Obecné informace
Evropská unie si dala za cíl rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva přijímáním opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem. Nárůst mobility občanů v rámci vnitřního trhu zároveň vyžaduje více flexibility a právní jistoty.
Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (tzv. nařízení Řím III), poskytuje občanům vhodná řešení, pokud jde o právní jistotu, předvídatelnost a flexibilitu, chrání slabší partnery během rozvodových sporů a brání spekulativnímu výběru soudní příslušnosti (tzv. „forum shopping“). Díky němu je rovněž možné vyvarovat se komplikovaným, zdlouhavým a úmorným řízením.
Nařízení (EU) č. 1259/2010 například umožňuje, aby se mezinárodní páry předem dohodly, jakým právem se bude řídit jejich rozvod či rozluka pod podmínkou, že zvoleným právem je právo členského státu, k němuž mají úzkou vazbu. Pokud se manželé nedohodnou, použijí soudci jednotnou metodu pro stanovení státu, jehož právo se použije.
Nařízení se na druhou stranu nevztahuje na tyto věci: právní způsobilost fyzických osob, existence, platnost nebo uznání manželství, prohlášení manželství za neplatné, jméno manželů, majetkové důsledky manželství, rodičovská odpovědnost, vyživovací povinnosti a svěřenství a dědění. Není jím rovněž dotčeno provádění nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění).
Jde o nástroj, kterým se mezi zúčastněnými členskými státy provádí posílená spolupráce. Posílená spolupráce umožňuje, aby skupina nejméně devíti členských států zavedla opatření v jedné z oblastí uvedených ve Smlouvách v rámci nevýlučných pravomocí Unie. Podle článku 331 SFEU si členské státy, které se spolupráce neúčastní, uchovávají právo připojit se k probíhající posílené spolupráci.
Portál evropské e-justice obsahuje informace o uplatňování nařízení.
Posílená spolupráce
Rada přijala dne 12. července 2010 rozhodnutí 2010/405/EU, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky mezi Belgií, Bulharskem, Německem, Španělskem, Francií, Itálií, Lotyšskem, Lucemburskem, Maďarskem, Maltou, Rakouskem, Portugalskem, Rumunskem a Slovinskem.
V důsledku toho 14 uvedených účastnících se členských států přijalo nařízení Rady (EU) č. 1259/2010, které se stalo použitelným dne 21. června 2012.
Komise dne 21. listopadu 2012 přijala rozhodnutí 2012/714/EU, kterým se potvrzuje účast Litvy na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. V daném rozhodnutí je uvedeno, že se nařízení (EU) č. 1259/2010 vztahuje na Litvu od 22. května 2014.
Komise dne 27. ledna 2014 přijala rozhodnutí 2014/39/EU, kterým se potvrzuje účast Řecka na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. V daném rozhodnutí je uvedeno, že se nařízení (EU) č. 1259/2010 vztahuje na Řecko od 29. července 2015.
Komise dne 10. srpna 2016 přijala rozhodnutí (EU) 2016/1366, kterým se potvrzuje účast Estonska na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. V daném rozhodnutí je uvedeno, že se nařízení (EU) č. 1259/2010 vztahuje na Estonsko od 11. února 2018.
Chcete-li získat podrobné informace týkající se některé země, zvolte si její vlaječku.
Související odkaz
Archivované internetové stránky Evropského soudního ATLASU (uzavřeno 30. září 2017)