1 Jaká věcná práva by podle práva tohoto členského státu mohla vyplynout z dědictví?
Francouzské právo stanoví, že „věcné zajišťovací právo je zákonné, soudní nebo smluvní, podle toho, zda je přiznáno zákonem na základě nároku, rozhodnutím o předběžném opatření nebo dohodou. Je movité nemovité v závislosti na tom, zda jde o movitý nebo nemovitý majetek. Je obecné, jde-li o movitý a nemovitý majetek bez rozdílu nebo jde-li o pouze movitý nebo pouze nemovitý majetek. Je specifické, jde-li o specifikovaný nebo specifikovatelný majetek, movitý nebo nemovitý.“ (článek 2324 občanského zákoníku)
Zajišťovací právo v zásadě nezaniká smrtí jedné ze stran zatížení, neboť majetek a závazky zesnulého přechází na jeho dědice. Přechod veškerého majetku v případě smrti zahrnuje veškerá zajišťovací práva, ať už smluvní, zákonné nebo soudní.
Dědictví jako takové tedy nevytváří nová věcná práva k movitému majetku, ale spíše převádí děděním stávající věcná práva dědici.
Podle článku 2329 občanského zákoníku jsou věcná práva k movité věci, která mohou být součástí dědictví, následující:
1) zástavní práva k movitému majetku;
2) zástava hmotného movitého majetku;
3) zástava nehmotného movitého majetku;
4) zajištění ve formě zachování nebo postoupení vlastnictví.
Věcná práva k nemovitostem, která mohou být převedena nebo nabyta úmrtím, jsou tato:
- vlastnické právo a práva, která je zakládají (právo požívací a právo holého vlastnictví),
- užívací právo nebo právo na bydlení,
- právo stavby,
- služebnosti,
- emfyteusis (dlouhodobý pronájem).
V souvislosti s vypořádáním dědictví mohou být rovněž převedeny nebo nabyty věcné cenné papíry k nemovitému majetku ve formě zástavního práva, zástavy k nemovitosti a hypotéky (článek 2375 občanského zákoníku). Nemovitost přechází na právní nástupce s věcným zajišťovacím právem.
2 Jsou tato věcná práva zapsána v rejstříku práv k nemovitému či movitému majetku a, pokud ano, je tento zápis povinný? Do kterého rejstříku (kterých rejstříků) se zapisují a jaké jsou požadavky a postup v souvislosti s tímto zápisem?
Podle práva upravujícího věcné zajišťovací právo k movitému majetku je toto zatížení spojeno s majetkem, a smrtí jedné ze stran zatížení tedy nezaniká.
Zatížení je však veřejné a je zapsáno do rejstříku, aby bylo všeobecně vymahatelné. Je na dědicích dlužníka nebo vlastníka, aby požádali příslušného soudního úředníka o formální změnu a o zapsání jména nového oprávněného do rejstříku cenných papírů na movitý majetek a jiných související transakcí (registre des sóretés mobilières et autres opérations connexes).
Francouzské právo umožňuje dědici provést tuto změnu na základě článku R. 521-16 obchodního zákoníku: „Pokud se návrh na provedení změny zápisu týká informací, jež se týkají dlužníka nebo vlastníka nemovitosti, kteří nejsou dlužníky, a jež jsou uvedeny v čl. R. 521-6 bodech 2, 3 a 4, použije soudní úředník tyto informace k nahrazení stávajícího zápisu. V případě nájemních operací týkajících se movitého majetku se změní pouze informace týkající se dlužníka. V ostatních případech zapíše soudní úředník změnu na okraj původního zápisu s uvedením data tohoto zápisu.“
Podpůrné doklady, které je třeba předložit, musí prokazovat postavení nové oprávněné osoby jakožto dědice bývalého dlužníka nebo vlastníka.
Jakýkoli převod nebo nabytí věcných práv k nemovitému majetku úmrtím musí být doložen notářsky ověřeným prohlášením, v němž se uvádí, zda právní nástupci nebo odkazovníci dědictví přijali, případně s upřesněním podmínek takového přijetí v souladu s článkem 29 vyhlášky č. 55-22 ze dne 4. ledna 1955.
Tato věcná práva k nemovitostem, převedená nebo nabytá smrtí, se zapisují do katastru nemovitostí, pokud vyplývají z:
- dědění ze zákona, které zahrnuje pouze převod majetku nebo stanovení požívacího práva,
- dědění ze závěti, které umožňuje uplatnit jakékoli věcné právo k nemovitému majetku (služebnosti, užívací právo a právo na bydlení).
V departementech Bas-Rhin, Haut-Rhin a Moselle se tento zápis provádí z historických důvodů v katastru nemovitostí (livre foncier) vedeném soudcem nazývaným katastrální soudce (juge du livre foncier) (zákon ze dne 1. ledna 1924). Na Mayotte musí být od 1. ledna 2008 všechny budovy zapsány do katastru nemovitostí (livre foncier) vedeného ministerstvem pro registraci nemovitostí (Service de la conservation de la propriété immobilière) a všechny převody a registrace práv k těmto budovám musí být rovněž zaznamenány (článek 2509 občanského zákoníku).
V ostatních částech Francie se zápis provádí v katastrálním rejstříku (fichier immobilier), v němž jsou shromážděny informace, jako osobní spisy a stavební záznamy, a který vedou orgány pro registraci pozemků (services de la publicité foncière).
Podle čl. 28 bodu 3 vyhlášky č. 55-22 ze dne 4. ledna 1955 je registrace povinná pro notářské zápisy vyhotovené za účelem určení převodu nebo založení věcných práv k nemovitostem úmrtím.
Článek 69 bod 6 vyhlášky ze dne 14. října 1955 rozšiřuje rozsah notářského prohlášení na:
- požívací právo přiznané pozůstalému manželovi článkem 767 občanského zákoníku,
- převody věcných práv k nemovitému majetku vyplývající z darů poskytnutých mezi manželi ve prospěch pozůstalého, a to buď na základě manželské smlouvy, nebo během manželství,
- přiznání věcných práv k nemovitostem ve prospěch pozůstalého manžela, která vyplývají z ustanovení manželské smlouvy, která každému z nich převádějí odlišný podíl na společném majetku, v souladu s články 1520 a násl. občanského zákoníku.
Podle článku 33 vyhlášky č. 55-22 ze dne 4. ledna 1955 je lhůta pro splnění této formality čtyři měsíce ode dne, kdy byla podána žádost o notářskou pomoc. Právní nástupci mohou nést odpovědnost podle čl. 30-4 prvního pododstavce uvedené vyhlášky, pokud je o notářskou pomoc požádáno více než šest měsíců po smrti nebo, v případech, kdy pořadí dědictví, pozůstalosti nebo práva přijmout nebo odmítnout dědictví změní následná událost, více než šest měsíců po této události.
Je na notáři, aby listinu uložil u katastrálních úřadů.
Zápis vyplývá ze založení listiny do rejstříku publikací týkajících se konstitutivních aktů, deklaratorních aktů nebo aktů převádějících práva.
3 Jaké účinky jsou spojeny se zápisem věcných práv?
Po zápisu je dědic vlastnického práva považován za zákonného držitele tohoto práva a má právo požívat stejné ochrany vůči žalobci, který své právo nezapsal, jako původní držitel.
Francouzské obecné právo uznává právo třetích osob na informace, a to na základě zásady volného přístupu ke katastru, jak je stanoveno v článku 2449 občanského zákoníku, a na to, aby si vyjasnily záležitosti týkající se věcných práv k nemovitostem. Nezakládá věcné právo k nemovitostem, ale je pouze nezbytnou podmínkou pro to, aby byly listiny vymahatelné vůči třetím osobám.
Neregistrace převodů nebo zřízení věcných práv k nemovitostem v případě smrti není – s výjimkou soukromých odkazů – sankcionována nevymahatelností vůči třetím osobám, na rozdíl od listin nebo rozhodnutí týkajících se převodu nebo založení věcných práv k nemovitostem mezi živými.
Sankci nevymahatelnosti nelze uplatnit, neboť univerzální právní nástupci nebo právní nástupci zesnulého jsou považováni za právní nástupce zůstavitele (Continuation de la personne du défunt). Třetí strany proto nemohou mít za to, že zesnulý je stále nositelem práv, a proto nemohou tento převod nebo založení práv ignorovat. V Alsasku-Moselsku jsou účinky zápisu podobné francouzskému obecnému právu, ač je zde několik specifických rysů, které je třeba zmínit:
- předmětem zápisu není listina, ale práva,
- zápis práv za účelem vymahatelnosti vůči třetím osobám (článek 38 zákona ze dne 1. června 1924),
- na zapsaná práva se vztahuje domněnka přesnosti, neboť jsou přezkoumávána katastrálním soudcem. Důkazní břemeno tedy nese ten, kdo zapsaná práva napadá.
Na Mayotte vede zápis budovy do katastru nemovitostí k vydání listiny o vlastnickém právu, která svědčí o postavení vlastníka. Zápis věcných práv k nemovitostem do katastru nemovitostí je činí vymahatelnými vůči třetím osobám.
Tato pravidla jsou legislativní povahy.
4 Jsou zavedena zvláštní pravidla a postupy pro přizpůsobení věcného práva, na něž má určitá osoba nárok podle práva rozhodného pro dědění, v případě, že právo členského státu, v němž se tohoto práva dovolává, toto věcné právo nezná?
Ve francouzském právu neexistuje žádné zvláštní pravidlo nebo postup pro úpravu věcného práva, které není francouzským právem uznáno.