menu starting dummy link

Page navigation

menu ending dummy link

Rodičovská zodpovědnost - Slovinsko

OBSAH

1 Co znamená pojem „rodičovská odpovědnost“ v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby s rodičovskou odpovědností?

Rodičovská odpovědnost představuje právní vztah, který je upraven rodinným právem. Vztahy začínají narozením dítěte nebo určením otcovství a mateřství. Ve slovinském právním řádu mají děti, které se narodí nesezdaným rodičům, stejná práva a povinnosti jako děti, které se narodí manželům. Slovinské právní předpisy přijaly systém „úplného osvojení“, což znamená, že se s osvojenými dětmi zachází stejně jako s biologickými dětmi.

Právní základ je stanoven v článku 54 slovinské ústavy (Ustava Republike Slovenije), podle něhož mají rodiče právo a povinnost zaopatřit, vzdělávat a vychovávat své děti. Toto právo a povinnost lze zrušit nebo omezit pouze ze zákonem stanovených důvodů na ochranu zájmů dítěte. Děti, které se narodí nesezdaným rodičům, mají stejná práva a povinnosti jako děti, které se narodí manželům.

Rodiče mají právo a povinnost zajistit prostřednictvím přímé péče a práce a činností, které vykonávají, úspěšný fyzický a mentální rozvoj svého dítěte. Rodiče mají právo a povinnost chránit život, osobní rozvoj, práva a zájmy dítěte, které nedosáhlo zletilosti, s cílem zajistit jeho zdravý růst a vyvážený osobní rozvoj, aby bylo posléze schopno žít a pracovat samostatně. Rodičovská pravomoc zahrnuje níže uvedená práva a povinnosti. (§ 4 zákona o manželství a rodinných vztazích [Zakon o zakonski zvezi in družinskih razmerjih])

Při veškerých činnostech a jednáních týkajících se dítěte musí rodiče chránit zájmy svého dítěte. Má se za to, že rodiče jednají v zájmu dítěte, pokud uspokojují jeho materiální, emocionální a psychosociální potřeby jednáním, které odpovídá přijatelným normám a které je zapotřebí k zajištění péče o dítě a odpovědnosti za dítě, přičemž je náležitě přihlédnuto k osobnosti dítěte a jeho přáním. (§ 5a zákona o manželství a rodinných vztazích)

Rodiče musí dítěti zajistit podmínky pro jeho zdravý růst a vyvážený osobní rozvoj a pomoci mu rozvíjet jeho schopnost žít a pracovat samostatně. Musí své dítě zaopatřit a vychovávat je a chránit jeho zdraví a život. Podle svých nejlepších schopností odpovídají za zajištění vzdělávání a odborné přípravy svého dítěte v souladu s jeho schopnostmi, dispozicemi a přáními. Dítě má právo na styk s oběma rodiči a oba rodiče mají právo na styk s dítětem. (§ 102, § 103 a § 106 zákona o manželství a rodinných vztazích)

Právní odpovědnost rodičů za jejich dítě je stanovena v § 142 závazkového zákoníku (Obligacijski zakonik). Rodiče odpovídají za náhradu škody, kterou způsobí dítě mladší sedmi let třetí osobě, bez ohledu na to, zda nesou odpovědnost za způsobenou škodu. Rodiče odpovídají za náhradu škody, kterou způsobí nezletilé dítě starší sedmi let třetí osobě, ledaže mohou prokázat, že za způsobenou škodu nenesou odpovědnost.

§ 107 zákona o manželství a rodinných vztazích upravuje zastupování dítěte v jeho vztazích s vnějším světem. Nezletilé děti zastupují jejich rodiče. Je-li nutné něco oficiálně doručit nebo předat nezletilému dítěti nebo je o něčem informovat, může převzetí provést kterýkoli z rodičů. Nežijí-li rodiče společně, uskuteční toto rodič, s nímž dítě žije. Podílejí-li se na péči o dítě a jeho výchově oba rodiče, musí se dohodnout na místě trvalého bydliště dítěte a na tom, který z nich má za dítě přebírat korespondenci.

Majetek dítěte spravují jeho rodiče v zájmu dítěte do doby, než dítě dosáhne zletilosti. (§ 109 zákona o manželství a rodinných vztazích).

2 Kdo obvykle nese rodičovskou odpovědnost vůči nezletilému?

Rodičovskou pravomoc vykonává otec i matka. (§ 4 zákona o manželství a rodinných vztazích)

Rodiče vykonávají rodičovskou pravomoc na základě společného souhlasu v souladu se zájmy dítěte. Pokud rodiče spolu nežijí a nemají dítě ve společné péči, rozhodují oba na základě společného souhlasu v souladu se zájmy dítěte o otázkách, které mají významný vliv na rozvoj dítěte. Rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, rozhoduje o otázkách týkajících se každodenního života dítěte. Pokud jeden z rodičů nemůže vykonávat rodičovská práva, vykonává je druhý rodič sám. (§ 113 zákona o manželství a rodinných vztazích)

Jestliže jeden z rodičů nežije nebo není znám, nebo pokud byla zrušena jeho rodičovská práva nebo způsobilost k právům a právním úkonům, vykonává rodičovská práva druhý rodič. (§ 115 zákona o manželství a rodinných vztazích)

3 Pokud rodiče nejsou způsobilí nebo si nepřejí nést rodičovskou odpovědnost vůči svým dětem, je možné místo nich jmenovat jinou osobu?

O dítě mohou pečovat jiné osoby nebo instituce. Středisko sociálních služeb (Center za socialno delo) může dítě odebrat rodičům a svěřit je do péče jiné osobě nebo instituci, pokud rodiče zanedbávají výchovu a péči o své dítě, nebo je-li to v zájmu dítěte z jiných závažných důvodů (§ 120 zákona o manželství a rodinných vztazích).

Středisko sociálních služeb může dítě umístit do pěstounské péče, pokud nemá vlastní rodinu nebo nemůže z různých důvodů žít se svými rodiči, nebo je-li jeho fyzický a mentální rozvoj ohrožen prostředím, ve kterém žije. (§ 157 zákona o manželství a rodinných vztazích) Pěstounskou péči upravuje podrobněji zákon o pěstounské péči (Zakon o izvajanju rejniške dejavnosti).

O dítě může pečovat adoptivní rodič. Dítě může být osvojeno pouze tehdy, nejsou-li jeho rodiče známí, není-li známo bydliště rodičů po dobu jednoho roku, jestliže s tím jeho rodiče souhlasí, pokud u příslušného orgánu udělili souhlas s osvojením dítěte, nebo v případě, že zemřeli (§ 141 zákona o manželství a rodinných vztazích).

Nezletilé dítě, které nemá rodiče, nebo o něž rodiče nepečují, svěří středisko sociálních služeb do péče poručníka. Poručník nezletilého dítěte odpovídá za péči o dítě stejně jako rodič (§ 201 a § 202 zákona o manželství a rodinných vztazích).

4 Jestliže jsou rodiče rozvedeni nebo žijí odděleně, jak se stanoví rodičovská odpovědnost pro budoucnost?

Rodiče, kteří nežijí ve společné domácnosti nebo kteří mají v úmyslu se rozejít, musí dospět k dohodě o péči o společné děti a učinit tak v zájmu těchto dětí. Mohou se dohodnout na tom, že si ponechají stejnou péči o děti, svěřit péči jednomu z rodičů nebo si rozdělit děti mezi sebe. Nemohou-li dospět k dohodě ohledně této záležitosti sami, je jim přitom nápomocno středisko sociálních služeb. Nejsou-li rodiče schopni dospět k dohodě o péči o děti ani s pomocí střediska sociálních služeb, může soud na návrh jednoho či obou rodičů svěřit děti do péče jednomu z rodičů, nebo děti mezi rodiče rozdělit. Soud může rovněž z vlastního podnětu rozhodnout, že všechny nebo některé děti budou svěřeny do péče třetí osobě. Před vynesením rozhodnutí si musí soud vyžádat stanovisko střediska sociálních služeb ohledně zájmu dítěte. Soud uváží rovněž názor dítěte, pokud jej vyjádří samotné dítě nebo osoba, které dítě důvěřuje a kterou si samo zvolilo, je-li dítě schopno porozumět významu a důsledkům svého názoru (§ 105 zákona o manželství a rodinných vztazích).

Pokud soud manželství zruší, rozhodne rovněž o péči o společné děti a o výživném na ně a o jejich styku s rodiči (§ 78 zákona o manželství a rodinných vztazích).

Jestliže rodiče spolu nežijí a nemají dítě ve společné péči, rozhodují oba na základě společného souhlasu v souladu se zájmy dítěte o otázkách, které mají významný vliv na rozvoj dítěte. Rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, rozhoduje o otázkách týkajících se každodenního života dítěte (§ 113 zákona o manželství a rodinných vztazích).

5 Jestliže se rodiče dohodnou na otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti musí splnit, aby tato dohoda byla právně závazná?

Rodiče, kteří nežijí ve společné domácnosti nebo kteří mají v úmyslu se rozejít, musí dospět k dohodě o péči o společné děti a učinit tak v zájmu těchto dětí. Dospějí-li rodiče k dohodě o péči o děti, mohou soudu navrhnout, aby vydal příslušné rozhodnutí v nesporném řízení. Jestliže soud zjistí, že dohoda není v zájmu dítěte, návrh zamítne. Nemohou-li rodiče dospět k dohodě ohledně této záležitosti sami, je jim přitom nápomocno středisko sociálních služeb. Jestliže rodiče nejsou schopni dospět k dohodě ani s pomocí střediska sociálních služeb, rozhodne na návrh jednoho či obou rodičů soud (§ 105 zákona o manželství a rodinných vztazích).

Rodiče, kteří nežijí ve společné domácnosti nebo kteří mají v úmyslu se rozejít, musí dospět k dohodě o výživném na společné děti. Nemohou-li dospět k dohodě ohledně této záležitosti sami, je jim přitom nápomocno středisko sociálních služeb. Jestliže rodiče nejsou schopni dospět k dohodě o výživném na společné děti ani s pomocí střediska sociálních služeb, rozhodne na návrh jednoho či obou rodičů soud (§ 105a zákona o manželství a rodinných vztazích).

Dítě má právo na styk s oběma rodiči a oba rodiče mají právo na styk s dítětem. Tento styk zajišťuje především uspokojení zájmů dítěte. Rodič, se kterým dítě žije a jemuž je dítě svěřeno do péče, nebo třetí osoba, u které dítě žije, se musí zdržet veškerého jednání, které dítěti znemožňuje styk s druhým rodičem či rodiči nebo mu brání v tomto styku, a musí dítě vybízet k zaujetí náležitého postoje ke styku s druhým rodičem nebo rodiči. Rodič, který je v kontaktu s dítětem, se musí zdržet veškerého jednání, které brání péči o dítě a jeho výchově. Dospějí-li rodiče k dohodě o styku, mohou soudu navrhnout, aby vydal příslušné rozhodnutí v nesporném řízení. Jestliže soud zjistí, že dohoda není v zájmu dítěte, návrh zamítne. Jestliže rodiče nejsou schopni dospět k dohodě o styku ani s pomocí střediska sociálních služeb, rozhodne na návrh jednoho či obou rodičů soud (§ 106a zákona o manželství a rodinných vztazích).

Dítě má rovněž právo na styk s jinými osobami, které jsou jeho příbuznými nebo k nimž má úzký osobní vztah, ledaže to je v rozporu se zájmem dítěte. Má se za to, že těmito osobami jsou zejména prarodiče dítěte, jeho bratři a sestry, nevlastní bratři a sestry, bývalí pěstouni a dřívější nebo současný manžel či partner jednoho z rodičů. Dohodu o styku uzavřou rodiče dítěte, dítě (je-li schopno porozumět významu této dohody) a osoby, ke kterým má dítě osobní vztah. Nejsou-li schopni dospět k dohodě ohledně této záležitosti sami, je jim přitom nápomocno středisko sociálních služeb. Rozsah a způsob udržování tohoto kontaktu musí být v zájmu dítěte. Jestliže rodiče dítěte, dítě a osoby, ke kterým má dítě osobní vztah, dospějí k dohodě o styku, mohou soudu navrhnout, aby vydal příslušné rozhodnutí v nesporném řízení. Jestliže soud zjistí, že dohoda není v zájmu dítěte, návrh zamítne. Nejsou-li schopni dospět k dohodě ani s pomocí střediska sociálních služeb, rozhodne o styku soud (§ 106a zákona o manželství a rodinných vztazích).

6 Jestliže se rodiče nedohodnou o otázkách rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky pro vyřešení sporu bez účasti soudu?

Nemohou-li rodiče dospět k dohodě sami, je jim přitom nápomocno středisko sociálních služeb. Nejsou-li schopni dospět k dohodě ani s pomocí střediska sociálních služeb, rozhodne o dotyčné záležitosti soud.

7 Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých otázkách týkajících se nezletilého může soud rozhodnout?

Soud může rozhodnout, že všechny děti budou svěřeny do péče jednomu z rodičů, nebo že budou mezi rodiče rozděleny. Soud může rovněž z vlastního podnětu rozhodnout, že všechny nebo některé děti budou svěřeny do péče třetí osobě (§ 105 zákona o manželství a rodinných vztazích).

Soud rozhodne také o výživném na dítě a o styku s dítětem (§ 105a, § 106 a § 106a zákona o manželství a rodinných vztazích).

Při rozhodování o styku se soud řídí především zájmem dítěte. K návrhu nebo žádosti o rozhodnutí o styku je nutné přiložit doklad od příslušného střediska sociálních služeb, který potvrzuje, že se rodiče pokoušeli dospět k dohodě o styku s jeho pomocí. Soud může právo na styk omezit nebo zrušit, je-li to nezbytné na ochranu zájmu dítěte. Styk není v zájmu dítěte, pokud vyvíjí na dítě psychologický nátlak nebo pokud ohrožuje fyzický či mentální rozvoj dítěte. Soud může rozhodnout, že ke styku bude docházet pod dohledem třetí osoby, nebo že by neměl zahrnovat osobní kontakt a styky (tj. měl by se uskutečnit jiným způsobem), pokud by to jinak nebylo v zájmu dítěte (§ 106 zákona o manželství a rodinných vztazích).

Výživné je stanoveno s náležitým přihlédnutím k potřebám oprávněného a materiálním a výdělečným možnostem osoby, která má výživné platit. Při výpočtu výživného na dítě musí soud jednat v zájmu dítěte a stanovit jeho výši, která je přiměřená k zajištění úspěšného fyzického a mentálního rozvoje dítěte (§ 129 a § 129a zákona o manželství a rodinných vztazích).

8 Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do péče výlučně jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o všem, co se tohoto dítěte týká, aniž by to musel konzultovat s druhým rodičem?

Pokud rodiče spolu nežijí a nemají dítě ve společné péči, rozhodují oba na základě společného souhlasu v souladu se zájmy dítěte o otázkách, které mají významný vliv na rozvoj dítěte. Nemohou-li dospět k dohodě ohledně této záležitosti sami, je jim přitom nápomocno středisko sociálních služeb. Rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, rozhoduje o otázkách týkajících se každodenního života dítěte. Jestliže rodiče nejsou schopni dospět k dohodě o otázkách, které mají významný vliv na rozvoj dítěte, ani s pomocí střediska sociálních služeb, vydá na návrh jednoho či obou rodičů rozhodnutí soud v nesporném řízení. (§ 113 zákona o manželství a rodinných vztazích)

9 Jestliže soud rozhodne o společné péči rodičů, co to v praxi znamená?

To znamená, že oba rodiče odpovídají za výchovu a rozvoj dítěte stejně a že oba musí i nadále o dítě pečovat.

10 Na jaký soud nebo úřad je třeba se obrátit s žalobou přiznání o rodičovské odpovědnosti? Jaké náležitosti je nutno dodržet a jaké dokumenty je třeba předložit?

V těchto případech jsou věcně příslušné krajské soudy (okrožna sodišča). (§ 32 občanského soudního řádu [Zakon o pravdnem postopku])

Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má trvalé bydliště odpůrce. Je-li příslušný soud ve Slovinsku, jelikož odpůrce má ve Slovinsku přechodné bydliště, má obecnou místní příslušnost soud, v jehož obvodu má odpůrce přechodné bydliště. Pokud má odpůrce kromě trvalého bydliště i přechodné bydliště na jiném místě a lze předpokládat, že vzhledem k okolnostem zde bude žít delší dobu, má obecnou místní příslušnost rovněž soud, v jehož obvodu má odpůrce přechodné bydliště. (§ 47 občanského soudního řádu)

Je-li ve sporu týkajícím se zákonného výživného žalobcem osoba požadující výživné, je kromě soudu s obecnou místní příslušností příslušný i soud, v jehož obvodu má žalobce trvalé nebo přechodné bydliště. Jestliže je ve sporu týkajícím se zákonného výživného s mezinárodním prvkem příslušný soud ve Slovinsku, jelikož žalobcem je dítě s trvalým bydlištěm ve Slovinsku, je místně příslušný soud, v jehož obvodu má žalobce trvalé bydliště. Jestliže ve sporu týkajícím se zákonného výživného je příslušný soud ve Slovinsku, jelikož se zde nachází majetek odpůrce, z něhož by bylo možné výživné hradit, je místně příslušný soud, v jehož obvodu se nachází dotyčný majetek. (§ 50 občanského soudního řádu)

Strany a ostatní účastníci řízení musí podat žaloby, opravné prostředky a jiné návrhy ve slovinštině nebo v jazyce národního společenství, který se u soudu oficiálně používá. (§ 104 občanského soudního řádu)

Žaloba musí obsahovat konkrétní žádost s uvedením hlavního předmětu sporu a vedlejších nároků, skutečnosti dokládající tvrzení žalobce, důkazy potvrzující tyto skutečnosti a jiné informace, které musí být uvedeny v každé žalobě (§ 180 občanského soudního řádu).

Podle občanského soudního řádu je návrhem žaloba, žalobní odpověď, opravný prostředek a jiná prohlášení, návrhy nebo sdělení předložená mimo soudní řízení. Návrh musí být srozumitelný a musí obsahovat vše, co se vyžaduje pro soudní jednání. Musí obsahovat zejména: odkaz na soud, jména a místa trvalého nebo přechodného bydliště či místo usazení stran, jména jejich právních zástupců nebo zmocněnců, předmět sporu a obsah prohlášení. Navrhovatel musí návrh podepsat, ledaže to není kvůli formě návrhu možné. Má se za to, že originálním podpisem navrhovatele je jeho vlastnoruční podpis, jakož i zabezpečený elektronický podpis ověřený prostřednictvím kvalifikovaného certifikátu. Pokud prohlášení obsahuje žádost, musí strana uvést v návrhu skutečnosti, na nichž se tento zakládá, a případně předložit důkazy. (§ 105 občanského soudního řádu)

Při podávání žaloby je nutné uhradit soudní poplatky. Soudní poplatky musí být uhrazeny nejpozději ve lhůtě stanovené soudem v příkazu k uhrazení soudních poplatků. (§ 105a občanského soudního řádu)

Návrhy musí být podány písemně. Písemným návrhem je návrh, který byl napsán rukou nebo vytištěn a vlastnoručně podepsán navrhovatelem (návrh ve fyzické podobě), nebo návrh v elektronické podobě, který byl podepsán zabezpečeným elektronickým podpisem ověřeným pomocí kvalifikovaného certifikátu. Písemný návrh se zasílá poštou, elektronickou poštou, pomocí komunikačních technologií, je doručen dotyčnému orgánu přímo nebo je doručen osobou zabývající se profesionálně doručováním návrhů (poskytovatelem komerčních služeb). Elektronické návrhy jsou podávány elektronicky informačnímu systému. Informační systém potvrdí žadateli automaticky obdržení návrhu. Návrhy lze podávat rovněž na předepsaném či jinak vyhotoveném formuláři. (§ 105b občanského soudního řádu)

Návrhy, které mají být doručeny protistraně, musí být soudu podány v tolika kopiích, kolik jich soud a protistrana potřebuje, a ve formě, která soudu umožňuje jejich doručení. To platí i pro přílohy. Návrhy a přílohy podané elektronicky, které mají být zaslány protistraně, se zasílají v jedné kopii. Soud pořídí tolik elektronických kopií nebo fotokopií, kolik protistrana požaduje. (§ 106 občanského soudního řádu) Písemnostmi přiloženými k návrhu mohou být originály nebo kopie. (§ 107 občanského soudního řádu)

11 Jaké řízení se v těchto případech používá? Existuje zrychlené řízení?

Krajský soud rozhodne v občanskoprávním řízení, není-li zákonem stanoveno, že by tak měl učinit v nesporném řízení. Soudy projednávají záležitosti upravené zákonem o manželství a rodinných vztazích přednostně. (§ 10a zákona o manželství a rodinných vztazích)

Během řízení ve sporech týkajících se vztahů mezi rodiči a dětmi může soud na návrh některé ze stran nebo z vlastního podnětu uložit dočasná opatření (předběžná opatření) týkající se péče o děti a výživného na děti a rovněž dočasná opatření týkající se zrušení nebo omezení práva na styk nebo způsobu, jakým se má styk uskutečnit. Dočasná opatření jsou uložena postupem podle zákona o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních (Zakon o izvršbi in zavarovanju). (§ 411 občanského soudního řádu)

12 Mohu získat právní pomoc na pokrytí nákladů řízení?

Ano, za účelem uhrazení nákladů řízení lze získat právní pomoc. O poskytnutí právní pomoci rozhoduje předseda krajského soudu. (§ 2 zákona o právní pomoci [Zakon o brezplačni pravni pomoči])

Právní pomoc lze poskytnout na právní poradenství, právního poradce a jiné zákonem stanovené právní služby, na veškeré formy soudní ochrany u soudů s obecnou příslušností a specializovaných soudů ve Slovinsku, u slovinského ústavního soudu (Ustavno sodišče Republike Slovenije) a u všech orgánů, institucí a osob ve Slovinsku, které jsou příslušné pro mimosoudní řešení sporů a pro prominutí úhrady nákladů soudního řízení. (§ 7 zákona o právní pomoci)

Podle tohoto zákona mají na právní pomoc nárok: 1. slovinští státní příslušníci; 2. cizí státní příslušníci, kteří mají ve Slovinsku trvalé nebo přechodné bydliště, a osoby bez státní příslušnosti, které pobývají ve Slovinsku legálně; 3. ostatní cizí státní příslušníci podle podmínek vzájemnosti nebo podle podmínek a v případech stanovených v mezinárodních smlouvách, které jsou pro Slovinsko závazné; 4. nevládní organizace a sdružení působící na neziskovém základě a ve veřejném zájmu, jež jsou zapsány v příslušném rejstříku v souladu s platnými právními předpisy, ve sporech souvisejících s výkonem činností ve veřejném zájmu nebo se záměrem, pro nějž byly zřízeny; 5. ostatní osoby, s ohledem na něž právní předpisy nebo mezinárodní smlouva, která je pro Slovinsko závazná, stanoví, že mají nárok na právní pomoc. (§ 10 zákona o právní pomoci)

Osoba, která má nárok na právní pomoc, může o právní pomoc požádat v kterékoli fázi řízení. Při rozhodování o žádostech o právní pomoc je zjišťována finanční situace žadatele stejně jako splnění ostatních zákonem stanovených podmínek. (§ 11 zákona o právní pomoci)

13 Je možno se odvolat proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti?

Ano, pro rozhodnutí o opravných prostředcích proti rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti, které vydal krajský soud, je příslušný vrchní soud (višje sodišče). (§ 35 občanského soudního řádu) Opravný prostředek lze podat soudu, který vynesl rozhodnutí v prvním stupni, v dostatečném počtu kopií pro soud a protistranu. (§ 342 občanského soudního řádu)

14 V určitých případech může být nezbytné obrátit se na soud, aby rozhodnutí ohledně rodičovské odpovědnosti vymohl. Jaký postup se v těchto případech použije?

Řízení o výkonu rozhodnutí jsou stanovena v zákoně o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních. Nestanoví-li zákon jinak, je pro povolení výkonu rozhodnutí věcně příslušný okresní soud (okrajno sodišče). (§ 5 zákona o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních)

Soudem, který je místně příslušný pro rozhodnutí o návrhu na výkon soudního rozhodnutí o péči o dítě a pro samotný výkon, je soud, v jehož obvodu má trvalé nebo přechodné bydliště osoba, které bylo dítě svěřeno do péče, nebo soud, v jehož obvodu má trvalé nebo přechodné bydliště osoba, proti níž je výkon navrhován. Soudem, který je místně příslušný pro přímý výkon, je soud, v jehož obvodu se dítě nachází. (§ 238a zákona o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních)

Podle usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je povinnost vydat dítě uložena osobě, jíž se vykonávací titul týká, osobě, na jejíž vůli vydání dítěte závisí, a osobě, se kterou je dítě v době vydání usnesení. Soud v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí uvede, že povinnost vydat dítě se vztahuje i na jakoukoli jinou osobu, u níž se dítě nachází v době provedení výkonu. (§ 238c zákona o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních)

S přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu a na ochranu zájmu dítěte soud rozhodne o výkonu rozhodnutí o svěření dítěte do péče uložením pokuty osobě, které se usnesení o nařízení výkonu týká, nebo odebráním dítěte a jeho předáním osobě, které bylo dítě svěřeno do péče. (§ 238č zákona o výkonu rozhodnutí a předběžných opatřeních)

15 Co bych měl učinit, aby bylo rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě, uznáno a vykonáno v tomto členském státě?

Soudní rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti je uznáno a vykonáno v souladu s nařízením Rady (ES) č. 2201/2003. Soud použije nesporné řízení podle ustanovení zákona o nesporném řízení (Zakon o nepravdnem postopku).

16 Na který soud v tomto členském státě bych se měl obrátit, chci-li napadnout uznání rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, které bylo vydáno soudem v jiném členském státě? Jaký postup se v těchto případech použije?

K projednání návrhů na prohlášení vykonatelnosti jsou příslušné všechny krajské soudy.

Soud, který prohlásil soudní rozhodnutí za vykonatelné, je příslušný k projednání opravného prostředku proti rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti.

Soud použije nesporné řízení podle ustanovení zákona o nesporném řízení.

Seznam krajských soudů PDF(244 Kb)sl

17 Jaké právo použije soud v řízení o rodičovské zodpovědnosti, jestliže dítě nebo strany nežijí v tomto členském státě nebo mají různou státní příslušnost?

Podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním řádu (Zakon o mednarodnem zasebnem pravu in postopku) se vztahy mezi rodiči a dětmi posuzují podle zákona země, jejímiž jsou státními příslušníky. Jsou-li rodiče a děti státními příslušníky různých zemí, použije se právo země, ve které mají všichni trvalé bydliště. Jsou-li rodiče a děti státními příslušníky různých zemí a nemají-li trvalé bydliště ve stejné zemi, použije se právo země, jejímž státním příslušníkem je dítě. (§ 42)


Za originální verzi stránky (v jazyce daného členského státu) odpovídá příslušné kontaktní místo Evropské soudní sítě. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. ESS-O ani Evropská komise neodpovídá ani neručí za informace a data, které tento dokument obsahuje či na které odkazuje. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Poslední aktualizace: 09/08/2019