Zapri

BETA RAZLIČICA PORTALA JE ZDAJ NA VOLJO!

Obiščite BETA različicoevropskega portala ePravosodje in opišite svojo izkušnjo!

 
 

Navigacijska pot

menu starting dummy link

Page navigation

menu ending dummy link

Právo členského státu - Lucembursko

Stran je strojno prevedena in njena kakovost ni zajamčena.

Kakovost prevoda je: nezanesljiva

Ali menite, da je ta prevod koristen?

V tomto oddíle najdete přehled různých právních pramenů v Lucembursku.


Prameny práva

Mezinárodní prameny práva

Lucemburské velkovévodství je vázáno mezinárodními, mnohostrannými nebo dvoustrannými smlouvami. Kromě povinností, které tyto závazky ukládají Lucembursku ve vztazích s jinými státy, jsou některé z těchto smluv zdrojem práv jednotlivců (např. občané EU se mohou na základě evropských smluv přímo spoléhat na svobodu pohybu.

Mezinárodní úmluvy

Jedná se o mezinárodní smlouvy a dohody mezi Lucemburským velkovévodstvím a zahraničními státy. Jako příklad lze uvést Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950, nebo smlouvu BeeLux podepsanou v Haagu dne 3. února 1958 a dne 17. června 2008 závaznou Belgii, Nizozemsko a Lucembursko.

Právo Společenství

Právo Společenství obsahuje Evropské smlouvy jako takové a pravidla sekundárního práva obsažená v aktech přijatých orgány Evropského společenství a Evropské unie: Směrnice, rozhodnutí, nařízení, stanoviska a doporučení.

Vnitrostátní prameny práva

Pravidla ústavní hodnoty

Dne 17. října 1868 byla vyhlášena Ústava Lucemburského velkovévodství. Ústavní systém zavedený v roce 1868 se velmi podobá systému belgické ústavy z roku 1831. Navzdory početným rozdílům mohou být články belgického ústavního práva konzultovány bez výhrad, pokud jde o obecné zásady. I přes četné revize ústavy, k nimž došlo od jeho uzákonění, současná ústava do značné míry odpovídá znění přijatému v roce 1868.

Lucemburská ústava je ústavou tuhého typu, tj. její změna vyžaduje sledování zvláštního postupu, který je složitější než řádný legislativní postup. Revize ústavy vyžaduje dva po sobě jdoucí hlasy Poslanecké sněmovny (parlamentu), přičemž většinu hlasů poslanců Poslanecké sněmovny tvoří alespoň dvě třetiny hlasů, neboť hlasování v zastoupení není povoleno. Interval nejméně tří měsíců oddělí oba hlasy.

Pokud o to během dvou měsíců po prvním hlasování požádá více než čtvrtina členů Poslanecké sněmovny nebo z roku 25 000, předloží se znění přijaté v prvním čtení Poslanecké sněmovně v referendu. Poté se nesmí konat žádné druhé hlasování a revize se přijme, pouze pokud získá většinu platných odevzdaných hlasů.

Pravidla tvorby právních předpisů

Zákon je definován jako norma schválená Poslaneckou sněmovnou, kterou vydalo velkovévoda. S výjimkou případů, kdy ústavní ustanovení nebo pravidlo mezinárodního práva omezuje svou svobodu, rozhoduje sám lucemburský zákonodárce o pokynech, které hodlá vydat v oblasti správního práva.

Pravidla regulační hodnoty

Je zřejmé, že zákon nemůže upravovat všechny otázky, a to ani v posledním případě. Použití relativně složitého legislativního postupu navíc není vždy vhodné, například pokud jde o přijímání právních předpisů ve věci, kdy je třeba normy často měnit.

Je tomu tak v případě velkovévodského nařízení, které je prováděcím pravidlem zákona. Lucemburská ústava ukládá velkovévodskému vévodovi misi, aby „(učinili) právní předpisy a vyhlášky nezbytné k provedení právních předpisů“.

Jaké jsou případné jiné zdroje práva a jaká je jejich hodnota?

Judikatura

Přijetí judikatury jako jednoho z pramenů práva není bez obtíží. Lucemburské právo ve skutečnosti nezná „předchozí pravidlo“ používané v anglosaských právních systémech a soudci obecně nejsou vázáni soudními rozhodnutími v jiných případech, a to ani zcela srovnatelné. Kromě toho je zakázáno, aby soudci poskytovali své stanovisko prostřednictvím obecného ustanovení, a proto musí být jejich rozhodnutí vždy omezeno na konkrétní případ, který jim byl předložen.

V praxi má však výroba judikatury ve srovnatelném případě v daném případě nepopiratelný dopad. Kromě toho, pokud se text hodí k výkladu, je moc soudce nepochybně důležitější, neboť je možné, aby jeho právo formovalo právo tím, že ho bude vykládat.

  • Mezinárodní judikatura

Lucemburské velkovévodství uznává přímou pravomoc několika mezinárodních soudů, včetně Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

  • Evropská judikatura

Podle čl. 267 SFEU je judikatura Soudního dvora Evropské unie pro vnitrostátní soudy závazná prostřednictvím žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, která vnitrostátním soudům umožňuje před přijetím rozhodnutí požádat Soudní dvůr o vyřešení problémů vzniklých v souvislosti s uplatňováním práva Společenství, které se jednotlivci mohou dovolávat před nimi.

  • Vnitrostátní judikatura

Obecně platí, že soudní rozhodnutí vydaná na konci občanskoprávních a obchodních řízení mají pouze překážku věci pravomocně rozsouzené: tato rozhodnutí jsou pro strany sporu závazná, nemění však právní úpravu.

To platí i pro většinu rozhodnutí přijatých správními soudy. Ve výjimečných případech, kdy Tribunál nebo správní soud projednává žalobu proti nařizovacímu aktu, se rozsudek nebo rozsudek obecně použijí a zveřejní v Mémorialu, v Úředním věstníku Lucemburského velkovévodství.

Rozsudky vydané Ústavním soudem mají rovněž obecnou působnost a jsou zveřejňovány v Mémorial.

Obecné právní zásady

Mezi pravidla stanovená v judikatuře patří zejména kategorie obecných právních zásad, které jsou definovány jako „právní normy, které jsou pro správu závazné a jejichž existence je soudem potvrzena jako soud“.

Hierarchie norem

Podle vnitrostátního práva se upřednostňují zdroje práva. Ústava je zdrojem nejvyššího cla, po němž následují zákony a předpisy.

Vzhledem k neexistenci jakéhokoli ústavního ustanovení vyplývá stanovisko lucemburského práva o vztahu mezi mezinárodním právem a vnitrostátním právem výlučně z judikatury.

Lucemburská judikatura k tomuto bodu byla rozvinuta od začátku 1950. let od začátku v okamžiku, kdy Cour de cassation (kasační soud) nejprve a poté Conseil d’ État (Státní rada) ukončily stanovisko, podle kterého byl přezkum souladu právních předpisů s mezinárodními smlouvami ze strany Soudního dvora nemožný z důvodu rozdělení moci.

Podle předkládacího rozhodnutí Státní rady z roku 1951 je „mezinárodní smlouvou začleněnou do vnitrostátního práva schválením zákona právní předpis vyššího stupně, jehož původ je vyšší než vůle vnitřního orgánu. Z toho vyplývá, že v případě rozporu mezi ustanoveními mezinárodní smlouvy a ustanoveními pozdějšího vnitrostátního práva musí mít mezinárodní právo přednost před vnitrostátním právem (Conseil d’ Etat, 28. července 1951, Pas. lux, s. 263).

Znění tohoto rozhodnutí je samozřejmě velmi široké, neboť rozsudek nerozlišuje podle toho, zda má mezinárodní norma přednost před vůlí jakéhokoliv vnitřního orgánu. Lucemburské soudy však nikdy výslovně nerozhodly ve prospěch přednosti mezinárodních norem pro ústavu.

Je však třeba poznamenat, že v revizi návrhu znění vlády v roce 1956, které stanovilo, že „pravidla mezinárodního práva jsou součástí vnitrostátního právního řádu“. Mají přednost před právem a jinými vnitrostátními ustanoveními.“ Z komentáře k článkům jasně vyplývá, že tyto články musely zahrnovat ústavní ustanovení.

Rada však konkludentně uznala tuto prioritu ve stanovisku ze dne 26. května 1992 k návrhu zákona o schválení Smlouvy o EU. Uvádí totiž, že „je třeba připomenout, že podle pravidla hierarchie právních norem má mezinárodní právo přednost před vnitrostátním právem a že v případě rozporu nejsou vnitrostátní právní předpisy ve prospěch Smlouvy uplatňovány soudy. Vzhledem k tomu, že je důležité vyhnout se rozporu mezi našimi vnitrostátními právními předpisy a mezinárodním právem, zdůrazňuje Conseil d’ Etat, že by měl být proveden příslušný ústavní přezkum ve lhůtě, která je užitečná k zabránění takové neslučitelnosti.“ Zdá se tedy, že Lucemburské velkovévodství působí na mezinárodní úrovni.

To je nepochybně technický důsledek absence přezkumu ústavnosti zákonů v Lucembursku. Ústavní soud ověřuje soulad právních předpisů s ústavami. nemůže být odkazováno na otázku týkající se souladu s Ústavou, kterou se schvaluje mezinárodní smlouva.

V lucemburském právním řádu mohou ústavní soud prohlásit zákony, které by byly protiústavní, za protiústavní. Soudní nebo správní soud v Lucemburku může zahájit řízení u Soudního nebo správního soudu v Lucemburku, pokud je v rámci řízení před tímto soudem vznesena otázka ústavnosti. Přímé postoupení není možné.

Žaloba na neplatnost je rovněž možná proti protiprávním regulačním aktům před správním soudem s možností podat opravný prostředek k správnímu soudu. Tato žaloba je však přípustná pouze ve lhůtě tří měsíců ode dne vyhlášení uvedeného nařízení. Pokud je po uplynutí této lhůty před soudním nebo správním soudem projednána legalita nařizovacího aktu, zachovává si tento soud možnost nepoužít legislativní text ve prospěch práva, avšak na rozdíl od možnosti přímé žaloby ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí nebude mít toto rozhodnutí orgán veřejné moci.

Opatření týkající se „vstupu pravidel obsažených v nadnárodních nástrojích v platnost na vnitrostátním území

Mezinárodní úmluvy

Lucemburská ústava je velmi krátká, když upravuje postup schvalování mezinárodních smluv, neboť stanoví pouze to, že „Smlouvy nemají účinky před tím, než byly přijaty zákonem a zveřejněny ve formách stanovených pro zveřejnění právních předpisů“.

Česká republika je zemí s monistickou tradicí. Jinými slovy, použije se sama Smlouva stejným způsobem jako vnitřní pravidlo Lucemburského velkovévodství, aniž by bylo nezbytné ji provést do jedné nebo druhé formy.

Obsah zákona o schválení je proto velmi stručný a obecně se omezuje na jediný článek, podle kterého se „schvaluje“ daná smlouva. Tento zákon nemá žádný normativní obsah. Schvalovací zákon schvaluje, ale neprovádí; nemá jiný účel než zmocnit vládu k ratifikaci Smlouvy.

Tento zákon je v souladu s řádným postupem Parlamentem. Hlasování obvykle probíhá nadpoloviční většinou, pokud Smlouva neobsahuje přenesení pravomocí (viz níže). Od revize z roku 1956 obsahuje lucemburská ústava výslovné ustanovení umožňující přenesení pravomocí na mezinárodní organizace Smlouvou. Čl. 49a ústavy uvádí, že „výkon pravomocí svěřených Ústavou legislativním, výkonným a soudním pobočkám Evropské unie může být dočasně přidělen orgánům mezinárodního práva Smlouvou“. Čl. 37 odst. 2 ústavy však stanoví, že tyto smlouvy musí schválit Poslanecká sněmovna za podmínek výrazně posílené většiny.

Pokud není výslovně stanoveno, nemá hlasovací právo za následek umístění smlouvy platné v lucemburském vnitřním řádu. Podmínkou jejího vstupu v platnost je zákon o schválení, ale pouze po ratifikaci. V Lucembursku se rovněž předpokládá, že i po schválení Poslaneckou sněmovnou si výkonný orgán ponechá prostor pro její ratifikaci a výkon této pravomoci je mimo kontrolu soudce.

Vstup smlouvy podle vnitrostátního práva v platnost obvykle podléhá třem podmínkám. (1) Lucemburské velkovévodství ratifikovalo Smlouvu, (2) je v platnosti na mezinárodní úrovni a (3) znění Smlouvy bylo zveřejněno v celém rozsahu v Mémorialu, a to stejně jako zákon.

Je třeba zdůraznit, že zveřejnění Smlouvy (uložené čl. 37 ústavy) je samostatným požadavkem na zveřejnění práva Smlouvy. Je pravda, že ve většině případů jsou obě podmínky splněny současně, tedy znění Smlouvy je zveřejněno v Mémorial bezprostředně po právu. Tyto dva akty však nejsou totožné a publikace by mohly být odděleny, neboť Smlouva není nedílnou součástí zákona o schvalování.

Normy Společenství

Lucemburská ústava neobsahuje žádná konkrétní ustanovení upravující provedení do vnitrostátního řádu lucemburských evropských sekundárních norem.

Běžným nástrojem provádění evropských směrnic je zákon přijatý Poslaneckou sněmovnou v souladu s běžnou většinou.

I když je v zásadě nutné, aby evropské směrnice byly obvykle provedeny do lucemburského práva prostřednictvím zákona, není použití formálního práva nezbytné, pokud se směrnice týká již upravované oblasti podle lucemburského práva. V tomto případě může být provedení provedeno velkovévodským nařízením přijatým na základě obecné pravomoci k provádění právních předpisů, které vláda vyvozuje z článků 33 a 36 Ústavy. Lucemburské právo pak formálně vykonává, i když obsah nařízení ve skutečnosti vychází z evropské směrnice.

Použití legislativního postupu je stále možné v případě, že subjekt harmonizovaný směrnicí byl předmětem zmocňovacího zákona, kterým Parlament poskytuje vládě pravomoc vyřešit prostřednictvím jednoduchých nařízení záležitostí, které obvykle spadají do oblasti působnosti zákona.

Tato „zmocňovací zákon“ přijímá každoročně Poslanecká sněmovna od roku 1915, a vláda tak má rozsáhlé regulační pravomoci v hospodářské a finanční oblasti, které by i při neexistenci výslovného odkazu na Evropu bezpochyby umožnily provedení mnoha evropských směrnic.

Provedení evropských směrnic však nyní upravuje zvláštní zmocňovací zákon ze dne 9. srpna 1971, ve znění zákona ze dne 8. prosince 1980, jehož účelem je omezit pravomoc vlády provádět a sankcionovat hospodářské, technické, zemědělské, lesnické, sociální a dopravní směrnice Evropského společenství. Velkovévodské nařízení musí odchylně od řádného regulativního postupu obdržet souhlas parlamentního výboru Poslanecké sněmovny.

Postup pro přijetí velkovévodských nařízení se vyznačuje, stejně jako legislativní postup, povinností vlády předložit návrh znění ke stanovisku Conseil d’ Etat a obchodní komory. Na rozdíl od legislativního postupu však regulativní postup umožňuje vládě jednoduše se vyhnout takovým konzultacím s odůvodněním, že je naléhavé přijmout doporučené opatření. Posledně uvedené je však vládě odepřeno, když zamýšlí provést evropskou směrnici prostřednictvím velkovévodského nařízení. Zákon ze dne 9. srpna 1971 doplňuje řádný regulativní postup tím, že ukládá povinnost konzultovat Státní radu na jedné straně a souhlas parlamentního výboru Poslanecké sněmovny na straně druhé.

V obou případech je znění velkovévodského nařízení přijato v Radě ministrů a podepsáno ministrem na jaře a předloženo velkovévoda za jeho vyhlášení. Velkovévodské nařízení vstoupí v platnost po vyhlášení v Mémorial.

Podmínky vstupu vnitrostátních předpisů v platnost

V Lucembursku vstoupí zákony a nařízení v platnost až po vyhlášení v Úředním věstníku Lucemburského velkovévodství.

Orgány, které mají v úmyslu přijmout právní předpisy

Mezinárodní normy

Lucemburská ústava prohlašuje, že „velkovévoda představuje Smlouvy“. Dodává však, že „Smlouvy nemají žádný účinek, dokud nebyla schválena zákonem a zveřejněny ve formě stanovené pro zveřejnění právních předpisů“.

Je třeba poznamenat, že schválení je vyžadováno u všech mezinárodních smluv bez ohledu na jejich účel a toto schválení má formu právního předpisu. Posledně uvedený byl vložen v roce 1956 na výslovnou žádost Státní rady, která se domnívala, že „tento souhlas je třeba udělit při přípravě zákona, jelikož se Ústava vztahuje pouze na jednotný postup použitelný na všechny projevy vůle Poslanecké sněmovny v jakémkoli podstatném ohledu“.

Vnitrostátní normy

V legislativním systému Lucemburského velkovévodství může podnět zákona pocházet od Odkaz se otevře v novém okně.Poslanecké sněmovny nebo Odkaz se otevře v novém okně.vlády.

Vládní právo iniciativy je známo jako „vládní iniciativa“ a provádí se předložením „návrhů právních předpisů“.

Právo podnětu Poslanecké sněmovny je označováno jako „parlamentní iniciativa“ a je vykonáváno prostřednictvím předložení „návrhů právních předpisů“.

Tyto návrhy nebo návrhy právních předpisů se pak předkládají různým stanoviskům dotyčných subjektů (profesních komor), ale především ke stanovisku Odkaz se otevře v novém okně. Státní rady. Návrh zákona je po obdržení stanoviska Státní rady vrácen Poslanecké sněmovně.

Postup přijímání těchto právních předpisů

Zákon

Poslanecká sněmovna je jediným parlamentem.

Lucemburská složka za účelem zmírnění rizik jednokomorových systémů stanovila, že každý návrh zákona musí v zásadě podléhat dvěma hlasy, a to nejméně tři měsíce.

Ústava však stanoví, že druhé hlasování může být rovněž nutné (kvalifikované jako „druhé ústavní hlasování“), „pokud Poslanecká sněmovna, se souhlasem Státní rady, zasedající ve veřejném zasedání, rozhodne jinak“.

V projednávané věci hraje velmi originální úlohu Státní rada, která je bližší úloze druhých zákonodárných komor v jiných státech (a zejména úloze, kterou hraje House of Lords v Anglii). Je to poprvé před parlamentními rozpravami. Ústava vyžaduje, aby stanovisko Státní rady bylo přijato ve vztahu k jakémukoli projektu nebo návrhu právního předpisu. Rada státu poté po prvním hlasování v Poslanecké sněmovně poprvé zasahuje, aby na veřejném zasedání rozhodla, zda bude druhé hlasování vyhověno, či nikoli.

V praxi je tedy velká většina právních předpisů osvobozena od druhého hlasování. Rada státu přijala politiku, podle níž je výjimka udělena téměř ve všech případech, přičemž sankce za odmítnutí je vyhrazena pro nejzávažnější případy. Případné překážky osvobození od daně jsou v průběhu předběžného řízení vyloučeny nejčastěji.

Je třeba rovněž zdůraznit, že pravomoc Conseil d’ Etat nepředstavuje skutečný výkon práva veta, což by bylo obtížně slučitelné se skutečností, že Conseil d’ Etat je nevoleným orgánem. Členy Státní rady jmenuje velkovévoda. V případě volného pracovního místa jsou náhradníci jmenováni jako náhradníci, a to tak, že: přímo velkovévoda: seznam tří kandidátů navržených Poslaneckou sněmovnou a třetí: seznam tří kandidátů navržených Státní radou. Rada státu může odložit hlasování o dvouměsíčním právu a umožnit tak další lhůtu pro zamyšlení nad tvůrcem právních předpisů.

Velkovévoda není na začátku legislativního postupu (u návrhů právních předpisů), ale také po konečném hlasování o znění zákona Poslaneckou sněmovnou. Lucemburská ústava stanoví, že „velkovévoda přijme zákony do tří měsíců od hlasování v komoře“.

Velkovévodské nařízení

Podle čl. 2 zákona ze dne 12. července 1996 o reformě Státní rady nesmí být velkovévoda předložen žádný návrh nařízení přijatý k provedení právních předpisů a smluv až poté, co Rada státu vydá své stanovisko.

Vláda se však může odchýlit od tohoto obecného pravidla v naléhavých případech (posoudí je velkovévoda na základě zprávy řádně odůvodněné ministerským předsedou), a tím upustit od žádosti o stanovisko společnosti High Corporation. Použití takového nouzového postupu je však považováno za omezené na výjimečné případy.

Dále, pokud zákon oficiálně požaduje, aby Rada státu byla postoupena Radě státu ke stanovisku k nařízením přijatým na základě tohoto zákona, nelze za žádných okolností použít postup pro naléhavé případy. To platí i pro pozměňovací návrhy k návrhu nařízení, k němuž již vysoká společnost vydala první stanovisko.

Stejně jako v případě právních předpisů vypracuje Státní rada své stanovisko k návrhům nařízení formou odůvodněné zprávy obsahující obecné úvahy, revizi znění projektu a případně také projekt počitadla.

Přezkum ze strany Státní rady zahrnuje podstatu a formu návrhů pravidel a jejich soulad s nadřazeným pravidlem.

Databáze právních předpisů

Stránky Odkaz se otevře v novém okně. Legiluxu jsou právním portálem vlády Lucemburského velkovévodství na internetu.

Umožňuje přístup k lucemburským právním předpisům buď ve formě hrubého textu Mémorial A, nebo v podobě koordinovaných textů, které jsou z velké části obsaženy v kodexech a zprávách zpráv o právních předpisech.

Internetová stránka je rozdělena do tří hlavních oblastí:

  • Odkaz se otevře v novém okně.Legislativní oblast sestává z publikací týkajících se lucemburských právních předpisů a různých publikací a koordinovaných textů.
  • Odkaz se otevře v novém okně.Správní oblast skupiny, „administrativní“ publikace. Jedná se zejména o Mémorial B, jakož i o oficiální adresář správy a právních předpisů.
  • OblastOdkaz se otevře v novém okně. Societies, Mémorial C, byla od 1. června 2016 nahrazena seznamem publikací, které jsou k dispozici na internetových stránkách Odkaz se otevře v novém okně. obchodního rejstříku (RCS). archivy Mémorial C, od roku 1996 do posledního Mémorial C zveřejněného dne 27. července 2016, zůstanou přístupné vOdkaz se otevře v novém okně. oblasti „Societies“.

Je přístup do databází zdarma?

Ano, přístup do databází je bezplatný.

Související odkazy

Odkaz se otevře v novém okně.Internetové stránky Legiluxu

Odkaz se otevře v novém okně.Vláda:

Odkaz se otevře v novém okně.Poslanecká sněmovna

Odkaz se otevře v novém okně.Vláda

Odkaz se otevře v novém okně.Ministerstvo spravedlnosti


Toto je strojový překlad. Provozovatel těchto stránek odmítá právní odpovědnost za kvalitu tohoto strojového překladu.

Poslední aktualizace: 22/10/2019