Právo EU je právně závazné a veřejně dostupné ve všech úředních jazycích EU. Internetové stránky EUR-Lex poskytují přístup k úplnému znění právních dokumentů EU ve všech těchto jazycích a umožňují vyhledávat konkrétní právní předpisy.
Prameny práva EU
Dva hlavní prameny práva EU jsou: primární právo a sekundární právo.
Primární právo představují smlouvy formulující právní rámec Evropské unie. Sekundární právo se skládá z právních nástrojů založených na těchto smlouvách, jako jsou nařízení, směrnice, rozhodnutí a dohody. Kromě toho existují obecné zásady práva EU, judikatura vytvořená Soudním dvorem Evropské unie a mezinárodní právo.
Pro právo EU je charakteristické, že může být bezprostředně vymahatelné před soudy členských států EU („přímý účinek“) a že právo členských států EU lze prohlásit za nepoužitelné, jestliže je v rozporu s právem EU („nadřazenost“ práva EU).
Primární právo EU (smlouvy)
Primární právo lze považovat za nejvyšší pramen práva Evropské unie. Stojí na vrcholu evropského právního řádu a tvoří jej především tyto smlouvy:
- „zakládající“ smlouvy: Smlouva o Evropské unii, Smlouva o fungování EU a Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii,
- protokoly a přílohy ke smlouvám, smlouvy o přistoupení členských států k Evropské unii a ostatní smlouvy.
Tyto smlouvy společně upravují rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy, definují proces rozhodování, pravomoci orgánů EU a rozsah jejich činnosti v rámci jejich oblasti kompetence.
K poslední změně primárního práva došlo na základě Lisabonské smlouvy, která vstoupila v platnost v prosinci 2009 (výše uvedené smlouvy zahrnují novelizace, jež přinesla Lisabonská smlouva).
Sekundární právo EU (právní předpisy, dohody atd.)
Sekundární právo se skládá z takzvaných jednostranných aktů a dohod.
Jednostranné akty jsou především ty akty, které jsou uvedené v článku 288 Smlouvy o fungování EU: nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení. Kromě toho existují zvláštní akty založené na předchozích smlouvách: například v oblasti trestních věcí zůstávají v platnosti „rámcová rozhodnutí“ (ta byla přijata dříve, než vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, kdy justiční a policejní spolupráce v trestních věcech měla zvláštní status – více informací k této tématice naleznete v odkazu: shrnutí – trestní věci do listopadu 2009). Právně závazné akty přijaté legislativním postupem (jako nařízení, směrnice a rámcová rozhodnutí) jsou označovány jako legislativní akty nebo „legislativa“.
Dohody zahrnují: mezinárodní dohody nebo úmluvy podepsané Společenstvím nebo Evropskou unií a zemí nebo organizací mimo EU, dohody mezi členskými státy a interinstitucionální dohody uzavřené různými orgány EU.
Shrnutí právních předpisů a další informace
Internetové stránky EUR-Lex poskytují kromě úplného znění všech právních dokumentů EU také „shrnutí právních předpisů EU“, které stručným a přehledným způsobem uvádějí hlavní aspekty právních předpisů EU. Ve formě informačních přehledů členěných podle tematických oblastí korespondujících s aktivitami EU poskytují přibližně 2 000 shrnutí právních předpisů EU. Rozsah tematických oblastí sahá od zemědělství až po dopravu a databáze tak představuje komplexní a aktuální informace o právních předpisech EU. Avšak chybí zde informace o právních rozhodnutích, která mají pouze dočasný význam, jako např. rozhodnutí o grantech.
Dále existuje databáze EUR-Lex, která sleduje veškeré legislativní návrhy v průběhu legislativního procesu orgánů EU, a databáze Europe Direct, která doplňuje výše uvedené o uživatelsky přívětivá shrnutí mnohdy dlouhých a technických právních předpisů EU (a rovněž odpovídá na dotazy občanů týkajících se EU).