Obecný popis
V Řecku zajišťuje povinnou počáteční odbornou přípravu soudců a státních zástupců Národní škola soudců, která byla založena v roce 1995 v Soluni jako veřejnoprávní subjekt a je podřízena ministrovi spravedlnosti. Čekatelé jsou rozděleni do čtyř kategorií:
- soudci pro správní věci (Státní rada, Účetní dvůr, správní soudy);
- soudci pro občanskoprávní/trestní věci;
- státní zástupci;
- smírčí soudci.
Aktuálním právním základem pro odbornou přípravu je článek 88 Ústavy a zákon č. 4871/2021, který byl přijat v nedávné době (10. prosince 2021) a kterým se mění dřívější právní předpisy. Počet čekatelů v každé kategorii (jeden za rok) se mění v závislosti na počtu soudců, u nichž se předpokládá, že v následujícím roce odejdou do důchodu. V každém ročníku (každý rok) absolvuje odbornou přípravu 130 až 200 čekatelů ze všech kategorií.
Přístup k počáteční odborné přípravě
Každý rok se konají tři různé přijímací zkoušky – jedna pro soudce pro správní věci, jedna pro státní zástupce a jedna pro soudce obecných soudů (společná zkouška pro soudce pro občanskoprávní/trestní věci a smírčí soudce). Přihlásit se mohou:
- právníci s alespoň dvouletou právní praxí, pokud nejsou držiteli titulu Ph.D. v oboru právo – v takovém případě stačí pouze jeden rok praxe;
- soudní zaměstnanci s právnickým vzděláním a s nejméně tříletou praxí u soudu;
- členové Právní rady státu;
- smírčí soudci (pro jakoukoli jinou kategorii).
Všichni uchazeči musí být ve věku 28 až 40 let (v roce konání zkoušky) a nesmí mít záznam v trestním rejstříku.
Při každé zkoušce je přítomna pětičlenná komise (v případě soudců pro správní věci šestičlenná), z níž většinu tvoří zkušení soudci a státní zástupci, a skládá se z písemných i ústních zkoušek. Písemné zkoušky probíhají ve dvou fázích. V první fázi skládají uchazeči zkoušku z cizího jazyka (na výběr je angličtina, francouzština, němčina a italština). Ti, kteří v této fázi uspěli, se účastní druhé fáze, kterou tvoří čtyři testy z různých oblastí vnitrostátního práva, které se vztahují k jednotlivým kategoriím. Všechny písemné zkoušky se konají v Soluni. Uchazeči, kteří uspěli u písemných zkoušek, se účastní ústních zkoušek, které se konají ze stejných předmětů jako písemné zkoušky (navíc je zařazeno právo EU), a to veřejně před příslušnou komisí. Ústní zkoušky se konají ve Státní radě (v případě soudců pro správní věci) a u Nejvyššího občanskoprávního a trestního soudu (v případě všech ostatních kategorií).
V současné době neexistují žádné jiné způsoby, jak získat přístup do oblasti soudnictví.
Formát a obsah počáteční odborné přípravy
Odborná příprava trvá 16 měsíců a je rozdělena do dvou fází. V první fázi (která trvá 10 měsíců) absolvují čekatelé především teoretickou přípravu v Národní škole soudců. Toto období se dále dělí do dvou částí. Během prvních pěti měsíců absolvují čekatelé všeobecnou přípravu a během dalších pěti měsíců se pak čekatelé v jednotlivých kategoriích specializují na oblast soudnictví, v níž budou působit (na základě hodnocení získaného u vstupní zkoušky a průměrné známky získané za první část první fáze), a skládají závěrečné zkoušky. Ve druhé fázi (která trvá 6 měsíců) absolvují praktický výcvik u určených soudů, a to v závislosti na kategorii, do níž jsou zařazeni.
Mezi cíle odborné přípravy patří osvojení schopnosti vést případy a organizovat čas, získání aktuálních informací z oblasti (vnitrostátního i unijního) práva a judikatury a problematiky informačních technologií (včetně umělé inteligence), osvojení schopnosti pracovat v mezinárodním prostředí a také rozvoj důležitých měkkých dovedností, jako je nezávislost a dodržování základních principů republiky a soudcovské etiky, správné chování ke kolegům, zaměstnancům soudu, advokátům a účastníkům řízení, komunikační dovednosti a spolupráce atd. Těchto cílů je dosahováno například prostřednictvím jazykového vzdělávání, účasti – pod vedením zkušených školitelů – na simulovaných soudních řízeních a jednáních, seminářích, v pracovních skupinách, vzdělávacích návštěvách, aktivitách Sítě pro justiční vzdělávání / Akademie evropského práva, ve výměnných programech atd. Mezi školitele patří zejména soudci, v závislosti na tématu se mohou zapojit i lidé z akademické obce a odborníci. Ve druhé fázi přípravy (praktický výcvik) jsou školiteli soudci, kteří působí na příslušných soudech, na které dohlíží zkušený soudce.
Ukončení počáteční odborné přípravy a procesu kvalifikace
V první fázi počáteční odborné přípravy hodnotí čekatele sedm školitelů. Na konci první fáze absolvují úspěšní čekatelé (ti, kteří dosáhnou průměru 8 z 15 bodů) závěrečnou písemnou zkoušku, která se koná za účasti tříčlenné poroty. Tuto zkoušku tvoří tři testy zaměřené na tři hypotetické případy (úspěšnost: průměrně 8 z 15 bodů).
Na konci první fáze jsou čekatelé v každé kategorii seřazeni podle
- hodnocení získaného u vstupní zkoušky, které tvoří 30 % výsledné známky;
- hodnocení získaného za první fázi, které tvoří 30 % závěrečné známky a
- hodnocení získaného u závěrečné zkoušky, které tvoří 40 % výsledné známky.
Pořadí uchazečů v této fázi je důležité zejména pro soudce pro správní věci, jelikož čekatelé jsou k jednotlivým soudům, u nichž absolvují druhou fázi počáteční odborné přípravy (praktický výcvik), přidělováni podle toho, jak se umístili na tomto seznamu, dále podle volných míst u jednotlivých soudů (u Státní rady a správních soudů) a podle jejich preferencí.
Hodnocení ve druhé fázi přípravy probíhá tak, že každý čekatel je zařazen do jedné ze čtyř úrovní, a to v závislosti na tom, jaký je jeho výkon. Těm, kteří dosáhnou úrovně 1, bude k hodnocení, které obdrželi v první fázi, vylepšeno o 1,2 bodu, ti, kteří dosáhnou úrovně 2, si v hodnocení polepší o 1,15, ti, kteří dosáhnou úrovně 3, si polepší o 1,1 bodu a ti, kteří dosáhnou úrovně 4, neobdrží žádné zvýhodnění.
Poté se vypočte výsledná známka a určí se konečné pořadí.
Konečné pořadí je důležité pro následné jmenování soudců správních soudů, soudců obecných soudů a státních zástupců u soudů prvního stupně a smírčích soudů v celé zemi na zkušební dobu v délce deset měsíců (než budou jmenováni doživotně). Všechna jmenování jsou formálně prováděna prezidentským dekretem na základě rozhodnutí Nejvyšší soudní rady (článek 90 Ústavy, články 67 a 78 zákona č. 1756/1988). Rada je při jmenování soudců a státních zástupců vázána výše uvedeným pořadím.