V důsledku práva na volný pohyb v rámci Evropské unie (EU), tendence členských států rozšiřovat svou jurisdikci a technologického pokroku, který nastal v posledních desetiletích, existuje stále více situací, kdy několik členských států má pravomoc vyšetřovat a vést trestní řízení ve věci stejných skutkových událostí.
Kdyby členské státy nebyly povinny se vzájemně informovat o věcech, které by mohly vyvolat kompetenční spor, nebo se vzájemně konzultovat s cílem kompetenční spor vyřešit, mohlo by to vést k situacím, kdy řízení je zahájeno v členském státě, který by pro to nebyl nejvhodnější (například nacházejí-li se příslušné důkazy a svědci v jiném členském státě), nebo k vedení souběžných řízení v různých členských státech.
Ke zmírnění těchto rizik bylo koncem roku 2009 přijato rámcové rozhodnutí o kompetenčních sporech. Cílem tohoto nástroje je prosazovat užší spolupráci mezi členskými státy, které vedou trestní řízení, s cílem:
- předcházet situacím, kdy jsou proti totožné osobě vedena v různých členských státech souběžná trestní řízení ve věci stejných skutkových událostí, a
- dohodnout se na řešení, aby se zabránilo negativním následkům způsobeným těmito souběžnými trestními řízeními.
Snahou rámcového rozhodnutí je dosáhnout tohoto cíle tím, že se stanoví povinné konzultace v případech, kdy jsou v různých členských státech vedena souběžná trestní řízení. Pokud konzultace nepovedou k dosažení konsenzu, zapojené členské státy předloží v příslušných případech věc Eurojustu, a to v souladu s jeho pravomocí. Členské státy měly přijmout opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do 15. června 2012.
Kromě tohoto rámcového rozhodnutí, které se vztahuje na trestní řízení obecně, existuje řada nástrojů EU, které obsahují zvláštní pravidla pro předcházení kompetenčním sporům a jejich řešení, jako je například nedávno přijaté rámcové rozhodnutí o boji proti organizované trestné činnosti.