PRAKTICKÁ DOPORUČENÍ V SOUVISLOSTI S VIDEOKONFERENCÍ

2.2. Žádost


17.Povaha žádosti o využití videokonference ve vzájemné právní pomoci nebo při dokazování v občanských a trestních věcech se liší a podrobnosti jsou uvedeny v příloze III. Formuláře jsou dostupné v občanských i trestních věcech a dožadující soud je zasílá dožádanému soudu v jiné zemi (v trestních věcech není použití formulářů povinné). Formuláře obsahují informace, které jsou používány ke kontaktu se zúčastněnými stranami a zástupci, a podrobnosti o soudu. V některých případech mohou být rovněž poskytnuty informace o platbě za využití zařízení pro videokonferenci a o jazyku, ve kterém má probíhat.

18.V občanských věcech stanoví nařízení o dokazování z roku 2001 dvě možnosti pro využití videokonference při přeshraničním dokazování:

  • podle článků 10, 11 a 12 může dožadující soud požádat dožádaný soud v jiném členském státě, aby mu nebo stranám umožnil přítomnost či účast na dokazování prováděném dožádaným soudem prostřednictvím videokonference. Taková žádost může být zamítnuta pouze pokud je neslučitelná s právními předpisy členského státu dožádaného soudu, nebo z důvodu velkých praktických obtíží. Článek 13 dále stanoví donucovací opatření pro vyřízení žádosti. Nicméně podle článku 14 může svědek uplatňovat právo na odepření výpovědi v souladu s právními předpisy členského státu dožadujícího nebo dožádaného soudu.
  • Podle článku 17 sám dožadující soud provádí dokazování přímo v jiném členském státě se souhlasem ústředního orgánu nebo příslušného orgánu tohoto členského státu. Podle čl. 17 odst. 4 ústřední orgán nebo příslušný orgán musí podpořit použití videokonference za tímto účelem. Článek 17 odst. 2 uvádí, že přímé dokazování může být provedeno pouze tehdy, pokud ho lze provést dobrovolně.

Vedle možnosti donucovacích opatření je hlavním rozdílem mezi těmito dvěma způsoby soud, který je pověřený dokazováním, a rozhodné právo.

19.Dožadující soud zašle žádost o videokonferenci a požadované informace spolu s formulářem žádosti A nebo I z nařízení o dokazování z roku 2001 dožádanému soudu. K odpovědi na žádost se rovněž používá jednotný formulář. Je-li žádost, která je určena soudu v jiném členském státě, o účast prostřednictvím videokonference zamítnuta, použije soud formulář E. V případě přímého dokazování je ústřední orgán nebo příslušný orgán povinen informovat dožadující soud do 30 dnů (za použití formuláře J), zda je žádost přijata či nikoli. Je-li žádost přijata, může dožadující soud získat výpověď v časovém horizontu, který stanoví.

20.V trestních věcech musí dožádaný členský stát s výslechem za použití videokonference souhlasit, pokud není použití videokonference v rozporu se základními zásadami jeho právního řádu a za podmínky, že má technické prostředky nutné k provedení výslechu. Donucující opatření mohou být nařízena při vyřizování žádosti o vzájemnou pomoc (např. předvolání se sankcí v případě nedostavení se), pokud trestný čin popsaný v žádosti podléhá trestu i v dožádaném státě.

21.Neposkytne-li dožadující soud zařízení, které má být při videokonferenci použito, ponese veškeré náklady na přenos včetně nákladů na pronájem zařízení a jeho technické obsluhy nejprve orgán požadující videokonferenci, který je musí uhradit. V souladu s nařízením o dokazování z roku 2001 je obecnou zásadou, že výkon žádosti o nepřímé dokazování by neměl vést k žádnému nároku na uhrazení poplatků nebo nákladů. Nicméně pokud to dožádaný soud vyžaduje, dožadující soud by měl zajistit náhradu nákladů, které použitím videokonference vznikly.


Tyto stránky spravuje Evropská komise. Informace na této stránce nemusí nezbytně vyjadřovat oficiální stanovisko Evropské komise. Komise neodpovídá ani neručí za informace nebo údaje, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Pokud jde o předpisy v oblasti autorských práv pro webové stránky EU, viz právní upozornění.

Poslední aktualizace: 27/04/2016