Bezárás

MÁR ELÉRHETŐ A PORTÁL BÉTA VERZIÓJA!

Látogasson el az európai igazságügyi portál béta verziójának felületére, és mondja el nekünk, milyennek találja!

 
 

Navigációs útvonal

  • Főoldal
  • Hozzáférés az igazságszolgáltatáshoz környezeti ügyekben

menu starting dummy link

Page navigation

menu ending dummy link

Vaše práva v environmentální oblasti - Česká republika

Ez az oldal gépi fordítás eredménye – a fordítás minőségét nem áll módunkban garantálni.

Az értékelés alapján ennek a fordításnak a minősége: közepes

Ön szerint használható ez a fordítás?


  1. Ústavní základy
  2. Soudnictví
  3. Přístup k informacím
  4. Přístup k právní ochraně při účasti veřejnosti na rozhodování
  5. Přístup k právní ochraně proti aktům nebo nečinnosti
  6. Další způsoby přístupu k právní ochrany
  7. Aktivní legitimace
  8. Právní zastoupení
  9. Důkazy
  10. Soudní zákazy
  11. Náklady
  12. Mechanismy finanční pomoci
  13. Včasnost
  14. Další otázky
  15. V postavení cizince
  16. Přeshraniční věci

I. Ústavní základy

Listina základních práv, která je součástí ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“) zakotvuje právo žít příznivého prostředí, jakož i právo na poskytnutí včasné a úplné informace o životním prostředí v jeho čl. 35. Listina také stanoví právo týkající se ochrany zdraví. Dále stanoví, že při výkonu svých práv nesmí ohrozit nebo poškodit životní prostředí, přírodní zdroje, biologická rozmanitost a kulturní památky „překračovaly limity stanovené právními předpisy“. Čl. 7 české ústavy se uvádí, že vláda odpovídá za „pečlivé využívání přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí“. Podle čl. 36 Listiny každý člověk má právo domáhat svého práva u nezávislého soudu nebo, pokud to právo stanoví, jiným veřejným subjektem. Každý, kdo tvrdí, že jeho práva byla porušena rozhodnutím správního orgánu, který je oprávněn požádat soud, aby přezkoumal legalitu takového rozhodnutí, pokud tento zákon nestanoví jinak. Rozhodnutí týkající se základních práv a svobod, jak stanoví Listina, nelze vyloučit z pravomoci soudů. Lidé mohou uplatňovat ústavní právo žít příznivého prostředí ve správním nebo soudním řízení. Avšak podle čl. 41 Listiny základních práv Evropské unie, toto právo lze uplatnit pouze v rámci právních předpisů provádějících tato práva. Podle čl. 10 Ústavy ČR mezinárodních dohod schválených Parlamentem, závazné pro Českou republiku, je součástí českého právního řádu a je platná před vnitrostátními právními předpisy. Judikatura českých soudů přidat dvě další podmínky pro přímé použití mezinárodních dohod: Musí být „dostatečně konkrétní“ a „zvláštní práva“ pro soukromé osoby. Ve většině svých rozhodnutí, že české soudy dospěly k závěru, že ustanovení Aarhuské úmluvy není přímo použitelný“, neboť nejsou „dostatečně konkrétní“. Na druhé straně některá rozhodnutí, Soud zdůraznil, že vnitrostátní právní předpisy musí být vykládány v souladu s mezinárodními závazky vyplývající z této úmluvy.

II. Soudnictví

Česká právní úprava spadá pod kontinentální (společnost dle občanského práva), která je založena přijaté právní předpisy přijaté parlamentem. Soudní rozhodnutí nejsou považovány za formální pramen práva. Nicméně judikatura nejvyšších soudů (Ústavní soud) se často používá pro účely výkladu a je závazná pro nižší soudy. Struktura občanské a trestní soudy se skládá ze 4 úrovní v České republice. Obsahuje

  • okresní soudy,
  • krajských soudů (včetně Městského soudu v Praze);
  • Nejvyšší soudy
  • Nejvyšší soud.

Občanské soudy ochranu soukromého práva a rozhoduje občanských věcech upravuje občanský soudní řád. Trestní soudy rozhodují o vině a trestu za trestné činy vymezené a procesně upravena trestním zákoníkem. Žalobce má výhradní právo zahájit řízení trestním soudem. Struktura správních soudů se skládá ze 2 úrovní v České republice. Obsahuje

  • krajských soudů (včetně Městského soudu v Praze)
  • Nejvyšší správní soud.

Správní soudy ochranu veřejným Individual Rights in postup upravený soudní řád správní. Provádějí přezkum rozhodnutí správních orgánů, včetně rozhodnutí týkajících se správního deliktu (deliktech).

Ústavní soud České republiky je příslušný pro záležitosti týkající se ochrany ústavnosti, včetně ochrany základních práv a svobod udělených k Ústavě a Listině. Ústavní soud má pravomoc zrušit právní předpisy, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud rovněž řeší ústavní stížnosti konečných rozhodnutí veřejných orgánů ve všech oblastech práva, které údajně porušují základní práva a základní svobody. Existují zvláštní správní orgány, které rozhodují v záležitostech životního prostředí na správní úrovni v České republice, Česká inspekce životního prostředí. Na justiční úrovni neexistují žádné orgány pro ochranu životního prostředí. Běžné občanské a trestní soudy se zabývají spory, trestné činy v oblasti životního prostředí. Rozhodnutí správní orgány, pokud jde o životní prostředí, jsou přezkoumány v prvé řadě odděleními krajských soudů, specializovaných v oblasti správního soudnictví obecně. Rozhodnutí může být přezkoumáno správními soudy nejvyššího správního soudu, který je specializovaná soudní pravomoc v oblasti správního soudnictví.

Existuje jen málo prostoru pro tzv. „forum shopping“ na území České republiky, jako věcně příslušné okresní soudy, tak místní příslušnost jednotlivých soudů jsou stanoveny zákonem. V rámci správní jurisdikce, jakýkoli druh „forum shopping“ není možné. Pro občanskoprávní věci, žalobce může občas působit, který soud bude zabývat v prvním stupni (a následně jako odvolací soud) na základě jak soudní řízení je určen a argumenty předložené. Například ve stejné věci může být žalován jako „sousedy“ (okresní soud rozhodoval v prvním stupni) nebo jako „opatření na ochranu osobnosti“ (regionální soud prvního stupně). Je však vždy musí rozhodnout, který konkrétní soud má pravomoc, bez ohledu na její název žaloby. V oblasti občanskoprávních a trestněprávních soudních postupů, řádný opravný prostředek proti rozhodnutí Soudu prvního stupně opravný prostředek. Krajské soudy projednávat odvolání proti prvoinstančním rozhodnutím okresních soudů, vrchních soudů přezkum rozhodnutí v prvním stupni krajské soudy, při odvolání. Nejdůležitější rozhodnutí mimořádný opravný prostředek, ať už z občanského nebo trestního řízení je „Přezkoumání odvolání“, což je pouze rozhodl nejvyšší soud. Ostatní mimořádné opravné prostředky se soudním řízením, která žádá o nový proces (v občanských i trestních soudní řízení, řízení domáhá toho, aby prohlášení rozhodnutí za neplatné (v občanskoprávních věcech) a informací obsažených ve stížnosti, které mohou být předloženy v trestním řízení ministerstva spravedlnosti nebo Nejvyšší státní zástupce nejvyššího kasačního soudu. Opravný prostředek proti rozhodnutí Soudu prvního stupně ve správních věcech je „odstranit“ kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost se považuje za mimořádný opravný prostředek, jak to činí právní síly odkládat rozhodnutí v prvním stupni. Pokud však jde četnost použití a s ohledem na skutečnost, nejvyšší správní soud se může změnit napadené rozhodnutí, že kasační stížnost, má povahu řádného opravného prostředku. Další mimořádné opravné prostředky u některých druhů správních soudních řízeních je oznámení požádat o nové řízení.

Správní soudy obecně pravomoc zrušit správní rozhodnutí (kasační soud). Existují však výjimky z tohoto pravidla. Při přezkumu rozhodnutí o uložení správní sankce (pokuty) mohou soudy, vedle canceling rozhodnutí, rovněž mírné sankce. Pokud Soud dospěje canceling rozhodnutí o odepření, může uložit správnímu orgánu, aby tyto informace zveřejnit. Z právního hlediska (legislativní volby), neexistují žádné zvláštnosti soudní řízení v záležitostech životního prostředí, s výjimkou práva a stálé účasti organizací na ochranu životního prostředí. Ze skutkového hlediska významná část žaloby podané tyto organizace představují specifické správní soudní řízení v záležitostech životního prostředí. Občanské soudní řízení, jíž se žalobce domáhá, aby Soudní dvůr chránit jeho práva porušena zásahy do životního prostředí, je většinou obtížné důkazy hlediska. Obdobně to platí pro trestné činy v oblasti životního prostředí. Kromě toho „trestné činy proti životnímu prostředí“ jsou popsány v trestním zákoníku způsobem, což způsobuje problémy pro žalobce, aby dokázala, že všechny požadované podmínky pro potrestání pachatele byly splněny.

Neexistují žádné soudní řízení týkající se životního prostředí, která by mohla být zahájena před soudy i bez návrhu (ex offo proprio). Ve správním a trestním soudním řízení, soudy mohou jednat pouze na základě soudního nebo jiného vhodného podnětu, a nikoli ze své vlastní iniciativy. Občanské soudní řízení může být zahájeno soudem z vlastního podnětu v rámci zasedání v případech výslovně stanovených zákonem. Soudy mohou zahájit z vlastní iniciativy proprio například postupy týkající se péče o děti, zadržení osoby v tomto zdravotnickém zařízení, právní způsobilost osoby, prohlášení osoby, která zemře, dědictví, existence či neexistence manželství atd.

III. Přístup k informacím

Pokud žádost o informace o životním prostředí odepřeno (nebo částečně zamítnutých), osoba žádající informace mohou odvolat proti rozhodnutí správního orgánu. Totéž platí v případě, že žádost o informace zůstává bez odpovědi nebo pouze část požadovaných informací bez jakéhokoli vysvětlení. V takovém případě je právo předpokládá, že rozhodnutí o zamítnutí byly informace vydány. Jestliže nadřízený správní orgán potvrzuje rozhodnutí o odepření, je možné podat žalobu proti tomuto rozhodnutí ke Cour administrative. Pro případ, kdy je odpověď považována za neoprávněné nebo nepřiměřené, jedinou možností je řešení hlavního příslušného orgánu obecnou stížnost na nesprávný úřední postup nebo opakování (upřesněte). Rozhodnutí o zamítnutí požadované informace musí zahrnovat informace o možnosti odvolat se nadřízený správní orgán. Rozhodnutí nadřízeného orgánu, avšak nemusí zahrnovat informace o možnosti napadnout správní soud.

Žádost o informace o životním prostředí může být podána ústně, písemně nebo technicky dostupné formě. Žádost nesmí být anonymní a požadované informace musí být zřejmý. Neexistují žádné další formální požadavky týkající se konkrétní žádosti. Pokud je žádost nesrozumitelná nebo příliš obecná, žadatel předloží doplňující materiál a na žádost orgánu. Tyto informace musí být poskytnuty ve lhůtě 30 dnů od jejího obdržení, nebo doplnění. Tuto lhůtu lze z vážných důvodů prodloužit, a to maximálně 60 dní. Kasační opravný prostředek proti rozhodnutí o zamítnutí informace musí být podány písemně ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí. Pokud rozhodnutí neobsahuje informace, lhůta pro podání odvolání je 90 dnů. Lhůta pro soudní řízení proti rozhodnutí nadřízeného orgánu je 2 měsíců. Neexistuje žádný závazný právní zástupce v kterékoli fázi řízení požádat o informace a o opravných prostředků proti rozhodnutí o zamítnutí

Soudy musí mít přístup k informacím přístup, který je předmětem sporu před nimi po soudním řízení. Pokud příslušný orgán nestanoví Soudní dvůr tyto informace z vlastního podnětu, může soud nařídit orgánu.

Podle „obecné“ svobody informací, mohou soudy nařídit orgánu sdělit požadované informace. Toto ustanovení však není součástí aktu týkající se práva na přístup k informacím o životním prostředí, které se použijí přednostně týkajících se žádostí o informace o životním prostředí. Není proto jasné, zda se mohou soudy nařídit také environmentální informace, které mají být zveřejněny. V praxi to v některých případech.

IV. Přístup k právní ochraně při účasti veřejnosti na rozhodování

Pro většinu investic s dopady na životní prostředí se investor potřebuje získat určitý počet zvláštních povolení. Český systém správních postupů v otázkách životního prostředí (environmentální povolení) se proto značně roztříštěné. Nejčastější jsou povolení vydaná podle

  • Zákon číslo 183/2006 Sb. (povolení k užívání pozemků jsou většinou „hlavní“ nebo „hlavní“ rozhodnutí o možnosti vykonávat projektu),
  • Zákon č. 114/1992 Sb., zákon o ochraně přírody,
  • Zákon č. 254/2001 Sb., zákon o ochraně vod,
  • Zákon číslo 86/2002 Sb., zákon o ochraně ovzduší,
  • Zákon č. 76/2002 Sb., zákon o integrované prevenci a omezování znečistění,
  • Zákon číslo 44/1988 Sb., že horní zákon,
  • Zákon číslo 258/2001 Sb., zákona o ochraně veřejného zdraví,
  • Zákon číslo 18/1997 atomový zákon.

I v případech, kdy je „integrovaného povolení vydané podle zákona č. 76/2002 Sb., zákon o integrované prevenci a omezování znečistění, zahrnuje pouze část specifického povolení požadované výše uvedených aktů, a ostatním i nadále samostatně.

Procesu EIA (zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí) není nedílnou součástí environmentální povolení (povolovacího) řízení v českém právním systému. Představuje samostatný postup dokončen vydáním „vlivu na životní prostředí“. Tento „EIA“ nemá povahu závazného povolení (povolení). Je nezbytným základem pro následná rozhodnutí (povolení), která musí být zohledněna (ale nemusí) dodržování těchto rozhodnutí. Tyto charakteristiky systému správních postupů v oblasti životního prostředí také ovlivňují právní předpisy upravující možnost účasti veřejnosti. Jednotlivé postupy

  • buď na obecnou definici strana podle správního řádu (založené na zásadě „dotčených právních zájmů“), nebo
  • existuje zvláštní definice stran (například dotčených pozemků v řízeních podle stavebního zákona).

Kromě toho existuje řada zvláštních ustanovení, která umožňují ekologických organizací účastnit se správního řízení v oblasti životního prostředí. Od těchto ustanovení se nejčastěji používá čl. 70 zákona číslo 114/1992 Sb., zákon o ochraně přírody. Ustanovení zákona EIA (čl. 23 bod 9), podle níž se environmentální organizace, které se aktivně účastnila postupu posuzování vlivů na životní prostředí, mají právo jednat jako smluvní strany následného povolovacího řízení je často používána v praxi.

Obecnou zásadou správního práva, je možné podat odvolání proti správním rozhodnutím, aby nadřízený správní orgán. Tato zásada se použije, až na vzácné případy aktů, které nebyly vydány v rámci pravidelného formou správního rozhodnutí (např. „osvědčení autorizovaných inspektorů, které by za určitých okolností mohly nahradit stavební povolení). Neexistuje rovněž žádný opravný prostředek proti tzv. „opatření obecné povahy“. Jako základní zásada, rozhoduje nadřízený správní orgán musí být vyčerpána před správní rozhodnutí může být předmětem soudního přezkumu. Prvostupňových správních rozhodnutí nelze přímo. „neoprávněné“ úkony, proti nimž neexistuje možnost odvolání ve správním řízení, které však musí podléhat soudnímu přezkumu, pokud mohou porušovat něčí práva nebo povinnosti jsou výjimkou. Zadruhé, „opatření obecné povahy“ bezprostředně poté, co byly vydány. Konečně zvláštní výjimkou je možnost podat žalobu „ve veřejném zájmu“, které se prvostupňových správních rozhodnutí za určitých podmínek vymezených právními předpisy. Stejně tak běžné správní opravné prostředky, jsou-li k dispozici, musí být vyčerpána před přijetím věci správní soud rovněž v případech opomenutí (protiprávní nečinnosti) správních orgánů nebo v případě jiných „nedovolené zásahy“ ze strany správních orgánů. Mimořádné zasedání správní opravné prostředky nemusí být vyčerpána před přijetím věci soudu.

Obecně je správní soud musí přezkoumat hmotněprávní nebo procesní zákonnost správních rozhodnutí podléhajících správního řízení. Porušení procesního ustanovení týkající se správního řízení je důvodem canceling napadeného rozhodnutí, pokud je pravděpodobné, že by mohla způsobit o protiprávnost merita dotčeného rozhodnutí. Rozhodnutí Soudu se na základě skutečností tak, jak byly v době, kdy tato správní rozhodnutí byla vydána. Obvykle se za materiály shromážděné ve správním řízení jako základ pro své rozhodnutí. Jsou však oprávněny, pokud účastníci řízení navrhují, aby Soudní dvůr přezkoumá správnost těchto materiálů, opakování nebo pozměnění důkazů ve správním řízení. Soudní dvůr musí přezkoumat, zda správní orgány neměly překročit rozsah zneužití posuzovací pravomoci. Rozsah soudního přezkumu správních rozhodnutí je v praxi omezována doktríny porušení práv, které tvoří základ nařízení aktivní legitimace ve správních soudních řízeních a ovlivňuje také jednotlivé argumenty žalobců jsou považovány za přípustné. To se týká zejména sporech vedených organizací na ochranu životního prostředí. Tyto organizace podle převažující judikatury českých soudů, mohou žádat pouze porušení svých procesních práv ve správním řízení, nikoli hmotněprávní legality správních rozhodnutí jako takové.

Podle stavebního zákona, územní plány, územní plány jsou vydávána ve formě tzv. „opatření obecné povahy“, existuje zvláštní způsob, jakým mohou být napadena. O opatření obecné povahy“ je definován zákonem jako závazný akt, který není součástí nízké rozhodnutí. Rovněž některé akty podle jiných zákonů v oblasti životního prostředí, například pravidla pro návštěvu národních parků podle zákona o ochraně přírody, nebo plány povodí podle zákona o ochraně vody se vydávají na tomto formuláři, a tudíž podléhají soudnímu přezkumu. Podle tohoto zákona je osobám, které tvrdí, že jejich práva byla porušena tím, že vydává opatření obecné povahy, mít možnost domáhat se soudní opatření. Nejvyšší správní soud se však vytvořila restriktivní judikatury, podle které pouze věcného práva, tedy práva týkající se vlastnictví nemovitostí, může být porušeno tím, že vydala o opatření obecné povahy (územní plán). To znamená, že pouze dotčených pozemků se považují za stálé žalovat opatření obecné povahy. Nejvyšší správní soud opakovaně rozhodl, organizací na ochranu životního prostředí nemá možnost žalovat plány („Land Use Plans, přestože jim byla poskytnuta možnost podat žalobu, pravidla pro návštěvy národních parků. Do konce roku 2011 se Nejvyšší správní soud má výlučnou pravomoc přezkoumávat opatření obecné povahy bez dalšího opravného prostředku. Od roku 2012 jsou zemské soudy mají tuto pravomoc, je možné podat kasační stížnost proti jejich rozhodnutí. Hlavní důkazní pravidla jsou podobná správní soudnictví obecně:

  • Soud přezkoumá jak hmotněprávní, tak procesní zákonnost opatření obecné povahy,
  • Do oblasti působnosti těchto argumentů soudní řízení, porušení dotčeného práva žalobce,
  • Soud může na návrh strany, přezkoumat nebo změnit důkazů v řízení o vydání tohoto opatření.

Slyšení konat častěji pro tento druh správní soudní řízení než v jiných zemích.

Postupy posuzování vlivů na životní prostředí:

Postup posouzení vlivů na životní prostředí není nedílnou součástí povolení (povolovacího) řízení v českém právním systému; se povolení opírá samostatný proces, který má tyto hlavní rysy:

  • Postup posouzení vlivů na životní prostředí je plně přístupná veřejnosti,
  • zprávy o vlivech na životní prostředí (dokumentace) je přístupný a každý, kdo je oprávněn podat připomínky ve stanovené lhůtě,
  • „EIA“, musí být splněny již před další rozhodnutí (povolení), avšak nemusí být dodržena, musí být zohledněna pouze „)“,
  • Tento proces bude dokončen vydáním „EIA“, které nemají povahu závazných povolení (povolení), ale je považována za „znalecký posudek“ (i když je vydané ministerstvem životního prostředí či regionálního správního orgánu).

V důsledku toho podle judikatury českých soudů, ani posouzení vlivů na životní prostředí (zjišťovací řízení a určování rozsahu posuzování, které jsou zastávány jednou podle českého zákona EIA), ani výše „EIA“ může být přezkoumávána soudy „nezávisle“ nebo „přímo“. Jako nejvyšší správní soud rozhodl, musí podléhat soudnímu přezkumu pouze společně (nebo do působnosti) následné povolení nebo povolení, například díky využívání půdy, povolení k pobytu vydaná podle zákona o ochraně přírody, ochrany vody, že horní zákon atd. v souladu s tímto přístupem, je nezbytné vzít v úvahu povolení vydaná podle zvláštních právních předpisů týkajících se záměrem, který byl předmětem posouzení vlivů na životní prostředí EIA jako „rozhodnutí“ („povolení“ ve smyslu směrnice EIA). Tato rozhodnutí mohou být přezkoumána soudy podle obecných podmínek přezkumu správních rozhodnutí. Možnost žalovat se poskytuje:

a) osobám, které tvrdí, že jejich práva byla porušena rozhodnutím, které „vytváří, změny, ruší nebo authoritatively určují jejich práva a povinnosti“,

b) jiné strany správního řízení za účelem vydání správního rozhodnutí, které ujišťují, že jejich práva byla porušena v takovém řízení, což by mohlo způsobit protiprávnost rozhodnutí (ve stálém žalovat pro organizace zabývající se ochranou životního prostředí pochází z tohoto ustanovení)

Kromě toho nedávná změna zákona EIA (přijaté v prosinci 2009), ekologické organizace, které předložily připomínky v rámci postupu posuzování vlivů na životní prostředí, mají aktivní legitimaci domáhat povolovacího rozhodnutí o schválení projektu, pro nějž bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí předtím. Organizace na ochranu životního prostředí směrnice v případě, že se neúčastnila správního povolovacího řízení. Toto zvláštní ustanovení však neumožňuje podat žalobu v rámci zjišťovacího řízení a při určování rozsahu posuzování vlivů na životní prostředí, či přímo. Bylo také v praxi nepoužívá, protože zúčastněné organizace na ochranu životního prostředí mohou použít obecná pravidla způsobilosti. Z toho vyplývá, že existuje více „způsoby“ zejména pro organizace zabývající se ochranou životního prostředí, získat možnost domáhat se povolení pro záměr podléhající posouzení vlivů na životní prostředí před Soudním dvorem:

Pokud se organizace na ochranu životního prostředí vyjádří připomínky ve zprávě EIA (dokumentace) v rámci lhůty pro veřejné konzultace v rámci postupu posuzování vlivů na životní prostředí, buď může získat status účastníka následného povolovacího řízení (a poté, co tato strana podat žalobu proti konečnému povolení), nebo v zásadě podat žalobu proti tomuto rozhodnutí, jí jednající jako účastník správního řízení.

b) však ekologické organizace mohou získat postavení účastníka v povolovacím řízení (bez ohledu na to, zda záměr podléhá posouzení vlivů na životní prostředí či nikoli) rovněž podle ustanovení některých dalších zákonů; Na základě čl. 70 zákona o ochraně přírody je nejčastěji používané.

V případě jednotlivce se účastní postupu posuzování vlivů na životní prostředí není ani nezbytné, ani nepřiznává žádné zvláštní práva týkající se účasti v následném správním řízení, ani přístup k soudům. U obou těchto možností, je nutné se přímo dotýká práv (povolení, pokud zvláštní zákon nestanoví ani přísnější podmínky).

Krajské soudy jsou fóra s cílem vypořádat se se všemi správními rozhodnutími, včetně povolení vydaných po postupu posuzování vlivů na životní prostředí (s možností podat proti jeho rozhodnutí kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Slyšení se uskuteční, pokud Soud odmítnout žalobu jako nepřípustnou, nebo zrušit povolení procesní chyby, nebo nebyla dostatečně odůvodněna (ověřit). Kromě toho Soudní dvůr zpravidla požádá strany, zda souhlasí se rozhodnout ve věci bez konání jednání, a v mnoha případech většinou (pravděpodobně) ze strany souhlasit. Soud přezkoumá jak hmotněprávní, tak procesní zákonnost povolení. Pravidla týkající se důkazů tvoří stejné jako ve správním soudnictví obecně. Soud může na návrh strany, přezkoumat nebo změnit důkazů ve správním řízení. Spolu s konečným povolením, rovněž hmotněprávní nebo procesní zákonnost stanoviska k posouzení vlivů na životní prostředí a /nebo posouzení vlivů na životní prostředí ve zjišťovacím řízení a při určování rozsahu rozhodnutí přezkoumá. Teoreticky by soud na návrh žalobce, rovněž ověřit materiálů a technických zjištění, posouzení vlivu na životní prostředí a následně povolení, k zajištění neexistuje jasný rozpor mezi těmito zjištěními a závěry a důvody správních orgánů. V praxi však soudy se to často činit zdráhají, a to v případě soudních řízení ekologických organizací. V případech soudního přezkumu povolení záměrů, které podléhají posouzení vlivů na životní prostředí, všeobecné podmínky platí pro žaloby na zdržení se jednání. Například žalobce požádal o vydání soudního příkazu musí prokázat,

  • provádění rozhodnutí mohlo způsobit jí újmu, „nesrovnatelně závažnější“, která by mohla být způsobena jiným osobám udělí právně přikázaná úleva (ve srovnání se stavem, že žalobce musí prokázat „nenapravitelné újmy“ namísto do konce roku 2011),
  • vydání soudního příkazu nebude v rozporu důležitého veřejného zájmu.

Jedinou zvláštní pravidlo použije pro řízení této organizace pro životní prostředí, což by bylo proti povolení podle zvláštního ustanovení zákona EIA (bez předchozí účast organizace v rámci správního řízení). Pro tento druh řízení, že zdržovací žaloba (ve formě odkladný účinek proti povolení) nejsou k dispozici.

IPPC postupy:

Soudy mohou přezkoumat konečné rozhodnutí IPPC (integrované povolení), které bylo vydáno podle zákona číslo 76/2002 Sb. Zákon o integrované prevenci a omezování znečistění, podle obecných podmínek pro soudní přezkum správních aktů. Možnost žalovat integrovaných povolení IPPC (dále jen „rozhodnutí“) je tedy poskytnout

a) osobám, které tvrdí, že jejich práva byla porušena rozhodnutím IPPC, která „vytváří, změny, ruší nebo authoritatively určují jejich práva a povinnosti“,

b) jiné strany správního řízení za účelem vydání rozhodnutí IPPC, kteří tvrdí, že jejich práva byla porušena v takovém řízení, což by mohlo způsobit protiprávnost rozhodnutí (ve stálém žalovat pro organizace zabývající se ochranou životního prostředí pochází z tohoto ustanovení)

Organizace na ochranu životního prostředí měly možnost žalovat IPPC, pokud rozhodnutí splňuje podmínky sub b), tj. zda je účastnicí správních řízení IPPC (konečná vydávání povolení IPPC). Získat postavení účastníka tohoto řízení, organizace musí oznámit příslušnému správnímu orgánu, který si přeje se účastnit řízení ve lhůtě 8 dnů od zveřejnění informace týkající se žádosti pro IPPC rozhodnutí na základě veřejného oznámení. Také organizace na ochranu životního prostředí, které předložily připomínky v rámci procesu EIA, IPPC předchozího řízení, pravděpodobně mohl žalovat rozhodnutí IPPC, a to i tehdy, když organizace by se neměl účastnit řízení. Neexistuje však žádná judikatura tuto skutečnost prokázat. Z formálního hlediska není nezbytné, aby se aktivně účastnily veřejné konzultace v rámci integrované prevence a omezování znečištění (IPPC), s cílem mít možnost žalovat IPPC rozhodnutí podat žalobu k soudu. Pokud fyzická osoba nebo organizace na ochranu životního prostředí splní kritéria, která je smluvní stranou úmluvy IPPC správního řízení, může podat odvolání proti rozhodnutí IPPC, a v důsledku toho aktivní legitimace k podání žaloby proti konečnému rozhodnutí, i když nebyl činný v oblasti IPPC správního řízení. Pokud však není aktivní, je menší pravděpodobnost uspět se opravný prostředek nebo soudní řízení, neboť je pro stranu, tvrdit, že její právo bylo porušeno, pokud řízení k vydání rozhodnutí o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC).

Krajské soudy jsou soudy, napadnout rozhodnutí IPPC (s možností podat proti jeho rozhodnutí kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Slyšení se uskuteční, pokud Soud odmítnout žalobu jako nepřípustnou, nebo zrušit povolení procesní chyby, nebo nebyla dostatečně odůvodněna (ověřit). Kromě toho Soudní dvůr zpravidla požádá strany, zda souhlasí se rozhodnout ve věci bez konání jednání, a v mnoha případech se strany dohodly. Soud přezkoumá jak hmotné a procesní zákonnosti rozhodnutí o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC). Pravidla týkající se důkazů tvoří stejné jako ve správním soudnictví obecně. Soud může na návrh strany, přezkoumat nebo změnit důkazů IPPC správního řízení. Teoreticky by soud na návrh žalobce, rovněž ověřit materiálů a technických zjištění, na kterých je rozhodnutí založeno IPPC, pokud neexistuje jasný rozpor mezi těmito zjištěními a závěry a odůvodnění rozhodnutí IPPC. V praxi však soudy se to často činit zdráhají, a to v případě soudních řízení ekologických organizací. V případech, kdy Soud přezkoumává rozhodnutí IPPC, obecné podmínky pro žaloby na zdržení se jednání vztahují. Žalobce požádal o vydání soudního příkazu musí prokázat,

  • provádění rozhodnutí mohlo způsobit jí újmu, „nesrovnatelně závažnější“, která by mohla být způsobena jiným osobám udělí právně přikázaná úleva (do konce roku 2011 byla podmínka „nenapravitelné újmy“),
  • vydání soudního příkazu nebude v rozporu či důležitým veřejným zájmem.

V. Přístup k právní ochraně proti aktům nebo nečinnosti

Pohledávky vůči soukromé osoby nebo právní subjekty mohou být předložena přímo soudu (v rámci občanského soudnictví) ve všech záležitostech týkajících se soukromého práva a povinnosti, včetně těch, které se týkají ochrany ústavního práva pro příznivé prostředí. Lidé mohou dovolávat tohoto ústavního práva pouze v rámci působnosti právních předpisů provádějících tato práva. To znamená, že žádosti předkládané občanské soudy proti soukromým osobám či právním subjektům, žalující strana tvrdit a prokázat, že specifické clo stanovené zákonem byly porušeny žalovanou, že byla porušena práva žalobce tímto způsobem. Typické pohledávek vůči jednotlivcům nebo právním subjektům, které se týkají ekologických (právo příznivé prostředí)

  • „sousedy“ opatření“, kterými se žalobce domáhá toho, aby Soud uložil Komisi, aby zastavila k rušivým se sousedy „přiměřené míře“ nebo „vážně ohrozit“ (například hluk, emise atd.). Soudní dvůr může uložit žalovanému zastavit nezákonné činnosti, bez dalšího upřesnění, jak tento cíl splnit.
  • „Opatření na ochranu osobnosti nebo soukromí“, kterou žalobkyně požaduje ochranu proti nelegálním zásahům do jeho soukromé sféry (osoba), která zahrnuje rovněž orgánem, zdraví a kvality životního prostředí. Tvrzení může usilovat o ukončení nezákonné zásahy do soukromí, odstranění výsledky těchto činností za účelem přiměřeného zadostiučinění
  • opatření, která žádá peněžní náhrady za poškození životního prostředí, což také způsobilo finanční ztráty pro žalobce
  • „preventivním opatřením“, kterou se žalobce domáhá toho, aby Soudní dvůr uložil žalované povinnost přijmout opatření pro zamezení poškození přírodního prostředí (například).

Obecně není možné předkládat stížnosti fyzické osoby nebo právnické osoby přímo správnímu soudu. Výjimkou je situace, kdy fyzická osoba nebo právnická osoba jedná jako správní orgán (např. pokud je autorizovaný inspektor vydá osvědčení, které lze za určitých okolností nahradit stavební povolení). Rovněž není možné předkládat stížnosti fyzické osoby nebo právnické osoby přímo trestních soudů.

Pokud státní orgán jedná jako zástupce státu v rámci soukromého práva (obchodní činnosti atd.), stejný druh žádosti je možno podat občanskoprávní žalobu proti státu, vůči jednotlivcům nebo právnickým osobám. V oblasti správního soudnictví, soudní žaloby proti rozhodnutí státních orgánů (správní orgány) v oblasti životního prostředí může být podána pouze za určitých podmínek. Obecně platí, že je pouze možné požádat soud o zrušení zmíněného rozhodnutí, s několika výjimkami (snížení správních sankcí, aby zveřejňovaly informace). Další osoba, která již nemá žádné správní opatření na ochranu proti protiprávnímu opomenutí) (nečinnost správního orgánu, který porušuje jeho práva, může požádat Soudní dvůr, aby uložil správní orgán „rozhodnout o meritu věci. Existuje však výrazný „mezeru“ v tomto nařízení, jak jej vykládá české správní soudy), což vede k závěru, že není možné požádat, aby orgán zahájil postup (ex officio), pokud je ze zákona povinna tak učinit (například pokud není projektem budovaným nebo provozovány bez potřebných povolení). Soud opakovaně odmítl žaloby dotčených sousedů v takových případech. Neexistuje rovněž žádný předpis týkající se postavení organizací zabývajících se ochranou životního prostředí podávat žaloby správních orgánů v případě protiprávní nečinnosti. Bude možné využít jiný druh správní opatření – tzv. „opatření proti další nelegální zásahy správní orgány“ – v tomto případě. Legislativní nařízení tento druh činnosti se od roku 2012 změnil. Podle současného znění se každý, kdo tvrdí, že jeho práva byla porušena „nedovolené zásahy, pokyn nebo vymáhání“ správní orgán může požádat soud, aby zakázal orgánu veškeré intervence, aby pravomoc zbavit výsledky takového zásahu, nebo pouze učinit prohlášení, bylo protiprávní.

Existují dva hlavní příslušné orgány v oblasti ekologické odpovědnosti: Česká inspekce životního prostředí a Ministerstvu životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí vykonává působnost ústředního správního úřadu v oblasti ochrany životního prostředí celé skupině, včetně škod na životním prostředí; Úřad akceptuje podání a žádosti o zavedení opatření a je oprávněn uložit preventivní nebo nápravná opatření týkající se škody na životním prostředí a sankcí. Řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření týkajících se životního prostředí, může být zahájeno z moci úřední inspekce nebo na vyžádání. Takové žádosti však mohou být podány pouze osobami, které jsou nebo mohou být dotčeny poškození životního prostředí (jako jsou vlastníci pozemků); Organizace zaměřené na životní prostředí jsou obecně považovány za postižené, i když ochrana životního prostředí. Organizace zabývající se ochranou životního prostředí a veřejnost mohou předložit písemné podání žádostí inspekce zahájit řízení z moci úřední; je ovšem úkolem inspekce rozhodnout, zda zahájit řízení, či nikoli.

Účastníci řízení týkající se environmentálních závazků může podat žalobu na správní soudy, jakmile správní rozhodnutí je konečné. To znamená, že obecné správním opravným prostředkem, orgánem ministerstvo životního prostředí, musí být nejprve vyčerpány. Organizace na ochranu životního prostředí, avšak nemůže zahájit řízení, se může stát účastníkem řízení zahájené inspektorátem na základě zákona o ochraně přírody. V takových případech mohou rovněž podat žalobu proti rozhodnutí správce. Osoby, jejichž práva byla porušena v důsledku správní rozhodnutí může rovněž podat žalobu. Pokud není žádost o přijetí opatření a inspektorát by ani zahájeno řízení z moci úřední, organizace zabývající se ochranou životního prostředí nebo osobám z řad široké veřejnosti, může požádat Ministerstvo pro zjednání nápravy. Pokud však ministerstvo sám neučiní, nemohou soudy nařídit pasivní zmocnění k zastupování (zahájit řízení) není možné prosazovat environmentální odpovědnosti v rámci správního řízení. Nicméně je možno uplatnit odpovědnost za životní prostředí prostřednictvím soukromých žalob. Mohou existovat ještě další druh prosazování odpovědnosti za životní prostředí, což je situace, kdy se rozhodnutí s preventivními nebo nápravnými opatřeními jsou vydány, avšak nebyly dodrženy. Podle českých právních předpisů je obvykle až správní orgán, který rozhodnutí o uložení cla (nefinanční povahy, jako je rozhodnutí, kterým se ukládají preventivní nebo nápravná opatření týkající se škod na životním prostředí) je prosazovat. K zajištění toho, aby toto rozhodnutí bylo dodržováno uložená cla jsou splněny. V případě, že rozhodnutí nejsou dodrženy, příslušný orgán může uložit pokuty osobu nebo jiný neplní povinnost zajistit, aby uložená cla na náklady osoby povinné. Kromě toho osoby zmocněné rozhodnutím může vymáhat splnění rozhodnutí o uložení cla nefinanční povahy (například povinné osoby by měly jednat či zdržet se jednání jménem osoby zmocněné). Druhá varianta by byla použitelná v situacích, kdy škody na životním prostředí bude mít dopad na majetek jiná osoba než osoba povinná přiznat daň.

VI. Další způsoby přístupu k právní ochrany

Kromě účasti ve správním řízení proti rozhodnutí správních soudů, existuje několik dalších opravných prostředků, které mohou být používány obě strany správních postupů a široké veřejnosti. Konkrétně:

  • Informace pro příslušné orgány k zahájení řízení z moci úřední, včetně podání přijímat opatření proti nečinnosti podřízených orgánů,
  • mimořádné správní opravné prostředky (například správní přezkum rozhodnutí v platnosti, nové řízení (soudní řízení),
  • podání trestního oznámení na policii, veřejní ochránci práv nebo podání obžaloby, státního zástupce nebo ombudsmana, který spis actio popularis.

Tyto prostředky jsou – obecně – spíše slabá. Nejsou formálně zahájila řízení. Je na příslušných orgánech, aby rozhodla, zda zahájit řízení, či nikoli, má předkladatel pouze právo být informován jeho předložení.

Existuje jeden veřejný ochránce práv v České republice, který se zabývá případy, kdy správní orgány opomenuly jednat nebo jednat v rozporu s právními předpisy, zásadami právního státu nebo demokratických zásad řádné správy; To zahrnuje rovněž všechny environmentální případů. Ombudsman může zahájit šetření z moci úřední. Kromě toho může každý přístup veřejného ochránce práv (jako jsou stanoveny konkrétní podmínky, kdy může veřejný ochránce práv rozhodne neprojednat předkládání, například porušení, jsou starší než 1 rok). I kdyby však veřejný ochránce práv k závěru, že správní orgán porušil zákon, může pouze doporučit, aby měl úřad možnost přijmout nápravná opatření, nemůže uložit povinnost se jí řídit. Není-li dodrženo, veřejní ochránci práv se mohou obrátit nadřízeného orgánu nebo vlády a informovat širokou veřejnost.

Není možné, aby kdokoli podat soukromé trestní řízení. Všechny trestné činy jsou stíhány státem (zastoupeným státní zástupci), však může oznámit kdokoli donucovacími orgány (policií nebo státním zastupitelství), pokud má podezření, že byl spáchán trestný čin; Poté může být pouze informován o tom, jaké další kroky budou ve věci tohoto oznámení. Poškozených osob (osoby, které utrpěly újmu, ztrátu nebo vlastnictví, morální nebo jiná škoda v důsledku spáchání činu) má procesní práva a mohou mít vliv (například trestní řízení může podat stížnost proti zastavení trestního stíhání).

Že veřejná ochránkyně práv i úřad nejvyššího státního zástupce může podat žalobu „ve veřejném zájmu“ proti jakémukoliv správnímu rozhodnutí, pokud to „Find“ (nejvyšší státní zástupce) nebo „prokázat“ (ombudsman) důležitého veřejného zájmu.

Hlavními mechanismy pro vyřizování stížností týkajících se nevhodné správní opatření, správní nečinnosti nebo opomenutí, lze shrnout takto:

  • předložit ombudsmanovi
  • oznámení proti nečinnosti (je k dispozici pouze v případech, kdy by správní postup probíhá, ale tento orgán odmítne vydat rozhodnutí)
  • stížnosti ohledně nevhodného chování úředníka nebo výkonu činnosti správního orgánu (tato výtka je v prvé řadě řešena týmž orgánem, který je – pouze v případě, pokud nebyla řádně vyřízena, je možné přístup nadřízený správní orgán),
  • V nejzávažnějších případech oznámení orgánům činným v trestním řízení (policie nebo státní zastupitelství)
Neexistují žádné jiné orgány nebo subjekty, které jsou příslušné pro poskytování přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, kromě modelů popsaných above., tj.:
  • Správní orgány, které odpovídají za veřejné správy týkající se konkrétních environmentálních nebo oblasti související s životním prostředím,
  • soudy,
  • Veřejná ochránkyně práv,
  • trestního stíhání.

VII. Aktivní legitimace

Aktivní legitimace

Správní řízení

Soudní řízení

Jednotlivci

„práva případně directly affected“

Porušování práva

Nevládní organizace

Ochrana veřejného zájmu

porušení práva/ochrana veřejných zájmů (zvláštní řízení podle zákona EIA)

Jiné právní subjekty (včetně obcí)

„práva případně directly affected“

Porušování práva

Skupiny ad hoc

pouze konzultační postup posuzování vlivů na životní prostředí, územní plány („Land Use Plans – přijetí otevřené pro všechny, kdo se vyjádřit

Možnosti

zahraniční nevládní organizace

Porušování práva

Jiné (organizace zaměstnavatelů, obchodní komory – IPPC, vrchního státního zástupce nebo ombudsmana – veřejný zájem řízení)

„práva případně directly affected“

porušení práva/ochrana veřejných zájmů (nejvyšší státní zástupce nebo ombudsman)

V rámci správního řízení, základní pravidlo pro „aktivní legitimace“ (právo mít postavení strany), je pojem „práva a povinnosti“, je patrně přímo dotčena rozhodnutím. Tento pojem je obecně vyjádřena v čl. 27 zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož by „osoby, jejichž práva a povinnosti jsou přímo zasaženi správní rozhodnutí“ se považují za účastníky řízení (osoby, které podaly žádost o povolení (žadatelé), osoby, které se rozhodnutí zakládá, zrušit nebo změnit jejich práv a povinností, osobám, jimž je skupina se zvláštní zákon). Toto obecné pravidlo je měnit některé odvětvové právní předpisy:

a) pro ochranu životního prostředí, nejdůležitější z nich je zákon číslo 183/2006 Sb., stavební zákon. Tento zákon obsahuje samostatné definice ze strany správního řízení pro vydání územního a stavebního povolení. Podle těchto definic, pouze fyzické osoby a právní subjekty, jejichž vlastnictví či jiná věcná práva k věci, může být přímo ovlivněno povolení mají postavení účastníka řízení.

Obdobná je nařízení ze strany správního řízení podle zákona č. 44/1988 Sb. Horní zákon.

c) jiné postupy, které se týkají životního prostředí, žadatel je jediným nositelem práv ze strany. Tato situace nastane například v případě „výjimky“ – Rozhodnutí, která povolují provozovateli zdroj hluku, který překračuje maximální limity, aby pokračovaly činnosti po omezené časové období (s možností opakovaného prodloužení). Dalšími příklady jsou povolení vydaná podle zákona číslo 18/1997 Sb., atomový zákon.

d) na druhé straně konzultační postupy EIA (které nejsou dokončena závazného povolení) a postupy přijímání plánů využívání půdy jsou přístupné každému, kdo se vyjádřit; Zároveň se jedná pouze postupy, které se mohou účastnit skupin ad hoc.

Organizace na ochranu životního prostředí mohou získat postavení účastníka správního řízení v oblasti životního prostředí podle zvláštních zákonů; zákon o ochraně přírody, včetně zákona EIA, IPPC, ochranou vod, jakož i některé další. Organizace na ochranu životního prostředí splňující požadavky uvedené akty musí mít právo být účastníky řízení, ve kterém všechny zájmy chráněné těmito akty jsou ovlivněny (zejména v řízeních podle stavebního zákona). Je potvrzen judikaturou, že důvodem této možnosti je, že by mělo být umožněno, aby se organizace, aby podporovaly veřejný zájem týkající se ochrany životního prostředí a jeho zvláštních součástí postavení strany. Avšak ani ekologické organizace mohou stát stranami v případech, které výslovně uvádí, že žalobkyně je jediným účastníkem řízení.

Obce mají právo být účastníky správních řízení podle stejných zásad jako jiné právní subjekty (na základě koncepce „práva případně directly affected“). Podle IPPC se řízení, organizace zaměstnavatelů, obchodní komory mohou získat status strany za obdobných podmínek jako organizace na ochranu životního prostředí; jsou to však bránit své zájmy a zájmy svých poslanců. Na úrovni soudního řízení, zcela převažující koncepce stálé u všech kategorií subjektů, je třeba pojem „snížení hodnoty nároku. Obecným ustanovením pro správní soudnictví (čl. 65 zákona č. 150/2002 Sb., zákoníku správní soudnictví), uvádí, možnost žalovat správní rozhodnutí vydáno

a) osobám, které tvrdí, že jejich práva byla porušena rozhodnutím, které „vytváří, změny, ruší nebo authoritatively určují jejich práva a povinnosti“,

b) jiné strany správního řízení za účelem vydání správního rozhodnutí, které ujišťují, že jejich práva byla porušena v takovém řízení, což by mohlo způsobit protiprávnost rozhodnutí (ve stálém žalovat pro organizace zabývající se ochranou životního prostředí z tohoto ustanovení).

Ve většině případů se aktivní legitimace k podání žaloby v rámci soudního řízení úzce souvisí postavení účastníka správního řízení. Proto, kromě několika možností, tzv. „veřejného zájmu“, soudních řízení neexistuje žádný zvláštní nařízení pro stojící práva k určité oblasti nebo právní subjekty. Zároveň se stávajícími subjekty v dané oblasti, je silně ovlivněn rozsah ze strany příslušných správních postupů. Například pouze „sousedy“ (osoby, jejichž práva jsou dotčena) jsou účastníky správního řízení podle stavebního zákona (investor, obec a případně nevládními organizacemi), pouze tyto osoby mohou mít možnost žalovat konečné rozhodnutí vydaných podle stavebního zákona. V případech, kdy žadatel je jediným účastníkem správního řízení, je to pouze žalobkyni možnost domáhat se soudní rozhodnutí. Organizace na ochranu životního prostředí podle převažující judikatury českých soudů, mohou žádat pouze porušení svých procesních práv ve správním řízení, nikoli hmotněprávní legality správních rozhodnutí jako takové. Je to důsledek striktního použití pojmu omezení práva na jejich řízení; přestože důvod pro jejich účast na správním řízení je ochrana veřejného zájmu, znamená to, že daná organizace mohou požádat Soudní dvůr, aby ověřil, že:

  • Pokud mohou nahlížet do všech dokumentů týkajících se ekologického povolení,
  • Kdyby dostatek času, aby je posoudila a vyjádřit své stanovisko,
  • pokud byli pozváni na veřejné slyšení atd.

Pokud je však doktrínu vykládat restriktivně, nemůže tvrdit, že sporné rozhodnutí porušuje požadavky právních předpisů v oblasti životního prostředí (mezní hodnoty emisí nebo ustanovení zakazující některé činnosti v chráněných oblastech), jelikož se netýká žádného ze svých „subjektivní práva“. Tento přístup je dále podporován judikaturou Ústavního soudu, podle něhož právnické osoby, včetně ekologických organizací, nemůže dovolávat práva pro příznivé prostředí, neboť může „samozřejmě“ náležet pouze fyzické osoby. Na druhé straně existují rovněž rozhodnutí, ve kterých mají soudy de facto se zabývala „hmotněprávní námitky“ nevládních organizací.

Neexistuje actio popularis (v tom smyslu, způsobilost kohokoli žalovat určitý druh rozhodnutí) v jakékoli oblasti právního řádu České republiky. Správního soudnictví obsahuje ustanovení, podle něhož „žalobu ve veřejném zájmu mohou podávat

  • nejvyšší státní zástupce
  • Veřejný ochránce práv
  • jiný veřejný orgán oprávněn tak učinit zvláštním zákonem
  • osoba výslovně nárok podle zvláštního práva

Nejvyšší státní zástupce nebo ombudsman může podat žalobu „ve veřejném zájmu“ proti jakémukoliv správnímu rozhodnutí, pokud to „Find“ (nejvyšší státní zástupce) nebo „prokázat“ (ombudsman) důležitého veřejného zájmu. Neexistuje žádný právní předpis přiznává právo podat žalobu ve veřejném zájmu a jakýchkoli dalších správních sporů, žádnému jinému orgánu veřejné moci. Pro ostatní osoby je jediným druhem zkratka pro „žalobu ve veřejném zájmu, který je v českém právním řádu (od prosince 2009) je součástí zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Podle čl. 23 § 10 tohoto zákona, ekologické organizace či obce, které předložily připomínky v rámci postupu posuzování vlivů na životní prostředí, mají aktivní legitimaci domáhat se povolení schválením projektu, pro nějž bylo vydáno stanovisko EIA. Pokud se rozhodnou podat žalobu podle tohoto ustanovení není nezbytné, aby se mohly účastnit správního řízení o povolení jako strany. Teoreticky by pojem „snížení hodnoty nároku se nevztahuje i v tomto případě i ekologická sdružení by se bezpochyby mají rovněž právo zpochybnit materiální legalitu napadeného rozhodnutí. Na druhou stranu, pokud by takovou žalobu podat, předběžných opatření by nebyly k dispozici. V praxi dosud nedošlo pokusům využít této příležitosti.

Doposud se ekologické organizace nejčastěji používají ustanovení zákona o ochraně přírody, a pouze jako druhý a třetí příslušných možností, posouzení vlivu na životní prostředí a IPPC aktů. Jak již bylo uvedeno výše, existuje více „způsoby“, zejména pro organizace zabývající se ochranou životního prostředí, jak se stát osobou správního řízení, to znamená (nepřímo) rovněž získat možnost domáhat se správního rozhodování v záležitostech životního prostředí na úrovni soudů. Jednotlivci odvozují především jejich postavení ve vztahu k postavení, jež jsou „directly affected“ (neighbor ohledně rozhodnutí vydaných podle stavebního zákona) nebo „osoba, jejíž práva nebo povinnosti mohou být bezprostředně dotčeny“ ve většině ostatních rozhodnutí.

VIII. Právní zastoupení

Právní zastupování advokátem je povinné při soudním řízení před Nejvyšším správním soudem, Nejvyšší soud a Ústavní soud, bez ohledu na povahu řízení, včetně sporů týkajících se životního prostředí. Fyzické osoby, které nemají právní vzdělání odpovídající vzdělání nezbytné pro plné moci nebo právnické osoby, jejichž zaměstnanci nebo má takové vzdělání nemají být právně zastoupen jiným zástupcem s výjimkou ústavního soudu. U jiných soudů, právního poradce (zastoupení) není povinné. Kdokoli může nechat právně zastupovat advokáta nebo jiné osoby schopné právních aktů. Proto je možné, aby nevládní ekologické organizace zastupovat účastníky řízení v oblasti životního prostředí. Soudy však mohou zakázat zástupce zastupujícího ve věci, kterou zastupuje v různých případech opakovaně (to se vztahuje pouze na soudní řízení, správní). Existují různé právní poradenství střediska řízená nevládní organizace zabývající se ochranou životního prostředí v České republice. Tato centra poskytují bezplatnou právní pomoc komukoli, kdo by je v záležitostech životního prostředí. Obvykle nabízí svým klientům vysvětlit právní předpisy týkající se jejich dotaz, a navrhla řešení, vyjádřit svá stanoviska nebo doporučení právních postupů. Česká advokátní komora zveřejňuje a aktualizuje seznam všech zástupců na internetu, včetně jejich specializace. Neexistují však mnozí, kteří se zaměřují práva životního prostředí.

IX. Důkazy

Administrativní otázky v oblasti životního prostředí, naprostá většina případů se rozhoduje pouze na základě spisu a případně dalších úředních listin. Každá ze stran může však přinést důkazy na podporu žaloby. V oblasti občanskoprávních věcí je naprosto nezbytné zajistit dostatečné důkazy na podporu žaloby. Obecně řečeno, jsou to právě žalobce, kdo nese důkazní břemeno; ani tato osoba prokáže, že jsou odůvodněny nebo je spor prohraje. Důkazy hodnotí soud v souladu se zásadou nezávislých posouzení všech důkazů. Soudní dvůr není vázán nařízením, jaké důkazy by měly být upřednostněny nebo vyšší věrohodnost atd.; Je na Soudním dvoru, aby pečlivě posoudila všechny důkazy. V rozhodnutí ve věci samé, má Soudní dvůr, aby podrobně důvody, pro něž je rozhodnutí založeno, jaké důkazy byly zohledněny, která byla dána přednost a proč. Pokud ne, rozhodnutí může být zrušena soudem vyššího stupně. Všechny zúčastněné strany mohou předložit důkazy na podporu svých tvrzení. Soudní dvůr nicméně nemá k dispozici všechny návrhy. V takovém případě se rozhodnutí ve věci samé musí soud důvod, proč byly tyto důkazy nejsou poskytnuty. Není soud musí doložit; Obecně soudní znalecké posudky požadovat pouze v případě, že je to nezbytné pro rozhodnutí ve věci samé. Je však možné, aby Soudní dvůr, aby se vyslovil pro jednu ze smluvních stran, jako je zřejmě není schopna nést důkazní břemeno, měla by předložit další důkazy, nebo je pravděpodobné, že ztratí případu. V návaznosti na žádost jedné ze stran může soud požadovat důkaz druhé strany nebo třetích osob. Strany mohou zavést odborné posudky, které mají stejnou váhu jako a věrohodnost požadovaného odborného stanoviska Účetního dvora. Strany mohou zvolit odborník z úředního seznamu odborníků, můžete požádat, aby své stanovisko, odměny za jeho služby. V případě, kdy každá strana zavede vlastní odborné posudky, které si vzájemně odporují, Soud vyžádá další znalecký posudek. Odborná stanoviska jsou formálně nejsou pro soudce závazné. Nicméně v převážné většině případů, je třeba respektovat. Pokud existují pochybnosti ohledně správnosti či kvality odborného posudku soud požádá jiný odborník přezkoumá v předchozím posudku.

Žaloby na zdržení se jednání.

Obrátil (a) jsem se nadřízený správní orgán má odkladný účinek. Pouze ve výjimečných případech, obvykle nespadají do oblasti životního prostředí odvolání nemá odkladný účinek, lze předběžně vykonat. Podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu obecně nemá odkladný účinek. Soudní dvůr však může podle čl. 73 § 2 jednacího řádu správního soudnictví na žádost žalobce, ale pouze za těchto podmínek

  • provádění rozhodnutí způsobilo žalobkyni újmu, „nesrovnatelně významnější“ než té, která by mohla být způsobena jiným osobám udělí právně přikázaná úleva
  • vydání soudního příkazu nebude v rozporu důležitého veřejného zájmu.

Jakmile nadřízený správní orgán schvaluje rozhodnutí, může být proveden bez ohledu na žalobu podanou proti ní. Pouze v době, kdy Účetní dvůr poskytne odkladný účinek, aby toto soudní řízení nebo vydá předběžné opatření, osoby zmocněné rozhodnutím musí ukončit jeho výkon. Kromě poskytnutí odkladný účinek, aby soudní řízení se správními soudy mohou navíc vydat předběžné opatření na základě čl. 38 jednacího řádu správního soudnictví, bude-li třeba prozatímní ujednání týkající se vztahu mezi stranami. Musí existovat nebezpečí, které představuje „závažné“, a není nutné, aby byl žadatel osobně, který je v rámci této hrozby. Soud může nařídit stranám sporu, nebo dokonce třetí osobě, aby něco, zdržet nebo něco snášet něco. Je však velmi zřídkavé u správních soudů vydávat předběžné soudní zákazy. V občanskoprávních věcech se tak stane mnohem častěji. V občanskoprávních soudních řízení, může soud na žádost jedné ze stran uložit „žalobu na zdržení se jednání, pokud je nutné dočasně upravit podmínky smluvních stran, nebo pokud existuje nebezpečí, že by výkon soudního rozhodnutí (následné) by mohla být ohrožena“ (čl. 74 občanského soudnictví). Soud může použít zdržovací žaloby zakázat vyřizování věcí, právních nebo na konkrétní transakce.

Ve správních věcech není stanovena žádná lhůta, v níž žádost odkladný účinek předběžného soudního zákazu nebo musí být podána po uplynutí lhůty pro podání žaloby je dodržena. V občanskoprávních věcech, je možné požádat o předběžné opatření, podat žalobu za určitou dobu poté. Ve správních záležitostech není možné podat opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu proti rozhodnutím, která se rovněž na rozhodnutí o odkladném účinku nebo předběžné opatření. Soud může přezkoumat své rozhodnutí odkladný účinek předběžného soudního zákazu nebo kdykoli je tudíž možné podat žádost o opětovný přezkum uvedeného rozhodnutí. V občanskoprávních věcech, je možné podat odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření, aby soud rozhodující v posledním stupni; Odvolání však nemá odkladný účinek.

XI. Náklady

Obecně žádné náklady spojené s účastí správních postupů v oblasti životního prostředí; pouze soudní fáze; Náklady spojené přímo jednáním žalobkyně vůči soudech, a sice:

  • Za zahájení soudního řízení
  • Poplatek za odvolání nebo kasační stížnost,
  • Poplatek za žádost odkladný účinek nebo předběžných opatření.

Veškeré tyto poplatky musí být uhrazeny žadatelem/navrhovatelem. Kromě toho jsou náklady osoby jiné než Soudní dvůr jako svědci, znalci, tlumočníci atd., a náklady účastníci řízení sami.

Soudní poplatky za jednotlivé druhy správních řízení vycházejí z paušální sazby bez ohledu na hodnotu sporu. Poplatek za návrh na zahájení řízení s cílem přezkoumat správní rozhodnutí činí 3000 CZK (přibližně 125 EUR); Totéž platí poplatek za kasační stížnost. Poplatek za oznámení proti územního plánu činí 5000 CZK (přibližně 200 EUR). Je požadována v případě občanskoprávní žaloby, jako jsou žaloby o náhradu škody spojené znečištění životního prostředí nebo zničení, režimu stanovení poplatků je obvykle založena na hodnotě sporu. Tato zásada se použije, když je žádost peněžitou; Existují zvláštní pravidla pro výpočet honorářů ve sporech týkajících se nepeněžitých pohledávek. Poplatek za kasační stížnost, činí 5000 CZK (přibližně 200 EUR). Poplatek za odvolání v občanskoprávních věcech je stejný jako pro soudní řízení ve stejné věci. Náklady na znalecké posudky mohou lišit; mohou být náklady mezi 100 a 4500 EUR. Nicméně velká většina rozhodnutí ve správních věcech jsou na základě správních spisů a případně dalších úředních listin. Na druhé straně v občanských věcech je třeba předložit dostatečné důkazy, které by podpořily toto soudní řízení, a tedy odborná stanoviska jsou často nezbytné. Například v případech, kdy žalobkyně požádala Soud, aby vlastníku, který má přijmout opatření ke snížení hluku způsobeného dopravou, které přesahují mezní hodnoty hluku, náklady znaleckého posudku (posouzení) se může pohybovat mezi 1900 a 4200. Teoreticky by v některých jiných případech, jako jsou případy spojené se znečišťováním půdy, náklady na odborné poradenství může být mnohem vyšší.

Odměny advokátů se může lišit rovněž trestným činem. V typickém případě je hodinová sazba na základě dohody s uživatelem, se může pohybovat v rozmezí od 200 do 20 EUR; Existují však i jiné možnosti stanovení poplatku, jako je poplatek za úplné zastoupení nebo poplatek vypočítaný na základě celní právní zastoupení (právně závazný předpis). Od 1. září 2011, poplatek ve výši 1000 Kč (přibližně 40 EUR) za žádost o zdržovací žalobu ve správním řízení (která byla, a to zdarma před jízdou); Nicméně žádná záloha na pokrytí veškerých náhrada požadována. Na druhé straně občanskoprávní věci osoba, která žádá soud žalobu na zdržení se jednání je uložit povinnost zaplatit zálohu ve výši 10000 Kč (přibližně 360 EUR) pokrýt případné náhrady škody nebo jiné újmy, která mohla být způsobena právně přikázaných úlev; Poplatek ve výši 1000 CZK (zhruba 40 EUR) je povinné stejně.

Zásada „kdo prohrál, platí“ se vztahuje jako obecné pravidlo: Neúspěšná strana musí uhradit náklady vítězné straně, jakož i náklady odbornými posudky svědectví. Ta je však vzácné ve správním soudnictví, soudy většinou rozhodovat správní dokumenty a důkazy získané tohoto služebního řádu. Kromě toho je stanovena Judikatura správních soudů, náklady právního zastoupení nejsou způsobilými náklady na správní orgán, protože má vlastní zaměstnance – právníků, kteří mohou zastupovat při sporu. Za zvláštních okolností (to závisí na úvaze Soudního dvora, může Soudní dvůr rozhodnout, že každý účastník ponese vlastní náklady řízení.

XII. Mechanismy finanční pomoci

Soudy, a to jak civilním a správním soudnictví, mohou snížit náklady řízení udělí výjimky ze soudních poplatků, pokud žadatel prokáže potřebu výjimky. Tato možnost je použitelná na všech úrovních řízení, včetně opravných prostředků. Ve správním soudnictví poskytují částečné prominutí poplatků, pokud žadatel prokáže, že nemá prostředky zaplatit poplatek v plné výši; Úplné prominutí poplatku může být poskytnuta pouze za mimořádných okolností. Civilní soudci mohou udělit úplnou či částečnou výjimku ze soudních poplatků, pokud žadatel prokázal nedostatek prostředků a opatření není svévolnou nebo žaloba se téměř jistě bez šance na úspěch.

Judikatura v oblasti životního prostředí dále upřesnit tento článek tak, aby nevládní organizace nemohou být uděleny výjimky opakovaně; Pokud chce nevládní organizace na ochranu životního prostředí, musí zvyšovat základní zdroje, a „nelze je převádět pro stát“. Civilní soudci mohou udělit úplnou či částečnou výjimku ze soudních poplatků, pokud žadatel prokázal nedostatek prostředků a opatření není svévolnou nebo žaloba se téměř jistě bez šance na úspěch. Za zvláštních okolností (to závisí na úvaze Soudního dvora, může Soudní dvůr rozhodnout, že každý účastník ponese vlastní náklady řízení. Další možnosti týkající se finanční pomoci, je možné pro účastníky soudního sporu požádat Soudní dvůr, aby určil jeho právního zástupce a zároveň uvolňují této části z povinnosti platit pro právní pomoc (zcela nebo částečně). Podmínky jsou stejné pro výjimky týkající se soudních poplatků; finanční situace žadatele je zohledněn. Dále je také možné požádat Českou advokátní komoru pro jmenování advokát o poskytnutí bezplatné právní pomoci (obvykle pouze z jednoho nebo několika akty, nejsou pro úplné znázornění). Podmínkou je, kromě finanční situaci, z nějakého důvodu výše uvedené možnosti jmenování zástupce Soudem nebylo možné použít. Tento systém České advokátní komory může být teoreticky použito již ve fázi správního řízení. Z toho vyplývá, že není možné, aby účastník zvolit své vlastní zástupce a poté požádat Soudní dvůr, aby náklady na právní zastoupení. Úředně, tyto náklady jsou vždy spojeny jmenování zástupce Účetního dvora (nebo advokátní komory).

Zpravidla pouze advokáti mohou poskytovat právní pomoc jako placené služby, ale pouze advokát může být jmenován jako zástupce účastníka řízení, který žádá o poskytnutí bezplatné právní pomoci. Na druhou stranu je možné, že někdo jiný než Advokát zastupující účastníka řízení před soudem nebo správním orgánem. V praxi se nevládní organizace často poskytují základní bezplatné právní pomoci (poradenství střediska) v oblasti své specializace, a někdy rovněž zastupovat strany na úrovni soudů. Právní pomoc se používá poměrně často a četnost případů v oblasti ochrany životního prostředí se neustále roste. Existují právnické firmy poskytující právní pomoc; Nicméně jen málo z nich se specializuje životního prostředí. Kolem 30 advokátů a právnické firmy, které se účastní projektu nazvaného nevládních organizací Pro bono aliance pro bono nazývá „centrum“), které jsou zaměřeny na zajištění právní pomoc. Tato právní pomoc je poskytována nevládními organizacemi klientů o otázkách životního prostředí neziskových organizací v oblastech, jako je pracovní právo, daňové nebo jiné právní problémy týkající se jejich neziskové činnosti.

Obecně platí, managementu je spíše nesouhlasných přístupy podle „právních klinik“; Existuje právní klinika provozuje právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, který funguje jako centrum pro pomoc lidem, kteří nemají finanční prostředky na úhradu služeb advokáta. Kromě toho byl projekt Právní klinika chodu ELSA Evropského sdružení studentů (LAS) Praha za podobných podmínek (nedostatek finančních prostředků). Nicméně většina jejich program řeší občanskoprávní, ochrany životního prostředí. Existují různé právní poradenství střediska řízená nevládní organizace zabývající se ochranou životního prostředí v České republice. Tato centra poskytují bezplatnou právní pomoc komukoli, kdo by je v záležitostech životního prostředí; obvykle nabízí svým klientům vysvětlit právní předpisy týkající se jejich dotaz, a navrhla řešení, vyjádřit svá stanoviska nebo doporučení právních postupů.

XIII. Včasnost

Celkově lze shrnout, že správní orgány mají povinnost dodávat správní rozhodnutí ve lhůtě 30 dní s možností prodloužení na 60 dní. Jestliže správní orgán nedodrží stanovené lhůty, je možné předložit žádost svému nadřízenému orgánu přijmout opatření před nečinností podřízeného úřadu. Následně je možné podat žalobu nebo návrh soudu, musí správní orgán o vydání rozhodnutí o meritu věci. Není však pravděpodobné, že by správní orgán, který je za zpoždění bude v každém případě. V případě, ověřitelné škoda účastníku řízení v důsledku protiprávní nečinnosti správního orgánu, je možné žádat náhradu u soudu. I kdyby však zadány osobě poškozené, ve většině případů je požadována náhrada škody ze strany odpovědné osoby.

Účastníci správního řízení napadnout rozhodnutí u soudu ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy byly doručeny konečné správní rozhodnutí (což je rozhodnutí nadřízený orgán o odvolání proti rozhodnutí’first-instance“). V případě některých velkých infrastrukturních projektů, je stanovena lhůta 1 měsíců. „soudní řízení proti opatření obecné povahy“, jako jsou územní plány musí být podána do 3 let ode dne, kdy nabylo účinku. Soudní řízení v případech protiprávní nečinnosti správních orgánů se podává ve lhůtě 1 let. V občanských věcech v oblasti životního prostředí (jako je hluk tvrzení tvrdit, prevence atd.), jsou obecně stanoveny žádné lhůty s výjimkou žalobu o náhradu škody, která musí být podána do 3 let od vzniku škod způsobuje a zároveň 2 roky ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že škoda odpovědné osoby.

V zásadě neexistují žádné zvláštní lhůty pro vydání jejich rozsudků soudů. Řízení před civilním a správním soudnictví (v jedné úrovni) může trvat od několika měsíců do několika let. V mnoha případech Evropský soud pro lidská práva již rozhodl pro Českou republiku povinnosti účastníků odměnu za porušení jejich práva na spravedlivý proces k délce trvání soudního řízení. V kombinaci se v mnoha případech obtížné, nebo nemožné získat nebo zdržovací žaloby odkladný účinek, tato skutečnost vede k závěru, že ochrana nelze považovat za „včas“ a „účinný“. Zvláštní lhůta pro vydání konečného rozhodnutí Soudu uvedeným jen v případě tzv. „opatření obecné povahy“, jako jsou územní plány nebo zvláštní předpisy pro některé aspekty rozvoje dopravní infrastruktury u projektů, kde správního soudnictví stanoví lhůtu 90 dnů. Stejná lhůta platí pro rozhodnutí ve správních sporech týkajících se některých velkých infrastrukturních projektů. Prozatímní rozhodnutí týkající se odkladného účinku žaloby nebo zdržovací žaloby musí být doručeny ve lhůtě 30 dnů ve správní oblasti, 7 dnů (tato lhůta však často over-stepped). Neexistují žádné sankce stanovené pro soudy, které zdrží vydání rozhodnutí. Je možné podat stížnost týkající se odkladu předsedovi Soudního dvora nebo požádat Vrchní soud (nebo jiný senát Nejvyššího soudu) stanovit lhůtu, v níž by měla být některá opatření přijatá příslušným soudem. I když jsou obecně žádné lhůty stanovené právními předpisy, přísluší Soudnímu dvoru, aby vydával rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Pokud ne, je případ takzvaných „nesprávného úředního postupu“. V takových případech je možno požadovat náhradu nebo finanční odškodnění z důvodu prodlení odůvodněno způsobené soudů.

XIV. Další otázky

Typická situace pro všechny druhy projektů se dopady na životní prostředí, které investoři potřebují získat několik různých povolení před zahájením operace. Povolení k užívání pozemků a stavebních povolení, lze považovat za „základní rozhodnutí“ pro většinu investic, které jsou obvykle rovněž napadeno veřejnosti. Jiné správní rozhodnutí, jako jsou rozhodnutí IPPC nebo výjimky týkající se ochrany přírody a krajiny je napadena, v praxi. V zásadě je nezbytné, aby se dotčená veřejnost mohla účastnit se správního řízení, které mají aktivní legitimaci před soudy; obecně mohou pouze konečné správní rozhodnutí mohou být napadena. Informace o přístupu ke spravedlnosti je zajišťováno hlavně nevládní organizace poskytující právní poradenství pro veřejnost. Informace o možných opravných prostředcích (například právo na odvolání, právo podat žalobu, lhůty) musí být poskytnuty každé správní rozhodnutí a také v každé soudní rozhodnutí. Platné právní předpisy jsou veřejně dostupná, a je proto možné, aby měli občané přístup k příslušným právním předpisům.

Neexistuje systém alternativního řešení sporů k dispozici, aby v záležitostech týkajících se životního prostředí. Jedinou alternativou je rozhodčí řízení, což je však přípustná pouze pro majetkové spory. Mediace je prakticky nikdy v záležitostech životního prostředí.

XV. V postavení cizince

Pokud jde procesních předpisů, že všichni účastníci soudního řízení musí mít stejná práva a rovné zacházení a soudy jsou povinny zaručit. Podobné zásady platí v rámci správních řízení v případech, kdy správní orgány mají povinnost jednat nestranně, zacházejí smluvní strany rovným dílem. Tato ustanovení se týkají také jazyk a země původu a lze je považovat za obecné právní ustanovení. Při soudních řízeních, všechny strany jsou oprávněni pracovat ve svém mateřském jazyce. Každá osoba, která neovládá českého jazyka může požadovat tlumočníka nebo překladatele); Toto právo je zaručeno přímo Listinou základních práv a svobod. Stát, který nese náklady na překlad při soudních řízeních, na rozdíl správních postupů, je-li osoba, která neovládá daný jazyk, musí nést náklady na překlad sám.

XVI. Přeshraniční věci

V případě, že je projekt s možnými dopady na životní prostředí v rámci sousedních zemí, je možné, aby české občanů a nevládních organizací účastnit se postupu posuzování vlivů na životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí musí zveřejňovat veškeré informace poskytované zemí, a tato Kdokoli má právo předložit připomínky. Tyto připomínky byly odeslány do země svého posouzení spolu se stanoviskem ministerstva a příslušné správní orgány. Účast na jiných typech řízení v zemích sousedících není v českém právním řádu upravena a musí být založena na právních předpisech dané země. Neexistuje žádná zvláštní ustanovení týkající se možnosti veřejných nebo nevládním organizacím postižených zemí účastnit se správního řízení. Pouze tyto osoby, včetně cizinců, kteří prokáží, nesplnění jedné z podmínek stanovených zákonem mohou být účastníky správního řízení. Jednotlivci proto musí prokázat, že jeho práva mohou být porušena rozhodnutím. Zahraniční nevládní organizace by měly mít možnost se účastnit následného správního řízení z důvodu jejich účasti v rámci procesu EIA. Neexistuje žádná zvláštní ustanovení týkající se zahraniční účastí nevládních organizací však v souladu s „euroconform“ výklad právní předpisy o posuzování vlivů na životní prostředí, měli by mít stejná práva jako české nevládní organizace. Žádné procesní pomoc, jako je právní pomoc, žádost o zdržovací žalobu, předběžná opatření, bezplatné právní poradenství jsou obecně dostupné v těchto případech. Na druhé straně, zvláštní ustanovení jsou obsažena v českých právních předpisech týkajících se dotčených států. Zákon EIA přiznává jakoukoli „postižený stát“, která je „území státu, jehož mohou být ovlivněny významnými environmentálními dopady projektu“, o zahájení postupu mezistátního posuzování. Stejně tak je povinné pro správní orgány informovat dotčené státy o příslušných postupech IPPC, a umožnit jim, aby předložily prohlášení o této otázce jednat s nimi, je-li to požadováno. Teoreticky by mělo být rovněž možné, aby členským státům zúčastnit dalších správních postupů, jako jsou řízení pro schvalování využití půdy a stavebních povolení, na základě výše uvedené obecné pravidlo říká, že každý, jehož práva nebo povinnosti může být přímo ovlivněno výsledkem probíhajícího správního řízení je oprávněn účastnit. Nicméně žádný takový případ, kdy je sporné, zda by české orgány potvrdit účast postiženého státu, či nikoli. V případě, že se rozhodnutí správních orgánů České republiky je zpochybňována, je vždy nezbytné podat žalobu u českých soudů. V občanských věcech, jako je návrh na náhradu škody, není však vyloučeno, že se žalovaný má bydliště v zahraničí. V takových případech je nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I). V souladu s uvedeným nařízením je například možnost rozhodnout se, zda se někdo ve státě svého bydliště (čl. 2) nebo ve státě, v němž nastala škodná událost (čl. 5 odst. 3).

Související odkazy


Toto je strojový překlad. Provozovatel těchto stránek odmítá právní odpovědnost za kvalitu tohoto strojového překladu.

Poslední aktualizace: 14/09/2016