menu starting dummy link

Page navigation

menu ending dummy link

Vyhledat znalce - Lucembursko


I. Seznamy a rejstříky znalců

Ministerstvo spravedlnosti vede rejstřík soudních znalců. Rejstřík rozlišuje znalce z dvanácti oborů. Všem odborníkům i veřejnosti je k dispozici Odkaz se otevře v novém okně.zde. Ačkoli byl rejstřík zřízen pro trestní a správní věci, používá se rovněž pro věci občanské a obchodní. Soudy nejsou povinny ustanovovat znalce zapsané v rejstříku, ale obvykle tak činí.

Odborníci podávají žádost o zápis na Ministerstvu spravedlnosti. Úplný spis (včetně diplomu v daném oboru, dokladu o odborné praxi, životopisu a výpisu z rejstříku trestů) se zasílá Ministerstvu spravedlnosti, které pak zahájí postup ověřování, jenž mimo jiné zahrnuje důvěryhodnost znalce. Ministerstvo o zápisu znalce rozhoduje na základě kontroly kvalifikace (včetně diplomů v oboru a dalšího vzdělávání) a praxe uchazeče. Pokud jsou zapsáni do rejstříku, musí znalci složit u soudu přísahu.

Po jmenování znalce Ministerstvem spravedlnosti a složení přísahy před soudem se obsah rejstříku zveřejní v Úředním věstníku Lucemburska. Po zápisu na seznam nemají znalci žádnou zvláštní povinnost. Nemusí zasílat ministerstvu žádné zprávy o činnosti. Nejsou povinni pokračovat v soustavném vzdělávání. Rejstřík se v pravidelných intervalech aktualizuje [AF1].

Znalci mohou být z rejstříku vyškrtnuti, poruší-li své povinnosti či pravidla profesní etiky, nebo z jiných závažných důvodů. Takové důvody nastanou, pokud již znalci nesplňují požadovanou kvalifikaci, bylo u nich zjištěno zanedbání profesní povinnosti nebo již nejsou náležitě důvěryhodní, např. byli shledáni vinnými z trestného činu. Znalce odvolává rozhodnutím ministr po poradě se státním zástupcem a po vyslechnutí dotčeného znalce. Odvolání bude provedeno formou ministerské vyhlášky. Odvolání lze napadnout u správního soudu. Neexistuje žádný zvláštní kodex chování nebo etický kodex použitelný na znalce. Musí však být dodrženy etické nebo jiné profesní kodexy, které se vztahují na konkrétní profesi daného znalce.

II. Kvalifikace znalců

Aby mohli vystupovat jako znalci, musí odborníci v rámci svého specializovaného oboru dosáhnout určité úrovně vzdělání. Tyto diplomy budou nezbytné pro jejich zápis do rejstříku znalců, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Pro výkon znalecké činnosti nemusí být znalci členy profesního sdružení, ani nemusí pravidelně zvyšovat svou kvalifikaci (neexistuje systém soustavného právního vzdělávání, znalci však mohou absolvovat dobrovolné odborné vzdělávání).

III. Odměňování znalců

Odměňování znalců je stanoveno právním předpisem. Ve zvláštních případech, zejména pokud je úkol znalce obzvláště složitý, může soud rozhodnout, že nepoužije zákonnou sazbu. V praxi znalci obvykle žádají účastníky řízení, aby se dohodli na úhradě vyšší částky, než činí zákonná sazba. V občanskoprávních věcech, je-li znalec ustanoven soudem, je jeden z účastníků řízení povinen zaplatit znalci předem. Znalci mohou obdržet zálohu na odměnu, která překročí zákonem stanovenou sazbu. Na konci řízení však soud v rozsudku ve věci samé rozhodne, kdo ponese konečné náklady. Náklady mohou být rozděleny mezi účastníky řízení. Účastníci řízení mohou získat právní pomoc týkající se odměny znalce podle předepsaných sazeb.

V trestních věcech vždy hradí zálohu na náklady stát. Obžalovaný musí zaplatit odměnu znalce pouze v případě, že je odsouzen. Znalce, které si vyžádal státní zástupce, může rovněž platit stát.

IV. Odpovědnost znalců

Neexistuje žádný zvláštní předpis vztahující se na odpovědnost znalců. Jejich činnost je tedy upravena obecnými předpisy smluvního práva a práva občanskoprávních deliktů. Tyto předpisy nestanoví horní hranici odpovědnosti. Neexistuje povinnost hradit případnou odpovědnost znalce prostřednictvím pojištění odpovědnosti z výkonu profesní činnosti.

V. Doplňující informace o znaleckém řízení

Jmenování znalců upravuje zvláštní právní předpis ze dne 7. července 1971, tzv. „Loi du 7 juillet 1971 portant en matière répressive et administrative, institution d’experts, de traducteurs et d’interprètes assermentés et complétant les dispositions légales relatives à l’assermentation des experts, traducteurs et interprètes“. Tento zákon se týká pouze trestních a správních věcí. V občanskoprávních věcech neexistuje žádný zvláštní zákon. Jsou relevantní některá ustanovení trestního nebo občanského soudního řádu, jakož i obecná úprava správního řízení ze dne 21. června 1999, tzv. „loi du 21 juin 1999 portant règlement de procedure devant les juridictions administratives“.

Neexistují žádné zásadní rozdíly mezi postupy pro ustanovení znalce v občanskoprávních, správních a trestních věcech. V trestních věcech má však obžalovaný rozsáhlejší práva než v jiných věcech. Velká většina soudních znalců je ustanovena v rámci přípravného řízení, před začátkem hlavního líčení. Nejméně polovina žádostí o ustanovení znalce je podána v přípravném řízení. Ustanovování znalců v průběhu hlavního řízení není příliš časté.

1. Ustanovování znalců

V Lucembursku ustanovují soudní znalce soudy nebo si je najímají účastníci řízení. Pouze soudci mohou na žádost účastníků řízení nebo z vlastního podnětu ustanovovat odborníky se statusem soudních znalců. V trestních věcech často znalce ustanovuje vyšetřující soudce („juge d’instruction“), a to buď na žádost obžalovaného, nebo na žádost státního zástupce. Vyšetřující soudce může ustanovit znalce i z vlastního podnětu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí vyšetřujícího soudce je předběžným rozhodnutím, nepoužije se zásada kontradiktornosti řízení.

V trestním právu existují zvláštní pravidla pro spolupracující znalce nebo znalce zpracovávající protiposudek, kteří jsou k dispozici obžalovanému.

V občanskoprávních, obchodních a správních záležitostech může být znalec ustanoven před zahájením hlavního líčení, pokud existuje zvlášť naléhavá potřeba.

a) Ustanovení soudem

V průběhu hlavního řízení soud ustanoví soudního znalce, pokud potřebuje poradenství v technických záležitostech, které během řízení vyvstanou. Soudy tak mohou učinit na žádost účastníků řízení nebo z vlastního podnětu. Znalci musí oznámit jakýkoli střet zájmů s účastníkem řízení.

Ustanovení znalce před hlavním líčením je možné v případě, že je záležitost naléhavá nebo je vyžadován znalecký posudek s ohledem na nadcházející soudní spor ve věci samé. Jediným účelem řízení v této přípravné fázi je ustanovení znalce a je nutné, aby účastníci řízení podali konkrétní návrh. Obecně toto řízení nemůže být zahájeno, aniž by obžalovaný měl možnost být vyslechnut soudcem. V případech mimořádné naléhavosti však mohou být soudní znalci ustanoveni okamžitě, v takovém případě však musí mít odpůrce možnost být v pozdější fázi vyslechnut.

Při podání žádosti o ustanovení soudního znalce nebo při vyjádření k návrhu soudu na ustanovení soudního znalce mohou účastníci řízení navrhnout jména a dohodnout se na konkrétním znalci. Pokud se soud rozhodne ustanovit soudního znalce z vlastního podnětu, uvědomí o tom účastníky řízení a vyžádá si jejich připomínky ještě před vydáním takového rozhodnutí. Soudy nejsou povinny ustanovovat znalce zapsané v rejstříku znalců, ačkoli tak obvykle činí.

b) Ustanovení účastníky řízení

Ačkoli účastníci řízení nikdy neustanovují soudní znalce [AF2], mohou se podílet na ustanovení znalce soudem. Mohli by se dohodnout na úkolu znalce, na úhradě nákladů řízení, a dokonce na konkrétním znalci. Poté by zvolenému znalci zaslali společné písemné ustanovení znalcem. Pokud se oba účastníci řízení dohodnou, může soudce povolit ustanovení takového znalce. Velmi často k tomu dochází v přípravném řízení.

2. Řízení (občanskoprávní)

Jakmile je ustanoven, svolá soudní znalec účastníky řízení, aby s nimi věc projednal. Znalci obvykle s účastníky řízení komunikují prostřednictvím právníků a také informují soud o vývoji. Neexistují žádná zvláštní pravidla upravující tento postup, kromě požadavku, aby byla vždy respektována zásada kontradiktorního řízení: každý účastník řízení má právo kdykoli vyjádřit svůj názor na všechny aspekty věci.

U této zásady platí dvě zmírnění. Týkají se znaleckého šetření čistě faktických aspektů a šetření zasahujících do oblasti soukromí (tj. lékařské vyšetření). V těchto případech však musí znalec před dokončením svého posudku předložit výsledky šetření ostatním účastníkům řízení.

Příslušný soud sleduje pokrok znaleckého šetření. Pokud je v tomto smyslu podán návrh, může soud souhlasit s tím, že znalec není dostatečně kvalifikovaný, a ustanovit jiného znalce. Vzhledem k tomu, že v naprosté většině případů je ustanoven pouze jeden znalec, neexistuje žádný postup pro setkání znalců před hlavním líčením za účelem upřesnění šetřené problematiky.

a) Znalecký posudek

Znalec předloží svůj posudek písemně. Není stanovena žádná konkrétní struktura, kterou by znalec musel ve svém posudku dodržet. Znalec je povinen vykonávat své poslání loajálně a v souladu se zásadou kontradiktorního řízení. Musí řešit všechny faktické otázky obsažené v zadání, nesmí však odpovídat na právní otázky. Soud vymezí rozsah mandátu znalce, s výjimkou řízení, kdy znalce ustanovili účastníci řízení bez zásahu soudce a znalec se bude zabývat obavami těchto účastníků.

Předběžný posudek není povinný, může však být vypracován, pokud to vyžadují okolnosti konkrétní věci. Zejména tomu tak je v případě, že pokud během provádění znaleckého úkonu vyvstanou nové otázky nebo pokud účastníci řízení se znalcem nespolupracují.

Případy, kdy by znalec musel předložit doplňující posudek, jsou vzácné. Může k tomu dojít, pokud znalec nezodpověděl všechny otázky obsažené v zadání jeho úkolu nebo pokud později vyvstanou dodatečné otázky. Soud vydá nový příkaz, v němž uvede potřebu dalších informací a upřesní otázky, které je třeba zodpovědět. Účastníci řízení mohou soudce požádat o další objasnění. V praxi je však pravděpodobnější, že bude ustanoven jiný znalec, podle spokojenosti účastníků řízení s prvním posudkem.

Znalecké posudky lze zpochybnit prohlášeními účastníků řízení a protiposudkem. Soudy nejsou vázány stanoviskem vyjádřeným ve znaleckých posudcích. Judikatura uvádí, že soud se může od znaleckého posudku odchýlit, pokud k tomu existují dobré důvody, tj. pokud jeden nebo oba účastníci řízení prokáží, že znalec se mýlí. Protichůdné posudky mají stejnou důkazní hodnotu bez ohledu na to, zda byl znalec ustanoven soudem nebo účastníky řízení. Posudky iniciované jedním účastníkem řízení nebo protichůdné posudky vypracované znalcem bez dodržení zásady kontradiktorního řízení, mohou být vypracovány a projednány v hlavním líčení, nemají však stejnou důkazní hodnotu jako posudky vypracované v souladu s touto zásadou.

b) Soudní jednání

Znalci se nemusí dostavit k žádnému předběžnému jednání. Po předložení posudku by se měli zúčastnit jednání, aby odpověděli na otázky soudu. Soud nebude provádět jejich křížový výslech.

 

Zde uváděné informace byly shromážděny během projektu „Vyhledání znalce“ od kontaktních osob v jednotlivých zemích, které vybral Odkaz se otevře v novém okně.Evropský institut pro expertizu a znalce, EEEI.



[AF1] La liste est régulièrement mise à jour après les nouvelles assermentations.

[AF2] Suppression d’une forme passive, le texte en est plein.


Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Poslední aktualizace: 22/12/2020