S tím, jak se rozšiřuje mezinárodní obchod a cestování, narůstá i nebezpečí, že se podnik nebo jednotlivec stanou stranou sporu, v němž se vyskytuje mezinárodní prvek. Mezinárodním prvkem může být skutečnost, že strany mají odlišnou státní příslušnost nebo že mají bydliště v různých zemích nebo že uzavřely smlouvu týkající se transakce uskutečněné v zahraničí.
V případě sporu však nestačí určit, který soud je mezinárodně příslušný k rozhodnutí věci, je třeba rovněž i určit, které právo se použije pro rozhodnutí ve věci samé.
Navíc, je-li v řízení použitelné cizí právo, musí být obsah tohoto cizího práva stanoven s co největší mírou právní jistoty. S cílem pomoci soudu, stranám a jejich právníkům zavedla mezinárodní úmluva spolupráci mezi smluvními státy (úmluvu ratifikovaly všechny země EU s výjimkou Irska): Evropská úmluva o poskytování informací o cizím právu ze dne 7. června 1968. Viz internetové stránky Rady Evropy o Evropské úmluvě o informacích o cizím právu a jejím dodatkovém protokolu.
Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci (EJN-Civil) může rovněž asistovat soudům a soudním orgánům při zjišťování obsahu cizího práva, a to prostřednictvím informací o vnitrostátním právu poskytovaných informačními přehledy Evropské soudní sítě pro občanské věci nebo pomocí kontaktních míst EJN-civil.
V neposlední řadě je k dispozici informativní přehled o vnitrostátních právních předpisech, který obsahuje přehled různých pramenů práva v jednotlivých členských státech.
Chcete-li získat podrobné informace týkající se některé země, zvolte si její vlaječku.