktiv společnosti. Jmenování likvidátora ukončí veškeré pravomoci členů správní rady s výjimkou těch, jejichž pokračování schválí společnost na valné hromadě nebo likvidátor.
• Dobrovolná likvidace pod dohledem soudu: po vynesení usnesení o likvidaci pod dohledem, může soud tímto či jiným, pozdějším usnesením jmenovat dalšího likvidátora. Likvidátor jmenovaný soudem má tytéž pravomoci, podléhá týmž povinnostem a nachází se ve stejné situaci jako likvidátoři jmenovaní zvláštním usnesením nebo rozhodnutím věřitelů, jak je uvedeno výše.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Osobní bankrot: právní podmínky ohledně navržení započtení pohledávek zahrnují existenci vzájemných úvěrů, vzájemných dluhů nebo jiných vzájemných transakcí mezi úpadcem a kteroukoli jinou osobou před usnesením o osobním bankrotu, ledaže by druhá osoba měla povědomí o zjevném stavu platební neschopnosti úpadce ke dni udělení úvěru.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Osobní bankrot: právní smlouvy, v nichž je úpadce smluvní stranou, zůstávají platné a úpadce zůstává osobně odpovědný za dodržení jejich podmínek.

Likvidace: právní smlouvy, v nichž je společnost v likvidaci smluvní stranou, zůstávají platné. Je tomu tak stejně u právních smluv společností, které jsou předmětem dobrovolné likvidace.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Osobní bankrot: řízení eventuálně zahájená proti úpadci po usnesení o osobním bankrotu vyžadují ke svému pokračování povolení soudu.

Likvidace: řízení eventuálně zahájená proti společnosti v likvidaci po usnesení o likvidaci vyžadují ke svému pokračování povolení soudu.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Osobní bankrot: probíhající řízení proti úpadci normálně pokračují, aniž by vyžadovala povolení soudu.

Likvidace: probíhající řízení proti společnosti v likvidaci vyžadují ke svému pokračování usnesení soudu. V důsledku toho přísluší správci podstaty nebo likvidátorovi, aby je napříště vedl.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Osobní bankrot: aby se věřitel mohl účastnit řízení o osobním bankrotu, bude muset vyplnit formuláře pro přezkum pohledávky (epalíthevsi chréous) a poskytnout veškeré důkazy. Následně správce podstaty nebo insolvenční správce jednající ve funkci správce rozhodnou, zda je pohledávka přihlášena, nebo ji odmítnou. Následně je vyplacen věřitelům výtěžek v pořadí stanoveném ustanoveními kapitoly 5 zákona o úpadku. Jakmile byly jejich pohledávky přihlášeny, mohou se věřitelé účastnit schůzí svolaných správcem podstaty nebo insolvenčním správcem, jenž je likvidátorem společnosti.

Likvidace: aby se věřitel mohl účastnit řízení o likvidaci, musí vyplnit formuláře pro přihlášení pohledávky a poskytnout veškeré důkazy. Výše uvedené platí s výjimkou, že rozdělení výtěžku probíhá podle ustanovení kapitoly 113 zákona o společnostech (perí Etaireión Nómos, Chap. 113).

Stejné platí pro řízení o dobrovolné likvidaci, a zejména pro řízení o dobrovolné likvidaci zahájená věřiteli, kdy se věřitelé účastní bezprostředně od zahájení řízení, neboť jsou vyzváni, aby navrhli likvidátora dle svého výběru.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Osobní bankrot: Správce má pravomoc a/nebo možnost prodat nemovitý majetek tak, jak považuje za vhodné v souladu se zájmem řízení. Následně je rozdělen mezi věřitele výtěžek v  pořadí stanoveném ustanoveními kapitoly 5 zákona o úpadku. Pokud je majetek zatížen hypotékou, je nezbytné usnesení soudu.

Likvidace: Likvidátor společnosti v likvidaci může prodat nemovitost společnosti tak, jak považuje za vhodné v souladu se zájmem řízení. Následně je mezi věřitele rozdělena dividenda v pořadí stanoveném ustanoveními kapitoly 113 zákona o společnostech. Pokud je majetek zatížen hypotékou, je nezbytné usnesení soudu. Stejné platí pro dobrovolné likvidace.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Osobní bankrot: je-li vydáno usnesení o osobním bankrotu, mohou věřitelé přihlásit pohledávky, které vznikly vzniklé do dne vydání usnesení, a pokud jde o pevně stanovené pohledávky. Pohledávky vzniklé po usnesení o osobním bankrotu nespadají do působnosti řízení a věřitelé se budou muset obrátit na samého úpadce.

Likvidace: je-li vydáno usnesení o likvidaci nebo je přijato zvláštní usnesení o dobrovolné likvidaci společnosti, mohou věřitelé přihlásit pohledávky vzniklé do dne vydání usnesení o likvidace nebo přijetí usnesení o dobrovolné likvidaci, pokud jde o pevně stanovené pohledávky. Pohledávky vzniklé po usnesení o likvidaci nespadají do působnosti řízení o likvidaci a věřitelé se budou muset obrátit proti odpovědným osobám společnosti v likvidaci.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Osobní bankrot: pokud je vydáno usnesení o osobním bankrotu, má každý věřitel 35 dnů od zveřejnění usnesení, aby přihlásil písemně správci podstaty či správci svou pohledávku. Pohledávka musí být doložena, musí zde být uvedena jména všech ručitelů a uvedeno, zda je pohledávka zajištěna. Správce podstaty nebo správce má 10 dnů, aby písemně schválil nebo zamítl přihlášení pohledávky pro účely vyplacení výtěžku. Věřitel nebo ručitel nespokojený s rozhodnutím správce podstaty nebo správce má 21 dnů na to, aby se obrátil na soud.

Likvidace: pokud je vydáno usnesení o likvidaci, má každý věřitel 35 dnů od zveřejnění usnesení, přihlásil písemně správci podstaty či správci svou pohledávku. Pohledávka musí být doložena, musí zde být uvedena jména všech ručitelů a uvedeno, zda je pohledávka zajištěna. Správce podstaty nebo správce má 10 dnů, aby písemně schválil nebo zamítl přihlášení pohledávky pro účely vyplacení výtěžku. Věřitel nebo ručitel nespokojený s rozhodnutím správce podstaty nebo likvidátora má 21 dnů na to, aby se obrátil na soud. Stejné platí pro dobrovolné likvidace.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Osobní bankrot: pro rozdělování výtěžku se pohledávky rozdělí rovným a poměrným způsobem podle kategorie (pravidlo pari passu), ledaže majetek postačuje k tomu, aby se zaplatilo všem věřitelům v plné výši. Pořadí pohledávek:

• skutečné náklady a odměna správce,
• nároky správce podstaty,
• náklady věřitele navrhovatele,
• přednostní pohledávky,
• nezajištěné pohledávky.

Likvidace: pro rozdělování výtěžku se pohledávky rozdělí rovným a poměrným způsobem podle kategorie (pravidlo pari passu), ledaže majetek postačuje k tomu, aby se zaplatilo všem věřitelům v plné výši. Pořadí pohledávek je:

• skutečné náklady a odměna likvidátora,
• nároky správce podstaty nebo likvidátora,
• náklady věřitele navrhovatele,
• přednostní pohledávky,
• držitelé obligací s variabilní sazbou,
• nezajištěné pohledávky.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Osobní bankrot: úpadce může předložit písemně správci podstaty či správci návrh dohody o vyrovnání se svými věřiteli (symvivasmós). Následně je svolána schůze věřitelů, v rámci níž pro přijetí návrhu musí hlasovat tříčtvrteční (3/4) většina, a to podle počtu i podle hodnoty, z celkového počtu věřitelů, jejichž pohledávky byly přihlášeny. Pokud je návrh přijat věřiteli, úpadce, správce podstaty nebo správce předloží soudu žádost o schválení návrhu. Schválení soudem zavazuje všechny věřitele, jejichž pohledávky byly přihlášeny. Jakmile jsou podmínky dohody o vyrovnání splněny, má se za to, že přihlášené pohledávky byly v plné výši uhrazeny.

Úplné skončení řízení o osobním bankrotu nastává zrušením usnesení o osobním bankrotu.

Likvidace: úplné skončení řízení o likvidaci nastává při konečném zrušení společnosti a/nebo zrušení usnesení o likvidaci.

Při dobrovolných likvidacích nastává ukončení řízení a konečné zrušení společnosti v likvidaci tři měsíce poté, co byla správci podstaty předána konečná účetní závěrka společnosti, která je připravena po ukončení, či případně zpeněžení a rozdělení majetku společnosti v likvidaci.

Má-li však kdokoliv oprávněný zájem znovu obnovit společnost, která byla zrušena dobrovolnou likvidací či usnesením soudu, může tak učinit do dvou let po zrušení prostřednictvím žádosti zaslané soudu.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Osobní bankrot: v případě zrušení usnesení o osobním bankrotu, se kterým souhlasili věřitelé, jimž nebylo v plné výši zaplaceno, ponechávají si tito věřitelé právo domáhat se dlužných částek po zrušení usnesení o osobním bankrotu.

Likvidace: v případě zrušení usnesení o likvidaci, se kterým souhlasili věřitelé, jimž nebylo v plné výši zaplaceno, ponechávají si tito věřitelé právo domáhat se dlužných částek po zrušení usnesení o likvidaci.

Má-li však kdokoliv oprávněný zájem znovu obnovit společnost, která byla zrušena dobrovolnou likvidací či usnesením soudu, může tak učinit do dvou let po zrušení prostřednictvím žádosti zaslané soudu.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Osobní bankrot: náklady za usnesení o osobním bankrotu nese věřitel, který předkládá návrh na jeho prohlášení. Náklady placené správci podstaty činí 500 EUR. Náklady vzniklé v průběhu řízení o osobním bankrotu jdou za majetkovou podstatou.

Likvidace: náklady za usnesení o likvidaci nese věřitel, který předkládá návrh na prohlášení likvidace. Náklady placené správci podstaty činí 500 EUR. Náklady vzniklé v průběhu řízení o úpadku, při zpeněžení a rozdělení majetku společnosti jdou za majetkovou podstatou.

Náklady na uložení a registraci dokumentů u správce podstaty, které se týkají řízení o dobrovolné likvidaci, činí celkem přibližně 440 EUR. Náklady vzniklé v průběhu řízení o úpadku, při zpeněžení a rozdělení majetku společnosti jdou za majetkovou podstatou.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Osobní bankrot: některá ustanovení vztahující se na řízení o osobním bankrotu umožňují správci, aby se obrátil na soud a domáhal se vrácení majetku ve prospěch věřitelů. Hlavní ustanovení jsou tato:

A. Podvodný převod (dólia metavívasi):

Má-li správce nebo likvidátor k dispozici důkazy prokazující, že majetek společnosti nebo fyzických osob byl převeden bez protiplnění nebo za cenu výrazně nižší, než je jeho skutečná hodnota, může se obrátit na soud, aby soud převod nebo podvodný úkon zrušil.

Toto ustanovení je použitelné, pokud byl převod proveden: a) ve třech letech předcházejících úpadku, nedošlo-li k převodu v dobré víře a výměnou za přiměřené protiplnění; b) v deseti letech předcházejících úpadku, nebyla-li fyzická osoba schopná v době převodu splatit všechny své dluhy bez pomoci tohoto majetku. U společnosti v likvidaci musí být úkon, aby byl považován za podvodný, spáchán v šesti měsících předcházejících zahájení likvidace, jímž je den podání návrhu na likvidaci.

B. Podvodné zvýhodnění:

Má-li správce nebo likvidátor důkazy, které prokazují, že věřitel byl zvýhodněn, může se obrátit na soud, aby soud zrušil dané přednostní zacházení.

Likvidace: některá ustanovení vztahující se na řízení o likvidaci bankrotu umožňují likvidátorovi, aby se obrátil na soud a domáhal se vrácení majetku ve prospěch věřitelů. Hlavní ustanovení jsou tato:

A. Podvodný převod:

Pokud má správce nebo likvidátor k dispozici důkazy prokazující, že majetek společnosti nebo fyzických osob byl převeden bez protiplnění nebo za cenu výrazně nižší, než je jeho skutečná hodnota, může se obrátit na soud, aby soud převod nebo podvodný úkon zrušil.

Toto ustanovení je použitelné, pokud byl převod proveden: a) ve třech letech předcházejících úpadku, nedošlo-li k převodu v dobré víře a výměnou za přiměřené protiplnění; b) v deseti letech předcházejících úpadku, nebyla-li fyzická osoba schopná v době převodu splatit všechny své dluhy bez pomoci tohoto majetku. U společnosti v likvidaci musí být úkon, aby byl považován za podvodný, spáchán v šesti měsících předcházejících zahájení likvidace, jímž je den podání návrhu na likvidaci.

B. Podvodné zvýhodnění:

Pokud má správce nebo likvidátor důkazy, které prokazují, že věřitel byl zvýhodněn, může se obrátit na soud, aby soud zrušil dané přednostní zacházení.

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční zákon, kterým se stanoví insolvenční řízení v Lotyšsku, se vztahuje na právnické a fyzické osoby, jež mohou být předmětem insolvenčního řízení podle uvedeného zákona.

Insolvenční zákon stanoví tři druhy insolvenčních řízení: řízení o právní ochraně (řízení o reorganizaci), insolvenční řízení proti právnické osobě a insolvenční řízení proti fyzické osobě.

Upozorňujeme, že insolvenční zákon se nevztahuje na insolvenční řízení úvěrových institucí, které se řídí zákonem o úvěrových institucích.

Řízení o právní ochraně (včetně mimosoudních řízení o právní ochraně (tzv. postup pre-pack)) je postup restrukturalizace dluhu, který lze uplatnit pouze na právnické osoby. Je třeba poznamenat, že rozsah řízení o právní ochraně nezahrnuje konkrétní subjekty na finančních a kapitálových trzích, jako jsou pojišťovny, pojišťovací makléři a investiční makléřské společnosti, soukromé penzijní fondy atd.

Insolvenční řízení proti právnické osobě je řízení týkající se likvidace dlužníka (právnické osoby) a vztahuje se na právnické osoby, osobní společnosti a živnostníky. Osobní společnosti nemají postavení právnické osoby, ale mohou nabývat práva a přijímat závazky. Fyzická osoba se statusem podnikatele může uzavírat obchodní transakce (s uvedením jména podnikatele) a další ekonomické transakce jako fyzická osoba. V současné době je osoba se statusem podnikatele nejprve předmětem insolvenčního řízení proti právnické osobě, po němž může podat návrh na zahájení insolvenčního řízení proti fyzické osobě s ohledem na zbývající závazky. Toto řešení pro podnikatele je použitelné i pro chovná a rybolovná zařízení.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě se vztahují na fyzické osoby, včetně hospodářských subjektů a spotřebitelů, a jejich účelem je pomoci dlužníkům zbavit se dluhu a obnovit platební schopnost. Proti každé fyzické osobě, která byla po dobu posledních šesti měsíců daňovým poplatníkem v Lotyšsku, může být vedeno insolvenční řízení proti fyzické osobě.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Řízení o právní ochraně

Podle insolvenčního zákona může dlužník podat návrh na zahájení řízení o právní ochraně pouze v případě, že nastaly nebo pravděpodobně nastanou finanční potíže. Insolvenční zákon nedefinuje žádné konkrétní ukazatele, jejichž přítomnost by opravňovala dlužníka k podání návrhu na právní ochranu. V případě finančních obtíží musí dlužník posoudit, zda stupeň finančních obtíží umožňuje dosáhnout mimosoudní dohody s věřiteli, nebo musí požádat o právní ochranu za účelem restrukturalizace svých závazků pod soudní ochranou.

Návrh na zahájení řízení o právní ochraně podléhá zaplacení státního poplatku ve výši 145 EUR.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

V případech stanovených v insolvenčním zákoně mohou dlužník i jeho věřitelé (včetně zaměstnanců dlužníka) požádat o zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě. Stejně tak může návrh na zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě podat osoba uvedená v čl. 37 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady 2015/848.

Insolvenční zákon stanoví případy, kdy je dlužník povinen neprodleně podat návrh na zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě. Nepodání návrhu na zahájení insolvenčního řízení zakládá správní odpovědnost dlužníka. Dlužník je povinen podat návrh na zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě v těchto případech:

• dlužník nevyrovnal dluh, jehož splatnost uplynula před více než dvěma měsíci, a nedosáhl dohody o prodloužení dluhu s věřiteli nebo nebylo zahájeno žádné řízení o právní ochraně (je důležité zdůraznit, že zahájení řízení o právní ochraně není podmínkou pro podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě, ustanovení zbavuje dlužníka správní odpovědnosti pouze tehdy, pokud se pokusil vyřešit své finanční obtíže, když k nim došlo, ale byl v platební neschopnosti),
• podle původní finanční zprávy v likvidačním řízení nemá dlužník dostatečná aktiva k uspokojení všech oprávněných pohledávek věřitelů nebo je tato podmínka zjištěna v průběhu likvidačního řízení,
• dlužník již není schopen dodržet plán opatření v rámci řízení o právní ochraně.

Věřitel je oprávněn podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, pokud:

• soudní rozhodnutí o vymáhání pohledávky od dlužníka nemohlo být vykonáno exekučními opatřeními,
• dlužník (společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost) nevyrovnal hlavní dluh ve výši 4 268 EUR a věřitel mu oznámil svůj záměr podat návrh na zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě,
• dlužník (právnická osoba jiná než společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost) nevyrovnal hlavní dluh ve výši 2 134 EUR a věřitel mu oznámil svůj záměr podat návrh na zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě,
• dlužník nezaplatil zaměstnanci plnou mzdu, náhradu škody v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nebo nezaplatil povinné příspěvky na sociální pojištění do dvou měsíců od stanoveného dne platby (není-li v pracovní smlouvě stanoven den platby, za den platby se považuje první pracovní den následujícího měsíce). V takovém případě není výše neuhrazené platby relevantní.

Soud vyhlásí zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě, pokud v den posouzení návrhu zjistí, že ukazatel uvedený v návrhu existuje.

Je důležité poznamenat, že při podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení musí dlužník i věřitel zaplatit státní poplatek, tj. provozní poplatek za posouzení návrhu soudem. Poplatek činí 70 EUR pro dlužníka a 355 EUR pro věřitele. Stejně tak musí dlužník i věřitel před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě zaplatit v Lotyšsku zálohu ve výši dvou minimálních měsíčních mezd.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Dlužník, který je fyzickou osobou, může být předmětem insolvenčního řízení proti fyzické osobě, pokud existuje některý z těchto ukazatelů platební neschopnosti fyzické osoby:

1. osoba není schopna vypořádat své dluhy, které se staly splatnými, a celková výše dluhu přesahuje 5 000 EUR;
2. Vzhledem k prokazatelným okolnostem nebude daná osoba schopna uhradit dluhy, které jsou splatné do jednoho roku, a dluhy v celkové výši přesahující 10 000 EUR;
3. Osoba není schopna uhradit dluhy, z nichž alespoň jeden je založen na nevypořádaných doplňkových závazcích nebo společných závazcích dlužníka a manžela/manželky nebo příbuzného dlužníka nebo příbuzných až do druhého stupně, pokud dluh přesahuje 5 000 EUR.

Návrh na zahájení insolvenčního řízení proti fyzické osobě může podat pouze dlužník; věřitelé nejsou oprávněni jej předložit.

Návrh na zahájení insolvenčního řízení proti fyzické osobě podléhá rovněž zaplacení státního poplatku ve výši 70 EUR a vkladu ve výši dvou minimálních měsíčních mezd.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Řízení o právní ochraně

Majetková podstata v řízení o právní ochraně zahrnuje veškerá aktiva dlužníka a dlužník si ponechává veškerá práva s ním nakládat. Podle insolvenčního zákona je jedním ze způsobů řízení o právní ochraně převod movitého nebo nemovitého majetku nebo jeho zatížení věcnými právy za účelem prodloužení lhůty pro uspokojení pohledávek věřitelů nebo vyrovnání pohledávek věřitelů. Proveditelnost a postup provádění příslušné metody musí být stanoveny v plánu opatření soudního řízení.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Jakmile je oznámeno insolvenční řízení proti právnické osobě, ztrácí dlužník právo nakládat se svými aktivy, jakož i s aktivy ve vlastnictví třetích osob, která ovládá nebo drží, a tato práva jsou převedena na správce.

Podle insolvenčního zákona majetkovou podstatu tvoří:

1. nemovitá a movitá aktiva dlužníka, včetně peněz;
2. peněžní prostředky získané prodejem aktiv dlužníka;
3. aktiva vymožená během insolvenčního řízení (např. peněžní prostředky získané zpět na základě pohledávek vůči třetím stranám, jakož i finanční prostředky obdržené od členů řídících orgánů právnické osoby na základě jejich odpovědnosti za způsobenou škodu);
4. příjmy z aktiv dlužníka získané v průběhu insolvenčního řízení proti právnické osobě;
5. jiná aktiva legálně získaná v průběhu insolvenčního řízení proti právnické osobě.

V průběhu insolvenčního řízení proti právnické osobě se veškerá aktiva dlužníka prodají a výnosy se použijí na pokrytí nákladů insolvenčního řízení proti právnické osobě a na vyrovnání pohledávek věřitelů. Insolvenční správce (správce) odpovídá za prodej aktiv dlužníka v souladu s plánem prodeje aktiv. Správce musí zajistit, aby byla aktiva dlužníka prodána za nejvyšší možnou cenu, aby byly co nejvíce uspokojeny pohledávky věřitelů.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Jakmile je oznámeno insolvenční řízení proti fyzické osobě, ztrácí dlužník právo nakládat se svými aktivy, jakož i s aktivy vlastněnými třetími osobami, která ovládá nebo drží (s výjimkou aktiv, která jsou vyňata z výkonu rozhodnutí), a tato práva jsou převedena na správce. V průběhu insolvenčního řízení proti fyzické osobě se veškerá aktiva dlužníka prodají a výnosy se použijí k pokrytí přímých nákladů insolvenčního řízení proti fyzické osobě a k vyrovnání pohledávek věřitelů.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Řízení o právní ochraně

Dlužník. Po oznámení o provedení řízení o právní ochraně si dlužník ponechá kontrolu nad svou společností a spravuje svá vlastní aktiva a aktiva, která ovládá nebo drží, v souladu s plánem opatření v rámci řízení o právní ochraně, který byl dohodnut věřiteli a schválen soudem. Zároveň se na dlužníka vztahuje řada povinností a omezení, aby byla zajištěna zákonnost řízení o právní ochraně a kontrola provádění plánu opatření ze strany dohlížitele na řízení o právní ochraně (dohlížitel) a věřitelů.

Hlavní povinností dlužníka je dodržovat plán opatření v rámci řízení o právní ochraně. Dlužník má rovněž povinnost:

1. pokrýt náklady řízení o právní ochraně;
2. poskytovat orgánu dohledu nejméně jednou měsíčně písemné zprávy o provádění plánu opatření v rámci řízení o právní ochraně;
3. na žádost dohlížitele předložit písemně a neprodleně veškeré informace o provádění plánu opatření v rámci řízení o právní ochraně a poskytnout jim možnost osobně přezkoumat hospodářskou činnost dlužníka a jeho doklady;
4. neprodleně oznámit dohlížiteli veškeré okolnosti, které mohou dlužníkovi bránit v provádění plánu opatření v rámci řízení o právní ochraně atd.

Pokud jde o omezení, upozorňujeme, že během řízení o právní ochraně je dlužníkovi zakázáno:

1. uzavírat transakce nebo provádět činnosti, které by mohly zhoršit jejich finanční situaci nebo poškodit zájmy věřitelů jako celku;
2. vydávat úvěry (úvěry), s výjimkou případů, kdy poskytování úvěrů (úvěrů) představuje hlavní činnost dlužníka, což se odráží v plánu opatření řízení o právní ochraně;
3. vydávat záruky, dary nebo dary, poskytovat bonusy nebo jiné druhy dodatečných hmotných odměn členům dozorčí rady nebo rady dlužníka.

Dohlížitel. Jakmile dlužník připraví plán opatření v rámci řízení o právní ochraně, vydá dohlížitel řízení o právní ochraně své stanovisko k plánu a posouzení jeho souladu se zákonem. To musí zahrnovat posouzení toho, zda plán může dosáhnout cíle zákonem stanoveného řízení o právní ochraně. Stanovisko dohlížitele řízení o právní ochraně se předkládá soudu spolu s plánem opatření řízení o právní ochraně. Jakmile je oznámeno provedení řízení o právní ochraně, je dohlížitel řízení o právní ochraně odpovědný za dohled nad prováděním plánu opatření řízení o právní ochraně, za poskytování informací věřitelům a za sledování toho, zda dlužník dodržuje omezení stanovená v insolvenčním zákoně.

Během řízení o právní ochraně musí dohlížitel spravovat administrativní úkony související s řízením v elektronickém systému insolvenčního účetnictví (dále jen „systém“).

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Dlužník. Po oznámení insolvenčního řízení ztrácí dlužník všechna práva řídících orgánů definovaná v nařízeních, stanovách nebo dohodách dlužníka a tato práva jsou převedena na správce. Správce jmenuje zástupce dlužníka, který se musí účastnit insolvenčního řízení. Zástupcem dlužníka je zpravidla jmenován jeden (nebo několik) členů výkonného orgánu dlužníka. Bezprostředně po dni oznámení o insolvenčním řízení proti právnické osobě musí zástupce dlužníka převést na správce veškerá aktiva dlužníka, dokumenty týkající se organizace, zaměstnance a účetnictví, a to prostřednictvím prohlášení o převodu a přijetí. Zástupce dlužníka musí vypracovat seznam aktiv a dokumentů dlužníka, které mají být převedeny, a v době převodu musí být tyto dokumenty uspořádány v souladu s předpisy pro vedení záznamů. V průběhu insolvenčního řízení musí zástupce dlužníka správci poskytnout informace, které požaduje, a účastnit se schůzí věřitelů.

Správce. Správci jsou svěřena veškerá práva, povinnosti a povinnosti řídících orgánů stanovené v nařízeních, stanovách dlužníka nebo dohodách.

Správce může mimo jiné rozhodnout o částečném nebo úplném pokračování podnikatelské činnosti dlužníka, je-li toto pokračování hospodářsky odůvodněné, je odpovědný za placení běžných daní a může zpeněžit dceřiné společnosti dlužníka.

Správce vykonává rovněž činnosti související s prováděním insolvenčního řízení: shrnutí, přezkum a přijetí rozhodnutí o pohledávkách věřitelů; určení aktiv dlužníka a přijetí opatření týkajících se vymáhání aktiv dlužníka (včetně přihlašování pohledávek vůči členům řídících orgánů právnické osoby a společníků (akcionářů) kapitálové společnosti za náhradu jimi způsobených škod); prodej aktiv dlužníka a vyrovnání pohledávek věřitele v souladu s insolvenčním zákonem; posuzování transakcí uzavřených před insolvenčním řízením; další činnosti nezbytné pro účely řízení, jako je předložení dokumentů dlužníka státnímu archivu.

V průběhu insolvenčního řízení proti právnické osobě je správce odpovědný za vedení záznamů o této osobě v systému.

Po skončení insolvenčního řízení proti právnické osobě vykonává správce veškeré zákonem stanovené úkony vymazání dlužníka z veřejného rejstříku, kde byl zapsán, např. výmaz dlužníka (obchodního subjektu) z obchodního rejstříku.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Dlužník. Jakmile je oznámeno insolvenční řízení proti fyzické osobě, ztrácí dlužník právo nakládat se svými aktivy, jakož i s aktivy vlastněnými třetími osobami, která ovládá nebo drží (s výjimkou aktiv, která jsou vyňata z výkonu rozhodnutí), a tato práva jsou převedena na správce. Po oznámení insolvenčního řízení proti fyzické osobě je dlužníkovi zakázáno vykonávat činnosti, které mohou věřitelům způsobit škodu. Dlužník musí správci poskytnout veškeré informace nezbytné pro insolvenční řízení.

Veškerá aktiva dlužníka se prodají v průběhu konkursního řízení a výnos z prodeje se použije k uspokojení pohledávek věřitelů v souladu s insolvenčním zákonem.

V průběhu řízení o vyrovnání závazků musí dlužník získat příjem v rozsahu svých schopností a převést část svého pravidelného příjmu na uspokojení pohledávek věřitelů v souladu s plánem vyrovnání závazků.

Správce.

Má-li dlužník peníze nebo aktiva, u nichž se očekává, že budou prodána během konkurzního řízení, správce zřídí účet u úvěrové instituce na jeho svoje pro účely daného insolvenčního řízení. Podobně jako v případě insolvenčního řízení vedeného právnickou osobou je správce odpovědný za přijetí opatření nezbytných pro účely insolvenčního řízení: shrnutí, přezkum a přijetí rozhodnutí o pohledávkách věřitelů; určení aktiv dlužníka a přijetí opatření v souvislosti s vymáháním aktiv dlužníka (včetně přihlášení pohledávek k prohlášení transakcí uzavřených dlužníkem za neplatné, pokud se zjistí, že dlužník nejednal v dobré víře); prodej majetku dlužníka a uspokojení pohledávek věřitele v souladu s insolvenčním zákonem.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Řízení o právní ochraně

Započtení je přípustné v řízení o právní ochraně, pokud pohledávka dlužníka vůči věřiteli vznikla nejméně tři měsíce před rozhodnutím soudu o zahájení řízení o právní ochraně.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Započtení je přípustné v insolvenčním řízení proti právnické osobě, pokud vzájemné pohledávky dlužníka a věřitele vznikly nejméně šest měsíců před oznámením insolvenčního řízení proti právnické osobě.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

V insolvenčním řízení proti fyzické osobě neexistují žádná zvláštní pravidla pro započtení, takže v souladu s insolvenčním zákonem se v tomto případě použijí ustanovení o insolvenčním řízení proti právnické osobě, tj. započtení je přípustné, pokud vzájemné pohledávky dlužníka a věřitele vznikly nejméně šest měsíců před oznámením insolvenčního řízení proti fyzické osobě.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Řízení o právní ochraně

Vzhledem k tomu, že si dlužník ponechává kontrolu nad svou společností, tj. spravuje svá vlastní aktiva aktiva, která drží nebo ovládá, může po zahájení řízení o právní ochraně pokračovat ve smlouvách uzavřených před zahájením řízení o právní ochraně. Stanovisko k užitečnosti pokračování smluv vydávají věřitelé při přezkumu plánu opatření řízení o právní ochraně, dohlížitel řízení o právní ochraně při přípravě své zprávy a soud při schvalování plánu opatření soudního ochranného řízení. Výdaje vyplývající z těchto smluv musí být schváleny v plánu opatření soudního řízení.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Nebyla-li smlouva uzavřená dlužníkem plněna nebo byla-li částečně plněna ke dni oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě, může správce požadovat, aby druhá smluvní strana smlouvu plnila nebo od smlouvy jednostranně odstoupila. Správce může plnit smlouvu, nejsou-li v důsledku toho snížena aktiv dlužníka.

Pokud správce jednostranně odstoupí od smlouvy, může druhá smluvní strana přihlásit svou pohledávku jako věřitel.

Pokračující plnění smluv, které nebyly ukončeny v případech stanovených zákonem, a plnění smluv se třetími stranami podepsaných správcem jménem dlužníka v průběhu insolvenčního řízení proti právnické osobě jsou financovány z prostředků dlužníka.

Je-li dlužníkem pojišťovna, správce při zohlednění zájmů pojistníků posoudí nezbytnost převodu, ukončení nebo pokračování stávajících pojistných smluv a učiní veškeré nezbytné právní kroky k převodu, ukončení nebo pokračování stávajících pojistných smluv.

Postoupení dlužníka oprávněnému zástupci (rovněž prokurátorovi a obchodnímu zástupci) ve vztahu k aktivům dlužníka, která podléhají pohledávkám věřitelů, se stává neplatným ode dne oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě.

Po oznámení insolvenčního řízení dlužníka může správce ukončit pracovní smlouvu se zaměstnancem dlužníka.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Insolvenční zákon nestanoví žádná zvláštní ustanovení pro přezkum nebo ukončení smluv podepsaných dlužníkem, takže podle insolvenčního zákona se v tomto případě použijí ustanovení o insolvenčním řízení proti právnické osobě, tj. správce je oprávněn přezkoumat smlouvy podepsané dlužníkem před oznámením insolvenčního řízení proti fyzické osobě a odstoupit od nich. Tato praxe je rovněž zakotvena v judikatuře. Po oznámení insolvenčního řízení se správce stává odpovědným za nakládání s aktivy dané osoby s cílem vyřešit problémy týkající se plnění závazků a vyrovnání pohledávek věřitelů. To rovněž znamená, že dlužník v úpadku ztrácí právo vystupovat u soudu v oblasti majetkových pohledávek jako účastník řízení a toto právo přebírá správce podstaty jako právní zástupce dlužníka.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Bez ohledu na insolvenční řízení stanoví insolvenční zákon zásadu zákazu svévole, tj. individuální činnost věřitele a dlužník nesmí poškodit zájmy věřitelů jako celku.

Řízení o právní ochraně

Oprávněný soudní exekutor pozastaví řízení o výkonu rozhodnutí, je-li proti dlužníkovi zahájeno řízení o právní ochraně nebo je-li v případě mimosoudního řízení o právní ochraně rozhodnuto o zahájení řízení o právní ochraně. Pokud v době zahájení řízení již byly finanční prostředky vymoženy v důsledku vymáhacích činností, oprávněný soudní exekutor zadrží náklady na vymáhání pohledávky a vyhoví pohledávce vymáhajícího. Řízení o výkonu rozhodnutí jsou pozastavena po celou dobu trvání řízení o právní ochraně až do jejich ukončení, s výjimkou případů, kdy zastavená aktiva nejsou vyžadována pro provedení řízení o právní ochraně, a proto nejsou zahrnuta do plánu opatření v rámci řízení o právní ochraně, nebo pokud soud povolí zajištěnému věřiteli prodej zastavených aktiv.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Je-li řízení o výkonu rozhodnutí zahájeno před oznámením insolvenčního řízení proti právnické osobě, musí být ukončeno v souladu s postupem stanoveným v občanském soudním řádu. Oprávněný soudní exekutor totiž dokončí probíhající prodej aktiv, pokud již byl oznámen nebo pokud byla aktiva převedena na obchodní společnost za účelem prodeje. Správce může požádat o zrušení oznámených dražeb, aby aktiva mohla být prodána v rámci sbírky položek. Oprávněný soudní exekutor zadrží náklady na výkon rozhodnutí z obdržené částky a zbývající částku převede správci za účelem vyrovnání pohledávek věřitelů v souladu s postupem stanoveným v insolvenčním zákoně s přihlédnutím k zájmům zajištěného věřitele. Oprávněný soudní exekutor oznámí držiteli aktiv povinnost převést na správce aktiva, jejichž prodej nebyl zahájen.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Jakmile je oznámeno insolvenční řízení proti fyzické osobě, je věřiteli zakázáno vykonávat jakoukoli jednotlivou činnost, která by mohla způsobit škodu ostatním věřitelům. Majetková práva věřitele nebo třetí osoby vyplývající z těchto činností se považují za neplatná.

Oprávněný soudní exekutor přeruší řízení o výkonu rozhodnutí, pokud bylo oznámeno insolvenční řízení proti fyzické osobě vůči dlužníkovi. Oprávněný soudní exekutor může dokončit probíhající prodej aktiv pouze tehdy, pokud již byl oznámen nebo pokud byl majetek převeden na obchodní společnost za účelem prodeje, s výjimkou případů, kdy plán prodeje majetku fyzické osoby stanoví odklad prodeje obytné nemovitosti podle článku 148 insolvenčního zákona. Oprávněný soudní exekutor zadrží náklady na výkon rozhodnutí z obdržené částky a zbývající částku převede správci za účelem vyrovnání pohledávek věřitelů v souladu s postupem stanoveným v insolvenčním zákoně s přihlédnutím k zájmům zajištěného věřitele.

Zároveň nejsou pozastavena řízení o vymáhání pohledávek, jejichž vypořádání nesouvisí s vymáháním aktiv nebo peněz dlužníka.

Je-li insolvenční řízení proti fyzické osobě ukončeno, aniž by došlo ke zrušení závazků, řízení o vymáhání zbývající částky se obnoví.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Řízení o právní ochraně

Podle insolvenčního zákona nemá zahájení řízení o právní ochraně vliv na soudní řízení, je-li dlužníkem jedna ze stran.

Je třeba poznamenat, že na rozdíl od insolvenčního řízení nezahrnuje řízení o právní ochraně řízení o připuštění pohledávek. Judikatura však uznává, že tím, že dlužník jednostranně rozhodne o způsobilosti pohledávky, může bezdůvodně vyloučit věřitele ze seznamu osob, jejichž souhlas je vyžadován pro plán opatření v rámci řízení o právní ochraně. Zároveň nárok na vymáhání pohledávky podaný věřitelem soudu neodůvodňuje ignorování zájmů věřitele v řízení o právní ochraně. V souladu s tím judikatura rovněž uznává, že pokud jsou závazky dlužníka zohledněny v účtech dlužníka a dohlížitel řízení o právní ochraně neshledal prima facie skutečnou pohledávku, musí být pohledávka zahrnuta do plánu opatření v rámci řízení o právní ochraně jako věřitelská pohledávka, a to i v případě, že se dlužník a věřitel účastní soudního řízení.

Je třeba rovněž poznamenat, že pokud soud zjistí, že plán opatření v rámci řízení o právní ochraně obsahuje závazky, které jsou předmětem sporu o právech, a že výše závazků významně ovlivňuje proces schvalování plánu opatření, soud již v řízení o návrhu na právní ochranu nepodnikne žádné další kroky.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Rozhodnutí soudu, kterým se oznamuje insolvenční řízení proti právnické osobě, slouží jako důvod pro přerušení majetkového soudního řízení proti dlužníkovi. Po oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě mohou věřitelé podat své pohledávky správci v souladu s postupem stanoveným v insolvenčním zákoně.

Stejně tak rozhodnutí soudu, kterým se oznamuje insolvenční řízení proti právnické osobě, slouží jako důvod pro zrušení zajištění pohledávek v souladu s postupem stanoveným insolvenčním zákonem.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Rozhodnutí soudu, kterým se oznamuje insolvenční řízení proti fyzické osobě, slouží jako důvod pro přerušení soudního řízení proti dlužníkovi a zrušení zajištění pohledávek v souladu s postupem stanoveným v občanském soudním řádu. Po oznámení insolvenčního řízení proti fyzické osobě mohou věřitelé přihlásit své pohledávky správci v souladu s postupem stanoveným v insolvenčním zákoně.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Pro dosažení cíle insolvenčního řízení je důležité, aby se věřitelé aktivně účastnili řízení. Insolvenční zákon zakotvuje zásadu rovnosti věřitelů: věřitelé mají rovné příležitosti účastnit se řízení a jejich pohledávky musí být uspokojeny v souladu se závazky, které mezi nimi a dlužníkem vznikly před zahájením řízení.

Řízení o právní ochraně

Dlužník zašle plán opatření v rámci řízení o právní ochraně všem věřitelům, vyzve je k vyjádření souhlasu s plánem a stanoví lhůtu pro schválení. Věřitel je oprávněn podat dlužníkovi písemné námitky proti plánu opatření v rámci řízení o právní ochraně do pěti dnů od obdržení plánu. Považuje-li dlužník námitky za oprávněné, odpovídajícím způsobem změní plán opatření v rámci řízení o právní ochraně. Lhůtu pro provedení řízení o právní ochraně lze prodloužit se souhlasem většiny věřitelů. Věřitelé jsou oprávněni požadovat a obdržet od dohlížitele informace o postupu řízení o právní ochraně a provádění plánu a podávat stížnosti. Stejně tak může věřitel požádat soud, aby ukončil řízení o právní ochraně, pokud dlužník nedodržuje plán schválený soudem.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Věřitel může rovněž zahájit insolvenční řízení proti právnické osobě podáním návrhu k soudu. Stejně tak jsou věřitelé oprávněni přihlásit věřitelské pohledávky v souladu s postupem stanoveným v insolvenčním zákoně. Správce ověří, zda jsou pohledávky věřitelů oprávněné a zda splňují zákonné požadavky, a rozhodne o přijetí, zamítnutí nebo částečném uznání pohledávky. Věřitel může do jednoho měsíce od obdržení rozhodnutí správce podat opravný prostředek k soudu proti rozhodnutí správce nebo podat u soudu návrh na projednání sporu týkajícího se práv, která mají být posouzena, do jednoho měsíce od obdržení rozhodnutí správce. Věřitel má právo nahlížet do rejstříku pohledávek věřitelů. Počínaje osmým dnem po uplynutí lhůty pro podání věřitelských pohledávek je každý věřitel oprávněn prohlížet pohledávky všech věřitelů a jejich podpůrné doklady. Správce poskytne věřitelům informace v souladu s postupem stanoveným insolvenčním zákonem. Mají-li věřitelé námitky proti dotyčným informacím, musí je správci znát. Nejsou-li námitky zohledněny, musí správce věřiteli poskytnout odůvodněnou odpověď. Pokud věřitelé nesouhlasí s oznámeným rozhodnutím správce, jsou oprávněni napadnout jednání správce, obrátit se na soud s nárokem na náhradu škody způsobené správcem nebo navrhnout předvolání schůze věřitelů. Schůze věřitelů přijme rozhodnutí o odměně správce, navrhne odvolání správce, schválí odůvodněné výdaje v insolvenčním řízení, způsob prodeje majetku dlužníka nebo prodloužení prodejní lhůty a další opatření týkající se nemovitosti vyloučené z plánu prodeje nemovitostí. Stejně tak věřitelé, kteří představují alespoň 25 % schválené výše hlavních pohledávek ve skupině zajištěných nebo nezajištěných věřitelů, mohou požádat o provedení auditu práce správce v rámci příslušného insolvenčního řízení externím certifikovaným auditorem nebo společností certifikovaných auditorů.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Věřitelé jsou oprávněni přihlásit pohledávky v souladu s postupem stanoveným v insolvenčním zákoně. Každý věřitel může předvolat schůzi věřitelů. Do dvou měsíců ode dne, kdy bylo oznámení insolvenčního řízení proti dlužníkovi zapsáno do insolvenčního rejstříku, mohou věřitelé podat správci návrh na ukončení insolvenčního řízení proti fyzické osobě, pokud mají věřitelé přístup k informacím uvedeným v insolvenčním zákoně, informacím o omezeních při provádění insolvenčního řízení nebo řízení o vyrovnání závazků. Věřitelé jsou rovněž oprávněni předložit své námitky a návrhy týkající se plánu vyrovnání závazků vypracovaného dlužníkem.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Řízení o právní ochraně

Dlužník má i nadále kontrolu nad svou společností a sám nakládá se svým majetkem.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Po zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě ztrácí správní rada své pravomoci a aktiva a prostředky dlužníka na jeho bankovních účtech jsou spravovány a prodávány jmenovaným správcem. Správce nabývá jak práva rozdělit aktiva dlužníka, tak i práva na vrácení spravovaných aktiv, a to případně i v plánu prodeje aktiv. Stejně tak po oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě správce rozhodne o částečném nebo úplném ukončení nebo pokračování podnikatelské činnosti dlužníka.

Do dvou měsíců od oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě musí správce vypracovat plán prodeje aktiv dlužníka nebo zprávu potvrzující neexistenci aktiv. Aktiva mohou být prodána jak v dražbě, tak za bezplatnou cenu, o níž rozhodnou věřitelé na návrh správce. Aktiva dlužníka se prodají za nejvyšší možnou cenu za účelem uspokojení pohledávek věřitelů. Výnosy z prodeje aktiv se použijí k vyrovnání pohledávek věřitelů.

Pokud aktiva dlužníka nelze prodat nebo pokud náklady na jejich prodej převyšují očekávaný výnos, správce je z plánu prodeje aktiv vyloučí a okamžitě o tom uvědomí všechny věřitele a vyzve je, aby si ponechali aktiva za počáteční cenu.

Při vypracování plánu prodeje aktiv správce zváží možnost prodeje společnosti dlužníka nebo její nezávislé části. Zisk věřitelů z prodeje společnosti nebo její nezávislé části musí být vyšší, než kdyby byla aktiva dlužníka prodána odděleně.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Správce insolvenčního řízení odpovídá za prodej aktiv dlužníka v souladu s plánem prodeje aktiv. Správce zahájí prodej aktiv nejdříve dva měsíce po oznámení insolvenčního řízení proti fyzické osobě.

Dlužník je oprávněn ponechat si příjmy, které jsou nezbytné k pokrytí nepřímých nákladů insolvenčního řízení proti fyzické osobě a aktiva, která jsou naprosto nezbytná k dosažení příjmů. Občanský soudní řád rovněž stanoví aktiva, jejichž vymáhání nelze vykonat.

Podle insolvenčního zákona může dlužník ponechat nemovitost zatíženou hypotékou zajištěnému věřiteli na základě dohody s dotčeným zajištěným věřitelem.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Řízení o právní ochraně

Po oznámení řízení o právní ochraně nemohou zajištění věřitelé uplatnit svá práva na majetek dlužníka zatížený zástavou (hypotékou), která jsou zahrnuta do plánu opatření v rámci řízení o právní ochraně, dokud není řízení ukončeno.

Zajištěný věřitel může požadovat, aby byl majetek dlužníka, který je zatížen hypotékou, prodán, pokud omezení bránící zajištěnému věřiteli v prodeji majetku dlužníka zatíženého hypotékou významně poškozuje zájmy dotyčného věřitele (včetně případů, kdy existuje riziko zničení nemovitosti zatížené hypotékou nebo pokud jde o jeho hodnotu). Rozhodnutí o povolení prodeje nemovitosti zatížené hypotékou přijímá soud, v němž bylo zahájeno příslušné řízení o právní ochraně.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Zajištěný věřitel může požádat, aby byl majetek dlužníka použitý jako zajištění (hypoteční majetek) prodán dva měsíce ode dne oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě.

Aktiva vlastněná třetími stranami, která jsou kontrolována nebo držena dlužníkem, nejsou zahrnuta do aktiv dlužníka, která mohou být předmětem pohledávek věřitelů. Správce skladuje aktiva ve vlastnictví třetích stran, dokud jim není předáno. Třetí strany musí hradit náklady na skladování svých aktiv, pokud svá aktiva nepřevezmou na základě výzvy správce. Pokud byla aktiva ve vlastnictví třetích stran prodána v průběhu insolvenčního řízení, musí být hodnota těchto aktiv nahrazena třetím stranám stranou, která provedla prodej aktiv. Pokud výnos z prodeje nemovitosti zatížené hypotékou dlužníka nepokrývá pohledávky zajištěných věřitelů, získají dotčení věřitelé práva nezajištěných věřitelů na zbývající část pohledávky rozhodnutím správce.

Závazky dlužníka, které jsou splatné po datu oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě, se považují za splatné ke dni oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě. Pohledávky, které obvykle vznikají po oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě, se považují za náklady insolvenčního řízení.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Závazky dlužníka, které jsou splatné po datu oznámení insolvenčního řízení proti fyzické osobě, se považují za splatné ke dni oznámení insolvenčního řízení. Pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení proti fyzické osobě se považují za náklady insolvenčního řízení.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Řízení o právní ochraně

Dlužník je odpovědný za uvedení všech pohledávek v plánu opatření ochranného řízení se souhlasem věřitelů. Plán opatření ochranného řízení musí zahrnovat všechny věřitele. Dlužník se nemůže rozhodnout, že do plánu zahrne konkrétní věřitele, přičemž ostatní opomíjí.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Pohledávky věřitelů vůči dlužníkovi musí být předloženy správci do jednoho měsíce ode dne zápisu insolvenčního řízení proti dlužníkovi do insolvenčního rejstříku. Pokud věřitel nedodržel lhůtu pro přihlášení pohledávek uvedenou v odstavci 1 tohoto článku, může věřitel přihlásit svou pohledávku vůči dlužníkovi do šesti měsíců ode dne, kdy bylo oznámení o zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníkovi zapsáno do insolvenčního rejstříku, nejpozději však do dne, kdy byl vypracován plán vyrovnání pohledávek věřitelů v souladu s postupy stanovenými tímto zákonem. Po uplynutí této lhůty uplyne promlčecí lhůta a věřitel ztrácí postavení věřitele spolu s právem přihlásit pohledávky vůči dlužníkovi.

Správce ověří, zda jsou pohledávky věřitelů oprávněné a zda splňují zákonné požadavky. Pokud věřitelova pohledávka nesplňuje legislativní požadavky, správce neprodleně požádá věřitele, aby zjištěné nesrovnalosti odstranil, a to do 10 dnů od zaslání žádosti správce. Pokud věřitel nedostatky ve stanovené lhůtě napraví, má se za to, že pohledávka věřitele byla podána ve stanovené lhůtě. Pokud věřitel nedostatky ve stanovené lhůtě nenapraví, správce přijme rozhodnutí o zamítnutí pohledávky věřitele nebo o jejím částečném připuštění do deseti dnů od uplynutí lhůty stanovené pro řešení nesrovnalostí.

Po ověření pohledávek věřitelů přijme správce odůvodněné rozhodnutí o uznání, zamítnutí nebo částečném uznání pohledávky věřitele. Nárok, který je předmětem sporu mezi dlužníkem a věřitelem, správce částečně nebo zcela zamítne. Správce může zamítnout nebo částečně uznat věřitelovu pohledávku stanovenou soudním rozhodnutím pouze v případě, že existuje důkaz, že dlužník po vstupu soudního rozhodnutí v platnost své závazky částečně nebo zcela uhradil.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Pohledávky věřitelů vůči dlužníkovi se předkládají, ověřují a připouštějí v souladu s postupem insolvenčního řízení proti právnické osobě. Pokud věřitel nedodržel lhůtu pro přihlášení pohledávek, může věřitel přihlásit svou pohledávku vůči dlužníkovi do šesti měsíců ode dne, kdy bylo oznámení o zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníkovi zapsáno do insolvenčního rejstříku, nejpozději však do dne, kdy je sestaven konečný seznam výdajů v rámci konkursního řízení v souladu s postupy stanovenými tímto zákonem.

Pokud věřitel nepodá svou pohledávku ve výše uvedené lhůtě, promlčecí lhůta uplyne a věřitel ztrácí postavení věřitele spolu s právem přihlásit pohledávky vůči dlužníkovi jak v insolvenčním řízení proti fyzické osobě, tak později v okamžiku, kdy je dlužník zproštěn svých závazků. Promlčecí lhůta se nevztahuje na výživné, nároky vyplývající ze zakázaných činností a nároky vyplývající ze sankcí uložených v rámci správního řízení o porušení předpisů a sankcí stanovených v trestním zákoně, jakož i na náhradu způsobené škody.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Řízení o právní ochraně

Plán opatření v rámci řízení o právní ochraně může zahrnovat výhody pro osoby, které přidělují finanční prostředky na provádění plánu, v poměru k výši přidělených prostředků.

Plán opatření v rámci řízení o právní ochraně může stanovit pouze přiměřené vyrovnání nebo snížení hlavního dluhu, sankce nebo úroku v rámci skupiny věřitelů a pro každý druh věřitelské pohledávky (hlavní dluh, penále nebo úrok). Plán opatření v rámci řízení o právní ochraně může stanovit výrazně příznivější podmínky pro věřitele ve srovnání s ostatními věřiteli pouze se souhlasem dotyčného věřitele.

Řízení o právní ochraně se nevztahuje na zaměstnance, pokud k tomu nevyjádřili výslovný souhlas.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Výnosy z insolvenčního řízení proti právnické osobě se rozdělují především podle druhu pohledávky (např. zajištěné nebo nezajištěné pohledávky). Ve zvláštních případech lze zohlednit postavení věřitele (např. správce daně).

Výnosy z prodeje aktiv dlužníka použité jako zajištění se použijí k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele. Náklady na dražbu, včetně nákladů na ocenění zastavených aktiv a poplatku správce, jsou přednostně sraženy z výnosů z prodeje zastavených aktiv, přičemž zbývající částka se použije na úhradu pohledávky zajištěného věřitele. Pokud po uhrazení výše uvedených nákladů a uspokojení pohledávky zůstanou určité peněžní prostředky, připíší se k aktivům dlužníka a použijí k uspokojení pohledávek dalších věřitelů.

Zbývající finanční prostředky dlužníka slouží především k úplnému pokrytí nákladů insolvenčního řízení proti právnické osobě.

Jakmile jsou náklady uhrazeny, je pohledávka Insolvenční služby uhrazena, pokud byl garanční fond pro zaměstnanecké pohledávky použit k uspokojení pohledávek zaměstnanců dlužníka. Poté jsou vypořádány pohledávky zaměstnanců a správce daně.

Jakmile jsou pohledávky výše uvedených věřitelů uhrazeny v plné výši, zbývající finanční prostředky dlužníka jsou rozděleny tak, aby vyrovnaly jistinu pohledávek (bez úroků) ostatních nezajištěných věřitelů. V tomto kole je rovněž uhrazena nezajištěná část pohledávek zajištěných věřitelů a nevypořádaná část pohledávek zajištěných věřitelů.

Nedostačují-li peněžní prostředky dlužníka k pokrytí celé výše pohledávek věřitelů uvedených v odstavci 5 tohoto článku, musí být dotyčné pohledávky uspokojeny v poměru k částce dlužné každému věřiteli.

Peněžní prostředky dlužníka zbývající po uhrazení jistiny pohledávek nezajištěných věřitelů se použijí k vyrovnání souvisejících pohledávek nezajištěných věřitelů (v poměru k částce dlužné každému věřiteli).

Peněžní prostředky dlužníka, které zbyly po vypořádání všech výše uvedených pohledávek, jsou rozděleny mezi účastníky (akcionáře) nebo členy dlužníka v poměru k výši jejich jednotlivé investice, dlužníka (fyzické osoby), jeho dědice (dědictvím) nebo osob, které mají nárok na aktiva sdružení nebo nadace v souladu s právními předpisy nebo stanovami dotyčného sdružení nebo nadace.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

V průběhu konkurzního řízení je dlužník oprávněn ponechat si příjmy, které jsou nezbytné k pokrytí nepřímých nákladů insolvenčního řízení proti fyzické osobě a aktiv, která jsou naprosto nezbytná k dosažení příjmu.

Výživné, včetně příspěvků do Záručního fondu pro výživné, a náklady na insolvenční řízení proti fyzické osobě jsou hrazeny přednostně z prostředků dlužníka.

Výnosy z prodeje aktiv dlužníka použité jako zajištění se použijí k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.

Pohledávky nezajištěných věřitelů jsou spojeny do jedné skupiny bez pořadí. Zbývající finanční prostředky se použijí k vyrovnání pohledávek nezajištěných věřitelů v poměru k výši jistiny dlužné každému věřiteli. Peněžní prostředky dlužníka, které zbyly po uhrazení jistiny pohledávek nezajištěných věřitelů, se použijí k vyrovnání sousedních pohledávek nezajištěných věřitelů (v poměru k částce dlužné každému věřiteli).

Během řízení o vyrovnání závazků si dlužník může ponechat až dvě třetiny svých příjmů na pokrytí nákladů na údržbu a na udržení aktiv, která jsou zásadní pro dosažení jeho příjmů.

Proto s ohledem na ustanovení plánu vyrovnání závazků dlužník převede třetinu svého příjmu (avšak alespoň jednu třetinu hrubé minimální měsíční mzdy v Lotyšsku) na úhradu pohledávek věřitelů. Při přípravě plánu vyrovnání závazků dlužník zahrne hlavní částky všech pohledávek věřitelů a zajistí jejich vyrovnání v poměru k pohledávkám každého věřitele.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Řízení o právní ochraně

Řízení o právní ochraně soud ukončí, pokud:

1. většina věřitelů definovaná v insolvenčním zákoně nepodpořila plán opatření v rámci řízení o právní ochraně v souladu s postupem a časovým rámcem stanoveným v insolvenčním zákoně;
2. plán opatření v rámci řízení o právní ochraně není v souladu s ustanoveními insolvenčního zákona.

Soud ukončí řízení o právní ochraně a zahájí insolvenční řízení proti právnické osobě, pokud:

1. řízení o právní ochraně vůči dlužníkovi bylo zahájeno podruhé za rok, ale nebylo oznámeno provedení řízení o právní ochraně;
2. po obdržení návrhu věřitele, pokud dlužník neprovede plán opatření v rámci řízení o právní ochraně déle než 30 dnů a nepředloží soudu žádné změny plánu;
3. po obdržení návrhu podaného zástupcem většiny věřitelů definovaných v insolvenčním zákoně, pokud dlužník neprovedl úkony stanovené v insolvenčním zákoně nebo poskytl nepravdivé informace, pokud dlužník neprovádí plán opatření v rámci řízení o právní ochraně po dobu delší než 30 dnů a nepředložil soudu žádné změny plánu nebo dlužník nedodržuje omezení činnosti stanovená v insolvenčním zákoně.

Byl-li plán opatření řízení o právní ochraně proveden, předloží dlužník soudu návrh na ukončení řízení o právní ochraně. Naproti tomu v případě, že dlužník není schopen uhradit závazky vymezené v plánu opatření v rámci řízení o právní ochraně, předloží dlužník soudu návrh na zahájení insolvenčního řízení spolu s návrhem na ukončení řízení o právní ochraně.

Ukončení řízení o právní ochraně po provedení plánu opatření v rámci řízení o právní ochraně slouží jako důvod pro zrušení omezení činnosti uložených dlužníkovi v rámci soudního řízení a ukončení použití metody řízení.

Pokud plán opatření v rámci řízení o právní ochraně nebyl schválen většinou věřitelů v souladu s postupem a časovým rámcem stanoveným v insolvenčním zákoně a v řízení o právní ochraně, jsou omezení spojená s oznámením řízení o právní ochraně zrušena a výše penále, úroků a poplatků za opožděné platby za nevypořádané závazky se vypočítá v plné výši.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Insolvenční řízení se ukončí rozhodnutím soudu, jakmile správce provede plán prodeje aktiv dlužníka a plán vyrovnání pohledávek věřitelů. Obdobně soud insolvenční řízení ukončí, pokud správce ve své zprávě o neexistenci aktiv navrhl, aby bylo insolvenční řízení ukončeno, a věřitelé návrh schválili. V takovém případě je dlužník (právnická osoba) vymazán z příslušného veřejného rejstříku.

Insolvenční řízení je ukončeno soudním rozhodnutím, pokud byl schválen plán opatření právní ochrany a soud rozhodl o změně insolvenčního řízení proti právnické osobě na řízení o právní ochraně. V takovém případě dlužník pokračuje ve své činnosti ve svém předchozím postavení.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Insolvenční řízení proti fyzické osobě lze ukončit bez zahájení řízení o vyrovnání závazků. Soud ukončí konkursní řízení spolu s insolvenčním řízením proti fyzické osobě, pokud byla zjištěna omezení týkající se uplatňování insolvenčního řízení proti fyzické osobě vůči dlužníkovi. V takovém případě podá správce do tří měsíců od oznámení insolvenčního řízení proti fyzické osobě návrh na ukončení insolvenčního řízení. Stejně tak může soud ukončit konkursní řízení spolu s insolvenčního řízením proti fyzické osobě, pokud věřitelé nepodali žádné pohledávky. V tomto případě podá dlužník návrh na ukončení konkursního řízení do jednoho měsíce od uplynutí lhůty pro podání pohledávek věřitelů.

Je-li insolvenční řízení proti fyzické osobě ukončeno spolu s ukončením nebo ukončením konkursního řízení, skončí rovněž pravomoci a omezení správce, které dlužníkovi brání v nakládání s jeho majetkem, věřitelé získají zpět svá práva požadovat vyrovnání závazků dlužníka v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny v rámci insolvenčního řízení proti fyzické osobě, a řízení týkající se vymáhání přiznaného, ale dosud nevybraného dluhu a soudní řízení o oddlužení dlužníka.

Pokud dlužník úspěšně dokončil kroky stanovené v plánu vyrovnání závazků fyzické osoby, závazky dlužníka definované v plánu, které zůstávají po provedení plánu, se zruší a vykonávací řízení o vymáhání zrušených závazků se ukončí.

Řízení o vyrovnání závazků se nepoužije nebo se ukončí v těchto případech:

• dlužník v průběhu tří let před oznámením insolvenčního řízení proti fyzické osobě nebo v průběhu insolvenčního řízení uzavřel transakce, které vedly k jeho platební neschopnosti nebo škodám věřitelům, pokud si byl nebo měl být vědom toho, že tyto transakce mohou vést k platební neschopnosti nebo škodám věřitelům,
• dlužník vědomě poskytl nepravdivé informace o své finanční situaci a nezveřejnil svůj skutečný příjem,
• dlužník neplní své závazky v rámci konkurzního řízení nebo řízení o vyrovnání závazků, což významně brání postupu insolvenčního řízení.

Je-li řízení o vyrovnání závazků ukončeno, aniž by byl dlužník zproštěn svých závazků, jsou pohledávky věřitelů obnoveny a vypočítány v plném rozsahu a jsou rovněž obnovena dříve pozastavená soudní řízení a výkon soudních rozhodnutí.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Řízení o právní ochraně

Po ukončení řízení o právní ochraně se použijí běžná ustanovení týkající se činnosti dlužníka a práv věřitele.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Správce předloží do obchodního rejstříku návrh na výmaz dlužníka z příslušného rejstříku do pěti dnů od obdržení rozhodnutí soudu o ukončení řízení. Po výmazu z rejstříku je dlužník v likvidaci a věřitelé ztrácejí právo přihlásit pohledávky vůči dlužníkovi, protože dlužník zaniká.

Je třeba dodat, že věřitel může do jednoho roku od ukončení insolvenčního řízení přihlásit pohledávku vůči členům představenstva dlužníka v rozsahu nevypořádané částky pohledávky, pokud správce insolvenčního řízení neobdržel účetní doklady dlužníka nebo pokud se nacházel v podmínkách, které neumožnily získat jasnou představu o transakcích a finanční situaci dlužníka v průběhu tří let před oznámením insolvenčního řízení. Před ukončením insolvenčního řízení může tuto pohledávku přihlásit správce insolvenčního řízení jménem dlužníka, zatímco věřitel je oprávněn připojit se k řízení jako třetí strana.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Je-li insolvenční řízení ukončeno před ukončením řízení o vyrovnání závazků, končí rovněž práva a omezení správce, která brání dlužníkovi nakládat se svým majetkem, jak je stanoveno v insolvenčním zákoně, věřitelé získají zpět svá práva požadovat vyrovnání závazků dlužníka v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny v rámci insolvenčního řízení proti fyzické osobě, a řízení týkající se vymáhání pohledávky, která byla přiznána, ale dosud nebyla vybrána, a soudní řízení o oddlužení dlužníka.

Pokud dlužník úspěšně dokončil kroky stanovené v plánu vyrovnání závazků fyzické osoby, závazky dlužníka definované v plánu, které zůstávají po provedení plánu, se zruší a vykonávací řízení o vymáhání zrušených závazků se ukončí.

Dlužník není osvobozen od zbývajících závazků stanovených v plánu vyrovnání závazků fyzické osoby, pokud dlužník nepřijal opatření stanovená v plánu.

Následující pohledávky nezanikají v rámci řízení o vyrovnání závazků, a to ani v případě, že byl úspěšně proveden plán vyrovnání závazků:

• nároky na úhradu výživného,
• nároky vyplývající zezakázaných činností,
• zajištěná pohledávka, pokud dlužník ponechal byt použitý jako zajištění v rámci dané pohledávky, nestanoví-li dohoda mezi dlužníkem a zajištěným věřitelem jinak. Vykonávací řízení za účelem vyrovnání výše uvedených závazků se obnoví v rozsahu nevypořádané výše dluhu;
• nároky vyplývající ze sankcí uložených v rámci správních řízení pro porušení předpisů a sankcí stanovených v trestním právu, jakož i náhradu škody.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Řízení o právní ochraně

Náklady na řízení o právní ochraně zahrnují odměnu dohlížiteli v řízení o právní ochraně a výdaje vzniklé při legálním a účinném vedení řízení o právní ochraně. Náklady na řízení o právní ochraně jsou hrazeny z prostředků dlužníka.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Náklady na insolvenční řízení proti právnické osobě (jak odměny správce, tak náklady insolvenčního řízení) jsou hrazeny z prostředků dlužníka.

Pokud náklady vzniklé v průběhu insolvenčního řízení právnické osobě nemohou být hrazeny z prostředků dlužníka, mohou být na pokrytí nákladů použity finanční prostředky věřitelů nebo jiné fyzické nebo právnické osoby, pokud bylo takové dohody dosaženo v souladu se zákonem.

V případech, kdy náklady na insolvenční řízení proti právnické osobě nelze pokrýt z výše uvedených zdrojů a správce vypracuje zprávu potvrzující neexistenci aktiv dlužníka, jsou náklady řízení při plánování ukončení insolvenčního řízení proti právnické osobě hrazeny z vkladu insolvenčního řízení proti právnické osobě, který je převeden na správce za účelem pokrytí nákladů insolvenčního řízení proti právnické osobě a odměny.

Pokud byl návrh na zahájení insolvenčního řízení proti právnické osobě podán zaměstnancem dlužníka, který je osvobozen od povinnosti zaplatit zálohu v plné nebo částečné výši, jsou náklady insolvenčního řízení proti právnické osobě hrazeny z garančního fondu pro pohledávky zaměstnanců.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Přímé a nepřímé náklady se rozlišují v insolvenčním řízení proti fyzické osobě.

Přímé náklady insolvenčního řízení proti fyzické osobě zahrnují náklady spojené se zajištěním řízení:

• náklady na reklamu, dražby, otevření, vedení a zrušení platebního účtu,
• náklady na poštovní korespondenční služby,
• náklady spojené s oceněním aktiv fyzické osoby,
• náklady na notářské služby,
• náklady spojené se skladováním aktiv fyzické osoby, pokud byla převedena na správce, ověřením transakcí a pojištěním aktiv a transakcí.

Tyto náklady jsou hrazeny z výnosů z prodeje aktiv fyzické osoby, avšak pokud aktiva neexistují nebo nepostačují k pokrytí přímých nákladů, může správce požadovat, aby náklady hradil dlužník. Je však třeba zdůraznit, že dlužník si může ponechat dvě třetiny svých příjmů a může být nucen převést nejvýše třetinu na pokrytí přímých nákladů.

Nepřímé náklady na insolvenční řízení proti fyzické osobě, jako jsou běžné platby daní nebo poplatků, běžné výživné, nájemné a platby za služby, jsou hrazeny z příjmů fyzické osoby (dvě třetiny příjmu, který si dlužník může ponechat).

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Řízení o právní ochraně

Dohlížitel není oprávněn napadnout transakce provedené před zahájením řízení o právní ochraně. Po zahájení řízení o právní ochraně jsou úkony dlužníka omezeny: nesmějí uzavírat žádné transakce nebo vykonávat činnosti, které by mohly zhoršit jejich finanční situaci nebo poškodit zájmy věřitelů jako celku.

Insolvenční řízení proti právnické osobě

Správce musí posoudit transakce dlužníka a přihlásit u soudu nárok na prohlášení příslušné transakce za neplatnou bez ohledu na její druh, pokud byla transakce provedena:

1. po datu oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě nebo čtyři měsíce přede dnem oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě a vedlo k náhradě škody dlužníkovi, bez ohledu na to, zda osoba, s níž nebo v jejíž prospěch byla transakce uskutečněna, byla o škodě vzniklé věřitelům informována;
2. tři roky přede dnem oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě, což mělo za následek náhradu škody dlužníkovi, a osoba, s níž nebo v jejíž prospěch byla transakce uskutečněna, byla nebo měla vědět o škodě způsobené věřitelům.

Pokud byla transakce, která způsobila dlužníkovi škodu, provedena se stranami, které mají na dlužníkovi zájem, nebo ve prospěch těchto stran, má se za to, že o způsobené škodě věděly, pokud neprokáží opak.

Zajištěný věřitel může požádat, aby transakce provedená správcem byla prohlášena za neplatnou, pokud se daná transakce týká aktiv zastavených jako zajištění na základě pohledávky a pokud jsou ohroženy zájmy zajištěného věřitele.

Insolvenční správce musí posoudit a přihlásit u soudu nárok na vrácení aktiv nebo jejich části darované dlužníkem, pokud k transakci došlo v průběhu tří let přede dnem vyhlášení insolvenčního řízení nebo po tomto datu, pokud nerovnost závazků stran naznačuje, že k darování skutečně došlo. Proti daru lze podat odvolání a požádat o jeho vrácení pouze v případě, že byl protiprávní nebo nebyl použito v souladu se zamýšleným účelem.

Peněžní částky, které dlužník zaplatil na pokrytí dluhů v průběhu šesti měsíců před oznámením insolvenčního řízení proti právnické osobě a po datu oznámení (s výjimkou částek zaplacených správcem v průběhu insolvenčního řízení proti právnické osobě), se vrátí, pokud byl zjištěn jeden z těchto faktorů:

1. platba byla provedena před okamžikem splatnosti závazků, pokud ostatní závazky, u nichž se platby staly splatnými, nebyly uhrazeny a práva a povinnosti stran uvedené v odstavci 3 tohoto článku mohou být obnoveny;
2. dluh byl vyplacen osobám s podílem v podniku dlužníka, zatímco ostatní závazky, které byly splatné před datem splatnosti závazků vůči zúčastněným osobám, nebyly uhrazeny. Toto ustanovení se rovněž vztahuje na dluhy vybírané soudními úředníky, čímž se zadržují náklady na výkon rozhodnutí.

Věřitel splatí částku zaplacenou dlužníkem během tří měsíců přede dnem oznámení insolvenčního řízení proti právnické osobě, aby se vyhnul ohlášení insolvenčního řízení dlužníka na základě návrhu podaného věřitelem, který tuto částku obdržel.

Jsou-li částky vyplacené na pokrytí dluhu splaceny v případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, obnoví se závazky stran (včetně navýšení závazků) a příslušná práva, která platila před uhrazením dluhu.

Správce je dále povinen přihlásit u soudu pohledávku, kterou se domáhá, aby dohoda o zástavním právu byla prohlášena za neplatnou, pokud bylo zástavní právo stanoveno po zápisu oznámení o insolvenčním řízení proti dlužníkovi do insolvenčního rejstříku.

Insolvenční řízení proti fyzické osobě

Transakce uzavřené dlužníkem mohou být napadeny v souladu s insolvenčním řízením proti právnické osobě, pokud se v průběhu insolvenčního řízení zjistí, že:

• dlužník v průběhu tří let před oznámením insolvenčního řízení proti fyzické osobě nebo v průběhu insolvenčního řízení uzavřel transakce, které vedly k jeho platební neschopnosti nebo škodám věřitelům, pokud si byl nebo měl být vědom toho, že tyto transakce mohou vést k platební neschopnosti nebo škodám věřitelům,
• dlužník vědomě poskytl nepravdivé informace o své finanční situaci a nezveřejnil svůj skutečný příjem,
• dlužník neplní své závazky v rámci konkursního řízení nebo řízení o vyrovnání závazků, což významně brání postupu insolvenčního řízení.

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení lze zahájit proti právnickým i fyzickým osobám.

Právnické osoby podléhají konkurznímu řízení, mimosoudnímu konkurznímu řízení a řízení o restrukturalizaci.

Konkurzní řízení nebo mimosoudní konkurzní řízení lze zahájit proti jakýmkoli právním subjektům s výjimkou rozpočtových orgánů, politických stran, odborů a náboženských obcí a sdružení.

Po zahájení konkurzního řízení nebo mimosoudního konkurzního řízení je majetek právního subjektu prodán a výtěžek je použit k uspokojení pohledávek věřitelů, přičemž samotný právní subjekt je z důvodu úpadku zrušen.

Řízení o restrukturalizaci lze zahájit proti jakýmkoli právním subjektům s výjimkou rozpočtových orgánů, politických stran, odborů, náboženských obcí a sdružení, úvěrových institucí, platebních orgánů, institucí elektronických peněz, pojišťoven a zajišťoven, správcovských společností, investičních podniků a makléřů obchodujících s veřejnými cennými papíry. Řízení o restrukturalizaci má právním subjektům, které se dostaly do finančních potíží, umožnit obnovit solventnost, zachovat a rozvíjet činnost, splatit dluhy a vyhnout se úpadku, a zároveň pokračovat ve své obchodní činnosti. Za tímto účelem jsou závazky právního subjektu, jehož se restrukturalizace týká, rozloženy na čtyřleté období, a to na základě plánu restrukturalizace, který musí schválit členové i věřitelé právního subjektu. Lhůtu pro provedení plánu lze prodloužit o rok. Mimosoudní řízení o restrukturalizaci není možné.

Konkurzní řízení může zahájit jedna fyzická osoba vůči druhé, včetně zemědělců a osob samostatně výdělečně činných. Mimosoudní konkurzní řízení není v případě fyzické osoby možné.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Konkurzní řízení lze proti právnické osobě zahájit tehdy, rozhodne-li soud o existenci nejméně jedné z těchto okolností:

• společnost je v platební neschopnosti,
• společnost je v prodlení s platbami ohledně zaměstnanců v rámci pracovněprávních vztahů,
• společnost není nebo nebude schopna dostát svým závazkům.

Platební neschopností společnosti se rozumí situace, kdy společnost není schopna dostát svým závazkům (nesplácí dluhy, neodvádí předem zaplacenou práci atd.) a závazky společnosti (dluhy, neprovedená práce atd.) po lhůtě splatnosti překročily polovinu účetní hodnoty jejího majetku.

V případě právního subjektu je mimosoudní konkurzní řízení možné rovněž tehdy, není-li proti společnosti vedeno soudní řízení týkající se majetkových nároků ani neprobíhá exekuce na základě exekučních titulů vydaných soudy či jinými orgány. V mimosoudním konkurzním řízení rozhoduje o záležitostech spadajících do pravomoci soudu schůze věřitelů společnosti.

Řízení o restrukturalizaci lze zahájit proti právnické osobě, která:

• neukončila svou činnost,
• není v úpadku nebo již nevyhlásila úpadek,
• byla založena nejméně tři roky před podáním návrhu na restrukturalizaci soudu,
• pokud uplynulo nejméně pět let od:

a) vynesení soudního rozhodnutí o ukončení restrukturalizace;

b) vydání soudního příkazu k ukončení restrukturalizace, neboť všichni věřitelé své nároky stáhli nebo společnost, jíž se restrukturalizace týká, splnila požadavky všech věřitelů před lhůtou stanovenou v plánu restrukturalizace.

Konkurzní řízení může být zahájeno s ohledem na fyzickou osobu v platební neschopnosti, která jednala v dobré víře. U fyzické osoby lze platební neschopnost prohlásit tehdy, není-li schopna plnit své závazky po lhůtě splatnosti, jež převyšují 25 minimálních měsíčních mezd stanovených litevskou vládou.

Dobrá víra na straně fyzické osoby se určí po posouzení toho, zda dotyčná osoba poskytla úplné a přesné informace a zda se dostala do platební neschopnosti, ačkoliv jednala v dobré víře, tj. zda jednání fyzické osoby v posledních třech letech splňovalo kritéria náležité péče a zda dotyčná osoba neumožnila vědomě hromadění nesplacených dluhů.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Konkurzní (majetkovou) podstatu společnosti tvoří veškerá aktiva společnosti v úpadku nebo restrukturalizované společnosti bez ohledu na jejich povahu (movitý nebo nemovitý majetek, hmotná či nehmotná aktiva, vlastnická práva atd.) nebo umístění. Do majetkové podstaty spadají rovněž aktiva nebo příjmy, jež společnost nabyla během konkurzu nebo restrukturalizace, a jsou použity k uspokojení pohledávek věřitelů. V případě konkurzu stanoví pořadí pohledávek věřitelů zákon, zatímco v případě restrukturalizace je pořadí uvedeno v plánu restrukturalizace. V rámci konkurzního řízení je celá konkurzní podstata zpeněžena a získaný výtěžek se použije k uhrazení nákladů na konkurzní správu a k uspokojení pohledávek věřitelů. V případě restrukturalizace jsou naopak zpeněžena pouze aktiva uvedená v plánu restrukturalizace.

Na příjmy z obchodní činnosti podniku v konkurzu se vztahuje zvláštní postup: tyto příjmy jsou použity k uhrazení příslušných provozních nákladů. Veškeré platby související s obchodní činností jsou zpracovány prostřednictvím zvláštního účtu určeného pro podnikání (podnikatelský účet společnosti), který nelze použít k platbám pro ostatní věřitele.

V případě fyzické osoby v konkurzu se započítává veškerý její majetek bez ohledu na jeho povahu (movitý/nemovitý majetek, hmotná/nehmotná aktiva, vlastnická práva atd.) nebo umístění. Z účetnictví je vyloučena pouze hotovost v držení fyzické osoby, která nepřesahuje jednu minimální měsíční mzdu. Pohledávky věřitelů jsou uspokojeny z výtěžku z prodeje veškerého majetku dotyčné osoby (s níže uvedenými výjimkami).

V rámci konkurzního řízení v případě fyzických osob má fyzická osoba v úpadku právo použít určitou část svého příjmu k uspokojení svých základních potřeb. Tuto částku stanoví soud po zahájení konkurzního řízení s přihlédnutím k potřebám fyzické osoby a osob, které jsou na ni závislé; jakmile soud schválil plán obnovení solventnosti fyzické osoby, je v tomto plánu stanovena také částka, kterou má fyzická osoba k dispozici.

Zvláštní status je přiznán i jedinému obydlí fyzické osoby, které je nezbytné k uspokojení základních potřeb dotyčné fyzické osoby a/nebo osob na ni závislých, jakož i předmětům, jež jsou zapotřebí pro výkon samostatné výdělečné činnosti a/nebo zemědělské činnosti ze strany této fyzické osoby. Fyzická osoba v konkurzu si může rovněž ponechat právo k dotyčnému majetku, třebaže je zatížen hypotékou, pokud se tak dohodla se hypotečním věřitelem a pokud ponechání tohoto práva neporušuje práva ostatních věřitelů.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

V rámci konkurzního řízení týkajícího se společnosti přebírá její řízení ustanovený konkurzní správce, který nakládá s konkurzní podstatou společnosti, organizuje prodej majetku a zajišťuje vypořádání s věřiteli s využitím výtěžku z prodeje a činí kroky nezbytné k likvidaci společnosti. Konkurzní správce společnosti vykonává tyto klíčové funkce:

• zastupuje společnost a hájí její zájmy i zájmy všech jejích věřitelů,
• přebírá řízení společnosti v úpadku a správu konkurzní podstaty,
• ukončuje smlouvy uzavřené společností, které již nebudou plněny (včetně smluv se členy řídicích orgánů a zaměstnanci),
• požádá o finanční prostředky ze záručního fondu za účelem vyrovnání s věřiteli/zaměstnanci,
• v případě potřeby uzavírá dočasné pracovní smlouvy nebo smlouvy o poskytování služeb, jež jsou nezbytné pro účely konkurzního řízení,
• ověřuje přihlášené pohledávky věřitelů a předkládá jejich seznam ke schválení soudu,
• dohlíží na obchodní činnost společnosti v úpadku,
• ověřuje transakce, které společnost uzavřela během tříletého období před zahájením konkurzního řízení,
• napadne transakce společnosti u soudu, jsou-li v rozporu s provozními cíli společnosti a mohly-li přispět k neschopnosti společnosti vyplatit věřitele,
• je-li to odůvodněné, požádá soud, aby úpadek prohlásil za úmyslný,
• svolává schůze věřitelů,
• vypracovává zprávy o činnosti a předkládá je schůzi věřitelů,
• sestavuje a předkládá roční a mezitímní účetní závěrky společnosti,
• provádí rozhodnutí soudu a schůze věřitelů,
• poskytuje informace o konkurzním řízení,
• organizuje prodej majetku společnosti v úpadku,
• používá finanční prostředky získané v průběhu konkurzního řízení k vyrovnání s věřiteli,
• provádí opatření nezbytná k likvidaci společnosti a zrušení její registrace.

V případě restrukturalizace společnosti jedná ustanovený správce restrukturalizace jako odborný poradce a nezávislá osoba kontrolující postup restrukturalizace. Správce restrukturalizace vykonává tyto klíčové funkce:

• přispívá k vyhotovení a posouzení plánu restrukturalizace společnosti a přijímá opatření k zajištění toho, aby byl plán restrukturalizace vypracován, předložen ke schválení a proveden ve lhůtách stanovených soudem,
• připravuje písemný závěr ohledně proveditelnosti navrhovaného plánu restrukturalizace,
• dohlíží na činnost řídicích orgánů společnosti, jíž se restrukturalizace týká, pokud souvisí s prováděním plánu restrukturalizace, informuje členy řídicích orgánů společnosti o zjištěných nedostatcích v jejich činnosti a stanoví lhůtu pro odstranění těchto nedostatků a podává soudu návrh na zrušení řídicích orgánů společnosti,
• svolává schůze společníků, vlastníků, zástupců subjektu vykonávajícího práva a povinnosti vlastníka státního nebo obecního podniku a účastní se těchto schůzí bez hlasovacích práv,
• poskytuje informace týkající se řízení o restrukturalizaci a informuje soud o pokroku při provádění plánu restrukturalizace.

Správce restrukturalizace spolu s řídicími orgány společnosti, jíž se restrukturalizace týká, odpovídá za provedení soudem schváleného plánu restrukturalizace.

V případě konkurzního řízení proti fyzické osobě nakládá ustanovený konkurzní správce s majetkem této osoby, organizuje jeho prodej a výtěžek použije k vyrovnání s věřiteli. Konkurzní správce fyzické osoby vykonává tyto klíčové funkce:

• nakládá s majetkem fyzické osoby a finančními prostředky na vkladovém účtu,
• zúčtovává veškeré finanční prostředky, které fyzická osoba obdrží, a jejich použití,
• organizuje prodej majetku fyzické osoby a zajišťuje vyrovnání s věřiteli,
• svolává schůze věřitelů, jichž se účastní bez hlasovacích práv,
• poskytuje informace o konkurzním řízení u fyzické osoby a předkládá zprávu o provádění plánu obnovení solventnosti,
• iniciuje změny plánu obnovení solventnosti,
• zastupuje fyzickou osobu v řízení o navrácení majetku jménem fyzické osoby v úpadku a přijímá opatření k vymáhání dluhů od dlužníků,
• hájí práva a oprávněné zájmy fyzické osoby a všech věřitelů,
• posuzuje účelnost samostatné výdělečné činnosti a/nebo zemědělské činnosti fyzické osoby.

Fyzická osoba v úpadku musí všemožně usilovat o uspokojení pohledávek věřitelů. Za tímto účelem musí fyzická osoba v úpadku pokud možno mít zaměstnání nebo vykonávat jiné činnosti vytvářející příjmy, aktivně hledat zaměstnání nebo usilovat o lépe placené pracovní místo, přidělit příjmy na uspokojení pohledávek věřitelů a navrhnout a po schválení soudem provést plán obnovení solventnosti a spolupracovat s ustanoveným konkurzním správcem.

V průběhu konkurzního řízení má fyzická osoba v úpadku právo obdržet od konkurzního správce informace, účastnit se schůzí věřitelů a napadnout protiprávní rozhodnutí těchto schůzí, požádat o nahrazení konkurzního správce a požadovat náhradu škody v případě, že správce neplní řádně své povinnosti.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

V případě úpadku právnických i fyzických osob je započítání pohledávek mezi osobou v úpadku a věřiteli zakázáno od vynesení soudního rozhodnutí o zahájení konkurzního řízení, s výjimkou započtení, jež je přípustné podle ustanovení daňových předpisů, která se týkají započtení v případě přeplatku daně (rozdíl v dani).

Ode dne zahájení řízení o restrukturalizaci společnosti na základě soudního rozhodnutí do dne vydání soudního rozhodnutí, kterým se schvaluje plán restrukturalizace, je započítání pohledávek společnosti oproti pohledávkám věřitelů pozastaveno. Toto započtení je následně možné v souladu se soudem schváleným plánem restrukturalizace.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

V případě úpadku společnosti informuje ustanovený konkurzní správce do 30 dnů ode dne vstupu soudního rozhodnutí o zahájení konkurzního řízení v platnost dotčené osoby o tom, že stávající smlouvy společnosti (s výjimkou pracovních smluv a smluv zakládajících právo společnosti v úpadku uplatnit pohledávku) nebudou splněny a měly by se považovat za neplatné.

Vstupem soudního rozhodnutí o zahájení konkurzního řízení v platnost ztrácejí řídicí orgány společnosti své pravomoci a správce společnosti prostřednictvím písemné výpovědi s patnáctidenní výpovědní lhůtou ukončí pracovní nebo občanskoprávní smlouvy se členy dozorčí rady a představenstva společnosti.

Konkurzní správce vyrozumí ostatní zaměstnance o chystaném ukončení jejich pracovních smluv do tří pracovních dnů od vstupu soudního rozhodnutí o zahájení konkurzního řízení vůči společnosti v platnost a ukončí pracovní smlouvy se zaměstnanci do patnácti pracovních dnů od zmíněného oznámení. S propuštěnými zaměstnanci, kteří jsou zapotřebí k provedení konkurzního řízení, jsou uzavřeny pracovní smlouvy na dobu určitou. Potřebný počet těchto zaměstnanců na jednotlivých pozicích stanoví schůze věřitelů.

Restrukturalizace společnosti nemá dopad na stávající dohody právního subjektu. Všechny podepsané smlouvy jsou posouzeny z hlediska účelnosti a v plánu restrukturalizace je stanoveno ukončení nerentabilních smluv. Tyto smlouvy jsou ukončeny v souladu s obecným postupem, jelikož zákon neobsahuje zvláštní ustanovení o ukončení smluv během řízení o restrukturalizaci.

V případě konkurzního řízení týkajícího se fyzické osoby jsou v plánu obnovení solventnosti určeny smlouvy, které mají být ukončeny, i smlouvy, jež mají zůstat v platnosti. Jakmile soud schválí plán obnovení solventnosti, musí fyzická osoba v úpadku informovat dotčené osoby o smlouvách, které mají být podle plánu obnovení solventnosti ukončeny.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

V případě úpadku společnosti nebo fyzické osoby musí být pohledávky jednotlivých věřitelů postoupeny ustanovenému konkurznímu správci. Následně pohledávky schválí soud, přičemž se případné spory ohledně skutkového základu nebo výše konkrétní pohledávky řeší v rámci konkurzního řízení.

V případě řízení o restrukturalizaci společnosti jsou pohledávky z doby před zahájením řízení o restrukturalizaci přihlášeny u ustanoveného správce restrukturalizace ve lhůtě stanovené soudem. Následně pohledávky schválí soud, přičemž se případné spory ohledně skutkového základu nebo výše konkrétní pohledávky řeší v rámci řízení o restrukturalizaci. Pohledávky jednotlivých věřitelů, které vzniknou po zahájení řízení o restrukturalizaci, jsou předloženy a příslušné spory jsou vyřešeny v souladu s obecným postupem.

Po zahájení konkurzního řízení nebo řízení o restrukturalizaci musí soudní vykonavatel pozastavit exekuce a řízení o výkonu rozhodnutí a předložit exekuční tituly soudu, který příslušné konkurzní řízení nebo řízení o restrukturalizaci zahájil.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Vyjde-li před vydáním soudního rozhodnutí o projednání věci, v jejímž rámci byly vůči žalovanému předloženy nároky vyplývající z vlastnických vztahů, najevo, že proti žalovanému bylo zahájeno konkurzní řízení, je řízení týkající se nároků vůči žalovanému, které vyplývají z vlastnických vztahů, pozastaveno a postoupeno soudu, u něhož bylo zahájeno konkurzní řízení.

V ostatních případech, tj. a) pokud v okamžiku, kdy se zjistí, že proti žalovanému bylo zahájeno konkurzní řízení, již bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, nebo b) pokud je vůči žalovanému zahájeno řízení o restrukturalizaci, nezakládá zahájení řízení o restrukturalizaci vůči žalovanému důvod pro postoupení věci soudu, u něhož bylo zahájeno příslušné konkurzní řízení nebo řízení o restrukturalizaci.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

V rámci konkurzního řízení týkajícího se společnosti mají věřitelé tato klíčová práva:

• podat soudu návrh na konkurzní řízení vedené proti společnosti v platební neschopnosti,
• rozhodnout o zahájení mimosoudního konkurzního řízení,
• přihlásit své pohledávky u ustanoveného konkurzního správce společnosti ve lhůtě stanovené soudem,
• účastnit se schůzí věřitelů a hlasovat o:
  • schválení zpráv o činnosti předložených správcem,
  • schválení a úpravě odhadu nákladů na správu,
  • schválení prodejní ceny majetku společnosti,
  • schválení roční účetní závěrky vyhotovené v průběhu konkurzního řízení týkajícího se společnosti,
  • obchodních činnostech společnosti (pokračování, obnovení, omezení nebo ukončení, schválení odhadu nákladů atd.),
  • počtu zaměstnanců a jejich pracovních pozicích během konkurzního řízení týkajícího se společnosti,
  • odměně správce,
  • ujednáních s věřiteli,
  • návrhu na odvolání správce,
  • jiných záležitostech,
• v souladu s postupem stanoveným schůzí věřitelů obdržet od konkurzního správce informace o pokroku v konkurzním řízení týkajícím se společnosti,
• napadnout transakce uzavřené společností (věřitelská odpůrčí žaloba),
• vyzvat soud, aby úpadek prohlásil za úmyslný,
• napadnout rozhodnutí přijatá schůzí věřitelů,
• vyzvat soud, aby konkurzního správce odvolal,
• uspokojit své pohledávky z majetku a příjmů společnosti v úpadku.

V rámci konkurzního řízení týkajícího se fyzické osoby mají věřitelé tato klíčová práva:

• ve lhůtě stanovené soudem přihlásit u konkurzního správce pohledávky, které vznikly před zahájením konkurzního řízení týkajícího se fyzické osoby,
• požádat o uspokojení pohledávek podle postupu stanoveného v plánu,
• účastnit se schůzí věřitelů (po přijetí plánu obnovení solventnosti fyzické osoby v úpadku musí být schůze věřitelů svolávána nejméně každých šest měsíců) a hlasovat o:
  • stížnostech věřitelů na úkony konkurzního správce,
  • požadavku, aby konkurzní správce předložil zprávy o činnosti,
  • schválení a úpravě odhadu nákladů na konkurzní správu,
  • schválení prodejní ceny majetku dlužníka,
  • samostatné výdělečné činnosti a/nebo zemědělské činnosti fyzické osoby (zachování, zahájení, obnovení, omezení, ukončení atd.),
  • návrzích na aktualizaci plánu obnovení solventnosti,
  • návrhu na odvolání konkurzního správce,
  • jiných záležitostech,
• v souladu s postupem stanoveným schůzí věřitelů obdržet od konkurzního správce informace o pokroku v konkurzním řízení,
• poskytovat pomoc při plnění dluhových závazků,
• předkládat návrhy ohledně plánu obnovení solventnosti,
• obrátit se na schůzi věřitelů v souvislosti s činností nebo nahrazením konkurzního správce nebo navrhnout na funkci konkurzního správce jiného kandidáta,
• podat opravný prostředek proti rozhodnutím schůze věřitelů do čtrnácti dnů ode dne, kdy se o nich dověděli nebo měli dovědět,
• požádat soud o ukončení konkurzního řízení týkajícího se fyzické osoby,
• vyzvat soud, aby konkurzního správce odvolal,
• uspokojit své pohledávky z majetku a příjmů fyzické osoby v úpadku.

V rámci řízení o restrukturalizaci společnosti mají věřitelé tato klíčová práva:

• přihlásit u ustanoveného konkurzního správce pohledávky, které vůči dlužníkovi vznikly před zahájením řízení o restrukturalizaci,
• účastnit se schůzí věřitelů a hlasovat o:
  • schválení plánu restrukturalizace,
  • odvolání správce restrukturalizace a navržení jiného kandidáta na funkci správce restrukturalizace,
  • návrhu na omezení pravomoci řídicích orgánů společnosti,
  • návrhu na ukončení řízení o restrukturalizaci společnosti v případě neplnění nebo nepřiměřeného provádění plánu restrukturalizace,
  • požádat o prodloužení lhůty pro provedení plánu restrukturalizace,
  • jiných záležitostech,
• obdržet od řídicího orgánu společnosti a správce restrukturalizace informace o restrukturalizaci společnosti s výjimkou informací představujících obchodní/průmyslové tajemství,
• poskytovat pomoc při plnění dluhových závazků,
• předkládat správci restrukturalizace nebo řídicímu orgánu společnosti návrhy týkající se plánu restrukturalizace,
• obrátit se na schůzi věřitelů v souvislosti s činností nebo nahrazením správce restrukturalizace,
• podat opravný prostředek proti rozhodnutím schůze věřitelů / věřitelského výboru do čtrnácti dnů ode dne, kdy se o nich dověděli nebo měli dovědět,
• uspokojovat pohledávky během období restrukturalizace.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Je-li společnost v úpadku, ztrácejí poté, co soudní rozhodnutí o zahájení konkurzního řízení vůči společnosti nabylo účinnosti, její řídicí orgány své pravomoci, přičemž majetek společnosti v úpadku spravuje a užívá ustanovený konkurzní správce, který nakládá rovněž s finančními prostředky společnosti na bankovních účtech. Správce organizuje prodej majetku společnosti v úpadku a majetek prodá nebo jej převede na věřitele. Na prodej jednotlivých druhů majetku se vztahují různé postupy. Například nemovitosti nebo majetek zatížený hypotékou, jakož i aktiva s hodnotou přesahující 250 základních sociálních dávek se prodávají ve veřejné dražbě, zatímco zboží podléhající rychlé zkáze se prodává za cenu, kterou stanoví správce na základě tržních cen. Postup a cena při prodeji ostatního majetku jsou stanoveny schůzí věřitelů společnosti v úpadku. Na prodej aktiv určitého druhu (jako jsou cenné papíry a radioaktivní materiál) se mimoto vztahují další právní požadavky.

V případě restrukturalizace společnosti dohlížejí řídicí orgány společnosti i nadále na její činnost a disponují s jejími aktivy, musí však dodržovat schválený plán restrukturalizace. V průběhu restrukturalizace dohlíží na činnost řídicích orgánů společnosti soudcem ustanovený správce restrukturalizace. V období od zahájení řízení o restrukturalizaci do schválení plánu restrukturalizace (tj. během přípravy plánu restrukturalizace) je zakázáno bez souhlasu soudu prodat, převést vlastnictví nebo poskytnout k bezplatnému užívání společnost nebo její část, její dlouhodobá aktiva, nemovitosti klasifikované jako krátkodobá aktiva nebo vlastnická práva, přičemž během restrukturalizace společnosti není přípustné poskytovat záruky nebo jistoty či jinak zajistit plnění závazků jiných stran.

Fyzická osoba v úpadku nesmí disponovat s majetkem, který vlastní. S majetkem fyzické osoby v úpadku nakládá konkurzní správce podle soudem schváleného plánu obnovení solventnosti fyzické osoby. Fyzická osoba v úpadku může používat pouze měsíční částku určenou k uspokojení jejích základních potřeb a finanční prostředky nezbytné k zachování činnosti. Částku potřebnou k uspokojování základních potřeb v období od zahájení konkurzního řízení do schválení plánu obnovení solventnosti stanoví soud; po schválení plánu obnovení solventnosti je tato částka uvedena v plánu.

V průběhu konkurzního řízení u fyzické osoby organizuje prodej majetku, který je nezbytný k uspokojení pohledávek věřitelů, konkurzní správce podle pořadí a ve lhůtách stanovených v plánu obnovení solventnosti. Počáteční prodejní cenu majetku schvaluje schůze věřitelů, a to s ohledem na prodejní cenu majetku stanovenou v plánu obnovení solventnosti a tržní cenu prodávaného majetku. Majetek může být prodán za cenu nižší, než je stanoveno v plánu obnovení solventnosti, pouze se souhlasem fyzické osoby v úpadku.

Nemovitosti a majetek zatížený hypotékou se prodávají ve veřejné dražbě (s výjimkou majetku, který byl původně oceněn nižší cenou, než je náhrada za uspořádání veřejné dražby). Cenu aktiv, jež nebylo možno prodat ve dvou veřejných dražbách, jakož i prodejní cenu a postup u ostatních aktiv stanoví schůze věřitelů. Neprodaná aktiva mohou být na žádost předána věřitelům, a to se souhlasem schůze věřitelů.

Pokud ve společné domácnosti s fyzickou osobou žijí nezletilé děti (osvojené děti) a/nebo osoby svěřené do poručnictví/péče, lze jediné bydlení (bez ohledu na to, zda je zatížené hypotékou, či nikoli) prodat na základě soudního rozhodnutí nejdříve šest měsíců od schválení plánu. V této lhůtě si musí fyzická osoba najít nové bydlení za účelem koupě nebo pronájmu. Fyzická osoba se může s hypotečním věřitelem dohodnout na tom, že si v průběhu konkurzního řízení ponechá právo k majetku zatíženému hypotékou (obvykle obydlí). Tento majetek nelze prodat.

Na postup prodeje určitých druhů aktiv (jako jsou cenné papíry a radioaktivní materiál) se mohou vztahovat další právní požadavky.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Po zahájení konkurzního řízení vůči společnosti jsou její obchodní činnosti zpravidla ukončeny, a v souvislosti s nimi proto nemohou vzniknout nové pohledávky vůči společnosti. Pokračuje-li společnost v činnosti po zahájení konkurzního řízení (to je možné v případě, sníží-li tato činnost ztráty), jsou z toho plynoucí pohledávky uhrazeny z příjmů vytvořených předmětnou činností. Pohledávky, jež nebylo možno uhradit z těchto příjmů, představují pohledávky třetí v pořadí, jež jsou uspokojeny v souladu s obecným postupem (viz také odpověď na otázku č. 13).

Pohledávky, které se objeví po zahájení restrukturalizace společnosti, jsou uspokojeny v souladu s obecným postupem, jelikož právní předpisy neobsahují v tomto ohledu žádná zvláštní ustanovení.

Po zahájení konkurzního řízení u fyzické osoby soud uzná a schválí pohledávky věřitelů v souvislosti se samostatnou výdělečnou činností a/nebo zemědělskou činností, jakož i dluhové závazky přijaté fyzickou osobou v úpadku při výkonu těchto činností a/nebo provádění konkurzního řízení. Jakmile byly tyto pohledávky schváleny, je plán obnovení solventnosti fyzické osoby aktualizován. Ostatní pohledávky předložené po zahájení konkurzního řízení vůči fyzické osobě jsou uspokojeny v souladu s obecným postupem, jelikož právní předpisy neobsahují v tomto ohledu žádná zvláštní ustanovení.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

V případě úpadku společností i fyzických osob a v případě restrukturalizace společnosti stanoví soud, který konkurzní řízení nebo řízení o restrukturalizaci zahájil, lhůtu, během níž mohou věřitelé přihlašovat své pohledávky u ustanoveného konkurzního správce nebo správce restrukturalizace a předkládat příslušné důkazy k doložení těchto pohledávek. V případě úpadku nebo restrukturalizace společnosti je stanovena maximální lhůta v délce 45 dnů a v případě úpadku fyzické osoby je stanovena lhůta v délce nejméně 15 dnů, nejvýše však 30 dnů. Ustanovený správce ověří přihlášené pohledávky, a pokud neexistuje žádný spor ohledně jejich existence či výše, předloží je soudu ke schválení. Popření pohledávek nebo jejich částí ze strany správce řeší soud. Proti soudnímu rozhodnutí o schválení pohledávky věřitele lze podat opravný prostředek. Jsou-li pohledávky předloženy po lhůtě pro jejich přihlášení stanovené soudem, lze tuto lhůtu prodloužit, jsou-li důvody jejího zmeškání uznány jako právoplatné.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Pohledávky věřitelů zajištěné zástavou nebo hypotékou jsou vypořádány nejprve z finančních prostředků získaných při prodeji zastaveného majetku dlužníka nebo převodem zastaveného majetku na věřitele. Pokud hodnota majetku zatíženého hypotékou nepostačuje k uhrazení pohledávky hypotečního věřitele, je zbývající neuspokojená část pohledávky v případě úpadku společností pohledávkou třetího pořadí a při restrukturalizaci či úpadku fyzické osoby pohledávkou druhého pořadí. V případě úpadku fyzické osoby může být uzavřena dohoda ohledně toho, že majetek zatížený hypotékou nebude prodán. V tomto případě jsou v plánu obnovení solventnosti stanoveny měsíční platby pro hypotečního věřitele.

Je-li při prodeji majetku zatíženého hypotékou získáno více finančních prostředků, než je nezbytné k vyrovnání s hypotečním věřitelem, je zbývající část finančních prostředků určena k vyplacení pohledávek ostatních věřitelů.

Pohledávky ostatních věřitelů jsou uspokojeny podle pořadí pohledávek a jednotlivých fází.

V případě úpadku společnosti jsou pohledávky věřitelů uspokojeny ve dvou fázích. V první fázi jsou pohledávky věřitelů uspokojeny bez úroků a penále za prodlení; úroky a penále se hradí ve druhé fázi. V každé fázi jsou pohledávky věřitelů s nižším pořadím uspokojeny poté, co byly v příslušné fázi v plné výši uspokojeny pohledávky věřitelů s vyšším pořadím. Nepostačuje-li majetek k uspokojení pohledávek daného pořadí v plné výši v rámci jedné fáze, jsou tyto pohledávky uspokojeny úměrně k částce dlužné každému věřiteli.

Pohledávkami prvního pořadí jsou pohledávky zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru; pohledávky v souvislosti s náhradou škody v důsledku tělesného poškození nebo jiné tělesné újmy, nemoci z povolání nebo úmrtí následkem pracovního úrazu (tyto pohledávky mohou být uhrazeny ze záručního fondu) a pohledávky zemědělských podniků požadujících platbu za prodané zemědělské produkty (až 40 procent těchto pohledávek může být zaplaceno ze státních rozpočtových prostředků přidělených na tento účel ministerstvem zemědělství).

Pohledávkami druhého pořadí jsou pohledávky v souvislosti s daněmi a jinými příspěvky do státního rozpočtu a odvody na sociální pojištění a povinné zdravotní pojištění; pohledávky v souvislosti s finančními prostředky půjčenými jménem státu a úvěry zajištěnými státní zárukou nebo zárukou poskytnutou záruční institucí, za niž ručí stát, a pohledávky v souvislosti s podporou poskytnutou z fondů Evropské unie nebo ze státního rozpočtu.

Všechny ostatní pohledávky představují pohledávky třetího pořadí.

V případě restrukturalizace společnosti jsou pohledávky věřitelů uspokojeny ve dvou fázích. V první fázi jsou pohledávky věřitelů uspokojeny bez úroků a penále za prodlení; úroky a penále se hradí ve druhé fázi.

Pohledávkami prvního pořadí jsou pohledávky zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru; pohledávky v souvislosti s náhradou škody v důsledku tělesného poškození nebo jiné tělesné újmy, nemoci z povolání nebo úmrtí následkem pracovního úrazu; pohledávky fyzických a právnických osob požadujících platbu za zemědělské produkty dodané ke zpracování a pohledávky věřitelů zajištěné zástavním právem a/nebo hypotékou nepřesahující hodnotu zastaveného majetku, který nemá být během restrukturalizace prodán.

Pohledávkami druhého pořadí jsou ostatní pohledávky věřitelů s výjimkou pohledávek třetího pořadí a zajištěných pohledávek, pokud nejsou zastavená aktiva nabídnuta během restrukturalizace k prodeji.

Pohledávky v souvislosti s úvěry poskytnutými během restrukturalizace, které nejsou zajištěny, jsou uspokojeny po vypořádání pohledávek prvního pořadí a před vyrovnáním pohledávek, které jsou druhého pořadí.

Pohledávkami třetího pořadí jsou pohledávky, které nesouvisejí s pracovním poměrem, vůči členům restrukturalizovaného podniku, kteří se stali věřiteli podniku před zahájením řízení o restrukturalizaci a kteří samostatně nebo spolu s ostatními členy kontrolují podnik procházející restrukturalizací.

V každé fázi jsou pohledávky věřitelů s nižším pořadím uspokojeny poté, co byly v příslušné fázi v plné výši uspokojeny pohledávky věřitelů s vyšším pořadím. Nepostačuje-li majetek k uspokojení pohledávek daného pořadí v plné výši v rámci jedné fáze, jsou tyto pohledávky uspokojeny úměrně k částce dlužné každému věřiteli.

V případě úpadku fyzických osob jsou pohledávky věřitelů uspokojeny ve dvou fázích. V první fázi jsou pohledávky věřitelů uspokojeny bez úroků a penále za prodlení; úroky a penále se hradí ve druhé fázi.

Pohledávkami prvního pořadí jsou pohledávky zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru; pohledávky v souvislosti s náhradou škody v důsledku tělesného poškození nebo jiné tělesné újmy, nemoci z povolání nebo úmrtí následkem pracovního úrazu (tyto pohledávky mohou být uhrazeny ze záručního fondu); pohledávky na výživném na dítě a pohledávky zemědělských podniků požadujících platbu za prodané zemědělské produkty (tyto pohledávky mohou být uhrazeny ze zvláštních finančních prostředků přidělených na tento účel Ministerstvem zemědělství Litevské republiky).

Mezi první a druhé pořadí spadají pohledávky věřitelů vyplývající ze samostatné výdělečné činnosti a/nebo zemědělské činnosti během konkurzního řízení týkajícího se fyzické osoby a pohledávky vyplývající z dluhových závazků v souvislosti se samostatnou výdělečnou činností nebo náklady na konkurzní správu.

Všechny ostatní pohledávky věřitelů představují pohledávky druhého pořadí.

V každé fázi jsou pohledávky věřitelů s nižším pořadím uspokojeny poté, co byly v příslušné fázi v plné výši uspokojeny pohledávky věřitelů s vyšším pořadím. Nepostačuje-li majetek k uspokojení pohledávek věřitelů daného pořadí v plné výši v rámci jedné fáze, jsou tyto pohledávky uspokojeny úměrně k částce dlužné každému věřiteli.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

V průběhu konkurzního řízení týkajícího se společnosti může být dosaženo ujednání s věřiteli. Po podpisu takovéhoto ujednání je konkurzní řízení ukončeno a společnost pokračuje ve své běžné činnosti a současně plní dané ujednání.

V případě úpadku společnosti je ujednání s věřiteli možné v kterékoli fázi konkurzního řízení před vstupem soudního rozhodnutí o likvidaci společnosti v důsledku úpadku v platnost. Tato ujednání mohou navrhnout věřitelé, správce a vlastníci společnosti. Konkurzní správce musí navrhnout ujednání s věřiteli před zahájením exekuce na majetek vlastníka společnosti s neomezeným ručením (pokud takovýto podnik nemá majetek nebo jeho majetek nepostačuje k uhrazení právních a správních nákladů a k uspokojení pohledávek věřitelů). V ujednání by měly být uvedeny úlevy, které věřitelé společnosti poskytli, jejich pohledávky, závazky společnosti, způsoby a lhůty uspokojení pohledávek věřitelů a odpovědnost za nedodržení vyrovnání.

Ujednání s věřiteli se považuje za uzavřené, pokud je podepsali věřitelé, jejichž neuhrazené pohledávky představují nejméně dvě třetiny hodnoty veškerých nezaplacených pohledávek přede dnem uzavření ujednání. Ujednání schvaluje soud nebo v rámci mimosoudního konkurzního řízení notář.

V případě restrukturalizace společnosti a úpadku fyzické osoby není ujednání s věřiteli možné, ačkoli řízení o restrukturalizaci a konkurzní řízení týkající se fyzické osoby může být ukončeno, pokud se věřitelé vzdají svých pohledávek nebo pokud dlužník uhradí veškeré pohledávky věřitelů schválené soudem, které jsou uvedeny v plánu restrukturalizace nebo v plánu obnovení solventnosti fyzické osoby.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Poté, co byl majetek společnosti v případě jejího úpadku prodán, je společnost zrušena a vymazána z rejstříku právních subjektů. Případné zbývající neuhrazené pohledávky věřitelů nejsou vyrovnány. Objeví-li se po likvidaci nějaká aktiva společnosti, použijí se k uspokojení zbývajících neuhrazených pohledávek věřitelů.

V případě restrukturalizace pokračuje společnost ve své běžné činnosti a věřitelé mají stejná práva jako u normálně fungující společnosti.

Po dokončení konkurzního řízení u fyzické osoby mohou věřitelé požádat fyzickou osobu o uspokojení případných zbývajících neuhrazených pohledávek v souvislosti s náhradou škody v důsledku tělesného poškození či jiné tělesné újmy, výživným na dítě, platbou pokut státu za správní přestupky nebo trestné činy spáchané fyzickou osobou a náhradou škody způsobené trestnou činností a o uspokojení zbývajících neuhrazených pohledávek zajištěných zástavním právem nebo hypotékou (nebyl-li v konkurzním řízení zastavený majetek určen k prodeji). Ostatní pohledávky věřitelů uvedené v plánu obnovení solventnosti, které nejsou uhrazeny, jsou odepsány a věřitelé ztrácejí právo požádat o jejich uhrazení.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

V případě úpadku společnosti jsou správní náklady uhrazeny z finančních prostředků společnosti, včetně případných nákladů vzniklých v průběhu konkurzního řízení. Jestliže společnost nemá finanční prostředky k uhrazení nákladů na konkurzní správu, nebo nejsou-li tyto prostředky dostatečné, může tyto náklady uhradit osoba, která podala návrh na prohlášení konkurzu, nebo může být ustanoven konkurzní správce, který souhlasí s převzetím rizika toho, že finanční prostředky získané v průběhu konkurzního řízení nemusí postačovat k uhrazení právních a správních nákladů, a v tomto případě budou náklady na konkurzní správu uhrazeny z prostředků konkurzního správce.

Po zahájení konkurzního řízení vůči společnosti stanoví soud peněžní částku, kterou může správce použít k uhrazení správních nákladů společnosti v úpadku do doby, než schůze věřitelů schválí odhad správních nákladů. Pro následné období schválí odhad nákladů na konkurzní správu schůze věřitelů společnosti v úpadku. Konkurzní správce nesmí překročit schválený odhad správních nákladů kromě případů, kdy jsou z nepředvídaných důvodů nezbytná naléhavá opatření na ochranu zájmů společnosti a jejích věřitelů.

V případě restrukturalizace společnosti jsou správní náklady uhrazeny z finančních prostředků společnosti, včetně případných nákladů vzniklých v průběhu řízení o restrukturalizaci.

Při zahájení řízení o restrukturalizaci schválí soud odhad správních nákladů pro období ode dne vstupu soudního rozhodnutí o zahájení řízení o restrukturalizaci v platnost do dne vstupu soudního rozhodnutí o schválení plánu restrukturalizace v platnost. Výše restrukturalizačních nákladů pro další období je stanovena ve schváleném plánu restrukturalizace.

Náklady na konkurzní správu u fyzické osoby jsou uhrazeny z jakýchkoli finančních prostředků fyzické osoby, včetně finančních prostředků obdržených v průběhu konkurzního řízení. Odhad nákladů na konkurzní správu je schválen a pozměněn schůzí věřitelů, zatímco výše odměny konkurzního správce je stanovena ve smlouvě uzavřené mezi fyzickou osobou a konkurzním správcem.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Transakce dlužníka, které porušují práva věřitelů, mohou být rozporovány ustanoveným insolvenčním správcem nebo jednotlivým věřitelem, a to na základě odpůrčí žaloby, během promlčecí lhůty v délce jednoho roku, která začíná běžet ke dni, kdy se o transakci dozvěděli nebo měli dozvědět. Aby byla transakce úspěšně napadena na základě odpůrčí žaloby, musí být splněny všechny tyto podmínky:

1. věřitel musí mít nesporné a platné právo vymáhat pohledávku, tj. dlužník buď nesplnil svůj závazek v plné výši, nebo jej nesplnil řádně;
2. předmětná transakce musí porušovat práva věřitele. Práva věřitelů jsou porušena tehdy, vede-li transakce k platební neschopnosti dlužníka nebo upřednostní-li solventní dlužník jiného věřitele, nebo pokud transakce sice nevede k platební neschopnosti dlužníka, mění (snižuje) však schopnost dlužníka dostát závazku vůči věřiteli, snižuje například hodnotu majetku dlužníka (takováto situace může kupříkladu nastat v případě, je-li cena prodaného majetku podstatně nižší než tržní cena);
3. dlužník neměl povinnost spornou transakci uzavřít;
4. dlužník nejednal v dobré víře, jelikož věděl, že dotyčná transakce poruší práva věřitelů;
5. třetí strana, která uzavřela s dlužníkem dvoustrannou transakci za úplatu, nejednala v dobré víře.

V době úpadku nebo restrukturalizace je mimoto nakládání s majetkem dlužníka omezeno právními předpisy (viz rovněž odpověď na otázku č. 10) a transakce dlužníka uzavřené v rozporu s těmito omezeními jsou neplatné od okamžiku, kdy byly uzavřeny.

Please note that the original language version of this page has been amended recently. The language version you are now viewing is currently being prepared by our translators.

Platební neschopnost - Lucembursko

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Lucemburské velkovévodství uznává osm insolvenčních řízení.

Tři z nich se týkají pouze podnikatelů (fyzických i právnických osob):

1. Konkurzní řízení stanovené obchodních zákoníkem (Code de Commerce) je řízení, které směřuje k likvidaci majetku podnikatele, který se stal insolventním a který ztratil úvěrovatelnost.
2. Vyrovnávací řízení ((loi du 14 avril 1886 concernant le concordat préventif de la faillite) stanovené zákonem ze dne 14. dubna 1886 o vyrovnávacím řízení, je řízení otevřené za určitých podmínek dlužníkovi, jenž splňuje podmínky konkurzu. Pokud se vyrovnání provede vzdáním se majetku ve prospěch věřitelů, bude mít řízení po způsobu konkurzního řízení za cíl umožnit likvidaci majetku podnikatele, který se majetku vzdal. Avšak toto řízení se liší od konkurzního řízení tím, že se podnikatel vyhne účinkům konkurzního řízení.
3. Řízení o nucené správě, stanovené velkovévodskou vyhláškou ze dne 24. května 1935, zavádějící nucenou správu (arrêté grand-ducal du 24 mai 1935 instituant la gestion contrôlée), je řízením směřujícím k reorganizaci podnikání podnikatele, který o ni požádá. Avšak z tohoto řízení může být rovněž požadován zisk, pokud si podnikatel přeje, aby jeho majetek byl náležitě zpeněžen.

Kromě těchto řízení existuje v lucemburském právu řízení uvedené v článku 593 a v následujících obchodního zákoníku, které umožňuje získat za jistých podmínek odklad plateb.

4. Čtvrté řízení se uplatňuje výlučně na fyzické osoby, které nejsou podnikateli: jedná se o řízení pro případy předlužení, stanovené zákonem ze dne 8. ledna 2013 o předlužení (loi du 8 janvier 2013 sur le surendettement), které má za cíl umožnit navrhovateli vyřešit svou finanční situaci stanovením plánu na splácení svých dluhů.

Navíc existují zvláštní insolvenční řízení pro notáře, úvěrové instituce, pojišťovací společnosti, jakož i subjekty kolektivního investování (tato řízení se vztahují výlučně na profesní kategorie či obory činnosti, nebudou proto představeny v rámci tohoto dokumentu).

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

1. Konkurz

Konkurzní řízení je zahájeno buď návrhem dlužníka na prohlášení kurzu, nebo na základě oznámení jednoho či více věřitelů, nebo z  moci úřední.

Návrh na prohlášení konkurzu musí být učiněn podnikatelem v soudní kanceláři obvodního soudu (tribunal d’arrondissement) v obchodních věcech v jeho trvalém bydlišti, případně v sídle jeho společnosti. Návrh musí být učiněn ve lhůtě jednoho měsíce od chvíle, kdy jsou splněny podmínky ke konkurzu.

Pokud se jeden nebo více věřitelů podnikatele rozhodne přistoupit k předvolání ve věci konkurzu, musí se obrátit na soudního vykonavatele, který doručením své listiny nařídí podnikateli, aby se dostavil k obvodnímu soudu v obchodních věcech ve lhůtě jednoho týdne (předvolání k pevnému datu), kdy bude rozhodnuto o přípustnosti předvolání ve věci konkurzu.

Konkurzní řízení může být rovněž zahájeno z moci úřední na základě informací, které má soud k dispozici. V tomto případě musí soud předvolat úpadce prostřednictvím soudní kanceláře k neveřejnému zasedání, aby ho vyslechl ohledně jeho situace.

Než obvodní soud v obchodních věcech (dále „obchodní soud“) prohlásí konkurz na podnikatele, musí ověřit, zda dotčená osoba nebo společnost splňuje tyto tři podmínky:

• status podnikatele: fyzická osoba, která vykonává jako běžnou profesi (jako hlavní nebo vedlejší činnost) činnost, jež je označována za podnikatelskou činnost zákonem (například činnosti vyjmenované článkem 2 obchodního zákoníku), nebo právnická osoba, která byla založena v jedné z právních forem společností stanovených pozměněným zákonem ze dne 10. srpna 1915 o obchodních společnostech (např.: akciová společnost, společnost s ručením omezeným, družstvo atd.),
• platební neschopnost: Platební neschopnost předpokládá nezaplacené pohledávky, které jsou určité, likvidní a vymahatelné (např.: mzdy, sociální zabezpečení, ...), termínované nebo podmíněné pohledávky a závazky z poskytnutých záruk, které nepostačují, a
• ztráta úvěrovatelnosti: podnikateli se již nedaří obstarat si úvěr u bank nebo u svých dodavatelů či věřitelů.

Pokud odmítnutí nebo nemožnost splatit jedinou pohledávku (bez ohledu na její výši), která je určitá, likvidní a vymahatelná, stačí v zásadě ke vzniku stavu platební neschopnosti, pak prostý přechodný problém s hotovostním tokem nevede ke konkurzu, dokud se podnikateli daří obstarat si úvěr nutný, aby mohl pokračovat ve své činnosti a plnit své závazky.

2. Vyrovnávací řízení (neboli dohoda s věřiteli)

Vyrovnávací řízení je vyhrazeno „neúspěšnému dlužníkovi, který jedná v dobré víře“. Tyto znaky jsou předmětem posouzení soudu podle okolností případu.

Po podání návrhu pověří obchodní soud jednoho ze svých soudců, aby prověřil situaci navrhovatele a vyhotovil zprávu.

Na základě této zprávy bude moci soud přiznat, nebo nepřiznat dobu odkladu, který umožní podnikateli učinit návrhy ohledně vyrovnání svým věřitelům.

3. Nucená správa

Podnikatel, který je dlužníkem, musí zaslat odůvodněný návrh obchodnímu soudu, v jehož obvodu má podnikatel svou hlavní provozovnu, nebo pokud se jedná o společnost, kde je její sídlo.

Aby mohl podnikatel využít nucenou správu, musí ztratit úvěrovatelnost nebo musí být ztratit schopnost zcela plnit své závazků. Navíc cílem návrhu musí být buď reorganizace podnikání dlužníka, nebo řádný prodej jeho majetku. Konečně judikatura vyžaduje, aby podnikatel byl dlužníkem jednajícím v dobré víře. V tomto případě má soud diskreční pravomoc posoudit podle skutkového stavu a okolností věci, zda zde existuje dobrá víra k získání této výhody, nebo zda neexistuje.

4. Předlužení

Stav předlužení fyzických osob se vyznačuje zjevnou nemožností dlužníka, který má bydliště v Lucemburském velkovévodství, aby plnil veškeré své jiné než podnikatelské dluhy, jež jsou vymahatelné a splatné, jakož i závazky za ručení nebo solidární úhradu dluhu jednotlivého podnikatele či společnosti, pokud nebyl věcně, ani právně jejím řídicím pracovníkem.

Řízení o kolektivním vyrovnání dluhů zahrnuje 3 etapy, totiž

• etapu smluvního vypořádání, která probíhá před mediační komisí ve věcech předlužení (Commission de médiation en matière de surendettement),
• etapu soudního vyrovnání, která probíhá před smírčím soudcem v bydlišti předluženého dlužníka,
• etapu osobního ozdravení, nazývanou „občanskoprávní konkurz“, která se odehrává před smírčím soudcem předluženého dlužníka.

Je třeba poznamenat, že etapa, jež se nazývá osobním ozdravením, je podpůrná vzhledem ke dvěma dalším etapám řízení o kolektivním vypořádání dluhů, může být zahájena až poté, co se předlužený dlužník bude nacházet v nenapravitelně ohrožujícím stavu, který se vyznačuje nemožností realizovat:

• opatření z plánu smluvního vypořádání nebo
• opatření navržená mediační komisí v rámci smluvního vypořádání a
• opatření stanovená v rámci řízení o soudním vyrovnání.

Je třeba ještě poznamenat, že žádosti o přijetí do řízení o smluvním vypořádání dluhů je třeba zaslat předsedovi mediační komise.

Formulář pro žádost o přijetí do řízení o smluvním vypořádání dluhů lze stáhnout na této internetové adrese: https://justice.public.lu/fr/creances/surendettement.html.

Navíc věřitelé předluženého dlužníka jsou povinni přihlásit své pohledávky u Úřadu pro informace a poradenství ve věcech předlužení (Service d‘information et de conseil en matière de surendettement). Formulář pro přihlášení pohledávek lze stáhnout na této internetové adrese: https://justice.public.lu/fr/creances/surendettement.html.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

1. Konkurz

Vynesením rozsudku, kterým se prohlašuje konkurz, je úpadce zbaven ze zákona správy veškerého svého majetku, a to i majetku, který může získat po vyhlášení rozsudku, jímž se prohlašuje konkurz.

Zbavení se týká veškerého majetku jak movitého majetku, tak nemovitého majetku úpadce. Účelem tohoto mechanismu je chránit zájmy stávajících věřitelů shromážděných v rámci věřitelského orgánu.

Správce konkurzní podstaty se obvykle přesune do prostor úpadce, aby vyhotovil soupis majetku, který se tam nachází. V této souvislosti bude muset správce pečlivě rozlišovat mezi majetkem, který patří in fine úpadci, a majetkem, na nějž mohou uplatnit různá věcná práva třetí osoby.

Správce bude dále dbát na to, aby v rámci zpeněžení movitého a nemovitého majetku prodával příslušný majetek úpadce v nejlepším zájmu všech věřitelů. Správce potřebuje pro převod majetku povolení soudu. Movitý a nemovitý majetek musí být předmětem prodeje podle způsobu stanového obchodním zákoníkem. Majetek se musí připsat na bankovní účet zřízený na jméno insolvenčního řízení.

2. Předlužení

Úkolem soudce je, aby nechal posoudit ekonomickou a sociální situaci dlužníka, aby nechal prověřit pohledávky a nechal ohodnotit stav aktiv a pasiv.

Jakmile soudce dospěje k závěru, že je třeba zahájit řízení o osobním ozdravení a že existuje majetek, který lze zlikvidovat, přistoupí k soudní likvidaci majetku dlužníka.

Smírčí soudce rozhoduje o eventuálním popření pohledávek a vyhlašuje likvidaci osobního majetku dlužníka. Vyloučen je pouze movitý majetek nutný k běžnému životu a osobní majetek nezbytný k výkonu jeho profesní činnosti. Soudní likvidace majetku předluženého dlužníka v rámci řízení o osobním ozdravení se provádí ve shodě s účelem zákona, to je za účelem narovnání finančních poměrů dlužníka tím, že se mu takto umožní, aby ve své domácnosti vedl lidsky důstojný život.

Práva dlužníka a opatření ohledně jeho majetku vykonává po celou dobu likvidace soudem jmenovaný likvidátor.

Likvidátor má k dispozici lhůtu 6 měsíců k prodeji majetku dlužníka smírným způsobem, nebo k zajištění nuceného prodeje.

Účinky řízení o osobním ozdravení:

1. majetek zpeněžený v důsledku soudní likvidace je dostatečný, aby uspokojil věřitele: soudce vyhlásí ukončení řízení,
2. majetek zpeněžený v rámci soudní likvidace není dostatečný, aby uspokojil věřitele: soudce vyhlásí ukončení řízení pro nedostatek majetku,
3. dlužník nevlastní nic jiného než movitý majetek nutný k běžnému životu a osobní majetek nezbytný k výkonu jeho profesní činnosti: soudce vyhlásí ukončení řízení pro nedostatek majetku,
4. majetek tvoří jen majetek bez tržní hodnoty, nebo náklady na prodej by zjevně byly nepřiměřené s ohledem na jeho tržní hodnotu: soudce vyhlásí ukončení řízení pro nedostatek majetku.

Ukončení řízení pro nedostatek majetku má za účinek vymazání všech jiných než podnikatelských dluhů dlužníka.

Výjimku z výmazu dluhů však tvoří některé dlužníkovy dluhy soukromé povahy:

• dluhy, které ručitel nebo spoludlužník zaplatil místo dlužníka,
• dluhy uvedené v článku 46 zákona, tedy dluhy na výživném a peněžní náhrady určené obětem úmyslných násilných činů z důvodu utrpěné újmy na zdraví.

Nicméně dluhy uvedené v článku 46 zákona lze vymazat, pokud dotyčný věřitel souhlasil s prominutím, s restrukturalizací nebo s odepsáním dotčených dluhů.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

1. Konkurz

Vynesením rozsudku, kterým se prohlašuje konkurz, je úpadce v plném rozsahu zbaven ze zákona správy veškerého svého majetku, a to i majetku, který mu může připadnout.

Od uvedeného rozsudku je správa jeho majetku svěřena správci konkurzní podstaty.

Pokud je úpadcem právnická osoba, tvoří majetkovou podstatu všechna aktiva a pasiva společnosti bez ohledu na práva, která vlastní společníci jako takoví.

Správci budou vybíráni z osob, které nabídnou nejvíce záruk, pokud jde o jejich schopnosti a věrohodnosti jejich řízení.

V praxi vybírají soudci obvodního soudu v obchodních věcech správce ze seznamů advokátů. Avšak v případě, kdy to zájem konkurzu vyžaduje, může soud rovněž jmenovat notáře nebo účetní znalce/auditory.

Jako ve všech řízeních týkající se podnikatelů připadne příslušnost ve věci konkurzů obchodnímu soudu.

Tento soud vynese rozsudek, kterým je prohlášen konkurz, určí datum zastavení plateb, jmenuje různé aktéry (konkurzního soudce, správce konkurzní podstaty), stanoví datum k přihlášení pohledávek a datum k uzavření zápisu o přezkumu pohledávek a prohlásí konkurzní řízení za ukončené.

Správa majetku je svěřena správci konkurzní podstaty jmenovanému soudem, který bude pověřen zpeněžením majetku dlužníka a rozdělením výnosu ze zpeněžení mezi různé věřitele, přičemž musí dodržet pravidla týkající se přednostního pořadí a věcného zajištění.

Konkurzní soudce je pověřen dohledem nad transakcemi, vedením a likvidací v rámci konkurzu. Na zasedání soudu podá zprávu o všech sporech, které mohou vzniknout, a nařídí nezbytná naléhavá opatření, pokud jde o zajištění a zachování majetku v majetkové podstatě. Bude předsedat schůzím věřitelů úpadce.

Od prohlášení konkurzu je podnikatel, který je úpadcem, zbaven správy svého majetku a nemůže už provádět platby, transakce a úkony ohledně majetku.

2. Předlužení

Co se týče povinností dlužníka a účinku zahájení řízení ve věci kolektivního vypořádání dluhů z jeho majetku, je třeba poznamenat, že dlužník musí plnit povinnost náležitého jednání.

V průběhu období náležitého jednání musí dlužník:

• spolupracovat s úřady a orgány, které zasahují do řízení, tak, že bude souhlasit s tím, že sám od sebe oznámí všechny informace o svém majetku, o svých příjmech, o svých dluzích a o změnách, které nastaly v jeho situaci,
• vykonávat v rámci možností placenou činnost odpovídající jeho schopnostem,
• nezhoršovat svou platební neschopnost a jednat loajálně za účelem snížení svých dluhů,
• neupřednostňovat určitého věřitele s výjimkou věřitelů výživného v běžných lhůtách, pronajímatelů nájemného placeného v běžných lhůtách za bydlení, které odpovídá základním potřebám dlužníka, dodavatelů služeb a výrobků nezbytných pro důstojný život a věřitelů v běžných lhůtách z výkonu rozhodnutí proti dlužníkovi na základě platby náhrady škody přiznané v důsledku úmyslných násilných činů kvůli utrpěné újmě na zdraví,
• dodržovat závazky přijaté v rámci řízení.

Dva typy řízení se uskuteční podle toho, zda dlužník je v rámci smluvní, nebo soudní etapy.

Etapa smluvního vypořádání dluhů se koná před mediační komisí. Mediační komise se skládá z členů jmenovaných ministrem, zahrnuje předsedu a tajemníka a schází se nejméně jednou za čtvrtletí. Kandidáti na přijetí do mediační komise musí předložit mimo jiné výpis z trestního rejstříku, a jakmile jsou jmenováni, mají zákonnou povinnost zpravit ministra o všech trestních řízeních nebo odsouzeních vůči nim, aby se zajistila jejich výměna. Členové mediační komise obdrží náhradu 10 EUR za zasedání a předseda obdrží náhradu 20 EUR za zasedání.

Mediační komise rozhoduje zejména o přijetí žádosti o řízení a o přípustnosti přihlášených pohledávek a schvaluje nebo mění návrhy plánů na smluvní vypořádání, které jsou jí předkládány po šetření Úřadu pro informace a poradenství ve věcech předlužení, který je dále nazýván „úřad“.

Pokud v maximální lhůtě šesti měsíců od rozhodnutí o přijetí komisí, není dotčenými stranami schválen navržený plán, vyhotoví mediační komise protokol o úpadku, který konstatuje neúspěch v řízení o smluvním vypořádání. Ve lhůtě dva měsíce ode dne zveřejnění protokolu o úpadku v rejstříku může dlužník zahájit řízení o soudním vyrovnání před smírčím soudcem ve svém bydlišti. Pokud dlužník nepodá návrh v uvedené lhůtě, může zahájit nové řízení o kolektivním vypořádání dluhů až po uplynutí lhůty dvou let ode dne zveřejnění protokolu o úpadku v rejstříku.

V případě zahájení etapy soudního vyrovnání jsou účastníci předvoláni ke smírčímu soudci, který bude moci vyžadovat, aby mu oznámili všechny doklady nebo důkazy, které umožní stanovit majetek dlužníka (aktiva a pasiva).

Na základě dokladů, které mu budou předloženy, soudce schválí plán obnovy, který bude zahrnovat opatření umožňující dlužníkovi, aby dostal svým závazkům.

Plán obnovy schválený soudcem bude mít maximální dobu trvání sedm let a bude se moci stát neplatným ve vymezené řadě případů (zejména pokud dlužník nebude dodržovat povinnosti, které mu byly uloženy v plánu obnovy).

3. Nucená správa

V rámci řízení o nucené správě ztrácí dlužník svou rozhodovací pravomoc ve prospěch komisařů, kteří jsou pověřeni vyhotovit soupis majetku a vyhotovit buď návrh na reorganizaci, nebo návrh na zpeněžení a rozdělení aktiv. Takže dlužníkovi je zakázáno, aby zasahoval tak, že by bránil v úkonech komisařům jmenovaným v rámci tohoto řízení.

4. Vyrovnání

Během vyrovnávacího řízení dlužník nebude moci zcizit majetek za úplatu, zatížit je hypotékou nebo zastavit bez povolení pověřeného soudce. Pověřený soudce provede za sebe soupis majetku a analýzu stavu podniku a podle potřeby se bude moci obrátit na znalce s žádostí o pomoc.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Různá výše uvedená řízení neukončují přednostní pořadí věřitelů s výjimkou vyrovnávacího řízení.

1. Vyrovnání

Účast na hlasování o vyrovnání vede ke ztrátě postavení přednosti u věřitelů s věcným zajištěním (článek 10 zákona ze dne 14. dubna 1886).

2. Konkurz

„Ve věci konkurzu plyne z judikatury, že od vydání rozsudku, kterým je prohlášen konkurz „nelze provést žádné započtení ani ze zákona, ani soudní, ani smluvní, a dokonce ani mezi již existujícími pohledávkami, pokud by dosud postrádaly jednu z těchto tří vlastností likviditu, vymahatelnost a zastupitelnost.“ Pokud rozsudek prohlašující konkurz může takto znemožnit započtení ze zákona, nemělo by se z toho vyvozovat, že by tak činil absolutně nebo zpětně. Rozsudek o konkurzu nemá vliv na započtení ze zákona, pokud podmínky k němu nastaly před zahájením konkurzu. Odvolací soud rozhodl, že „napadnutelné období nebrání tomuto druhu započtení, aby proběhlo. K započtení ze zákona dochází i navzdory platební neschopnosti. Není úkonem dlužníka, dochází k němu bez jeho vědomí; článek 445 obchodního zákoníku se na něho nevztahuje.“

Co se týče soudního započtení, toto započtení nemůže být nařízeno před zahájením kolektivního řízení. Avšak může nastat během napadnutelného období za podmínky, že by rozsudek, který jej nařizuje, nabyl právní moci (opravné prostředky zanikly). V tomto případě započtení může mít účinek až ode dne vynesení rozsudku.

Co se týče smluvního započtení, nemůže samozřejmě nastat po zahájení kolektivního řízení. Navíc nemůže nastat během napadnutelného období, neboť je považováno článkem 445 obchodního zákoníku za neobvyklý způsob platby, který je postižen absolutní neplatností. [1]“

Avšak je třeba poznamenat, že zákon ze dne 5. srpna 2005 o finančních zárukách stanoví zvláštní výjimky z výše popsaných pravidel, pokud jde například o smlouvy o započtení uzavřené případně mezi stranami ke dni zahájení insolvenčního řízení (nebo i dokonce po zahájení (viz článek 18 a následující zákona ze dne 5. srpna 2005 o finančních zárukách).

3. Nucená správa

Ve věci nucené správy, vyrovnání, odkladu plateb jsou taková započtení nemožná, pokud jsou provedena ve chvíli, kdy dlužník ztratil možnost volně disponovat se svými právy nebo se svým majetkem.

[1] „La compensation comme garantie d’une créance sur un débiteur en faillite (Započtení jako záruka pohledávky u dlužníka v konkurzu)“, Pierre HURT, J.T. 2010, s. 30.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Jednou z prvořadých obtíží, které má správce po zahájení konkurzu, jsou probíhající smlouvy, jež byly uzavřeny před tím, než byl konkurz prohlášen. Kromě pracovních smluv, které ze zákona zanikají v den prohlášení konkurzu (článek 12-1 zákoníku práce), se tradičně uznává, že probíhající smlouvy trvají tak dlouho, dokud nejsou správcem ukončeny.

Správce musí uvážit dotčené zájmy, aby rozhodl, zda je namístě pokračovat dočasně v těchto smlouvách, nebo v nich nepokračovat. Existují-li smluvní doložky, které uvádějí ukončení smlouvy v případě konkurzu jedné ze stran, je namístě rozhodnout, zda správce má v úmyslu napadnout uplatnitelnost těchto doložek, nebo nikoliv (s vědomím, že platnost těchto doložek může být projednána; například tyto doložky jsou v Belgii považovány za neplatné ve věci obchodního pronájmu).

Za každého stavu věcí přísluší v zásadě samotnému správci, aby volil mezi prováděním a ukončením smluv. V případě nesouhlasu druhé smluvní strany, která se dovolává automatického ukončení smlouvy z důvodu konkurzu, se správce vystavuje soudnímu řízení s nejistým výsledkem a vzniku nových nákladů na účet majetkové podstaty [1].

[1] Zdroje: „Les procédures collectives au Luxembourg (Kolektivní řízení v Lucembursku)“, Yvette HAMILIUS a Brice HELLINCKX (autoři 3. kapitoly), Editions Larcier 2014, s. 86.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

1. Řízení o vyrovnání, konkurzu, odkladu plateb a nucené správě

V řízeních o vyrovnání, konkurzu, odkladu plateb a nucené správě jsou pozastaveny úkony nuceného výkonu rozhodnutí proti podnikateli a proti jeho majetku. Naopak žádný z platných textů zákona ve velkovévodství nebrání věřitelům, aby provedli úkony, jež mají za cíl zachovat celistvost majetku jejich dlužníka.

Ve všech těchto řízeních nebude moci už volně disponovat se svým majetkem. „Od rozsudku vyhlašujícího konkurz až do jeho ukončení nemůže být platně zahájeno žádné soudní řízení proti samotnému úpadci, pokud jde o majetek postižený řízením.“ (Lux. 12. ledna 1935, Pasicrisie 14, s. 27) „Nezajištění věřitelé a věřitelé, kteří požívají obecně přednostního pořadí, nemohou během konkurzu nechat předvolat úpadce ani správce a podat návrh na jejich odsouzení, nýbrž mohou jednat jen cestou přihlášení pohledávky nebo žaloby o uznání, aby si nechali uznat svou pohledávku“ (Kasační soud, 13. listopadu 1997, Pasicrisie 30, s. 265).

V určitých případech však budou moci ještě být provedeny dispoziční úkony, a to prostřednictvím následného úkonu osoby pověřené obchodním soudem (ve věci odkladu plateb nebo ve věci nucené správy).

Navíc rozsudek prohlašující konkurz činí nesplatné dluhy vymahatelnými a běh úroků se přerušuje.

2. Předlužení

Ve věci kolektivního vypořádání dluhů rozhodnutí komise o přijetí žádosti dlužníka má ze zákona za následek pozastavení exekučních opatření týkajících se majetku dlužníka s výjimkou dluhů z vyživovací povinnosti, k pozastavení běhu úroků a ke splatnosti nesplatných dluhů.

V případě neúspěchu smluvní etapy smírčí soudce, před nímž bude prováděna tato soudní etapa, může pozastavit exekuční opatření za stejných podmínek jako ve výše uvedených případech.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

V soudních řízeních, která probíhají v době zahájení insolvenčního řízení, platně pokračuje správce konkurzní podstaty na základě své funkce. Žalobce nebo žalobci v těchto řízeních musí ale zhojit vadu řízení tím, že v něm nechají působit správce, který jediný má pravomoc platně zastupovat dlužníka, jenž je v konkurzu.

V případě odsouzení dlužníka získává věřitel nebo věřitelé, kteří zahájili soudní řízení před konkurzem dlužníka, právní titul, který mohou uplatnit v rámci vypořádání při konkurzu. Nucený výkon rozhodnutí z tohoto titulu však není možný, neboť rozsudek prohlašující konkurz měl za následek zbavení dlužníka správy veškerého jeho majetku.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

1. Konkurz

Zveřejnění konkurzu v jednom nebo více denících v Lucembursku informuje věřitele o  konkurzu jejich dlužníka. Věřitelé jsou povinni předložit v soudní kanceláři obvodního soudu v obchodních věcech přihlášku svých pohledávek s jejich právními tituly ve lhůtě stanovené rozsudkem prohlašujícím konkurz. Soudní úředník je zaeviduje a vydá o tom potvrzení.

Přihlášky pohledávek musejí být podepsané a obsahovat, mimo jiné, příjmení, křestní jméno, povolání a bydliště věřitelů, jakož i částku a důvody pohledávky a záruky, případně související práva. Následně se koná přezkum různých přihlášených pohledávek za přítomnosti správce, dlužníka v konkurzu a konkurzního soudce.

V rámci tohoto řízení lze v případě popření předvolat věřitele, aby se vyjádřili k podrobnostem týkajícím se pohledávky, jako je její opodstatněnost nebo přesná částka při sporných posouzeních.

Pokud správce zjistil, že se vyskytuje majetek, který lze rozdělit mezi věřitele, svolá je na zasedání za účelem předložení účtů, během něhož mohou věřitelé vyjádřit své stanovisko k návrhu rozdělení.

V případě nedostatečného majetku se vyhlásí ukončení konkurzu.

Pokud správce neplní své úkoly ke spokojenosti věřitelů, mohou zaslat své stížnosti konkurznímu soudci, který v případě potřeby přistoupí k výměně správce.

2. Nucená správa

V rámci nucené správy musí komisaři doručit věřitelům podrobnosti týkající se návrhu na reorganizaci, případně na prodej majetku.

Věřitelé budou moci být v tomto případě předvoláni, aby uplatnili své připomínky. Do dvou týdnů od informování věřitelů musí tito oznámit soudní kanceláři, že přistupují na návrh, nebo musí oznámit své námitky k návrhu, jenž bude moci být realizován, pokud na něj přistoupila více než polovina věřitelů, kteří představují svými pohledávkami více než polovinu pasiv.

3. Vyrovnání

V rámci vyrovnání je svoláno shromáždění věřitelů, aby byla věřitelům dána možnost zvážit návrhy na vyrovnání, které byly vyhotoveny pověřeným soudcem. Věřitelé budou muset v daném případě přihlásit své pohledávky, a kromě toho prohlásit, zda přistupují, nebo zda nepřistupují na návrhy na vyrovnání.

Následně budou moci věřitelé ještě během zasedání ke schválení vyrovnání uplatnit své připomínky. Budou moci rovněž podat odvolání proti rozsudku, který schvaluje vyrovnání, jestliže nebyli předvoláni na shromáždění věřitelů nebo pokud hlasovali proti návrhům na vyrovnání.

4. Předlužení

Nejprve během etapy smluvního vypořádání musí věřitelé přihlásit svou pohledávku Úřadu pro informace a poradenství ve věcech předlužení. Následně se mohou věřitelé aktivně účastnit schválení návrhu uvedeného úřadu na smluvní vypořádání.

Mediační komise ve věcech předlužení pak svolá věřitele a vyloží jim návrhy vypracované v rámci smluvního vypořádání. Nejméně šedesát procent věřitelů zastupujících svými pohledávkami šedesát procent veškerých pohledávek musí v tomto případě prohlásit, že přistupuje na návrh smluvního vypořádání, aby mohl být tento návrh považován za přijatý. Mlčení věřitelů se považuje za souhlas.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Správci konkurzní podstaty zastupují jak osobu úpadce, tak všechny věřitele úpadce: v této dvojí roli jsou nejen pověřeni spravovat konkurzní majetek, ale také jsou oprávněni jako žalobci nebo žalovaní sledovat veškerá jednání, jež mají za cíl zachování aktiv, která musí sloužit jako záruka věřitelům, jakož i obnovení a navýšení těchto aktiv ve společnému zájmu věřitelů (Odvolací soud, 2. července 1880, Pasicrisie 2, s. 49).

Správce vykonává činnosti, které se týkají společné záruky věřitelů, tvořené majetkem úpadce, tedy, které směřují k obnovení, ochraně nebo likvidaci tohoto majetku (Odvolací soud, 25. února 2015, Pasicrisie 37, s. 483).

Co se týče probíhajících smluv po prohlášení konkurzu, musí správce rozhodnout, zda je vhodné je ukončit, nebo zda nebude lepší, pokud umožňují vytvářet aktiva, pokračovat v jejich provádění za účelem následného uhrazení pasiv úpadce.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Všichni věřitelé musí přihlásit své pohledávky nehledě na povahu pohledávky i na to, zda se těší přednostnímu pořadí či nikoliv. Nicméně z tohoto řízení jsou vyňaty pohledávky za majetkovou podstatou, to znamená pohledávky, které vznikly následně a v zájmu konkurzního řízení (např.: náklady správce, nájemné splatné po rozsudku o konkurzu atd.).

Pokud jde o pohledávky za majetkovou podstatou, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení a které vyplývají z řízení o konkurzu, případně z pokračování určitých činností podniku v konkurzu, musí být uhrazeny na prvním místě před tím, než bude zbytek aktiv rozdělen mezi věřitele. Pohledávky za majetkovou podstatou musí být tedy uhrazeny za každého stavu věcí přednostně před jinými věřiteli.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

1. Konkurz

V rámci konkurzního řízení bude rozsudek o konkurzu zveřejněn různými způsoby (tisk, zápis u obchodního soudu), aby se umožnilo věřitelům dlužníka, který je úpadcem seznámit se situací a vyjádřit se (článek 472 obchodního zákoníku).

Věřitelé tedy budou muset přihlásit pohledávku v kanceláři obchodního soudu a předložit své listinné důkazy (článek 496 obchodního zákoníku).

Příslušný formulář, který umožňuje věřitelům učinit toto přihlášení pohledávky, je k dispozici on-line na této adrese: https://justice.public.lu/fr/creances/declaration-creance.html.

Pohledávky budou přezkoumány správcem pověřeným vypořádáním konkurzu a budou moci proti nim být vzneseny námitky (článek 500 obchodního zákoníku).

Každá přihlášená pohledávka, proti které je vznesena námitka (je popřena), je postoupena soudu.

Nicméně pokud existují popřené pohledávky, které z věcného důvodu nespadají do příslušnosti obvodního soudu v obchodních věcech, budou postoupeny před příslušný soud k rozhodnutí ve věci samé a před obvodní soud v obchodních věcech, aby tam bylo rozhodnuto podle článku 504, s jakou výší částky se popřený věřitel bude moci podílet na jednáních o vyrovnání (článek 502).

2. Vyrovnání

Ve věci vyrovnání dlužník, který podává návrh na vyrovnání, musí ve svém návrhu uvést totožnost a bydliště svých věřitelů, jakož i výši svých pohledávek (článek 3 zákona ze dne 14. dubna 1886).

Oznámení věřitelům je učiněno doporučeným dopisem (článek 8 zákona ze dne 14. dubna 1886). Tento dopis je vyzve k účasti na shromáždění ohledně vyrovnání.

Předvolání bude rovněž zveřejněno v tisku.

Během shromáždění ohledně vyrovnání sdělí věřitelé částku svých pohledávek.

Jak je upřesněno výše, účastí na hlasování přijdou o postavení přednostních pohledávek všechny pohledávky zajištěné věcným zajištěním (článek 10 zákona ze dne 14. dubna 1886).

3. Odklad plateb

Ve věci odkladu bude muset dlužník připojit rovněž seznam jmen svých věřitelů, částku jejich pohledávek a jejich bydliště.

Věřitelé budou předvoláni doporučeným dopisem (článek 596 obchodního zákoníku) a tiskovou cestou.

Během schůze, na kterou budou pozváni, budou muset přihlásit částku svých pohledávek (článek 597 obchodního zákoníku).

4. Nucená správa

Ve věci nucené správy nebude probíhat řízení týkající se přihlášení pohledávek a jejich přijetí. Dlužník ve svém návrhu uvede soudu totožnost svých věřitelů.

Věřitelé pak budou zpraveni soudem o plánu reorganizace, nebo zpeněžení aktiv, které bude stanoveno komisaři jmenovanými soudem.

5. Řízení o předlužení:

Ve lhůtě jednoho měsíce po zveřejnění oznámení o kolektivním vypořádání dluhů v rejstříku musí věřitelé předluženého dlužníka přihlásit své pohledávky Úřadu pro informování a poradenství ve věcech předlužení.

Přihlášení pohledávky je provedeno podle článků 6 a 7 velkovévodského nařízení ze dne 17. ledna 2014 o provádění zákona ze dne 8. ledna 2013 týkajícího se předlužení.

K jejich dispozici je poskytnut vzor přihlášky.

Mediační komise analyzuje přípustnost přihlášených pohledávek.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Základní zásada, která ovládá insolvenční právo, je, že každý věřitel musí získat stejný podíl poměrně k výši své pohledávky.

Někteří věřitelé mající zajištění nebo přednostní postavení se vyplácejí přednostně.

Přednostní věřitele je třeba seřadit podle zákonného pořádku, který je závazný (pronajímatelé nemovitostí, hypotéční věřitel, zástavní věřitel nehmotných práv k podniku, a zejména veřejné finance v širokém slova smyslu).

Obecně správce odkazuje na články 2096 až 2098, 2101 a 2102 občanského zákoníku.

Správce musí přezkoumat případ po případu s odkazem na zákonná ustanovení a na judikaturu.

Čistá aktiva ve prospěch nezajištěných věřitelů je třeba rozdělit poměrně k jejich pohledávkám ve shodě s článkem 561 pododstavec 1 obchodního zákoníku.

Pokud správce zná částku honorářů stanovených soudem, roztřídil přednostní věřitele a zná částku, jež zbývá k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, sestaví návrh na rozdělení aktiv, který předloží konkurznímu soudci. Ve shodě s článkem 533 obchodního zákoníku správce pozve všechny věřitele k předložení účtů doporučeným dopisem a připojí k předvolání kopii návrhu na rozdělení aktiv.

Úpadce musí vyzvat soudní vykonavatel, není-li tomu tak, zveřejněním v lucemburských novinách.

Pokud předložení účtů správcem nevede k zpochybnění ze strany určitého věřitele, předloží správce protokol o předložení účtů vyhotovený na základě návrhu na rozdělení aktiv konkurznímu soudci a soudnímu tajemníkovi.

Po předložení účtů vyplatí správce věřitele.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

1. Konkurz

V případě konkurzu, pokud dojde k vyplacení, bude moci správce podat návrh na ukončení, po kterém bude následovat rozsudek o ukončení, který jak už říká jeho jméno, ukončí konkurzní řízení.

Na základě článku 536 obchodního zákoníku úpadce, který nebyl prohlášen za lehkomyslného nebo podvodně jednajícího, už nemůže být pronásledován svými věřiteli, ledaže by se úpadce domohl lepšího majetku v sedmi letech, které následují po rozsudku o ukončení pro nedostatek majetku.

Na základě článku 586 obchodníku zákoníku úpadce, který uhradí celkově hlavní jistinu, úroky a náklady, pokud jde o všechny částky, které dlužil, bude moci dosáhnout své zahlazení, když v tomto smyslu podá návrh k Nejvyššímu soudnímu dvoru (Cours supérieure de justice).

2. Vyrovnání, odklad plateb, nucená správa

Ve věci vyrovnání, odkladu plateb, nucené správy, rozhodnutí, jímž soud připustí požadované opatření, ukončuje řízení.

Soud může uložit dlužníkovi, který je úpadcem občanskoprávní a trestní sankce.

Jestliže soud zjistí, že úpadek vyplývá ze závažných a význačných pochybení způsobených úpadcem, bude moci vydat zákaz vykonávání podnikatelských činností, ať už přímo nebo prostřednictvím jiné osoby. Tento zákaz zahrnuje rovněž zákaz oprávnění vykonávat funkce, jež s sebou nesou rozhodovací pravomoc uvnitř společnosti.

Mezi dalšími občanskoprávními sankcemi je u konkurzů obchodních společností možnost rozšířit konkurz na její vedoucí činitele, možnost opatření na základě článků 1382 a 1383 občanského zákoníku (obecně právní odpovědnost) a na základě článků 59 a 192 zákona o obchodních společnostech.

Vůči úpadci lze rovněž uplatnit trestní postih (v případě úpadku).

Ve věci vyrovnání ten, kdo jej využil, musí vyplatit své věřitele v případě, že se významně zlepší jeho majetková situace (článek 25 zákona ze dne 14. dubna 1886 o vyrovnávacím řízení).

Vyrovnání nemá účinek v souvislosti těmito dluhy:

• daně a jiné veřejné poplatky,
• pohledávky zaručené přednostními právy, hypotékami nebo zástavami,
• splatné pohledávky na základě výživného.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Po skončení insolvenčního řízení získávají věřitelé v případě existence aktiv celkovou částku, po případě zlomek částky své pohledávky podle podmínek ohledně rozdělení uvedených v závěrečném rozsudku.

Pokud není úpadce prohlášen lehkomyslným a podvodně jednajícím, nemůže už být stíhán svými věřiteli kromě případů, že by se domohl většího jmění ve lhůtě 7 let od závěrečného rozsudku v konkurzním řízení.

Věřitelé by mohli rovněž podat žalobu na základě článků 1382 a 1383 občanského zákoníku, aby se vyvodila obecně právní odpovědnost vedoucích představitelů úpadce, nebo žalobu založenou na základě článků 59 a 192 zákona o obchodních společnostech (odpovědnost členů správních rad a jednatelů v rámci výkonu jejich mandátu).

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Náklady týkající se předvolání ve věci úpadku jsou součástí nákladů majetkové podstaty.

Vzhledem k tomu, že se jedná o náklady vzniklé v zájmu řízení, jsou tyto náklady zaplaceny z konkurzní podstaty před tím, než správce přistoupí k rozdělení zbytku aktiv jednotlivým věřitelům.

Zákon ze dne 29. března 1893 o právní pomoci a řízení v případě dluhu stanoví ve svých článcích 1 a 2 různé náklady, které mohou vyplývat z formalit vyžadovaných insolvenčním řízení a upravuje pořadí jejich splacení v případě nedostatečného majetku.

Příslušný obvodní soud stanoví odměnu pro správce na základě velkovévodského nařízení ze dne 18. července 2003.

Správci přísluší, aby předložil obvodnímu soudu v obchodních věcech své vyúčtování nákladů a odměn na základě vymožených aktiv.

Článek 536-1 obchodního zákoníku ve svém pododstavci 2 stanoví, že náklady a odměny v konkurzech ukončených pro nedostatek aktiv budou uhrazeny Registrační správou (Administration de l´Enregistrement) za podmínek stanovených zákonem ze dne 29. března 1893 o právní pomoci a řízení v případě dluhu.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

1. Konkurz

Rozsudek prohlašující konkurz může stanovit platební neschopnost úpadce ke dni, jenž předchází den vyhlášení rozsudku. Toto datum nicméně nemůže předcházet o více než 6 měsíců před vynesením tohoto rozsudku.

Aby se ochránily zájmy věřitelů, je období mezi platební neschopností a rozsudkem prohlašujícím konkurz nazýváno „napadnutelným obdobím“.

Určité úkony provedené během tohoto období, které by mohly poškodit nároky věřitelů, jsou neplatné a neúčinné. Jedná se zejména o:

• každý úkon týkající se movitého nebo nemovitého majetku, který úpadce postoupil bezplatně, jakož i za úplatu, pokud prodejní cena je zjevně příliš nízká vzhledem k hodnotě dotčeného majetku,
• všechny provedené platby, buď v hotovosti, nebo převodem, prodej, započtení nebo jinak provedené u dluhů, které by nebyly dosud splatné,
• všechny platby provedené jinak než v hotovosti nebo obchodní směnky u splatných dluhů,
• jakoukoli hypotéku nebo veškerá jiná věcná práva přiznaná dlužníkem u pohledávek uzavřených před ukončením plateb.

Naopak u jiných úkonů zásada neplatnosti není automatická.

Takže některé platby provedené úpadcem u splatných dluhů a veškeré další úkony provedené za úplatu během napadnutelného období lze prohlásit za neplatné, pokud se ukáže, že třetí osoby, které získaly platby nebo jednaly s úpadcem, měly povědomí o jeho stavu platební neschopnosti.

Pokud věřitel ví, že jeho dlužník není schopen dostat svým závazkům, nesmí se snažit, aby získal přednost na úkor kolektivního zájmu věřitelů.

Platně nabytá hypotéční práva a přednostní práva budou moci být zapisována až do dne vynesené rozsudku, kterým se prohlásí konkurz. Naopak zápisy provedené v 10 dnech předcházejících období platební neschopnosti nebo později budou moci být prohlášeny za neplatné, pokud uplynulo více než 15 dnů mezi dnem úkonu, kdy byla zřízena hypotéka, a dnem zápisu.

Konečně všechny úkony nebo platby učiněné podvodně vůči věřitelům, to je provedené dlužníkem s vědomím, že způsobí újmu věřiteli (např. tak, že se sníží majetková podstata, že se nedodrží pořadí pohledávek atd.), jsou považovány za neplatné, ať už je datum, kdy k nim došlo, jakékoli.

Pojem napadnutelného období se nevztahuje na smlouvy s finančním zajištěním, jakož i na případy budoucích pohledávek převedených na společnost zabývající se sekuritizací.

2. Vyrovnání

Dlužník nemůže během řízení probíhajícího za účelem dosažení vyrovnání zcizovat za úplatu, zastavovat hypotékou nebo se zavazovat bez povolení pověřeného soudce.

3. Nucená správa

Od data rozhodnutí, kterým se jmenuje pověřeného soudce, jenž má přistoupit k inventarizaci podniku, nemůže podnikatel pod trestem neplatnosti zřizovat zástavy nebo hypotéky, zavazovat se nebo přijímat kapitálový majetek bez písemného povolení pověřeného soudce.

Je třeba ještě poznamenat, že zákon o nucené správě stanoví trestně právní sankce pro podnikatele, který by ukryl část ze svých aktiv, případně zveličil částku svých pasiv, nebo by nechal působit věřitele, jejichž pohledávky by byly zveličené.

4. Předlužení

Soudce může případně jmenovat osoby pověřené pomocí, co se týče sociální, vzdělávací oblasti nebo správy financí, aby dohlédly na to, že část příjmů dlužníka, která není určená k úhradě dluhů, bude využita k účelům, k nimž je určena.

Při plnění svého úkolu jsou tyto osoby zmocněné přijmout jakékoli opatření, aby zabránily tomu, že tato část příjmu bude odkloněna od svého přirozeného účelu nebo že budou poškozeny zájmy domácnosti dlužníka.

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení pro právnické osoby je upraveno zákonem č. XLIX z roku 1991 o konkursu a likvidaci (zákon o úpadku).

Zákon o úpadku upravuje dva druhy insolvenčního řízení: konkursní a likvidační řízení.

Konkursní řízení je reorganizační řízení, jehož účelem je zajistit pozastavení plateb pro dlužníka, který čelí platební neschopnosti, aby se mohl dohodnout na dobrovolném vyrovnání a pokusit se takové vyrovnání uzavřít a znovu obnovit platební schopnost.

Likvidační řízení je řízení, jehož účelem je zajistit, aby byli věřitelé uspokojeni podle zvláštních pravidel v případě, že je platebně neschopný dlužník zrušen bez právního nástupce – během řízení směřujícího k rozdělení celkových aktiv z majetkové podstaty dlužníka mezi věřitele. Likvidační řízení však musí být ukončeno, jestliže dlužník v plné výši uhradí svůj dluh a náklady na řízení, nebo pokud dlužník s věřiteli uzavře dobrovolnou dohodu o vyrovnání, která stanoví podmínky vypořádání pohledávek, a soud toto vyrovnání schválí.

Právní předpisy, kterými se řídí například maďarské pobočky podniků se sídlem v zahraničí, organizace občanské společnosti a podniky finančního sektoru (úvěrové instituce, finanční podniky, pojišťovny, investiční podniky, veřejné sklady), obsahují zvláštní pravidla stanovující výjimky.

Pro podniky finančního sektoru konkursní řízení neexistuje, orgány dohledu však mají možnost zasáhnout již v raných fázích jakéhokoli zhoršování finanční situace podniků, aby se zabránilo platební neschopnosti, a musí být vytvářeny fondy (fond pro vypořádání škod, fond na ochranu investorů, fond pro pojištění vkladů) za účelem ochrany zákazníků a jejich odškodnění.

V případě podniků finančního sektoru může Maďarská národní banka v rámci svých pravomocí orgánu finančního dohledu podat u soudu návrh na likvidaci poté, co zruší povolení těchto podniků k provozování příslušných činností.

Zákon o organizacích občanské společnosti obsahuje určitá pravidla pro výjimky z konkursního a likvidačního řízení u organizací občanské společnosti (sdružení, nadace), jinak se použijí ustanovení zákona o úpadku.

Řízení o vypořádání závazků fyzických osob (osobní úpadek)

Zákon č. CV z roku 2015 o vypořádání závazků fyzických osob vstoupil v platnost dne 1. září 2015. Cílem zákona je vedle zajištění ochrany při úpadku prostřednictvím spolupráce mezi dlužníkem a jeho věřiteli stanovit právní rámec pro vypořádání závazků. Zákon především chrání dlužníky z hypotečních úvěrů, a to zejména ty, kteří jsou v dlouhodobém prodlení, mají závazky vůči více věřitelům a nemovitosti, kterou obývají, hrozí nucený prodej.

Řízení začíná mimosoudně a koordinuje je první hypoteční věřitel. Soudní řízení o úpadku je zahájeno, pokud není dosaženo mimosoudního vyrovnání. Nejprve se soudní řízení také zaměří na dosažení dohody, pokud však taková dohoda není odhlasována, soud stanoví podmínky pro vypořádání dluhu.

Vláda zřídila Státní službu pro rodinnou insolvenci. Tato organizace hraje důležitou roli v řízení o vypořádání závazků. Služba pro rodinnou insolvenci ověřuje, zda dlužník plní zákonné požadavky, uchovává státní záznamy o údajích z řízení a zaměstnává rodinné insolvenční správce. Rodinní insolvenční správci provádějí přípravné úkony a spolupracují se soudem v průběhu soudního vypořádání závazků, vymáhají rozhodnutí soudu, podporují dlužníka, dohlížejí na vedení domácnosti dlužníka, prodávají dlužníkova aktiva s komerční hodnotou a platí věřitelům.

Úspěšné vypořádání závazků vede k tomu, že dluh, který byl vypořádán během řízení, nemůže být na dlužníkovi požadován později a věřitelé obdrží určitou část své pohledávky v předvídatelné lhůtě.

Řízení o vypořádání závazků fyzických osob dosud není oznámeno podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848.

V souladu se zákonem o úpadku může konkursní řízení se souhlasem svého hlavního rozhodovacího orgánu iniciovat dlužník, a to pomocí formuláře – v průběhu řízení je povinné právní zastoupení. Dlužník nesmí takový návrh podat, pokud se ho týká probíhající konkursní řízení nebo pokud bylo v prvním stupni přijato rozhodnutí, které nařizuje likvidaci dlužníka. Podmínky a lhůty pro přípustnost obnoveného návrhu na zahájení konkursního řízení zahrnují uspokojení pohledávek věřitele, které existovaly nebo vznikly v průběhu předchozího konkursního řízení, uplynutí dvou let od konečného uzavření předchozího konkursního řízení nebo uplynutí jednoho roku od oznámení konečného příkazu v dané věci v případě, že předchozí návrh byl zamítnut z moci úřední.

Obecně platí, že je-li dlužník v platební neschopnosti, může být likvidační řízení zahájeno na návrh dlužníka nebo jeho věřitelů nebo je může zahájit soud z moci úřední, a to v určitých případech, které uvádí zákon o úpadku. Zákon o úpadku výslovně stanoví, kdo může podat návrh na zahájení likvidačního řízení, a upravuje pravidla řízení na základě návrhu nebo z moci úřední.

Oba druhy řízení představují kolektivní řízení o vypořádání závazků, věřitelé dlužníka se musí řízení zúčastnit a během řízení nesmí usilovat o vymáhání svých pohledávek vůči dlužníkovi jiným způsobem nebo v jiném řízení.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Konkursní řízení:

Návrh na zahájení konkursního řízení může podat statutární orgán dlužníka, přičemž zastupování advokátem nebo právním poradcem je povinné.

V kterémkoli okamžiku může být vůči dlužníkovi zahájeno pouze jedno konkursní řízení, přičemž současně nesmí vůči dlužníkovi probíhat ani likvidační řízení. Obnovené konkursní řízení může započít pouze v případě, že dlužník uhradil své závazky uplatněné v předchozím řízení a dosud neuplynuly dva roky. Jestliže soud z moci úřední zamítl předchozí konkursní řízení pro formální vady, nelze po dobu jednoho roku zahájit obnovené konkursní řízení.

Likvidační řízení

Návrh na zahájení likvidačního řízení může podat dlužník, věřitel, správce, který se účastnil předchozího dobrovolného likvidačního řízení, nebo soud či správní orgán v případech stanovených zákonem. Soud například zahajuje likvidační řízení v případě, že v průběhu konkursního řízení nebylo dosaženo dobrovolného vyrovnání nebo je v rámci jeho dohledových pravomocí jakožto obchodního soudu nařízeno zrušení podniku, který závažným způsobem porušuje zákon.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Majetek dlužníka v úpadku tvoří součet všech dlouhodobých aktiv a oběžných aktiv ve smyslu účetních právních předpisů.

Každý přírůstek zvýšení majetku, který nastane v průběhu konkursního řízení, se stává také součástí majetkové podstaty dlužníka v úpadku.

Dlužník si ponechává práva související se správou aktiv v majetkové podstatě, avšak pod dohledem správce. V likvidačním řízení si dlužník neponechává práva související se správou aktiv v majetkové podstatě: tato práva jsou převedena na likvidátora. Likvidátor je zákonným zástupcem organizace dlužníka a zajišťuje registraci a ocenění pohledávek věřitelů, zpeněžení majetku a rozdělení výnosů mezi věřitele pod soudním dohledem.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

V konkursním a likvidačním řízení může být dlužníkem ve smyslu zákona o úpadku hospodářský subjekt uvedený v zákoně. V konkursním řízení podává návrh zahájení řízení dlužník, který může v průběhu řízení pokračovat ve své hospodářské činnosti. Řídicí pracovníci a vlastníci dlužníka nejsou při výkonu svých práv omezeni, mohou však svá práva vykonávat jen tak, aby se nedopustili porušení práv, která zákon přiznává správci. Dlužník ve spolupráci se správcem provede soupis a stanovení pořadí pohledávek a za účasti správce vypracuje plán a návrh na jednání o vyrovnání s věřiteli, jehož účelem je dosáhnout vyrovnání s věřiteli, které má obnovit nebo zachovat platební schopnost. Vyrovnání s věřiteli zahrnuje dohodu mezi dlužníkem a věřiteli o podmínkách vypořádání pohledávek a vše ostatní, co strany považují z hlediska reorganizace za důležité.

Až do zahájení řízení se věřitelem v konkursním a likvidačním řízení rozumí osoba, která má peněžité pohledávky nebo nároky v peněžním vyjádření, které jsou po splatnosti a opírají se o pravomocné a účinné rozhodnutí soudu nebo veřejného orgánu nebo jsou dlužníkem uznány nebo nerozporovány. V konkursním řízení se věřitelem rozumí také každá osoba, jejíž pohledávky, které se staly splatné během konkursního řízení nebo později, zaevidoval správce, nebo osoba, jejíž pohledávky zaevidoval likvidátor v likvidačním řízení.

Správcem v konkursním řízení je právnická osoba jmenovaná soudem, která je oprávněna vykonávat úkoly insolvenčního správce. Správce musí jmenovat osobu, kterou zaměstnává a která má odpovídající kvalifikaci pro výkon činností správce. Povinností této osoby je sledovat hospodářskou činnost dlužníka za účelem dosažení dohody o vyrovnání s věřiteli, přičemž musí brát v úvahu zájmy věřitelů, evidovat pohledávky věřitelů, spolupracovat při přípravě návrhu vyrovnání s věřiteli a spolupodepsat zápis o usneseních přijatých při jednáních o vyrovnání.

Likvidátorem se rozumí likvidátorská organizace (právnická osoba oprávněná vykonávat úkoly insolvenčního správce), kterou jmenuje soud a která zastupuje organizaci v likvidaci a současně garantuje zájmy věřitelů a provádí úkoly předepsané zákonem. Právní předpisy stanoví pro likvidátorské organizace přísné osobní a odborné požadavky včetně pravidelné odborné přípravy.

Likvidátorská organizace jmenuje insolvenčního správce, aby vykonával činnost likvidátora.

Název likvidátorské organizace a insolvenčního správce se rovněž zapisuje do soudního rejstříku právnických osob.

Konkursní a likvidační řízení jsou nesporná občanskoprávní soudní řízení. V záležitostech, které nejsou upraveny zákonem o úpadku, se použijí pravidla občanského soudního řádu s výjimkami vyplývajícími ze zvláštností nesporných řízení. Konkursní řízení nařizuje soud, zatímco likvidační řízení nařizuje soud v důsledku prohlášení úpadku dlužníka nebo v jiných případech stanovených zákonem nebo na základě žádosti jiného soudu, veřejného orgánu nebo správce. Při zahájení řízení soud jmenuje správce nebo likvidátora ze seznamu likvidátorů. Při zahájení likvidačního řízení soud na žádost věřitelů jmenuje likvidátora s pravomocí dočasného správce, aby dohlížel na činnost dlužníka až do nařízení likvidace.

O námitkách podaných proti jakýmkoli protiprávním opatřením nebo opomenutím ze strany správce nebo likvidátora rozhoduje soud a v případě protiprávního opatření nebo opomenutí soud požádá, aby správce nebo likvidátor vykonával svou činnost v souladu se zákonem, a pokud správce nebo likvidátor tuto povinnost poruší, je z řízení vyřazen a je jmenován nový správce nebo likvidátor.

V průběhu konkursního řízení má dlužník nárok na ochranu při úpadku, řízení o výkonu rozhodnutí se pozastavují a dlužníkovi je přiznáno pozastavení plateb nebo moratorium na platby dříve vzniklých dluhů.

Pokud na dobrovolné vyrovnání s věřiteli přistoupí většina předepsaná zákonem a vyrovnání poté vyhovuje požadavkům právních předpisů, soud vyrovnání schválí a dlužník je jím vázán.

Není-li dohodnuto dobrovolné vyrovnání s věřiteli, soud nařídí, aby byl dlužník likvidován z moci úřední.

Dohody mezi dlužníkem a věřiteli lze dosáhnout i v likvidačním řízení. Soud stanoví datum jednání o vyrovnání s věřiteli v průběhu likvidačního řízení, přičemž pokud je hlasování o dobrovolném vyrovnání kladné a dohoda je v souladu s právními předpisy, soud vyrovnání schválí. V rámci likvidace podmínky pro schválení dobrovolného vyrovnání s věřiteli stanoví, že prostřednictvím vyrovnání dlužník přestane být v úpadku a budou uhrazeny přednostní pohledávky nebo bude k dispozici krytí těchto pohledávek.

Soud rozhodne o zápisu konkursního nebo likvidačního řízení jako uzavřeného nebo o ukončení řízení.

Je-li likvidační řízení uzavřeno bez právního nástupce dlužníka, obchodní soud na základě oznámení soudu vymaže dlužníka zrušeného likvidací z obchodního rejstříku nebo organizaci občanské společnosti z rejstříku organizací občanské společnosti.

V likvidačním řízení je úhrada mezd zaměstnanců zaručena z prostředků mzdového garančního fondu za podmínek stanovených v zákoně o mzdovém garančním fondu.

Právní důsledky podání návrhu na zahájení řízení:

V průběhu konkursního řízení soud na žádost dlužníka učiní kroky ke zveřejnění okamžitého dočasného pozastavení plateb v Obchodním věstníku v souladu se zákonem o úpadku. Opodstatněnost návrhu se následně přezkoumá a soud rozhodne o zamítnutí žádosti z moci úřední v případech stanovených zákonem, nebo vydá rozhodnutí o zahájení konkursního řízení v ostatních případech. Konkursní řízení začíná zveřejněním příslušného usnesení v Obchodním věstníku. V důsledku zahájení konkursního řízení je dlužníkovi přiznáno pozastavení plateb k plnění peněžních závazků až do 00:00 hodin druhého pracovního dne následujícího po 120. dni (s několika výjimkami) a toto moratorium lze prodloužit až na 365 dnů. Během doby pozastavení plateb mohou být provedeny pouze platby závazků uvedených v právním aktu, nenastanou právní důsledky spojené s neplněním nebo opožděným plněním platebních závazků, vymáhání peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi se pozastaví a dlužník tak získá reálnou příležitost vypracovat plán za účelem obnovení své platební schopnosti a vypořádání dluhů.

Pokud soud prohlásí úpadek dlužníka, neboť existuje důvod úpadku definovaný právním aktem, je likvidace dlužníka nařízena usnesením a po jeho vstupu v platnost je jmenován likvidátor, a to usnesením zveřejněným v Obchodním věstníku, které rovněž uvádí výzvu věřitelům, aby přihlásili své pohledávky. Při vydání příkazu k likvidaci zanikají vlastnická práva, což slouží k ochraně majetkové podstaty, a od data zahájení počátku likvidace může vydávat právní prohlášení týkající se majetku dlužníka pouze likvidátor, který jedná jako zástupce dlužníka. V den zahájení likvidace vyprší každý závazek hospodářského subjektu (stává se závazkem po splatnosti).

Cílem likvidace je rozdělení veškerých aktiv dlužníka mezi jeho věřitele a musí být ukončeno i řízení o výkonu rozhodnutí vůči majetku, který je předmětem likvidačního řízení. U příslušného soudu budou pokračovat sporná a nesporná řízení zahájená před datem začátku likvidace. Po datu zahájení likvidace může být jakákoli peněžní pohledávka související s aktivy v majetkové podstatě uplatněna pouze v rámci likvidačního řízení. Jakékoli omezení týkající se zcizení a zatížení nemovitostí nebo jiného majetku dlužníka skončí dnem zahájení likvidace, přičemž práva na zpětný odkup a kupní opce, jakož i zástavní práva zaniknou při prodeji daného aktiva. Do data zahájení likvidace může oprávněná osoba svou pohledávku uspokojit ze zajištění poskytnutého dlužníkem, po uvedeném datu musí oprávněná osoba předat zbývající částku likvidátorovi.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

V průběhu likvidačního řízení může každý věřitel uplatnit vůči dlužníkovi pohledávku pouze tak, že se do řízení přihlásí; mimosoudní vyrovnání není možné, kromě závěrečného započtení podle mezinárodních obchodních úmluv. Pokud však existuje probíhající soudní řízení mezi věřitelem a dlužníkem, může věřitel započíst veškeré nároky uplatněné v tomto soudním řízení vůči dlužníkovi.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Zahájení likvidačního řízení samo o sobě nemá právní účinek v podobě ukončení smluv, které dlužník dříve uzavřel. Smlouvy mohou být ukončeny v rámci řízení, v případě konkursního řízení pod dohledem správce a v případě likvidačního řízení ukončí smlouvy likvidátor jako právní zástupce dlužníka. Likvidátor má právo ukončit smlouvy s okamžitým účinkem nebo smlouvy zrušit.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Aktiva dlužníka nemohou být předmětem výkonu rozhodnutí, věřitel, který je zástavním věřitelem, nemůže zástavní právo prodat, přičemž závazky jsou vypořádány v průběhu likvidačního řízení.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Dříve zahájené soudní spory uzavře soud, u něhož byla příslušná řízení zahájena. Pokud byl dlužník ve sporu neúspěšný, úspěšný účastník řízení se zúčastní likvidačního řízení jako věřitel. Pokud byl dlužník v soudním řízení úspěšný, budou veškerá aktiva nebo jemu splatné finanční prostředky zahrnuty do majetkové podstaty. Zákon o úpadku na několika místech stanoví, že poskytování informací věřitelům je úkolem správce nebo likvidátora.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Věřitelé mohou vytvořit výbory věřitelů nebo zvolit zástupce věřitelů, s nímž musí likvidátor konzultovat, kterého je povinen je informovat a jehož předpokládaný nebo výslovný souhlas musí být získán pro některá opatření.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Likvidátor může aktiva dlužníka prodat kupujícímu, který předloží nejlepší nabídku ve veřejném prodeji na auditovaném internetovém prodejním portálu.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Jak dříve vzniklé závazky, tak závazky, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení, může věřitel uplatnit tak, že svůj nárok přihlásí v konkursním řízení nebo likvidačním řízení jako věřitel.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Insolvenční správce (správce v konkursním řízení nebo likvidátor v likvidačním řízení) zapíše pohledávky věřitelů a předloží napadené nároky soudu, který vede konkursní řízení nebo likvidační řízení.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Likvidátor použije výtěžek z prodeje zastaveného aktiva na platbu zástavnímu věřiteli. Zbývající částka se rozdělí mezi věřitele podle rozdělení majetku, přičemž se bere v úvahu pořadí uspokojování věřitelů stanovené v zákoně o úpadku, a podle předběžné likvidační rozvahy nebo závěrečné likvidační rozvahy.

Po prodeji ostatního majetku může být výtěžek rozdělen po přijetí předběžné likvidační rozvahy nebo závěrečné likvidační rozvahy, a to s přihlédnutím k rozdělení majetku schválenému soudem a k pořadí uspokojování věřitelů stanovenému v zákoně o úpadku.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Dlužník může souhlasit s dobrovolným vyrovnáním s věřiteli buď v konkursním, nebo v likvidačním řízení. Je-li vyrovnání v souladu s právními předpisy, soud je schválí a prohlásí řízení za uzavřené. V takových případech dlužník pokračuje v činnosti. Pohledávky věřitelů jsou uspokojeny způsobem a v rozsahu stanoveném ve vyrovnání, dlužník je zproštěn povinnosti hradit jakoukoli částku nad tento rozsah.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

V konkursním řízení uzavřeném dobrovolným vyrovnáním, které schválí soud, jsou pohledávky věřitelů uspokojovány způsobem a podle harmonogramu stanoveného ve vyrovnání. Pokud dlužník podmínky vyrovnání nedodrží, mohou věřitelé podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na likvidaci dlužníka.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Věřitelé zaplatí registrační poplatek. Podání návrhu na insolvenční řízení (konkursní řízení, likvidační řízení) podléhá poplatku. Jinak nese veškeré vzniklé náklady dlužník.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Likvidátor nebo věřitelé mohou tyto transakce napadnout podáním žaloby a mohou požadovat prohlášení transakce za neplatnou. Veškerá aktiva takto vrácená dlužníkovi navyšují majetkovou podstatu.

Likvidátor nebo věřitelé mohou podat žaloby na bývalé ředitele dlužníka za jejich činnost, která poškodila zájmy věřitelů na základě toho, že bývalí ředitelé nevykonávali své řídicí funkce s ohledem na zájmy věřitelů, když nastala situace, v níž hrozil úpadek, což pak vedlo ke snížení majetku hospodářského subjektu, nebo zmařili vypořádání pohledávek věřitelů v plné výši nebo opominuli úhradu nákladů spojených s ochranou životního prostředí. Pokud je takové jednání prokázáno, musí bývalý ředitel dlužníka věřitelům způsobenou škodu nahradit.

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti) a konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

V rámci vnitrostátní právní úpravy lze rozlišit dvě formy osob, které mohou být předmětem insolvenčního řízení, a to obchodní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné. Pro tyto druhy osob platí různé režimy. Obchodní společnosti lze rozdělit osobní společnosti, tj. veřejnou obchodní společnost (partnership en nom collectif) a komanditní společnost (partnership en commandite), a kapitálové společnosti, tj. společnosti s ručením omezeným.

Návrh na zahájení insolvenčního řízení lze podat proti všem výše uvedeným osobám (fyzickým i právnickým), nicméně pro jednotlivé skupiny platí rozdílné postupy, pravidla a právní úprava. Konkursní řízení (kapitola 13 zákonů Maltské republiky) lze zahájit vůči veřejné obchodní společnosti, komanditní společnost a osobě samostatně výdělečně činné. Veřejná obchodní společnost a komanditní společnost se pro účely úpadkového řízení považují za osoby samostatně výdělečně činné. Pojem „osoba samostatně výdělečně činná“ je v kapitole 13 definován jako jakákoliv osoba, která v rámci své profese vykonává svým jménem živnost, a zahrnuje všechny druhy obchodních činností.

Reorganizace (ozdravný postup)

Řízení o reorganizaci s kapitálovými společnostmi zahájit na základě článků 327 až 329B kapitoly 386 – zákon o obchodních společnostech z roku 1995.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

Není-li společnost schopna plnit své závazky, může návrh na její zrušení a následnou likvidaci k soudu podat ona sama, a to na základě usnesení valné hromady, a dále řídící orgán společnosti, držitel dluhopisu, věřitel či společník. V souladu s čl. 214 odst. 2 písm. a) bodem ii) kapitoly 386 platí, že:

společnost je v úpadku a není dle všeho s to dostát svým závazkům, jestliže:

a) splatné závazky společnosti nebyly zcela nebo zčásti uhrazeny do dvaceti čtyř týdnů ode dne výkonu vykonatelného titulu exekučními úkony uvedenými v článku 273 občanského soudního řádu; nebo

b) soudu bylo uspokojivě prokázáno, že společnost není s to plnit své závazky, přičemž se berou v úvahu podmíněné závazky a budoucí závazky společnosti.

Soud strany vyslyší a rozhodne, zda jsou splněny podmínky prohlášení úpadku, a pokud ano, rozhodne o zrušení společnosti, přičemž za den zahájení insolvenčního řízení se považuje den, kdy byl soudu doručen návrh ve smyslu článku 223 kapitoly 386.

Kdykoliv v době mezi rozhodnutím o zrušení společnosti z důvodu úpadku a podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení k soudu může soud jmenovat dočasného správce a pověřit jej správou majetkové podstaty či podnikání společnosti; rozsah pověření soud určí v rozhodnutí o jmenování dočasného správce. Dočasný správce vykonává svou funkci až do vydání rozhodnutí o likvidaci, popřípadě do rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zahájení likvidace, ledaže se své funkce dříve vzdá, popřípadě ledaže je soudem z řádného důvodu odvolán.

Insolvenční řízení – dobrovolná likvidace na základě rozhodnutí věřitelů

Mimo výše uvedené situace je možné společnost zrušit na základě dobrovolného rozhodnutí – jestliže vedení společnosti dospěje k názoru, že aktiva společnosti nedostačují ke krytí jejích závazků, je svolána schůze věřitelů, která jmenuje insolvenčního správce (případně likvidační výbor), který požívá důvěry věřitelů a který bude odpovědný za provedení likvidace společnosti bez nutnosti zahájit soudní řízení. Pravidla tohoto postupu jsou stanovena v článcích 277 a násl. kapitoly 386.

Reorganizace (ozdravný postup)

V případě, že společnost není schopna dostát svým závazkům, popřípadě je-li pravděpodobné, že svým závazkům nebude schopna dostát, může společnost na základě mimořádného usnesení, vedení společnosti na základě rozhodnutí řídícího orgánů společnosti, popřípadě věřitelé společnosti, na které připadá alespoň polovina hodnoty závazků společnosti, podat návrh na povolení reorganizace (ozdravného postupu ve smyslu článku 329B kapitoly 386) Stejně jako v předešlém případě, i v tomto případě se má za to, že společnost je v úpadku a není dle všeho s to dostát svým závazkům, jestliže:

a) splatné závazky společnosti nebyly zcela nebo zčásti uhrazeny do dvaceti čtyř týdnů ode dne výkonu vykonatelného titulu exekučními úkony uvedenými v článku 273 občanského soudního řádu; nebo

b) soudu bylo uspokojivě prokázáno, že společnost není s to plnit své závazky, přičemž se berou v úvahu podmíněné závazky a budoucí závazky společnosti.

Soud o povolení reorganizace společnosti rozhodne – a rozhodnutí o nařízení reorganizace vydá – ve lhůtě dvaceti pracovních dní ode dne podání návrhu na uvalení správy na podnik společnosti, a to na dobu stanovenou soudem (v současné době na období jednoho roku, které lze následně prodloužit o období dalšího jednoho roku; v současné době se připravuje novela, která by toto období zkrátila na čtyři měsíce s možností následného prodlužování po čtyřech měsících, a to maximálně na celkovou dobu dvanácti měsíců).

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Návrh na zahájení konkursního řízení může proti dlužníkovi či jeho zákonnému zástupci za účelem prohlášení úpadku u běžného soudu prvního stupně (Civil Court, First Hall) podat kterýkoliv věřitel, bez ohledu na to, zda má jeho pohledávka obchodní povahu, či nikoliv, a to i v případě, že závazek dosud není splatný.

Kritériem pro prohlášení úpadku je pozastavení plnění závazků ze strany dlužníka. Soud ve svém rozhodnutí rozhodne o prohlášení úpadku a jmenuje jednoho nebo více správců majetkové podstaty, kteří mají vykonávat jim svěřené funkce ve smyslu kapitoly 13 obchodního zákoníku.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti) (včetně dobrovolné likvidace)

Za účelem splnění závazků dlužníka se likvidují veškerá aktiva společnosti. S aktivy, které tvořily součást majetkové podstaty dlužníka, a s aktivy, které na dlužníka přešly v době po zahájení insolvenčního řízení, se zachází bez rozdílu.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

V konkursním řízení týkajícím se osob samostatně výdělečně činných a osobních společností tvoří součást majetkové podstaty určené k likvidaci všechna aktiva, jak movitá, tak nemovitá. Okamžikem doručení rozhodnutí o prohlášení úpadku je dlužník ze zákona zbaven správy veškerého svého majetku, ať už souvisí s obchodní činností, či nikoliv, s výhradou výdajů na obživu.

Majetek dlužníka přechází do držení správce majetkové podstaty, který je se souhlasem soudu oprávněn majetek prodat. Majetek dlužníka, který podléhá zkáze, po získání pověření soudu odprodá licencovaný dražitel.

Pověření soudu je vyžadováno i v případě obchodního zboží, které nepodléhá zkáze, a ostatního majetku.

V takovém případě soud správci uloží takový postup, který je v nejlepším zájmu dlužníka a věřitelů, přičemž soud může případně souhlasit s tím, aby správce majetkové podstaty obnovil činnost dlužníka či navýšil jeho aktiva, je-li to rovněž v zájmu věřitelů.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

Jakmile soud rozhodne o zrušení společnosti z důvodu úpadku, jmenuje insolvenčního správce (insolvenční správce).

Kapitola 386 stanoví, že insolvenčním správcem může být jmenována fyzická osoba, která má kvalifikaci advokáta či certifikovaného veřejného účetního či auditora, popřípadě která je zapsána v obchodním rejstříku jako osoba, která je způsobilá k výkonu funkce insolvenčního správce.

Jako další omezení je stanoveno, že insolvenční správce nesmí vystupovat jako insolvenční správce dané společnosti, jestliže v této společnosti zastával řídící či kontrolní funkci, popřípadě v rámci společnosti či v souvislosti se společností zastával jinou funkci, a to kdykoliv v období čtyř let přede dnem zrušení společnosti.

Soud má při rozhodování o tom, kdo ponese náklady spojené s odměnou insolvenčního správce, široký prostor pro uvážení. Obecně platí, že odměna insolvenčního správce se hradí z aktiv společnosti. Jestliže však aktiva společnosti nepostačují, může soud nařídit, že náklady nesou jiné (propojené) osoby, a to v souladu s usnesením soudu.

Článek 296 kapitoly 386 stanoví, že pravomoci vedoucích pracovníků společnosti (vedení a statutárních orgánů) okamžikem jmenování insolvenčního správce zanikají, a tedy ani vedoucí představitelé, včetně případných pověřenců, ani členové statutárních orgánů nemohou jménem a na účet uvedené společnosti v likvidaci jednat. Insolvenční správce převezme do opatrování či pod svou kontrolu všechen majetek a všechna práva, o nichž se důvodně domnívá, že náleží společnosti.

Článek 238 kapitoly 386 stanoví, že insolvenční správce má v soudem nařízeném likvidačním řízení pravomoc se souhlasem soudu či likvidačního výboru:

a) jménem společnosti a na její účet zahájit soudní řízení, popřípadě v nich společnost hájit;

b) vykonávat obchodní činnost společnosti, je-li to nezbytné pro její úspěšnou likvidaci;

c) uspokojit věřitele, a to v souladu s jejich pořadím stanoveným zákonem;

d) uzavírat dohody a ujednání s věřiteli a s osobami, které tvrdí, že jsou věřiteli, popřípadě osobami, kterým svědčí určitý nárok, či které tvrdí, že mají vůči společnosti pohledávku, ať současnou či budoucí, podmíněnou či nepodmíněnou, zajištěnou, případně pohledávku na náhradu škody, o které bylo nebo může být rozhodnuto, a postoupit takovou záležitost k rozhodčímu řízení;

e) obracet se na společníky či údajné společníky a uzavírat dohody či ujednání ohledně dluhů, závazků a pohledávek společnosti, současných či budoucích, podmíněných či nepodmíněných, zajištěných, případně nároků na náhradu škody, které existují či údajně existují mezi společností a společníkem či údajným společníkem nebo jiným dlužníkem či údajným dlužníkem, a všech otázek, které se jakýmkoliv způsobem týkají nebo ovlivňují aktiva nebo likvidaci společnosti, a to za sjednaných podmínek, a přijímat záruku za jejich splnění, popřípadě je promíjet;

f) zastupovat společnost ve všech záležitostech a činit úkony nezbytné pro likvidaci společnosti a rozdělení výtěžku.

Není-li ustaven likvidační výbor, může soud rozhodnout, že k výkonu pravomocí uvedených v bodech a) a b) výše insolvenční správce nepotřebuje souhlas soudu.

Obecně platí, že insolvenční správce má při soudně nařízené likvidaci následující pravomoci:

a) prodat movitý a nemovitý majetek společnosti, včetně veškerých práv, a to formou veřejné dražby nebo soukromoprávní smlouvy, přičemž mu náleží pravomoc prodat veškerý majetek nebo jakoukoliv jeho část;

b) provádět veškeré úkony a jménem a na účet společnosti uzavírat jakékoliv dohody, vystavovat potvrzení a jiné listiny;

c) zajistit nezbytné finance na zajištěná aktiva společnosti;

d) pověřit jiného insolvenčního správce, aby jej v určitých záležitostech zastupoval a jednal za něho.

Výkon pravomocí, které insolvenčnímu správci v rámci soudně nařízené likvidace společnosti svěřuje tento článek, podléhá soudnímu dohledu, přičemž kterýkoliv věřitel či společník se mohou v souvislosti s výkonem nebo navrhovaným výkonem těchto pravomocí obrátit na soud.

Jestliže soud v době mezi rozhodnutím o zrušení společnosti z důvodu insolvence a podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení jmenuje dočasného správce, pravomoci vedoucích pracovníků společnosti rovněž zanikají, a to v rozsahu, ve kterém soud dočasného správce pověří správou majetku či podniku společnosti, jak může soud upřesnit v rozhodnutí o jmenování tohoto správce.

Reorganizace (ozdravný postup)

Čl. 329B odst. 6 písm. a) kapitoly 386 stanoví, že po dobu účinnosti rozhodnutí o ozdravném postupu (reorganizaci společnosti) společnost nadále vykonává svou běžnou činnost, a to pod řízením zvláštního správce.

Zvláštním správcem je osoba, o které soud konstatoval, že byla uspokojivě prokázána její způsobilost a zkušenost s řízením podniku, má odpovídající kvalifikaci a se svým jmenováním souhlasí, přičemž ve vztahu k jejímu jmenování není dán střet zájmů.

Odměnu zvláštního správce hradí společnost. Soud v rozhodnutí o jmenování zvláštního správce určí lhůtu ne delší než deset pracovních dní od vydání rozhodnutí o reorganizace, během níž společnost u soudu složí finanční částku, popřípadě soudu nabídne jinou vhodnou záruku či srovnatelné opatření, které dostačuje ke krytí odměny zvláštního správce a poplatků souvisejících s jeho jmenováním.

Okamžikem jmenování zvláštního správce se pozastavuje výkon veškerých práv, které společnosti vyplývají ze zákona či z ustavujících dokumentů, ledaže k jejich výkonu udělil zvláštní správce souhlas, přičemž lze udělit generální souhlas či souhlas ke konkrétnímu úkonu nebo úkonům. Nebyl-li souhlas udělen, odpovídající práva vykonává zvláštní správce.

Zvláštní správce má obecně pravomoc:

a) převzít do opatrování či pod svou kontrolu veškerý majetek společnosti, přičemž je nadále odpovědný za řízení společnosti, podniku a majetku a dohled nad nimi;

b) odvolávat ředitele společnosti a jmenovat do funkce vedoucích pracovníků jakoukoliv fyzickou osobu, přičemž o tomto postupu nejprve informuje soud;

c) najímat osoby za účelem zajištění odborných a administrativních služeb a zavazovat společnost k úhradě odpovídajících odměn a poplatků; a dále

d) svolávat schůze společníků či věřitelů společnosti.

S předchozím výslovným pověřením soudu má zvláštní správce navíc pravomoc:

i) zavazovat společnost na dobu delší než šest měsíců;

ii) ukončit pracovní poměr zaměstnanců společnosti, jestliže to považuje za nezbytné pro zajištění životaschopného pokračování činnosti společnosti, a to jako celku i jejích částí;

Konkursní řízení (osoby samostatně výdělečně činné a osobní společnosti)

Jak bylo uvedeno výše, v případě osob samostatně výdělečně činných a osobních společností stanoví použitelnou právní úpravu obchodní zákoník, a to konkrétně v hlavě upravující konkurs.

Pokud jde o pravomoci insolvenčního správce v konkursním řízení, insolvenční správce se označuje jako „správce majetkové podstaty“ (curator), přičemž „správcem majetkové podstaty“ je osoba (či osoby), kterou soud považuje za vhodnou pro řádný výkon povinností dané funkce, přičemž „správcem majetkové podstaty“ může být i osoba, která má k dlužníkovi vztah, popřípadě je věřitelem dlužníka.

Jakmile se správce ujme své funkce, přechází všechen majetek a jakákoliv práva dlužníka do jeho držení. Úpadce je povinen přijmout všechna nezbytná opatření, aby zajistil výkon svých práv vůči svým dlužníkům, a rovněž zapsat do veřejného rejstříku jakoukoliv případnou hypotéku týkající se majetku jeho dlužníků. Správce majetkové podstaty je ze své činnosti odpovědný dlužníkovi.

Správce majetkové podstaty je rovněž povinen podat žalobu na zaplacení splatných dluhů dlužníkovi, ale není oprávněn uzavírat v těchto věcech jakékoliv dohody či postupovat jakékoliv spory do rozhodčího řízení, ledaže obdržel písemný souhlas většiny věřitelů dlužníka, počítáno podle hodnoty jejich pohledávek, a rovněž souhlas soudu.

Správce majetkové podstaty do jednoho měsíce od doručení rozhodnutí o prohlášení úpadku sestaví soupis majetku dlužníka.

Věřitelé jsou oprávněni do tohoto soupisu nahlížet, přičemž jak věřitel, tak úpadce jsou povinni při sestavování soupisu poskytnout součinnost.

Soupis obsahuje ucelený seznam veškerého majetku dlužníka, doplněný o jeho popis a ocenění.

Správce majetkové podstaty nemůže s majetkem nakládat bez souhlasu soudu, přičemž celý postup podléhá veřejné kontrole. Výtěžek z prodeje, který správce majetkové podstaty jménem úpadce uskuteční, se zaznamená a veškeré doklady a faktury se řádné zdokumentují.

Soud má právo po správcích majetkové podstaty, dlužníkovi a věřitelích požadovat sdělení veškerých informací, které považuje za nezbytné, a to pod přísahou.

Pokud jde o práva úpadce (míněno dlužníka v úpadku – fyzické osoby nebo osobní společnosti), úpadce má právo dohlížet, zda správce majetkové podstaty záležitosti úpadce spravuje v souladu se zákonem a řádně.

Úpadce má právo obrátit se na soud v případě, že opatření přijatá správcem majetkové podstaty jsou v rozporu s podmínkami, které ve svém rozhodnutí stanovil soud, popřípadě pokud správce nehospodaří řádně.

Účetnictví úpadce musí být vždy k dispozici k nahlédnutí, což znamená, že úpadce má právo být informován o tom, jaká opatření správce majetkové podstaty jmenovaný soudem činí, a kontrolovat je.

Úpadce má rovněž právo na pravidelnou výplatu prostředků pro obživu, což znamená, že soud povolí vyčlenění finančních prostředků z majetku úpadce, které bude správce majetkové podstaty vyplácet jakožto prostředky pro obživu úpadce a jeho rodinu, a to za podmínky, že není důvod předpokládat, že se úpadce dopustil podvodného jednání.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Insolvenční a reorganizační řízení (kapitálové společnosti) / konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Kapitola 459 stanoví, že jakákoliv ustavení o započtení pohledávek či jiná smluvní ujednání, která stanoví nebo se týkají započtení nebo vypořádání částek vzájemně mezi stranami splatných, pokud jde o vzájemné pohledávky, vzájemné dluhy či jiné vzájemné závazky, jsou vykonatelná v souladu s jejich podmínkami, bez ohledu na to, zda před úpadkem, či po něm, a to ve vztahu ke vzájemným dluhům, vzájemným pohledávkám a vzájemným závazkům, které vznikly nebo k nimž došlo v době před úpadkem ve vztahu k jedné ze stran, a sice vůči:

a) smluvním stranám dané smlouvy,

b) ručiteli či jiné osobě, která za osobu, která je stranou smlouvy, poskytla záruku,

c) insolvenčnímu správci, likvidátorovi, správci majetkové podstaty, správci, zvláštnímu správci či osobě vykonávající obdobnou funkci ve vztahu ke smluvní straně a

d) věřitelům smluvních stran.

To neplatí v případě dohod o započtení, které byly uzavřeny v době, kdy druhá smluvní strana věděla nebo měla vědět, že byl podán návrh na zrušení společnosti a likvidaci z důvodu úpadku, popřípadě že společnost ve smyslu platné právní úpravy podnikla formální opatření za účelem zrušení a likvidace společnosti z důvodu úpadku.

Výše uvedené pravidlo rovněž neplatí v případě, že dlužníkem v úpadku je fyzická osoba (jiná, než osoba samostatně výdělečně činná) či obchodní společnosti ve formě jiné, než osobní společnosti (veřejná obchodní společnost a komanditní společnost) a druhá strana věděla nebo měla vědět o okolnostech uvedených ve vztahu k dlužníkovi v předešlém odstavci.

Prohlášením úpadku druhé smluvní strany neruší smluvní ujednání nebo zmocnění opravňující provést započtení.

Dále je stanoveno, že žádná jiná ustanovení vnitrostátního práva neomezují ani nezpůsobí odklad použití smluvních ujednání týkajících se započtení, která by jinak byla vykonatelná, a žádné rozhodnutí či předběžné opatření soudu nebo obdobné rozhodnutí vydané soudem nebo jiným subjektem či řízení jakékoliv povahy nemá na započtení žádný vliv. Nicméně bez ohledu na předchozí odstavec platí, že ustanovení zákona, která stanoví, že započtení je v konkrétním případě nevykonatelné z důvodu podvodu nebo z obdobných důvodů, se uplatní vždy, a obdobně nelze uznat vykonatelnost ujednání o započtení v případě, že na základě smluvního ujednání je započtení neplatné z důvodu podvodu či obdobného důvodu.

Zákon stanoví, že smluvní strany se mohou:

• dohodnout na systému či mechanismu, který jim umožní převést nefinanční závazek na peněžní závazek odpovídající hodnoty a vzít hodnotu tohoto závazku v potaz pro účely započtení,
• dohodnout na směnném kurzu nebo metodě stanovení směnného kurzu, který se uplatní při započtení nebo vypořádání částek v různých měnách, a stanovit měnu, ve které má být provedena platba výsledné částky po provedení započtení;
• dohodnout, že jakékoliv transakce a jiné úkony v souladu se smlouvou, identifikované jednotlivě nebo odkazem na určitý druh nebo skupinu transakcí či úkonů, se pro účely započtení nebo vypořádání považují za jedinou transakci či úkon a že strany smlouvy, jakož i případný insolvenční správce, likvidátor, správce majetkové podstaty, správce, zvláštní správce či jiná osoba vykonávající pro smluvní strany určitou funkci a soudy ve vztahu ke všem těmto transakcím a úkonům jednají tak, jako by se jednalo o jedinou transakci či úkon.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

Článek 303 kapitoly 386 stanoví, že jakákoliv ujednání spojená s přednostním postavením, hypotékou či jinými zatíženími, převodem majetku či práv a jiným nakládáním s nimi, jakož i jakékoliv platby, úkony či jiná jednání týkající se majetku či práv, která společnost učinila v době šesti měsíců před zrušením společnosti, se považují za jednání poškozující věřitele, jestliže taková transakce byla provedena bez přiměřeného protiplnění nebo šlo o zvýhodňující právní jednání, a to bez ohledu na to, zda šlo o bezúplatný nebo nevýhodný právní úkon. V takovém případě je daný úkon neplatný (poškozování věřitelů).

Jednání bez přiměřeného protiplnění je definováno takto:

a) společnost provede transakci bez přiměřeného protiplnění, jestliže:

i) společnost poskytne dar, popřípadě provede jinou transakci za podmínek, kdy společnost neobdrží žádné protiplnění, nebo

ii) společnost provede transakci za protiplnění, jehož hodnota vyjádřená v penězích je výrazně nižší než hodnota plnění, které poskytla společnost;

Zvýhodňující jednání je definováno takto:

b) společnost se vůči osobě dopustí zvýhodňujícího jednání, jestliže:

i) daná osoba je věřitelem společnosti, popřípadě ručitelem za dluhy či jiné závazky společnosti; a dále

ii) společnost se dopustí jednání, popřípadě opomenutí, v jehož důsledku se daná osoba v případě likvidace společnosti z důvodu úpadku dostane do výhodnějšího postavení, než ve kterém by byla, kdyby k danému jednání či opomenutí nedošlo.

To neplatí v případě, že osoba, jíž bylo jednání či opomenutí společnosti ku prospěchu, prokáže, že nevěděla a ani neměla důvod se domnívat, že společnosti hrozí zrušení v důsledku úpadku.

S výjimkou výše uvedených ustanovení nemá žádné jiné ustanovení na smlouvy přímý vliv.

Reorganizace (ozdravný postup)

Vnitrostátní právo neupravuje žádné zvláštní účinky reorganizačního řízení na smlouvy.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

V souladu s obchodním zákoníkem, konkrétně v souladu s článkem 485, je možné prohlásit za neplatný jakákoliv právní úkon, jehož předmětem je převod majetku či závazku, popřípadě vzdání se právního nástupnictví, a který dlužník provedl jako bezplatný nebo nevýhodný právní úkon a jehož účelem je poškození věřitelů.

Na rozdíl od zákona o obchodních společnostech, obchodní zákoník nestanovuje lhůtu jako článek 303 kapitoly 386 zákonů Maltské republiky.

Ve výše uvedených případech platí, že právní úkon lze prohlásit za neplatný, jestliže dlužník v úpadku věděl o existenci okolností vedoucích k prohlášení konkursu.

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

Jakmile dojde k zahájení insolvenčního řízení (soud rozhodne o zrušení společnosti z důvodu úpadku), přerušují se soudní a jiná řízení vůči společnosti nebo jejímu majetku, ledaže soud dá svolení k jejich pokračování a řízení probíhá za podmínek stanovených soudem. Zákon nestanoví, v jakých případech soud umožní, aby věřitel řízení vůči společnosti obnovil, nicméně platí obecná zásada, že v průběhu insolvenčního řízení jsou aktiva společnosti spravována řádným způsobem ve prospěch všech věřitelů a že konkrétní věřitelé by neměli získat výhodu tím, že vůči společnosti vedou řízení.

Reorganizace (ozdravný postup)

Vnitrostátní právo stanoví, že po dobu reorganizace (ozdravného postupu) se řízení přerušují. Čl. 329B odst. 4 kapitoly 386 stanoví, že okamžikem podání návrhu na reorganizaci (ozdravný postup), a není-li zamítnut, popřípadě v průběhu reorganizačního řízení:

a) všechna probíhající či nová řízení o návrzích na likvidaci se přerušují;

b) nelze přijmout rozhodnutí o zrušení a následné likvidaci společnosti a taková rozhodnutí jsou neúčinná;

c) pozastavuje se uspokojování všech pohledávek peněžité povahy vůči společnosti, stejně jako jejich úročení;

d) po dobu trvání nájmu nesmí nájemce, případě osoba, které se platí nájem, vykonat právo na ukončení nájmu prostor pronajatých dané společnosti z toho důvodu, že společnost neplní nájemní podmínky, ledaže s tím soud vysloví souhlas a za podmínek stanovených soudem;

e) nelze činit kroky k uspokojení ze zástav vůči majetku společnosti, ani zadržet zboží, které společnost drží na základě nájemní či kupní smlouvy, ledaže s tím soud vysloví souhlas a za podmínek stanovených soudem;

f) proti společnosti či jejímu majetku nelze vydat žádné předběžné či obdobné opatření uvedené v kapitole 16 občanského soudního řádu, ledaže s tím soud vysloví souhlas a za podmínek

stanovených soudem; a dále

g) proti společnosti či jejímu majetku nelze zahájit žádné soudní řízení ani v takovém řízení nelze pokračovat, ledaže s tím soud vysloví souhlas a stanoví konkrétní podmínky.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Jakmile byl v rámci konkursního řízení proti osobě samostatně výdělečně činné či osobní společnosti soudem jmenován správce majetkové podstaty, veškeré právní úkony vůči osobě a majetku úpadce lze činit výhradně vůči správci či správcům majetkové podstaty, a nikoliv vůči úpadci, a to v souladu s článkem 500 kapitoly 13.

Věřitel má právo dohlížet a ověřovat, jakým způsobem správce majetkové podstaty spravuje úpadcovi, a v případě, že správce majetkové podstaty jeho práva poškozuje, má právo obrátit se na soud.

V rámci ozdravného postupu má soud pravomoc vydat rozhodnutí s dočasnou platností, jehož účelem je poskytnout čas k obnově řádného fungování úpadce.

Na rozdíl od ozdravného postupu v případě kapitálových společností však věřitelé mohou žalovat správce majetkové podstaty, který zastupuje osobu samostatně výdělečně činnou nebo osobní společnost v úpadku.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

Jakmile dojde k zahájení insolvenčního řízení (soud rozhodne o zrušení společnosti z důvodu úpadku), přerušují se soudní a jiná řízení vůči společnosti nebo jejímu majetku, ledaže k soud dá svolení k jejich pokračování a řízení probíhá za podmínek stanovených soudem. Zákon nestanoví, v jakých případech soud umožní, aby věřitel řízení vůči společnosti obnovil, nicméně platí obecná zásada, že v průběhu insolvenčního řízení jsou aktiva společnosti spravována řádným způsobem ve prospěch všech věřitelů a že konkrétní věřitelé by neměli získat výhodu tím, že vůči společnosti vedou řízení.

Reorganizace (ozdravný postup)

Vnitrostátní právo stanoví, že po dobu reorganizace (ozdravného postupu) se řízení přerušují. Čl. 329B odst. 4 kapitoly 386 stanoví, že okamžikem podání návrhu na reorganizaci (ozdravný postup), a není-li zamítnut, popřípadě v průběhu reorganizačního řízení:

a) všechna probíhající či nová řízení o návrzích na likvidaci se přerušují;

b) nelze přijmout rozhodnutí o zrušení a následné likvidaci společnosti a taková rozhodnutí jsou neúčinná;

c) pozastavuje se uspokojování všech pohledávek peněžité povahy vůči společnosti, stejně jako jejich úročení;

d) po dobu trvání nájmu nesmí nájemce, případě osoba, které se platí nájem, vykonat právo na ukončení nájmu prostor pronajatých dané společnosti z toho důvodu, že společnost neplní nájemní podmínky, ledaže s tím soud vysloví souhlas a za podmínek stanovených soudem;

e) nelze činit kroky k uspokojení ze zástav vůči majetku společnosti, ani zadržet zboží, které společnost drží na základě nájemní či kupní smlouvy, ledaže s tím soud vysloví souhlas a za podmínek stanovených soudem;

f) proti společnosti či jejímu majetku nelze vydat žádné předběžné či obdobné opatření uvedené v kapitole 16 občanského soudního řádu, ledaže s tím soud vysloví souhlas a za podmínek

stanovených soudem; a dále

g) proti společnosti či jejímu majetku nelze zahájit žádné soudní řízení ani v takovém řízení nelze pokračovat, ledaže s tím soud vysloví souhlas a stanoví konkrétní podmínky.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Vnitrostátní právní úprava v obchodním zákoníku žádné přerušení řízení nestanoví. Na žádost správce majetkové podstaty je však možné, aby o takovém podání rozhodoval stejný soudce, který vede insolvenční řízení, tak aby tento soudce mohl postupovat v konkursním řízení způsobem, který zaručí ochranu práv a povinností úpadce a zajistí, že budou v souladu s žádostí věřitele vyslyšena práva věřitele a bude rozhodnuto s přihlédnutím k těmto právům.

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

Věřitelé se mohou insolvenčního řízení účastnit, jestliže prokážou právní zájem, na jehož základě by mohli činit podání v soudním řízení.

O průběhu řízení věřitele informuje insolvenční správce, který rovněž pořádá schůze, přičemž věřitelé mají právo předkládat svá vyjádření.

Reorganizace (ozdravný postup)

Článek 329B kapitoly 329B výslovně stanoví, že soud i zvláštní správce jednají mimo jiné v nejlepším zájmu věřitelů.

Zvláštní správce je rovněž povinen svolávat schůze věřitelů, přičemž první se musí konat nejpozději do jednoho měsíce od jeho jmenování.

V rámci těchto schůzí je zvláštní správce povinen ustavit společný výbor věřitelů a společníků, který mu bude poskytovat součinnost a konzultace nezbytné pro správu záležitostí, podniku a majetku společnosti a obnovu její životaschopnosti.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Věřitelé mohou v konkursním řízení intervenovat a účastnit se jej, jestliže prokážou právní zájem, na jehož základě by mohli činit podání v soudním řízení.

O průběhu řízení věřitele informuje správce majetkové podstaty, který rovněž pořádá schůze, přičemž věřitelé mají právo předkládat svá vyjádření.

Věřitelé mají právo hlasovat a dát konečný souhlas s navrženým řešením, přičemž se vyžaduje souhlas tří čtvrtin věřitelů s uznanými pohledávkami, počítáno podle jejich hodnoty.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

Insolvenční správce je oprávněn majetek prodat na základě nejvýhodnější nabídky.

Reorganizace (ozdravný postup)

Zvláštní správce není oprávněn nakládat s majetkem společnosti bez zvláštního souhlasu soudu nebo jiným způsobem, než stanoví ozdravný plán, který je následně schválen soudem, ať už se změnami, nebo beze změn. V každém případě však způsob nakládání s aktivy společnosti stanoví nebo schválí soud.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

V rámci konkursního řízení může správce majetkové podstaty majetek společnosti zcizit na základě nejvýhodnější nabídky za aktiva společnosti a se souhlasem soudu.

V případě ozdravného postupu u úpadce stanoví článek 498 kapitoly 13, že správce majetkové podstaty se řídí ozdravným plánem; nicméně soudu je ponechán široký prostor pro uvážení, pokud jde o pokyny ohledně nejvýhodnějšího postupu z hlediska zájmů úpadce a jeho věřitelů.

Věřitel se nicméně proti rozhodnutí soudce může bránit, pokud důvodně prokáže, že daný postup není v zájmu věřitelů.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

Mezi pohledávkami, které vznikly v době před zahájením insolvenčního řízení a po něm, není činěn žádný rozdíl. V rámci insolvenčního řízení je však soud oprávněn, nepostačují-li aktiva k uspokojení závazků, rozhodnout o úhradě nákladů, poplatků a výdajů spojených se zrušením a likvidací společnosti z jejích aktiv v takovém pořadí priority, jaké soud považuje za vhodné, přičemž soud vezme v úvahu následující obecné pořadí přednosti:

a) náklady, které úřední likvidátor či insolvenční správce řádně vynaložil při správě, realizaci či shromažďování aktiv společnosti;

b) jakékoliv další náklady či výdaje úředního likvidátora (official receiver) nebo náklady či výdaje, které vznikly v rámci výkonu jeho pravomocí, a to včetně nákladů a výdajů vzniklých v souvislosti s podnikáním společnosti;

c) odměna dočasného správce, je-li vyplácena;

d) náklady navrhovatele, včetně nákladů dalších osob uvedených v návrhu, jestliže je soud schválil;

e) odměna zvláštního správce, je-li vyplácena;

f) částka splatná osobě zaměstnané či pověřené za účelem poskytnutí součinnosti při přípravě výkazů či účetnictví;

g) příspěvek poskytnutý na základě rozhodnutí soudu za účelem krytí nákladů spojených s žádostí o zproštění povinnosti předložit zprávy o činnosti, popřípadě o prodloužení lhůty pro předložení této zprávy;

h) nezbytné výdaje insolvenčního správce, které mu vznikly v rámci výkonu správy, včetně výdajů členů likvidačního výboru či jejich zástupců, s nimiž insolvenční správce vyslovil souhlas;

i) odměna osob, které insolvenční správce najal za účelem poskytování služeb společnosti, jak stanoví či povoluje ustanovení kapitoly 386;

j) odměna úředního likvidátora a insolvenčního správce.

Reorganizace (ozdravný postup)

Nepoužije se.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Mezi pohledávkami, které vznikly v době před zahájením konkursního řízení a po něm, není činěn žádný rozdíl. V rámci konkursního řízení je však soud oprávněn, nepostačují-li aktiva k uspokojení závazků, rozhodnout o úhradě nákladů, poplatků a výdajů spojených se zrušením a likvidací společnosti z jejích aktiv v takovém pořadí priority, jaké soud považuje za vhodné, přičemž soud vezme v úvahu následující obecné pořadí přednosti:

a) náklady správce majetkové podstaty řádně vynaložené při správě, realizaci či shromažďování aktiv společnosti;

b) jakékoliv další náklady či výdaje, které vznikly správci majetkové podstaty či v rámci výkonu jeho pravomocí, a to včetně nákladů a výdajů vzniklých v souvislosti s podnikáním společnosti;

c) odměna správce majetkové podstaty, je-li vyplácena;

d) náklady navrhovatele, včetně nákladů dalších osob uvedených v návrhu, jestliže je soud schválil;

e) odměna zvláštního správce a notáře, je-li vyplácena;

f) částka splatná osobě zaměstnané či pověřené za účelem poskytnutí součinnosti při přípravě výkazů či účetnictví;

g) příspěvek poskytnutý na základě rozhodnutí soudu za účelem krytí nákladů spojených s žádostí o zproštění povinnosti předložit zprávu o činnosti, popřípadě o prodloužení lhůty pro předložení této zprávy;

h) nezbytné výdaje správce majetkové podstaty, které mu vznikly v rámci výkonu správy, včetně výdajů členů výboru, je-li zřízen, či jejich zástupců, s nimiž správce vyslovil souhlas;

Jakmile jsou tyto náklady uhrazeny, jsou uspokojeni zajištění věřitelé, a to podle data přihlášení pohledávky, a následně všichni ostatní věřitelé podle pořadí přihlášení pohledávek. Pokud finanční prostředky nedostačují pro uspokojení všech ostatních pohledávek (nezajištěných) věřitelů, je pořadí jejich pohledávek totožné.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

O uznání pohledávek rozhoduje insolvenční správce. Vnitrostátní právo neupravuje způsob přihlašování pohledávek. Je třeba zdůraznit, že jestliže je insolvenčním správcem jmenován úřední likvidátor (official receiver), použije se pro přihlašování pohledávek následující formulář:

OFFICIAL RECEIVER

c/o MFSA

Notabile Road

Attard, BKR3000

Pokud jde o lhůtu, během které lze pohledávky přihlásit, ustanovení článku 255 kapitoly 386 svěřuje soudu pravomoc stanovit lhůtu nebo lhůty, ve kterých věřitelé musí prokázat své pohledávky, přičemž v opačném případě jsou vyloučeni z rozdělení likvidačního zůstatku až do chvíle, než své pohledávky prokáží.

Reorganizace (ozdravný postup)

Vnitrostátní právo neobsahuje žádnou úpravu ad hoc týkající se účinků reorganizačního řízení na přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Insolvenční řízení (kapitálové společnosti)

Je třeba poznamenat, že maltské právo u insolvenčního řízení nestanovuje vymezené pořadí věřitelů, neboť právní úprava pořadí věřitelů není obsažena ve zvláštním právním předpise, nýbrž ji obsahuje řada různých právních předpisů. Právní předpisy, které upravují pořadí věřitelů, jsou:

Článek 302 kapitoly 386 stanoví, že v případě likvidace společnosti, jejíž aktiva nestačí k uspokojení jejích závazků, se práva zajištěných a nezajištěných věřitelů, přednost a pořadí jejich pohledávek řídí zákonem účinným v rozhodné době.

Článek 535 kapitoly 13 rovněž stanoví, že pořadí věřitelů, jimž svědčí zástava, privilegované (přednostní) postavení či hypotéka, se řídí zákonem účinným v rozhodné době.

Jak článek 535 kapitoly 13, tak článek 302 kapitoly 386 stanoví, že pořadí pohledávek se řídí zákonem účinným v rozhodné době.

V maltském právu je zásada rovnocennosti pohledávek nepřímo vyjádřena v článku 1996 občanského zákoníku, kapitola 16, který stanoví, že zákonnými důvody přednosti jsou přednostní postavení, hypotéka a oddělení jmění. Zákon rovněž stanoví, že věřitel má právo stávající či budoucí nárok na platbu, výkon, pořadí či jakákoliv jiná obdobná stávající či budoucí práva učinit podřízeným, odložit jej, vzdát se jej či jej jinak upravit ve prospěch jiné osoby. Takové podřízení, odklad, vzdání se, úprava či obdobná změna může být učiněna ve formě dohody či jednostranného prohlášení vůči jakékoliv osobě, včetně jiného věřitele, ať už předem určeného či určeného v době vstupu takové dohody v platnost či v době prohlášení.

Tyto rozdíly v pořadí jsou tedy založeny dohodou. Z toho vyplývá, že není-li dáno přednostní postavení, hypotéka či oddělení jmění, platí, že pohledávky věřitelů mají stejné pořadí.

V návaznosti na výše uvedené je nezbytné zkoumat různé zvláštní zákony, které stanovují prioritu určitých pohledávek, jako například zákon o dani z přidané hodnoty, kapitola 406, zákoník práce a průmyslových vztahů, kapitola 452, a zákon o sociálním zabezpečení, kapitola 318.

Článek 62 zákona o dani z přidané hodnoty uvádí:

„Komisař má zvláštní přednostní postavení ohledně aktiv tvořících součást hospodářské činnosti osoby ve vztahu k dani splatné danou osobou ve smyslu tohoto zákona, přičemž tato dlužná daň má bez ohledu na ustanovení jiných právních předpisů přednostní postavení přede všemi ostatními privilegovanými pohledávkami, s výhradou pohledávek s obecnou předností a dluhů uvedených v článku 2009 písm. a) nebo b) občanského zákoníku.“

Článek 20 zákoníku práce a průmyslových vztahů uvádí:

„Bez ohledu na ustanovení ostatních právních předpisů pohledávka zaměstnance odpovídající současné mzdě splatné zaměstnanci zaměstnavatelem maximálně za tři měsíce a náhrada za dovolenou, která zaměstnanci náleží, společně s náhradou splatnou zaměstnanci v případě ukončení pracovního poměru, případně odpovídající výpovědi, je přednostní pohledávkou za majetkem zaměstnavatele a je splatná přednostně přede všemi ostatními pohledávkami, ať už přednostními, či hypotekárními:

Výše uvedené je vždy podmíněno tím, že maximální výše přednostní pohledávky nesmí překročit hodnotu odpovídající vnitrostátní minimální mzdě splatné v době vzniku pohledávky za dobu šesti měsíců.“

Článek 3 zákona o sociálním zabezpečení uvádí:

„Bez ohledu na ustanovení jiných právních předpisů pohledávka ředitele v jakékoliv výši splatná ve formě příspěvku první či druhé třídy ve smyslu tohoto článku se považuje za přednostní pohledávku, přičemž v případě první třídy je postavena na roveň mezd zaměstnanců za aktivy zaměstnavatele a v případě příspěvků druhé třídy za jměním dané osoby samostatně výdělečně činné, a je splatná přednostně před jakýmikoliv jinými pohledávkami (s výhradou mezd), ať už přednostními či zástavou zajištěnými (hypotekárními).“

Články 2088 až 2095 občanského zákoníku navíc přímo upravují pořadí přednostních pohledávek. Kromě jiného je zde stanoveno, že pohledávky se hradí podle pořadí, ve kterém byly zapsány. Hypotéky, které byly zapsány ve stejný den, mají stejné pořadí.

V rámci insolvenčního řízení je však soud oprávněn (a ve většině případů svého práva využívá), nepostačují-li aktiva k uspokojení závazků, rozhodnout o úhradě nákladů, výdajů a poplatků spojených se zrušením a likvidací společnosti z jejích aktiv v takovém pořadí priority, jaké soud považuje za vhodné, přičemž vezme v úvahu následující obecné pořadí přednosti:

a) náklady, které úřední likvidátor či insolvenční správce řádně vynaložil při správě, realizaci či shromažďování aktiv společnosti;

b) jakékoliv další náklady či výdaje úředního likvidátora nebo náklady či výdaje, které vznikly v rámci výkonu jeho pravomocí, a to včetně nákladů a výdajů vzniklých v souvislosti s hospodářskou činností společnosti;

c) odměna dočasného správce, je-li vyplácena;

d) náklady žadatele, včetně nákladů dalších osob uvedených v žádosti, jestliže je schválil soud;

e) odměna zvláštního správce, je-li vyplácena;

f) částka splatná osobě zaměstnané či pověřené za účelem poskytnutí součinnosti při přípravě výkazů či účetnictví;

g) příspěvek poskytnutý na základě rozhodnutí soudu za účelem krytí nákladů spojených s žádostí o zproštění povinnosti předložit zprávy o činnosti, popřípadě o prodloužení lhůty pro předložení této zprávy;

h) nezbytné výdaje insolvenčního správce, které mu vznikly v rámci výkonu správy, včetně výdajů členů likvidačního výboru či jejich zástupců, s nimiž insolvenční správce vyslovil souhlas;

i) odměna osob, které insolvenční správce najal za účelem poskytování služeb společnosti, jak stanoví či povoluje ustanovení kapitoly 386;

j) odměna úředního likvidátora a insolvenčního správce.

V průběhu insolvenčního řízení insolvenční správce sestaví zprávu uvádějící pořadí pohledávek věřitelů a rozvrh rozdělování výtěžku, které následně předloží soudu. Věřitelé se mohou u soudu domáhat nápravy, pokud jde o obsah zprávy. Soud uvedené pořadí a rozvrh schválí a nařídí insolvenčnímu správci, aby započal s výplatou věřitelů.

Reorganizace (ozdravný postup)

Nepoužije se.

Konkursní řízení (osoby samostatně výdělečně činné a osobní společnosti)

Rozdělení výtěžku se především řídí článkem 531 obchodního zákoníku a ustanoveními občanského zákoníku, které stanoví pořadí věřitelů, pokud jde o věřitele s přednostními pohledávkami ze zákona a zajištěné věřitele s pohledávkami zajištěnými zástavními právy. Zajištění vyplývá buď ze zákona, anebo z veřejné listiny, a to v souladu s datem zapsání zástavního práva, což je rovněž upraveno článkem 535 obchodního zákoníku.

Pohledávky ostatních věřitelům (kteří nejsou zajištěnými věřiteli) jsou si pak v pořadí rovnocenné.

Je-li prohlášen konkurs, do deseti dní od prohlášení konkursu se koná jednání, na kterém se za účasti soudce, notáře, správce majetkové podstaty, dlužníka a věřitelů přezkoumají pohledávky a sestaví se soupis majetku.

V rámci tohoto jednání se dlužník vyjádří a navrhne podmínky vyrovnání. Zde se také projedná, zda existuje v daném případě možnost vyrovnání, načež je jmenován výbor věřitelů (těch, kteří nejsou zapsanými věřiteli v důsledku privilegované pohledávky či hypotekární pohledávky či zástavy), který bude zastupovat všechny věřitele. Proti tomuto rozhodnutí mohou věřitelé podat opravný prostředek ve lhůtě 8 dní, a to i jednotlivě.

Druhému jednání rovněž předsedá soudce, přičemž aby bylo vyrovnání s věřiteli považováno za přípustné, věřitelský výbor musí zastupovat přinejmenším tři čtvrtiny pohledávek, které dlužník uzná za splatné.

V návaznosti na tento postup, a jakmile je sestaven soupis všech věřitelů, se koná další jednání, jemuž předsedá soudce, přičemž konání takového jednání se předem oznámí v souladu se zákonem.

Na tomto jednání každý věřitel přihlásí svou pohledávku, a jestliže správce majetkové podstaty některou pohledávku zpochybní, je věřitel ji správci a věřitelskému výboru prokázat.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Insolvenční řízení (obchodní společnosti)

Poté, co insolvenční správce v rámci insolvenčního řízení zpeněží veškerý majetek společnosti, popřípadě tolik, kolik bylo dle jeho názoru možno zpeněžit bez zbytečného protahování insolvenčního řízení, a poté, co věřitelům rozdělí výtěžek a upraví vzájemná práva společníků a vrátí jim případné nadbytečné plnění a na náklady společnosti předloží účetnictví, a jestliže má soud za to, že insolvenční správce splnil požadavky kapitoly 386 a případné další požadavky tam stanovené v návaznosti na přezkumu zprávy a případných námitek vznesených věřiteli, společníky či osobami s oprávněnými zájmy, zprostí soud insolvenčního správce jeho funkce.

Soud následně rozhodne o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, a to s účinností ke dni daného rozhodnutí. Toto rozhodnutí se oznamuje obchodnímu rejstříku, který provede výmaz.

Reorganizace (ozdravný postup)

Čl. 329B odst. 12 upravuje následující případy ukončení reorganizace:

a) Jestliže v průběhu provádění ozdravného postupu kapitálové společnosti po konzultaci s výborem věřitelů a společníků dospěje zvláštní správce k závěru, že pokračování ozdravného postupu nemá pro danou obchodní společnost smysl, neprodleně podá k soudu návrh na ukončení ozdravného postupu obchodní společnosti, přičemž uvede podrobné a komplexní odůvodnění, a soud nařídí likvidaci společnosti.

V takovém případě se uplatní postup stanovený v kapitole 386 týkající se insolvenčního řízení.

b) Jestliže v průběhu provádění ozdravného postupu obchodní společnosti po konzultaci s výborem věřitelů a společníků dospěje zvláštní správce k závěru, že se stav společnosti zlepšil natolik, že je schopna dostát svým závazkům, podá k soudu návrh, v němž podrobně a komplexní tuto skutečnost odůvodní, a požádá soud, aby rozhodl o ukončení ozdravného postupu dané obchodní společnosti. Jestliže soud návrhu vyhoví, stanoví opatření a podmínky, které vzhledem k okolnostem případu považuje za nutné.

V tomto případě společnost pokračuje ve své činnosti jako životaschopný podnik. Jakmile soud vyhoví výše uvedenému návrhu, řízení, která byla přerušena, se obnovují.

c) Jestliže se kdykoliv v průběhu ozdravného postupu vedení dané společnosti nebo její společníci na mimořádné valné hromadě shodnou, že stav společnosti se zlepšil natolik, že je schopna dostát svým závazkům, mohou podat soudu návrh, který podloží odpovídajícími dokumenty a informacemi a v němž uvedou, že jsou přesvědčeni o zlepšení stavu společnosti, a požádají soud o ukončení ozdravného postupu, přičemž soud o vyhovění či nevyhovění návrhu nerozhodne dříve, než vyslechne zvláštního správce. Jestliže soud návrhu vyhoví, stanoví opatření a podmínky, které vzhledem k okolnostem případu považuje za nutné.

Stejně jako v předchozím případě společnost pokračuje ve své činnosti jako životaschopný podnik. Jakmile soud vyhoví výše uvedenému návrhu, řízení, která byla přerušena, se obnovují.

d) Na konci období, na které byl jmenován, zvláštní správce předloží soudu písemnou závěrečnou zprávu, ve které uvede svůj podrobný a ucelený názor a zdůvodnění, zda lze rozumně předpokládat, že společnost bude zcela nebo zčásti životaschopná a bude v budoucnu schopna platit své závazky včas.

Jestliže zvláštní správce v závěrečné zprávě uvede, že lze rozumně předpokládat, že společnost bude zcela nebo zčásti životaschopná, obsahuje rovněž přesný a podrobný ozdravný plán, který obsahuje všechny návrhy, které jsou nezbytné k tomu, aby společnost byla nadále životaschopná, a to včetně případných vysvětlení nezbytných k dosažení zotavení a návrhů týkajících se finančních zdrojů, zachování stavu zaměstnanců a budoucího řízení společnosti. Zmíněný ozdravný plán obsahuje rovněž vysvětlení navrženého způsobu úplného či poměrného uspokojení věřitelů, informaci o tom, zda bylo dosaženo dohody se všemi věřiteli, popřípadě zda je navrženo, aby o kompromisním řešení, které nebylo schváleno všemi věřiteli, rozhodl soud.

V návaznosti na závěrečnou zprávu a ozdravný plán si soud může vyžádat vysvětlení a objasnění, která případně považuje za nezbytná, přičemž takové informace jsou soudu na základě jeho požadavku předkládány ústně či písemně. Soud navržený ozdravný plán buď odmítne, nebo jej zcela nebo zčásti přijme a schválí, přičemž může požadovat provedení změn. Jestliže soud ozdravný plán předložený zvláštním správcem schválí, ať už požaduje provedení změn, či nikoliv, je ozdravný plán účinný a závazný vůči všem zúčastněným stranám pro všechny účely stanovené zákonem. Jakmile soud ozdravný plán schválí, řízení, která byla přerušena, se obnovují.

e) Jestliže soud rozhodne o ukončení ozdravného postupu kapitálové společnosti z toho důvodu, že nelze rozumně předpokládat, že společnost bude životaschopná a bude v budoucnu schopna plnit své závazky včas, nařídí likvidaci společnosti.

V takovém případě se uplatní postup stanovený v kapitole 386 týkající se insolvenčního řízení.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Poté, co správce majetkové podstaty v rámci konkursního řízení zpeněží veškerý majetek společnosti, popřípadě tolik, kolik bylo dle jeho názoru možno zpeněžit bez zbytečného protahování konkursního řízení, a poté, co věřitelům rozdělí výtěžek a upraví vzájemná práva společníků a vrátí jim případné nadbytečné plnění a na náklady společnosti předloží účetnictví, a jestliže má soud za to, že správce majetkové podstaty splnil požadavky kapitoly 386 a případné další požadavky tam stanovené v návaznosti na přezkumu zprávy a případných námitek vznesených věřiteli, společníky či osobami s oprávněnými zájmy, zprostí soud správce majetkové podstaty jeho funkce.

Následně soud rozhodne o výmazu osobních společností z rejstříku, a to s účinností ke dni daného rozhodnutí. Toto rozhodnutí se oznamuje obchodnímu rejstříku, který provede výmaz.

Výše uvedené se samozřejmě vztahuje na osobní společnosti.

Pokud jde o osobu samostatně výdělečně činnou, poté, co je na ni prohlášen konkurs a výtěžek je rozdělen, dlužník v úpadku může tajemníkovi soudu předložit žádost o projednání před soudcem, přičemž na stejný den soud předvolá i věřitele a správce majetkové podstaty, který se podílel na konkursním řízení, a to za účelem rozhodnutí, zda může dlužník nadále podnikat.

Jestliže se daná osoba samostatně výdělečně činná nedopustila podvodu nebo nejednala se zlým úmyslem, může nadále podnikat. Rozhodnutí o tom, že daná osoba může nadále podnikat, ji ve vztahu k její osobě a majetku, který následně nabyde, zbavuje všech dluhů, které vůči ní mohly být vymáhány v době před prohlášením konkursu.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení (obchodní společnosti)

V souladu s čl. 315 odst. 1 kapitoly 386 se věřitel může domáhat ochrany svých práv vůči osobě, o níž se domnívá, že se při řízení podniku dopustila jednání s úmyslem podvést věřitele společnosti, popřípadě věřitele jiné osoby, či s jiným podvodným úmyslem. V takovém případě soud může na návrh rozhodnout, že jakákoliv osoba, která se vědomě účastnila výše uvedené podvodné činnosti, je osobně zcela a bez omezení zodpovědná za všechny dluhy a jiné závazky společnosti, které soud určí.

Reorganizace (ozdravný postup)

Vnitrostátní právo neobsahuje žádnou úpravu ad hoc týkající se práv věřitelů v době po ukončení insolvenčního řízení.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Jakmile je konkursní řízení ukončeno, bez ohledu na to, zda šlo o konkurs ve vztahu k osobě samostatně výdělečně činné či osobní společnosti, nemají věřitelé žádná práva, ledaže prokáží, že jednání osoby samostatně výdělečně činné či osobní společnosti ve vztahu k věřitelům bylo podvodné nebo vedeno zlým úmyslem.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Insolvenční řízení (obchodní společnosti)

Náklady nese buď osoba, která podala návrh na zahájení řízení, popřípadě společnost, a to podle rozhodnutí soudu.

Reorganizace (ozdravný postup)

V případě reorganizace (ozdravného postupu) nese náklady řízení dotčená společnost.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Náklady a výdaje nese osoba, která podala návrh na zahájení řízení, popřípadě dlužník v úpadku.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Insolvenční řízení (obchodní společnosti)

Článek 303 kapitoly 386 stanoví, že jakákoliv ujednání spojená s přednostním postavením, hypotékou či zástavou nebo jinými zatíženími, převodem majetku či práv a jiným nakládáním s nimi, jakož i jakékoliv platby, úkony či jiná jednání týkající se majetku či práv, která společnost učinila v době šesti měsíců před zrušením společnosti, se považují za jednání poškozující věřitele, jestliže taková transakce byla provedena bez přiměřeného protiplnění nebo šlo o zvýhodňující právní jednání, a to bez ohledu na to, zda šlo o bezúplatný nebo nevýhodný právní úkon. V takovém případě je daný úkon neplatný (poškozování věřitelů).

Právní jednání bez přiměřeného protiplnění je definováno takto:

a) společnost se dopustí právního jednání bez přiměřeného protiplnění, jestliže:

i) společnost poskytne dar, popřípadě provede jinou transakci za podmínek, kdy společnost neobdrží žádné protiplnění, nebo

ii) společnost provede transakci za protiplnění, jehož hodnota vyjádřená v penězích je výrazně nižší, než hodnota plnění, které poskytla společnost;

Zvýhodňující právní jednání je definováno takto:

b) společnost se vůči osobě dopustí zvýhodňujícího právního jednání, jestliže:

i) daná osoba je věřitelem společnosti, popřípadě ručitelem za dluhy či jiné závazky společnosti; a dále

ii) společnost se dopustí jednání, popřípadě opomenutí, v jehož důsledku se daná osoba v případě likvidace společnosti z důvodu úpadku dostane do výhodnějšího postavení, než ve kterém by byla, kdyby k danému jednání či opomenutí nedošlo.

To neplatí v případě, že osoba, jíž bylo jednání či opomenutí společnosti ku prospěchu, prokáže, že nevěděla a ani neměla důvod se domnívat, že společnosti hrozí zrušení v důsledku úpadku.

Reorganizace (ozdravný postup)

Vnitrostátní právo neobsahuje žádnou úpravu ad hoc týkající se neplatnosti, odporovatelnosti či neúčinnosti právních úkonů poškozujících v rámci reorganizace (ozdravného postupu) věřitele.

Konkursní řízení (osobní společnosti a osoby samostatně výdělečně činné)

Vnitrostátní právo neobsahuje žádnou úpravu ad hoc týkající se neplatnosti, odporovatelnosti či neúčinnosti právních úkonů poškozujících v rámci konkursu či ozdravného postupu věřitele.

Please note that the original language version of this page has been amended recently. The language version you are now viewing is currently being prepared by our translators.
Please note that the following languages: have already been translated.

Platební neschopnost - Rakousko

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Rakouské insolvenční právo se neomezuje jen na podnikatele. Způsobilost dostat se do úpadku je totiž definována jako součást způsobilosti k právním úkonům v rámci soukromého práva: jakákoli osoba, která může mít práva a povinnosti, je rovněž způsobilá dostat se do úpadku. Na druhé straně se nejedná o otázku způsobilosti k právním úkonům. To znamená, že dlužníkem v úpadku může být každá fyzická osoba (dokonce i dítě), jakož i právnická osoba (soukromá nebo veřejná), zapsané společnosti v souladu s obchodním zákoníkem (Unternehmensgesetzbuch) (veřejné společnosti (offene Gesellschaften), komanditní společnosti (Kommanditgesellschaften)) a pozůstalosti. Na druhou stranu tichá společenství (stille Gesellschaften) a společnosti zřízené podle občanského práva (Gesellschaften bürgerlichen Rechts) nejsou způsobilé dostat se do úpadku.

Po zrušení právnické osoby či zapsané osobní společnosti lze zahájit insolvenční řízení, pokud ještě nedošlo k rozdělení majetku (§ 68 insolvenčního řádu (Insolvenzordnung – IO)).

Konkursní řízení (Konkursverfahren), avšak nikoli reorganizační řízení (Sanierungsverfahren) lze zahájit vůči majetku úvěrových institucí, investičních podniků, společností poskytujících investiční služby a pojišťoven (§ 82 odst. 1 zákona o bankách (Bankwesengesetz – BWG), § 79 zákona o dohledu nad cennými papíry 2018 (Wertpapieraufsichtsgesetz 2018 – WAG 2018), § 309 odst. 3 zákona o dohledu nad pojišťovnami 2016 (Versicherungsaufsichtsgesetz 2016 – VAG 2016)).

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Od vydání novely insolvenčního zákona v roce 2010 (Insolvenzrechtsänderungsgesetz 2010) je v rakouském právu v současné době stanoven pouze jeden typ standardního insolvenčního řízení. Zároveň se však používají různá označení podle konkrétního průběhu tohoto řízení:

Insolvenční řízení je nazýváno konkursním řízením (Konkursverfahren), pokud není v okamžiku zahájení řízení dosud k dispozici žádný plán restrukturalizace. V rámci konkursního řízení je v zásadě možné provést jak likvidaci, tak restrukturalizaci.

Insolvenční řízení je nazýváno reorganizačním řízením v případě, že je v okamžiku zahájení řízení již k dispozici plán restrukturalizace. Tato řízení se zaměřují na reorganizaci dlužníka. Mohou je využívat fyzické osoby, které provozují podnik, právnické osoby, osobní společnosti a pozůstalosti (§ 166 IO).

Reorganizační řízení je možné se samosprávou dlužníka nebo bez ní. Dlužník i nadále spravuje svůj majetek (pod dohledem reorganizačního správce), pokud nabídne insolvenčním věřitelům v restrukturalizačním plánu úhradu pohledávek ve výši nejméně 30 % a pokud jsou také k dispozici i další dokumenty. Nezbytný je například finanční plán, z něhož vyplývá, že je zajištěno financování na dobu 90 dnů.

Další variantu insolvenčního řízení představuje řízení o úpravě dluhů (Schuldenregulierungsverfahren), které je k dispozici fyzickým osobám, které nejsou podnikateli.

Návrh na zahájení insolvenčního řízení musí podat buď samotný dlužník, nebo věřitel. V případě reorganizačního řízení musí návrh v každém případě podat dlužník a musí existovat plán restrukturalizace.

Nezbytným předpokladem zahájení insolvenčního řízení je to, že dlužník musí být v zásadě v platební neschopnosti (§ 66 IO). Insolvenční řízení v podobě reorganizačního řízení může být zahájeno rovněž v případě hrozící platební neschopnosti (§ 167 odst. 2 IO). K zahájení insolvenčního řízení v případě zapsaných společností, u nichž žádný z partnerů s neomezeným ručením není fyzickou osobou, majetku právnických osob a pozůstalostí dochází také v případě předlužení (§ 67 IO).

Další podmínkou pro zahájení insolvenčního řízení je dostupnost majetku na pokrytí nákladů. Je nutno pokrýt minimálně počáteční náklady insolvenčního řízení (výjimku může v některých případech představovat řízení o úpravě dluhů).

Zahájení insolvenčního řízení se zveřejňuje vyhláškou na internetu (www.edikte.gv.at). Zahájení insolvenčního řízení nabývá účinnosti počínaje dnem následujícím po dni zveřejnění této vyhlášky. Zahájení insolvenčního řízení se rovněž zaznamenává do veřejných rejstříků (katastr nemovitostí (Grundbuch), obchodní rejstřík (Firmenbuch) atd.).

V případě, že insolvenční řízení nelze zahájit okamžitě, musí insolvenční soud (Insolvenzgericht) nařídit předběžná opatření s cílem zajistit majetek a zejména zabránit neúčinným právním úkonům a zajistit pokračování provozu podniku za předpokladu, že návrh na zahájení řízení není zjevně neopodstatněný (§ 73 IO). Soud může zakázat dlužníkovi provádění určitých právních úkonů (např. prodej nebo zatížení nemovitosti), případně může tyto úkony podmínit schválením soudu. Je rovněž možné jmenovat dočasného správce.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Důsledkem zahájení insolvenčního řízení je, že dlužník ztrácí právo svobodně nakládat s veškerým majetkem, jenž je předmětem výkonu rozhodnutí a který v daném okamžiku vlastní nebo jej získá v průběhu insolvenčního řízení (§ 2 odst. 2 IO). Ten náleží do majetkové podstaty.

Majetkovou podstatu tedy tvoří veškerý movitý i nemovitý majetek dlužníka, jako jsou například podíly na nemovitostech, spoluvlastnické podíly, nároky, práva k pronájmu, dědictví atd. Do majetkové podstaty nepatří nároky dlužníka na výživné, příjmy získané vlastním úsilím a neobstavitelná část platu (životní minimum). Do majetkové podstaty rovněž nepatří movitý majetek, který nelze obstavit (například věci osobní potřeby) a výlučně osobní práva (např. práva průmyslového vlastnictví).

V případě, že dlužník žije v domě, který patří do majetkové podstaty (nebo v bytě v osobním vlastnictví), nejsou on ani jeho rodina na počátku vystěhováni z hlavních bytových prostor (§ 5 odst. 3 IO). To však nebrání realizaci tohoto domu (bytu v osobním vlastnictví) v insolvenčním řízení. Insolvenční soud dlužníkovi rovněž ponechává právo volně nakládat s nájemními právy (nebo jinými právy k užívání) obytných prostor, které jsou pro dlužníka a jeho rodinu nepostradatelné (§ 5 odst. 4 IO). Ponechání těchto práv dlužníkovi k volné dispozici zakládá jejich oddělení od majetkové podstaty.

Věřitelský výbor může rovněž se souhlasem insolvenčního soudu rozhodnout, že oddělí od majetkové podstaty pohledávky, u nichž není pravděpodobné, že by se je podařilo přiměřeně vymoci, nebo položky nízké hodnoty (§ 119 odst. 5 IO). Důvodem pro toto oddělení je to, že umožní vyhnout se nákladům na realizaci všech položek spadajících do majetkové podstaty, které by pro tuto podstatu neznamenaly žádný zisk.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Konkursní řízení

• Dlužník
  • je oprávněn podat návrh na zahájení konkursního řízení a odvolat se proti tomuto zahájení;
  • při zahájení konkursního řízení ztrácí dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty;
  • je oprávněn účastnit se schůzí věřitelů a věřitelského výboru;
  • je oprávněn podat návrh na vytvoření plánu restrukturalizace.

• Správce podstaty
  • odpovídá za praktické provádění insolvenčního řízení;
  • přezkoumává finanční situaci dlužníka;
  • nadále zajišťuje provoz podniku, pokud není při zahájení řízení dosud ukončen a pokud z jeho pokračování nevzniká věřitelům žádná nevýhoda;
  • zkoumá podané návrhy;
  • zkoumá, zda je restrukturalizační plán v zájmu věřitelů a zda je pravděpodobné, že bude proveditelný;
  • určuje majetek a zhodnocuje jej;
  • spravuje a zastupuje majetkovou podstatu;
  • je aktivně legitimován k podání žaloby ve věcech majetkové podstaty.
  • rozděluje výtěžky z majetkové podstaty.

Pokud se konkursní řízení týká fyzické osoby, která není podnikatelem (řízení o úpravě dluhů), dochází k ustanovení správce podstaty jen výjimečně. V případě, že insolvenční soud neustanoví správce podstaty, je na takovém soudu, aby sám řešil věci svěřené správci podstaty podle konkurzního řádu.

Reorganizační řízení bez samosprávy dlužníka

• Dlužník
  • podává návrh na zahájení reorganizačního řízení a vytvoření plánu restrukturalizace;
  • při zahájení insolvenčního řízení ztrácí dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty;
  • je oprávněn účastnit se schůzí věřitelů a věřitelského výboru;

• Správce podstaty
  • odpovídá za praktické provádění insolvenčního řízení;
  • přezkoumává finanční situaci dlužníka;
  • nadále zajišťuje provoz podniku, pokud není při zahájení řízení dosud ukončen a pokud z jeho pokračování nevzniká věřitelům žádná nevýhoda;
  • zkoumá podané návrhy;
  • zkoumá, zda je restrukturalizační plán v zájmu věřitelů a zda je pravděpodobné, že bude proveditelný;
  • spravuje a zastupuje majetkovou podstatu;
  • je aktivně legitimován k podání žaloby ve věcech majetkové podstaty.

Reorganizační řízení se samosprávou dlužníka

• Dlužník
  • podává návrh na zahájení reorganizačního řízení se samosprávou dlužníka a na vytvoření restrukturalizačního plánu a zároveň s tímto návrhem předkládá nezbytné doklady pro dlužníka se samosprávou;
  • zachovává si (omezené) dispoziční oprávnění a v zásadě i nadále sám vykonává správu vlastního majetku;
  • je pod dohledem reorganizačního správce a insolvenčního soudu.

• Reorganizační správce
  • dohlíží na dlužníka a správu jeho činnosti;
  • uděluje nebo zamítá povolení k právním úkonům, které nejsou prováděny v rámci běžné obchodní činnosti;
  • zastupuje dlužníka ve všech záležitostech, kdy nemá dispoziční oprávnění;
  • zjišťuje finanční situaci dlužníka;
  • zkoumá, zda je plán restrukturalizace proveditelný a zda existují důvody pro ukončení samosprávy;
  • zkoumá podané návrhy;
  • je aktivně legitimován k podání žaloby ve věcech majetkové podstaty.

Povinností insolvenčního soudu je dohlížet na činnost insolvenčního správce. Může mu vydávat písemné nebo ústní pokyny, vyžádat si od něho zprávy a vysvětlení, nahlížet do účetnictví a do dalších dokumentů a provádět nezbytná šetření. Soud může také nařídit, aby si insolvenční správce vyžádal pokyny ohledně jednotlivých záležitostí od věřitelského výboru. Insolvenční správce musí soud informovat o některých transakcích před jejich uzavřením (§ 116 IO); k dalším transakcím je nutný souhlas věřitelského výboru a insolvenčního soudu (§ 117 IO).

Jmenování a odměňování insolvenčního správce:

Insolvenčního správce jmenuje insolvenční soud z vlastního podnětu při zahájení insolvenčního řízení. Musí se jednat o osobu seriózní, spolehlivou a zkušenou v oblasti podnikání, která má znalosti insolvenčního systému (§ 80 odst. 2 IO). V insolvenčním řízení týkajícím se podnikání jsou nutné dostatečné znalosti obchodního práva nebo řízení podniků (§ 80 odst. 3 IO). Osoby, které mají zájem stát se insolvenčním správcem, se mohou zapsat do seznamu insolvenčních správců. Tento seznam je k dispozici na internetové adrese www.iv.justiz.gv.at a je využíván insolvenčními soudy za účelem usnadnění výběru vhodného insolvenčního správce.

Insolvenční správce nesmí být blízkým příbuzným (§ 32 IO) ani konkurentem dlužníka a musí být nezávislý jak na dlužníkovi, tak na věřitelích (§ 80b odst. 1 IO).

Insolvenčním správcem mohou být jmenovány i právnické osoby. Jejich povinností je sdělit soudu jméno fyzické osoby, která je bude při výkonu insolvenční správy zastupovat (§ 80 odst. 5 IO).

Insolvenční správce má nárok na náhradu nákladů v hotovosti a na odměnu za svou práci včetně daně z přidané hodnoty (§ 82 první věta IO). Výše odměny správce je upravena právními předpisy (§ 82 IO) a závisí na hrubých výtěžcích, které insolvenční správce z realizace majetku získá. Zahrnuje však pouze výtěžky, za jejichž získání insolvenční správce odpovídal. Minimální odměna insolvenčního správce činí 3 000 EUR. Další odměna se přiznává při přijetí plánu restrukturalizace nebo splátkového kalendáře (§ 82a IO) a při realizaci zvláštní podstaty (§ 82d IO). Zvláštní odměna se hradí rovněž za pokračování v provozu podniku (§ 82 odst. 3 IO).

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

V průběhu celého insolvenčního řízení je v zásadě zachována možnost započtení proti pohledávce dlužníka.

Nezbytnou podmínkou však je, aby byly tyto pohledávky způsobilé k započtení při zahájení řízení. Započtení není přípustné, pokud se insolvenční věřitel stal dlužníkem majetkové podstaty až po zahájení insolvenčního řízení, nebo v případě, že pohledávka vůči dlužníkovi byla získána až po zahájení insolvenčního řízení (§ 20 odst. 1 první věta IO). Započtení je navíc vyloučeno i v případě, že daná třetí strana získala započitatelnou pohledávku vůči dlužníkovi v období posledních šesti měsíců před zahájením insolvenčního řízení a v době jejího nabytí věděla nebo měla vědět o platební neschopnosti (§ 20 odst. 1 a 2 IO). V takových případech jde i nepatrná nedbalost k tíži této třetí strany.

V insolvenčním řízení je možné započtení proti podmíněné pohledávce bez ohledu na to, zda je podmíněná i pohledávka insolvenčního věřitele nebo dlužníka. Pokud má insolvenční věřitel podmíněnou pohledávku, může insolvenční soud provést zápočet v závislosti na poskytnutí jistoty (§ 19 odst. 2 IO). Započtení v insolvenčním řízení nebrání ani skutečnost, že pohledávka insolvenčního věřitele je nepeněžitá (§ 19 odst. 2 IO). To nepůsobí obtíže vzhledem k tomu, že takové nároky jsou při zahájení insolvenčního řízení převedeny na peněžité pohledávky (§ 14 odst. 1 IO).

Insolvenční věřitelé, kteří mají pohledávky způsobilé k započtení, je nemusí přihlásit v insolvenčním řízení za předpokladu, že jsou kryty započitatelnou pohledávkou (§ 19 odst. 1 IO). Nejvyšší soud (Oberster Gerichtshof – OGH) však rozhodl, že v případě, že insolvenční věřitel nevyužije zákonné možnosti započtení v průběhu insolvenčního řízení podle § 19 odst. 1 IO, bude mít po konečném potvrzení plánu restrukturalizace a ukončení insolvenčního řízení zpravidla možnost započíst svou pohledávku pouze v poměrné výši příslušného podílu k rozdělení v rámci plánu restrukturalizace (RIS-Justiz RS0051601 [T4]).

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Dvoustranné smlouvy

Pokud dlužník nebo druhá strana v okamžiku zahájení insolvenčního řízení nesplnil dvoustrannou smlouvu nebo ji splnil jen částečně, může insolvenční správce tuto smlouvu buď splnit (v celém rozsahu) jménem dlužníka a požadovat plnění i od druhé strany, nebo od smlouvy odstoupit (§ 21 odst. 1 IO). Při reorganizačním řízení se samosprávou dlužníka je dlužník vyzván, aby vydal prohlášení podle § 21 IO. Pokud si přeje od smlouvy odstoupit, je k tomu nezbytný souhlas reorganizačního správce (§ 171 odst. 1 IO). V případě, že má druhá strana povinnost plnit smlouvu předem, může plnění odmítnout, dokud jí nebude poskytnuto zajištění, ledaže by si v době uzavření smlouvy byla vědoma nepříznivé finanční situace dlužníka (§ 21 odst. 3 IO).

Nájemní smlouvy

V případě insolvenčního řízení ve vztahu k nájemci je insolvenční správce oprávněn vypovědět nájemní smlouvu v zákonné nebo dohodnuté kratší výpovědní lhůtě (§ 23 IO).

Pracovní smlouvy

V případě, že je dlužník zaměstnavatelem a již existuje pracovní poměr, pak jej může v zásadě ukončit buď zaměstnanec na základě předčasné výpovědi, nebo insolvenční správce, přičemž musí dodržet zákonnou výpovědní lhůtu, výpovědní lhůtu dohodnutou v kolektivní smlouvě nebo přípustným způsobem dohodnutou kratší výpovědní lhůtu s přihlédnutím k zákonným omezením vztahujícím se na ukončení smlouvy, do jednoho měsíce od zveřejnění rozhodnutí, jímž se nařizuje, schvaluje nebo ustavuje uzavření nebo rozdělení podniku. Na insolvenční řízení se samosprávou dlužníka se vztahují zvláštní ustanovení.

Zákaz ukončení smluv

V případě, že by ukončení smlouvy mohlo ohrozit pokračování provozu podniku dlužníka, může druhá strana do šesti měsíců od zahájení insolvenčního řízení ukončit smlouvu uzavřenou s dlužníkem, avšak pouze má-li k tomu závažný důvod. Zhoršení ekonomické situace dlužníka a nedodržení závazků dlužníka při uspokojování pohledávek, jejichž splatnost nastala před zahájením insolvenčního řízení, nejsou považovány za závažný důvod (§ 25a odst. 1 IO). Tato omezení se nevztahují na případy, kdy je ukončení smlouvy nezbytné pro odvrácení závažných osobních nebo ekonomických obtíží dané smluvní strany, v případě nároku na čerpání půjček a v případě pracovních smluv (§ 25a odst. 2 IO).

Neplatná ujednání

Podle § 25b odst. 2 IO není přípustné ujednání o odstoupení od smlouvy nebo jejím ukončení v případě zahájení insolvenčního řízení. To platí v zásadě pro všechny smlouvy (až na několik výjimek týkajících se smluv podle zákona o bankách nebo zákona o burze cenných papírů (Börsegesetz)).

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Po zahájení insolvenčního řízení již insolvenční věřitelé nemohou uplatňovat své pohledávky vůči dlužníkovi soudní cestou, a to ani jednotlivě, ani mimo insolvenční řízení (překážka řízení, § 6 odst. 1 IO). Nelze vydávat ani soudní příkazy ve prospěch pohledávek za majetkovou podstatou. Pouze u reorganizačních řízení se samosprávou dlužníka je dlužník i nadále oprávněn účastnit se soudních sporů a dalších řízení, ve kterých se jedná o záležitosti samosprávy (§ 173 IO). Žaloba, kterou podá dlužník nebo která je proti němu podána po zahájení insolvenčního řízení v rozporu s § 6 odst. 1 IO, musí být odmítnuta.

Po zahájení insolvenčního řízení navíc nelze získat žádné zástavní právo ani právo na uspokojení s cílem vymoci uhrazení pohledávky za majetkovou podstatou (překážka výkonu rozhodnutí, § 10 odst. 1 IO). Pokud jde o nárok na oddělení majetku a na samostatné vypořádání, o nichž bylo rozhodnuto již před zahájením insolvenčního řízení, neexistuje žádný obecný zákaz výkonu rozhodnutí; výkon rozhodnutí lze proto provádět i v insolvenčním řízení.

Překážky zahájení řízení a výkonu rozhodnutí musí být dodrženy ex officio a vztahují se na všechny insolvenční věřitele.

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Probíhající soudní řízení ve vztahu k majetku jsou při zahájení insolvenčního řízení přerušena ex lege (§ 7 odst. 1 IO). Toto přerušení řízení se provede ex officio.

Řízení týkající se pohledávek za majetkovou podstatou nesmí být v žádném případě obnoveno před schůzí pro přezkoumání těchto pohledávek (§ 7 odst. 3 IO). Pokud je nárok na schůzi při přezkoumání pohledávek napaden insolvenčním správcem nebo jedním z věřitelů, kteří jsou k tomu oprávněni, může přerušené řízení i nadále pokračovat jako proces přezkoumávání pohledávek (§ 113 IO).

Řízení týkající se nároků, které není nutné přihlásit v insolvenčním řízení, mohou být obnovena okamžitě.

Řízení o výkon rozhodnutí započatá před zahájením insolvenčního řízení se v zásadě nepřerušují. Avšak zástavní práva a práva na uspokojení nabytá za účelem vymáhání platby v období 60 dnů před zahájením insolvenčního řízení zanikají ex lege, pokud nebyla zřízena ve prospěch veřejnoprávních pohledávek (§ 12 odst. 1 IO). V případě vypršení této lhůty musí být řízení o výkon rozhodnutí týkající se realizace na návrh insolvenčního soudu nebo insolvenčního správce zastavena (§ 12 odst. 2 IO).

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Schůze věřitelů

Schůze věřitelů je obecným orgánem insolvenčních věřitelů, jehož cílem je umožnit insolvenčním věřitelům účast na řízení. Za svolání schůze věřitelů a její předsednictví odpovídá insolvenční soud (§ 91 odst. 1 IO). První schůze věřitelů se svolává při zahájení insolvenčního řízení a je vyžadována ze zákona. Další schůze svolává insolvenční soud na základě vlastního uvážení. Schůze věřitelů se svolává zejména v případě, že o to požádá insolvenční správce, věřitelský výbor nebo alespoň dva věřitelé, jejichž pohledávky představují přibližně čtvrtinu pohledávek za majetkovou podstatou, přičemž je nutno uvést body programu schůze.

Schůze věřitelů má právo podat určité návrhy (např. na jmenování věřitelského výboru nebo zamítnutí insolvenčního správce). Odpovídá rovněž za hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu.

Rozhodnutí a návrhy schůze věřitelů zpravidla vyžadují nadpoloviční většinu hlasů, která se vypočítá na základě výše pohledávek (§ 92 odst. 1 IO).

Věřitelský výbor

Věřitelský výbor nemusí být v insolvenčním řízení nutně jmenován vždy, ale pouze v tom případě, kdy se jmenování jeví jako vhodné z důvodu povahy nebo konkrétního rozsahu činnosti podniku. V případě, že dosud nebyl dokončen prodej nebo pronájem podniku nebo jeho části (§ 117 odst. 1 bod 1 IO), musí být věřitelský výbor jmenován vždy. Jeho úkolem je dohlížet na insolvenčního správce a poskytovat mu součinnost (§ 89 odst. 1 IO). Správce musí s věřitelským výborem konzultovat důležitá opatření (§ 114 odst. 1 IO). U některých významných transakcí (např. prodej podniku) je souhlas věřitelského výboru základní podmínkou jejich platnosti.

Věřitelský výbor se skládá ze tří až sedmi členů. Jmenuje ho soud z vlastního podnětu nebo na základě žádosti. Jeho členy mohou být jmenováni nejen věřitelé, ale i jiné fyzické nebo právnické osoby.

Sdružení na ochranu věřitelů

V praxi jsou v řadě případů zájmy insolvenčních věřitelů zastupovány sdruženími na ochranu věřitelů. Tato sdružení přihlašují pohledávky, účastní se schůzí a vykonávají hlasovací práva insolvenčních věřitelů, které zastupují, v případě restrukturalizačního plánu. Sdružení na ochranu věřitelů rovněž sledují výplaty prováděné insolvenčním správcem.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Správce podstaty je v zásadě povinen zpeněžit majetek náležející do majetkové podstaty mimosoudně, konkrétně prostřednictvím prodeje na volném trhu. Soudní dražba v souladu s exekučním řádem (Exekutionsordnung) se provádí pouze ve výjimečných případech, kdy o tom rozhodne insolvenční soud na návrh správce majetkové podstaty.

Věřitelský výbor může se souhlasem insolvenčního soudu rozhodnout, že pohledávky, u nichž není pravděpodobné, že by se je podařilo přiměřeně vymoci, a položky nízké hodnoty by měly být předány dlužníkovi, aby s nimi mohl volně nakládat.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Pohledávky za majetkovou podstatou

Pohledávkami za majetkovou podstatou se rozumí pohledávky věřitelů, kteří mají při zahájení insolvenčního řízení peněžité pohledávky vůči dlužníkovi (§ 51 IO). Pohledávky za majetkovou podstatou však nezahrnují úroky z pohledávek za majetkovou podstatou po zahájení insolvenčního řízení, náklady na účast v insolvenčním řízení, pokuty za spáchání trestných činů jakéhokoli druhu ani pohledávky spojené s dary a v případě insolvenčního řízení týkajícího se pozůstalosti ani pohledávky vyplývající z odkazů (§ 58 IO).

Na pohledávky za majetkovou podstatou se v podstatě vztahuje zásada rovného zacházení. Orgány veřejné správy ani zaměstnanci nejsou v insolvenčním řízení upřednostňováni.

Pohledávky společníka v podobě vkladu vlastního kapitálu však představují podřízené pohledávky.

Uplatňuje-li věřitel nárok na uspokojení z majetkové podstaty, musí uplatnit svou pohledávku za majetkovou podstatou v insolvenčním řízení, a to i v případě, že probíhá soudní řízení nebo již bylo v tomto ohledu vydáno soudní rozhodnutí.

Pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení

Pohledávkami vzniklými po zahájení insolvenčního řízení se rozumí pohledávky vzniklé až po zahájení insolvenčního řízení, které jsou výslovně uvedeny v exekučním řádu. Pohledávkami vzniklými po zahájení insolvenčního řízení jsou pohledávky za majetkovou podstatou, které mají být uspokojeny z majetkové podstaty přednostně, tj. před insolvenčními věřiteli (§ 47 odst. 1 IO). Mezi nejvýznamnější pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení patří (§ 46 odst. 1 IO):

• náklady insolvenčního řízení;
• náklady spojené s udržováním, správou a řízením majetkové podstaty;
• všechny veřejné náklady vztahující se k majetku, a to pouze tehdy a do té míry, pokud okolnosti, z nichž daný náklad vyplyne, vzniknou až po zahájení insolvenčního řízení;
• pohledávky zaměstnanců týkající se pravidelného odměňování za období po zahájení insolvenčního řízení;
• pohledávky vyplývající z plnění dvoustranných smluv uzavřených insolvenčním správcem;
• pohledávky vyplývající z právních úkonů provedených insolvenčním správcem;
• pohledávky vyplývající z bezdůvodného obohacení majetkové podstaty;
• pohledávky vyplývající z ukončení pracovního poměru, pokud byl uzavřen v průběhu insolvenčního řízení.

Pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení není nutné v tomto insolvenčním řízení přihlašovat. V případě, že insolvenční správce odmítne uspokojit splatné pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení, může dotčený věřitel uplatnit své pohledávky soudní cestou.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Pohledávky za majetkovou podstatou je nutno přihlásit písemně u insolvenčního soudu. Pohledávky musí být přihlášeny ve vnitrostátní měně (euro); případný přepočet měny se provede ke dni zahájení insolvenčního řízení. Při přihlášení pohledávky je nutné uvést její výši a skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, jakož i důkazy, které lze k prokázání údajné pohledávky poskytnout. Věřitel rovněž uvede, zda se na pohledávku vztahuje výhrada vlastnictví, jaký majetek je předmětem výhrady vlastnictví a zda je žádáno o započtení, a pokud ano, částky vzájemných pohledávek existujících v okamžiku zahájení insolvenčního řízení. Věřitel by měl rovněž uvést svou e-mailovou adresu a své bankovní spojení.

Pro přihlášení je třeba použít formulář, který je k dispozici na internetových stránkách rakouské justice (www.justiz.gv.at) Pokud věřitel přihlásí svou pohledávku jiným způsobem než za použití formuláře, musí jeho přihlášení obsahovat údaje v něm uvedené.

Pro přihlášení pohledávek zahraničního věřitele ve smyslu nařízení unijního nařízení o úpadkovém řízení platí toto nařízení. Pokud věřitel nepoužije standardní formulář v souladu s prováděcím nařízením, musí přihlášení obsahovat údaje podle unijního nařízení o úpadkovém řízení.

Pohledávky za majetkovou podstatou je nutno přihlásit ve lhůtě pro přihlášení pohledávek, která je uvedena v insolvenční vyhlášce. Pokud věřitel přihlásí svou pohledávku pozdě, může mu vzniknout povinnost uhradit náklady spojené se svoláním zvláštní schůze pro přezkoumání pohledávek. Na pohledávky přihlášené později než 14 dnů před schůzí o ověření konečné účetní závěrky nebude brán zřetel (§ 107 odst. 1 poslední věta IO).

Pokud insolvenční správce přihlášenou pohledávku uzná a jiný insolvenční věřitel ji nepopře, je považována za uznanou. To znamená zejména to, že daný insolvenční věřitel je zohledněn při rozdělování majetku.

Pokud insolvenční správce nebo insolvenční věřitel přihlášenou pohledávku popře, lze ji ověřit pouze v občanskoprávním soudním řízení. To, zda se daná pohledávka považuje za přijatou do insolvenčního řízení, pak závisí na výsledku tohoto občanskoprávního soudního řízení.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Rozdělení výtěžků je upraveno v §§ 128–138 IO.

Pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení mají být uspokojeny přednostně a po nich následují insolvenční věřitelé.

Věřitele, jejichž pohledávky vzniknou po zahájení insolvenčního řízení, je nutno uspokojit, jakmile budou jejich pohledávky uznány a budou splatné bez ohledu na stav řízení. Pokud dostupné prostředky nepostačují na pokrytí pohledávek vzniklých po zahájení insolvenčního řízení v plné výši, musí být tyto pohledávky uspokojeny v následujícím pořadí (§ 47 IO):

• výdaje v hotovosti zálohově vyplacené insolvenčním správcem;
• ostatní náklady řízení;
• náklady třetí osoby, pokud byly nezbytné k pokrytí nákladů řízení;
• pohledávky zaměstnanců v tom rozsahu, v němž nejsou zajištěny podle zákona o zajištění odměny při platební neschopnosti zaměstnavatele (Insolvenz-Entgeltsicherungsgesetz);
• pohledávky zaměstnanců vyplývající z ukončení pracovního poměru, v tom rozsahu, v němž nejsou zajištěny podle zákona o zajištění odměny při platební neschopnosti zaměstnavatele;
• jiné pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení.

Částka zbývající poté, co byly pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení uspokojeny v plné výši, se rozdělí mezi insolvenční věřitele. Uspokojování insolvenčních věřitelů může být zahájeno až po schůzi, na níž dojde k přezkoumání pohledávek. Insolvenční správce musí v zásadě provést rozdělení po konzultaci s věřitelským výborem a na základě schválení rozvrhu insolvenčním soudem.

Zajištění věřitelé mají přednostní právo před insolvenčními věřiteli a věřiteli, kteří se jimi stanou po zahájení insolvenčního řízení do té míry, do níž jsou jejich pohledávky kryty nemovitostí, která slouží jako zajištění (například zástava). Případný přebytek z výtěžků z prodeje se převádí do společné majetkové podstaty (§ 48 odst. 1 a 2 IO).

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Plán restrukturalizace

Plán restrukturalizace je dohoda uzavřená v rámci insolvenčního řízení mezi dlužníkem a insolvenčními věřiteli ohledně snížení a přerušení úhrady pohledávek za majetkovou podstatou a používá se za účelem vyrovnání dluhů. Je k němu nutný souhlas většiny věřitelů a potvrzení insolvenčním soudem. Pokud v insolvenčním řízení plán restrukturalizace navrhovaný dlužníkem schválí většina věřitelů a potvrdí jej insolvenční soud, je dlužník osvobozen od svých závazků v té míře, v níž jsou vyšší než prostředky rozdělované v rámci plánu restrukturalizace.

Dlužník může v zásadě uzavřít plán restrukturalizace v jakékoliv formě insolvenčního řízení, tedy nejen při reorganizaci, ale také při konkursním řízení (konkursní řízení není primárně zaměřeno na realizaci aktiv a rozdělení prostředků; i při konkursním řízení je spíše nutné nejprve prozkoumat, zda je plán restrukturalizace proveditelný).

V plánu restrukturalizace musí dlužník insolvenčním věřitelům nabídnout, že do dvou let splatí nejméně 20 % pohledávek za majetkovou podstatou. V případě fyzických osob, které nejsou podnikateli, může tato platební lhůta činit až pět let. Plán restrukturalizace nesmí ovlivnit nároky věřitelů vyplývající z oddělení majetku nebo samostatného vypořádání. Věřitelé, kteří se jimi stanou až po zahájení insolvenčního řízení, musí být uspokojeni v plné výši, a insolvenčním věřitelům se musí v zásadě dostat rovného zacházení.

Insolvenční řízení je nazýváno reorganizačním řízením (Sanierungsverfahren) v případě, že je v okamžiku zahájení řízení již k dispozici plán restrukturalizace.

Řízení o úpravě dluhů

Plán restrukturalizace je k dispozici nejen podnikatelům a právnickým osobám, ale i fyzickým osobám, které nejsou podnikateli. Pokud není v průběhu řízení o úpravě dluhů vytvořen plán restrukturalizace, je majetek dlužníka realizován. Další možností oddlužení je splátkový kalendář nebo případně řízení o splátkách. Splátkový kalendář je speciální formou restrukturalizačního plánu. Hlavní rozdíly spočívají v tom, že není stanovena minimální výše částky k rozdělení.

Pokud věřitelé splátkový kalendář neschválí, musí o návrhu dlužníka na řízení o splátkách s prominutím zbytku dluhu rozhodnout soud. Souhlas věřitelů není v tomto případě nutný. Nejprve je provedeno řízení o splátkách u obstavitelné části majetku. Dlužník musí na pět let postoupit příslušné (mzdové) pohledávky správci, kterého určí věřitelé. Po uplynutí doby platnosti prohlášení o postoupení prohlásí soud řízení o splátkách, které nebylo ukončeno, za ukončené a zároveň rozhodne, že dlužník je osvobozen od závazků vůči insolvenčním věřitelům (prominutí zbylého dluhu), které v řízení nebyly splněny.

Ukončení insolvenčního řízení

Pokud je plán restrukturalizace (nebo splátkový kalendář) potvrzen insolvenčním soudem, je insolvenční řízení uzavřeno, jakmile potvrzující rozhodnutí nabude právní moci. K automatickému ukončení insolvenčního řízení dojde rovněž v případě, že bude pravomocně zahájeno řízení o splátkách.

Pokud se nepodaří dosáhnout schválení plánu restrukturalizace nebo splátkového kalendáře, musí insolvenční řízení uzavřít insolvenční soud rozhodnutím poté, co byly předloženy důkazy o provedení závěrečného rozdělení.

Insolvenční řízení musí být ukončeno i v případě, že s tím souhlasí všichni věřitelé, kteří se jimi stali až po zahájení insolvenčního řízení, a insolvenční věřitelé, případně pokud se v průběhu insolvenčního řízení ukáže, že majetek nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Rozhodnutí o ukončení insolvenčního řízení jsou zveřejněna v databázi insolvenčních řízení (Insolvenzdatei).

V důsledku pravomocného ukončení insolvenčního řízení získává dlužník opět v plném rozsahu dispoziční právo ke svému majetku (s výjimkou případu, kdy bylo zahájeno řízení o splátkách); pravomoci insolvenčního správce tím končí. Dlužník navíc opět získává neomezenou aktivní i pasivní žalobní legitimaci. V probíhajících soudních řízeních dochází ze zákona ke změně strany z majetku na dlužníka. V některých odvětvích se na dlužníka v souvislosti s dalším podnikáním vztahují správně právní či profesně právní omezení (např. podle živnostenského zákona (Gewerbeordnung)) nebo odbornými omezeními (např. podle nařízení o advokátech (Rechtsanwaltsordnung)). Zejména úmyslné poškozování věřitelů s sebou nese možnost trestního postihu.

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

V té míře, v níž insolvenční řízení nekončí prominutím dluhu (v důsledku plánu restrukturalizace, splátkového kalendáře nebo prominutí zbylého dluhu po řízení o splátkách) mají insolvenční věřitelé po pravomocném ukončení insolvenčního řízení neomezené právo na uplatnění dalších pohledávek, tj. nyní mohou opět uplatnit zbývající pohledávku, která nebyla uspokojena v insolvenčním řízení, žalobou nebo exekucí proti bývalému insolvenčnímu dlužníkovi.

Varianty prominutí dluhu v rámci insolvenčního řízení mají na druhou stranu za následek to, že zbývající pohledávka, jejíž výše přesahuje výši rozděleného majetku, představuje i nadále přirozenou povinnost, to znamená dluh bez závazku, který je sice splatný, ale není nutně vymahatelný.

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Náklady insolvenčního řízení mají být hrazeny z majetkové podstaty.

Pokud není k dispozici dostatek prostředků na pokrytí těchto nákladů, je insolvenční řízení i přesto zahájeno, pokud věřitel, který podává návrh na jeho zahájení, uhradí částku na pokrytí nákladů formou zálohy. Pohledávka věřitele na úhradu těchto nákladů má přednost před pohledávkami ostatních věřitelů za podstatou (§ 46 bod 1 IO).

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

Právní úkony provedené dlužníkem před zahájením insolvenčního řízení

Některé právní úkony, které byly provedeny před zahájením insolvenčního řízení a které poškozují věřitele, jsou odporovatelné (§ 27 a násl. IO). Jak jednání, tak opomenutí týkající se majetku dlužníka lze napadnout. Předpokladem úspěšného napadnutí je, že účinek právního úkonu, který má být napaden, poškozuje insolvenční věřitele. Je tomu tak v případě, kdy napadený právní úkon způsobí nemožnost uspokojení ostatních věřitelů, například v důsledku snížení aktiv nebo zvýšení pasiv. Další podmínkou pro úspěšné napadení je to, že v důsledku tohoto napadení se vyhlídky věřitelů na uspokojení zlepší. Kromě těchto všeobecných podmínek musí být při napadení právního úkonu naplněna některá z následujících skutkových okolností:

• Odporovatelnost z důvodu záměru poškodit věřitele (§ 28 body 1–3 IO)

Pokud dlužník jednal v úmyslu věřitele poškodit a daná třetí strana o tom věděla, lze odporovat období deseti let před zahájením insolvenčního řízení (§ 28 bod 1 IO). V případě nedostatečné informovanosti o úmyslu poškodit věřitele z důvodu nedbalosti je odporovatelnost omezena na dobu dvou let před zahájením insolvenčního řízení.

• Odporovatelnost z důvodu plýtvání majetkem (§ 28 bod 4 IO)

Smlouvy o koupi, výměně a dodávkách, uzavřené v posledním roce před zahájením insolvenčního řízení, jsou odporovatelné v tom rozsahu, ve kterém způsobily plýtvání majetkem poškozující věřitele, a druhá strana si toho byla nebo musela být vědoma.

• Odporovatelnost z důvodu bezúplatného zcizování majetku (§ 29 IO)

Bezúplatné zcizování majetku dlužníkem provedené v posledních dvou letech před zahájením insolvenčního řízení je odporovatelné.

• Odporovatelnost z důvodu zvýhodňování (§ 30 IO)

Tato okolnost umožňuje odporovatelnost některých právních úkonů, které zvýhodňují jednoho věřitele oproti ostatním. Podmínkou pro odporovatelnost je provedení takového úkonu během posledního roku před zahájením insolvenčního řízení. Zároveň je podmínkou, aby k platební neschopnosti či předlužení, k podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo k provedení daného úkonu došlo ve lhůtě posledních 60 dnů před zahájením insolvenčního řízení. Pokud by bylo pokrytí (uspokojení nebo zajištění) neslučitelné (tj. věřitel nebyl schopen na ně vznést nárok podle obsahu právního vztahu, případně nikoli v požadované podobě nebo čase), neexistují žádné jiné (subjektivní) podmínky pro neúčinnost. Neúčinné může být i slučitelné uspokojení nebo zajištění (tj. splatné druhé straně v této podobě nebo v daném čase) podle § 30 IO. V těchto případech je odporovatelnost podmíněna úmyslem zvýhodňujícího zacházení ze strany dlužníka a povědomím druhé strany, případně nedostatkem povědomí z nedbalosti.

• Odporovatelnost z důvodu povědomí o platební neschopnosti (§ 31 IO)

Tato okolnost se vztahuje na některé právní úkony provedené v posledních šesti měsících před zahájením insolvenčního řízení a po vzniku platební neschopnosti (předlužení), do té míry, do níž druhá strana měla nebo přinejmenším měla mít povědomí o této platební neschopnosti, předlužení nebo návrhu na zahájení řízení. Další podmínkou je, aby věřitel získal na základě daného právního úkonu zajištění nebo uspokojení, nebo aby byl daný právní úkon přímo poškozující.

Napadnout ho je oprávněn pouze insolvenční správce. Musí však předem získat vyjádření věřitelského výboru (§ 114 odst. 1 IO). Napadení musí být provedeno formou žaloby o určení neplatnosti, vznesením námitky (§ 43 odst. 1 IO) či odvoláním v exekučním řízení o realizaci majetku, případně přihlášením napadené protistrany do insolvenčního řízení. Napadnutí je třeba podat do jednoho roku od zahájení insolvenčního řízení, jinak pohledávka zaniká, přičemž se tato lhůta prodlouží, pokud s tím insolvenční správce a napadená protistrana souhlasí; prodloužení může být sjednáno pouze jednou a nepřesáhne tři měsíce (§ 43 odst. 2 IO).

Právní úkony provedené dlužníkem po zahájení insolvenčního řízení

Vzhledem k tomu, že dlužník není oprávněn sám spravovat svůj majetek, jsou právní úkony provedené dlužníkem po zahájení insolvenčního řízení, které ovlivňují majetkovou podstatu, ve vztahu k insolvenčním věřitelům v zásadě nadále neplatné (§ 3 odst. 1 IO). Jedná se o tzv. relativní neúčinnost. Dlužník může uzavírat smluvní závazky i po zahájení insolvenčního řízení, ale pohledávky vyplývající z těchto závazků nelze uplatňovat na úkor insolvenčních věřitelů před uzavřením insolvenčního řízení. Insolvenční správce však může tyto transakce následně schválit a tím zajistit jejich účinnost.

Please note that the original language version of this page has been amended recently. The language version you are now viewing is currently being prepared by our translators.

Platební neschopnost - Polsko

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (přepracované znění) v Polsku upravují dva právní předpisy:

• zákon o insolvenčním řízení ze dne 28. února 2003 (Prawo upadłościowe, Sbírka zákonů (Dziennik Ustaw) z roku 2016, č. 2171) – dále jen ƒ„zákon o insolvenčním řízení“,
• zákon o restrukturalizaci ze dne 15. května 2015 (Prawo restrukturyzacyjne, Sbírka zákonů z roku 2016, č. 1574) – dále jen ƒ„zákon o restrukturalizaci“.

Ustanovení zákona o insolvenčním řízení upravují likvidační řízení spojené s platební neschopností, tj. „úpadek“ (upadłość). Zákon o restrukturalizaci upravuje restrukturalizační řízení související s rizikem platební neschopnosti, tj. „řízení o schválení vyrovnání s věřiteli“ (postępowanie o zatwierdzenie układu, články 210–226), „zrychlené vyrovnací řízení“ (przyspieszone postępowanie układowe, články 227–264), „vyrovnací řízení“ (postępowanie układowe, články 267–282) a „sanační řízení“ (postępowanie sanacyjne, články 283–323).

Cílem insolvenčního řízení je v maximální možné míře uspokojit pohledávky věřitelů, a je-li to možné, uchránit podnik dlužníka před zavřením. Zahajuje se výlučně na základě návrhu a má dvě fáze: řízení o vyhlášení úpadku a řízení po vyhlášení úpadku.

Řízení o schválení vyrovnání s věřiteli umožňuje dlužníkovi uzavřít dohodu o vyrovnání tím, že sám shromáždí hlasy věřitelů bez zapojení soudu. Toto řízení lze zahájit, pokud sporné pohledávky, na základě nichž mohou věřitelé hlasovat o dohodě o vyrovnání, tvoří nejvýše 15% všech pohledávek, které věřitele opravňují hlasovat o dohodě o vyrovnání.

Zrychlené vyrovnací řízení umožňuje dlužníkovi uzavřít dohodu o vyrovnání poté, co byl sestaven seznam pohledávek a schválen zjednodušeným způsobem. Toto řízení lze použít, pokud sporné pohledávky, na základě nichž mohou věřitelé hlasovat o dohodě o vyrovnání, tvoří nejvýše 15% všech pohledávek, které věřitele opravňují hlasovat o dohodě o vyrovnání.

Vyrovnací řízení umožňuje dlužníkovi uzavřít dohodu o vyrovnání poté, co byl sestaven a schválen seznam pohledávek. Toto řízení lze použít, pokud sporné pohledávky, na základě nichž mohou věřitelé hlasovat o dohodě o vyrovnání, tvoří nejvýše 15% všech pohledávek, které věřitele opravňují hlasovat o dohodě o vyrovnání.

Sanační řízení umožňuje dlužníkovi přijmout sanační opatření (jejichž účelem je reorganizace podniku dlužníka) a po sestavení a schválení seznamu pohledávek uzavřít s věřiteli dohodu o vyrovnání. Sanační opatření zahrnují právní i praktická opatření, jejichž účelem je zlepšit ekonomickou situaci dlužníka, zajistit, aby byl opět schopen plnit své závazky, a zároveň jej chránit před exekucí.

Insolvenční řízení je možné zahájit proti podnikateli. Podle článku 43¹ polského občanského zákoníku (kodeks cywilny) se podnikatelem rozumí fyzická osoba, právnická osoba nebo organizační jednotka bez právní subjektivity, jejíž právní způsobilost je stanovena zákonem, která vykonává podnikatelskou nebo profesní činnost vlastním jménem.

Návrh na zahájení insolvenčního řízení může podat dlužník a každý z jeho osobních věřitelů.

Insolvenční řízení může být též zahájeno proti:

1. společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti nevykonávající podnikatelskou činnost;
2. společníkům v osobních obchodních společnostech, kteří ručí neomezeně celým svým majetkem za splnění závazků společnosti;
3. společníkům v osobních společnostech pro výkon svobodných povolání.

Insolvenční řízení může být rovněž zahájeno proti fyzickým osobám nevykonávajícím podnikatelskou činnost (článek 491¹ a násl. zákona o insolvenčním řízení). Toto řízení se vede pouze na žádost dlužníka, pokud dlužník není bývalým podnikatelem, přičemž v takovém případě může návrh na zahájení insolvenčního řízení podat také věřitel, a to až do jednoho roku po výmazu podnikatele z příslušného rejstříku.

Restrukturalizační řízení může být zahájeno v souvislosti s:

1. podnikateli ve smyslu článku 43¹ občanského zákoníku;
2. společnostmi s ručením omezením (spółka z ograniczoną odpowiedzialnością) a akciovými společnostmi (spółka akcyjna) nevykonávajícími podnikatelskou činnost;
3. společníky v osobních obchodních společnostech (osobowa spółka handlowa), kteří ručí neomezeně celým svým majetkem za splnění závazků společnosti;
4. společníky v osobních společnostech pro výkon svobodných povolání (spółka partnerska).

Restrukturalizační řízení se nezahajuje v souvislosti s fyzickými osobami, které nevykonávají podnikatelskou činnost. Restrukturalizační řízení se vede pouze na žádost dlužníka, vyjma sanačních řízení, která mohou být zahájena také na žádost věřitele, je-li dlužník v platební neschopnosti.

Řízení o schválení vyrovnání s věřiteli umožňuje dlužníkovi uzavřít dohodu o vyrovnání tím, že sám shromáždí hlasy věřitelů bez zapojení soudu. Toto řízení lze použít, pokud sporné pohledávky, na základě nichž mohou věřitelé hlasovat o dohodě o vyrovnání, tvoří nejvýše 15% všech pohledávek.

Zrychlené vyrovnací řízení umožňuje dlužníkovi uzavřít dohodu o vyrovnání poté, co byl sestaven seznam pohledávek a schválen zjednodušeným způsobem. Toto řízení lze použít, pokud sporné pohledávky, na základě nichž mohou věřitelé hlasovat o dohodě o vyrovnání, tvoří nejvýše 15% všech pohledávek, které věřitele opravňují hlasovat o dohodě o vyrovnání.

Vyrovnací řízení umožňuje dlužníkovi uzavřít dohodu o vyrovnání poté, co byl sestaven a schválen seznam pohledávek. Toto řízení lze použít, pokud sporné pohledávky, na základě nichž mohou věřitelé hlasovat o dohodě o vyrovnání, tvoří nejvýše 15% všech pohledávek, které věřitele opravňují hlasovat o dohodě o vyrovnání.

Sanační řízení umožňuje dlužníkovi přijmout sanační opatření (jejichž účelem je reorganizace podniku dlužníka) a po sestavení a schválení seznamu pohledávek uzavřít s věřiteli dohodu o vyrovnání. Sanační opatření zahrnují právní i praktická opatření, jejichž účelem je zlepšit ekonomickou situaci dlužníka, zajistit, aby byl opět schopen plnit své závazky, a zároveň jej chránit před exekucí.

Insolvenční řízení je možné zahájit proti podnikateli. Podle článku 43¹ občanského zákoníku se podnikatelem rozumí fyzická osoba, právnická osoba nebo organizační jednotka bez právní subjektivity, jejíž právní způsobilost je stanovena zákonem, která vykonává podnikatelskou nebo profesní činnost vlastním jménem.

Kromě toho může být insolvenční řízení též zahájeno proti:

1. společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti nevykonávající podnikatelskou činnost;
2. společníkům v osobních obchodních společnostech, kteří ručí neomezeně celým svým majetkem za splnění závazků společnosti;
3. společníkům v osobních společnostech pro výkon svobodných povolání.

Řízení o vyhlášení úpadku může být rovněž zahájeno proti fyzickým osobám nevykonávajícím podnikatelskou činnost (článek 491¹ a násl. zákona o insolvenčním řízení).

Restrukturalizační řízení může být zahájeno v souvislosti s:

1. podnikateli ve smyslu zákona ze dne 23. dubna 1964, občanského zákoníku (kodeks cywilny), Sbírka zákonů z roku 2016, č. 380 a 585), dále jen „občanský zákoník“;
2. společnostmi s ručením omezením (spółka z ograniczoną odpowiedzialnością) a akciovými společnostmi (spółka akcyjna) nevykonávajícími podnikatelskou činnost;
3. společníky v obchodních společnostech (osobowa spółka handlowa), kteří ručí neomezeně celým svým majetkem za splnění závazků společnosti;
4. společníky v osobních společnostech pro výkon svobodných povolání (spółka partnerska).

Restrukturalizační řízení se nezahajuje v souvislosti s fyzickými osobami, které nevykonávají podnikatelskou činnost. Restrukturalizační řízení se vede pouze na žádost dlužníka, vyjma sanačních řízení, která mohou být zahájena také na žádost věřitele, je-li dlužník v platební neschopnosti.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

Insolvenční řízení se zahájí proti dlužníkovi, který se dostal do platební neschopnosti (článek 10 zákona o insolvenčním řízení).

Dlužník je v platební neschopnosti, pokud není schopen plnit své finanční závazky v okamžiku jejich splatnosti. Dlužník se považuje za neschopného plnit své finanční závazky, je-li v prodlení s platbou déle než tři měsíce. Dlužník, který je právnickou osobou nebo organizační jednotkou bez právní subjektivity, jejíž právní způsobilost je stanovena zvláštním legislativním aktem, je v platební neschopnosti také tehdy, překročí-li jeho finanční závazky hodnotu jeho majetku a pokud tento stav trvá déle než 24 měsíců. Soud může návrh na zahájení insolvenčního řízení zamítnout, pokud nehrozí krátkodobé riziko, že dlužník nebude schopen plnit své finanční závazky v okamžiku jejich splatnosti.

Restrukturalizační řízení může být zahájeno vůči dlužníkovi v platební neschopnosti nebo dlužníkovi, jemuž platební neschopnost hrozí. Dlužníkem v platební neschopnosti se rozumí dlužník, který je v platební neschopnosti ve smyslu článků 10 a 11 zákona o insolvenčním řízení. Dlužníkem, jemuž hrozí platební neschopnost, se rozumí dlužník, jehož ekonomická situace značí, že se v krátké době může dostat do platební neschopnosti.

Soud zamítne návrh na zahájení restrukturalizačního řízení, pokud by toto řízení poškodilo věřitele.

Zákon o restrukturalizaci také stanoví zvláštní podmínky pro zahájení každého typu restrukturalizačního řízení.

Řízení o schválení vyrovnání s věřiteli a zrychlené vyrovnací řízení mohou být provedena, pokud sporné pohledávky, na základě nichž mohou věřitelé hlasovat o dohodě o vyrovnání, tvoří nejvýše 15 % všech pohledávek, které věřitele opravňují hlasovat o dohodě o vyrovnání.

Vyrovnací řízení a sanační řízení mohou být provedena, pokud sporné pohledávky, na základě nichž mohou věřitelé hlasovat o dohodě o vyrovnání, tvoří více než 15% všech pohledávek, které věřitele opravňují hlasovat o dohodě o vyrovnání. Soud dále zamítne návrh na zahájení tohoto řízení, neexistují-li žádné důkazy prima facie, že dlužník bude schopen průběžně hradit náklady na řízení a závazky vzniklé po zahájení řízení.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

Majetková podstata v insolvenčním řízení zahrnuje majetek, který vlastní úpadce ke dni vyhlášení úpadku, i majetek, který úpadce získá v průběhu insolvenčního řízení (článek 62 zákona o insolvenčním řízení). Výjimky z tohoto pravidla stanoví článek 63 až čl. 67 písm. a) zákona o insolvenčním řízení.

Majetková podstata nezahrnuje majetek vyloučený z exekuce podle zákona ze dne 17. listopadu 1964, občanského soudního řádu (Sbírka zákonů z roku 2016, č. 1822, 1823, 1860 a 1948), odměnu za práci úpadce, která není předmětem obstavení, částku získanou na základě realizace zapsaného zástavního práva nebo hypotéky, jestliže úpadce jednal jako správce zástavního práva nebo hypotéky, a to část, která na základě smlouvy o správě náleží ostatním věřitelům.

Kromě toho může usnesení schůze věřitelů vyloučit z majetkové podstaty i další majetek úpadce.

Z majetkové podstaty jsou vyloučena také aktiva na pomoc zaměstnancům úpadce a jejich rodinám, a to v podobě hotovosti uložené na samostatném účtu fondu sociálních dávek společnosti zřízeného podle ustanovení o fondu sociálních dávek společnosti, společně s částkami, které mají být vypláceny na tento účet po vyhlášení úpadku, včetně splátek úvěrů na bydlení, bankovních úroků získaných z hotovosti uložené na účtu fondu a poplatků vybraných od osob využívajících sociálních služeb a dávek financovaných z uvedeného fondu a organizovaných úpadcem.

V restrukturalizačním řízení vyrovnací podstata zahrnuje majetek používaný k provozování podniku a majetek ve vlastnictví dlužníka (články 240, 273 a 294 zákona o restrukturalizaci).

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

V insolvenčním řízení (řízení, jehož cílem je likvidace majetku dlužníka) je dlužník zbaven práva spravovat svůj majetek. Správu majetku (majetkové podstaty) přebírá správce majetkové podstaty (syndyk). Správce majetkové podstaty přebírá i další povinnosti spojené s provozem podniku dlužníka – vedení podniku, plnění povinnosti podávat zprávy atd.

Dlužník zůstává účastníkem insolvenčního řízení a může napadnout některá rozhodnutí, která soud během dotyčného řízení vydá, tj. rozhodnutí týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty a odměny správce majetkové podstaty.

Při restrukturalizačním řízení se pravomoci dlužníka a insolvenčního správce liší podle typu řízení.

Při řízení o schválení vyrovnání s věřiteli může dlužník vykonávat všechny činnosti vyjma období ode dne vydání rozhodnutí o schválení vyrovnání s věřiteli do dne, kdy se toto rozhodnutí stane pravomocným. Během uvedeného období se použijí stejná pravidla jako při zrychleném vyrovnacím řízení, tj. dlužník může vykonávat běžné řídící činnosti. Jiné činnosti než běžné řízení musí schválit orgán dohledu nad vyrovnáním.

Při zrychleném vyrovnacím řízení a vyrovnacím řízení může dlužník vykonávat běžné řídící činnosti, avšak jakékoli jiné činnosti musí schválit orgán soudního dohledu, není-li potřeba souhlas výboru věřitelů.

Při sanačních řízeních dlužník nemůže řídit svůj podnik a veškeré činnosti vykonává insolvenční správce, není-li vyžadován souhlas výboru věřitelů.

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

V případě insolvenčního řízení lze pohledávky úpadce započíst vůči pohledávkám věřitele, pokud obě pohledávky existovaly ke dni vyhlášení úpadku, a to i tehdy, pokud jedna z nich ještě nebyla splatná (článek 93 zákona o insolvenčním řízení).

Započtení není možné, pokud věřitel úpadce pohledávku získal postoupením či převodem po vyhlášení úpadku nebo ji získal během dvanácti měsíců před vyhlášením úpadku, přičemž si byl vědom toho, že existují důvody pro vyhlášení úpadku, pokud získání pohledávky nebylo spojeno se splacením dluhu, za který byl nabyvatel právně odpovědný (bez ohledu na to, zda se jednalo o osobní odpovědnost nebo odpovědnost zajištěnou určitým majetkem) (článek 94 zákona o insolvenčním řízení).

Započtení není přípustné, pokud se věřitel stal dlužníkem úpadce po dni vyhlášení úpadku (článek 95 zákona o insolvenčním řízení).

Věřitel, který chce uplatnit právo na započtení, předloží za tímto účelem prohlášení nejpozději v den přihlášení pohledávky (článek 96 zákona o insolvenčním řízení).

Při restrukturalizačním řízení se použijí obecná pravidla pro započtení vzájemných pohledávek s výhradou těchto omezení:

• věřitel se stal dlužníkem dlužníka po dni zahájení restrukturalizačního řízení,
• po zahájení restrukturalizačního řízení se dlužník dlužníka, který je předmětem restrukturalizačního řízení, stal jeho věřitelem tak, že postoupením nebo převodem získal pohledávku, která vznikla přede dnem zahájení restrukturalizačního řízení.

Vzájemné pohledávky mohou být započteny, pokud pohledávka vznikla v důsledku splacení dluhu, za který byl nabyvatel právně odpovědný (osobní odpovědnost nebo odpovědnost zajištěná určitým majetkem), a pokud nabyvateli vznikla právní odpovědnost za dotčený dluh přede dnem, kdy byl podán návrh na zrychlené vyrovnací řízení.

Věřitel, který chce uplatnit právo na započtení v restrukturalizačním řízení, předloží za tímto účelem prohlášení dlužníkovi nebo insolvenčnímu správci, byl-li dlužník zbaven práva spravovat svůj majetek, a to do třiceti dnů po zahájení restrukturalizačního řízení, nebo pokud důvody k započtení nastaly později, do třiceti dnů od okamžiku, kdy důvody k započtení nastaly. Prohlášení je platné také, pokud je předloženo orgánu soudního dohledu (články 253, 273 a 297 zákona o restrukturalizaci).

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Zvláštní ustanovení týkající se účinků vyhlášení úpadku na závazky úpadce stanoví články 83–118 zákona o insolvenčním řízení, na dědictví úpadce články 119–123 a na majetkové poměry v manželství úpadce články 124–126.

Články 81–82 zákona o insolvenčním řízení zakazují zatížení majetku, který je součástí majetkové podstaty, zástavou, registrovanou zástavou nebo hypotékou.

Ustanovení smlouvy, jíž je úpadce stranou, která znemožňují či ohrožují splnění cíle insolvenčního řízení, jsou ve vztahu k majetkové podstatě neplatná. Smlouva, která převádí vlastnické právo k majetku, pohledávku či jiné právo, uzavřená za účelem zajištění pohledávky je platná ve vztahu k majetkové podstatě, byla-li uzavřena písemně a opatřena potvrzeným datem, pokud se nejedná o smlouvu, kterou se stanoví finanční zajištění (článek 84 zákona o insolvenčním řízení).

Článek 85 a čl. 85 písm. a) stanoví podrobná pravidla týkající se rámcových smluv o termínovaných/budoucích finančních operacích nebo prodeji cenných papírů v rámci repo obchodů.

Finanční závazky úpadce, které ještě nejsou splatné, jsou splatné ke dni vyhlášení úpadku. Nefinanční závazky se ke dni vyhlášení úpadku stávají finančními závazky splatnými k danému dni, i když lhůta pro jejich splnění ještě nevypršela (článek 91 zákona o insolvenčním řízení).

Pohledávku vzniklou na základě smlouvy uzavřené po přijetí nabídky předložené úpadcem může věřitel uplatnit v insolvenčním řízení, pouze pokud bylo potvrzení přijetí nabídky předloženo úpadci před vyhlášením úpadku.

Jestliže ke dni vyhlášení úpadku nebyly zcela či částečně splněny závazky stanovené ve smlouvě o vzájemném plnění, může správce majetkové podstaty se souhlasem insolvenčního soudce (sędzia komisarz) plnit závazky úpadce a požádat druhou stranu o plnění vzájemného závazku nebo od smlouvy odstoupit s účinkem ode dne vyhlášení úpadku. Je-li úpadce ke dni vyhlášení úpadku stranou jiné smlouvy než smlouvy o vzájemném plnění, může správce majetkové podstaty od této smlouvy odstoupit, není-li zákonem stanoveno jinak.

Na žádost předloženou druhou stranou a opatřenou potvrzeným datem správce majetkové podstaty ve lhůtě tří měsíců předloží prohlášení, zda hodlá od smlouvy odstoupit nebo bude požadovat její plnění. Pokud správce majetkové podstaty dotčené prohlášení v dané lhůtě nepředloží, má se za to, že od smlouvy odstoupil.

Druhá strana, po níž se požaduje, aby svůj závazek splnila dříve, může plnění pozastavit, dokud nebude splněn či zajištěn vzájemný závazek. Druhá strana není oprávněna toto učinit, pokud v okamžiku uzavření smlouvy věděla nebo měla vědět o existenci důvodů pro vyhlášení úpadku (článek 98 zákona o insolvenčním řízení).

Odstoupí-li správce majetkové podstaty od smlouvy, má druhá strana nárok na vrácení plnění, i pokud je součástí majetkové podstaty. Při insolvenčním řízení může strana požadovat odškodnění za provedené plnění a utrpěné ztráty předložením uvedených pohledávek insolvenčnímu soudci (článek 99 zákona o insolvenčním řízení).

Prodávající může požadovat vrácení movitého majetku, včetně cenných papírů, zaslaného úpadci bez obdržení kupní ceny, pokud úpadce nebo osoba zmocněná úpadcem k nakládání s uvedeným majetkem dotčený majetek nepřevzali před vyhlášením úpadku. Příjemce, který majetek úpadci zaslal, má též právo na jeho vrácení. Prodávající nebo příjemce, jemuž byl majetek vrácen, vrátí náklady, které vznikly či mají vzniknout, a zálohy. Správce majetkové podstaty však může vrátit majetek, jestliže uhradí či zajistí cenu splatnou úpadcem a náklady. Správce majetkové podstaty tak může učinit do měsíce od žádosti o vrácení (článek 100 zákona o insolvenčním řízení).

Platnost komisionářských smluv nebo smluv o přepravě uzavřených úpadcem, v nichž je úpadce komitentem nebo odesílatelem, i smluv o správě cenných papírů uzavřených úpadcem končí dnem vyhlášení úpadku. Druhá strana může odstoupit od komisionářské smlouvy nebo smlouvy o přepravě uzavřené úpadcem, v níž je úpadce komisionářem nebo příjemcem, ke dni vyhlášení úpadku (článek 102 zákona o insolvenčním řízení).

Platnost smlouvy o obchodním zastoupení končí ke dni, kdy kterákoli ze stran vyhlásí úpadek. V případě úpadku komitenta může zástupce v insolvenčním řízení nárokovat ztráty, které mu vznikly kvůli ukončení smlouvy (článek 103 zákona o insolvenčním řízení).

Jestliže půjčovatel nebo vypůjčovatel vyhlásí úpadek, smlouva o výpůjčce pro účely užívání, byl-li předmět smlouvy již zapůjčen, končí na žádost kterékoli ze stran. Pokud předmět smlouvy ještě zapůjčen nebyl, platnost smlouvy končí (článek 104 zákona o insolvenčním řízení).

Jestliže kterákoli ze stran smlouvy o výpůjčce vyhlásí konkurz, tato smlouva končí, pokud předmět výpůjčky ještě nebyl zapůjčen (článek 105 zákona o insolvenčním řízení).

Smlouva o pronájmu nemovitosti nebo nájemní smlouva je pro strany závazná, pokud byl předmět smlouvy již zpřístupněn nájemci (články 106–108 zákona o insolvenčním řízení). V souladu s rozhodnutím vydaným insolvenčním soudcem správce majetkové podstaty ukončí smlouvu o pronájmu nemovitosti nebo nájemní smlouvu uzavřenou úpadcem s tříměsíční výpovědní lhůtou, i pokud ukončení dotčené smlouvy úpadcem nebylo povoleno (články 109–110 zákona o insolvenčním řízení).

Smlouva o úvěru končí dnem vyhlášení úpadku, pokud půjčovatel neposkytl úpadci finanční prostředky před uvedeným dnem (článek 111 zákona o insolvenčním řízení).

Vyhlášení úpadku nemá vliv na smlouvu o bankovním účtu, smlouvu o účtu cenných papírů nebo smlouvu o sběrném účtu úpadce (článek 112 zákona o insolvenčním řízení).

Při restrukturalizačním řízení není dlužník nebo insolvenční správce oprávněn plnit povinnosti plynoucí z pohledávek, na něž se ze zákona vztahuje dohoda o vyrovnání, a to ode dne zahájení řízení až do dne jeho ukončení nebo do dne, kdy se rozhodnutí o zastavení řízení stane pravomocným.

Smluvní ustanovení, která stanoví změnu či ukončení právního vztahu, jehož je dlužník stranou, je-li podán návrh na zahájení restrukturalizačního řízení nebo je-li takové řízení zahájeno, jsou neplatná.

Ustanovení smlouvy, jíž je dlužník stranou, která znemožňují či ohrožují splnění cíle restrukturalizačního řízení, jsou ve vztahu k vyrovnací podstatě neplatná.

Článek 250 zákona o restrukturalizaci stanoví podrobná pravidla týkající se rámcových smluv o termínovaných/budoucích finančních operacích nebo prodeji cenných papírů v rámci repo obchodů.

Ode dne zahájení restrukturalizačního řízení až po den ukončení tohoto řízení nebo den, kdy se rozhodnutí o zastavení řízení stane pravomocným, není pronajímatel oprávněn ukončit smlouvu o pronájmu prostor či nemovitosti, kde dlužník provozuje svůj podnik, bez souhlasu výboru věřitelů.

Výše popsaná pravidla týkající se nájemních smluv se použijí obdobně na smlouvy o úvěru, byly-li finanční prostředky úvěrovému klientovi poskytnuty přede dnem zahájení řízení, dále na leasingové smlouvy, smlouvy o pojištění majetku, smlouvy o bankovních účtech, garanční smlouvy, smlouvy týkající se licencí poskytnutých dlužníkovi a záruk nebo akreditivů vydaných přede dnem zahájení restrukturalizačního řízení (články 256, 273 a 297 zákona o restrukturalizaci).

Dále v sanačním řízení může insolvenční správce odstoupit od smlouvy o vzájemném plnění, které nebylo provedeno zcela či částečně přede dnem zahájení sanačního řízení, a to se souhlasem insolvenčního soudce, pokud plnění druhé strany v dané smlouvě nelze oddělit. Lze-li plnění druhé strany v dané smlouvě oddělit, použije se toto ustanovení obdobně na rozsah, v jakém měla být smlouva plněna druhou stranou po zahájení sanačního řízení. Jestliže insolvenční správce od smlouvy odstoupí, může druhá strana požadovat vrácení plnění poskytnutého po zahájení sanačního řízení a předtím, než dotčená strana obdržela oznámení o odstoupení, pokud je dané plnění součástí majetku dlužníka. Není-li to možné, může druhá strana pouze požadovat náhradu škody za plnění a vzniklé ztráty. Tyto pohledávky nejsou předmětem vyrovnání s věřiteli (článek 298 zákona o restrukturalizaci).

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Po podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení může soud na žádost dlužníka, dočasného orgánu dohledu nebo věřitele, který návrh podal, přerušit exekuční řízení a zrušit obstavení bankovního účtu, je-li to nezbytné k dosažení cílů insolvenčního řízení (článek 39 zákona o insolvenčním řízení).

Po vyhlášení úpadku jsou exekuční řízení týkající se majetku, který je součástí majetkové podstaty, zahájená před vyhlášením úpadku ze zákona přerušena, a to ke dni vyhlášení úpadku. Řízení jsou ze zákona ukončena, když se rozhodnutí o vyhlášení úpadku stane pravomocným (článek 146 zákona o insolvenčním řízení).

Po vyhlášení úpadku může být zahájeno soudní, správní a správní soudní řízení týkající se majetkové podstaty, přičemž takové řízení může být vedeno pouze správcem majetkové podstaty nebo proti správci majetkové podstaty. Věřitel nemůže zahájit řízení týkající se pohledávky, která má být přihlášena (článek 144 zákona o insolvenčním řízení).

Při restrukturalizačním řízení se exekuční řízení týkající se pohledávky, která je ze zákona předmětem vyrovnání, zahájené před zahájením restrukturalizačního řízení ze zákona přeruší ke dni zahájení uvedeného řízení (články 259 a 278 zákona o restrukturalizaci). V sanačním řízení se přeruší všechna exekuční řízení týkající se majetku dlužníka zahrnutého do sanační podstaty (článek 312 zákona o restrukturalizaci).

Ke dni, kdy se rozhodnutí o schválení vyrovnání s věřiteli stane pravomocným, jsou ze zákona ukončena zajišťovací a exekuční řízení vedená proti dlužníkovi za účelem uhrazení pohledávek, které jsou předmětem vyrovnání. Přerušená zajišťovací a exekuční řízení vedená proti dlužníkovi za účelem uhrazení pohledávek, které nejsou předmětem vyrovnání, mohou pokračovat na žádost věřitele (článek 170 zákona o restrukturalizaci).

Zahájení vyrovnacího řízení, zrychleného vyrovnacího řízení nebo sanačního řízení nebrání věřiteli podat návrh na soudní, správní a správní soudní řízení nebo rozhodčí řízení za účelem uplatnění pohledávek, které mají být zahrnuty na seznam pohledávek (články 257, 276 a 310 zákona o restrukturalizaci).

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Po vyhlášení úpadku soud z moci úřední přeruší řízení týkající se majetkové podstaty, tj. pokud by jejich výsledek mohl mít vliv na majetkovou podstatu (týkají se položky zahrnuté do majetkové podstaty) a již byl vyhlášen úpadek a v rámci řízení o vyhlášení úpadku byl jmenován nucený správce (čl. 174 odst. 1 body 4 a 5 občanského soudního řádu (kodeks postępowania cywilnego)). Soud vyzve správce majetkové podstaty nebo nuceného správce, aby se účastnili řízení (čl. 174 odst. 3 občanského soudního řádu). Je-li žalobcem úpadce (dlužník), soud přerušená řízení obnoví z moci úřední, jakmile je určen správce majetkové podstaty (nucený správce) (č. 180 odst. 1 bod 5 občanského soudního řádu).

Proti správci majetkové podstaty mohou být řízení vedena jen tehdy, pokud pohledávka není na seznamu pohledávek v rámci insolvenčního řízení a již byly vyčerpány všechny možnosti stanovené v soudním řádu (článek 145 zákona o insolvenčním řízení).

Při restrukturalizačním řízení se probíhající soudní řízení (probíhající v okamžiku zahájení řízení) přeruší, pokud se týkají vyrovnací podstaty (nebo sanační podstaty) a byl jmenován insolvenční správce v rámci restrukturalizačního řízení nebo dočasný správce v rámci řízení o zahájení sanačního řízení a řízení se týká majetku krytého zajištěním (čl. 174 odst. 1 body 4 a 5 občanského soudního řádu). Soud vyzve dočasného správce nebo insolvenčního správce, aby se účastnili řízení (čl. 174 odst. 3 občanského soudního řádu).

Uznání pohledávky, vzdání se pohledávky, vyrovnání nebo uznání příslušných skutečností v dané věci dlužníkem bez souhlasu orgánu soudního dohledu nemá v takových případech žádný právní účinek (článek 258 zákona o restrukturalizaci).

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Účast věřitelů na insolvenčním řízení upravují články 189–213 zákona o insolvenčním řízení. Věřitelé, jejichž pohledávky byly uznány, jsou oprávněni účastnit se schůze věřitelů a hlasovat.

Insolvenční soudce jednající z moci úřední nebo na základě návrhu zřizuje výbor věřitelů a jmenuje a odvolává jeho členy. Výbor je nápomocen správci majetkové podstaty, kontroluje jeho jednání, zkoumá stav finančních prostředků tvořících majetkovou podstatu, uděluje souhlas s jednáním, které může být učiněno pouze se souhlasem výboru věřitelů, a vyjadřuje svůj názor k dalším záležitostem, pokud o to požádá insolvenční soudce nebo správce majetkové podstaty. Výbor věřitelů může požádat úpadce nebo správce majetkové podstaty o vysvětlení a může zkoumat účetní knihy a dokumenty týkající se insolvenčního řízení, pokud tím neporuší obchodní tajemství.

Souhlas výboru věřitelů je nezbytný, mají-li být tato jednání správce majetkové podstaty platná:

1. pokračující řízení podniku správcem majetkové podstaty, má-li trvat déle než tři měsíce po vyhlášení úpadku;
2. upuštění od prodeje podniku jako celku;
3. přímý prodej majetku, který je součástí majetkové podstaty;
4. sjednávání půjček nebo úvěrů a zatěžování majetku úpadce omezenými vlastnickými právy;
5. uznání, upuštění od uzavření dohody o vyrovnání napadených pohledávek a předložení sporu rozhodčímu soudu.

Výjimku lze uplatnit, má-li být některé z výše uvedených jednání provedeno okamžitě a týká se částky, jejíž hodnota nepřekračuje 10 000 PLN, v takovém případě může správce majetkové podstaty, orgán soudního dohledu nebo insolvenční správce dotčené jednání provést bez souhlasu výboru.

Souhlas výboru věřitelů se dále nevyžaduje v případě prodeje movitého majetku, jestliže odhadovaná hodnota veškerého movitého majetku zahrnutého do majetkové podstaty podle soupisu nepřesahuje 50 000 PLN, a v případě prodeje pohledávek a dalších práv, pokud nominální hodnota všech pohledávek a dalších práv zahrnutých do majetkové podstaty podle soupisu nepřesahuje 50 000 PLN.

Při insolvenčním řízení může věřitel předložit návrh dohody o vyrovnání.

Věřitelé mohou též napadnout rozhodnutí insolvenčního soudu nebo insolvenčního soudce týkající se schválení účetních zpráv správce majetkové podstaty, rozhodnutí týkající se seznamu pohledávek, též v souvislosti s pohledávkami jiných věřitelů, rozhodnutí o plánu rozdělení nebo odměně správce majetkové podstaty a rozhodnutí zastavit či ukončit insolvenční řízení.

Účast věřitelů na restrukturalizačním řízení upravují články 104–139 zákona o restrukturalizaci. Věřitelé, jejichž pohledávky byly zařazeny na schválený seznam pohledávek, i věřitelé, kteří se dostaví na schůzi věřitelů a předloží insolvenčnímu soudci exekuční titul potvrzující jejich pohledávku, jsou oprávněni účastnit se schůze věřitelů a hlasovat.

Na schůzi věřitelů může být sjednána dohoda o vyrovnání, pokud se schůze účastní alespoň pětina věřitelů, kteří jsou oprávněni o dohodě o vyrovnání hlasovat.

Insolvenční soudce zřizuje výbor věřitelů a jmenuje a odvolává jeho členy z moci úřední nebo na základě návrhu. Výbor věřitelů je nápomocen orgánu soudního dohledu nebo insolvenčnímu správci, kontroluje jejich jednání, zkoumá stav finančních prostředků tvořících vyrovnací nebo sanační podstatu, uděluje souhlas s jednáními, která mohou být učiněna pouze se souhlasem výboru věřitelů, a vyjadřuje svůj názor k dalším záležitostem, pokud o to požádá insolvenční soudce, orgán soudního dohledu, insolvenční správce nebo dlužník. Schůze věřitelů a její členové mohou insolvenčnímu soudci předkládat své připomínky k činnosti dlužníka, orgánu soudního dohledu nebo insolvenčního správce. Výbor může požádat dlužníka, orgán soudního dohledu nebo insolvenčního správce o vysvětlení a může kontrolovat účetnictví a dokumentaci dlužníka, pokud tím není porušeno obchodní tajemství. V ostatních případech a v případě pochybností insolvenční soudce stanoví rozsah pravomocí členů výboru věřitelů, pokud jde o kontrolu účetnictví a dokumentace podniku dlužníka.

Souhlas výboru věřitelů vyžadují tato jednání dlužníka nebo insolvenčního správce, aby byla platná:

• zatížení částí vyrovnací nebo sanační podstaty hypotékou, zástavou, registrovanou zástavou nebo námořní hypotékou za účelem zajištění pohledávky, která není předmětem vyrovnání,
• převod vlastnického práva k věci nebo právu za účelem zajištění pohledávky, která není předmětem vyrovnání,
• zatížení částí vyrovnací nebo sanační podstaty jinými právy,
• sjednání úvěru nebo půjčky,
• uzavření smlouvy o pronájmu podniku dlužníka nebo organizační složky tohoto podniku či jiné podobné dohody

(jsou-li výše uvedená jednání provedena se souhlasem výboru věřitelů, nelze je považovat za nevymahatelná s ohledem na majetkovou podstatu),

• prodej nemovitosti nebo jiného majetku, jehož hodnota přesahuje 500 000 PLN, dlužníkem.

Věřitelé mohou též napadnout rozhodnutí restrukturalizačního soudu nebo insolvenčního soudce týkající se schválení účetních zpráv insolvenčního správce, rozhodnutí týkající se seznamu pohledávek (vyrovnací a sanační řízení) a pohledávek dalších věřitelů, rozhodnutí o odměně orgánu soudního dohledu nebo insolvenčního správce a rozhodnutí zastavit či ukončit insolvenční řízení.

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

V insolvenčním řízení po vyhlášení úpadku provede správce majetkové podstaty soupis majetku, odhadne hodnotu majetkové podstaty a navrhne plán likvidace. Plán likvidace stanoví navrhovaný způsob prodeje majetku úpadce, zejména podniku, lhůtu pro prodej, odhadované výdaje a ekonomické odůvodnění pro pokračování obchodní činnosti (článek 306 zákona o insolvenčním řízení). Po provedení soupisu majetku a vypracování finanční zprávy nebo po předložení obecné písemné zprávy správce majetkové podstaty zajistí likvidaci majetkové podstaty (článek 308 zákona o insolvenčním řízení).

Po dokončení likvidace může správce majetkové podstaty nadále řídit podnik úpadce, je-li možné vyrovnání s věřiteli nebo je-li možné prodat celý podnik úpadce či jeho organizační složky (článek 312 zákona o insolvenčním řízení).

Při restrukturalizačním řízení, tj. zrychleném vyrovnacím řízení a vyrovnacím řízení dlužník pokračuje v řízení svého podniku jako obvykle. Podle čl. 239 odst. 1 a článku 295 zákona o restrukturalizaci může být dlužník zbaven práva řídit podnik, pokud:

1. dlužník úmyslně či jinak při řízení podniku porušuje zákon, a poškozuje tak věřitele nebo věřitelům mohou vzniknout škody v budoucnosti;
2. je zřejmé, že způsob řízení nezaručuje provedení vyrovnání, nebo byl pro dlužníka jmenován svěřenecký správce (kurator) podle čl. 68 odst. 1;
3. dlužník nedodržuje pokyny insolvenčního soudce nebo orgánu soudního dohledu, zejména ve lhůtě stanovené insolvenčním soudcem nepředloží návrhy na vyrovnání v souladu s právními předpisy.

V sanačním řízení, pokud účinné provádění tohoto řízení vyžaduje osobní účast dlužníka nebo jeho zástupců a tito zároveň zaručí řádné řízení, může soud dlužníkovi povolit řízení celého podniku nebo jeho části v rámci běžného řízení (čl. 288 odst. 3 zákona o restrukturalizaci).

Při řízení o schválení vyrovnání dlužník řídí svůj podnik po celou dobu trvání řízení.

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

V insolvenčním řízení se přihlašují všechny pohledávky osobních věřitelů. Pohledávku může přihlásit i věřitel, jehož pohledávka byla zajištěna hypotékou, zástavou, registrovanou zástavou, finanční zástavou, námořní hypotékou nebo jiným zápisem v katastru nemovitostí a námořním rejstříku (pokud ji nepřihlásí věřitel, bude na seznam zahrnuta z moci úřední). Pohledávky z pracovněprávních vztahů se na seznam zahrnou z moci úřední (čl. 236 odst. 1 a 2 a článek 237 zákona o insolvenčním řízení).

Nejprve jsou uhrazeny náklady na insolvenční řízení, poté závazky z majetkové podstaty vzniklé po vyhlášení úpadku (čl. 230 odst. 2 a čl. 343 odst. 1 a 1¹ zákona o insolvenčním řízení), aniž by byl sestaven plán rozdělení.

V restrukturalizačním řízení seznam pohledávek zahrnuje osobní pohledávky vůči dlužníkovi, které vznikly před zahájením restrukturalizačního řízení (článek 76 zákona o restrukturalizaci). V seznamu pohledávek jsou samostatně uvedeny pohledávky, které jsou předmětem vyrovnání ze zákona, a pohledávky, které jsou předmětem vyrovnání se souhlasem věřitele (článek 86 zákona o restrukturalizaci).

V restrukturalizačním řízení se pohledávky nepřihlašují. Seznam pohledávek sestaví orgán dohledu nebo insolvenční správce na základě účetních knih a další dokumentace dlužníka, zápisů do katastru nemovitostí a dalších rejstříků.

Dohoda o vyrovnání je závazná pro věřitele, jejichž pohledávky jsou v souladu se zákonem předmětem vyrovnání, a to i pokud nejsou uvedeny na seznamu pohledávek.

Dohoda o vyrovnání není závazná pro věřitele, které dlužník neuvedl a kteří se neúčastnili řízení (článek 166 zákona o restrukturalizaci).

Vyrovnání se nevztahuje na pohledávky výživného, dávky vyplácené jako odškodné za způsobení nemoci, pracovní neschopnosti, postižení nebo úmrtí a důchod přiznaný výměnou za práva v souladu se smlouvou o pojištění důchodu; pohledávky z titulu převodu majetku a zdržení se porušování práv; pohledávky, za něž dlužník odpovídá v souvislosti se získáním dědictví po zahájení restrukturalizačního řízení, po zahrnutí dědictví do vyrovnací nebo sanační podstaty; pohledávky týkající se části příspěvků na sociální pojištění hrazené pojištěncem, kde dlužník je plátcem.

Vyrovnání dále nezahrnuje pohledávky pracovněprávních vztahů a pohledávky zajištěné majetkem dlužníka formou hypotéky, zástavy, registrované zástavy, finanční zástavy nebo námořní hypotéky, a to část, jejíž hodnota je kryta uvedeným zajištěním, pokud věřitel nesouhlasí s jejich zahrnutím do vyrovnání (článek 151 zákona o restrukturalizaci).

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Pravidla upravující přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek v insolvenčním řízení stanoví články 239–266 zákona o insolvenčním řízení.

V insolvenčním řízení za přihlašování pohledávek odpovídají věřitelé. Pohledávky musí být přihlášeny do třiceti dnů od zveřejnění rozhodnutí o vyhlášení úpadku v Soudním a obchodním věstníku (Monitor Sądowy i Gospodarczy, poté v Ústředním restrukturalizačním a insolvenčním rejstříku (Centralny Rejestr Restrukturyzacji i Upadłości), článek 51 zákona o insolvenčním řízení a článek 455 zákona o restrukturalizaci).

Pohledávky z pracovněprávních vztahů nemusí být přihlašovány. Pohledávky tohoto typu jsou zařazeny na seznam pohledávek z moci úřední (článek 237 zákona o insolvenčním řízení).

Věřitel přihlásí pohledávku písemně, ve dvou kopiích. Při přihlašování pohledávky věřitel uvede své jméno a adresu, číslo PESEL (osobní identifikační číslo) nebo KRS (Národní soudní rejstřík), a pokud tato čísla nemá, údaje, na základě nichž lze jednoznačně určit totožnost věřitele, definuje pohledávku společně s vedlejšími výdaji a hodnotu nepeněžní pohledávky, přiloží důkazy potvrzující existenci dotčené pohledávky (pokud pohledávka byla zahrnuta na seznam pohledávek sestavený v rámci restrukturalizačního řízení, postačí tuto skutečnost uvést), kategorii, do níž má být pohledávka zařazena, zajištění související s pohledávkou a stav věci, je-li pohledávka předmětem probíhajícího soudního, správního, správního soudního nebo rozhodčího řízení. Je-li přihlášena pohledávka, kde úpadce není osobním dlužníkem, musí být uveden předmět zajištění, který se použije k uspokojení pohledávky. Pokud je věřitel partnerem nebo akcionářem úpadce, uvede počet a typ akcií, které vlastní.

Insolvenční soudce předá řádně předložené přihlášení správci majetkové podstaty, který ověří, zda přihlášené pohledávky odpovídají záznamům v účetnictví nebo jiné dokumentaci úpadce nebo zápisům v katastru nemovitostí či jiných rejstřících, a vyzve úpadce, aby ve stanovené lhůtě prohlásil, zda pohledávku uznává. Jestliže přihlášená pohledávka neodpovídá záznamům v účetnictví nebo jiné dokumentaci úpadce nebo zápisům v katastru nemovitostí či jiných rejstřících, vyzve správce majetkové podstaty věřitele, aby do týdne předložil dokumenty uvedené v přihlášení pohledávky, jinak odmítne pohledávku uznat. Správce majetkové podstaty může však přihlédnout i k dokumentům předloženým po uvedené lhůtě, pokud by se tím nezpozdilo předložení seznamu insolvenčnímu soudci.

Do dvou týdnů od oznámení zařazení seznamu pohledávek do spisu řízení může věřitel vznést námitku před insolvenčním soudcem. Námitku může vznést i úpadce, pokud návrh seznamu není v souladu s jeho požadavky či prohlášeními. Jestliže úpadce neučinil prohlášení, i když k tomu byl vyzván, může podat námitku jen tehdy, pokud prokáže, že prohlášení neučinil z důvodů, které nemohl ovlivnit.

Insolvenční soudce změní seznam pohledávek, jakmile se rozhodnutí o námitce stane pravomocným (pokud dotčené rozhodnutí bylo napadeno, pak jakmile se stane pravomocným rozhodnutí soudu), a schválí seznam pohledávek. Není-li vznesena žádná námitka, schválí seznam pohledávek, jakmile uplyne lhůta pro podávání námitek. Insolvenční soudce může seznam pohledávek změnit z moci úřední. Shledá-li insolvenční soudce, že na seznam byly zařazeny pohledávky, které zcela nebo částečně neexistují, nebo že pohledávky, které měly být na seznam zařazeny z moci úřední, na něj zařazeny nebyly, může seznam pohledávek změnit z moci úřední.

Pohledávka, jejíž přihlášení se nevyžaduje, která je přihlášena nebo sdělena po uvedené lhůtě, se uvede v dodatku k seznamu pohledávek. Seznam pohledávek se opraví v souladu s pravomocnými rozsudky. Změna výše pohledávky po sestavení seznamu pohledávek je zohledněna při sestavování plánu rozdělení nebo při hlasování na schůzi věřitelů.

Po ukončení či zastavení insolvenčního řízení slouží výpis ze seznamu pohledávek schváleného insolvenčním soudcem uvádějící pohledávku a částku, kterou věřitel obdržel, jako exekuční titul proti úpadci (to se netýká věřitelů, vůči nimž úpadce nebyl osobním dlužníkem). Úpadce může požádat, aby pohledávka uvedená na seznamu pohledávek byla označena za neexistující pohledávku či za pohledávku na nižší částku, jestliže úpadce neuznal pohledávku přihlášenou v insolvenčním řízení a soud ještě nevydal pravomocný rozsudek ohledně této pohledávky. Jakmile je výpis ze seznamu prohlášený za vymahatelný, může úpadce vznést námitku, že pohledávka uvedená na seznamu, neexistuje nebo se jedná o nižší částku, tím, že vznese návrh, aby bylo určeno, že exekuční titul není vymahatelný.

Otázku sestavení seznamu pohledávek v restrukturalizačním řízení upravují články 84–102 zákona o restrukturalizaci.

Seznam pohledávek sestaví orgán dohledu nebo insolvenční správce na základě účetních knih a další dokumentace dlužníka, zápisů do katastru nemovitostí a dalších rejstříků. V sanačním řízení zahájeném na základě zjednodušené žádosti se seznam pohledávek sestaví pokud možno na základě seznamu pohledávek sestaveného v předchozím restrukturalizačním řízení. Jestliže návrh dohody o vyrovnání zahrnuje rozdělení věřitelů do skupin, sestaví se seznam pohledávek s ohledem na navrhované rozdělení.

V seznamu pohledávek jsou samostatně uvedeny pohledávky, které jsou předmětem vyrovnání ze zákona, a pohledávky, které jsou předmětem vyrovnání se souhlasem věřitele.

Ve zrychleném vyrovnacím řízení může dlužník podat námitku proti zařazení pohledávky na seznam pohledávek. Taková pohledávka se považuje za napadenou pohledávku. V takovém případě insolvenční soudce příslušným způsobem změní seznam pohledávek a seznam napadených pohledávek.

Ve vyrovnacím a sanačním řízení mohou účastníci řízení vznést námitku proti zařazení pohledávky na seznam pohledávek před insolvenčním soudcem do dvou týdnů od oznámení data předložení seznamu pohledávek a seznamu napadených pohledávek. Dlužník může vznést námitku, pokud seznam pohledávek není v souladu s jeho prohlášením týkajícím se uznání nebo odmítnutí uznání pohledávky. Jestliže dlužník neučinil žádné prohlášení, může vznést námitku jen tehdy, prokáže-li, že prohlášení neučinil z důvodů, které nemohl ovlivnit. Ve stejné lhůtě může dlužník nebo věřitel, který nebyl zahrnut na seznam pohledávek, vznést námitku proti nezahrnutí na seznam.

Námitka vznesená po uvedené lhůtě, námitka nepřijatelná z jiných důvodů nebo námitka, která obsahuje nedostatky, které namítající strana neodstranila, nebo námitka, za níž strana neuhradila ve stanovené lhůtě příslušný poplatek, bude insolvenčním soudcem zamítnuta.

Insolvenční soudce nepřihlédne k prohlášením a důkazům, které nebyly uvedeny v námitce, pokud namítající strana jasně neprokáže, že je do námitky nezahrnula nikoli vlastní vinou nebo že pozdější zahrnutí prohlášení a důkazů nezpozdí přezkum dané věci.

Skutečnosti odůvodňující námitku mohou být prokázány pouze listinnými důkazy nebo znaleckým posudkem. Pokud pohledávku potvrdil pravomocný rozsudek soudu, lze námitku proti zařazení pohledávky na seznam pohledávek podat pouze na základě událostí, k nimž došlo po ukončení soudního řízení, při němž byl uvedený rozsudek přijat.

Námitku přezkoumá insolvenční soudce, jeho zástupce či jmenovaný soudce při neveřejném jednání do dvou měsíců od podání. Rozhodne-li soudce, který provedl přezkum námitky, že je potřeba soudní jednání, uvědomí orgán soudního dohledu nebo insolvenčního správce, dlužníka a věřitele, který námitku vznesl, a věřitele, jehož pohledávka byla napadena. Nedostaví-li se uvedené strany na jednání, a to i z oprávněných důvodů, nebrání to soudci vydat rozhodnutí. Insolvenční soudce, jeho zástupce nebo jmenovaný soudce může upustit od provedení důkazů vycházejících ze znaleckého posudku, pokud znalec vypracoval znalecký posudek v jiném řízení před soudem, rozhodčím soudem nebo správním orgánem. V takovém případě se dokumenty obsahující znalecký posudek považují za důkaz.

Dlužník, orgán soudního dohledu nebo insolvenční správce a věřitelé se mohou proti rozhodnutí o předmětu námitky odvolat.

Seznam pohledávek se upraví podle rozhodnutí, jakmile se rozhodnutí potvrzující oprávněnost námitky stane pravomocným. Ve zrychleném vyrovnacím řízení seznam pohledávek schvaluje insolvenční soudce na schůzi věřitelů.

Ve vyrovnacím a sanačním řízení insolvenční soudce schvaluje seznam pohledávek po uplynutí lhůty pro podávání námitek nebo v případě, že byla podána námitka, jakmile se rozhodnutí o námitce stane pravomocným.

Insolvenční soudce schválí seznam pohledávek bez ohledu na námitky, o nichž ještě nebylo pravomocně rozhodnuto, pokud součet pohledávek, jichž se tyto námitky týkají, nepřesahuje 15% veškerých pohledávek, které věřitele opravňují hlasovat o dohodě o vyrovnání. Řízení týkající se těchto námitek soud nebo insolvenční soudce přeruší, pokud do okamžiku hlasování o dohodě o vyrovnání ještě o nich nebylo vyneseno pravomocné rozhodnutí.

Jestliže insolvenční soudce zjistí, že seznam pohledávek obsahuje pohledávku, která zcela či částečně neexistuje nebo se jedná o pohledávku jiné osoby, než která je uvedena jako věřitel na seznamu, může dotčenou pohledávku ze seznamu z moci úřední vyřadit. Rozhodnutí o vyřazení pohledávky ze seznamu je doručeno věřiteli, jehož se týká, dlužníkovi a orgánu dohledu nebo insolvenčnímu správci. Uvedené osoby se proti rozhodnutí nemohou odvolat.

Orgán dohledu nebo insolvenční správce vypracují návrh dodatku k seznamu pohledávek, pokud se po předložení seznamu pohledávek objeví pohledávka, která nebyla na seznam zařazena.

Jakmile se zamítnutí schválení vyrovnání nebo zastavení restrukturalizačního řízení stane pravomocným, slouží výpis ze schváleného seznamu pohledávek, na němž je uvedeno jméno věřitele a jeho pohledávka, jako exekuční titul vůči dlužníkovi.

Jakmile se schválení vyrovnání stane pravomocným, slouží výpis ze schváleného seznamu pohledávek společně s výňatkem z pravomocného rozhodnutí, kterým se schvaluje vyrovnání, jako exekuční titul vůči dlužníkovi a straně, která poskytla zajištění garantující provedení vyrovnání, pokud byl dokument potvrzující zajištění předložen soudu, a vůči straně, která má provést další platbu, pokud vyrovnání stanoví další platby mezi věřiteli.

Dlužník může požádat, aby pohledávka uvedená na seznamu pohledávek byla označena za neexistující pohledávku či za pohledávku na nižší částku, jestliže vznesl námitku v restrukturalizačním řízení a soud ještě nevydal pravomocný rozsudek ohledně této pohledávky.

Jakmile je výpis ze schváleného seznamu pohledávek prohlášený za vymahatelný, může dlužník vznést námitku, že pohledávka uvedená na seznamu neexistuje nebo se jedná o nižší částku, tím, že vznese návrh, aby bylo určeno, že exekuční titul není vymahatelný.

13 Jaká pravidla platí pro rozdělování výtěžku? Jaké je pořadí pohledávek a práv věřitelů?

Pravidla pro rozdělování výtěžku v insolvenčním řízení stanoví články 335–351 zákona o insolvenčním řízení.

Nejprve jsou uhrazeny náklady na řízení a poté, je-li výtěžek dostatečný, ostatní závazky majetkové podstaty, jelikož příslušné částky jsou přidány do majetkové podstaty.

Vyživovací nároky za období po vyhlášení úpadku hradí správce majetkové podstaty, jakmile jsou splatné, a to do sestavení konečného plánu rozdělení, přičemž částka pro každou oprávněnou stranu nepřesáhne výši minimální mzdy. Zbytek těchto nároků se nehradí z majetkové podstaty.

Pohledávky, které mají být zaplaceny z majetkové podstaty (po uhrazení nákladů na řízení v plné výši, závazků majetkové podstaty a vyživovacích nároků), se dělí do těchto kategorií:

1. první kategorie – pohledávky z pracovněprávních vztahů za období před vyhlášením úpadku (to platí obdobně pro pohledávky Fondu zaručených zaměstnaneckých dávek na uhrazení dávek z majetkové podstaty vyplacených zaměstnancům úpadce), kromě pohledávek týkajících se odměny zástupců úpadce nebo osoby vykonávající činnost související s řízením podniku úpadce nebo dohledem nad ním, pohledávek zemědělců v souladu se smlouvami o dodávce zemědělských produktů z jejich zemědělských podniků, vyživovacích nároků a dávek vyplácených jako odškodné za způsobení nemoci, pracovní neschopnosti, zdravotního postižení nebo úmrtí a důchodu přiznaného výměnou za práva v souladu se smlouvou o pojištění důchodu za poslední tři roky před vyhlášením úpadku, pohledávek v souvislosti s příspěvky na sociální zabezpečení a pohledávek, které vznikly při restrukturalizačním řízení v důsledku jednání insolvenčního správce, nebo pohledávek, které lze připisovat jednáním dlužníka provedeným po zahájení restrukturalizačního řízení, která nevyžadují souhlas výboru věřitelů nebo souhlas orgánu soudního dohledu nebo která byla provedena se souhlasem výboru věřitelů nebo orgánu soudního dohledu, byl-li úpadek vyhlášen na základě přezkumu provedeného v rámci zjednodušené návrhu na zahájení insolvenčního řízení, i pohledávek týkajících se úvěrů, půjček, dluhopisů, záruk nebo akreditivů či jiných finančních prostředků stanovených v dohodě o vyrovnání schválené v restrukturalizačním řízení a poskytnutých v souvislosti s prováděním daného vyrovnání, byl-li úpadek vyhlášen na základě přezkumu návrhu na zahájení insolvenčního řízení předloženého nejpozději tři měsíce po konečném zrušení vyrovnání;
2. druhá kategorie – ostatní pohledávky, nebyly-li uspokojeny v ostatních kategoriích, zejména daně a veřejné odvody i další pohledávky týkající se příspěvků na sociální zabezpečení;
3. třetí kategorie – úrok z pohledávek zahrnutých do kategorií uvedených výše, v pořadí, v němž jsou hrazeny hlavní částky, i soudní a správní pokuty a pohledávky týkající se darů a dědictví;
4. čtvrtá kategorie – pohledávky partnerů nebo akcionářů týkající se půjčky nebo jiného právního jednání s podobnými účinky, zejména dodávky zboží s odložením platby úpadci, který byl kapitálovou společností během pěti let předcházejících vyhlášení úpadku, s úrokem.

Pokud částka, která má být rozdělena, nestačí k uspokojení všech pohledávek, jsou pohledávky z další kategorie uspokojeny teprve poté, co jsou v plné výši uspokojeny pohledávky z předchozí kategorie, a pokud částka, která má být rozdělena, nestačí k uspokojení všech pohledávek v dané kategorii, jsou pohledávky uspokojeny poměrově podle výše každé z nich.

Pohledávky zajištěné hypotékou, zástavou, registrovanou zástavou, finanční zástavou nebo námořní hypotékou i právy, která pozbývají účinnosti podle ustanovení zákona, a účinky zveřejnění osobních práv a pohledávek, jimiž je zatížen nemovitý majetek, trvalé užívací právo, vlastnické právo člena družstva k rezidenčním prostorám nebo námořnímu plavidlu zapsanému v námořním rejstříku, jsou uspokojeny z částky získané z likvidace zatížené strany po odečtení nákladů na likvidaci dotčené strany a ostatních nákladů na insolvenční řízení, které činí maximálně desetinu částky získané likvidací; odečtená částka nákladů na insolvenční řízení však nesmí být vyšší než částka odpovídající poměru hodnoty zatíženého předmětu k celkové hodnotě majetkové podstaty. Uvedené pohledávky a práva se uspokojí v pořadí podle jejich priority. Jsou-li z částky získané likvidací zatížené strany uspokojeny pohledávky zajištěné hypotékou a právy, která pozbývají účinnosti, i osobní práva a pohledávky, priorita se určí podle data účinku zapsání hypotéky, práva nebo pohledávky do katastru nemovitostí.

Vedlejší pohledávky zajištěné v souladu se zvláštními ustanoveními jsou uspokojeny stejně jako výše uvedené pohledávky. Částka, kterou věřitel obdrží, se vypočte nejprve pro hlavní pohledávku, poté pro úrok a ostatní vedlejší pohledávky a nakonec se vypočítají náklady na řízení.

Je-li prodán nemovitý majetek, trvalé užívací právo, vlastnické právo člena družstva k rezidenčním prostorám nebo námořnímu plavidlu zapsanému do námořního rejstříku předtím, než jsou uspokojeny pohledávky zajištěné hypotékou nebo námořní hypotékou a ostatními právy, včetně osobních práv a pohledávek, jimiž je prodaný předmět zatížen a jejichž platnost prodejem vypršela, uspokojují se vyživovací nároky i dávky vyplácené jako odškodné za způsobení nemoci, pracovní neschopnosti, zdravotního postižení nebo úmrtí nebo důchod přiznaný výměnou za práva v souladu se smlouvou o pojištění důchodu za období po vyhlášení úpadku a odměna za práci zaměstnanců provedenou na nemovitosti, plavidle nebo prostorách za období tří měsíců před prodejem, avšak pouze do výše trojnásobku minimální mzdy.

V restrukturalizačním řízení jsou pohledávky uspokojeny podle dohody o vyrovnání schválené soudem. Pravidla upravující uspokojování pohledávek stanoví články 155–163 zákona o restrukturalizaci.

Dohoda o vyrovnání může věřitele rozdělovat do skupin podle různých kategorií zájmů, zejména:

• věřitelé s pohledávkami z pracovněprávních vztahů, kteří souhlasili se zahrnutím do dohody o vyrovnání,
• zemědělci s pohledávkami týkajícími se dodávky zemědělských produktů z vlastního zemědělského podniku,
• věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny majetkem dlužníka prostřednictvím hypotéky, zástavy, registrované zástavy, finanční zástavy nebo námořní hypotéky i převodem vlastnického práva k předmětu, pohledávce či jinému právu na věřitele, a kteří souhlasili se zahrnutím do dohody o vyrovnání,
• věřitelé, kteří jsou společníky nebo akcionáři dlužníka, který je kapitálovou společností, vlastnící akcie společnosti, na základě nichž mají alespoň 5% hlasů na zasedání společníků nebo na valné hromadě akcionářů.

Podmínky restrukturalizace závazků dlužníka jsou stejné pro všechny věřitele, a pokud hlasování o dohodě o vyrovnání probíhá ve skupině věřitelů, stejné pro věřitele zařazené do stejné skupiny, pokud věřitel výslovně nesouhlasí s méně příznivými podmínkami.

Uplatnění příznivějších podmínek restrukturalizace závazků dlužníka je přijatelné pro věřitele, který po zahájení restrukturalizačního řízení poskytl či hodlá poskytnout finanční prostředky v podobě úvěru, dluhopisů, bankovních záruk, akreditivů nebo jiného finančního nástroje, které jsou nezbytné pro provedení dohody o vyrovnání.

Podmínky restrukturalizace pohledávek z pracovněprávních vztahů nemohou zaměstnancům odepírat minimální mzdu.

Restrukturalizace se uplatní stejně na finanční i nefinanční závazky. Jestliže věřitel podal vůči restrukturalizaci své pohledávky jako nepeněžní pohledávky námitku prostřednictvím předložení prohlášení orgánu dohledu nebo insolvenčnímu správci do týdne od obdržení oznámení data schůze věřitelů s kopií návrhu dohody o vyrovnání nebo není vzhledem k povaze nepeněžní pohledávky restrukturalizace možná, převede se dotčená pohledávka na peněžní pohledávku. Tento účinek vzniká při zahájení řízení.

Podmínky restrukturalizace pohledávek uvedené v čl. 161 odst. 1 bodě 3 mohou být rozlišeny podle priority.

14 Jaké jsou podmínky pro skončení insolvenčního řízení a jeho účinky (zejména vyrovnáním)?

Insolvenční řízení ukončí soud po provedení konečného plánu rozdělení, nebo když byli během řízení uspokojeni všichni věřitelé.

Ke dni, kdy se rozhodnutí o skončení insolvenčního řízení stane pravomocným, získá úpadce zpět právo spravovat svůj majetek a nakládat s ním.

Po skončení insolvenčního řízení jsou jakákoli probíhající řízení zahájená správcem majetkové podstaty za účelem prohlášení jednání provedeného úpadcem, které poškozuje věřitele, za neplatné ukončena a vzájemné nároky na úhradu nákladů na řízení zanikají. V ostatních občanskoprávních řízeních úpadce nahradí správce majetkové podstaty.

Během třiceti dnů po oznámení rozhodnutí o skončení insolvenčního řízení může úpadce, který je fyzickou osobou, podat žádost o vytvoření splátkového kalendáře pro uspokojení pohledávek věřitelů (dále jen „splátkový kalendář“) a o osvobození od zbývajících dluhů, které nebyly při insolvenčním řízení zaplaceny. Soud žádost zamítne, pokud se úpadce dostal do platební neschopnosti nebo významně zvýšil její rozsah buď úmyslně, nebo hrubou nedbalostí a pokud:

1. důkazy ve věci poukazují na skutečnosti, které zakládají důvod pro to, aby úpadci bylo zakázáno podnikat jako OSVČ nebo v rámci společenství občanského práva a působit jako člen dozorčí rady, člen auditního výboru, zástupce fyzické osoby, která podniká ve stejném oboru, obchodní společnosti, státem vlastněného podniku, družstva, nadace nebo sdružení nebo
2. úpadce řádně neplnil povinnosti, které mu v insolvenčním řízení byly uloženy, nebo
3. během deseti let před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení byl úpadce předmětem insolvenčního řízení, během něhož byl osvobozen od všech svých dluhů nebo jejich části, pokud se úpadce do platební neschopnosti nedostal nebo se rozsah platební neschopnosti nezvýšil i přes uplatnění řádné péče, nebo
4. během deseti let před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení byl splátkový kalendář sestavený pro úpadce zrušen podle čl. 370e odst. 1 nebo 2 nebo podle článku 491²⁰, nebo
5. během deseti let před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení bylo v konečném řízení zjištěno, že právní jednání úpadce poškodilo věřitele,

- ledaže je osvobození úpadce od zbývajících dluhů odůvodněno na základě spravedlnosti nebo humanitární potřeby.

V rozhodnutí o sestavení splátkového kalendáře soud stanoví, do jaké míry a v jaké lhůtě (maximálně 36 měsíců) musí dlužník splatit dluhy uznané na seznamu pohledávek, které nebyly zaplacené během insolvenčního řízení na základě plánů rozdělení, a od jaké části závazků vzniklých před vyhlášením úpadku bude úpadce osvobozen po provedení splátkového kalendáře. Během provádění splátkového kalendáře nelze zahájit exekuční řízení v souvislosti s pohledávkami, které vznikly před vyhlášením úpadku (vyjma pohledávek vzniklých z povinností uvedených v čl. 370f odst. 2 a pohledávek, které úpadce neuvedl, pokud se věřitel neúčastnil řízení) a úpadce nesmí provádět žádná právní jednání, která by mohla ohrozit jeho schopnost splátkový kalendář splnit (ve výjimečných případech může soud na žádost úpadce právní jednání schválit).

Do konce dubna každého roku musí úpadce soudu předložit zprávu o plnění splátkového kalendáře za předchozí kalendářní rok, v níž uvede vytvořené příjmy, splacené částky a získaný majetek, jehož hodnota je vyšší než průměrná měsíční odměna v podnikatelském sektoru, vyjma výplaty dividend ze zisku ve třetím čtvrtletí předchozího roku.

Soud může splátkový kalendář změnit, pokud není úpadce schopen plnit své povinnosti v něm stanovené, a to na žádost úpadce a po jednání s věřiteli. Může též prodloužit období pro splacení dluhů, nejdéle však o osmnáct měsíců.

Pokud se ekonomická situace úpadce během plnění splátkového kalendáře výrazně zlepší a toto zlepšení lze připisovat jiným příčinám než zvýšení mezd nebo příjmů vytvářených obchodní činností vykonávanou úpadcem, mohou věřitel a úpadce předložit žádost o změnu splátkového kalendáře. Soud vydá rozhodnutí o změně splátkového kalendáře po jednání s úpadcem a věřiteli, jichž se splátkový kalendář týká.

Soud může z moci úřední nebo na žádost věřitele zrušit splátkový kalendář, pokud úpadce neplní své povinnosti v něm stanovené, a to po jednání s úpadcem a věřiteli, jichž se splátkový kalendář týká, ledaže se jedná o nevýznamné neplnění povinností nebo je osvobození od zbývajícího dluhu úpadce odůvodněno na základě spravedlnosti nebo humanitární potřeby; to platí obdobně, pokud úpadce:

1. nepředložil zprávu o plnění splátkového kalendáře ve stanovené lhůtě;
2. ve zprávě o plnění splátkového kalendáře neuvedl vytvořené příjmy nebo získaný majetek;
3. učinil právní jednání, které by mohlo ohrozit jeho schopnost plnit splátkový kalendář, bez souhlasu soudu nebo uvedené jednání nebylo soudem schváleno;
4. zatajil majetek nebo bylo v konečném rozhodnutí shledáno, že učinil právní jednání, které poškodilo věřitele.

Zrušením splátkového kalendáře není úpadce osvobozen od svých závazků.

Soud vydá rozhodnutí, kterým potvrdí splnění splátkového kalendáře a osvobodí úpadce od závazků, které vznikly před vyhlášením úpadku a nebyly uspokojeny provedením splátkového kalendáře poté, co úpadce splnil povinnosti stanovené ve splátkovém kalendáři. Úpadce není osvobozen od vyživovacích nároků, závazků souvisejících s dávkami vyplácenými jako odškodné za způsobení nemoci, pracovní neschopnosti, zdravotního postižení nebo úmrtí, splatných pokut uložených soudem i povinnosti uhradit odškodné za způsobené škody a újmu, povinnosti uhradit dodatečné odškodné nebo hotovostní dávky stanovené soudem jako trestní nebo probační opatření i povinnosti uhradit odškodné v důsledku trestného činu nebo přestupku potvrzeného pravomocným rozsudkem a pohledávek, které úpadce úmyslně neuvedl, pokud se věřitel neúčastnil řízení.

Změny právních vztahů učiněné podle ustanovení zákona jsou pro úpadce a druhou stranu závazné i po skončení insolvenčního řízení, nestanoví-li ustanovení zvláštního legislativního aktu jinak.

Restrukturalizační řízení končí, jakmile se rozhodnutí soudu schvalující nebo zamítající dohodu o vyrovnání stane pravomocným. Dlužník poté opět získá právo spravovat svůj majetek, pokud byl tohoto práva zbaven nebo bylo omezeno, nestanoví-li dohoda o vyrovnání jinak (článek 171 zákona o restrukturalizaci).

Po provedení vyrovnání nebo vymožení pohledávek zahrnutých do vyrovnání vydá soud na žádost dlužníka, orgánu dohledu nad vyrovnáním či jiné osoby oprávněné podle dohody o vyrovnání provádět vyrovnání nebo na jeho provádění dohlížet rozhodnutí potvrzující provedení vyrovnání (článek 172 zákona o restrukturalizaci).

15 Jaká práva mají věřitelé po skončení insolvenčního řízení?

Jestliže je po skončení insolvenčního řízení vedeného proti fyzické osobě vykonávající hospodářskou nebo profesní činnost sestaven splátkový kalendář, může věřitel požádat soud o zrušení splátkového kalendáře, pokud úpadce neplní své povinnosti v něm stanovené nebo ve stanovené lhůtě nepředloží zprávu o plnění splátkového kalendáře, ve zprávě o plnění splátkového kalendáře neuvede vytvořené příjmy nebo získaný majetek, bez souhlasu soudu učiní právní jednání, které by mohlo ohrozit jeho schopnost plnit splátkový kalendář, nebo dané jednání soud neschválí, neuvede svůj majetek nebo je v pravomocném rozhodnutí shledáno, že učinil právní jednání, kterým poškodil věřitele (článek 370e zákona o insolvenčním řízení).

V restrukturalizačním řízení může věřitel požádat soud o zrušení dohody o vyrovnání, pokud dlužník neplní její ustanovení nebo je zřejmé, že vyrovnání nebude provedeno (má se za to, že vyrovnání nebude provedeno, pokud dlužník neplní své závazky schválené po schválení dohody o vyrovnání). Žadatel se může proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti odvolat (článek 176 zákona o restrukturalizaci).

Je-li dohoda o vyrovnání zrušena nebo skončí její platnost, mohou stávající věřitelé vymáhat své pohledávky v původní výši a částky vyplacené na základě dohody o vyrovnání se do nich započtou. Hypotéka, zástava, registrovaná zástava, finanční zástava nebo námořní hypotéka zajišťuje pohledávku do výše, která musí být teprve uspokojena (článek 177 zákona o restrukturalizaci).

16 Kdo ponese náklady vzniklé v insolvenčním řízení?

Insolvenční řízení v zásadě tvoří dvě fáze, tj. řízení o vyhlášení úpadku a řízení po vyhlášení úpadku.

Náklady na řízení o vyhlášení úpadku jsou uhrazeny jako první ze zálohy, kterou zaplatil navrhovatel a která je rovna průměrné měsíční odměně v podnikatelském sektoru bez výplaty dividend ze zisku ve třetím čtvrtletí předchozího roku v souladu s oznámením ředitele Ústředního statistického úřadu. Je-li řízení zahájeno na základě návrhu věřitele, nese náklady úpadce, je-li vyhlášen úpadek nebo je-li návrh zamítnut z důvodu nedostatečné majetkové podstaty.

Náklady na řízení po vyhlášení úpadku se hradí z majetkové podstaty. Je-li majetek dlužníka v platební neschopnosti nedostatečný k pokrytí nákladů na řízení nebo stačí pouze k pokrytí těchto nákladů, soud návrh na zahájení insolvenčního řízení zamítne.

Náklady na restrukturalizační řízení nese dlužník. Náklady, které má zaplatit dlužník zbavený práva spravovat svůj majetek, uhradí insolvenční správce na žádost soudu nebo insolvenčního soudce.

Účastníci řízení nesou náklady spojené s jejich účastí.

Náklady na řízení zahájené na základě námitky proti zahrnutí pohledávky jiného věřitele hradí dlužník namítajícímu věřiteli, je-li na základě dotčené námitky napadená pohledávka vyřazena, pokud zahrnutí pohledávky na seznam pohledávek nenapadl dlužník v prohlášení předloženém podle čl. 86 odst. 2 bodu 9 nebo pokud námitku nepodal dlužník.

17 Jaká pravidla platí pro neplatnost, odporovatelnost nebo neúčinnost právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů?

V insolvenčním řízení jsou právní jednání provedená úpadcem v souvislosti s majetkovou podstatou neplatná. Pokud úpadce nakládá s celým dědictvím či dědickým podílem nebo jeho částí, je toto jednání také neplatné, stejně jako nakládání s podílem na předmětu, který je součástí dědictví, a souhlas úpadce s tím, aby jiný dědic nakládal s podílem na předmětu, který je součástí dědictví.

Níže uvedená jednání musí schválit výbor věřitelů, jinak jsou neplatná (článek 206 zákona o insolvenčním řízení):

1. pokračující řízení podniku správcem majetkové podstaty, má-li trvat déle než tři měsíce po vyhlášení úpadku;
2. upuštění od prodeje podniku jako celku;
3. přímý prodej majetku, který je součástí majetkové podstaty;
4. sjednávání půjček nebo úvěrů a zatěžování majetku úpadce omezenými vlastnickými právy;
5. uznání, upuštění od uzavření dohody o vyrovnání napadených pohledávek a předložení sporu rozhodčímu soudu.

Výjimku lze uplatnit, má-li být některé z výše uvedených jednání provedeno okamžitě a týká se částky, jejíž hodnota nepřekračuje 10 000 PLN, v takovém případě může správce majetkové podstaty, orgán soudního dohledu nebo insolvenční správce dotčené jednání učinit bez souhlasu výboru.

Souhlas výboru věřitelů se dále nevyžaduje v případě prodeje movitého majetku, jestliže odhadovaná hodnota veškerého movitého majetku zahrnutého do majetkové podstaty podle soupisu nepřesahuje 50 000 PLN, a v případě prodeje pohledávek a dalších práv, pokud nominální hodnota všech pohledávek a dalších práv zahrnutých do majetkové podstaty podle soupisu nepřesahuje 50 000 PLN. To platí také pro souhlas s prodejem pohledávek a dalších práv, pokud nominální hodnota všech pohledávek a dalších práv zahrnutých do majetkové podstaty uvedených v seznamu pohledávek nepřekročí 50 000 PLN.

Zápis do katastru nemovitostí nebo jiného rejstříku o zatížení majetku úpadce omezeným vlastnickým právem učiněný bez souhlasu požadovaného podle článku 1 se vymaže z moci úřední. Základem pro výmaz je pravomocné rozhodnutí insolvenčního soudce o tom, že je zápis nepřípustný (čl. 206 odst. 5 zákona o insolvenčním řízení).

Insolvenční soudce stanoví jednání, která nesmí vykonávat správce majetkové podstaty bez jeho souhlasu nebo bez souhlasu výboru věřitelů. To znamená, že insolvenční soudce může rozšířit seznam jednání uvedený v článku 206, která vyžadují souhlas výboru věřitelů, jinak jsou neplatná.

Právní jednání, jimiž úpadce nakládal se svým majetkem během dvanácti měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, jsou neplatná, byla-li provedena zdarma nebo za úplatu, ale hodnota plnění úpadce významně přesahovala protiplnění, které úpadce získal či které pro něj nebo třetí stranu bylo vyhrazeno. Toto pravidlo se obdobně použije pro soudní urovnání, uznání pohledávky nebo vzdání se pohledávky.

Zajištění dluhu a splacení dluhu, který není splatný, také nemá žádný účinek, pokud je provede úpadce během šesti měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Strana, která platbu či zajištění obdržela, však může formou nároku nebo námitky požadovat uznání tohoto jednání za platné, pokud nevěděla o existenci důvodů pro vyhlášení úpadku v okamžiku, kdy uvedené jednání bylo učiněno.

Výše uvedená pravidla se neuplatní na zajištění poskytnutá před vyhlášením úpadku v souvislosti s termínovanými/budoucími finančními operacemi, půjčky na finanční nástroje nebo prodej cenných papírů v rámci repo obchodů podle čl. 85 odst. 1.

Na žádost třetí strany může insolvenční soudce nařídit, aby vzájemné plnění dané osoby bylo z majetkové podstaty vráceno, pokud bylo toto plnění poskytnuto v souvislosti s právním jednáním uvedené třetí strany a úpadce ohledně majetku zahrnutého do majetkové podstaty. Na tento typ plnění se obdobně použijí ustanovení o neoprávněném plnění. Vrácení uvedeného plnění může být nařízeno, pokud k právnímu jednání došlo po vyhlášení úpadku a před zveřejněním rozhodnutí o úpadku v rejstříku a třetí strana uplatňující řádnou péči nemohla o vyhlášení úpadku vědět (článek 77 zákona o restrukturalizaci).

Postoupení budoucí pohledávky nemá žádný účinek ve vztahu k majetkové podstatě, pokud pohledávka vznikla po vyhlášení úpadku, ledaže byla dohoda o postoupení pohledávky uzavřena do šesti měsíců před podáním písemného návrhu na zahájení insolvenčního řízení a datum dohody je ověřené.

Právní jednání provedené za úplatu prohlásí insolvenční soudce z moci úřední nebo na žádost správce majetkové podstaty za neplatné ve vztahu k majetkové podstatě, pokud je úpadce učinil během šesti měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení se svým manželem/manželkou, příbuzným (i získaným na základě manželství) v linii přímé, příbuzným (i získaným na základě manželství) v pobočné linii až do druhého stupně, s osobou, která je ve vztahu s úpadcem, žije s ním ve společné domácnosti nebo je jeho adoptivním rodičem či dítětem, pokud druhá strana podílející se na uvedeném jednání neprokáže, že nebyly poškozeny zájmy věřitelů. Proti rozhodnutí insolvenčního soudce se lze odvolat.

Výše uvedené pravidlo se použije také na jednání, které úpadce učinil se společností, v níž je členem představenstva nebo jediným společníkem či akcionářem, a se společnostmi, v nichž jsou osoby uvedené v prvním odstavci členy představenstva nebo jedinými společníky či akcionáři. Obdobně se použije také na jednání provedená úpadcem, který je společností nebo právnickou osobou, byla-li provedena s jeho společníky, jejich zástupci či manžely/manželkami a s přidruženými společnostmi, jejich společníky a zástupci a manžely/manželkami těchto osob, a na jednání provedená úpadcem, který je společností, s jinou společností, pokud jedna z nich byla mateřskou společností, nebo pokud uvedená společnost je mateřskou společností úpadce i druhé strany jednání.

Insolvenční soudce z moci úřední nebo na žádost správce majetkové podstaty prohlásí určitou část odměny spadající do období před vyhlášením úpadku, ale ne více než šest měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, za neplatnou ve vztahu k majetkové podstatě, pokud odměna za práci vykonanou osobou zastupující úpadce nebo zaměstnancem zajišťujícím řízení podniku nebo odměna osoby poskytující služby spojené s řízením podniku úpadce nebo dohledem nad ním specifikované v pracovní smlouvě, smlouvě o poskytování služeb nebo rozhodnutí správního orgánu úpadce přijatém před vyhlášením úpadku je významně vyšší než průměrná odměna za tento typ práce či služeb a není odůvodněna objemem práce, a to i tehdy, pokud odměna již byla vyplacena.

Insolvenční soudce může prohlásit odměnu výše uvedených osob za období po vyhlášení úpadku za zcela či částečně neplatnou ve vztahu k majetkové podstatě, pokud není odůvodněna objemem práce, jelikož správu převzal správce majetkové podstaty.

Na žádost správce majetkové podstaty insolvenční soudce také prohlásí za neplatná ve vztahu k majetkové podstatě tato jednání:

• zatížení majetku úpadce hypotékou, zástavou, registrovanou zástavou nebo námořní hypotékou, pokud úpadce nebyl osobním dlužníkem zajištěného věřitele a břemeno bylo stanoveno během dvanácti měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a úpadci nebylo v souvislosti s tímto břemenem poskytnuto žádné plnění,
• zatížení majetku úpadce hypotékou, zástavou, registrovanou zástavou nebo námořní hypotékou, pokud bylo věcné břemeno stanoveno výměnou za plnění o hodnotě nepoměrně nižší v porovnání s hodnotou stanoveného zajištění,
• výše uvedená břemena bez ohledu na hodnotu plnění, pokud zajišťují dluhy osob uvedených v článku 128 zákona o insolvenčním řízení (osob blízkých či příbuzných úpadci), neprokáže-li druhá strana, že zájmy věřitelů nebyly poškozeny,
• smluvní pokuty stanovené za neplnění nebo nesprávné plnění povinnosti, pokud úpadce povinnost z velké části splnil nebo pokud je smluvní pokuta zjevně nadsazená.

Právní jednání provedená úpadcem, která poškozují věřitele, v záležitostech neupravených zákonem o insolvenčním řízení se obdobně řídí ustanoveními občanského zákoníku o ochraně věřitelů před platební neschopností dlužníka.

V restrukturalizačním řízení vyžadují podle článku 129 zákona o restrukturalizaci tato jednání souhlas výboru věřitelů, jinak jsou neplatná:

• zatížení částí vyrovnací nebo sanační podstaty hypotékou, zástavou, registrovanou zástavou nebo námořní hypotékou za účelem zajištění pohledávky, která není předmětem vyrovnání,
• převod vlastnického práva k věci nebo právu za účelem zajištění pohledávky, která není předmětem vyrovnání,
• zatížení částí vyrovnací nebo sanační podstaty jinými právy,
• sjednání úvěru nebo půjčky,
• uzavření smlouvy o pronájmu podniku dlužníka nebo jeho organizační složky či jiné podobné dohody

(výše uvedená jednání provedená se souhlasem výboru věřitelů nelze považovat za neplatná ve vztahu k majetkové podstatě),

• prodej nemovitosti nebo jiného majetku, jehož hodnota přesahuje 500 000 PLN, dlužníkem.

Ustanovení smlouvy, jíž je dlužník stranou, která znemožňují či ohrožují splnění cíle zrychleného vyrovnacího řízení, jsou ve vztahu k vyrovnací podstatě neplatná (článek 248, článek 273, článek 297 zákona o restrukturalizaci).

V sanačním řízení jsou právní jednání dlužníka, jejichž prostřednictvím nakládá se svým majetkem, neplatná ve vtahu k sanační podstatě, pokud hodnota plnění poskytnutého dlužníkem je významně vyšší než hodnota plnění poskytnutého dlužníkovi nebo vyhrazeného pro dlužníka nebo pro třetí stranu, pokud uvedená jednání proběhla během dvanácti měsíců před podáním návrhu na zahájení sanačního řízení. Toto pravidlo se obdobně použije pro soudní urovnání, uznání pohledávky nebo vzdání se pohledávky.

Zajištění ve vztahu k sanační podstatě jsou také neplatná, pokud byla poskytnuta v přímé souvislosti s plněním poskytnutým dlužníkovi, pokud byla poskytnuta dlužníkem během dvanácti měsíců před podáním návrhu na zahájení sanačního řízení, jejich hodnota je ke dni poskytnutí zajištění více než o polovinu vyšší než hodnota zajištěného plnění poskytnutého dlužníkovi společně s vedlejšími pohledávkami uvedenými v dokumentu, který je základem stanovení zajištění, stanovená během dvanácti měsíců před podáním návrhu na zahájení sanačního řízení (článek 304 zákona o restrukturalizaci).

V sanačním řízení insolvenční soudce z moci úřední nebo na žádost insolvenčního správce prohlásí určitou část odměny spadající do období před vyhlášením úpadku, ale ne více než tři měsíce před podáním návrhu na zahájení sanačního řízení, za neplatnou ve vztahu k sanační podstatě, pokud odměna za práci vykonanou zástupcem dlužníka nebo zaměstnancem dlužníka zajišťujícím řízení podniku nebo odměna osoby poskytující služby spojené s řízením podniku dlužníka nebo dohledem nad ním specifikované v pracovní smlouvě, smlouvě o poskytování služeb nebo rozhodnutí správního orgánu dlužníka přijatém před zahájením sanačního řízení je významně vyšší než průměrná odměna za tento typ práce či služeb a není odůvodněna objemem práce, a to i tehdy, pokud odměna již byla vyplacena.

Insolvenční soudce může prohlásit odměnu výše uvedených osob za období po zahájení sanačního řízení za zcela či částečně neplatnou ve vztahu k sanační podstatě, pokud není odůvodněna objemem práce, jelikož správu převzal insolvenční správce (článek 305 zákona o restrukturalizaci).

Insolvenční správce může zahájit řízení na prohlášení jednání za neplatná a další řízení, v nichž je pohledávka založena na neplatnosti jednání.

Jednání nemůže být prohlášeno za neplatné po uplynutí jednoho roku od zahájení sanačního řízení, pokud tato pravomoc nezanikla dříve podle občanského zákoníku. Uvedená lhůta se nepoužije, byl-li návrh na prohlášení jednání za neplatné učiněn formou námitky.

Právní jednání provedená úpadcem, která poškozují věřitele, v záležitostech neupravených výše uvedenými ustanoveními mohou být napadena podle ustanovení občanského zákoníku o ochraně věřitelů před platební neschopností dlužníka (články 306–308 zákona o restrukturalizaci).

Please note that the original language version of this page has been amended recently. The language version you are now viewing is currently being prepared by our translators.
Please note that the following languages: have already been translated.

Platební neschopnost - Portugalsko

1 Proti komu lze zahájit insolvenční řízení?

Úvodní poznámka:

Právním základem informací uvedených v tomto souboru je v podstatě zákon o úpadku a restrukturalizaci podniků schválený legislativním nařízením č. 53/2004 ze dne 18. března 2004 a naposledy revidovaný zákonem č. 84/2019 ze dne 28. června 2019, na nějž se dále odkazuje podle jeho portugalské zkratky jako na zákon CIRE.

Zákon CIRE je k dispozici v portugalštině, v zásadě v nejaktuálnější verzi, na internetových stránkách okresního státního zastupitelství v Lisabonu: http://www.pgdlisboa.pt/leis/lei_mostra_articulado.php?nid=85&tabela=leis

Vzhledem k doporučení Evropské komise, aby byl tento dotazník zodpovězen podrobně, k vysoce specializované povaze otázek a požadavku vyplývajícímu z článku 86 nařízení č. 2015/848, aby Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci poskytla informace o vnitrostátním právu s cílem napomoci odborníkům v ostatních členských státech, kteří se zabývají přeshraničními insolvenčními řízeními, bylo rozhodnuto o tom, že v mnoha níže uvedených odpovědích budou citovány právní předpisy vztahující se na danou situaci. Důvodem je snaha zabránit případným nepřesnostem v požadovaných technických informacích a skutečnost, že nahrazení obsahu těchto ustanovení jiným vysvětlením by (jak se zdá) vedlo k delšímu textu. V ostatních případech se mělo za to, že postačuje odkázat na právní předpisy bez jejich citace a shrnout příslušnou situaci, na kterou se vztahují.

Odpovědi v tomto souboru obsahují informace o insolvenčním řízení, na něž se odkazuje v čl. 1 odst. 1 zákona CIRE.

Kromě samotného insolvenčního řízení jsou v zákoně CIRE stanoveny rovněž dva zvláštní postupy: zvláštní řízení o restrukturalizaci nebo „revitalizaci“ uvedené v čl. 1 odst. 2 zákona CIRE a zvláštní řízení o dohodě o splacení dluhu podle čl. 1 odst. 3 zákona CIRE. Informace o obou těchto zvláštních postupech jsou uvedeny v odpovědi na otázku č. 2.

Informace, které jsou zveřejněny v rámci insolvenčního řízení (stanovené v článku 24 nařízení č. 2015/848), ve zvláštním řízení o revitalizaci a v řízení o dohodě o splacení dluhu jsou k dispozici na internetových stránkách pro soudy Citius, které spravuje ministerstvo spravedlnosti:

https://www.citius.mj.pt/portal/consultas/ConsultasCire.aspx

DRUHY ŘÍZENÍ

V článku 1 zákona CIRE jsou stanoveny tři různé druhy řízení, která lze zahájit s ohledem na různé kategorie věřitelů:

1. insolvenční řízení, které se může vztahovat na společnosti nebo fyzické osoby;
2. zvláštní řízení o reorganizaci, které se vztahuje pouze na společnosti (články 17-A až 17-J zákona CIRE);
3. zvláštní řízení o dohodě o splacení druhu, které se může vztahovat na jakéhokoli dlužníka kromě společností (články 222-A až 222-J zákona CIRE).

Článek 1 zákona CIRE zní takto:

„Článek 1

Účel

1 – Insolvenční řízení sestává z obecného řízení o vymáhání pohledávek, jehož cílem je uspokojení věřitelů způsobem stanoveným v insolvenčním plánu na základě restrukturalizace společnosti prostřednictvím majetkové podstaty, nebo není-li to možné, likvidací majetku dlužníka a rozdělením výtěžku mezi věřitele.

2 – Nachází-li se společnost ve složité ekonomické situaci nebo hrozí-li ji bezprostřední úpadek, může požádat soud o zahájení zvláštního řízení o revitalizaci v souladu s články 17-A až 17-J.

3 – Nachází-li se jakýkoli jiný dlužník ve složité ekonomické situaci nebo hrozí-li mu bezprostřední úpadek, může zmíněný dlužník požádat soud o zahájení zvláštního řízení o dohodě o splacení dluhu v souladu s články 222-A až 222-J.“

V článku 2 zákona CIRE se konkrétně uvádí, že insolvenční řízení lze zahájit vůči:

• jakékoli fyzické nebo právnické osobě
• pozůstalosti bez dědice
• sdružením bez právní subjektivity a zvláštním komisím
• společnostem občanského práva
• obchodním společnostem nebo společnostem občanského práva majícím obchodní formu ke dni konečné registrace smlouvy, kterou jsou založeny
• družstvům před registrací jejich legálního ustavení
• jednotlivým provozovnám s omezenou odpovědností
• jakékoli jiné samostatné majetkové podstatě.

Insolvenční řízení nelze zahájit vůči:

• veřejným právnickým osobám a veřejným podnikům
• pojišťovnám, úvěrovým institucím, finančním podnikům, investičním podnikům poskytujícím služby, které zahrnují držení finančních prostředků nebo cenných papírů náležejících třetím osobám, a subjektům kolektivního investování, jelikož insolvenční řízení není slučitelné se zvláštními režimy, které jsou pro tyto subjekty stanoveny.

2 Jaké jsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení?

INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ

Podmínky pro zahájení insolvenčního řízení podle čl. 1 odst. 1 zákona CIRE:

Insolvenční řízení se může zakládat na restrukturalizaci společnosti nebo na likvidaci majetku a vyplacení věřitelů.

V rámci insolvenčního řízení obsahují články 235 až 266 zákona CIRE zvláštní ustanovení týkající se úpadku fyzických osob, včetně osob, které nepodnikají, a vlastníků malých podniků, jakož i úpadku obou manželů.

Zahájení řízení

Insolvenční řízení lze zahájit, jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 3 zákona CIRE:

„Článek 3

Úpadek

1 – Má se za to, že dlužník je v úpadku, není-li schopen dostát svým splatným závazkům.

2 – Má se za to, že právnické osoby a samostatné majetkové podstaty, za jejichž dluhy nenese osobní a neomezenou odpovědnost fyzická osoba, a to přímo či nepřímo, jsou v úpadku, jsou-li jejich závazky zjevně větší než majetek oceněný v souladu s platnými účetními standardy.

3 – Ustanovení předchozího odstavce se nepoužijí, je-li majetek větší než závazky oceněné podle těchto pravidel:

a) u majetku a závazků se berou v úvahu identifikovatelné položky v reálné hodnotě, a to i tehdy, nejsou-li uvedeny v rozvaze;

b) pokud dlužník vlastní společnost, je ocenění založeno na zachování činnosti nebo likvidaci v závislosti na tom, co je pravděpodobnější, každopádně je však vyloučen obchodní převod;

c) dluhy vyžadující splacení pouze z rozdělitelných finančních prostředků nebo prostřednictvím majetku zbývajícího po uspokojení nebo zaručení práv ostatních věřitelů dlužníka nejsou do závazků zahrnuty.

4 – Bezprostřední úpadek se považuje za rovnocenný skutečnému úpadku, vyhlásí-li dlužník úpadek.“

Aktivní a pasivní legitimace

V článcích 18, 19 a 20 zákona CIRE, které jsou citovány níže, je mimoto stanoveno, kdo může a kdo musí podat návrh na prohlášení konkursu a za jakých podmínek:

„Článek 18

Povinnost podat návrh na prohlášení konkursu

1 – Dlužník musí podat návrh na prohlášení konkursu do 30 dnů ode dne, k němuž se o úpadku dozvěděl, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 1, nebo ke dni, kdy si ho měl být vědom.

2 – Fyzické osoby, které ke dni prohlášení úpadku nejsou vlastníky společnosti, jsou od povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu osvobozeny.

3 – Vlastní-li dlužník společnost, má se za to, že si byl úpadkové situace vědom poté, co od celkového neplnění jakýchkoli závazků uvedených v čl. 20 odst. 1 písm. g) uplynuly nejméně tři měsíce.“

„Článek 19

Kdo může podat návrh na prohlášení konkursu

Není-li dlužník způsobilou fyzickou osobou, bude za podání návrhu na prohlášení konkursu odpovědný příslušný orgán společnosti, nebo není-li takového orgánu, kterýkoli z ředitelů.“

„Článek 20

Ostatní osoby a subjekty, které mohou podat návrh na prohlášení konkursu

1 – Návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka může podat osoba, která je právně odpovědná za dluhy, kterýkoli věřitel, a to i s podmíněnou pohledávkou, bez ohledu na povahu pohledávky nebo státní zastupitelství zastupující subjekty, jejichž zájmy má podle zákona hájit, nastane-li některá z těchto situací:

a) celkové pozastavení hrazení splatných závazků;

b) nesplnění jednoho či více závazků, které vzhledem k dotyčné částce či k okolnostem nesplnění prokazují neschopnost dlužníka okamžitě dostát většině svých závazků;

c) skrývání se majitele společnosti nebo ředitelů společnosti dlužníka či opuštění sídla nebo hlavního místa podnikání společnosti v souvislosti s nedostatečnou úvěruschopností dlužníka a nejmenování řádného náhradníka;

d) rozptýlení, odevzdání, urychlená nebo destruktivní likvidace majetku a vznik fiktivních úvěrů;

e) nedostatečný obstavitelný majetek k uhrazení příslušné pohledávky v řízení o vymáhání pohledávek zahájeném proti dlužníkovi;

f) neplnění závazků stanovených v insolvenčním plánu nebo v plánu splácení pohledávek, jak je stanoveno v čl. 218 odst. 1 písm. a) a odst. 2);

g) celkové neplnění závazků v předchozích šesti měsících s jakýmikoli níže uvedenými dluhy:

i) daně;

ii) příspěvky na sociální zabezpečení a poplatky;

iii) dluhy vyplývající z pracovní smlouvy nebo porušení či ukončení takovéto smlouvy;

iv) platby jakéhokoli nájemného, včetně finančního leasingu, platby kupní ceny nebo splácení úvěru zaručeného hypotékou vztahující se na místo, kde dlužník vykonává svou činnost nebo má sídlo či bydliště;

h) je-li dlužníkem jeden ze subjektů uvedených v čl. 3 odst. 2, v případě, má-li větší závazky než majetek podle poslední schválené rozvahy, nebo je-li o více než devět měsíců v prodlení se schválením a předložením účetní závěrky, je-li ze zákona povinen tak učinit.

2 – Ustanoveními předchozího odstavce není dotčena možnost zastupování veřejných subjektů v souladu s článkem 13.“

Forma a obsah návrhu

Důvody, které musí být při podávání návrhu na prohlášení konkursu uvedeny a doloženy, jsou stanoveny v článcích 23 až 25 zákona CIRE:

„Článek 23

Forma a obsah návrhu

1 – Návrh na prohlášení konkursu se podává písemně, přičemž je třeba objasnit skutečnosti, na nichž se návrh zakládá, a zformulovat příslušný požadavek.

2 – V návrhu musí navrhovatel:

a) je-li skutečným dlužníkem, uvést, zda již je v úpadku, nebo zda mu úpadek pouze bezprostředně hrozí, a v případě fyzické osoby, zda požaduje zproštění zbývajících závazků v souladu s ustanoveními hlavy XII kapitoly I;

b) určit ředitele ve společnosti dlužníka, kteří jsou zákonně jmenováni do této funkce a skutečně ji vykonávají, a pět největších věřitelů kromě samotného navrhovatele;

c) uzavřel-li dlužník manželství, uvést totožnost manžela/manželky a režim společného jmění manželů;

d) přiložit osvědčení z evidence obyvatelstva, obchodního rejstříku či jiného veřejného rejstříku, v němž je dlužník zapsán.

3 – Nemůže-li navrhovatel předložit informace a přílohy uvedené v předchozím odstavci, vyžaduje se, aby tyto informace a přílohy poskytl samotný dlužník.“

„Článek 24

Doklady, které musí dlužník poskytnout

1 – Je-li navrhovatelem dlužník, je třeba spolu s návrhem poskytnout tyto doklady:

a) abecední seznam věřitelů s uvedením příslušné adresy, dlužné částky, data splatnosti a povahy těchto pohledávek, záruk, které se na ně vztahují, a případné existence zvláštních vztahů v souladu s ustanoveními článku 49;

b) seznam a označení všech soudních řízení a exekucí, jež jsou proti němu vedeny;

c) dokument uvádějící činnost nebo činnosti, které dlužník vykonával v posledních třech letech, a provozovny, které vlastní, jakož i důvody, o nichž se dlužník domnívá, že vedly k situaci, v níž se nachází;

d) dokument, v němž je označena osoba, jejíž majetková podstata je spravována, pokud se jedná o majetkovou podstatu bez vlastníka, partneři, společníci nebo známí členové právnické osoby, je-li použitelné, a v ostatních případech, kdy se úpadek netýká fyzické osoby, osoby, které jsou právně odpovědné za insolvenční pohledávky;

e) seznam aktiv, která dlužník drží na základě smluv o nájmu, pronájmu nebo finančním leasingu či prodeji s výhradou vlastnictví, a veškerých dalších aktiv a nároků s uvedením jejich povahy, místa, kde se nacházejí, případně údajů o jejich registraci, pořizovací hodnoty a odhadu jejich současné hodnoty;

f) sestavuje-li dlužník účetní závěrku, roční účetní závěrky za poslední tři účetní období a příslušné zprávy vedení, zprávy o dohledu a zprávy o auditu, stanoviska dozorčího orgánu a doklady o povinném auditu, pokud jsou povinné nebo pokud existují, a informace o nejdůležitějších změnách ve vlastnictví po datu uzávěrky poslední účetní závěrky a o transakcích, které vzhledem ke své povaze, předmětu či velikosti jdou nad rámec každodenní činnosti dlužníka;

g) pokud má společnost povinnost sestavovat konsolidované účetní výkazy, konsolidované zprávy vedení, konsolidované roční účetní závěrky a jiné účetní doklady za poslední tři účetní období a příslušné zprávy o dohledu a auditu, stanoviska dozorčího orgánu, doklady o povinném auditu a zpráva o vnitroskupinových transakcích provedených v témže období;

h) zprávy a zvláštní účetní výkazy a čtvrtletní a pololetní údaje, na jednotlivém a konsolidovaném základě, sestavené po skončení posledního účetního období, které musí společnost poskytnout podle zákona o cenných papírech a předpisů Komise pro trh s cennými papíry;

i) seznam zaměstnanců společnosti dlužníka.

2 – Dlužník je dále povinen:

a) předložit doklad, který potvrzuje pravomoci ředitelů zastupujících dlužníka, a kopii dokumentu, který objasňuje rozhodnutí o podání návrhu příslušným řídícím orgánem společnosti, je-li použitelné;

b) odůvodnit nepředložení nebo nesoulad některého z dokumentů uvedených v odstavci 1.

3 – Aniž by byla dotčena následná podání, k návrhu podanému dlužníkem může být v souladu s ustanoveními článku 223 a násl. přiložen insolvenční plán.“

„Článek 25

Návrh podaný jinou osobou nebo subjektem, který je oprávněn tak učinit

1 – Není-li návrh podán samotným dlužníkem, musí osoba nebo subjekt podávající návrh na prohlášení konkursu v návrhu odůvodnit původ, povahu a výši své pohledávky nebo svou odpovědnost za insolvenční pohledávky podle okolností daného případu a poskytnout jakékoli informace ohledně majetku a závazků dlužníka, které může mít k dispozici.

2 – Navrhovatel musí rovněž předložit veškeré důkazy, které má k dispozici, a uvést svědky v souladu s lhůtami stanovenými v článku 511 občanského soudního řádu.“

Datum zahájení řízení a lhůty

Datum zahájení řízení a lhůty pro podání námitky a/nebo vydání příslušných rozhodnutí a vynesení rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou v zásadě stanoveny v článcích 4, 27 až 30, 35 a 36 zákona CIRE:

„Článek 4

Datum prohlášení konkursu a zahájení řízení

1 – Může-li být důležitým faktorem přesný čas, je nutno odkazy na datum prohlášení konkursu uvedené v tomto zákoně vykládat v tom smyslu, že se jedná o okamžik, kdy bylo vydáno příslušné soudní rozhodnutí.

2 – Veškeré lhůty v tomto zákoně, u nichž je den zahájení insolvenčního řízení posledním dnem dané lhůty, zahrnují rovněž dobu od tohoto data do prohlášení konkursu.

3 – Je-li konkurs prohlášen v řízení, které by mělo být podle čl. 8 odst. 2 pozastaveno kvůli dříve zahájenému řízení proti témuž dlužníkovi, jež dosud probíhá, použije se za účelem výpočtu lhůt uvedených v předchozím odstavci datum zahájení tohoto druhého řízení. Totéž platí pro dřívější řízení, která byla pozastavena v důsledku použití čl. 264 odst. 3 písm. b).“

„Článek 27

Předběžné posouzení

1 – Ke dni přidělení, nebo není-li to možné, do tří pracovních dnů poté, soudce:

a) vydá rozhodnutí o předběžném zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu, je-li tento zjevně bezdůvodný, nebo nastaly-li prokazatelně neodvratitelné výjimky, které způsobily prodlení a které měly být soudci známy z úřední moci;

b) poskytne navrhovateli nejvýše pět dnů na opravu odstranitelných vad návrhu, a pokud není této žádosti vyhověno, je návrh zamítnut, zejména v případě, nejsou-li splněny právní požadavky nebo přiloženy potřebné dokumenty, jestliže jejich nepředložení není řádně odůvodněno.

2 – V případě návrhů na prohlášení konkursu jsou předběžná rozhodnutí o zamítnutí, která nejsou zcela nebo částečně založena na chybějících dokumentech požadovaných v čl. 24 odst. 2 písm. a), zveřejněna na internetových stránkách Citius ve lhůtě stanovené v čl. 38 odst. 8 a obsahují informace uvedené v čl. 37 odst. 8.“

„Článek 28

Okamžité prohlášení konkursu

Podá-li dlužník návrh na prohlášení konkursu, má se za to, že uznal svůj úpadek, který musí být vyhlášen do tří pracovních dnů od přidělení původního návrhu, nebo v případě odstranitelných vad po jejich odstranění.“

„Článek 29

Vyrozumění dlužníka

1 – Aniž je dotčeno ustanovení čl. 31 odst. 3, vyrozumí soudce v případě, že návrh nepodal dlužník a neexistuje důvod pro jeho předběžné zamítnutí, osobně dlužníka, a to ve lhůtě stanovené v předchozím článku.

2 – Při doručení písemnosti je dlužník informován o sankcích stanovených v odstavci 5 následujícího článku a o tom, že insolvenčnímu správci musí být neprodleně zaslány dokumenty uvedené v čl. 24 odst. 1, aby mohl být prohlášen konkurs.“

„Článek 30

Námitka dlužníka

1 – Dlužník může podat do deseti dnů námitku, přičemž v tomto případě se použijí ustanovení čl. 25 odst. 2.

2 – Aniž jsou dotčena ustanovení následujícího odstavce, je dlužník při podání námitky povinen poskytnout seznam pěti největších věřitelů kromě navrhovatele a uvést jejich bydliště, a to pod sankcí nepřijetí zmíněné námitky.

3 – Námitka dlužníka proti navrhovanému prohlášení konkursu se může zakládat na neexistenci skutkové podstaty uvedené v návrhu nebo na neexistenci úpadkové situace.

4 – Je povinností dlužníka prokázat solventnost, případně na základě zákonem vyžadovaných účetních dokladů, které jsou náležitě uspořádány a řádně předloženy, aniž by byla dotčena ustanovení čl. 3 odst. 3.

5 – Není-li v souladu s článkem 12 upuštěno od výslechu dlužníka a nepodá-li dlužník námitku, považují se skutečnosti uvedené v původním návrhu za řádně uznané a konkurs je prohlášen následující pracovní den po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1, pokud tyto skutečnosti splňují některou ze situací uvedených v pododstavcích odst. 1 čl. 20.“

„Článek 35

Řízení za účelem projednání a rozhodnutí

1 – Jestliže dlužník podal námitku nebo nebylo upuštěno od výslechu, je na jeden z příštích pěti dnů neprodleně naplánováno řízení za účelem projednání a rozhodnutí a navrhovatel, dlužník a všichni zákonně jmenovaní ředitelé nebo ředitelé uvedení v původním návrhu jsou vyzváni, aby se dostavili osobně nebo aby jmenovali svého právního zástupce.

2 – Pokud se dlužník nebo ustanovený zástupce nedostaví, považují se skutečnosti uvedené v původním návrhu za uznané, jestliže nebylo v souladu s článkem 12 upuštěno od výslechu dlužníka.

3 – Nenastane-li situace uvedená v předchozím odstavci, považuje se nepřítomnost navrhovatele nebo jeho zástupce za rovnocennou stažení návrhu.

4 – Podle okolností daného případu soudce neprodleně zaprotokoluje rozhodnutí o prohlášení konkursu, pokud skutečnosti uvedené v původním návrhu spadají do oblasti působnosti čl. 20 odst. 1, nebo rozhodnutí odpovídající stažení návrhu.

5 – Dostaví-li se obě strany, nebo dostaví-li se pouze navrhovatel či jeho zástupce, od výslechu dlužníka však bylo upuštěno, vydá soudce usnesení za účelem určení předmětu sporu a sepsání důkazů.

6 – Po předložení důkazů je neprodleně rozhodnuto o předložených pohledávkách.

7 – Po ukončení dokazování následují ústní vyjádření, načež soud vynese rozhodnutí.

8 – Nelze-li rozhodnutí vynést neprodleně, je vydáno do pěti dnů.“

„Článek 36

Rozhodnutí o prohlášení konkursu

1 – V rozhodnutí o prohlášení konkursu soudce:

a) uvede datum a čas vynesení příslušného rozhodnutí, a není-li tento údaj uveden, má se za to, že rozhodnutí bylo vydáno v poledne;

b) určí dlužníka v úpadku s uvedením jeho sídla nebo bydliště;

c) stanoví a uvede bydliště zákonně jmenovaných ředitelů ve společnosti dlužníka, kteří skutečně vykonávají tuto funkci, a místo bydliště dlužníka, je-li dlužníkem fyzická osoba;

d) ustanoví insolvenčního správce s uvedením adresy jeho sídla;

e) rozhodne o tom, že majetkovou podstatu bude spravovat dlužník, jsou-li splněny požadavky v čl. 224 odst. 2;

f) nařídí, aby dlužník neprodleně zaslal insolvenčnímu správci dokumenty uvedené v čl. 24 odst. 1, které dosud ve spisu chybějí;

g) nařídí zajištění účetních dokladů a veškerého majetku dlužníka za účelem okamžitého předání insolvenčnímu správci, a to i v případě jejich zabavení, zastavení, obstavení či zadržení, a aniž jsou dotčena ustanovení čl. 150 odst. 1;

h) nařídí, aby byly předměty, které mohou pocházet z trestné činnosti, předány státnímu zástupci;

i) má-li k dispozici informace odůvodňující zahájení řízení k posouzení míry zavinění úpadku, nařídí zahájení tohoto řízení, a to v plném nebo omezeném rozsahu, aniž by byla dotčena ustanovení článku 187;

j) stanoví lhůtu pro přihlášení pohledávek v délce nejvýše 30 dnů;

i) sdělí věřitelům, že musí insolvenčního správce bezodkladně informovat o případném věcném zajištění, které mají k dispozici;

m) informuje dlužníky strany v úpadku o tom, že platby, které mají uskutečnit, je nutno provést ve prospěch insolvenčního správce, a nikoli strany v úpadku;

n) stanoví datum a čas konání schůze věřitelů během následujících 45 až 60 dnů, jak je uvedeno v článku 156, na kterou se odkazuje jako na schůzi za účelem posouzení zprávy, nebo z řádných důvodů rozhodne o tom, že se od konání této schůze upouští.

2 – Ustanovení poslední části odst. 1 písm. n) se nepoužijí v případech, kdy se očekává předložení insolvenčního plánu, nebo je-li rozhodnuto o tom, že majetkovou podstatu má spravovat dlužník.

3 – Není-li stanoveno datum konání schůze za účelem posouzení zprávy v souladu s odst. 1 písm. n) a požádá-li kterákoli zúčastněná strana ve lhůtě stanovené pro přihlášení pohledávek soud o svolání takovéto schůze, stanoví soudce datum a čas konání této schůze do 45 až 60 dnů ode dne vynesení rozhodnutí o prohlášení konkursu.

4 – Není-li stanoveno datum konání schůze za účelem posouzení zprávy v souladu s odst. 1 písm. n), vypočítávají se lhůty stanovené v tomto zákoně, které se počítají s odkazem na konání této schůze, od 45. dne ode dne vynesení rozhodnutí o prohlášení konkursu.

5 – Soudce, který rozhodl o nesvolání schůze za účelem posouzení zprávy, musí v době vynesení rozhodnutí přizpůsobit harmonogram řízení této skutečnosti, přičemž přihlédne ke konkrétním okolnostem daného případu.“

Oznámení a zveřejnění soudního rozhodnutí

Pravidla týkající se oznámení a zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou stanovena v článcích 37 a 38 zákona CIRE:

„Článek 37

Doručení soudního rozhodnutí a předvolání

1 – Ředitelé ve společnosti dlužníka, jejichž bydliště bylo určeno, jsou o rozhodnutí vyrozuměni osobně způsobem stanoveným v procesních právních předpisech týkajících se předvolání. Jsou jim zaslány rovněž kopie původního návrhu.

2 – Aniž je dotčeno oznámení, které je nezbytné podle pracovněprávních předpisů, konkrétně s ohledem na Záruční mzdový fond, státního zástupce, úřad sociálního zabezpečení, je za podmínek stanovených pro předvolání o rozhodnutí vyrozuměna rovněž osoba podávající návrh na prohlášení konkursu a dlužník, nebylo-li již v rámci řízení rozhodnutí doručeno dlužníkovi osobně, a pokud je dlužník majitelem společnosti, výboru zaměstnanců.

3 – Vyrozuměno je pět největších známých věřitelů vyjma navrhovatele, a to podle ustanovení odstavce 1 nebo doporučeným dopisem v závislosti na tom, zda mají či nemají obvyklý pobyt, sídlo nebo bydliště v Portugalsku.

4 – Známí věřitelé, kteří mají obvyklý pobyt, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě, než ve kterém bylo zahájeno řízení, včetně daňových orgánů a orgánů sociálního zabezpečení v těchto členských státech, jsou vyrozuměni neprodleně doporučeným dopisem v souladu s článkem 54 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015.

5 – Existují-li pohledávky jménem státu, veřejných institucí, které nejsou veřejnými podniky, či institucí sociálního zabezpečení, jsou tyto subjekty vyrozuměny doporučeným dopisem.

6 – Ustanovení předchozího odstavce nevylučují možnost oznámení a předvolání elektronickými prostředky v souladu s prováděcí vyhláškou ministerstva spravedlnosti.

7 – Ostatní věřitelé a jiní účastníci jsou s pětidenní odkladnou lhůtou vyrozuměni veřejnou vyhláškou vyvěšenou v místě sídla nebo bydliště dlužníka, v provozovnách dlužníka a v budově samotného soudu a oznámením zveřejněným na internetových stránkách Citius.

8 – Veřejné vyhlášky uvedené v předchozím odstavci udávají číslo jednací, odkladnou lhůtu a možnost podání opravného prostředku nebo námitky a obsahují informace uvedené v čl. 36 písm. a) až e) a i) až n), s upozorněním, že lhůta pro podání opravného prostředku, námitek a přihlášení pohledávek začíná běžet na konci odkladné lhůty a že se tato odkladná lhůta vypočítává ode dne zveřejnění oznámení podle předchozího odstavce.“

„Článek 38

Zveřejnění a registrace

[…]

2 – Prohlášení o konkursu a ustanovení insolvenčního správce je automaticky zaregistrováno na základě příslušného osvědčení zaslaného za tímto účelem sekretariátem:

a) v evidenci obyvatel, je-li dlužníkem fyzická osoba;

b) v obchodním rejstříku, jestliže některé skutečnosti týkající se dlužníka v úpadku podléhají této registraci;

c) u subjektu odpovědného za jiný druh registrace, jenž se může na dlužníka vztahovat.

3 – Aniž jsou dotčena ustanovení čl. 43 odst. 5 zákona o evidenci budov, je prohlášení konkursu zaznamenáno rovněž v evidenci budov s ohledem na majetek, který je součástí majetkové podstaty, a to na základě osvědčení soudu o pravomocném rozhodnutí o prohlášení konkursu, nemůže-li registrační služba získat přístup k potřebným informacím elektronickými prostředky, a rovněž prohlášení vydaného insolvenčním správcem, který majetek identifikoval.

4 – Je-li registrace podle předchozího odstavce provedena předběžně, stane se tak na základě informací uvedených na elektronických stránkách soudu v souladu s odst. 6 písm. b) a prohlášení insolvenčního správce, který aktiva identifikoval.

5 – Existuje-li s ohledem na majetek, který je součástí majetkové podstaty, záznam o nabytí nebo uznání nároku týkající se majetku nebo vlastnictví ve prospěch jiné osoby než je strana v úpadku, musí insolvenční správce vložit do spisu osvědčení o těchto záznamech.

6 – Sekretariát:

a) automaticky zaeviduje prohlášení o konkursu a ustanovení insolvenčního správce do počítačového rejstříku exekucí zřízeného podle občanského soudního řádu;

b) zaznamená zahrnutí těchto informací a lhůtu stanovenou pro přihlášení pohledávek na elektronických stránkách soudu;

c) uvědomí o prohlášení konkursu portugalskou národní banku, aby mohla provést příslušný zápis ve své centrální databázi úvěrových rizik.

7 – Při registraci ustanovení insolvenčního správce se zaznamená adresa jeho sídla.

8 – Zveřejnění a registrace soudního rozhodnutí se provede do pěti dnů.

9 – O zveřejnění a zápisu rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a případně rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce do veřejného rejstříku podle článků 28 a 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015 je nutno požádat portugalský soud, v jehož obvodu se nachází provozovna dlužníka, nebo není-li takové provozovny, obchodní soud v Lisabonu. Soud může požadovat ověřený překlad vyhotovený osobou, která je k tomu oprávněna v souladu s právními předpisy dotyčného členského státu Evropské unie.

10 – Aniž jsou dotčena ustanovení předchozího odstavce, je v případě, že právo státu, v němž je insolvenční řízení zahájeno, ukládá požadavky na registraci, které nejsou v portugalských právních předpisech známy, o zápisu rozhodnuto podle co nejpodobnějších ustanovení.

11 – Aniž jsou dotčena ustanovení článku 9, o zveřejnění podle čl. 29 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015 rozhodne automaticky příslušné registrační oddělení, má-li dlužník provozovnu nacházející se v Portugalsku.“

Zajišťovací opatření

Možnost nařízení zajišťovacích opatření je stanovena v článku 31 zákona CIRE:

„Článek 31

Zajišťovací opatření

1 – Existují-li odůvodněné obavy ohledně nevhodné správy, nařídí soudce automaticky nebo na žádost navrhovatele zajišťovací opatření, která považuje za nezbytná nebo vhodná k ukončení znehodnocování majetkové podstaty dlužníka do doby vynesení soudního rozhodnutí.

2 – Zajišťovací opatření mohou spočívat ve jmenování prozatímního zákonného správce, který má výlučnou pravomoc spravovat majetek dlužníka nebo být dlužníkovi nápomocen při této správě.

3 – K uložení zajišťovacích opatření může dojít před vyrozuměním dlužníka, pokud se takovéto včasné jednání považuje za nezbytné, aby nedošlo k ohrožení užitečného účinku těchto opatření. Zmíněné oznámení však nesmí být v žádném případě zasláno více než deset dnů od uplynutí lhůty, která by jinak platila.“

ZVLÁŠTNÍ ŘÍZENÍ O REVITALIZACI

Podmínky pro zahájení zvláštního řízení o revitalizaci podle čl. 1 odst. 2 zákona CIRE:

Druhým výše uvedeným řízením, které je stanoveno v čl. 1 odst. 2 zákona CIRE, je zvláštní řízení o revitalizaci (Processo Especial de Revitalização – PER), o něž může požádat společnost, jež se nachází v ekonomických potížích nebo v situaci bezprostředního úpadku.

Účel a náležitosti zvláštního řízení o revitalizaci

Účel zvláštního řízení o revitalizaci, návrh na jeho zahájení, náležitosti spojené s tímto řízením a pojem „složitá ekonomická situace“ jsou uvedeny v článcích 17-A, 17-B resp. 17-C zákona CIRE.

„Článek 17-A

Účel a povaha zvláštního řízení o revitalizaci

1 – Zvláštní řízení o revitalizaci má umožnit společnosti, která se prokazatelně nachází ve složité ekonomické situaci nebo u níž hrozí bezprostřední úpadek, může však být restrukturalizována, aby jednala se svými věřiteli za účelem uzavření dohody vedoucí k revitalizaci společnosti.

2 – Řízení uvedené v předchozím odstavci může využít společnost, která písemným a podepsaným prohlášením doloží skutečnost, že splňuje nezbytné podmínky pro revitalizaci, a předloží další prohlášení podepsané certifikovaným účetním nebo statutárním auditorem, vyžaduje-li se podle právních předpisů přezkum účetních výkazů, nejvýše 30 dnů předem, které dokládá, že podle kritérií stanovených v článku 3 se společnost v současnosti nenachází v úpadkové situaci.

3 – Zvláštní řízení o revitalizaci má neodkladnou povahu a použijí se všechna pravidla stanovená v tomto zákoně, která nejsou v rozporu s jeho povahou.“

„Článek 17-B

Pojem „složitá ekonomická situace“

Pro účely tohoto zákona se společnost považuje za společnost ve složité ekonomické situaci, pokud čelí vážným problémům při bezodkladném plnění svých závazků kvůli nedostatečné likviditě nebo pokud není schopna získat úvěr.“

„Článek 17-C

Návrh a náležitosti

1 – Zvláštní řízení o revitalizaci je zahájeno na návrh společnosti a věřitele nebo věřitelů, kteří nejsou ve zvláštním vztahu k dotyčné společnosti a mají související nepodřízené pohledávky ve výši nejméně 10 % podle odst. 3 písm. b), a to písemným prohlášením za účelem zahájení jednání vedoucích k revitalizaci společnosti na základě schváleného restrukturalizačního plánu.

2 – Prohlášení uvedené v předchozím odstavci je podepsáno všemi příslušnými věřiteli a opatřeno datem.

3 – Společnost doručí soudu, který je příslušný k prohlášení konkursu, návrh obsahující její žádost, jak je uvedeno v odstavci 1, k němuž jsou přiloženy tyto dokumenty:

a) výše uvedené písemné prohlášení;

b) kopie dokumentů uvedených v čl. 24 odst. 1, které jsou k dispozici na sekretariátu, aby do nich mohli věřitelé po celou dobu řízení nahlížet;

c) navrhovaný restrukturalizační plán, k němuž je přiložen minimálně popis majetku společnosti a finanční a úvěrové situace.

4 – Po obdržení žádosti uvedené v předchozím odstavci ustanoví soudce neprodleně v oficiálním usnesení prozatímního soudního správce, přičemž se použijí přiměřeně ustanovení článků 32 až 34.

5 – Oficiální usnesení uvedené v předchozím odstavci je neprodleně doručeno společnosti, přičemž se použijí přiměřeně ustanovení článků 37 až 38.

6 – Na základě odůvodněné žádosti společnosti a věřitele nebo věřitelů, kteří splňují ustanovení odstavce 1 a drží pohledávky, jejichž hodnota představuje nejméně 5 % vykázaných pohledávek, nebo na základě odůvodněné žádosti společnosti může soudce hranici ve výši 10 % uvedenou v odstavci 1 snížit, přičemž při posuzování žádosti přihlédne k celkové výši přihlášených pohledávek a složení všech věřitelů.

7 – S řízením se sloučí automaticky nebo na žádost prozatímního soudního správce zvláštní řízení o revitalizaci zahájené obchodními podniky, s nimiž je dotyčná společnost podle zákona o obchodních společnostech ve vztahu kontroly nebo člena skupiny. Tuto žádost může podat rovněž kterákoli společnost nacházející se v situaci, která vedla k zahájení zvláštního řízení o revitalizaci.

8 – O sloučení řízení podle předchozího odstavce lze požádat pouze do začátku běhu lhůty pro jednání v rámci řízení stanovené v čl. 17-D odst. 5 a k žádosti je nutné přiložit všechny ostatní dokumenty, přičemž se přiměřeně použijí ustanovení čl. 86 odst. 4.“

V článcích 17-D až 17-I zákona CIRE týkajících se zvláštního řízení o revitalizaci jsou mimoto stanoveny:

• následné fáze řízení (tj. vyzvání všech věřitelů, kteří nepodepsali prohlášení vedoucí k řízení, aby se zúčastnili jednání za účelem revitalizace);
• účinky (např. řízení brání zahájení jiných řízení o vymáhání pohledávek vůči dlužníkovi);
• ukončení jednání se schválením reorganizačního plánu vedoucího k revitalizaci nebo bez schválení takovéhoto plánu;
• záruky sjednané mezi dlužníkem a věřiteli;
• schválení mimosoudních dohod o restrukturalizaci společnosti dlužníka.

ZVLÁŠTNÍ ŘÍZENÍ O DOHODĚ O SPLACENÍ DLUHU

Podmínky pro zahájení zvláštního řízení o dohodě o splacení dluhu podle čl. 1 odst. 3 zákona CIRE:

Třetím řízením uvedeným v čl. 1 odst. 3 zákona CIRE je zvláštní řízení o dohodě o splacení dluhu stanovené v článcích 222-A až 222-J zákona CIRE.

Zvláštní řízení o dohodě o splacení dluhu má neodkladnou povahu a lze je použít u každého dlužníka, kterým není společnost, u něhož je potvrzeno, že se nachází ve složité ekonomické situaci nebo mu hrozí bezprostřední úpadek.

Podle článku 222-B zákona CIRE se dlužník nachází ve složité ekonomické situaci, pokud čelí vážným problémům při bezodkladném plnění svých závazků kvůli nedostatečné likviditě nebo pokud není schopen získat úvěr.

Toto zvláštní řízení je zahájeno:

• písemným prohlášením dlužníka a jednoho či více jeho věřitelů, v němž vysloví své přání zahájit jednání vedoucí k vypracování dohody o splacení dluhu,

nebo

• předložením mimosoudní dohody podepsané dlužníkem a věřiteli, kteří představují minimálně většinu hlasovacích práv.

Výše uvedené prohlášení nebo dohoda, k nimž je přiložen seznam věřitelů a všech probíhajících řízení o vymáhání pohledávek, jsou předloženy soudu. Po obdržení prohlášení nebo dohody ustanoví soud prozatímního soudního správce.

Neprodleně poté, co je dlužníkovi doručeno oficiální usnesení o ustanovení prozatímního soudního správce, musí tento zaslat doporučený dopis všem věřitelům, kteří původní prohlášení nebo dohodu nepodepsali, a vyzvat je k účasti. Pokud dlužník předložil mimosoudní dohodu o splacení dluhu, vyrozumí sekretariát o této dohodě věřitele, kteří se této dohody neúčastní a kteří jsou uvedeni na seznamu pohledávek vykázaných dlužníkem.

Po zveřejnění oficiálního usnesení o ustanovení prozatímního soudního správce na internetových stránkách Citius mají věřitelé dvacet dnů na přihlášení pohledávek u zmíněného soudního správce.

Prozatímní soudní správce poté vyhotoví soupis pohledávek a předloží jej sekretariátu soudu. Tento soupis se zveřejní na internetových stránkách Citius. Do pěti pracovních dnů je možné soupis napadnout.

Účinky na ostatní řízení jsou tyto:

• Po zahájení zvláštního řízení o dohodě o splacení dluhu a následném jmenování prozatímního soudního správce nelze proti dlužníkovi zahájit jiné řízení o vymáhání pohledávek.
• Je zabráněno pozastavení poskytování základních veřejných služeb.
• Případné insolvenční řízení o dříve podaném návrhu na prohlášení konkursu na dlužníka se pozastaví, pokud v tomto řízení nebylo dosud vyneseno rozhodnutí o prohlášení konkursu (po schválení dohody o splacení dluhu je toto řízení neprodleně zrušeno).
• Probíhající řízení o vymáhání pohledávek se pozastaví (po schválení dohody o splacení dluhu jsou neprodleně zrušena, pokud se v této dohodě nepředpokládá jejich pokračování).
• Je pozastaven běh promlčecí lhůty nebo konečné lhůty, jež může dlužník napadnout.

Po zahájení řízení nesmí dlužník bez předchozího schválení soudním správcem provádět úkony zvláštního významu.

Jednání mezi dlužníkem a věřiteli se řídí podmínkami schválenými všemi dotčenými osobami, nebo není-li takové dohody, pravidly, která stanoví prozatímní soudní správce.

Jsou-li jednání ukončena jednomyslným schválením dohody o splacení dluhu za účasti všech věřitelů, musí tuto dohodu všichni podepsat a poté je přiložena ke spisu za účelem jejího schválení či zamítnutí ze strany soudce.

Jsou-li jednání ukončena schválením dohody o splacení dluhu, avšak nikoli za účasti všech věřitelů, je dohoda zaslána soudu za účelem jejího schválení či zamítnutí soudcem a je zveřejněna na internetových stránkách Citius.

Dohoda o splacení dluhu se považuje za schválenou, pokud:

• o ní hlasovali věřitelé, jejichž pohledávky představují nejméně jednu třetinu všech pohledávek souvisejících s hlasovacími právy, jak je uvedeno v soupisu pohledávek, a získala-li více než dvě třetiny všech odevzdaných hlasů a více než polovina odevzdaných hlasů odpovídá nepodřízeným pohledávkám, přičemž se zdržení se hlasování nebere v úvahu,

nebo

• hlasují-li pro ni věřitelé, jejichž pohledávky představují více než polovinu všech pohledávek souvisejících s hlasovacími právy, a pokud více než polovina těchto hlasů odpovídá nepodřízeným pohledávkám, přičemž se zdržení se hlasování nebere v úvahu.

Jestliže dlužník nebo většina věřitelů dospějí k závěru, že není možné dospět k dohodě, nebo pokud uplynula dvouměsíční lhůta pro ukončení jednání, je proces jednání ukončen. Není-li dosaženo dohody, vede ukončení řízení k zrušení všech jeho účinků na dlužníka, pokud se dlužník dosud nenachází v úpadkové situaci. V opačném případě vede ukončení řízení k úpadku dlužníka.

Záruky sjednané s dlužníkem během zvláštního řízení o dohodě o splacení dluhu za účelem poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi, aby mohl pokračovat ve své činnosti, jsou zachovány i poté, co je po ukončení řízení na dlužníka prohlášen konkurs, a do po dobu dvou let. Věřitelé, kteří financovali činnost dlužníka během řízení za účelem dodržení dohody o splacení dluhu, mají mimoto přednostní práva, která jsou uspokojena před obecnými přednostními právy přiznanými zaměstnancům.

3 Jaký majetek tvoří majetkovou podstatu? Jak se nakládá s majetkem, který dlužník nabyl nebo na něj přešel po zahájení insolvenčního řízení?

V článku 46 zákona CIRE je stanoveno, která aktiva jsou zahrnuta v majetkové podstatě.

„Článek 46

Pojem majetková podstata

1 – Majetková podstata má uspokojit insolvenční pohledávky věřitelů poté, co byly splaceny jejich vlastní dluhy, a není-li stanoveno jinak, zahrnuje veškerý majetek dlužníka ke dni prohlášení konkursu, jakož i aktiva a nároky, které dlužník nabyl v průběhu řízení.

2 – Aktiva, která nelze postihnout zabavením, jsou do majetkové podstaty zahrnuta pouze tehdy, poskytne-li je dlužník dobrovolně a není-li jejich nezabavitelnost absolutní.

V článku 736 portugalského občanského soudního řádu je v tomto ohledu uvedeno, že kromě věcí, které nelze postihnout zabavením podle zvláštního předpisu, jsou absolutně nezabavitelné tyto položky: nezcizitelné předměty a nároky; majetek ve veřejném vlastnictví státu a jiných veřejných právnických osob; předměty, jejichž zabavení by bylo v rozporu s dobrými mravy nebo u nichž je kvůli jejich snížené obchodní hodnotě zapotřebí hospodářský důvod; předměty určené pro veřejné bohoslužby; náhrobky; nástroje a předměty, které jsou nezbytné pro zdravotně postižené osoby a ošetřování pacientů.

4 Jaké pravomoci má dlužník a jaké insolvenční správce?

Tyto pravomoci jsou stanoveny v článcích 223 a 224 zákona CIRE:

Správa ze strany dlužníka

„Článek 223

Omezení na společnosti

Níže uvedená ustanovení se vztahují pouze na případy, kdy se majetková podstata týká společnosti.“

„Článek 224

Podmínky pro správu ze strany dlužníka

1 – V rozhodnutí o prohlášení konkursu může soudce rozhodnout, že majetkovou podstatu má spravovat dlužník.

2 – Na rozhodnutí uvedené v předchozím odstavci se vztahují tyto podmínky:

a) dlužník o tuto správu požádal;

b) dlužník již předložil, nebo se zavázal, že do 30 dnů od vynesení rozhodnutí o prohlášení konkursu předloží insolvenční plán, který zajišťuje kontinuitu činnosti společnosti;

c) není důvod k obavám s ohledem na prodlevy při řešení daného případu či jiné znevýhodnění věřitelů;

d) osoba podávající insolvenční návrh udělila svůj souhlas, není-li touto osobou samotný dlužník.

3 – Správa je dlužníkovi svěřena rovněž tehdy, pokud o to dlužník požádal a věřitelé tak rozhodli na schůzi za účelem posouzení zprávy nebo na schůzi, která jí předchází, bez ohledu na to, zda jsou splněny předpoklady stanovené v odst. 2 písm. c) a d), a lhůta uvedená v odst. 2 písm. b) se počítá ode dne, k němuž věřitelé vydali své rozhodnutí.“

Jmenování a status insolvenčního správce

Pravomoci insolvenčního správce a požadovaná kvalifikace jsou stanoveny v článcích 52, 53 a 55 zákona CIRE:

„Článek 52

Ustanovení soudcem a status

1 – K ustanovení insolvenčního správce je příslušný soudce.

2 – Na jmenování insolvenčního správce se vztahují ustanovení čl. 32 odst. 1, soudce však může přihlédnout k informacím, které poskytl dlužník nebo případně věřitelský výbor či věřitelé. To platí rovněž tehdy, pokud se majetková podstata týká společnosti s provozovnou či provozovnami vykonávajícími činnost nebo je-li insolvenční řízení obzvláště složité a upřednostňuje se nejprve jmenování prozatímního soudního správce, který vykonává své povinnosti ode dne prohlášení konkursu.

3 – Postup najímání za účelem zařazení na oficiální seznamy a status insolvenčního správce jsou stanoveny ve zvláštních právních předpisech, aniž by byla dotčena ustanovení tohoto zákona.

4 – Je-li insolvenční řízení obzvláště složité, nebo vyžadují-li se od insolvenčního správce zvláštní znalosti, může soudce automaticky nebo žádost kterékoli zúčastněné strany ustanovit více než jednoho insolvenčního správce. Je-li podána takováto žádost, je povinností navrhovatele předložit řádně odůvodněný návrh týkající se ustanovení insolvenčního správce a odměny navrhovaného insolvenčního správce, pokud má být jmenován takovýto insolvenční správce a majetková podstata nepostačuje k uhrazení jeho odměny.

5 – V případě neshody mezi insolvenčním správcem ustanoveným soudcem podle odstavce 1 a insolvenčními správci jmenovanými na žádost některé zúčastněné strany, je v bezvýchodné situaci rozhodující stanovisko soudce, který ustanovil insolvenčního správce.

6 – Je-li dlužníkem obchodní společnost, která je podle zákona o obchodních společnostech ve vztahu kontroly nebo člena skupiny s jinými společnostmi, s ohledem na něž bylo navrženo insolvenční řízení, může soudce automaticky nebo na žádost dlužníka či věřitelů ustanovit pro všechny společnosti jednoho insolvenčního správce. V tomto případě musí soudce ustanovit obvykle také dalšího insolvenčního správce, jehož povinnosti jsou omezeny na posouzení přihlášených pohledávek u dlužníků v rámci stejné skupiny, a to neprodleně poté, co existenci takovýchto pohledávek potvrdil první insolvenční správce.

„Článek 53

Výběr jiného insolvenčního správce ze strany věřitelů

1 – Pod podmínkou, že před hlasováním je ke spisu přiložen dokument potvrzující přijetí návrhu, mohou věřitelé na schůzi věřitelů po jmenování insolvenčního správce zvolit jinou osobu zastávající tuto funkci, bez ohledu na to, zda je zapsána na oficiálním seznamu, a rozhodnout o její odměně prostřednictvím dohody schválené většinou hlasujících a odevzdaných hlasů. Zdržení se hlasování se nebere v úvahu.

2 – Ke zvolení osoby, která není zapsána na oficiálním seznamu, může dojít pouze v odůvodněných případech vzhledem k velikosti společnosti v majetkové podstatě, zvláštní povaze oblasti činnosti společnosti nebo složitosti daného případu.

3 – Soudce může ustanovení osoby zvolené věřiteli insolvenčním správcem, která má nahradit stávajícího insolvenčního správce, zamítnout pouze tehdy, pokud se domnívá, že dotyčná osoba nemá dobré jméno nebo není způsobilá zastávat tuto funkci, že odměna schválená věřiteli je zjevně nepřiměřená, nebo není-li dotyčná osoba zapsána na oficiálním seznamu, že nenastala žádná ze situací uvedených v předchozím odstavci.“

„Článek 55

Povinnosti a jejich plnění

1 – Kromě jiných svěřených úkolů odpovídá insolvenční správce ve spolupráci s věřitelským výborem, pokud takový výbor existuje, a pod jeho dohledem za:

a) přípravu splacení dluhů strany v úpadku s využitím peněžních prostředků, které jsou k dispozici v majetkové podstatě, konkrétně z částek získaných prodejem majetku v majetkové podstatě, za jehož provedení nese insolvenční správce odpovědnost;

b) zajištění zachování a uplatnění nároků strany v úpadku a kontinuitu činnosti společnosti, má-li tato pokračovat, aby se pokud možno zabránilo zhoršení ekonomické situace.

2 – Aniž jsou dotčeny případy povinného využití právního zastoupení nebo potřebného předchozího souhlasu věřitelského výboru, vykonává insolvenční správce povinnosti spojené s touto funkcí osobně. Insolvenční správce může určitými úkony písemně pověřit jiného insolvenčního správce zapsaného v oficiálních seznamech.

3 – Při plnění jeho povinností mohou být insolvenčnímu správci na jeho odpovědnost nápomocni specializovaní či jiní pomocní pracovníci, placení či neplacení, včetně samotného dlužníka, a to na základě předchozího souhlasu věřitelského výboru nebo soudce, pokud takovýto výbor neexistuje.

4 – Insolvenční správce může na dobu určitou nebo neurčitou najmout pracovníky potřebné pro likvidaci majetkové podstaty nebo zachování činnosti společnosti. Platnost nových smluv však vyprší uzavřením provozovny, v níž pracovníci poskytují takovéto služby, nebo v době převodu, není-li dohodnuto jinak.

5 – Insolvenční správce odpovídá rovněž za včasné poskytování veškerých nezbytných informací o správě a likvidaci majetkové podstaty věřitelskému výboru a soudu.

6 – Na žádost insolvenčního správce nařídí soudce v případě, že insolvenční správce nemá přímý přístup k požadovaným informacím, veřejným subjektům a úvěrovým institucím, aby na základě svých příslušných záznamů poskytly informace, jež se pro účely řízení považují za nezbytné nebo užitečné, konkrétně informace o aktivech, která jsou součástí majetkové podstaty.

7 – Za odměnu insolvenčního správce uvedeného v poslední části odstavce 2 odpovídá insolvenční správce, který jej pověřil danými úkoly, a tento insolvenční správce odpovídá rovněž za úkony provedené pověřeným insolvenčním správcem na základě přenesení pravomocí podle téhož odstavce.

8 – S výhradou souhlasu věřitelského výboru je insolvenční správce oprávněn zdržet se jednání, jednat nebo učinit doznání v jakémkoli soudním řízení, jehož účastníkem je strana v úpadku nebo majetková podstata.“

Soudní dohled

V souladu s článkem 58 zákona CIRE dohlíží na činnost insolvenčního správce soudce:

„Článek 58

Dohled ze strany soudce

Insolvenční správce vykonává své povinnosti pod dohledem soudce, který si může kdykoli vyžádat informace ohledně jakékoli záležitosti nebo předložení zprávy o provedených činnostech a o stavu správy a likvidace.“

Podle článku 68 zákona CIRE může na činnost insolvenčního správce dohlížet rovněž věřitelský výbor.

Odměna insolvenčního správce

Odměna insolvenčního správce je stanovena podle článku 60 zákona CIRE:

„Článek 60

Odměna

1 – Insolvenční správce ustanovený soudcem má nárok na odměnu stanovenou v jeho pověření a na úhradu výdajů, které přiměřeně považuje za účelné nebo nezbytné.

2 – Je-li insolvenční správce zvolen na schůzi věřitelů, je jeho odměna stanovena v příslušném rozhodnutí.

3 – Insolvenční správce, který předtím nesouhlasil s odměnou za vypracování insolvenčního plánu, řízení společnosti po schůzi za účelem posouzení zprávy nebo za dohled na provádění schváleného insolvenčního plánu, která byla stanovena na schůzi věřitelů, může odstoupit, pokud tak učiní na schůzi, na níž je dotyčné rozhodnutí přijato.“

5 Za jakých podmínek lze uplatnit započtení pohledávek?

Pohledávky za majetkovou podstatou lze započítat oproti dluhům vůči majetkové podstatě, jsou-li splněny požadavky stanovené v článku 99 zákona CIRE:

„Článek 99

Započtení pohledávek

1 – Aniž jsou dotčena jiná ustanovení tohoto zákona, mohou po prohlášení konkursu osoby podávající insolvenční návrh započítat své pohledávky oproti dluhům vůči majetkové podstatě, je-li splněn nejméně jeden z těchto požadavků:

a) splnění právních podmínek pro započtení pohledávek přede dnem prohlášení konkursu;

b) existence insolvenční pohledávky splňující požadavky stanovené v článku 847 občanského soudního řádu před uplatněním protinároku majetkové podstaty.

2 – Pro účely písmen a) a b) se neuplatní:

b) předčasná splatnost a přeměna na hotovost vyplývající z ustanovení čl. 91 odst. 1 a článku 96.

3 – Započtení pohledávek nebrání skutečnost, že závazky jsou uvedeny v různých měnách nebo výpočetních jednotkách, pokud jde o jejich předmět, je-li přípustné jejich vzájemné započtení namísto uhrazení protinároku, a při započtení se použije směnný kurs platný ke dni, k němuž započtení pohledávek nabude účinku.

4 – Započtení pohledávek není přípustné:

a) pokud dluh vůči majetkové podstatě vznikl po dni prohlášení konkursu, konkrétně v důsledku zrušení úkonů ve prospěch majetkové podstaty;

b) pokud insolvenční správce získal pohledávku od jiné osoby po dni prohlášení konkursu;

c) s ohledem na dluhy strany v úpadku, za něž majetková podstata nenese odpovědnost;

d) mezi dluhy vůči majetkové podstatě a podřízenými insolvenčními pohledávkami.“

Kromě obecného pravidla stanoveného v článku 99 zákona CIRE existují jiné právní předpisy, které umožňují započtení pohledávek: čl. 102 odst. 3 písm. e), čl. 154 odst. 1, čl. 242 odst. 3 a článek 286 zákona CIRE.

6 Jaké účinky má insolvenční řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou?

Účinky úpadku na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou, závisejí na povaze smlouvy a jsou stanoveny zejména v článcích 102 až 119 zákona CIRE:

„Článek 102

Obecná zásada v případě, že dotyčná transakce nebyla dosud provedena

1 – Aniž jsou dotčena ustanovení následujících článků, je u jakékoli dvoustranné smlouvy, u níž ke dni prohlášení konkursu nedošlo k úplnému plnění stranou v úpadku nebo druhou smluvní stranou, toto plnění pozastaveno do doby, než insolvenční správce rozhodne o provedení smlouvy nebo o odmítnutí plnění.

2 – Druhá smluvní strana však může stanovit přiměřenou lhůtu, ve které má insolvenční správce tuto možnost uplatnit a po jejímž uplynutí se plnění považuje za odmítnuté.

3 – Jakmile insolvenční správce odmítl plnění, aniž by bylo případně dotčeno rozdělení řízení:

a) nemá žádná smluvní strana nárok na náhradu poskytnutého plnění;

b) majetková podstata může požadovat hodnotu úplaty odpovídající platbě, kterou již dlužník provedl, pokud druhá smluvní strana dosud plnění neposkytla;

c) druhá smluvní strana má nárok na hodnotu platby ze strany dlužníka s ohledem na část, která nebyla poskytnuta, po odečtení hodnoty odpovídajícího protinároku, který nebyl dosud splněn, jako na insolvenční pohledávku;

d) nárok na náhradu škody způsobené neplněním druhé smluvní straně:

i) existuje pouze tehdy, je-li hodnota případného závazku stanovena podle písmena b);

ii) je odečten od částky, na kterou má druhá smluvní strana nárok podle písmena c);

iii) představuje insolvenční pohledávku;

e) kterákoli smluvní strana může oznámit započtení závazků uvedených v písmenech c) a d) oproti závazkům uvedeným v písmenu b) až do výše příslušných částek.

4 – Rozhodnutí o splnění smlouvy se považuje za nevhodné, je-li včasné splnění smluvních povinností ze strany majetkové podstaty zjevně nepravděpodobné.“

„Článek 103

Nedělitelné služby

1 – Jestliže se ve smlouvě vyžaduje, aby druhá smluvní strana poskytla službu, která není vzhledem ke své povaze nahraditelná, nebo kterou lze při poskytnutí rozdělit na různé položky, jež nelze snadno nahradit vzhledem k funkční spojitosti, a insolvenční správce odmítne plnění:

a) nárok uvedený v odst. 3 písm. b) předchozího článku je nahrazen právem požádat druhou smluvní stranu o náhradu toho, co bylo poskytnuto, aby se zohlednilo příslušné obohacení ke dni prohlášení konkursu;

b) předmětem nároku uvedeného v odst. 3 písm. c) předchozího článku je rozdíl, je-li ve prospěch druhé smluvní strany, mezi hodnotami všech smluvních služeb;

c) druhá smluvní strana má jakožto osoba podávající insolvenční návrh nárok na úhradu nákladů nebo na náhradu hodnoty části služby poskytnuté před prohlášením konkursu v závislosti na tom, zda je tato služba nahraditelná, či nikoli.

2 – Druhá smluvní strana je však oprávněna poskytnout kompletní službu a jako insolvenční pohledávku požadovat část dlužné úplaty, přičemž v tomto případě neplatí ustanovení odstavce 1 a předchozího článku.

3 – Jestliže insolvenční správce neodmítne plnění, představuje nárok druhé smluvní strany na úplatu insolvenční pohledávku pouze ve výši přesahující hodnotu, která by byla vypočtena podle ustanovení odst. 1 písm. c), pokud by se insolvenční správce rozhodl plnění odmítnout.

4 – Ukládá-li smlouva poskytnutí služby druhu uvedeného v odstavci 1 straně v úpadku a odmítne-li insolvenční správce toto plnění:

a) nárok uvedený v odst. 3 písm. b) předchozího článku neplatí nebo je nahrazen nárokem na vrácení hodnoty části platby, která již byla provedena před prohlášením konkursu, podle toho, je-li tato služba nahraditelná, či nikoli;

b) ustanovení odst. 1 písm. b) se použijí v případě, má-li druhá smluvní strana rovněž nárok na náhradu toho, co již bylo poskytnuto, jako na insolvenční pohledávku.

5 – Ukládá-li smlouva poskytnutí služby druhu uvedeného v odstavci 1 straně v úpadku a neodmítne-li insolvenční správce toto plnění, představuje nárok druhé smluvní strany na dlužnou úplatu v plné výši insolvenční pohledávku.

6 – Je-li nenahraditelná služba rozdělena na samostatné části a byla-li již provedena platba za jednu či některé z těchto částí, vztahují se ustanovení předchozích odstavců pouze na zbývající části, přičemž úplata je mezi tyto části rozdělena poměrným dílem.“

„Článek 104

Prodej s výhradou vlastnictví a podobné transakce

1 – V případě kupní smlouvy s výhradou vlastnictví, kdy je stranou v úpadku prodávající, může druhá smluvní strana požadovat plnění smlouvy tehdy, byla-li ke dni prohlášení konkursu daná věc již předána.

2 – V případě úpadku pronajímatele se ustanovení předchozího odstavce vztahují na smlouvu o finančním leasingu a na nájemní smlouvu s doložkou, v níž se uvádí, že se pronajatá věc stane majetkem nájemce poté, co byly provedeny všechny dohodnuté platby.

3 – Pokud je stranou v úpadku kupující nebo nájemce, který má danou věc v držení, nesmí lhůta stanovená insolvenčním správcem podle čl. 102 odst. 2 uplynout dříve než pět dnů ode dne schůze za účelem posouzení zprávy kromě případů, kdy by se během této doby mohla významně snížit hodnota dané věci a druhá smluvní strana insolvenčního správce na tuto skutečnost výslovně upozornila.

4 – Ustanovení o výhradě vlastnictví ve smlouvách o prodeji konkrétní věci, kdy je stranou v úpadku kupující, může majetková podstata napadnout pouze tehdy, bylo-li tak učiněno písemně, a to do doby předání dané věci.

5 – Účinky odmítnutí plnění ze strany insolvenčního správce v případě, je-li to přípustné, jsou stanoveny v čl. 102 odst. 3. Má se za to, že předmětem práva uvedeného v písmenu c) je jako insolvenční pohledávka platba kladného rozdílu mezi výší plateb nebo nájemného naplánovaných do konce doby platnosti smlouvy, aktualizovanou ke dni prohlášení konkursu podle ustanovení čl. 91 odst. 2, a hodnotou dané věci ke dni odmítnutí plnění, je-li druhou stranou prodávající nebo pronajímatel, nebo kladného rozdílu mezi touto posledně uvedenou hodnotou a dotyčnou částkou, je-li druhou stranou kupující nebo nájemce.“

„Článek 105

Prodej bez dodání

1 – Aniž jsou dotčena ustanovení článku 107, v případě, že nebyla povinnost prodávajícího předat danou věc dosud splněna, vlastnictví však již bylo převedeno:

a) nemůže insolvenční správce odmítnout plnění smlouvy, dojde-li k úpadku prodávajícího;

b) odmítnutí plnění insolvenčním správcem při úpadku kupujícího má přiměřeně účinky stanovené v čl. 104 odst. 5.

2 – Ustanovení předchozího odstavce se vztahují obdobně i na smlouvy o převodu jiných věcných práv užívání.“

„Článek 106

Smlouva o smlouvě budoucí

1 – V případě úpadku budoucího prodávajícího nesmí insolvenční správce odmítnout plnění smlouvy o smlouvě budoucí se skutečným účinkem, pokud již byla daná věc předána budoucímu kupujícímu.

2 – V případě odmítnutí plnění smlouvy o budoucí kupní smlouvě insolvenčním správcem se použijí přiměřeně ustanovení čl. 104 odst. 5 bez ohledu na to, zda se úpadek týká budoucího kupujícího nebo budoucího prodávajícího.“

„Článek 107

Transakce s konkrétním datem dodání

1 – Pokud má k dodání zboží nebo poskytnutí finančních služeb, které mají tržní cenu, dojít k určitému dni nebo v určité lhůtě a tento den nebo lhůta nastanou po prohlášení konkursu, nemůže žádná smluvní strana požadovat plnění. Podle okolností daného případu má kupující nebo prodávající nárok pouze na uhrazení rozdílu mezi upravenou cenou a tržní cenou zboží nebo finanční služby druhý den následující po dni, k němuž byl prohlášen konkurs, pokud jde o smlouvy se stejným datem nebo lhůtou plnění, což v případě, je-li tento nárok vymahatelný stranou v úpadku, představuje pohledávku majetkové podstaty.

2 – V kterémkoli případě vrátí prodávající již vyplacené částky a může tuto povinnost nahradit pohledávkou podle předchozího odstavce, a to do výše příslušných částek. Je-li stranou v úpadku prodávající, představuje nárok na vrácení pro druhou stranu pohledávku majetkové podstaty.

3 – Pro účely předchozího odstavce se za finanční služby považuje:

a) dodání cenných papírů s výjimkou akcií představujících nejméně 10 % kapitálu společnosti, pokud nemá vypořádání stanovené ve smlouvě pouze finanční povahu;

b) dodání drahých kovů;

c) platby v hotovosti, které jsou přímo či nepřímo stanoveny podle směnného kurzu cizí měny, zákonné úrokové sazby, výpočetní jednotky nebo ceny jiného zboží nebo služeb;

d) opce či jiné nároky na prodej nebo dodání předmětů uvedených v písmenech a) a b) nebo na platby uvedené v písmenu c).

4 – Jsou-li různé transakce týkající se finančních služeb začleněny do rámcové smlouvy, kterou lze jako celek ukončit pouze v případě neplnění, považuje se pro účely tohoto článku a článku 102 soubor transakcí za dvoustrannou smlouvu.

5 – Na transakce s konkrétním datem dodání neuvedené v odstavci 1 se vztahují přiměřeně ustanovení čl. 104 odst. 5.“

„Článek 108

Nájem, kdy je stranou v úpadku nájemce

1 – Prohlášením konkursu není pozastavena platnost nájemní smlouvy, je-li stranou v úpadku nájemce, insolvenční správce však může takovouto smlouvu kdykoli zrušit s výpovědní lhůtou v délce 60 dnů, nepostačuje-li podle zákona nebo smlouvy kratší výpovědní lhůta.

2 – Odchylně se předchozí odstavec nepoužije v případě, týká-li se nájem místa bydliště strany v úpadku, kdy může insolvenční správce pouze prohlásit, že nárok na platbu nájemného vzniklý po uplynutí 60 dnů od tohoto prohlášení není v insolvenčním řízení vymahatelný. V tomto případě je pronajímatel oprávněn uplatnit insolvenční pohledávku v souvislosti s náhradou škody vzniklé při vystěhování kvůli neuhrazení jedné či více výše uvedených plateb nájemného, a to do výše odpovídající platbám za jedno čtvrtletí.

3 – Zrušení smlouvy insolvenčním správcem podle odstavce 1 vyžaduje uhrazení, jako insolvenční pohledávky, splatných částek, které odpovídají době mezi dnem vzniku účinků a koncem doby platnosti stanovené ve smlouvě, nebo ke dni, k němuž by jinak bylo možné zrušení stranou v úpadku, po odečtení nákladů na poskytnutí služby pronajímatelem během tohoto období a výnosů získaných při jiném použití pronajatého majetku, pokud je lze přičíst předčasnému ukončení smlouvy, přičemž všechny částky podle čl. 91 odst. 2 jsou aktualizovány ke dni, k němuž nabude zrušení účinnosti.

4 – Pronajímatel nemůže požadovat zrušení smlouvy po prohlášení konkursu na nájemce na základě některého z těchto důvodů:

a) nehrazení nájemného v období přede dnem prohlášení konkursu;

b) zhoršení finanční situace nájemce.

5 – Pokud nebyla pronajatá věc dosud předána nájemci ke dni, k němuž byl na něj prohlášen konkurs, mohou insolvenční správce i pronajímatel smlouvu zrušit, a mohou stanovit jinou přiměřenou lhůtu za tímto účelem, po jejímž uplynutí právo zrušit smlouvu zaniká.“

„Článek 109

Nájem, kdy je stranou v úpadku pronajímatel

1 – Prohlášením konkursu není pozastaveno provádění nájemní smlouvy, je-li stranou v úpadku pronajímatel, a zrušení smlouvy kteroukoli smluvní stranou je možné pouze na konci stávající lhůty, aniž jsou dotčeny případy povinného prodloužení smlouvy.

2 – Pokud však ke dni prohlášení konkursu nebyla věc dosud předána nájemci, použijí se přiměřeně ustanovení čl. 108 odst. 5.

3 – Zcizení pronajaté věci v insolvenčním řízení nezbavuje pronajímatele práv, která jsou v tomto případě uznána v občanském právu.“

„Článek 110

Smlouvy o zastupování a správě

1 – Platnost smluv o zastupování, včetně komisionářských smluv, které spadají do majetkové podstaty, končí dnem prohlášení konkursu na příkazce, a to i v případě, bylo-li zastupování svěřeno i v zájmu zmocněnce nebo třetí osoby. Zmocněnec nemá nárok na náhradu vzniklé škody.

2 – Smlouva se však považuje za nadále platnou v těchto případech:

a) musí-li zmocněnec provést určité úkony, aby se zamezilo předvídatelné újmě na majetkové podstatě, dokud potřebné kroky neučiní insolvenční správce;

b) po dobu, během níž zmocněnec prováděl úkony, přičemž si bez svého zavinění nebyl vědom toho, že na příkazce byl prohlášen konkurs.

3 – V případě uvedeném v odst. 2 písm. a) představuje odměna a náhrada výdajů zmocněnce pohledávku za majetkovou podstatou a v případě uvedeném v odst. 2 písm. b) insolvenční pohledávku.

4 – Ustanovení předchozích odstavců se přiměřeně vztahují na jakékoli jiné smlouvy, jejichž prostřednictvím strana v úpadku svěřila správu majetkových záležitostí třetí osobě, a to s minimální nezávislostí, konkrétně smlouvy o správě portfolia a správě majetku.“

„Článek 111

Smlouva o dlouhodobém poskytování služeb

1 – Platnost smluv, v nichž se požaduje poskytování dlouhodobé služby v zájmu strany v úpadku a jejichž platnost nekončí na základě účinků uvedených v článku 110, není ke dni prohlášení konkursu pozastavena, a kterákoli smluvní strana je může zrušit, přičemž se použije přiměřeně čl. 108 odst. 1.

2 – Předčasné zrušení smlouvy vyžaduje pouze platbu náhrady za škodu způsobenou v případě zrušení smlouvy insolvenčním správcem, přičemž v takovém případě se náhrada přiměřeně vypočítá podle čl. 108 odst. 3 a pro druhou smluvní stranu představuje insolvenční pohledávku.“

„Článek 112

Plné moci

1 – S výjimkou případů, na něž se vztahuje čl. 110 odst. 2 písm. a), skončí platnost plné moci týkající se majetku v majetkové podstatě prohlášením konkursu na zastupovanou stranu, a to i tehdy, byla-li udělena i v zájmu osoby jednající jako zplnomocněný zástupce nebo třetí osoby.

2 – Co se týká úkonů provedených osobou, která jedná jako zplnomocněný zástupce, poté, co platnost plné moci skončila, použijí se přiměřeně ustanovení čl. 81 odst. 6 a 7.

3 – Osoba jednající jako zplnomocněný zástupce, která si bez svého zavinění nebyla vědoma prohlášení konkursu na zastupovanou stranu, nenese vůči třetím osobám odpovědnost za neúčinnost úkonu kvůli zrušení plné moci.“

„Článek 113

Úpadek zaměstnanců

1 – Prohlášením konkursu na zaměstnance není pozastavena platnost pracovní smlouvy.

2 – Od strany v úpadku lze vymáhat náhradu za ztráty vyplývající z možného porušení smluvních povinností.“

„Článek 114

Poskytování služeb dlužníkem

1 – Ustanovení článku 113 se použijí na smlouvy, na jejichž základě má strana v úpadku jakožto fyzická osoba poskytnout službu, vyjma toho, je-li tato služba součástí činnosti společnosti, kterou dotyčná fyzická osoba vlastní, a tato služba není nahraditelná.

2 – Aniž jsou dotčena ustanovení předchozího odstavce, použije se na smlouvy, jejichž předmětem je dlouhodobé poskytování služby dlužníkem, přiměřeně článek 111. Povinnost poskytnout náhradu však existuje pouze tehdy, zruší-li smlouvu druhá smluvní strana.“

„Článek 115

Postoupení a zástava budoucích pohledávek

1 – Je-li dlužníkem fyzická osoba, která před prohlášením konkursu postoupila nebo dala do zástavy budoucí pohledávky plynoucí z pracovní smlouvy nebo smlouvy o poskytování služeb, nebo nárok na jiné budoucí platby, jako jsou dávky v nezaměstnanosti a starobní důchody, je účinnost tohoto úkonu omezena na příjmy týkající se období přede dnem prohlášení konkursu, zbývající část běžného měsíce k tomuto datu a následujících 24 měsíců.

2 – Účinnost postoupení nebo zástavy ze strany dlužníka před prohlášením konkursu, jejichž předmětem jsou platby nájemného podle nájemní smlouvy, kterou insolvenční správce nemůže zrušit nebo ukončit podle čl. 104 odst. 2 resp. čl. 109 odst. 1, je bez ohledu na to, zda je dlužníkem fyzická osoba, či nikoli, omezena na platby související s obdobím před prohlášením konkursu, zbývající částí běžného měsíce k tomuto datu a následujícím měsícem.

3 – Dlužník s pohledávkami uvedenými v předchozích odstavcích je může započítat oproti dluhům vůči majetkové podstatě, aniž jsou dotčena ustanovení čl. 99 odst. 1 písm. b) a odst. 4 písm. b) až d).“

„Článek 116

Běžné účty

Prohlášení konkursu vyžaduje ukončení smluv o běžném účtu, jejichž smluvní stranou je strana v úpadku, a uzavření příslušných účtů.“

„Článek 117

Smlouvy o tichém společenství

1 – Smlouvy o tichém společenství jsou zrušeny prohlášením konkursu na tichého společníka.

2 – Strana smlouvy o tichém společenství je povinna odevzdat do majetkové podstaty tichého společníka jeho dosud nevypořádaný podíl na ztrátách, na nichž se musí podílet, ponechává si však právo uplatnit v insolvenčním řízení jako pohledávku provedené platby, které nemají být zahrnuty do jeho podílu na ztrátách.“

„Článek 118

Pomocné sdružení společností a evropská hospodářská zájmová sdružení

1 – Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení smlouvy, není pomocné sdružení společností a evropské hospodářské zájmové sdružení v důsledku úpadku jednoho či více členů sdružení zrušeno.

2 – Člen sdružení, na něhož byl prohlášen konkurs, může ze sdružení společností vystoupit.

3 – Ustanovení smlouvy, podle nichž má člen, na nějž byl prohlášen konkurs, poskytnout náhradu škody způsobené ostatním členům či sdružení, jsou neplatná.“

„Článek 119

Imperativní ustanovení

1 – Dohoda stran, která vylučuje nebo omezuje použití předchozích ustanovení této kapitoly, je neplatná.

2 – Neplatné jsou zejména doložky, podle nichž představuje úpadková situace některé ze smluvních stran rozvazovací podmínku s ohledem na určitou transakci nebo je v tomto případě převeden na druhou smluvní stranu nárok na náhradu škody nebo právo na zrušení nebo odstoupení za jiných podmínek, než je stanoveno v této kapitole.

3 – Ustanovení předchozích odstavců nebrání tomu, aby úpadková situace představovala oprávněný důvod pro zrušení smlouvy nebo odstoupení od smlouvy kvůli povaze a obsahu smluvních plateb.“

7 Jaké účinky má insolvenční řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli (s výjimkou probíhajících soudních řízení)?

Účinky na soudní řízení

Prohlášení konkursu brání zahájení řízení o vymáhání pohledávek insolvenčními věřiteli [čl. 88 odst. 1 zákona CIRE].

Účinky na pohledávky

Účinky prohlášení konkursu na pohledávky, které existují ve vztahu k majetkové podstatě, jsou stanoveny v článcích 90 až 101 zákona CIRE:

„Článek 90

Vymáhání pohledávek souvisejících s úpadkem

Insolvenční věřitelé mohou uplatnit své nároky v souladu s ustanoveními tohoto zákona pouze během insolvenčního řízení.“

„Článek 91

Okamžitě splatné dluhy

1 – Prohlášení konkursu má za následek, že veškeré závazky strany v úpadku, na něž se nevztahuje odkladná podmínka, jsou ihned splatné.

2 – Má se za to, že výše jakéhokoli závazku, který ke dni prohlášení konkursu není dosud splatný, v souvislosti s nímž nenáležejí úroky anebo v souvislosti s nímž je sazba dlužných úroků nižší, než je zákonná úroková sazba, odpovídá částce, která – jestliže by byla navýšena o úroky vypočítané z této částky, případně v zákonné sazbě nebo v sazbě rovnající se rozdílu mezi zákonnou sazbou a smluvní sazbou, na dobu před uplynutím splatnosti – by odpovídala výši dotčeného závazku.

3 – V případě dělitelného závazku se ustanovení předchozího odstavce vztahují na každou platbu, která není dosud vymahatelná.

4 – Při výpočtu doby před uplynutím splatnosti se má za to, že by k platbě došlo ke dni, kdy se závazky staly vymahatelnými, nebo není-li toto datum stanoveno, ke dni, k němuž by k platbě pravděpodobně došlo.

5 – Snížení výše dluhu podle předchozích odstavců se použije i tehdy, došlo-li kvůli úpadku, který dosud nebyl zákonně vyhlášen, ke ztrátě nároku na lhůtu, jak je stanoveno v čl. 780 odst. 1 občanského soudního řádu.

6 – K převzetí práv věřitele na základě splnění závazku třetí osoby stranou v úpadku dojde úměrně k částce uhrazené s ohledem na výši tohoto dluhu třetí osoby, která je aktualizována podle odstavce 2.

7 – Ustanovení předchozího odstavce se vztahují na právo na opětovné nabytí s ohledem na ostatní spoludlužníky.“

„Článek 92

Plány úhrady

Okamžitá splatnost dluhů, na něž se vztahuje plán úhrady daní a příspěvků na sociálním zabezpečení, podle čl. 91 odst. 1 má účinky, které s ohledem na nedodržení tohoto plánu stanoví příslušné právní předpisy. Vymahatelné částky se vypočítají podle ustanovení těchto právních předpisů.“

„Článek 93

Výživné

Právo na vymáhání výživného od strany v úpadku za období po vyhlášení konkursu lze uplatnit vůči majetkové podstatě pouze tehdy, není-li výživné schopna poskytnout žádná z osob uvedených v článku 2009 občanského soudního řádu. V tomto případě stanoví příslušnou částku soudce.“

„Článek 94

Pohledávky, na něž se vztahuje rozvazovací podmínka

S pohledávkami, na něž se vztahuje rozvazovací podmínka, se v insolvenčním řízení nakládá jako s nepodmíněnými pohledávkami do doby, než je podmínka splněna, aniž by byla dotčena povinnost vrátit provedené platby, je-li podmínka ověřena.“

„Článek 95

Společná odpovědnost a ručitelé

1 – Věřitelé mohou vymáhat pohledávku v plné výši od každé z jednotlivých majetkových podstat společně odpovědných dlužníků a ručitelů, ačkoliv celková výše částek obdržených od všech těchto dlužníků nesmí překročit výši pohledávky.

2 – Práva vůči dlužníkovi v úpadku plynoucí z možné budoucí splátky dluhu společně odpovědným spoludlužníkem nebo ručitelem lze v insolvenčním řízení uplatnit jako pohledávku s odkladnou podmínkou pouze tehdy, pokud věřitel výše uvedenou pohledávku nevymáhá.“

„Článek 96

Převod pohledávek

1 – Za účelem účasti příslušného vlastníka v řízení jsou:

a) nepeněžité pohledávky zohledněny na základě odhadnutelné hodnoty v eurech ke dni prohlášení konkursu;

b) peněžité pohledávky, jejichž částky nejsou určeny, zohledněny na základě odhadnutelné hodnoty v eurech ke dni prohlášení konkursu;

c) pohledávky vyjádřené v cizí měně nebo indexem zohledněny na základě hodnoty v eurech podle směnného kurzu platného ke dni prohlášení konkursu v místě příslušné platby.

2 – Jakmile jsou pohledávky uvedené v odst. 1 písm. a) a c) uznány, považují se na trvale převedené na eura.“

„Článek 97

Zrušení přednostních práv věřitelů a věcných záruk

1 – Při prohlášení konkursu se zrušují:

a) obecná přednostní práva věřitelů související s insolvenčními pohledávkami státu, místních orgánů a institucí sociálního zabezpečení, která vznikla více než dvanáct měsíců přede dnem zahájení insolvenčního řízení;

a) zvláštní přednostní práva věřitelů související s insolvenčními pohledávkami státu, místních orgánů a institucí sociálního zabezpečení, která vznikla více než dvanáct měsíců přede dnem zahájení insolvenčního řízení;

c) zákonné hypotéky, o jejichž registraci bylo požádáno během dvou měsíců přede dnem zahájení insolvenčního řízení a které souvisejí s insolvenčními pohledávkami státu, místních orgánů a institucí sociálního zabezpečení;

d) věcné záruky, pokud nejsou nezávislé na registraci, které se vztahují na nemovitý či movitý majetek, který podléhá registraci a je součástí majetkové podstaty, souvisejí s insolvenčními pohledávkami a již byly zřízeny, dosud však nejsou registrovány ani nejsou předmětem žádosti o registraci;

e) věcné záruky týkající se majetku v majetkové podstatě, které souvisejí s pohledávkami, jež se považují za podřízené.

2 – Po prohlášení konkursu není registrace zákonných hypoték zaručujících insolvenční pohledávky přípustná, včetně po ukončení řízení, ledaže byla příslušná žádost podána před prohlášením konkursu, nebo jedná-li se o hypotéky uvedené v odst. 1 písm. c), dva měsíce před tímto dnem.“

„Článek 98

Přiznání přednostního práva věřiteli, který o to požádá

1 – Na žádost osoby, na niž byl prohlášen konkurs, mají nepodřízené pohledávky věřitelů prospěch z obecného přednostního práva, jež je na posledním místě, vztahujícího se na veškeré movité věci, které jsou součástí majetkové podstaty, a to s ohledem na čtvrtinu příslušné částky odpovídající nejvýše 500 CU.

2 – Brání-li pokračování řízení zahájeného věřitelem prohlášení konkursu na dlužníka v řízení, které bylo zahájeno k pozdějšímu datu, je přednostní právo uvedené v předchozím odstavci přiznáno navrhovateli dřívějšího řízení; v případě uvedeném v čl. 264 odst. 3 písm. b) přísluší obecné přednostní právo vztahující se na movitý majetek manžela, který o to požádá, a na polovinu společného jmění manželů, navrhovateli v řízení, které bylo zahájeno původně, a to bez ohledu na pozastavení jeho účinků.“

„Článek 99

Započtení pohledávek

1 – Aniž jsou dotčena jiná ustanovení tohoto zákona, mohou po prohlášení konkursu osoby podávající insolvenční návrh započítat své pohledávky oproti dluhům vůči majetkové podstatě, je-li splněn nejméně jeden z těchto požadavků:

a) splnění právních podmínek pro započtení pohledávek přede dnem prohlášení konkursu;

b) existence insolvenční pohledávky splňující požadavky stanovené v článku 847 občanského soudního řádu před uplatněním protinároku majetkové podstaty.

2 – Pro účely písmen a) a b) se neuplatní:

b) předčasná splatnost a přeměna na hotovost vyplývající z ustanovení čl. 91 odst. 1 a článku 96.

3 – Započtení pohledávek nebrání skutečnost, že závazky jsou uvedeny v různých měnách nebo výpočetních jednotkách, pokud jde o jejich předmět, je-li přípustné jejich vzájemné započtení namísto uhrazení protinároku, a při započtení se použije směnný kurs platný ke dni, k němuž započtení pohledávek nabude účinku.

4 – Započtení pohledávek není přípustné:

a) pokud dluh vůči majetkové podstatě vznikl po dni prohlášení konkursu, konkrétně v důsledku zrušení úkonů ve prospěch majetkové podstaty;

b) pokud insolvenční správce získal pohledávku od jiné osoby po dni prohlášení konkursu;

c) s ohledem na dluhy strany v úpadku, za něž majetková podstata nenese odpovědnost;

d) mezi dluhy vůči majetkové podstatě a podřízenými insolvenčními pohledávkami.“

„Článek 100

Pozastavení promlčecích a prekluzivních lhůt

Rozhodnutí o prohlášení konkursu má za následek pozastavení všech promlčecích a prekluzivních lhůt, které může dlužník během řízení napadnout.“

„Článek 101

Systémy likvidace

Pravidla stanovená v této kapitole se použijí, aniž jsou dotčena ustanovení článku 283 a násl. zákona o cenných papírech.“

8 Jaké účinky má insolvenční řízení na pokračování soudních řízení, které probíhají v okamžiku zahájení insolvenčního řízení?

Účinky insolvenčního řízení na probíhající soudní řízení jsou stanoveny v článcích 85 až 89 zákona CIRE:

„Článek 85

Účinky na probíhající soudní řízení

1 – Po prohlášení konkursu jsou veškerá soudní řízení, v jejichž rámci jsou přezkoumávány záležitosti týkající se majetku v majetkové podstatě a která byla zahájena proti dlužníkovi či dokonce proti třetím osobám, jejichž výsledek však může ovlivnit hodnotu majetkové podstaty, a veškerá soudní řízení zahájená dlužníkem, která se týkají výhradně jeho majetku, připojena k insolvenčnímu řízení, pokud toto připojení požaduje insolvenční správce, je-li to vhodné pro účely tohoto řízení.

2 – Soudce požádá soud nebo příslušný orgán, aby pro účely připojení k insolvenčnímu řízení zaslal všechny případy, kdy bylo provedeno zajištění nebo zadržení předmětů souvisejících s majetkovou podstatou.

3 – Insolvenční správce nahradí stranu v úpadku ve všech řízeních uvedených v předchozích odstavcích nezávisle na jejich připojení k insolvenčnímu řízení nebo na souhlasu druhé strany.“

„Článek 86

Připojení k insolvenčnímu řízení

1 – Na žádost insolvenčního správce jsou k insolvenčnímu řízení připojena soudní řízení, v nichž byl prohlášen konkurs na osoby, které jsou právně odpovědné za dluhy strany v úpadku, nebo v případě fyzické osoby, která uzavřela manželství, manžela/manželky, není-li režim společného jmění manželů vyloučen z majetkové podstaty.

2 – Je-li dlužníkem obchodní společnost, platí stejné účinky s ohledem na řízení, v nichž byl prohlášen konkurs na společnosti, s nimiž je zmíněná společnost podle zákona o obchodních společnostech ve vztahu kontroly nebo člena skupiny.

3 – O připojení řízení podle odstavce 2 může soudce rozhodnout automaticky, pokud jsou přiloženy příslušné dokumenty, nebo o ně mohou požádat všichni dlužníci, na něž byl v řízeních, která mají být připojena, prohlášen konkurs.

4 – Probíhají-li řízení u soudů, které mají vzhledem k dotčené záležitosti různé pravomoci, lze o připojení řízení rozhodnout pouze tehdy, požádá-li o to insolvenční správce v řízení zahájeném u soudu se zvláštní příslušností nebo rozhodne-li o úpadku soudce, který rozhoduje v téže věci.“

„Článek 87

Dohody o arbitráži

1 – Účinnost dohod o arbitráži týkajících se sporů, jejichž účastníkem je strana v úpadku, kdy vyřešení tohoto sporu může ovlivnit hodnotu majetkové podstaty, je pozastavena, aniž jsou dotčena ustanovení platných mezinárodních smluv.

2 – Probíhající řízení ke dni prohlášení úpadku pokračují, aniž by byla případně dotčena ustanovení čl. 85 odst. 3 a čl. 128 odst. 5.“

„Článek 88

Řízení o výkonu rozhodnutí

1 – Prohlášení úpadku povede k pozastavení veškerých řízení o výkonu rozhodnutí nebo opatření uplatněných insolvenčními věřiteli, jež ovlivňují majetek v majetkové podstatě, a brání zahájení nebo pokračování řízení o vymáhání pohledávek, která zahájili insolvenční věřitelé. Jsou-li však soudní řízení vedena proti jiným stranám, pokračuje výkon rozhodnutí proti těmto stranám.

2 – V případě výkonu rozhodnutí proti jiným stranám, kdy není nutné připojit se k řízení podle čl. 85 odst. 2, je za účelem připojení zaslán pouze opis soudních spisů týkajících se strany v úpadku.

3 – Řízení o výkonu rozhodnutí, které je podle odstavce 1 pozastaveno, je s ohledem na stranu v úpadku zrušeno, jakmile je ukončeno insolvenční řízení podle čl. 230 odst. 1 písm. a) a d), vyjma za účelem výkonu právního nároku na zpětné nabytí.

4 – Insolvenční správce je povinen oznámit skutečnosti uvedené v předchozím odstavci písemně a pokud možno elektronickými prostředky exekutorům ustanoveným v řízení o výkonu rozhodnutí, jehož se prohlášení konkursu týká a jehož si je zmíněný insolvenční správce vědom, nebo je oznámit soudu, je-li řízení o výkonu rozhodnutí zahájeno soudním úředníkem.“

„Článek 89

Soudní řízení týkající se pohledávek za majetkovou podstatou

1 – Po dobu tří měsíců ode dne prohlášení konkursu není možné navrhnout výkon rozhodnutí s ohledem na uhrazení pohledávek za majetkovou podstatou.

2 – Soudní řízení, včetně řízení o výkonu rozhodnutí, která souvisejí s pohledávkami za majetkovou podstatou, pokračují prostřednictvím připojení k insolvenčnímu řízení, vyjma výkonu rozhodnutí týkajících se daňových pohledávek.“

9 Jaké jsou hlavní rysy účasti věřitelů na insolvenčním řízení?

Příslušnými orgány v insolvenčním řízení jsou insolvenční správce, věřitelský výbor a schůze věřitelů. Věřitelský výbor a schůze věřitelů zahrnují účast věřitelů v souladu s články 66 až 80 zákona CIRE:

„Článek 66

Ustanovení věřitelského výboru soudcem

1 – Před schůzí věřitelů, konkrétně při vynesení rozhodnutí o prohlášení konkursu, ustanoví soudce věřitelský výbor, který má tři nebo pět členů a dva náhradníky. Předsedou je přednostně největší věřitel společnosti a volba ostatních členů zajišťuje náležité zastoupení různých kategorií věřitelů vyjma podřízených věřitelů.

2 – Soudce může rozhodnout, že věřitelský výbor podle předchozího odstavce neustanoví, pokud to považuje za opodstatněné vzhledem k malé velikosti majetkové podstaty, jednoduchosti likvidace nebo omezenému počtu insolvenčních věřitelů.

3 – Pro účely odstavce 1 zastupuje jeden ze členů výboru zaměstnance, kteří mají pohledávky za společností, a volba tohoto člena je v souladu s rozhodnutím samotných zaměstnanců nebo výboru zaměstnanců, pokud takovýto výbor existuje.

4 – Členy věřitelského výboru mohou být fyzické nebo právnické osoby. Je-li zvolena právnická osoba, jmenuje tato svého zástupce prostřednictvím písemné plné moci nebo dokumentu podepsaného osobou, jejíž podpis společnost zavazuje.

5 – Stát a instituce sociálního zabezpečení lze jmenovat předsedou věřitelského výboru pouze tehdy, obsahuje-li soudní spis oficiální usnesení, jež povoluje výkon této funkce a určuje zástupce a jež vydal člen vlády, který na dotyčné subjekty dohlíží.“

„Článek 67

Intervence na schůzi věřitelů

1 – Schůze věřitelů může upustit od zřízení věřitelského výboru, nahradit kteréhokoli člena nebo náhradníka výboru ustanoveného soudcem, zvolit další dva členy a v případě, že věřitelský výbor neustanovil soudce, zřídit sama věřitelský výbor, který má tři, pět nebo sedm členů a dva náhradníky, jmenovat jeho předsedu a příslušné složení kdykoli změnit, a to bez ohledu na existenci oprávněného důvodu.

2 – Členy věřitelského výboru zvoleného schůzí věřitelů nemusí být věřitelé a při jejich volbě stejně jako při jmenování předsedy není schůze věřitelů vázána kritérii stanovenými v čl. 66 odst. 1, nýbrž musí dodržet pouze kritérium stanovené v čl. 66 odst. 3.

3 – Rozhodnutí schůze věřitelů uvedená v odstavci 1 se přijímají většinou, jak se vyžaduje v čl. 53 odst. 1, vyjma v případě odvolání některého člena z oprávněného důvodu.“

„Článek 68

Povinnosti a pravomoci věřitelského výboru

1 – Kromě jiných úkolů, které jsou věřitelskému výboru výslovně svěřeny, odpovídá tento za dohled na činnost insolvenčního správce a spolupracuje s insolvenčním správcem.

2 – Při výkonu svých povinností může věřitelský výbor libovolně zkoumat položky v účetních dokladech dlužníka a požádat insolvenčního správce o poskytnutí informací, které považuje za nezbytné.“

„Článek 69

Rozhodnutí věřitelského výboru

1 – Věřitelský výbor se schází, pokud jej svolá předseda nebo jiní dva členové.

2 – Věřitelský výbor nesmí jednat v nepřítomnosti většiny svých členů. Rozhodnutí jsou přijímána většinou odevzdaných hlasů přítomných členů a v případě stejného počtu hlasů je rozhodující hlas předsedy.

3 – Písemné hlasování je přípustné, pokud bylo předem schváleno všemi členy.

4 – Rozhodnutí věřitelského výboru předloží předseda soudci.

5 – Proti rozhodnutím věřitelského výboru se nelze odvolat u soudu.“

„Článek 70

Odpovědnost členů výboru

Členové výboru odpovídají insolvenčním věřitelům za škody způsobené zaviněným neplněním svých povinnosti, přičemž se použijí ustanovení čl. 59 odst. 4.“

„Článek 71

Náhrada výdajů

Členové věřitelského výboru neobdrží odměnu a mají nárok pouze na náhradu výdajů, které jsou naprosto nezbytné k plnění jejich povinností.“

„Článek 72

Účast na schůzi věřitelů

1 – Zúčastnit se schůze věřitelů mohou všichni insolvenční věřitelé, jakož i osoby, které mají práva uvedená v č. 95 odst. 2, jež podle uvedeného ustanovení nelze uplatnit v řízení.

2 – Na právo podřízených věřitelů zúčastnit se schůze věřitelů se vztahují přiměřeně ustanovení odstavců 1 a 4 následujícího článku.

3 – Věřitele může zastupovat zástupce, který má za tímto účelem zvláštní pravomoci.

4 – Je-li to nezbytné pro hladký průběh jednání, může soudce omezit účast na schůzi na věřitele, jejichž pohledávky dosáhnou určité částky, jejíž výše nemůže přesáhnout 10 000 EUR. Věřitelé, kteří jsou tímto dotčeni, mohou být zastoupeni jiným věřitelem, jehož pohledávka se přinejmenším rovná stanovené výši, nebo se mohou spojit, aby dosáhli potřebné výše, a zúčastnit se schůze prostřednictvím společného zástupce.

5 – Právo a povinnost zúčastnit se schůze mají insolvenční správce, členové věřitelského výboru a dlužník a ředitelé ve společnosti dlužníka.

6 – Zúčastnit schůze se mohou rovněž až tři zástupci výboru zaměstnanců, nebo pokud takový výbor neexistuje, až tři zástupci zaměstnanců, které zaměstnanci určí. Zúčastnit schůze se může i státní zastupitelství.“

„Článek 73

Hlasovací práva

1 – Pohledávky udělují jeden hlas za každé euro nebo jeho zlomek, pokud byly tyto pohledávky již uznány pravomocným rozhodnutím vyneseným v připojeném řízení, v němž byly tyto pohledávky přezkoumány a bylo stanoveno jejich pořadí, nebo v rámci následného přezkumu, nebo jsou-li splněny obě tyto podmínky:

a) věřitel již přihlásil pohledávku v řízení, nebo pokud dosud neuplynula lhůta pro přihlašování pohledávek stanovená v rozhodnutí, jsou tyto pohledávky přihlášeny na schůzi, a to výhradně za účelem účasti na této schůzi;

b) pohledávky nejsou na schůzi napadeny insolvenčním správcem nebo věřitelem s hlasovacími právy.

2 – Počet hlasů udělených na základě pohledávky, na niž se vztahuje odkladná podmínka, stanoví vždy soudce, přičemž přihlédne k pravděpodobnosti splnění této podmínky.

3 – Podřízené pohledávky hlasovací práva neudělují, ledaže se rozhodnutí schůze věřitelů týká schválení insolvenčního plánu.

4 – Na žádost kterékoli zúčastněné strany může soudce udělit hlasy napadeným pohledávkám, stanovit příslušnou částku, zvážit všechny příslušné záležitosti včetně pravděpodobnosti částky a povahy podřízené pohledávky a v případě pohledávek s odkladnou podmínkou pravděpodobnosti splnění této podmínky.

5 – Proti rozhodnutí soudce uvedenému v předchozím odstavci se nelze odvolat.

6 – Rozhodnutí přijatá na schůzi věřitelů se v žádném případě nepovažují za neplatná, je-li následně potvrzeno, že věřitelé měli skutečně nárok na jiný počet hlasů, než jim bylo přiznáno.

7 – Aniž jsou dotčeny jiné záležitosti uvedené v předchozích odstavcích, udělují pohledávky s věcnými zárukami, za něž není dlužník osobně odpovědný, jeden hlas za každé euro dotyčné částky nebo hodnoty uvedené jako záruka, je-li tato nižší.

„Článek 74

Předsednictví

Schůzi věřitelů předsedá soudce.“

„Článek 75

Svolání schůze věřitelů

1 – Schůzi věřitelů svolává soudce z vlastního podnětu nebo na žádost insolvenčního správce, věřitelského výboru nebo věřitele či skupiny věřitelů, jejichž pohledávky podle odhadu soudce představují nejméně pětinu celkových nepodřízených pohledávek.

2 – Datum, čas, místo a pořad jednání schůze věřitelů jsou sděleny zúčastněným stranám nejpozději deset dnů předem prostřednictvím oznámení zveřejněného na internetových stránkách Citius a vývěsek na dveřích sídla nebo bydliště dlužníka a v provozovnách dlužníka.

3 – O datu, čase a místu konání schůze je informováno rovněž pět největších věřitelů, dlužník, ředitelé ve společnosti dlužníka a výbor zaměstnanců, a to prostřednictvím sdělení zaslaného doporučeným dopisem se stejným předstihem.

4 – V oznámeních a sděleních podle předchozího odstavce jsou uvedeny rovněž tyto údaje:

a) identifikace řízení;

b) jméno a sídlo nebo bydliště dlužníka, je-li známo;

c) upozornění věřitelů, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, že je nutné tak učinit, pokud dosud neuplynula lhůta pro přihlášení pohledávek stanovená v soudním rozhodnutí, a informace o tom, že pohledávky pouze za účelem účasti na schůzi mohou být předloženy na samotné schůzi, jestliže ke dni konání schůze dosud neuplynula výše uvedená lhůta;

d) případná omezení účasti podle čl. 72 odst. 4 s uvedením možnosti týkající se seskupení pohledávek nebo zastupování.“

„Článek 76

Pozastavení jednání schůze věřitelů

Soudce může rozhodnout o pozastavení jednání schůze a stanovit, že toto jednání bude obnoveno během příštích patnácti pracovních dnů.“

„Článek 77

Většina

Nevyžaduje-li se v tomto zákoně větší většina, nebo nejsou-li stanoveny jiné požadavky, jsou rozhodnutí na schůzi věřitelů přijímána většinou odevzdaných hlasů. K zdržení se hlasování se nepřihlíží bez ohledu na počet přítomných nebo zastoupených věřitelů či procentní podíl držených pohledávek.“

„Článek 78

Stížnost podaná soudci a odvolání

1 – Insolvenční správce nebo kterýkoli věřitel s hlasovacími právy může podat soudci ústně nebo písemně stížnost, že rozhodnutí přijatá na schůzi jsou v rozporu se společným zájmem věřitelů, je-li stížnost podána na samotné schůzi.

2 – Proti rozhodnutí potvrzujícímu oprávněnost stížnosti se může odvolat kterýkoli věřitel, který hlasoval pro rozhodnutí; proti rozhodnutí, kterým se stížnost zamítá, se může odvolat pouze stěžovatel.“

„Článek 79

Informování

Insolvenční správce poskytne na schůzi na její žádost informace o veškerých záležitostech spadajících do jeho působnosti.“

„Článek 80

Oprávnění schůze věřitelů

Veškerá rozhodnutí přijatá věřitelským výborem mohou být na schůzi zrušena a kladné rozhodnutí schůze povoluje pouze opatření, u nichž se podle tohoto zákona vyžaduje schválení věřitelským výborem.“

10 Jakým způsobem může insolvenční správce používat majetek v majetkové podstatě nebo s ním nakládat?

Insolvenční správce může majetek v majetkové podstatě používat nebo s ním nakládat v souladu s články 149, 150, 157 a 158 zákona CIRE:

„Článek 149

Zabavení majetku

1 – Jakmile bylo vyneseno rozhodnutí o prohlášení konkursu, zajistí se veškeré účetní doklady a veškerá aktiva tvořící majetkovou podstatu, a to i tehdy, pokud:

a) se na ně vztahuje příkaz k uchování, byla dána do zástavy nebo jsou jiným způsobem obstavena nebo držena v rámci jakéhokoli řízení s výjimkou majetku, který byl zajištěn v důsledku protiprávního jednání, ať už se jedná o trestný čin, nebo pouze o správní přestupek;

b) byla poskytnuta věřitelům podle článku 831 a násl. občanského soudního řádu.

2 – Pokud již byl majetek prodán, je zajištěn výtěžek z prodeje, nebyl-li již vyplacen věřitelům nebo rozdělen mezi ně.“

„Článek 150

Vydání zajištěného majetku

1 – Pravomoc zajistit majetek vyplývá z prohlášení konkursu, a aniž by byla dotčena ustanovení čl. 756 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, musí insolvenční správce zabezpečit neprodlené vydání majetku, aby jej mohl spravovat. Tato správa se řídí obecnými pravidly, a zejména pravidly, která se vztahují na právní úschovu zastaveného majetku.

2 – Zajištění provádí insolvenční správce, kterému je nápomocen věřitelský výbor nebo zástupce věřitelského výboru, pokud takovýto výbor existuje, a případně v přítomnosti věřitele, který podal insolvenční návrh, a strany v úpadku.

3 – Je-li pro insolvenčního správce obtížné zajistit majetek osobně, pokud se tento nachází v jiném okrese, provádí toto zajištění svěřenský správce a majetek je svěřen zvláštnímu opatrovníkovi, avšak na příkaz insolvenčního správce.

4 – Zajištění se provádí zabavením majetku nebo jeho přímým vydáním na základě podrobného seznamu, a to podle těchto pravidel:

a) pokud již byl majetek svěřen do soudní úschovy, zůstává v úschově, ačkoliv na výlučný příkaz insolvenčního správce může být dán k dispozici;

b) pokud se při správě majetku vyskytnou potíže, nebo existují-li pochybnosti ohledně toho, který majetek je v úschově, může insolvenční správce požádat soudního úředníka, aby se dostavil na místo, kde se majetek nachází, a po vyřešení těchto potíží nebo pochybností je majetek vydán soudnímu úředníkovi;

c) je-li zajištění majetku napadeno nebo je-li při něm kladen odpor, může si insolvenční správce vyžádat pomoc veřejných a pořádkových sil a otevřít dveře nebo bezpečnostní schránku násilím, přičemž o této skutečnosti je pořízen úřední zápis;

d) zabavení spočívá v popisu a ocenění majetku a jeho převzetí do úschovy;

e) při zabavení i vydání majetku na základě podrobného seznamu vyhotoví insolvenční správce nebo jeho asistent dokument, v němž jsou jednotlivé předměty popsány a očíslovány jako v inventárním soupisu a v němž je případně uvedena určená hodnota, to, zda byl majetek vydán insolvenčnímu správci nebo zvláštnímu opatrovníkovi, a v němž jsou zmíněny veškeré záležitosti, které jsou pro řízení podstatné;

f) dokument podepíše osoba, která je při tomto úkonu přítomna, a vlastník nebo držitel zajištěného majetku, nebo není-li tento schopen či ochoten dokument podepsat, dva dostupní svědci.

5 – Při vystěhování strany v prodlení z místa jejího obvyklého bydliště se použije článek 862 občanského soudního řádu.

6 – Platby v hotovosti, které insolvenční správce obdrží, musí být neprodleně uloženy u úvěrové instituce podle volby insolvenčního správce s výjimkou částek, které jsou nezbytně nutné k uhrazení běžných administrativních výdajů.“

„Článek 157

Předběžné uzavření

Insolvenční správce může uzavřít provozovny dlužníka či pouze jednu nebo některé z nich před konáním schůze za účelem posouzení zprávy:

a) v případě kladného stanoviska věřitelského výboru, pokud takový výbor existuje;

b) za předpokladu, že dlužník nevznese námitku, pokud věřitelský výbor neexistuje, nebo pokud navzdory námitce dlužníka soudce uzavření povolí z toho důvodu, že by odklad tohoto opatření do dne konání výše uvedené schůze vedl k významnému snížení hodnoty majetkové podstaty.“

„Článek 158

Zahájení prodeje majetku

1 – Jakmile rozhodnutí o prohlášení konkursu nabude právní moci a konala se schůze za účelem posouzení zprávy, prodá insolvenční správce neprodleně veškerý zajištěný majetek v majetkové podstatě bez ohledu na závazky, neodporují-li takovémuto prodeji rozhodnutí věřitelů přijatá na výše uvedené schůzi.

2 – Insolvenční správce uskuteční dřívější prodej majetku v majetkové podstatě, který nelze uchovat, jelikož může podléhat zkáze nebo být znehodnocen.

3 – Je-li rozhodnuto o dřívějším prodeji majetku, jak je stanoveno v předchozím odstavci, oznámí insolvenční správce tuto skutečnost dlužníkovi, věřitelskému výboru, pokud takovýto výbor existuje, a soudci nejméně dva dny před prodejem, a zveřejní toto rozhodnutí na internetových stránkách Citius.

4 – Soudce může z vlastního podnětu nebo na žádost dlužníka, věřitelského výboru či některého z insolvenčních věřitelů nebo majetkové podstaty zastavit dřívější prodej majetku podle odstavce 2. Toto rozhodnutí je neprodleně sděleno insolvenčnímu správci, dlužníkovi, věřitelskému výboru a věřiteli, který podal příslušnou žádost. Odvolání není přípustné.

5 – V žádosti podle předchozího odstavce musí zúčastněná strana uvést oprávněné důvody pro neuskutečnění prodeje majetku a musí pokud možno předložit schůdnou alternativu transakce naplánované insolvenčním správcem.“

11 Jaké pohledávky mají být přihlášeny za majetkovou podstatou dlužníka a jak se nakládá s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení?

Kategorie pohledávek za majetkovou podstatou a způsob nakládání s pohledávkami přihlášenými po zahájení insolvenčního řízení, včetně pohledávek za majetkovou podstatou, jsou v zásadě stanoveny v článcích 47 až 51 zákona CIRE:

„Článek 47

Pojem insolvenční věřitelé a kategorie pohledávek za insolvenční podstatou

1 – Po prohlášení konkursu se veškeré pohledávky za majetkem strany v úpadku nebo pohledávky, které jsou zaručeny majetkem v majetkové podstatě a jejichž základ předcházel prohlášení konkursu, považují za insolvenční věřitele bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo bydliště.

2 – Na pohledávky podle předchozího odstavce a rovnocenné pohledávky a příslušné dluhy se v tomto zákoně odkazuje jako na insolvenční pohledávky resp. insolvenční dluhy.

3 – Pohledávky, které byly prokazatelně nabyty v průběhu řízení, jsou rovnocenné insolvenčním pohledávkám ke dni prohlášení konkursu.

4 – Pro účely tohoto zákona jsou insolvenčními pohledávkami:

a) „zaručené“ a „přednostní“ pohledávky, u nichž existují věcné záruky, včetně zvláštních přednostních práv věřitelů, a obecná přednostní práva věřitelů na majetek, který je součástí majetkové podstaty, a to do výše odpovídající hodnotě majetku, na nějž se vztahuje záruka, nebo obecná přednostní práva, s přihlédnutím k případným existujícím finančním břemenům;

b) „podřízené“ pohledávky uvedené v následujícím článku, pokud s ohledem na ně neexistují obecná nebo zvláštní přednostní práva věřitelů nebo zákonné hypotéky, jejichž platnost nekončí kvůli účinkům prohlášení konkursu;

c) všechny ostatní pohledávky jsou „obecné“.“

„Článek 48

Podřízené pohledávky

Níže uvedené pohledávky se pokládají za podřízené pohledávky, které jsou zařazeny za ostatní insolvenční pohledávky:

a) pohledávky osob, které mají zvláštní vztah k dlužníkovi, pokud tento zvláštní vztah existoval již v době vzniku pohledávky, a pohledávky osob, na něž byly tyto pohledávky převedeny během dvou let před zahájením insolvenčního řízení;

b) úroky u podřízených pohledávek, které vznikly po prohlášení konkursu, s výjimkou pohledávek, na něž se vztahují věcné záruky a obecná přednostní práva věřitelů, a to až do hodnoty příslušného majetku;

c) pohledávky, jejichž nižší pořadí bylo dohodnuto stranami;

d) pohledávky, jejichž předmětem jsou platby ze strany dlužníka na základě dobrovolnosti;

e) pohledávky za insolvenční podstatou, které v důsledku zrušení ve prospěch majetkové podstaty připadnou třetí osobě ve zlé víře;

f) úroky u podřízených pohledávek, které vznikly po prohlášení konkursu;

g) pohledávky v souvislosti s úvěry akcionářů.“

„Článek 49

Osoby ve zvláštním vztahu k dlužníkovi

1 – Má se za to, že níže uvedené osoby jsou ve zvláštním vztahu k dlužníkovi, který je fyzickou osobou:

a) manžel/manželka a osoby, které se dlužníkem rozvedly během dvou let před zahájením insolvenčního řízení;

b) potomci a předci nebo sourozenci dlužníka či kterékoli z osob uvedených v předchozím písmenu;

c) manžel/manželka potomků nebo předků či sourozenců dlužníka;

d) osoby, které během dvou let před zahájením insolvenčního řízení po určitou dobu bydlely s dlužníkem ve společné domácnosti.

2 – Má se za to, že níže uvedené osoby jsou ve zvláštním vztahu k dlužníkovi, který je právnickou osobou:

a) partneři, společníci nebo členové, kteří jsou právně odpovědní za dluhy, a osoby, které měly tento status během dvou let před zahájením insolvenčního řízení;

b subjekty, které byly během dvou let před zahájením insolvenčního řízení s dotyčnou společností ve vztahu kontroly nebo člena skupiny podle článku 21 zákona o cenných papírech;

c) ředitelé podle práva nebo podle skutečnosti ve společnosti dlužníka a osoby, které byly řediteli podle práva nebo podle skutečnosti kdykoli během dvou let před zahájením insolvenčního řízení;

d) subjekty ve spojení s kteroukoli z osob uvedených v předchozích písmenech v jakékoli formě podle odstavce 1.

3 – Pokud se úpadek týká pouze jednoho samostatného majetku, jsou osobami, které se považují za osoby ve zvláštním vztahu, příslušní vlastníci a ředitelé, jakož i osoby, které jsou ve spojení s těmito osobami v jakékoli formě uvedené v předchozích písmenech, a v případě pozůstalosti bez dědice osoby ve spojení s osobou, jejíž majetek je spravován v jakékoli formě podle odstavce 1 ke dni zahájení správního řízení nebo během dvou předchozích let.“

„Článek 50

Pohledávky s odkladnou podmínkou

1 – Pro účely tohoto zákona jsou pohledávkami s odkladnou resp. rozvazovací podmínkou pohledávky, jejichž vznik nebo další existence jsou podmíněny budoucí a nejistou událostí, která má nastat, nebo soudním rozhodnutím či právním úkonem, jsou-li podle zákona vymahatelné.

2 – Pohledávkami s odkladnou podmínkou jsou:

a) pohledávky vyplývající z odmítnutí plnění nebo předčasného ukončení dvoustranných smluv, které existovaly ke dni prohlášení konkursu, ze strany insolvenčního správce nebo zrušení úkonů ve prospěch majetkové podstaty, přičemž takovéto ukončení, odmítnutí nebo zrušení dosud nenastalo;

b) pohledávky, které nelze vymáhat vůči straně v úpadku bez předchozího zabavení majetku jiné osoby, přičemž k tomuto zabavení dosud nedošlo;

c) pohledávky související s úpadkem, za nějž strana v úpadku nenese osobní odpovědnost, přičemž příslušný dluh není vymahatelný.“

„Článek 51

Pohledávky za majetkovou podstatou

1 – Není-li zákonem výslovně stanoveno jinak, kromě ostatních pohledávek označených jako takové v tomto zákoně se za pohledávky za majetkovou podstatou považují:
a) náklady insolvenčního řízení;
b) odměna insolvenčního správce a jeho výdaje a výdaje členů věřitelského výboru;
c) dluhy vyplývající z opatření za účelem správy, likvidace a rozdělení majetkové podstaty;
d) dluhy vyplývající z úkonů insolvenčního správce při plnění jeho povinností;
e) dluhy vyplývající z plnění dvoustranné smlouvy, které nemůže insolvenční správce odmítnout, ledaže se týkají období před prohlášením konkursu;
f) dluhy vyplývající z plnění dvoustranné smlouvy, jež nemůže insolvenční správce odmítnout, ledaže odpovídají náhradě, kterou poskytla jiná osoba před prohlášením konkursu, nebo se týkají období před prohlášením konkursu;
g) dluhy vyplývající ze smlouvy, jejímž předmětem je samostatná platba odpovídající náhradě, kterou již poskytla jiná osoba, a jejíž splnění požadoval prozatímní soudní správce;
h) dluhy vzniklé v důsledku úkonů prozatímního soudního správce při plnění jeho povinností;
i) dluhy, jež pocházejí z bezdůvodného obohacení insolvenční podstaty;
j) vyživovací povinnost vztahující se na období před prohlášením konkursu podle ustanovení článku 93.
2 – Na nároky odpovídající dluhům majetkové podstaty a na držitele těchto pohledávek se v tomto zákoně odkazuje jako na pohledávky za majetkovou podstatou resp. věřitele majetkové podstaty.

12 Jaká pravidla platí pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek?

Pravidla pro přihlašování, přezkum a uznávání pohledávek jsou stanovena v článcích 128 až 140 zákona CIRE:

„Článek 128

Přihlašování pohledávek

1 – Ve lhůtě stanovené za tímto účelem v rozhodnutí o prohlášení konkursu musí insolvenční věřitelé, včetně státního zastupitelství hájícího zájmy subjektů, které zastupuje, přihlásit pohledávky k přezkumu, a to prostřednictvím žádosti, k níž jsou přiloženy všechny dostupné podklady a která uvádí:

a) původ, datum splatnosti a výši jistiny a úroků;

b) související podmínky, a to odkladné i rozvazovací;

c) povahu pohledávek, zda se jedná o obecné, podřízené, přednostní nebo zaručené pohledávky, a v posledně uvedeném případě aktiva nebo nároky, jež jsou předmětem záruky, a případně příslušné informace o registraci;

d) existenci případných osobních záruk s identifikací ručitelů;

c) použitelnou sazbu úroků z prodlení.

2 – Žádost je adresována insolvenčnímu správci a je zaslána elektronickou cestou podle čl. 17 odst. 2 příslušné ministerské prováděcí vyhlášky.

3 – Nejsou-li insolvenční věřitelé sponzorováni, podává se žádost o přihlášení pohledávek v místě sídla insolvenčního správce, nebo je zaslána elektronickou poštou či doporučeným dopisem. Insolvenční správce při obdržení žádosti podepíše potvrzení o přijetí nebo je zašle věřiteli do tří dnů od obdržení, a to stejným způsobem, jaký byl použit k zaslání pohledávky.

4 – Přihlášení pohledávek podle odstavce 1 lze provést s použitím formuláře, který je za tímto účelem k dispozici na internetových stránkách stanovených v ministerské prováděcí vyhlášce vydané ministrem spravedlnosti, nebo vzoru formuláře pro přihlašování pohledávek podle článků 54 a 55 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015 v případech, na něž se toto nařízení vztahuje.

5 – Účelem přezkumu je ověřit veškeré insolvenční pohledávky bez ohledu na jejich povahu a základ a i věřitelé, jejichž pohledávky byly uznány pravomocným rozhodnutím, musí tyto pohledávky přihlásit v insolvenčním řízení, chtějí-li obdržet platbu.“

„Článek 129

Seznam uznaných a neuznaných pohledávek

1 – Do patnácti dnů od uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek předloží insolvenční správce sekretariátu seznam všech uznaných věřitelů a seznam neuznaných věřitelů, a to v abecedním pořadí, týkající se nejen věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky, nýbrž také věřitelů, jejichž nároky jsou zaznamenány v účetních dokladech dlužníka nebo o nichž se insolvenční správce dozví jiným způsobem.

2 – Seznam uznaných věřitelů obsahuje identifikaci každého věřitele, povahu pohledávky, výši jistiny a úroků ke dni uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek, osobní a věcné záruky, přednostní práva, platnou sazbu úroků z prodlení, případnou odkladnou či rozvazovací podmínku a hodnotu majetku v insolvenční podstatě, s ohledem na nějž existují věcné záruky, za něž není dlužník osobně odpovědný.

3 – Seznam neuznaných věřitelů uvádí důvod jejich neuznání.

4 – Všichni neuznaní věřitelé, jakož i věřitelé, jejichž pohledávky jsou uznány, aniž by pohledávku přihlásili, nebo ji přihlásili za jiných podmínek, než jsou u příslušné pohledávky stanoveny, musí být insolvenčním správcem vyrozuměni doporučeným dopisem nebo jedním ze způsobů stanovených v čl. 128 odst. 2 a 3, a jedná-li se o známé věřitele, kteří mají svůj obvyklý pobyt, bydliště nebo sídlo společnosti v jiném členském státě, než je členský stát, v němž bylo řízení zahájeno, včetně daňových orgánů a orgánů sociálního zabezpečení v tomto členském státě, je oznámení zasláno v souladu s článkem 54 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015.

5 – Sdělení podle předchozího odstavce může být zasláno elektronickou poštou v případech, kdy byla pohledávka přihlášena elektronicky, přičemž se má za to, že bylo odesláno v den odeslání. Insolvenční správce vloží do spisu příslušné potvrzení o doručení.“

„Článek 130

Napadení seznamu uznaných věřitelů

1 – Do deseti dnů od uplynutí lhůty stanovené v čl. 129 odst. 1 může kterákoli zúčastněná strana napadnout seznam uznaných věřitelů zasláním žádosti soudci, v níž uvede důvody pro neoprávněné zařazení nebo vyloučení pohledávek nebo nesprávnou výši uznané pohledávky.

2 – Co se týká věřitelů vyrozuměných doporučeným dopisem, desetidenní lhůta se počítá od třetího pracovního dne ode dne odeslání.

3 – Nedojde-li k napadení, je neprodleně provedeno posouzení přezkumu a pořadí pohledávek, jimž se schvaluje seznam uznaných věřitelů vypracovaný insolvenčním správcem, pokud neobsahuje zjevnou chybu, a podle zmíněného seznamu je stanoveno pořadí pohledávek.“

„Článek 131

Odpověď na napadení

1 – Na případné napadení může odpovědět jak insolvenční správce, tak i kterákoli zúčastněná strana zaujímající opačné stanovisko, včetně dlužníka.

2 – Pokud se však napadení zakládá na neoprávněném zařazení konkrétní pohledávky na seznam uznaných dlužníků, na opomenutí podmínky, jež se na pohledávku vztahuje, nebo na skutečnosti, že byla přidělena nadměrná částka nebo stanoveno vyšší pořadí, než je správné, může na ně odpovědět pouze příslušný věřitel.

3 – Podle okolností daného případu je odpověď nutno předložit do deseti dnů od uplynutí lhůty stanovené v článku 130 nebo odeslání oznámení věřiteli, jehož se napadení týká, a to pod sankcí kladného posouzení napadení.“

„Článek 132

Podávání napadení a odpovědi

Seznam pohledávek, které byly či nebyly uznány insolvenčním správcem, napadení a odpovědi jsou uvedeny v jedné příloze.“

„Článek 133

Posouzení pohledávek a účetních výkazů strany v úpadku

Ve lhůtě stanovené pro napadení a odpověď musí insolvenční správce za účelem posouzení pohledávek zúčastněnými stranami a věřitelským výborem zpřístupnit pohledávky, příslušné dokumenty týkající se pohledávek a účetní doklady strany v úpadku na vhodném místě, které je uvedeno na konci seznamu uznaných a neuznaných věřitelů.“

„Článek 134

Důkazy, kopie a upuštění od oznámení

1 – Na napadení a odpověď se vztahují ustanovení čl. 25 odst. 2.

2 – Aby mohly zúčastněné strany nahlédnout do dokumentů, musí žadatel poskytnout dvě kopie předložených dokladů, jednu kopii, která je určena k archivaci u soudu, zatímco druhou kopii si ponechává sekretariát soudu. Jsou-li doklady poskytnuty na digitálním médiu, může sekretariát pořídit jejich výtah.

3 – Výjimečně je v případech, kdy se napadení týká uznaných pohledávek a není podáno příslušným věřitelem, připojena nebo pořízena další kopie, která je předána zmíněnému věřiteli.

4 – Napadení je doručeno příslušným věřitelům pouze tehdy, pokud napadení nepodali sami.

5 – Během lhůty stanovené pro napadení a odpověď je spis k dispozici na sekretariátu soudu, aby do něj mohly zúčastněné strany nahlédnout.“

„Článek 135

Stanovisko věřitelského výboru