Zavřít

BETA VERZE PORTÁLU JE JIŽ K DISPOZICI!

Vyzkoušejte si BETA verzi evropského portálu e-Justice a dejte nám vědět, jak se Vám s ní pracuje!

 
 

menu starting dummy link

Page navigation

menu ending dummy link

Nároky z výživovací povinnosti - Itálie

Upozorňujeme, že výchozí italština verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.
K dispozici jsou již tyto aktualizované překlady: angličtina

OBSAH

Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci

1 Co znamenají pojmy „výživné“ a „vyživovací povinnost“ v praxi? Které osoby musí platit výživné jiné osobě?

V italském právním systému existují v souvislosti s pomocí v rámci rodiny různé pojmy, podmínky a částky, a to v závislosti na poměru mezi povinnou osobou a příjemcem.

Vyživovací povinnost (obbligazione alimentare) je poskytování hmotné pomoci osobě, která není schopna si sama obstarat obživu, přičemž tuto povinnost mají určité osoby stanovené zákonem v rámci své povinností rodinné solidarity.

Vyživovací povinnost je upravena v § 433 a následujících občanského zákoníku. Tato povinnost přepokládá:

-     existenci stanoveného právního poměru mezi osobou, která má vyživovací povinnost, a příjemcem,

-     příjemce není schopen si sám obstarat obživu, a proto potřebuje pomoc.

Vyživovací povinnost mají tyto osoby, v uvedeném pořadí:

  • manžel,
  • děti,
  • rodiče, nebo není-li jich, přímí příbuzní ve vzestupné linii,
  • zeťové a snachy,
  • tchánové a tchyně,
  • bratři a sestry.

Vyživovací povinnost má nejbližší příbuzný podle výše uvedeného pořadí. Pokud je na stejné úrovni více osob, povinnost se mezi ně rozdělí podle jejich finančních možností.

Splatná částka je úměrná potřebám osoby, která o výživné žádá, a finančním možnostem osoby, která je má platit. Tento druh výživného by však neměl přesáhnout částku nezbytnou k pokrytí základních životních potřeb osoby, která potřebuje výživné, přičemž se zohlední její společenské postavení.

Kompenzační výživné mezi manželi (assegno di mantenimento) finanční pomoc poskytovaná jedním z manželů druhému manželovi v případě rozluky nebo rozvodu a má zaručit, aby si oprávněná osoba byla schopna udržet životní úroveň, jakou měla v době manželství před rozlukou či rozvodem. V případě dávky assegno di mantenimento není podmínkou, aby oprávněná osoba pomoc potřebovala, a lze o ni požádat i v případě, že oprávněná osoba pracuje. Může být zrušeno a nahrazeno jedinou platbou celé částky.

Tento druh výživného má zaručit, aby si manželé uchovali obdobnou životní úroveň, jakou měli před rozlukou či rozvodem, a částka je obvykle vyšší než v případě výživného (assegno alimentare). Assegno di mantenimento se nicméně nevyplácí tomu z manželů, který rozluku či rozvod zapříčinil.

Výživné assegno di mantenimento rovněž označuje finanční podporu, kterou rodiče musí po rozluce nebo rozvodu platit svým dětem.

Děti mají právo na to, aby je rodiče poskytovali výživné, to je však úměrné prostředkům rodičů a jejich schopnosti pracovat buď v zaměstnání, nebo z domova. V případě rozluky nebo rozvodu soud stanoví pravidelné placení výživného a rozhodne o jeho výši podle potřeb dítěte, životní úrovně dítěte v době, kdy žilo s oběma rodiči, doby strávené s každým z rodičů, finančních zdrojů obou rodičů a finanční hodnoty domácích a pečovatelských povinností, které každý z rodičů plní.

2 Do jakého věku může dítě dostávat vyživovací příspěvek? Liší se pravidla pro výživné týkající se nezletilých od pravidel týkajících se dospělých?

Dokud nedosáhnou zletilosti, mají děti právo na to, aby jim rodiče poskytovali výživné, které je úměrné prostředkům rodičů a jejich schopnosti pracovat buď v zaměstnání, nebo z domova. V případě rozluky nebo rozvodu soud stanoví pravidelné placení výživného (viz předcházející oddíl).

Jestliže dítě dosáhlo zletilosti, ale dosud není finančně nezávislé, může soudce nařídit jednomu či oběma rodičům pravidelné placení výživného, a to obvykle přímo dítěti. Jakmile se zletilé dítě stane finančně nezávislým, jsou rodiče v případě, že se dítě opět dostane do obtížné finanční situace, povinni plnit pouze obbligazione alimentare.

Jestliže je zletilé dítě vážně zdravotně postižené, platí pravidla pro nezletilé děti.

3 Měl bych se s žádostí o výživné obrátit na příslušný orgán nebo na soud? Jaké jsou hlavní prvky tohoto postupu?

Chce-li daná osoba získat výživné (alimenti), musí podat návrh (atto di citazione) k soudu v místě svého bydliště a přiložit k němu listinné důkazy o důvodnosti.

Je možné požádat soud o stanovení prozatímního výživného do doby, než bude vynesen konečný rozsudek.

O stanovení výživného na děti nebo některého z manželů lze požádat v rámci samostatného řízení nebo v rámci řízení o rozluce nebo rozvodu. Výživné může rovněž stanovit soud během prvního jednání ve věci.

4 Je možné podat žádost jménem příbuzného (pokud ano, jakého stupně) nebo jménem dítěte?

5 Jestliže mám v úmyslu podat žalobu, jak zjistím, který soud je příslušný?

Podle nařízení (ES) č. 4/2009 je ve věcech, které se týkají vyživovacích povinností v členských státech, příslušný:

a) soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo

b) soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nebo

c) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o osobním stavu, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran, nebo

d) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran.

6 Musím jako žalobce podat žalobu skrze nějakého prostředníka (např. advokáta, ústředního nebo místního orgánu atd.)? Pokud ne, jaké postupy se použijí?

Návrh na zahájení řízení o stanovení výživného musí být soudu předložen prostřednictvím advokáta, který danou stranu zastupuje.

Pomoc advokáta není nezbytná, jestliže je rozhodnutí o výživném součástí dohody o uspořádání poměrů mezi manželi v době po rozvodu. V takovém případě je dohoda předložena soudu a ten ji prověří a schválí.

7 Musím platit poplatky za podání žaloby? Pokud ano, o jakou částku se bude přibližně jednat? Jsou-li mé finanční prostředky nedostačující, může mi být poskytnuta právní pomoc k úhradě nákladů řízení?

Osoba, která zahajuje řízení u občanskoprávního soudu, musí uhradit soudní poplatek (contributo unificato di iscrizione a ruolo). Výše tohoto poplatku závisí na druhu a hodnotě soudní věci. Soudní poplatek se hradí také za vydání soudního rozhodnutí.

Žádný z těchto soudních poplatků se však neplatí u věcí týkajících se výživného na děti.

Strany si hradí náklady svého právního zastoupení.

Osoby, které nemají dostatečné zdroje, mohou požádat o ustanovení advokáta, který jim poskytne pomoc bezplatně, přičemž náklady uhradí stát (právní pomoc).

Aby mohl navrhovatel získat právní pomoc, nesmí jeho roční zdanitelný příjem přesáhnout částku 10 766,33 EUR. Jestliže dotčená osoba žije s manželem nebo jinými rodinnými příslušníky, celkový roční příjem se vypočítá tak, že se sečtou příjmy všech rodinných příslušníků včetně navrhovatele. V takovém případě se maximální příjem nutný k tomu, aby daná osoba mohla získat právní pomoc, zvýší o 1032,91 EUR za každého rodinného příslušníka, s nímž navrhovatel žije.

Žádosti o právní pomoc se podávají k advokátní komoře (Consiglio dell’Ordine degli Avvocati) v místě, v němž se nachází soud, který je pro danou věc příslušný. Návrh musí být podán na formuláři, který je k dispozici v sekretariátu advokátní komory nebo na internetových stránkách advokátní komory. K formuláři musí být přiloženy příslušné dokumenty.

Žádost o právní pomoc musí uvádět důvody a právní základ pohledávky a musí k ní být přiloženy listinné důkazy. Advokátní komora právní pomoc nepřizná, pokud jsou nároky uplatňované u soudu zjevně neopodstatněné.

Jestliže advokátní komora žádosti vyhoví, může si dotčená osoba zvolit advokáta ze seznamu schválených advokátů, kteří poskytují právní pomoc. Některé advokátní komory určují advokáta pro danou věc samy.

Žádost o právní pomoc lze podat v jakékoli fázi a na jakémkoli stupni řízení a je platná pro všechny následující stupně, pokud daná osoba i nadále splňuje kritérium nedostatku finančních prostředků.

Je-li žádost o právní pomoc zamítnuta, může ji dotčená osoba znovu předložit soudu, který je pro danou věc příslušný.

8 Jaký druh výživného soud pravděpodobně přizná? Jak se výše výživného vypočítá? Může být rozhodnutí soudu přezkoumáno, pokud se životní náklady nebo rodinné poměry změní? Pokud ano, jak (např. prostřednictvím systému automatické indexace)?

Soudní rozhodnutí, v němž se stanoví výše výživného, které se má platit, a jímž se nařizuje platba výživného, představuje vykonatelný titul.

Soudní rozhodnutí, jímž se přiznává nárok na výživné, ukládá povinné osobě povinnost zaplatit oprávněné osobě částku, kterou potřebuje k uspokojení základních životních potřeb (náklady na obživu, bydlení a ošacení a náklady na základní předměty a služby nutné k tomu, aby daná osoba mohla nadále vést důstojný život). Při rozhodování o tom, v jaké výši by mělo být výživné stanoveno, musí soud zohlednit finanční situaci povinné osoby.

Soudní rozhodnutí, v němž se stanovuje výše výživného pro bývalého manžela, musí rovněž zohledňovat jejich životní úroveň během manželství.

Soudní rozhodnutí, v němž se stanovuje částka výživného na nezletilé děti nebo na děti, které dosáhly dospělosti, ale nejsou finančně nezávislé, musí zohledňovat jejich potřeby v souvislosti se vzděláváním.

Výživné se automaticky upraví podle indexů italského národního statistického úřadu (Istat) nebo jiných parametrů, na nichž se strany dohodly nebo které jsou uvedeny v soudním rozhodnutí.

Částka výživného může být později změněna, jestliže o to oprávněná nebo povinná osoba požádají příslušný soud, tedy zpravidla soud, který vydal původní rozhodnutí.

9 Jak a komu bude výživné vypláceno?

Způsob placení stanoví soud.

Ve věcech rozluky může soud nařídit třetím stranám, od nichž se vyžaduje, aby platily, a to i pravidelně, určité částky osobě, která je povinna platit výživné (např. zaměstnavateli této osoby), aby zaplatily určitou peněžní částku přímo druhému manželovi ze zaniklého manželství.

Výživné se musí platit osobě, které náleží.

Výživné na děti, které jsou dosud nezletilé, se obvykle platí tomu z manželů, který má dítě v péči.

Výživné nařízené soudem na děti, které dosáhly dospělosti, byť nejsou finančně nezávislé, se platí přímo těmto dětem.

10 Neplatí-li dotčená osoba (dlužník) výživné dobrovolně, jaké kroky je možné učinit, aby byla k placení přinucena?

Příjemce k dispozici obvyklé prostředky k vymáhání finančních závazků, pokud osoba, jíž je nařízeno platit výživné jej dobrovolně neplatí.

11 Popište prosím stručně případná omezení týkající se výkonu rozhodnutí, zejména pravidla ochrany dlužníka a promlčecí a prekluzivní lhůty ve vašem systému výkonu rozhodnutí.

Nárok na výživné sám o sobě nepodléhá promlčení. Jednotlivé neuhrazené splatné splátky podléhají pětileté promlčecí lhůtě (§ 2948 odst. 2 občanského zákoníku). Mimoto se běh promlčecí lhůty staví mezi manželi a oprávněnou osobou a nositelem rodičovské odpovědnosti.

12 Existuje nějaká organizace nebo orgán, které mi mohou pomoci při vymáhání výživného?

V Itálii neexistuje organizace nebo orgán, které by osobám, jež mají nárok na výživné, pomáhaly s jeho vymožením. Osoba, která má nárok na výživné, musí buď sama, jestliže dosáhla dospělosti, nebo prostřednictvím svého zákonného zástupce, jestliže je mladší 18 let, předložit s pomocí advokáta věc příslušnému soudu.

13 Mohou (vládní nebo soukromé) organizace zaplatit namísto dlužníka zálohu odpovídající plné výši výživného nebo jeho části?

Nikoli.

14 Pokud se nacházím v tomto členském státě a dlužník má bydliště v jiné zemi:

14.1 Může mi pomoci orgán nebo soukromá organizace v tomto členském státě?

Osoba mající nárok na platby výživného od osoby, která žije v jiné zemi, může získat pomoc od italského ústředního orgánu. K tomu je třeba podat návrh na uznání rozhodnutí o výživném, a na prohlášení jeho vykonatelnosti a na jeho výkon, a to v režimu spolupráce, který je stanoven v kapitole VII nařízení (ES) č. 4/2009, prostřednictvím ústředního orgánu v členském státě, v němž má povinná osoba místo obvyklého pobytu.

Ústředním italským orgánem určeným podle článku 49 nařízení (ES) č. 4/2009 k tomu, aby vymáhal výživné v přeshraničních sporech v evropském soudním prostoru, je oddělení pro spravedlnost týkající se mladistvých při ministerstvu spravedlnosti (Ministero della Giustizia – Dipartimento per la Giustizia Minorile).

14.2 Pokud ano, jak se mohu na takový orgán nebo soukromou organizaci obrátit?

Italský ústřední orgán lze kontaktovat na adrese:

Ministero della Giustizia, Dipartimento per la Giustizia Minorile
Via Damiano Chiesa 23
00136 Řím

tel.: +39 668188325

fax: +39 668808085

e-mail:  Odkaz se otevře v novém okně.acitalia0409.dgm@giustizia.it

15 Pokud se nacházím v jiné zemi a dlužník v tomto členském státě?

15.1 Mohu svou žádost adresovat přímo orgánu nebo soukromé organizaci v tomto členském státě?

Jestliže oprávněná osoba žije v zahraničí a chce, aby bylo v Itálii vykonáno rozhodnutí o výživném, může požádat o pomoc ústřední orgán v členském státě, v němž žije, a prostřednictvím tohoto orgánu podat návrh podle článku 56 za využití režimu spolupráce stanoveného v kapitole VII nařízení (ES) č. 4/2009.

Návrh tudíž nemůže být zaslán přímo italskému ústřednímu orgánu nebo jiným italským orgánům či soukromým organizacím.

15.2 Pokud ano, jak se mohu na takový orgán nebo soukromou organizaci obrátit a jaká pomoc mi může být poskytnuta?

16 Je tento členský stát vázán Haagským protokolem z roku 2007?

Ano.

17 Pokud tento členský stát není vázán Haagským protokolem z roku 2007, jaké právo bude použitelné pro pohledávku výživného podle pravidel mezinárodního práva soukromého? Jaká jsou příslušná pravidla mezinárodního práva soukromého?

18 Jaká pravidla upravují přístup ke spravedlnosti v přeshraničních věcech v rámci EU podle struktury kapitoly V nařízení o vyživovací povinnosti?

Pokud jde o přístup ke spravedlnosti v přeshraničních sporech, režim stanovený v kapitole V nařízení (ES) č. 4/2009 se uplatňuje přímo.

Stručně řečeno to znamená, že u návrhů týkajících se výživného na základě rodičovství, které jsou předkládány podle kapitoly VII, se použije tento postup:

-     ve věcech, které se týkají uznání, uznání a prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí a výkonu rozhodnutí vydaného v členském státě nebo rozhodnutí, které již bylo uznáno, je právní pomoc v případě, že je příjemcem osoba mladší 21 let, poskytnuta automaticky bez ohledu na příjem nebo na to, zda je žádost podle všeho řádně odůvodněná, jak to požadují obecná pravidla (viz odpověď otázku č. 7),

-     v jiných druzích věcí (návrh na vydání nebo změnu rozhodnutí), jestliže se návrh týká osoby mladší 21 let věku, je pro poskytnutí právní pomoci nutné posoudit, zda je návrh řádně odůvodněn, není však třeba posoudit příjem dané osoby,

-     jestliže je žadatel starší 21 let věku, může v souladu s italským právem (viz odpověď otázku č. 7) obdržet právní pomoc, pokud splňuje běžné podmínky týkající se příjmu a jestliže je žádost řádně odůvodněná.

U návrhů týkajících se výživného, které se nezakládají na rodičovství (stejně tak u návrhů podaných jedním z manželů nebo jinou osobou, která je s oprávněnou osobou v příbuzenském vztahu nebo je s ní jinak spřízněna), se právní pomoc poskytuje v případě, že jsou v souladu s italským právem (viz odpověď otázku č. 7) splněny běžné podmínky týkající se příjmu a žádost je řádně odůvodněna.

Ve všech věcech platí podmínka kontinuity: navrhovatel, jemuž byla přiznána plná nebo částečná právní pomoc v členském státě původu, má nárok na právní pomoc ve věcech předložených italským soudům, které se týkají uznání, vykonatelnosti a výkonu rozhodnutí.

Jsou-li splněny výše uvedené podmínky, italský ústřední orgán zašle žádost o právní pomoc příslušné advokátní komoře společně se všemi nezbytnými dokumenty, které navrhovatel předložil.

Advokátní komora na základě výše vysvětlených kritérií rozhodne, zda by měla být právní pomoc přiznána.

19 Jaká opatření přijal členský stát, aby zajistil, že ústřední orgány plní činnosti popsané v článku 51 nařízení o vyživovací povinnosti?

Italský ústřední orgán používá při vyřizování žádostí o spolupráci, které mu byly zaslány podle kapitoly VII, tyto metody:

  • podporuje smírné řešení tím, že povinnou osobu vyzve, aby své vyživovací povinnosti plnila dobrovolně,
  • požádá povinnou osobu, aby se obrátila na ústřední orgán a dohodla se na postupu urovnání dané věci,
  • zjistí místo, kde se povinná osoba nachází, za využití databáze národního rejstříku italských obcí (Indice nazionale dei comuni italiani) a rejstříku vězeňské správy (Amministrazione penitenziaria) nebo tak, že se obrátí na místní evidenci obyvatelstva,
  • za pomoci daňové policie (polizia tributaria) shromáždí informace o příjmu a majetku povinné osoby,
  • ve spolupráci se soudními orgány usnadňuje získávání písemností a jiných důkazních prostředků, jak uvádí čl. 51 odst. 2 písm. g) nařízení,
  • usnadňuje poskytování právní pomoci, jak je vysvětleno výše v odpovědích na otázky č. 7 a 18.

Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Poslední aktualizace: 22/01/2018