Vnitrostátní právní předpisy

Prameny práva

Hlavními prameny práva v jurisdikci Skotska v rámci Spojeného království:

• Primární legislativa ve formě zákonů Parlamentu Spojeného království — Acts of the United Kingdom Parliament a zákonů Skotského parlamentu – Acts of the Scottish Parliament
• Unijní právo
• Sekundární (neboli podřízená) legislativa ve formě podzákonných předpisů — Statutory Instruments a skotských podzákonných předpisů – Scottish Statutory Instruments. Další podřízená legislativa může být vydávána ve formě administrativních nařízení — Administrative Orders
• Obyčejové právo vytvořené na základě soudních rozhodnutí.

Druhy právních nástrojů – popis

Primární legislativu neboli zákony parlamentu vytváří Parlament Spojeného království v Londýně a vztahuje se na celé Spojené království nebo na jeho jednotlivé části. Parlament Spojeného království rovněž schválil přenesení legislativních pravomocí na další parlamenty a shromáždění, podle nichž mohou schvalovat primární legislativu týkající se omezeného okruhu oblastí. tato legislativa platí v rámci jejich vlastních jurisdikcích. Jiné právní předpisy může stát v rámci výsadního práva učinit v různých formách, jako jsou nařízení Rady, vyhlášky, královské příkazy, královské pokyny, nařízení a patenty.

Sekundární legislativa je tvořena v rámci pravomocí svěřených ze zákona Její Výsosti v radě (Her Majesty in Council), ministrům, ministerstvům, skotským ministrům, nebo jiným orgánům a osobám. Tato legislativa se nazývá delegovaná nebo sekundární, a zákon, který dané pravomoci uděluje, se nazývá zmocňovací nebo opravňující nebo také „rodičovský“ zákon. Sekundární legislativa může mít nejrůznější názvy (např. nařízení rady, předpisy nebo pravidla – Orders in Council, Regulations nebo Rules), jimž se souhrnně říká „podzákonné předpisy“ nebo „skotské podzákonné předpisy“.

Skotský zákon z roku 1998 vytvořil a přenesl pravomoc na skotský parlament v Edinburghu. Zákon ve Skotsku obnovil samostatný parlament, který zanikl v době sjednocení s Anglií a Walesem v roce 1707. Ovšem vzhledem k tomu, že Skotsko je i nadále součástí Spojeného království, má Parlament Spojeného království stále pravomoc vydávat zákony v určitých oblastech. Primární právní předpisy může přijímat skotský parlament v decentralizovaných oblastech (tj. v zásadě v rámci skotských zákonů z let 1997, 2012 a 2016). K nim patří: zdraví; vzdělávání; místní samospráva; sociální práce, bydlení; plánování; turistický ruch a hospodářský rozvoj, některé aspekty v oblasti dopravy, spravedlnost, včetně většiny aspektů soukromého a trestního práva; policie a hasičské sbory, nejrůznější oblasti životního prostředí, zemědělství a rybolov; sport a umění a implementace mezinárodních závazků v přenesených oblastech. Zákony o Skotsku z let 2012 a 2016 rozšířily tyto přenesené pravomoci do oblastí, jako je: některé aspekty zdanění; služby podpory zaměstnanosti; aspekty sociálního zabezpečení (včetně dávek pro osoby se zdravotním postižením a pečovatele); zákon o potratech; správa Crown Estate; spotřebitelova dosedka a hospodářská soutěž; energetika (včetně udělování licencí na zemní plyn a systémy pro boj proti chudobě v oblasti zemního plynu a paliva); rovnost žen a mužů (včetně kvót pro rovnost žen a mužů ve správních radách); další aspekty dopravy (včetně policie); a herních automatů. Skotské podzákonné předpisy mohou vydávat i skotští ministři v rámci svých pravomocí svěřených jim zákony Parlamentu Spojeného království nebo zákony Skotského parlamentu.

Pravomoc uzavírat mezinárodní smlouvy jménem Spojeného království má Koruna, tedy panovník na základě královské výsady, který jedná na radu vlády Spojeného království. Při uzavírání smluv nehraje Parlament Spojeného království v současné době žádnou formální roli, pokud ale smlouva vyžaduje změnu legislativy Spojeného království nebo poskytnutí prostředků z veřejného rozpočtu, hlasuje o této otázce parlament běžným způsobem. Pro implementaci všech smluv o Evropské unii ve Spojeném království je zapotřebí jejich uzákonění, a proto musí projít parlamentním přezkoumáním.Poté, co vstoupil v platnost zákon o ústavní a správní reformě (Constitutional Reform and Governance Act) z roku 2010, lze smlouvy ratifikovat pouze tehdy, pokud a) státní ministr předložil kopii smlouvy parlamentu, b) smlouva byla zveřejněna a c) během 21 zasedacích dní žádná z obou komor parlamentu nerozhodla, že by smlouva neměla být ratifikována.

Hierarchie norem

V případě rozporů mezi jednotlivými prameny práva jsou hlavním místem pro jejich řešení soudy. Soudy mohou rozhodovat i spory ohledně výkladu právních předpisů. Vzhledem ke skutečnosti, že Spojené království nemá žádnou „psanou ústavu“, není možné zákon schválený parlamentem napadnout u soudu proto, že je „neústavní“. Podle ústavní doktríny „parlamentní suverenity“ je nejvyšším zákonodárným orgánem parlament Spojeného království v tom smyslu, že může vydat a zrušit jakýkoliv zákon a že platnost zákona schváleného parlamentem nemůže zrušit nebo zpochybnit žádný jiný orgán.Parlament Spojeného království si proto ponechává pravomoc vydávat právní předpisy v jakékoli otázce, ať už se jedná o postoupené záležitosti, či nikoli, vláda Spojeného království se však zavázala postupovat v souladu se (Sedmli-Swel), že by Parlament ve vztahu k přeneseným záležitostem neměl běžně přijímat právní předpisy s výjimkou dohody s přeneseným zákonodárcem.

Doktrína parlamentní suverenity je ale zúžena členstvím Spojeného království v Evropské unii. Podle zákona o Evropských společenstvích z roku 1972 je zákon Evropské unie součástí práva Anglie a Walesu (a Skotska a Severního Irska). Domácí legislativa tedy musí být vykládána tak, aby v nejvyšší možné míře odpovídala právu Unie.

Zákon o lidských právech z roku 1998, který do práva Spojeného království začlenil Evropskou úmluvu o lidských právech, dává soudům další pravomoc zpochybňovat akty Parlamentu. V největším možném rozsahu je nutné vykládat legislativu tak, aby byla slučitelná s právy uvedenými v Úmluvě.

Ve vývoji právního řádu hrají důležitou roli rozhodnutí soudů, a to zejména odvolacích soudů. Nejsou jen autoritativními nálezy ve věci výkladu legislativy, ale tvoří zároveň základ obyčejového práva, které je odvozeno z předchozích soudních rozhodnutí (neboli z precedenčního práva). Obecnou zásadou je, že soudy jsou vázány předchozími rozhodnutími vyšších soudů. V případě práva Evropské unie je nejvyšší autoritou Evropský soudní dvůr. Ve Skotsku je nejvyšším trestním soudem High Court of Justiciary, zatímco jako nejvyšší soud v občanskoprávních věcech ve Skotsku působili tzv. právní lordi – Law Lords, tedy soudci, kteří zasedali ve Sněmovně lordů. Tyto soudce ovšem nahradil nový Nejvyšší soud (Supreme Court), který vznikl 1. října 2009. Současní právní lordi se stali prvními soudci Nejvyššího soudu a vrchní právní lord (Senior Law Lord) se stal jeho předsedou (President).

Institucionální rámec

Instituce odpovědné za přijímání právních norem a legislativní proces

Primární legislativu vytváří parlament Spojeného království se sídlem v Londýně. Dříve než se legislativní návrh (známý jako „Bill“) stane zákonem schváleným parlamentem, musí jej schválit obě komory parlamentu: dolní sněmovna (House of Commons) a Sněmovna lordů (House of Lords). V obou sněmovnách prochází těmito fázemi projednávání:

• První čtení (formální představení návrhu zákona bez rozpravy)
• Druhé čtení (obecná rozprava)
• Projednání ve výborech (podrobné přezkoumání, rozprava a pozměňovací návrhy. V Dolní sněmovně tato fáze jednání obecně probíhá ve výboru pro návrhy zákonů týkajících se věcí veřejných.)
• Opětovné předložení návrhu zákona (možnost pro další pozměňovací návrhy)
• Třetí čtení (konečná možnost diskuse; změny jsou možné ve Sněmovně lordů.)

Jakmile návrh zákona projde oběma komorami parlamentu, vrací se do první sněmovny (kde byl iniciován), aby byly zváženy pozměňovací návrhy druhé sněmovny.

Na konečném znění se musí shodnout obě komory parlamentu. Může se jednat o několik kol výměn mezi oběma sněmovnami, dokud nebude dosaženo dohody o každém slově tohoto návrhu. jakmile se tak stane, může být návrh zákona předložen ke královskému souhlasu.

Ve skotském parlamentu probíhá podobný proces, tj. představení návrhu zákona, jeho přezkum, rozprava a hlasování, i když parlament s přenesenou pravomocí má pouze jednu komoru. Probíhá ve třech fázích:

• Krok 1: Příslušný parlamentní výbor, respektive výbory, návrh zákona zaregistrují a vypracují zprávu o jeho obecných právních zásadách. Schůze parlamentu následně zprávu přezkoumá a projedná, zda existuje shoda na obecných právních zásadách návrhu zákona. Pokud se parlament shodne, postupuje návrh zákona do fáze 2.
• Krok 2: Návrh zákona je podrobně projednán ve výboru nebo někdy i na plenární schůzi. V této fázi lze podávat pozměňovací návrhy, známé jako amendments.
• Krok 3: Návrh zákona se opět projedná na schůzi parlamentu. Je možné podávat další pozměňovací návrhy a parlament následně po rozpravě rozhodne, zda návrh zákona schválí v jeho konečném znění.

Jakmile návrh zákona projde všemi parlamentními fázemi v Parlamentu Spojeného království nebo Skotském parlamentu, je zaslán panovníkovi ke královskému souhlasu, po němž se stává zákonem. Ve Skotsku existuje čtyřtýdenní lhůta, ve které zákon mohou napadnout právní úředníci (Law Officers), pokud se domnívají, že nespadá do zákonodárných pravomocí Skotského parlamentu.

Primární právní předpisy mohou být obecně měněny nebo zrušeny pouze novými primárními právními předpisy. existují však výjimky, podle nichž mohou být některé změny a zrušení prováděny podle právních předpisů – pokud se jedná o provádění povinností EU, nebo o legislativní reformu, která snižuje nebo odstraňuje regulační zátěž nebo je v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech. Tato nařízení musí být ale před svým vydáním schválena usnesením obou komor parlamentu.

Primární legislativa vstupuje v platnost (nabývá účinnosti) v souladu s ustanoveními o nabytí účinnosti, která jsou uvedena v zákoně. Zákon může stanovit konkrétní datum, kdy nabude účinnosti. Může to být při udělení královského souhlasu, určité konkrétní datum (obecně nejméně dva měsíce po udělení královského souhlasu) nebo datum určené ministrem nebo ministerstvem tím, že vydá nařízení o vstupu jednotlivých ustanovení zákona v platnost (podzákonný předpis). Pro různá ustanovení zákona mohou být určena různá data.

Datum, kdy nabude účinnosti sekundární legislativa, je obecně stanoveno v daném předpisu. Jen výjimečně může nabýt účinnosti okamžikem zveřejnění v úředním věstníku (London nebo Edinburgh Gazette).

Právní databáze

K dispozici je řada právních databází.

• Internetové stránky Úřadu pro informace ve veřejném sektoru — Office of Public Sector Information (OPSI) obsahují úplné znění veškeré primární legislativy přijaté Parlamentem Spojeného království, Skotským parlamentem, Shromážděním Severního Irska a Národním shromážděním Walesu spolu s veškerou sekundární legislativou platnou pro Spojené království jako celek nebo jeho části. Přístup k těmto informacím je zdarma.
• Revidovanou primární legislativu od roku 1235 do současnosti, které se týkají všech částí Spojeného království, lze vyhledat v databázi právních předpisů Spojeného království — UK Statute Law Database. Přístup do databáze je zdarma.

Přestože je veškerá skotská legislativa přístupná na internetové stránce úřadu OPSI, veškerá skotská primární i sekundární legislativa přijatá a vytvořená v období od přenesení pravomocí v roce 1999 je k dispozici rovněž na stránce Úřadu královské tiskárny pro Skotsko — Office of the Queen’ s Printer for Scotland. Přístup k legislativě je zdarma.

Legislativa Spojeného království se nachází na oficiálních stránkách Legislation.gov.uk, které obsahují databázi ze stránek úřadu OPSI i databázi právních předpisů (Statute Law Database) a také nahrazují legislativu zveřejněnou na internetových stránkách Úřadu královské tiskárny pro Skotsko (Queen’ s Printer for Scotland).

Související odkazy

Office of Public Sector Information – OPSI (Office of Public Sector Information – OPSI), Databáze zákonů, právní  předpis.gov. uk, Úřad královské tiskárny pro Skotsko (Office of the Queen’ s Printer for Scotland)