Chiudi

LA VERSIONE BETA DEL PORTALE È DISPONIBILE ORA!

Visita la versione BETA del portale europeo della giustizia elettronica e lascia un commento sulla tua esperienza sul sito!

 
 

Percorso di navigazione

menu starting dummy link

Page navigation

menu ending dummy link

Právo členského státu - Portugalsko

La pagina è stata tradotta automaticamente. Non è possibile garantirne la qualità.

La qualità della traduzione è stata giudicata: inaffidabile

La traduzione vi risulta utile?

Na této stránce naleznete informace o právním systému v Portugalsku


1 Nástroje nebo prameny práva

V souladu s tradičním přístupem jsou v Portugalsku prameny práva následující:

  1. Ústavní zákony, které zahrnují Ústavu republiky, zvláštní ústavní zákony a zákony, kterými se ústava mění;
  2. „Pravidla a zásady obecného nebo mezinárodního práva“, „pravidla stanovená v řádně ratifikovaných nebo schválených mezinárodních úmluvách“, „pravidla vydaná příslušnými orgány mezinárodních organizací, jichž je Portugalsko stranou (...), pokud je to stanoveno v příslušných zakládajících smlouvách“, „ustanovení Smluv upravující Evropskou unii a pravidla stanovená jejími orgány při výkonu jejich pravomocí“ – čl. 8 Ústavy Portugalské republiky;
  3. Zákony, včetně zákonů, které vydalo Shromáždění republiky, legislativní nařízení vlády a regionální legislativní vyhlášky vypracované zákonodárnými shromážděními autonomních oblastí Azory a Madeira;
  4. Nástroje s účinkem rovnocenným právním předpisům, jako jsou akty schvalující mezinárodní úmluvy, smlouvy nebo dohody, obecně závazná rozhodnutí Ústavního soudu, která prohlašují opatření za protiústavní nebo nezákonná, kolektivní pracovní smlouvy a jiné kolektivní nástroje upravující pracovněprávní vztahy;
  5. Nařízení (Regulamentos) či normativní nástroje nižšího stupně než zákony, které k nim stanoví prováděcí pravidla a doplňují je s cílem umožnit jejich uplatňování nebo provádění. Jedná se o prováděcí vyhlášky, nařízení, vyhlášky, regionální prováděcí vyhlášky, rozhodnutí, pravidla, ministerské prováděcí vyhlášky, výkonné příkazy, policejní předpisy vydané guvernéry a vyhlášky a vyhlášky obce.

2 Další prameny práva

Názory se liší, pokud jde o přípustnost a význam jiných zdrojů mimo sféru politické moci státu vytvořit písemný zákon. Tyto názorové rozdíly vyplývají zejména ze skutečnosti, že v některých případech jsou prostředkem ke stanovení právních pravidel, zatímco pro jiné jsou to kanály, v nichž jsou pravidla odhalena, a pro ostatní jsou prostředkem jak stanovit pravidla a způsoby jejich odhalení. Někdy se rozlišuje mezi přímými a nepřímými prameny, aby se předešlo obtížím plynoucím z uvedených rozdílných přístupů.

Obvykle se uvádí, že do kategorie pramenů práva mohou spadat:

  1. Obyčej – opakovaný a obvyklý způsob jednání, který je spojen s obecným povědomím o jeho závaznosti. Za pramen práva jej lze pokládat pouze v určitých oblastech. Takto vytvořená pravidla mohou být například nalezena v oblasti mezinárodního práva veřejného (např. zásada imunity cizích států od trestního stíhání vyplývá z zvyklostí), mezinárodního práva soukromého a správního práva;
  2. Judikatura – zásady vyplývající z rozsudků a rozhodnutí soudů. podle některých názorů se nejedná o skutečný pramen práva, neboť přispívá pouze k výkladu smyslu předpisů a slouží jako vodítko k výkladu v dalších případech, a to v závislosti na přesvědčivosti logických a technických argumentů, na nichž se tento výklad zakládá. U některých autorů pod tento pojem spadají nejen rozhodnutí soudů v konkrétních případech, ale též normativní soudní akty (rozhodnutí Ústavního soudu s obecnou závazností), jelikož podle nich všechny tyto akty tvoří objektivní právo;
  3. Spravedlnost – spočívá v pravomoci soudních orgánů stanovit v určitých konkrétních případech, jež jsou jim svěřeny, pravidla odpovídající specifické povaze takových případů na základě obecných zásad spravedlnosti a etického a právnického povědomí soudce. „Soudy mohou rozhodnout na základě vlastního kapitálu pouze tehdy, pokud: A) pokud to právní ustanovení umožňuje; B) pokud existuje dohoda mezi stranami a právní vztah není k dispozici; C) pokud se strany již dříve dohodly na základě vlastního kapitálu (čl. 4 občanského zákoníku).
  4. Zvyklosti – obvyklá sociální praxe, jež není závazné povahy, ale má určitý význam v právním prostředí, zejména v rámci formalizace právních vztahů, a zvláště pak v obchodní oblasti. Zvyklosti mohou být u soudu zohledňovány, pokud tak stanoví zákon a pokud nejsou „v rozporu se zásadami dobré víry“ (čl. 3 občanského zákoníku). Nejsou tudíž samostatným způsobem tvorby práva a pro mnohé nepředstavují skutečné prameny práva;
  5. Právní věda – soubor stanovisek právníků či výsledek teoretických nebo dogmatických studií práva. neměla by být považována za skutečný pramen práva, ačkoli plní významnou úlohu jakožto prvek vědeckého a technického vývoje s dopadem na konečný výsledek práce těch, kteří se zabývají výkladem a uplatňováním právních předpisů.

3 Hierarchie různých nástrojů

Pod pojmem hierarchie právních předpisů se rozumí jejich relativní hodnota, tj. pozice, kterou zaujímají na určité stupnici.

V této souvislosti panují názory, že existuje pouze hierarchie podle způsobu tvorby předpisů. Neexistovalo by tak žádné vzájemné pořadí právních předpisů, ale pouze hierarchie na základě zdrojů, z nichž vycházejí.

Bez ohledu na zvolený přístup lze však sestavit určité pořadí.

Hierarchické uspořádání pramenů práva uvedených v bodě 1 je následující:

1 Ústava a ústavní zákony;

2 Pravidla a zásady obecného nebo mezinárodního práva a mezinárodních úmluv (tj. všechny akty uvedené v odst. 1 písm. b));

3° zákony a legislativní nařízení;

4 regionálních legislativních dekretů;

5 Akty s rovnocennou silou zákonů;

6 nařízení.

4 Postupy pro uvedení pravidel obsažených ve vnitrostátních nástrojích v platnost v rámci vnitrostátního území

Přijetí mezinárodních regulačních nástrojů splňuje následující kritéria popsaná v čl. 8 Ústavy Portugalské republiky:

  1. „Pravidla a zásady obecného nebo mezinárodního práva tvoří nedílnou součást portugalského práva“;
  2. „Pravidla stanovená v řádně ratifikovaných nebo schválených mezinárodních dohodách vstoupí v portugalském vnitřním právu v platnost, jakmile budou oficiálně zveřejněny, a zůstanou tak dlouho, dokud jsou pro portugalský stát mezinárodně závazné“;
  3. „Pravidla vydaná příslušnými orgány mezinárodních organizací, k nimž Portugalsko patří, vstoupí přímo v platnost v portugalském vnitřním právu, pokud je to stanoveno v příslušných zakládajících smlouvách“;
  4. „Ustanovení smluv, kterými se řídí Evropská unie, a pravidla, která vydávají její orgány při výkonu svých pravomocí, se řídí portugalským vnitrostátním právem v souladu s právem Unie a dodržují základní zásady demokratického státu založené na zásadách právního státu.“

5 Různé orgány, pokud jde o přijetí právních předpisů

Právní předpisy mohou přijímat parlament, vláda, vlády a zákonodárná shromáždění autonomních oblastí Azor a Madeiry, místní samosprávy a některé správní orgány.

6 Proces přijímání právních předpisů

Legislativní proces se liší v závislosti na specifických normách, kterými se každý příslušný orgán musí řídit. Jednotlivé druhy legislativních aktů tak podléhají rozdílným postupům. Níže jsou popsány dva nejformálnější a nejvýznamnější legislativní procesy.

Postup, který je složitější a který probíhá v parlamentu, zahrnuje následující etapy:

  1. Zahájení právních předpisů: pravomoc iniciovat právní předpisy mají „poslanci, parlamentní skupiny a vláda a rovněž, s výhradou podmínek stanovených zákonem, skupiny registrovaných voličů. pravomoc iniciovat právní předpisy vůči autonomním regionům je svěřena příslušnému zákonodárnému shromáždění“ (čl. 1 odst. 167 ústavy).
  2. Počáteční přijetí, zveřejnění, registrace, číslování a posouzení – tato fáze zahrnuje posouzení přípustnosti nabídky, její zveřejnění v Diário da Assembly, administrativní zpracování a konečně posouzení jeho obsahu;
  3. Projednání a přijetí návrhu – zahrnuje diskusi o obecných a specifických aspektech návrhu, hlasování o obecných a specifických prvcích a závěrečné hlasování o návrhu jako celku. K přijetí návrhu zákona může být vyžadována prostá většina, absolutní většina nebo kvalifikovaná většina;
  4. Kontrola, kterou v zákonné lhůtě provádí prezident republiky. Tato kontrola může vyústit ve vyhlášení navrženého textu nebo v uplatnění práva veta. V posledně uvedeném případě je opatření Parlamentem znovu projednáno. Pokud je hlasování potvrzeno nebo byly v textu provedeny změny, je návrh znovu zaslán prezidentovi k vyhlášení, které se rovněž musí uskutečnit v předem stanovené lhůtě. Prezidentu republiky přísluší ukol „vyhlašovat a dát zveřejnit zákony, nařízení a vyhlášky, podepisovat usnesení parlamentu, kterými se přijímají mezinárodní dohody, a ostatní normativní akty přijímané vládou“ (čl. 134 písm. b) Ústavy);
  5. Zveřejnění – po vyhlášení je povinností prezidenta republiky nechat nový předpis zveřejnit v úředním věstníku (Diário da República).

Legislativní proces probíhající ve vládě se skládá z těchto etap:

  1. Legislativní iniciativa – přísluší ministerským kabinetům;
  2. Šetření – v této fázi je úkolem ministra, jenž předkládá návrh, shromáždit stanoviska a rovněž vyslechnout subjekty uvedené v Ústavě a v zákoně;
  3. Předběžné a zevrubné posouzení – spočívá v prozkoumání a vyhodnocení návrhů po počátečním přijetí;
  4. Přijetí návrhu – přísluší Radě ministů, ačkoli existují i normativní akty, u kterých se přijetí radou nevyžaduje;
  5. Kontrola: „do čtyřiceti dnů od přijetí vyhlášky vlády o vyhlášení, [...] prezident republiky buď vyhlásí vyhlášku, nebo uplatní právo veta. v posledně uvedeném případě sdělí písemně vládě důvody“ (čl. 4 odst. 136 Ústavy).
  6. Zveřejnění – zpřístupnění konečného znění právního aktu v úředním věstníku (Diário da República).

7 Podmínky vstupu vnitrostátních předpisů v platnost

„Právní předpisy jsou závazné až po zveřejnění v úředním věstníku“. „Mezi zveřejněním a vstupem zákona v platnost uplyne doba, kterou stanoví samotný zákon, nebo nestanoví-li tak, doba určená ve zvláštním předpisu“ (čl. 5 občanského zákoníku).

S ohledem na ustanovení čl. 2 zákona č. 74/98 ze dne 11. listopadu, ve znění pozdějších předpisů:

ustanovení odstavce 1 – „Legislativní akty a jiné akty s obecným obsahem vstupují v platnost dnem stanoveným v tomto odstavci a v žádném případě se nepoužijí ke dni zveřejnění.“

ustanovení § 2 – „V případě, že den neexistuje, diplomy uvedené v předchozím odstavci vstupují v platnost na celém vnitrostátním území a v zahraničí 5. dne po vyhlášení“.

odstavec 4 – Lhůta uvedená v odstavci 2 se počítá od nejbližšího dne, kdy je dána k dispozici, na internetových stránkách Imprensa Nacional Casa da Moeda, SA.

8 Prostředky řešení případných rozporů mezi právními předpisy

V tomto ohledu připadá nejdůležitější úkol Ústavnímu soudu, který je povinen prohlásit za protiústavní veškeré předpisy, které jsou v rozporu s Ústavou Portugalské republiky nebo se zásadami, na nichž je založena.

V rámci posuzování jednotlivých případů, které jim byly předloženy, nemohou soudy uplatňovat pravidla, která porušují ustanovení Ústavy nebo zásady, které z ní vyplývají.

V rámci interpretačního postupu prováděného za účelem posouzení otázek, které jsou jim položeny, je na soudech, aby překonaly případné spory mezi různými právními předpisy, a to vždy s ohledem na výše uvedenou hierarchii zdrojů. Přitom musí pohlížet na systém jako celek a nepřipouštět narušení či nejednotnosti, zejména logické a sémantické povahy. současně musí zvážit okolnosti spojené s legislativním procesem a specifické okolnosti v době vydání rozhodnutí, vyžadovat alespoň minimální soulad textu (i přes nedokonalou formulaci) s přijatým řešením a předpokládat, že zákonodárce zvolil „nejvhodnější“ řešení a dokázal „vyjádřit své úmysly odpovídajícím způsobem“ (čl. 9 občanského zákoníku).

Pokud jde o rozpor mezi předpisy v oblasti soukromého mezinárodního práva, přečtěte si informace v oddílu „Použitelné právo“.

Právní databáze

Odkaz se otevře v novém okně.Digesto je oficiální portugalská právní databáze, jež obsahuje úřední věstník (Diário da República).

Digesto – integrovaný právní informační systém

Digesto byl zřízen usnesením Rady ministrů č. 48/92 ze dne 31. prosince a stanoví:

  1. Akty zveřejněné ve 1. a 2. řadě Diário da República
  2. Bez právních informací integrovaným, podrobným a aktualizovaným způsobem, včetně:
    1. Doba trvání, výroba účinků a poznámky k činům uveřejněným v 1. řadě DR ke dni 5. října 1910 a několik dokumentů z předchozích desetiletí a akty 2. řady rozvoje venkova zpracovávaných panem PCMEX;
    2. Veškeré relevantní informace, jako jsou platná pravidla, nařízení, rozvojová nařízení, provedené změny a vzniklé změny, platné právo Společenství, správní pokyny generálního ředitelství pro rozpočet, vydaná judikatura a související nástroje kolektivní regulace;
    3. Umožňuje přístup ke třem dalším databázím: LEÇOR – regionální legislativní databáze, REGTRAB – Special Labour Regulatory Database, a DGO-Dout – zvláštní oběžná databáze a stanoviska Generálního ředitelství pro rozpočet.
    4. Poskytuje přístup prostřednictvím interoperability s právními databázemi ministerstva spravedlnosti, s úřadem nejvyššího státního zástupce (PGR) a Shromážděním republiky prostřednictvím její databáze PA (parlamentní činnost), judikatury hlavních soudů, stanovisek PGR a všech přípravných prací k zákonu od vstupu legislativní iniciativy do jejího zveřejnění.

Elektronický úřední věstník (Diário da República Electrónico, DRE)

V souladu s legislativním nařízením č. 83/2016 ze dne 16. prosince 2006 je Diário da República veřejnou službou, která je univerzální a bezplatná a je výlučně upravena elektronickými prostředky. Tuto veřejnou službu poskytuje národní mincovna/Casa da Moeda S. A. (INCM), která zpřístupní Diário da República na svých internetových stránkách. Univerzální a volný přístup zahrnuje možnost tisku, ukládání, vyhledávání a bezplatného přístupu k obsahu aktů zveřejněných ve 1. a 2. řadě Diário da República v otevřených elektronických formátech.

Diário da República je povinně dostupný následovně:

  1. Právní akty, které vyžadují zveřejnění v Diário da República podle ústavy a zákona, zejména zákon č. 74/98 ze dne 11. listopadu 2004, ve znění zákona č. 43/2014 ze dne 11. července 2011.
  2. Aktualizovaný nástroj konzultace o konsolidovaném znění právních předpisů v právním systému bez právní závaznosti;
  3. Nástroj pro konzultace s právním překladatelem;
  4. Nástroje na vyhledávání aktů, které je třeba zveřejnit v Diário da República;
  5. Právní informace byly řádně ošetřeny a systematizovány;
  6. Propojení s dodatečnými právními základy pro jednotlivá odvětví, zejména judikaturou, právními předpisy Společenství, správními pokyny a právní teorií;
  7. Bezplatnou elektronickou poštou příslušného indexu 1. a 2. série Diário da República;

Užitečné odkazy

Odkaz se otevře v novém okně.Diário da República – Portugalsko


Toto je strojový překlad. Provozovatel těchto stránek odmítá právní odpovědnost za kvalitu tohoto strojového překladu.

Poslední aktualizace: 26/08/2019