Druhy právnických profesí

Soudci a státní zástupci

Organizace

Mezi profesionálními soudci jsou soudci z ústředí a státního zastupitelství. Soudci (juges) jsou často nazýváni „magistrats du siège“ a státní zástupci „magistrats du parquet“.

První z nich řeší spory, které jim byly předloženy, zatímco posledně uvedené zastupují společnost a vyžadují použití zákona. Status soudců a státních zástupců je upraven nařízením č. 58–1270 ze dne 22. prosince 1958 o ústavním zákoně o statusu soudců a státních zástupců. Z uvedeného zákona vyplývá, že každý z těchto „magistrats“ může být v průběhu své kariéry jmenován do různých funkcí jako soudce nebo státní zástupce: jde o zásadu jednoty soudního sboru (článek 1), která byla opětovně potvrzena Ústavní radou, zejména jejím rozhodnutím ze dne 11. srpna 1993. Soudci jsou členy justičního orgánu strážkyně osobních svobod podle článku 66 Ústavy. Existuje však několik rozdílů v jejich postavení, zejména v tom, že soudci v ústředí nepodléhají hierarchické pravomoci nadřízeného orgánu a požívají záruky neodvolatelnosti, tj. nemohou být znovu přiděleni bez jejich souhlasu. Kromě toho jsou podmínky jejich jmenování odlišné v tom, že soudci jsou jmenováni na základě souhlasu Vrchní rady soudců a státních zástupců, soudci zasedající u kasačního soudu, přičemž první předsedové odvolacího soudu a předsedové soudů jsou kromě toho jmenováni na návrh Nejvyšší soudní rady, který konečně vykonává disciplinární pravomoc vůči všem soudcům. Státní zástupci jsou jmenováni na základě prostého stanoviska Vrchní rady soudců a státních zástupců a právě strážce pečeti navrhuje jmenování a vykonává disciplinární pravomoc.

Většina soudců a státních zástupců je přijímána na základě výběrového řízení. Aby uchazeči mohli absolvovat „první výběrové řízení“, které je otevřeno studentům, musí mít diplom potvrzující vzdělání v délce nejméně čtyř let po absolvování maturity (= Master). Uchazeči, kteří ve výběrovém řízení uspějí, jsou jmenováni justičními čekateli a mají možnost studovat na Národní škole pro soudce a státní zástupce (École nationale de la Magistrature – ENM). Přímé zařazení do určité funkce je rovněž možné. Po ukončení ENM obdrží čekatelé jmenovací dekret k soudu, k němuž jsou přiděleni.

Vedoucí představitelé soudů prvního stupně ( předseda a státní zástupce) a vedoucí představitelé soudů druhého stupně ( první předseda a nejvyšší státní zástupce) vykonávají kromě svých soudních pravomocí také pravomoci administrativní (například rozvrh jednání).

K 1. lednu 2023 bylo v činné službě 9126 soudců, z toho 8524 soudců.

Nejvyšší soudní rada

Ustanovení týkající se Vrchní rady soudců a státních zástupců jsou obsažena v článku 65 Ústavy. Ústavní zákon z 23. července 2008 změnil článek 65 Ústavy, čímž došlo ke změně složení a pravomocí Nejvyšší soudní rady (pokud jde o jmenování) a bylo stanoveno, že se na ni mohou obracet osoby podléhající pravomoci soudu. Z tohoto důvodu prezident republiky již není členem Nejvyšší soudní rady.

Zasedání grémia příslušného pro záležitosti soudců předsedá první předseda kasačního soudu. Mezi členy grémia dále patří pět soudců a jeden státní zástupce, jeden člen Státní rady touto radou jmenovaný, jeden advokát a rovněž šest kvalifikovaných osob, které nejsou členy parlamentu ani součástí systému obecných či správních soudů. Po dvou kvalifikovaných osobách jmenuje prezident republiky, předseda Národního shromáždění a předseda Senátu.

Zasedání grémia příslušného pro záležitosti státních zástupců předsedá nejvyšší státní zástupce kasačního soudu. Mezi členy grémia dále patří pět státních zástupců a jeden soudce, jeden člen Státní rady, advokát a šest kvalifikovaných osob uvedených v předchozím odstavci.

Grémium Nejvyšší soudní rady příslušné pro záležitosti soudců předkládá návrhy na jmenování soudců kasačního soudu, návrhy na jmenování prvního předsedy odvolacího soudu a předsedy soudu prvního stupně. Ostatní soudci v sídle jsou jmenováni na základě jeho souhlasu.

Toto grémium Nejvyšší soudní rady rozhoduje jako disciplinární rada soudců. V takovém případě ji tvoří také soudce, který je členem grémia příslušného pro záležitosti státních zástupců.

Grémium Nejvyšší soudní rady příslušné pro záležitosti státních zástupců se vyjadřuje ke jmenování, která se týkají státních zástupců. Toto grémium Nejvyšší soudní rady se vyjadřuje k disciplinárním sankcím, které se týkají státních zástupců. V takovém případě patří do jejích řad kromě členů uvedených v třetím odstavci článku 65 také státní zástupce, který je členem grémia příslušného pro záležitosti soudců.

Státní zastupitelství

Organizace

Státní zastupitelství představují státní zástupci, jejichž úkolem je vyžadovat, aby byly uplatňovány zákony, a tak dbát o zájmy společnosti, kterou zastupují.

S výjimkou nejvyššího státního zastupitelství při kasačním soudu, které má zvláštní postavení, tvoří státní zastupitelství ve Francii hierarchickou pyramidovou strukturu „podléhající pravomoci ministra spravedlnosti“. Článek 30 trestního řádu tak stanoví, že ministr spravedlnosti provádí trestněprávní politiku stanovenou vládou. Dohlíží na její jednotné uplatňování na území republiky. Za tímto účelem vydává státním zástupcům obecné pokyny týkající se trestní politiky.

U každého soudního soudu vede státní zástupce státní zastupitelství složené z několika soudců, kteří jsou mu podřízeni hierarchicky. Organizuje práci tohoto sboru a rozděluje úkoly a služby mezi své náměstky a zástupce. Státní zástupce jedná pod dohledem a vedením nejvyššího státního zástupce.

Kromě této hierarchie je státní zastupitelství nedělitelné: zástupce státního zástupce může konat, aniž by k tomu potřeboval zmocnění svého nadřízeného, a každý jeho úkon zavazuje všechny členy tohoto sboru.

Úloha a úkoly

Státní zastupitelství má především trestní pravomoci. Vede vyšetřování a realizuje nebo zajišťuje realizaci veškerých úkonů nutných pro stíhání trestných činů. Kromě toho vyhodnocuje, jaký další postup zvolit v trestních záležitostech podle zásady vhodnosti stíhání (například: zahájení vyšetřování, postoupení věci soudu k rozhodnutí nebo zastavení vyšetřování). Jeho povinností je účastnit se jednání před soudem a svobodně vyjadřovat své připomínky (ke skutkové podstatě, k obžalovanému a trestu), které považuje za vhodné s ohledem na řádné fungování soudnictví. Do jeho pravomoci spadá rovněž výkon trestů.

Dále je pověřen ochranou nezletilých, kteří jsou v ohrožení, a má určité pravomoci v občanskoprávních věcech, pokud jde například o stav osob (například změna občanskoprávního stavu), ve správních věcech (například: ve věci prodeje nápojů pro konzumaci na místě, periodických tiskovin, podomního prodeje...) a obchodních věcech (například ve věcech kolektivního úpadkového řízení).

Úloha a pravomoci soudců jsou podrobně rozvedeny na stránce věnované obecným soudům.

Laičtí soudci

Soudci a státní zástupci vykonávající dočasnou činnost

Za účelem sblížení soudnictví s občanem může být osoba z řad občanské společnosti přijata jako soudce, který dočasně vykonává činnost (MTT), aby se dočasně účastnil fungování soudní instituce podle článků 41–10 a následujících nařízení č. 58–1270 ze dne 22. prosince 1958, kterým se stanoví základní zákon o postavení soudců a státních zástupců.

Tato funkce dočasně působícího soudce má tu zvláštnost, že umožňuje výkon funkce soudce pro soudní spory a ochranu, policie nebo soudce pověřeného potvrzováním trestních složení a/nebo přísedícího v kolegiálních senátech soudních soudů, porotních soudech a kriminálních soudech v departementech na přechodnou dobu a profesní činnosti slučitelné se soudními funkcemi.

Organický zákon č. 2016–1090 ze dne 8. srpna 2016, který vstoupil v platnost dne 1. července 2017, sloučil stanovy místních soudců a MTT.

Přijímání těchto dočasných soudců a státních zástupců se provádí na základě spisu a průběžně.

Podmínky pro výkon funkce dočasného soudce nebo státního zástupce

Mít francouzskou státní příslušnost, být ve věku 35 až 75 let, požívat svých občanských práv, být bezúhonná, mít řádné postavení podle zákona o státní službě a splňovat podmínky fyzické způsobilosti nezbytné pro výkon funkcí s ohledem na možnosti kompenzace zdravotního postižení.

Uchazeč musí rovněž splňovat jednu z těchto podmínek:

• mít diplom potvrzující vzdělání v délce nejméně čtyř let po ukončení maturity (nebo mající alespoň rovnocennou kvalifikaci) a doložit nejméně sedmi (7) let odborné praxe, která jej kvalifikuje zejména pro výkon soudních funkcí
• být ředitelem soudní kanceláře a doložit sedmi (7) let služby v tomto sboru.
• být úředníkem kategorie A Ministerstva spravedlnosti a v tomto postavení doložit alespoň sedmiletou praxi.
• být členem nebo bývalým příslušníkem svobodných právních a soudních povolání, která podléhají právnímu nebo správnímu statutu nebo jejichž titul je chráněn, a musí mít alespoň pětiletý profesní výkon.

Postavení dočasně činného soudce nebo státního zástupce

Příslušné složení pro soudce a státní zástupce v sídle Vrchní rady soudců a státních zástupců vydává stanovisko k kandidaturám, které jí navrhl ministr spravedlnosti.

MTT, jmenovaný dekretem prezidenta republiky, podléhá statutu soudce.

Je jmenován na období pěti let, které lze jednou prodloužit, a nemůže vykonávat svou funkci po dosažení věku 75 let.

MTT může vykonávat profesní činnost současně se svými soudními funkcemi, s výhradou určitých neslučitelností uvedených v přihlášce.

Odborná příprava soudců a státních zástupců vykonávajících dočasně činnost

MTT absolvuje desetidenní teoretickou přípravu na Národní škole soudnictví.

Podle volby Vrchní rady soudců a státních zástupců podléhá zkušební době, která má být vykonána u soudu v délce 40 až 80 dnů během období 6 měsíců, nebo 40dennímu soudnímu vzdělávání, které může být velmi výjimečně poskytnuto nebo jehož délka může být s ohledem na odbornou praxi uchazeče zkrácena.

Odškodnění dočasně činného soudce nebo státního zástupce

MTT je odměňována za výkon služby a ubytování.

Jednotková sazba činí 111,02 EUR brutto (odkaz na hodnotu indexového bodu veřejné služby ke dni 1. 2022) a počet prázdnin nesmí překročit 300 EUR za rok.

Rozdělení počtu vyplácených náhrad podle funkcí dočasně vykonávaných soudci je stanoveno v pozměněné vyhlášce ze dne 28. června 2017.

MTT nevybírá žádné náklady na cestu mezi svým rodinným bydlištěm a soudem, v němž je zaměstnán.

Honorární advokáti vykonávající soudní funkce (AHFJ)

Honorární advokáti mohou být jmenováni, aby vykonávali soudní funkce jako přísedící v kriminálních soudech v departementech.

Tato možnost spadá do rámce testu prováděného po dobu tří let od 1. ledna 2023 v obvodu 20 kriminálních soudů v departementu.

Podmínky pro to, aby se mohl stát čestným advokátem

Aby mohl tuto funkci vykonávat, musí mít francouzskou státní příslušnost, být mladší 75 let, požívat občanských práv a být bezúhonný a nesmí mít žádnou zmínku ve věstníku č. 2 rejstříku trestů. Doložit získání titulu čestného advokáta uděleného Conseil de l’Ordre a nevykonávat povolání advokáta po dobu nejméně pěti let v obvodu odvolacího soudu, k němuž je přidělen.

Čestný advokát může vykonávat profesní činnost souběžně s výkonem funkce opatrovníka za předpokladu, že tato činnost nemůže ohrozit důstojnost funkce a jeho nezávislost.

Nemůže však být;

• provádět úkony svobodného právního a soudního povolání, na které se vztahuje zákonodárný status nebo jehož titul je chráněn;
• být zaměstnancem takového povolání
• vykonávat soudní, rozhodčí, odborné, smírčí nebo mediační úkoly v obvodu odvolacího soudu, k němuž jste přiděleni.

Kromě toho výkon funkce čestného advokáta vykonávajícího soudní funkce je rovněž neslučitelný s výkonem následujících funkcí: člen vlády, Ústavní rady nebo Vrchní rady soudců a státních zástupců; člen Státní rady nebo Účetního dvora, soudce správních soudů; generální tajemník vlády nebo ministerstva, ředitel ústřední správy, člen prefekturního sboru (článek 3 IV základního zákona ze dne 22. prosince 2021 o důvěře v soudní instituci)

Postavení čestného advokáta vykonávajícího soudní funkce

Příslušné složení pro soudce a státní zástupce v sídle Vrchní rady soudců a státních zástupců vydává stanovisko k kandidaturám, které jí navrhl ministr spravedlnosti.

AHFJ je jmenována vyhláškou prezidenta republiky na dobu trvání zkoušky s výhradou věkové hranice 75 let.

Odborná příprava čestného advokáta vykonávajícího soudní funkce

Před nástupem do funkce se AHFJ účastní dvoudenního povinného školení organizovaného Národní školou soudnictví.

Náhrada škody čestnému advokátovi vykonávajícímu soudní funkce

Je odškodněn za souborné služby a stravu. Příspěvek za stěhování se rovná třem jednotkovým sazbám za sledovanost.

Jednotková sazba činí 111,02 EUR brutto (odkaz na hodnotu indexového bodu veřejné služby ke dni 1. 2022) a počet prázdnin nesmí překročit 300 EUR za rok.

Honorární soudci a státní zástupci vykonávající soudní funkce (MHFJ)

Čestný soudce vykonávající soudní funkce je soudcem pořádkovým soudem, který uplatňuje svá práva na důchod a chce pokračovat ve své činnosti tím, že poskytuje soudní službě své zkušenosti a know-how.

Organickým zákonem č. 2016–1090 ze dne 8. srpna 2016 o statutárních zárukách, etických povinnostech a náboru soudců a státních zástupců, jakož i o Vrchní radě soudců a státních zástupců byly vloženy články 41–25 a násl. nařízení č. 58–1270 ze dne 22. prosince 1958, kterým se stanoví organický zákon o postavení soudců a státních zástupců, který stanoví nábor čestných soudců a státních zástupců k výkonu soudních funkcí (MHFJ).

Úkoly

Od přijetí ústavního zákona č. 2021–2029 ze dne 22. prosince 2021 o důvěře v soudní instituci může být soudce jmenován do funkce MHFJ na základě jmenování vedoucího soudu:

• Funkceporadce v kolegiálních kolegiích soudních soudů a odvolacích soudů (občanskoprávních a trestních). Může na slyšení předložit spisy;
• Funkce soudce pro soudní spory v oblasti ochrany;
• Funkce soudce policejního soudu;
• Funkce soudce pověřeného potvrzováním trestních složení;
• za účelem výkonu omezené části materiálních pravomocí, které mohou být právními předpisy přeneseny na místní komory;
• Funkci zástupce státního zástupce u soudních soudů nebo funkci zástupce nejvyššího státního zástupce u odvolacích soudů.

Od 1.^ledna 2019 může být jmenován prvním předsedou odvolacího soudu, aby předsedal kolegiálnímu senátu rozhodujícímu ve věcech sociálních sporů soudních soudů a odvolacích soudů zvláště určených k projednání tohoto sporu.

^Od 1. června 2019 může být rovněž jmenován prvním předsedou odvolacího soudu, aby působil jako porotní porota, ale rovněž u trestního soudu, a to v rámci pokusu až do roku 2022.

Do funkce MHFJ se může ucházet každý soudce nebo státní zástupce mladší 72 let, který má nárok na pohřeb.

Nábor MHFJ se provádí na základě záznamů o dvou přesunech ročně.

Vedoucí soudu vyšetřují spis a přijímají uchazeče na pohovor. Poté zašlou svou odůvodněnou zprávu ředitelství pro soudnictví.

Před předáním návrhu na jmenování Vrchní radě soudců a státních zástupců k vyjádření stanoviska ředitelství pro soudní služby – podředitelství lidských zdrojů soudců – provádí doplňující pokyny týkající se kandidatury.

Po obdržení kladného nebo kladného stanoviska je MFHJ jmenován dekretem prezidenta republiky. Funkční období nejvýše pěti let není obnovitelné a v každém případě končí dnem před výročím 72 let čestného soudce.

Funkční období může být rovněž ukončeno na žádost čestného soudce (odstoupení) nebo v případě, že mu byla uložena sankce (článek 41–30 statutárního nařízení).

Čestní soudci vykonávající jiné než soudní funkce (MHFNJ)

Organickým zákonem č. 2016–1090 ze dne 8. srpna 2016 o statutárních zárukách, etických povinnostech a náboru soudců a státních zástupců, jakož i o Vrchní radě soudců a státních zástupců, byly vytvořeny články 41–25 a násl. nařízení č. 58–1270 ze dne 22. prosince 1958 o statutu soudců a státních zástupců, které upravuje výkon soudních a mimosoudních činností honorárních soudců a státních zástupců.

Usnesení ze dne 22. prosince 1995 v článku 41–32 stanoví možnost, aby čestný soudce vykonával jiné než soudní činnosti správní povahy nebo pomoc při rozhodování.

Vždy se jedná o to, aby čestní soudci v důchodu, kteří chtějí i nadále sloužit soudnímu orgánu, měli možnost tak činit tím, že jim umožní využívat své know-how a zkušenosti ve službách soudnictví, vykonávat činnosti správní povahy nebo pomáhat při rozhodování.

Dotyčnými osobami jsou soudci ve smyslu článku 1 výše uvedeného nařízení^v důchodu mladší 75 let, kteří se mohou dovolávat nároku na odměnu a kteří jsou ochotni i nadále sloužit soudnímu orgánu.

Jejich úkoly se mohou týkat pouze činností správní povahy nebo pomoci při rozhodování.

Služební cesty v ústředí mohou zahrnovat:

• provádění analýz a shrnutí spisů, soudní výzkum a provádění právních studií,
• pomoc při monitorování složitých civilních případů,
• asistence koordinátorům nebo vedoucím oddělení,
• připravovat žádosti soudních znalců,
• reorganizovat útvary, pomáhat vedoucím soudů při plnění mimosoudních úkolů, účastnit se komunikačních nebo koordinačních činností,
• vzdělávat nové soudce v rámci vzdělávacích akcí organizovaných soudem.

Státní zastupitelství může plnit tyto úkoly:

• zajištění právního dohledu v oblasti trestního práva a trestního řízení
• statisticky sledovat činnost státního zastupitelství
• podílet se na vedení politiky trestního soudnictví zavedené vedoucím soudu
• příprava analytických přehledů o trestných či trestních případech (shrnutí zápisů z jednání),
• asistence státnímu zástupci pověřenému zástupci státního zástupce,
• připravit společné slyšení.

Čestný soudce vykonávající mimosoudní činnost se nesmí přímo účastnit služby zpracování řízení v reálném čase.

Laičtí soudci pracovních soudů

Conseil de prud’hommes, zřízená v roce 1806, je soudem prvního stupně, který se specializuje na řešení individuálních sporů mezi zaměstnanci nebo učněmi a jejich zaměstnavateli v souvislosti s pracovní smlouvou nebo učňovskou smlouvou. Soudci, kteří jej tvoří, jsou žáci z pracovního prostředí.

Orgán prud’homale má základ v myšlence, že pracovní poměr, který je ze své povahy specifický a komplexní, předpokládá přezkum soudem, který má prokazatelnou zkušenost s tímto vztahem jak na straně zaměstnanců, tak na straně zaměstnavatelů.

Conseil de prud’homme jsou tedy ze své podstaty paritní soudy. Soudci, kteří je tvoří, jsou rozděleni do dvou kolegií, zaměstnanců a zaměstnavatelů, a do pěti sekcí (průmysl, obchod, zemědělství, různé činnosti a vedení).

Orgán prud’homale má 14512 míst místně umístěných poradců prud’’hommes v 211 zastupitelstvech prud’hommes (203 míst na metropoli, nejméně jedno v každém departementu a 8 nacházejících se v zámořských departementech a společenstvích, včetně CPH Mamoudzou vytvořeného dne 1. ledna 2022). Tribunal prud’homale se zabývá přibližně 100000 věcí ročně.

Jejich hlavním úkolem je sladit účastníky řízení, a pokud tak neučiní, rozhodnout spory, které proti nim vedou.

Ke dni 1.^ledna 2023 se jedná o:

12960 „mužských poradců“ ve funkci: 6404 žen a 6556 mužů

6785 poradce prud’mu zaměstnaní

6175 poradců „ mužů“ Zaměstnavatelé

Způsob jejich jmenování

Od reformy vyplývající z nařízení ze dne 31. března 2016 a z nařízení ze dne 11. října 2016 jsou poradci prud’hommes jmenováni na návrh odborových a profesních organizací v závislosti na rozsahu jednání s odbory a zaměstnavatelem těchto organizací na funkční období čtyř let.

Postup jmenování se skládá ze dvou fází:

Rozdělení křesel mezi odborové organizace zaměstnanců a profesní organizace zaměstnavatelů každé čtyři roky. Tato fáze spadá do společné působnosti ministerstva práce a ministerstva spravedlnosti.

- Předkládání a kontrola kandidatur na funkci „pracovního poradce“ ministerstvem spravedlnosti, jehož výsledkem je jmenování soudců prud’homálního.

Tato fáze končí zveřejněním rozhodnutí o jmenování do funkce poradců prud’hommes, které spolupodepsali oba ministři.

Další jmenování provádí (jeden až dva ročně) ředitelství pro soudnictví s cílem obsadit uvolněná místa a nahradit poradce, kteří ukončí jejich funkční období.

Jejich odborná příprava

Zákon ze dne 6. srpna 2015 o hospodářském růstu, činnosti a rovných příležitostech zavedl povinnost počátečního vzdělávání poradců prud’hommes. Odborná příprava se nyní dělí takto:

— Počáteční pětidenní školení financované ministerstvem spravedlnosti. Je zajišťováno E.N.M. a je rozděleno na dvě fáze: 3 dny distančního školení následované dvěma po sobě následujícími dny prezenční výuky podle skupin.

Pro poradce, kteří nikdy nevykonávali mandát, je toto školení povinné, jinak by bylo považováno za odstoupení. Lhůta pro provedení je stanovena na 15 měsíců. Od svého založení se nový požadavek na počáteční odbornou přípravu vztahoval na téměř 10000 poradců a méně než 2 % nových poradců prudských mužů tuto povinnost nesplnilo a podle zjištění prvního předsedy odvolacího soudu, který byl předem informován ředitelstvím soudních orgánů, se má za to, že odstoupí.

Šestitýdenní průběžnou odbornou přípravu v každém funkčním období. Není povinné, v současné době ji poskytují sdružení odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, jakož i instituty práce, které jsou schváleny a financovány generálním ředitelstvím práce. Vyhláška č. 2021–552 ze dne 6. května 2021 stanoví, že poradci prud’hommes mohou zahájit další vzdělávání, i když ještě nezahájili počáteční vzdělávání.

Jejich etiky a disciplíny

S cílem posílit nezávislost, nestrannost a bezúhonnost poradců prud’hommes zákon ze dne 6. srpna 2015 reformoval etická a disciplinární pravidla vztahující se na poradce prud’hommes a zavedl definici etických povinností CPH, která byla převedena do etického průvodce vypracovaného v rámci Nejvyšší rady prud’hohomie, který byl vydán dne 7. srpna 2018 poté, co jej přijala Nejvyšší rada prud’homie.

V návaznosti na zákon ze dne 6. srpna 2015 nařízení ze dne 28. prosince 2016 změnilo disciplinární řízení vztahující se na poradce prud’hommes. Byla zřízena Národní disciplinární komise pro poradce prud’hommes (CNDCPH).

Jejich status

Na poradce prud’hommes se vztahuje nařízení č. 2015–1869 ze dne 30. prosince 2015 o účasti osob příležitostně se podílejících na plnění úkolů veřejné služby v obecném systému sociálního zabezpečení. Za plnění svých úkolů mají nárok na náhradu škody.

Kromě toho mají poradci zaměstnaní v činné službě status chráněného zaměstnance, který zakazuje jejich propuštění bez předchozího povolení inspektorátu práce, a povolení k nepřítomnosti během pracovní doby.

Tyto nepřítomnosti se považují za skutečnou pracovní dobu, a proto jsou placeny zaměstnavatelem a zahrnuty do sociální ochrany. Čas věnovaný pracovním aktivitám během pracovní doby tak nevede ke ztrátě platu a s tím spojené výhody. Plat je zaměstnavateli proplacen státem.

Poradci prud’hommes Zaměstnavatelé a poradci prudově zaměstnaných mužů, kteří nespadají do předchozí kategorie (žadatelé o zaměstnání, důchodci, poradci, kteří vykonávají prud’homální činnost mimo svou pracovní dobu), se použije režim pracovní doby, jehož sazba je stanovena vyhláškou.

Jejich cestovní výdaje mohou být rovněž hrazeny.

Soudci obchodních soudů

Obchodní soudnictví prvního stupně se skládá ze 134 obchodních soudů v metropolitní Francii, s výjimkou Alsace-Moselle (kde spor spadá pod jeden senát soudního soudu na základě výjimky z místního práva v počtu 7 soudních soudů v obchodní komoře v obvodech cour d’appel de Colmar et de Metz) a 9 smíšených obchodních soudů v Outre-mer.

Obchodní soudy se zabývají:

• spory týkající se závazků mezi obchodníky, mezi řemeslníky, mezi úvěrovými institucemi, mezi finančními společnostmi nebo mezi nimi;
• obchodních společností;
• těch, které se týkají obchodních úkonů mezi všemi osobami.

Obchodní soudy jsou složeny ze soudců z řad občanské společnosti volených svými kolegy a ze soudní kanceláře vedené tajemníkem obchodního soudu, který je držitelem veřejného a ministerského úřadu.

Soudci těchto soudů, rovněž nazývaní konzulárních soudců, jsou obchodníci nebo zástupci obchodních společností zapsaných v obchodním rejstříku, jakož i řemeslníci zapsaní v živnostenském rejstříku. Pocházejí ze všech odvětví činnosti bez ohledu na velikost podniků (osoby, mikropodniky, malé a střední podniky nebo skupiny).

Členové obchodního soudu plní své úkoly dobrovolně.

Ke dni 1.^ledna 2023 bylo ve funkci 3343 konzulárních soudců z 3513 míst.

Jejich zvolení

Zákon PACTE č. 2019–486 ze dne 22. května 2019 reformoval volbu soudců obchodních soudů.

Uvedla v účinnost článek 94 zákona ze dne 18. listopadu 2016 o modernizaci soudnictví pro 21. století, který stanovil začlenění řemeslníků do volební komory konzulárních soudců. Prováděcí nařízení k tomuto nařízení bylo zveřejněno dne 12. února 2021 (vyhláška č. 2021–144 ze dne 11. února 2021).

Volební reforma byla doplněna zákonem č. 2021–117 ze dne 11. října 2021 a zákonem č. 2022–1368 ze dne 31. října 2022 zejména tím, že obnovily nezávislé kandidování vedoucích pracovníků ve volbách.

Od 1. ledna 2022, kdy vstoupila v platnost ustanovení o konzulárních soudcích obsažená v zákoně ze dne 22. května 2019 o růstu a transformaci podniků zvaném PACTE, jsou soudci obchodních soudů voleni kolegiem složeným ze soudců a bývalých konzulárních soudců, jakož i ze zvolených členů obchodních a průmyslových komor a profesních a řemeslných komor v obvodu soudu (čl. L.723–1 obchodního zákoníku).

O složení volebního kolegia se rozhodne během prvních dvou měsíců roku následujícího po zvolení členů obchodních a průmyslových komor a komor řemesel a do 15. července každého roku.

Každoroční volby se konají každý rok v první polovině října ve všech jurisdikcích, kde je třeba obsadit místa.

Volby jsou pověřeny prefekturami ve spojení s kanceláří. Za tímto účelem je vypracován praktický průvodce, který jim každoročně zasílá ředitelství pro soudní služby;

Výkon jejich mandátu

Počet mandátů u jednoho soudu je omezen na 5 a věková hranice je stanovena na 75 let.

První funkční období soudce obchodního soudu činí dva roky (L. 722–6 obchodního zákoníku). Následující mandáty jsou čtyři roky u stejného soudu nebo jiného obchodního soudu (L. 722–6 obchodního zákoníku). Tato podmínka se posuzuje k datu konání voleb.

V souladu s pozměněným článkem R. 722–7 obchodního zákoníku začíná funkční období konzulárních soudců 1. ledna kalendářního roku následujícího po jejich zvolení a končí 31. prosince kalendářního roku následujícího po zvolení jejich nástupce.

Skládají přísahu a sdílejí se soudci společné etické povinnosti.

Soudci obchodních soudů jsou zastoupeni v Národní radě obchodních soudů, jejíž sekretariát zajišťuje ředitelství soudních služeb.

Počáteční a další odborná příprava

Od 1. listopadu 2018 je povinné úvodní školení v délce 8 dnů pro nově zvolené soudce povinné a musí být dokončeno do 20 měsíců od zvolení, jinak by mohlo být považováno za odvolání.

Přísedící v kolegiálním vzdělávání v oblasti sporů v oblasti sociálního zabezpečení a sociální pomoci

Zákon o organizaci soudnictví stanoví účast jmenovaných přísedících v soudních kolegiích uvedených v článcích L.218–1 a L. 311–16 zákoníku o organizaci soudnictví.

Přísedící sociálních center vykonávají své funkce v kolegiálním kolegiu soudního soudu zřízeného zákonem č. 2016–1547 ze dne 18. listopadu 2016, který je nyní příslušný rozhodovat o sporech, které do té doby spadaly do působnosti soudů pro věci sociálního zabezpečení (TASS), soudů pro otázky invalidity (TCI) a části departementálních komisí sociální pomoci (CDAS). Vedle profesionálního soudce mají dva přísedící, z nichž jeden zastupuje zaměstnance, druhý zaměstnavatele a osoby samostatně výdělečně činné.

Přísedící sociálních center tak rozhodují spory týkající se sporů v oblasti sociálního zabezpečení a část sporů týkajících se přístupu k sociální pomoci.

Členové soudního kolegia se účastní jednání a porad. Rozhodnutí naopak nevypracovávají.

Tito přísedící jsou jmenováni na dobu tří let prvním předsedou odvolacího soudu po obdržení stanoviska předsedy soudního soudu ze seznamu sestaveného v obvodu každého soudu správním orgánem na návrh nejreprezentativnějších profesních organizací.

K 1. lednu 2023 bylo určeno 3013 posuzovatelů.

Zákon č. 2016–1547 ze dne 18. listopadu 2016 o modernizaci soudnictví 21. století vyžaduje, aby nově jmenovaní přísedící v rámci sociálních center soudních soudů a soudního kolegia cour d’appel d’Amiens, který má pravomoc rozhodovat o sporech týkajících se stanovení cen pracovních úrazů, absolvovali počáteční školení předcházející výkonu jejich funkce v délce jednoho dne, které zajišťuje Ecole Nationale de la Magistrature. Přísedící, který nikdy nevykonával mandát, může zasedat pouze tehdy, pokud prokáže, že absolvoval povinnou počáteční odbornou přípravu.

Přísedící pobírají náhradu za soudní jednání, jakož i náhradu za ušlý výdělek nebo výhru v souladu s článkem R. 218–1 zákona o organizaci soudů.

Před zasetím složí přísahu přísahu. Vztahují se na ně ustanovení článku L. 218–5 zákona o organizaci soudnictví, který stanoví, že „posuzovatelé vykonávají své funkce zcela nezávisle, nestranně, důstojně a poctivě a chovají se tak, aby v tomto ohledu vyloučili jakékoli legitimní pochybnosti. Zdrží se zejména jakéhokoli veřejného jednání nebo jednání neslučitelného s jejich funkcí. Jsou povinni zachovávat mlčenlivost o poradách.“

Proti nim lze podat námitku za podmínek stanovených v kapitole II hlavy X knihy 1 občanského soudního řádu (článek R. 218–10).

Přísedící u soudů pro mladistvé

Zákon o organizaci soudnictví stanoví, že soudům pro děti (TPE) předsedá soudce soudní moci doprovázený neprofesionálními soudci. Počet přísedících na soud je úměrný počtu soudců pro děti, přičemž pro každého soudce jsou dva přísedící a čtyři náhradní přísedící.

Kandidáti na funkci asistenta soudů pro děti musí být francouzští státní příslušníci, musí být ve věku nejméně 30 let a musí se v jakékoli funkci zaměřit na otázky týkající se mládeže.

Předseda soudního soudu sestavuje seznam osob, které se chtějí stát přísedícími a které vyjádřily zájem o otázky dětí a své schopnosti. Žádá se o stanovisko příslušných osob v obvodu (koordinátor soudu, soudce pro děti, poradce pro ochranu dětí atd.) ohledně každého kandidáta. Vedoucí soudu poté seznam předá správci pečeti, který je jmenuje na čtyřleté funkční období.

Přísedícím soudů pro děti se poskytuje náhrada za každý den jednání, jejíž výše je stanovena zákonem o organizaci soudů.

Přísedící u paritních soudů pro zemědělské pronájmy

Jsou jmenováni na dobu šesti let prvním předsedou odvolacího soudu po obdržení stanoviska předsedy smíšeného soudu ze seznamu sestaveného v obvodu každého smíšeného soudu prefektem na návrh profesních organizací nebo případně nejreprezentativnějších organizací vlastníků venkova.

Zahrnují pronajímatele, kteří nejsou nájemci, a nájemce, kteří nejsou pronajímateli, rozdělené podle potřeby mezi dvě oddělení smíšeného soudu; jeden oddíl se skládá z pronajímatelů a nájemců, druhý z pronajímatelů a nájemců pachtovních smluv.

Kandidáti na funkci přísedících paritních soudů pronajatých na venkově musí být francouzskou státní příslušností, musí být starší 26 let, požívat občanských, občanských a profesních práv a po dobu nejméně pěti let mít postavení pronajímatele nebo nájemce nájmu nebo pachtu.

Tým kolem soudce

Asistenti právníci

Článek 24 zákona č. 2016–1547 ze dne 18. listopadu 2016 o modernizaci soudnictví 21.^století vložil do hlavy II knihy 1^zákoníku o organizaci soudnictví (COJ) kapitolu IIIa týkající se asistentů právníků.

Jedná se o novou kategorii zaměstnanců soudů. Jsou jmenováni soudci soudních a odvolacích soudů, jakož i Kasačním soudem, a pomáhají jim s přípravnými pracemi soudců.

Jejich status

Uvedený zákon, kterým byl zřízen článek L.123–4 COJ, je proveden nařízením č. 2017–1618 ze dne 28. listopadu 2017, jehož cílem je upřesnit prováděcí pravidla k výše uvedenému článku L.123–4.

Asistenti právníci jsou smluvní zaměstnanci kategorie A, kteří musí mít při přijímání do zaměstnání vysokou právní kvalifikaci: buď doložit jednoletou odbornou praxi (před přijetím zákona č. 2021–1729 ze dne 22. prosince 2021 o důvěře v soudní instituci byla požadovaná odborná praxe dva roky), pokud mají diplom dokončující právnické vzdělání v délce nejméně pěti let postgraduálního studia po ukončení maturity; nebo bez odborné praxe, pokud mají doktorát v oboru právo. Před nástupem do funkce složí přísahu.

Článek L. 123–4 COJ upravuje jejich nábor na dobu tří let, kterou lze jednou prodloužit.

Kromě toho mají tito asistenti právníci, jakmile se mohou dovolávat tříleté funkce, možnost požádat o své začlenění do soudnictví podle článku 5 organického zákona č. 2016–1090 ze dne 8. srpna 2016, kterým se mění statut soudců.

Jejich působnost

Pomocní právníci přispívají svými odbornými znalostmi k analýze technických nebo složitých spisů, které jim v trestních a občanských věcech předkládají soudci. Umožňují jim tak, aby se znovu zaměřili na svůj úřad: rozhodování a řízení řízení. Za tímto účelem jsou asistenti právníci vázáni služebním tajemstvím a mají přístup k procesním spisům pro účely plnění úkolů, které jim byly svěřeny.

Jejich odborná praxe v oblasti práva je pro řádný výkon spravedlnosti zásadní výhodou jako právník nebo právník.

Od 1. ledna 2023 je 935 asistentů právníků řízeno podředitelstvím pro lidské zdroje soudců a státních zástupců.

Vedoucí soudní kanceláře

Procesní technik, soudní úředníci pomáhají soudcům se soudními rozhodnutími a ověřují soudní úkony, pokud tak stanoví právní a správní předpisy.

Přirozená spolupracovník soudce a státní úředníci vykonávají funkce, které pomáhají soudcům a státním zástupcům při přípravě a zpracování spisů, jakož i v rámci právních rešerší. Podle pokynů soudců sestavují návrhy rozhodnutí a obžalob. V rámci přijímací služby a poskytování obecných informací veřejnosti mohou být vedoucí soudní kanceláře pověřeni úkoly spočívajícími v poskytování informací, poradenství a pomoci uživatelům při vyřizování formalit nebo soudních řízení. Mohou být pověřeni odborným vzděláváním.

Funkce vedoucího soudní kanceláře jsou vykonávány především v různých útvarech soudů. V závislosti na významu soudu a jeho organizaci mohou vedoucí soudní kanceláře zastávat funkce středního managementu, zejména jako vedoucí útvaru, vedoucí jediné přijímací služby jednotlivce, či dokonce zástupce ředitele soudní kanceláře.

K 1. lednu 2023 je 11978 zaměstnanců soudních tajemníků řízeno podředitelstvím pro lidské zdroje v soudních kancelářích, z toho 10416 pracovníků v soudních řízeních.

Advokáti

Advokáti jsou pomocnými soudními osobami a povolání advokáta patří mezi svobodná a nezávislá povolání. Statut advokátů vyplývá především ze zákona č. 71–130 ze dne 31. prosince 1971 o reformě některých soudních a právnických povolání a z nařízení č. 91–1197 ze dne 27. listopadu 1991, kterým se upravuje povolání advokáta.

V rámci každodenního vykonávání své profese zajišťuje advokát dva typy činnosti: na jedné straně právní pomoc a zastupování (soudní činnost) a na druhé straně právní poradenství a vypracovávání právních aktů (právní činnost).

Na základě ustanovení čl. 4 odst. 1 zákona ze dne 31. prosince 1971 získali advokáti téměř monopolní postavení, pokud jde o asistenci a zastupování stran, zastupování v soudních sporech a při obhajobě před soudy a jakýmikoliv soudními či disciplinárními orgány. Mohou rovněž vykonávat konkurenční činnosti, jako je správce nemovitostí nebo zprostředkovatelé pojištění.

Pro tuto profesi je charakteristické, že neexistuje žádné celostátní profesní sdružení, neboť advokáti si přáli zachovat spravedlivé zastoupení všech advokátních komor působících na místní úrovni. Advokáti spadají do 165 metropolitních a zámořských advokátních komor zřízených u soudních soudů, přičemž každá advokátní komora je „předsedajícím“ předsedovi a řízena radou komory. Jeho úkolem je zabývat se všemi otázkami, které se týkají výkonu povolání, a dbát na dodržování povinností advokátů a ochranu jejich práv.

Národní advokátní rada (CNB) je veřejně prospěšná instituce s právní subjektivitou, jejímž úkolem je zastupovat povolání advokáta u orgánů veřejné moci, zajišťovat harmonizaci a sjednocování pravidel a zvyklostí tohoto povolání.

CNB má internetové stránky, které všem bezplatně umožňují přístup k informacím o organizaci povolání, aktuálním otázkám, které se jí týkají, jakož i k adresáři všech advokátů zapsaných u francouzských advokátních komor. Většina velkých advokátních komor má své vlastní internetové stránky, které jsou volně a zdarma přístupné a jejichž adresy jsou uvedeny v seznamu advokátních komor uvedeném na stránkách CNB.

CNB vydává vnitrostátní jednací řád (RIN) prostřednictvím rozhodnutí normativní povahy zveřejněných v Úředním věstníku a přímo použitelných na advokáty.

Advokáti u Conseil d’État a Cour de cassation

Advokáti působící ve Státní radě a u kasačního soudu tvoří samostatnou profesi: jedná se o úřední osoby, které jsou do svých funkcí jmenovány vyhláškou ministra spravedlnosti. Mají monopol na zastupování před nejvyššími soudy, je-li to povinné. Jejich postavení vyplývá především z usnesení ze dne 10. září 1817, kterým se zřizuje advokátní komora u Conseil d’État a Cour de cassation, a z nařízení č. 91–125 ze dne 28. října 1991 o podmínkách přístupu k tomuto povolání.

Advokáti v Radě tvoří samostatnou komoru, v jejímž čele stojí předseda, kterému je nápomocen rada Komory složené ze 14 členů. Tento běžný orgán zajišťuje zastupování povolání.

Tyto informace jsou převzaty na internetové stránce advokátní komory Conseil d’État a Cour de cassation.

Notáři

Organizace

Notáři jsou veřejní a ministerští úředníci, kteří jsou jmenováni vyhláškou ministra spravedlnosti. Vykonávají však své povolání v rámci svobodného povolání. Jejich status vyplývá zejména ze zákona ze dne 25 Ventôse An XI (kalendář Francouzské revoluce – odpovídá 16. březnu 1803), z nařízení č. 45–2590 ze dne 2. listopadu 1945 a z nařízení č. 45–0117 ze dne 19. prosince 1945 o organizaci notářských služeb, nařízení č. 73–609 ze dne 5. července 1973 o odborném vzdělávání a podmínkách pro výkon notářské profese a z nařízení č. 78–262 ze dne 8. března 1978, kterým se stanoví notářský tarif.

Povolání zastupuje:

• notářské komory na úrovni oddělení,
• krajské notářské rady na úrovni soudů odvolacího soudu,
• nejvyšší rada notářů (CSN) na vnitrostátní úrovni.

Odchylně od této organizační struktury povolání lze vyhláškou zřídit meziresortní senáty zahrnující několik oddělení nebo meziregionální rady notářů, které pokrývají obvody několika odvolacích soudů. Jediným orgánem oprávněným zastupovat celou profesi u orgánů veřejné moci je Conseil supérieur du notariat (Vrchní rada notářů) veřejně prospěšnou institucí. Základní kámen notářské instituce, který určuje obecnou profesní politiku, přispívá k rozvoji notáře a poskytuje notářům kolektivní služby.

Ve svých vztazích s veřejnými orgány přispívá k úvahám o vývoji práva, vydává stanoviska k návrhům zákonů nebo k připravovaným textům. Provádí hodnocení právních předpisů. Nejvyšší notářská rada má bezplatné internetové stránky s popisem hlavních charakteristik profese a seznamem notářů a departementálních a krajských komor.

Úloha a úkoly

Notář je veřejným činitelem a ministerstvem.

• Úkolem notáře jakožto veřejného činitele je přiznat listinám, které vyhotovuje, pravost a zajistit jejich uchování. Autentizace aktu mu poskytuje vysokou úroveň právní jistoty, jejíž atributy jsou jasné datum, důkazní síla a vykonatelnost. Veřejná listina nabývá plnou platnost dne a obsahu, pokud jde o skutečnosti uvedené a zjištěné notářem, a je ze zákona vykonatelná stejně jako soudní rozhodnutí.

• Jako úřední úředník je notářem orgánem pověřeným státem a má monopol na plnění svého úkolu, který představuje úkol veřejné služby. Pravost přiznaná notářem listinám, které obdrží, vyplývá z pověření veřejné moci, které mu byl svěřen státem.

Mezi úkoly notáře sice patří činnosti, které vykonává ve formě monopolu (smlouvy podléhající pozemkové reklamě, sdílení, autentické závěti atd.), zatímco jiné jsou vykonávány ve sdíleném monopolu nebo v soutěži s jinými odborníky v oblasti práva nebo nemovitostí a majetku (sjednávání, znalecké posudky a správa nemovitostí, právní poradenství atd.).

Ostatní právnická povolání

Komisaři pro spravedlnost

Povolání soudního komisaře vzniklo dne 1. července 2022 sloučením povolání soudního vykonavatele a dražitele. Byla zřízena zákonem č. 2015–990 ze dne 6. srpna 2015 o hospodářském růstu, činnosti a rovných příležitostech. Od 1.^července 2026 přestanou soudní vykonavatelé a dražitelé, kteří neprošli zvláštním školením umožňujícím získání titulu soudního komisaře, vykonávat svou činnost.

Postavení komisaře pro spravedlnost se řídí vyhláškou č. 2016–728 ze dne 2. června 2016. Komisař pro spravedlnost vykonává povolání, které je regulováno jako svobodné povolání, a je úředníkem veřejné moci a ministerstvem od svého jmenování strážcem pečeti, ministrem spravedlnosti. Z tohoto titulu může vykonávat:

• monopolní činnosti: umožnit výkon soudních rozhodnutí, jakož i vykonatelných listin nebo titulů, provádět inventární soupisy hmotných nebo nehmotných movitých věcí a jejich prodeje ve veřejných dražbách stanovených zákonem nebo soudním rozhodnutím, doručovat písemnosti a výkony, provádět oznámení podle právních a správních předpisů, není-li způsob doručení upřesněn, provádět předběžná opatření po zahájení dědického řízení, zajišťovat soudní jednání u soudů;

• konkurenční činnosti: tj. přistoupit ke smírnému nebo soudnímu vymáhání veškerých pohledávek, provést v případě, že jsou podány soudem nebo na žádost jednotlivců, čistě hmotněprávní zjištění nebo být obvykle jmenována likvidátorem v určitých řízeních o soudní likvidaci;

• doplňkové činnosti, jako jsou správci nemovitostí, pojišťovací agenti, soudní nebo smluvní mediátoři;
• v neposlední řadě může komisař pro spravedlnost za určitých podmínek vykonávat dobrovolné prodejní činnosti.

Aby mohl odborník vykonávat funkci soudního komisaře, musí splňovat určité podmínky, jako je státní příslušnost (francouzština nebo občan EU), dobrá pověst, kvalifikace (magisterský titul v oboru právo, vstupní zkouška, stáž a zkouška způsobilosti).

Odborník, který splňuje obecné podmínky způsobilosti, je jmenován soudním komisařem vyhláškou strážce pečeti, ministra spravedlnosti.

Komisař pro spravedlnost může vykonávat svou profesi buď samostatně, nebo v rámci subjektu s právní subjektivitou, s výjimkou právních forem, které svým společníkům udělují postavení obchodníka.

Organizace povolání je rozdělena do dvou úrovní:

• na vnitrostátní úrovni zastupuje tuto profesi u veřejných orgánů Národní komora soudních komisařů. Má bezplatnou internetovou stránku popisující hlavní charakteristiky povolání, včetně seznamu odborníků v praxi.
• v obvodu každého odvolacího soudu regionální senát. Komise zastupuje všechny příslušné soudní komisaře a dbá na jejich společná práva a zájmy. Mohou být zřízeny meziregionální komory působící v jurisdikcích několika odvolacích soudů.

Ostatní pomocné soudní osoby

Vedoucí soudní kanceláře obchodních soudů

Soudní úředníci obchodních soudů jsou na rozdíl od ostatních soudních úředníků, kteří jsou úředníky, veřejnými a ministerskými úředníky. Jejich status je definován v obchodním zákoníku (články L.741–1 a násl. a R.741–1 a násl.).

Vedoucí obchodního soudu vykonává veškeré úkoly obvykle svěřené soudní kanceláři. Je nápomocen soudcům na jednání a ve všech případech stanovených zákonem pomáhá předsedovi obchodního soudu ve všech jeho administrativních úkolech. Vyhotovuje a formuluje soudní rozhodnutí, zajišťuje uchovávání minut, vystavuje zásilky a kopie, vydává spisy a zajišťuje přijetí veřejnosti.

Kromě toho zajišťuje vedení rejstříků zásadních pro život podniků, včetně obchodního rejstříku, upraveného v článku L. 123–1 obchodního zákoníku. Dokumenty a prohlášení, které mu byly předloženy, podléhají důkladné kontrole. To zajišťuje vysokou úroveň spolehlivosti informací obsažených v tomto rejstříku, a tedy výpisů z Kbis, které vedoucí soudní kanceláře vydává každé osobě, která o to požádá.

Vedoucí obchodního soudu rovněž plní širší úkoly v oblasti právních informací. Cílem internetového portálu HZS Infogreffe je zajistit plnou viditelnost a přístupnost těchto misí pro uživatele.

Národní rada soudních úředníků obchodních soudů (CNGTC), která má právní subjektivitu a zastupuje povolání u orgánů veřejné moci, odpovídá za ochranu kolektivních zájmů soudních úředníků obchodních soudů. Z tohoto titulu má čtyři hlavní úkoly: zastupování příslušníků povolání, informování veřejnosti a povolání, školení soudních úředníků a zaměstnanců soudních kanceláří, dohled a kázeň. Veškeré tyto informace naleznete na internetových stránkách Národní rady vedoucích soudních kanceláří obchodních soudů.

Tajemník obchodního soudu   (366 Kb) 

Tajemník obchodního soudu v zaměstnaneckém poměru   (366 Kb) 

Právní poradci/Podnikoví právníci

Povolání právního poradce bylo sloučeno s povoláním advokáta zákonem č. 90–1259 ze dne 31. prosince 1990.

Podnikoví právníci se nemusejí řídit zvláštními profesními předpisy. Svou činnost vykonávají v souladu s článkem 58 zákona č. 71–1130 ze dne 31. prosince 1971.