Role obětí v trestním řízení i příslušná právní úprava v členských státech se stát od státu značně liší. Aby zajistila minimální úroveň práv obětí ve všech členských státech, přijala EU několik právních nástrojů EU stanovujících společná pravidla pro ochranu a podporu obětí trestných činů. Jde o horizontální nástroje, které se právy obětí zabývají obecně, specifičtější nástroje o ochranných opatřeních a finančním odškodňování obětí trestných činů a hmotněprávní nástroje týkající se obchodování s lidmi a pohlavního vykořisťování dětí.
Posílení práv dětí v EU
- Směrnice 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu zajišťuje, aby osoby, které se staly obětí trestných činů, byly za oběti uznány, zacházelo se s nimi s úctou a dostalo se jim řádné ochrany, podpory a přístupu ke spravedlnosti. Směrnice nahrazuje rámcové rozhodnutí z roku 2011 o postavení obětí v trestním řízení a významným způsobem posiluje práva obětí a jejich rodinných příslušníků na informace, podporu a ochranu a také jejich procesní práva v trestním řízení. Směrnice rovněž vyžaduje, aby členské státy zajistily odpovídající školení ohledně práv obětí pro úřední osoby, které budou pravděpodobně v kontaktu s obětmi a vyzývá ke spolupráci mezi členskými stát a koordinaci aktivit vnitrostátních služeb ve věci práv obětí.
Členské státy jsou povinny provést její ustanovení ve vnitrostátním právu do 16. listopadu 2015. GŘ pro spravedlnost vydalo pokyny (273 Kb) na pomoc členským státům s tímto úkolem. Tyto pokyny vysvětlují každé ustanovení směrnice a ukazují možné způsoby, jak tato ustanovení provést. Pomáhá to vnitrostátním orgánům, právníkům a poskytovatelům příslušných služeb pochopit, co je nutné učinit pro zavedení práv obětí stanovených ve směrnici do praxe kdekoliv v EU.
- Pokud jde o zvláštní skupiny obětí, zavádějí právní předpisy EU další ochranu a podporu pro oběti obchodování s lidmi a pohlavního vykořisťování dětí a dětské pornografie.
- Pokud jde o posílení ochrany obětí trestných činů, přijala EU dva nástroje, které zajišťují uznávání ochranných opatření vydaných v jiných členských státech EU. Směrnice o evropském ochranném příkazu z roku 2011 a nařízení o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech z roku 2013. Díky těmto nástrojům mohou oběti nebo potenciální oběti využívat soudní a ochranné příkazy vydané v jedné členské zemi, když cestují nebo se stěhují do jiné země EU. Oba nástroje jsou použitelné v EU od 11. ledna 2015.