Fermer

LA VERSION BÊTA DU PORTAIL EST DISPONIBLE!

Consultez la version bêta du portail européen e-Justice et faites-nous part de votre expérience!

 
 

Chemin de navigation

menu starting dummy link

Page navigation

menu ending dummy link

Právo členského státu - Irsko

Cette page a été traduite automatiquement: sa qualité ne peut pas être garantie.

La qualité de cette traduction a été évaluée comme: moyenne

Estimez-vous que cette traduction est utile?

Na této stránce naleznete informace o právním systému v Irsku.


Právní řád

1 Právní nástroje/zdroje práva

1.1 Vnitrostátní zdroje

Ústava Irska (v irském jazyce Bunrecht na hÉireann), která vstoupila v platnost dne 29. prosince 1937, je základním nebo základním právem státu. Zřizuje orgány a přístroje státu a stanoví tripartitní rozdělení pravomocí do výkonného, legislativního a soudního řízení. Zaručuje rovněž základní práva, která byla předmětem striktního výkladu a rozšíření ze strany soudů.

Primární právní předpisy sestávají z aktů přijatých Oireachtas (parlament), které sestávají z irského prezidenta, Seanad Éireann (horní komory) a Dáil Éireann (dolní komora). Primární právní předpisy jsou rozděleny na: Jedná o změně ústavy, kterou musí přijímat lidé v referendu, aby vstoupila v platnost; Veřejné všeobecné akty, které mají obecnou působnost; a soukromé akty, které směřují k chování určité osoby nebo skupiny jednotlivců.

Sekundární právní předpisy představují mechanismus, jehož prostřednictvím může Oireachtas přenést legislativní pravomoci na ministra vlády nebo zvláštní orgán. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci musí být výslovně svěřena na základě primárních a přísných právních předpisů, které upravují její provádění – zásady a politiky, které mají být prováděny, musí být jasně a jednoznačně stanoveny v základním aktu a musí být přísně dodržovány orgánem, který provádí sekundární právní předpisy. Právní nástroje jsou nejběžnější formou sekundárních právních předpisů, ale mohou mít také formu nařízení, nařízení, předpisů, programů nebo předpisů.

Podle čl. 50 ústavy zůstávají v platnosti zákony z období před rokem 1922 týkající se Irska (např. zákony parlamentu Spojeného království) a opatření přijatá irským svobodným státem (1922–1937), která nejsou v rozporu s ústavou. Řada právních předpisů z období před rokem 1922, která nebyla pro Irsko stále relevantní, byla zrušena zákony o revizi zákonů na období 2005–2012.

Irský právní systém je systémem zvykového práva, což znamená, že zákon o soudnictví je důležitým zdrojem práva. Podle doktríny precedentního nebo stare is je soud povinen řídit se rozhodnutími v dřívějších věcech, zejména rozhodnutími vyšších soudů. Jedná se však o politiku, a nikoli o závazné nezměničné pravidlo. Tento soubor právních předpisů obsahuje pravidla, obecné zásady, kanóny konstrukce a maximální hodnoty. Nauka o stare decisis rozlišuje ratio decidendi, kterou je závazná část rozhodnutí, která musí být následována, a obiter dictum, vyjádření učiněná soudcem v případě, který je v dané věci přítomen, či nikoli, nebo který vznikl způsobem, který nevyžaduje rozhodnutí. Obiter dictum není v budoucích případech závazný, ale může být přesvědčivý.

1.2 Unijní právo

Vzhledem k tomu, že Irsko je členem Evropské unie, je právo EU důležitou součástí vnitrostátního právního řádu státu. Závazky vyplývající z členství v EU znamenají, že ústava a další vnitrostátní právní předpisy jsou podřízeny právu EU, pokud má Společenství pravomoc. Byla nutná změna ústavy s cílem zmocnit stát ke vstupu do EU a zabránit rozporu mezi ustanoveními Ústavy a právem EU.

1.3 Mezinárodní zdroje

Irsko je signatářem mnoha mezinárodních dohod a smluv a je členem mnoha mezinárodních organizací. Ústava stanoví, že Irsko uznává obecně uznávané zásady mezinárodního práva, které upravují vztahy mezi státy.

Irsko je dualistický stát a za účelem dosažení formální právní způsobilosti ve státě, na rozdíl od států, musí Oireachtas do vnitrostátního práva začlenit mezinárodní dohody.

Irsko je od roku 1953 signatářem Evropské úmluvy o lidských právech a od té doby se občané mohou na základě svých mezinárodních právních závazků dovolávat svých ustanovení před Evropským soudem pro lidská práva. Vnitrostátní právní účinek byl přiznán ustanovením úmluvy prostřednictvím Evropské úmluvy o lidských právech z roku 2003, která začlenila EÚLP do irského práva.

2 Ostatní zdroje

V případě neexistence formálních právních předpisů může právní zástupce v průběhu řízení upozornit písemně a soud na základě svého rozhodnutí. Ačkoli probíhá diskuse o tom, zda by se měla uplatňovat vůbec a její vliv v posledních letech mohl být oslabena, soudy se při výkladu Ústavy a ve výčtu ústavních práv, které nejsou výslovně stanoveny ve znění Ústavy, uplatnily.

3 Hierarchie právních zdrojů

Ústava je vrcholem irského právního řádu. Právní předpisy, vládní a správní rozhodnutí a praxe mohou být v souvislosti s dodržováním předpisů přezkoumány.

Ústava však stanoví, že nebude mít za následek neplatnost žádných aktů nebo opatření, jež jsou nezbytné z důvodu členství v EU. To je stanoveno v čl. 29.4.6 Ústavy. Právní předpisy EU mají tedy přednost před všemi vnitrostátními právními předpisy, včetně ústavy. Vzhledem k tomu, že právní předpisy EU stanoví, že metody jeho provádění mají být stanoveny vnitrostátními procesními požadavky, musí být nástroje, kterými se provádí právo EU, stále v souladu s procesními ústavními požadavky.

Evropská úmluva o lidských právech z roku 2003 umožňuje jednotlivcům, aby se spoléhali na ustanovení EÚLP u irských soudů. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod byla začleněna do ústavní péče na nižší než ústavní úrovni a ústava zachovává přednost. Zákon vyžaduje, aby soudy vykládaly a uplatňovaly vnitrostátní předpisy, pokud je to možné, v souladu s pravidly stanovenými v EÚLP. Nejsou-li vnitrostátní právní předpisy v souladu s EÚLP, vydá prohlášení o neslučitelnosti.

Soudy rozhodly, že zásady mezinárodního obyčejového práva jsou součástí vnitrostátního práva na základě čl. 29.3 Ústavy, ale pouze v rozsahu, v němž nejsou v rozporu s Ústavou, právními předpisy nebo společnými právními předpisy. Mezinárodní dohody mohou být ratifikovány pouze v případě, že jsou v souladu s ústavou, jinak bude vyžadováno referendum.

Právní předpisy mohou být nahrazeny nebo změněny následnými právními předpisy. Sekundární právní předpisy mohou být nahrazeny primárním právem, stejně jako pravomoc přijímat sekundární právní předpisy, avšak sekundární právo nemůže převážit nad primárním právem. Soudy mohou zrušit právní předpisy z důvodu, že jsou neplatné s ohledem na ustanovení ústavy (právní předpisy pro období po roce 1937) nebo že jsou v rozporu s ústavou (právní předpisy z období před rokem 1937).Existuje domněnka, že právní předpisy pro období po roce 1937 jsou v souladu s ústavou.

Rozhodnutí soudů mohou být nahrazena právními předpisy nebo ústavními předpisy a následná rozhodnutí soudů stejného nebo vyššího stupně.

4 Datum vstupu nadnárodních nástrojů v platnost

Ústava v původním znění není v souladu s právem Evropského společenství. Například uvedl, že Oireachtas je jediný legislativní orgán ve státě. Z tohoto důvodu bylo do ústavy vloženo ustanovení, které stanoví, že nebude mít za následek neplatnost jakéhokoli právního předpisu, aktu nebo opatření nezbytného pro členství v EU. Bylo však rozhodnuto, že pokud by se měla změnit oblast působnosti a cíle, například prostřednictvím nové Smlouvy, musí být tato změna provedena v referendu pro občany a, bude-li přijata, bude vloženo ustanovení potvrzující, že stát může tuto smlouvu ratifikovat.

Pokud právní předpisy EU vyžadují provedení ze strany státu, je to prováděno primárním nebo častěji právními předpisy vládou nebo ministrem vlády.

Podle ústavy se mezinárodní dohody stanou součástí vnitrostátního práva, pokud to určí Oireachtas. Obvykle se jedná o akt a příkladem je Evropská úmluva o lidských právech. 2003. do kterého byla úmluva začleněna do vnitrostátního práva, v důsledku čehož se jednotlivci mohou spoléhat na její ustanovení před vnitrostátními soudy.

5 Orgány oprávněné přijímat právní předpisy

Ústava stanoví, že Oireachtas, který se skládá z poslanecké sněmovny (dolní komory) a Seanad (horní komory) a předsedy, má „výlučnou a výlučnou pravomoc přijímat zákony pro stát“, s výhradou povinností vyplývajících z členství ve Společenství stanovených v Ústavě. Navrhovaný právní předpis ve formě návrhu zákona musí být předsedou podepsán, aby mohl nabýt účinku, a pokud je předseda v pochybnostech, pokud jde o ústavnost navrhovaného právního předpisu, může svolat radu státu a v případě potřeby se obrátí na Nejvyšší soud, aby rozhodl podle čl. 26 Ústavy. .

Jak je uvedeno výše, Oireachtas může přenést pravomoc přijímat právní předpisy na ministra vlády nebo jiného orgánu, přičemž tato pravomoc je na základě pověřovacího aktu přísně omezena. Směrnice EU jsou obvykle prováděny prostřednictvím zákonného nástroje ministra. Pravomoc přijímat právní předpisy může být svěřena celé řadě subjektů, jako jsou vládní ministři, statutární orgány, polostátní orgány, regulační orgány, odborné orgány a místní orgány.

Podle ústavy je vláda odpovědná za provádění vnějších vztahů a může podepisovat mezinárodní smlouvy a dohody a vstupovat do mezinárodních organizací s výhradou ústavních požadavků.

V souladu se společným systémem práva jsou právní předpisy závazné.

6 Postup přijímání právních předpisů

6.1 Ústava

Prvním krokem ke změně ústavy je podle čl. 46 zahájit v Dáil návrh zákona. Tento návrh zákona musí schválit obě komory národního parlamentu (Oireachtas) a musí být poté předložen v referendu lidem k jejich potvrzení či zamítnutí. Návrh bude považován za schválený, pokud se většina odevzdaných hlasů vyslovuje pro to, aby byl přijat.Návrh na referendum, který nemá měnit ústavu, bude vetován, pokud má většina hlasů proti návrhu a hlasům proti návrhu není méně než třetina voličů v rejstříku. Zákon musí být vyjádřen jako „zákon o změně ústavy“ a nesmí obsahovat žádný jiný návrh. V případě, že je předseda schválí, musí předseda návrh zákona podepsat a „musí být řádně vyhlášen prezidentem.“

6.2 Legislativní postup

Prvním krokem při tvorbě primárních právních předpisů je obvykle návrh zákona, který má být iniciován v kterékoli z komor Oireachtas. Každý návrh zákona, který byl iniciován v Dáil, musí být zaslán senátu ke zvážení a mohou být provedeny změny, které musí Dáil projednat. Pokud je však návrh zákona iniciován a přenesen na Seanad a následně jej poslanecká sněmovna změní, má se za to, že byla iniciována poslaneckou sněmovnou a musí se vrátit k projednání na Seanad.

Před vyhlášením musí být schválen oběma komorami parlamentu Oireachtas a musí být podepsán prezidentem. V průběhu legislativního procesu může být návrh zákona podroben změnám v Dáil a Seanad. Ústava však upevňuje převahu lidu voleného Dáil; Čl. 23 stanoví, že pokud Seanad odmítne nebo změní návrh zákona v rozporu s přáním Dáil v rozporu s přáním poslanecké sněmovny, je poslanecká sněmovna oprávněna přijmout usnesení do 180 dnů, v němž je návrh přijat jak Hauses.Seanad, má pravomoc odložit návrh zákona až o 90 dnů, ale nemá pravomoc zabránit tomu, aby se zákon stal aktem, nebo aby jej změnil, s výjimkou souhlasu dolní komory.

Velká většina závětí je v Dáil Eireann iniciována vládní ministryní.

Poslaneckou sněmovnu může zahájit a schválit pouze irská poslanecká sněmovna (Dáil Éireann). Tento druh zákona se zašle Seanau pro „doporučení“.

Posledním krokem legislativního postupu je, aby prezident podepsal zákon. Předseda může po konzultaci se Státní radou předložit Nejvyššímu soudu návrh zákona nebo zvláštního oddílu zákona za účelem určení ústavnosti. Tento odkaz je znám jako odkaz na čl. 26. Jakmile Nejvyšší soud rozhodne, že návrh zákona je ústavní, nemůže být nikdy znovu napaden z ústavních důvodů u soudu a předseda je povinen jej podepsat do zákona. Pokud se zjistí, že zákon je v rozporu s ústavou, musí předseda odmítnout jeho podpis.

6.3 Sekundární právní předpisy

V základním zákonem je obvykle stanoveno, že pověřené právní předpisy, které schvaluje, mohou být v Oireachtas zrušeny nebo schváleny. Tato ustanovení obecně stanoví, že tyto nástroje jsou „stanoveny“ buď, nebo oběma komorám irského parlamentu (Oireachtas), které jej mohou ve stanovené lhůtě zrušit. Tento mechanismus pro zrušení podléhá všem sekundárním právním předpisům, kterými se provádějí opatření EU. Po přijetí musí být určité zákonné nástroje uloženy na určených knihovnách a oznámení o jejich přijetí musí být zveřejněno v úředním irskému státu Iris Oifigiúil v úředním jazyce irského státu Odkaz se otevře v novém okně.Iris Oifigiúil.

6.4 Mezinárodní právo

Vláda může podepsat mezinárodní smlouvy nebo dohody nebo se připojit k mezinárodním organizacím, avšak bylo rozhodnuto, že vláda tak nemůže učinit, pokud by měla zabránit tomu, aby byl Oireachtas udělena výlučná legislativní pravomoc nebo aby byla Ústava porušena jiným způsobem. Z tohoto důvodu soudy rozhodly, že smlouvy, které mění oblast působnosti a cíle Evropské unie, nemusí být předmětem sporu mezi vládou, pokud jej lid nepřijme v ústavním referendu.

7 Vstup v platnost nebo vnitrostátní pravidla

Změny ústavy vstupují v platnost poté, co byly přijaty lidmi, a návrh novely podepsal předseda.

Zákon nabývá právní moci dnem, kdy jej podepíše předseda, a vstoupí v platnost v tento den, pokud zákon nestanoví jinak. Předseda obvykle nepodepíše návrh zákona dříve než 5. den nebo později než 7. den po jeho předložení. Zákon může stanovit datum, od kterého nabývá účinnosti, nebo může stanovit, že ministr může podat „zahajovací příkaz“ (sekundární právo), aby vstoupil v platnost zákon nebo jeho část. Předseda je povinen vyhlásit návrh zákona zveřejněním oznámení v Iris Oifigiúil, v němž uvede, že se stal právním předpisem.

Sekundární právní předpisy stanoví datum, kdy má být uveden do provozu.

Rozhodnutí soudu jsou obecně platná ode dne jejich předložení.

8 Způsoby řešení sporů mezi různými právními zdroji

Je na soudech, aby určily případné rozpory mezi různými právními pravidly nebo zdroji.

S výhradou nadřazeného postoje unijního práva je Ústava základním právem státu a má v každém rozporu s jinými zákony. Podle čl. 34 ústavy mohou jednotlivci napadnout ústavní platnost právních předpisů před High Court. Proti tomuto rozhodnutí lze podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu. Jednotlivci mohou rovněž tvrdit, že jejich ústavní právo nebo ústavní pořádek byly činy státu porušeny.

Předpokládá se, že právní předpisy přijaté po přijetí ústavy z roku 1937 jsou v souladu s Ústavou, dokud není prokázán opak.

Mohou nastat okolnosti, za kterých mohou být ustanovení Ústavy, zejména ustanovení o základních právech, do určité míry konfliktní. Soudy v těchto případech použily několik mechanismů, včetně jazykového a gramatického výkladu, historického přístupu, účelového nebo harmonického přístupu, doktríny proporcionality, hierarchie práv v oblasti práv a přístupu k přírodnímu právu a přístupu k přírodním právům.

Vyskytly se případy, kdy v důsledku nepopulárního ústavního odhodlání nebo výkladu ze strany soudu bylo uspořádáno referendum, jehož cílem bylo změnit ústavu.

Pokud jednotlivec tvrdí, že jeho práva podle Evropské úmluvy o lidských právech byla porušena právními předpisy, může požádat o prohlášení o neslučitelnosti.

Právo EU požívá ústavní imunity, neboť ústava stanoví, že nebude mít za následek neplatnost žádných aktů nebo opatření, jež jsou nezbytné z důvodu členství, ačkoli způsob provádění těchto aktů nebo opatření musí být v souladu s ústavou.

Kromě ústavních otázek bude platnost právních předpisů v přenesené pravomoci posuzována v souladu se svým nadřazeným statutem.

Další informace o irském právním systému, právních předpisech a ústavě jsou k dispozici na těchto stránkách:

Odkaz se otevře v novém okně.http://www.taoiseach.ie/

Odkaz se otevře v novém okně. http://www.courts.ie/Judgments.nsf/Webpages/HomePage?OpenDocument

Odkaz se otevře v novém okně.http://www.irishstatutebook.ie

Odkaz se otevře v novém okně.http://www.bailii.org/


Toto je strojový překlad. Provozovatel těchto stránek odmítá právní odpovědnost za kvalitu tohoto strojového překladu.

Poslední aktualizace: 23/10/2019