1 Za jakých okolností může jeden z rodičů zákonně přemístit dítě do jiného státu bez souhlasu druhého rodiče?
Pokud nad dítětem vykonávají rodičovskou odpovědnost oba rodiče, je v zásadě nutné společné rozhodnutí v otázkách týkajících se osobních záležitostí dítěte, mezi něž patří jak kratší zahraniční pobyty, tak trvalá stěhování. Pokud dítě bydlí u jednoho z rodičů, kteří jsou nositeli rodičovské odpovědnosti, považuje se rodič, u kterého dítě bydlí, za oprávněného rozhodovat o tom, kde bude dítě pobývat ve svém volném čase, včetně kratších návštěv zahraničí, pokud to neomezí právo na styk dítěte s druhým rodičem, který je rovněž nositelem rodičovské odpovědnosti.
Rodič, který vykonává rodičovskou odpovědnost sám, je oprávněn vzít dítě do zahraničí nebo se s ním trvale přestěhovat do zahraničí bez souhlasu druhého rodiče. Avšak pokud má dítě právo na styk s druhým rodičem, měl by na to rodič, který má dítě v péči, brát ohled. Rodič, který se nestěhuje a se kterým má dítě právo se stýkat, může požádat o výkon rozhodnutí styku s dítětem v jeho novém státě pobytu v rozsahu, v jakém je to možné podle pravidel v novém státě pobytu. Takovou žádost lze podat podle Haagské úmluvy z roku 1996 nebo nařízení Brusel II, pokud je země, v níž dítě pobývá, smluvní stranou této úmluvy nebo nařízení. Rodič, který se nestěhuje, může také zažádat o umožnění styku podle Haagské úmluvy z roku 1980, pokud lze tuto úmluvu použít ve vztahu ke státu, ve kterém dítě pobývá. Pokud rodič, který má dítě ve výhradní péči, nerespektuje rozhodnutí o umožnění styku, a tím u dítěte nenaplňuje potřebu blízkého a dobrého kontaktu s oběma rodiči, má to obvykle význam pro posouzení otázky svěření do péče v jakémkoli následujícím právním sporu. Rodiče jsou tedy společně odpovědní za fungování styku s dítětem.
2 Za jakých okolností je pro přemístění dítěte do jiného státu nezbytný souhlas druhého rodiče?
Jak vyplývá z odpovědi na otázku 1, musí rodiče, kteří vykonávají rodičovskou odpovědnost společně, společně rozhodovat v otázkách týkajících se dítěte, mezi něž patří pobyty v zahraničí. Z odpovědi na otázku 1 dále vyplývá, že i když nositelem rodičovské odpovědnosti pouze jeden z rodičů, existují určité situace, kdy by měl tento rodič přizpůsobit pobyty v zahraničí s dítětem, jak kratší, tak trvalé, tomu, co je případně určeno o právu dítěte stýkat se s druhým rodičem. Odvézt dítě bez souhlasu může být podle švédského práva trestným činem.
3 Pokud druhý rodič nesouhlasí s přemístěním dítěte do jiného státu, třebaže je nutné, jak může být dítě do jiného státu zákonně přemístěno?
Rodič, který má dítě ve společné péči s druhým rodičem, má možnost v určitých situacích sám rozhodnout v otázkách týkajících se péče o dítě. Předpokladem této možnosti je, že druhý rodič, který má dítě v péči, nemůže z důvodu nepřítomnosti, nemoci, nebo jiného důvodu společně rozhodnout v neodkladné záležitosti. Nesmí to být ale rozhodnutí zásadního významu pro budoucnost dítěte, ledaže to zjevně vyžaduje zájem dítěte. Kromě toho má orgán sociální péče možnost rozhodnout o psychiatrické nebo psychologické péči, ačkoliv souhlasí pouze jeden z nositelů rodičovské odpovědnosti, pokud je to vyžadováno s ohledem na zájem dítěte.
4 Vztahují se stejná pravidla na dočasné přemístění (např. o prázdninách, za účelem zdravotní péče atd.) a trvalé přemístění? Přiložte případně příslušné formuláře pro vyjádření souhlasu.
Stejná pravidla platí pro toho z rodičů, kdo má dítě ve výhradní péči. Pokud dítě bydlí pouze u jednoho z rodičů, kteří jsou nositeli společné rodičovské odpovědnosti, považuje se rodič, u kterého dítě bydlí, za oprávněného rozhodovat o tom, kde bude dítě pobývat ve svém volném čase, včetně kratších návštěv zahraničí (viz odpověď na otázku 1). Rodič, který má dítě ve společné péči s druhým rodičem, může rovněž se souhlasem úřadu sociální péče odvézt dítě do zahraničí kvůli psychiatrické nebo psychologické péči bez souhlasu druhého rodiče (srovnej odpověď na otázku 3).