1. Která pravidla EU se použijí?
Pokud bylo dítě protiprávně přemístěno do jiného členského státu, než je členský stát, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště před únosem, nebo je protiprávně zadržováno v jiném členském státě, použije se Haagská úmluva z roku 1980 ve spojení s kapitolami III a IV nařízení Brusel IIb. Nařízení je použitelné ve všech zemích EU s výjimkou Dánska.
Praktická příručka k uplatňování nařízení Brusel IIb je k dispozici pod tímto odkazem: publikace EJS.
2. Jak probíhá řízení před soudem a co soud zkoumá při rozhodování o navrácení dítěte?
Řízení o navrácení se zahajuje u soudu členského státu, v němž se dítě v současné době nachází. Řízení může být iniciováno přímo rodiči, kteří žádají o navrácení, nebo s pomocí ústředního orgánu.
Soud v řízení o žádosti jedná urychleně. S výjimkou mimořádných okolností by rozhodnutí mělo být vydáno nejpozději do šesti týdnů ode dne, kdy soud obdržel žádost.
Hlavním úkolem soudu, který vede řízení o navrácení, je zjistit, zda došlo k únosu (dítě bylo odvezeno do jiného členského státu, než ve kterém obvykle žilo před únosem, nebo v tomto jiném členském státě bylo drženo, a tím byla porušena práva jiné osoby týkající se péče o dítě), a pokud ano, zajistit bezodkladné navrácení dítěte do členského státu, ve kterém mělo před přemístěním obvyklé bydliště.
Soud zejména ověří, zda:
- dítě bylo před přemístěním přemístěno do jiného členského státu, než je členský stát jeho obvyklého pobytu, nebo zda v tomto jiném členském státě bylo drženo,
- přemístěním nebo zadržením bylo porušeno právo péče o dítě a
- právo péče o dítě bylo vykonáváno, ať společně nebo samostatně, nebo by toto právo bylo vykonáváno, kdyby k přemístění nebo zadržení nedošlo.
Jsou-li tyto podmínky splněny, musí soud v zásadě nařídit navrácení dítěte, pokud se neuplatní některý z omezených důvodů pro odmítnutí stanovených Haagskou úmluvou z roku 1980.
Dítěti musí být poskytnuta skutečná a účinná příležitost vyjádřit svůj názor, pokud je schopno jej formulovat. Osoba požadující navrácení dítěte musí rovněž dostat příležitost být vyslechnuta. Pokud tato podmínka není splněna, soud nemůže žádost o navrácení dítěte zamítnout.
V případě potřeby může soud rovněž přijmout předběžná nebo ochranná opatření k zajištění bezpečnosti dítěte nebo k usnadnění styku s rodičem, který žádá o navrácení. Tato opatření nesmí řízení o navrácení nepřiměřeně zdržovat.
V průběhu celého řízení bude soud strany vybízet, aby zvážily mediaci nebo jiné formy alternativního řešení sporů, pokud to není v rozporu se zájmem dítěte. Další informace o rodinné mediaci najdete prostřednictvím odkazu na konci této stránky.
Soudy členského státu původu jsou i nadále příslušné rozhodovat ve věcech rodičovské odpovědnosti, včetně otázky péče o dítě.
3. Může soud v zemi, v níž bylo dítě uneseno, návrat dítěte zamítnout?
Pokud se zjistí, že dítě bylo uneseno, může soud v zemi, v níž bylo dítě uneseno, zamítnout jeho navrácení pouze v těchto případech:
- pokud v době únosu nebylo právo péče o dítě skutečně vykonáváno opuštěným rodičem nebo pokud tento rodič s přemístěním nebo zadržením souhlasil či se s ním později smířil (čl. 13 odst. 1 písm. a) Haagské úmluvy z roku 1980),
- pokud existuje vážné nebezpečí, že návrat by dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě (čl. 13 odst. 1 písm. b) Haagské úmluvy z roku 1980). Návratu však nelze zabránit, pokud byla přijata dostatečná opatření na ochranu dítěte (čl. 27 odst. 3 nařízení Brusel IIb),
- pokud dítě nesouhlasí s návratem (čl. 13 odst. 2 Haagské úmluvy z roku 1980),
- pokud by návrat nebyl povolen podle základních zásad dožádaného státu o ochraně lidských práv a základních svobod (článek 20 Haagské úmluvy z roku 1980).
I když bylo navrácení dítěte zamítnuto, mohou soudy členského státu obvyklého bydliště dítěte rozhodnout o svěření dítěte do péče, mimo jiné s přihlédnutím k důvodům zamítnutí navrácení. Každé rozhodnutí o navrácení dítěte bude vykonatelné v ostatních členských státech.
4. Co nastane, pokud soud nařídí navrácení dítěte?
Pokud soud nařídí navrácení dítěte, je jeho rozhodnutí vykonatelné v členském státě, kde bylo vydáno, v souladu s vnitrostátním právem tohoto státu.
Pokud je dítě následně přemístěno do jiného členského státu, může být rozhodnutí o navrácení uznáno a vykonáno v tomto státě, aniž by bylo nutné zahájit nové řízení o navrácení podle Haagské úmluvy z roku 1980.
Konečné rozhodnutí soudu v členském státě původu je automaticky uznáno a je vykonatelné v jiné zemi EU, aniž by bylo třeba prohlášení vykonatelnosti (zrušení doložky vykonatelnosti), pokud soudce vystavil příslušné osvědčení podle nařízení Brusel IIb.
Chcete-li získat podrobné informace týkající se některé země, zvolte si její vlaječku.
5. Související odkazy
- Vyřizování věcí týkajících se navrácení ústředními orgány
- Zjištění ústředního orgánu ve vaší zemi EU a další důležité informace
- Praktický průvodce pro uplatňování nařízení Brusel IIb
- Leták k přeshraničnímu únosu dítěte rodičem
- Mediace v rodinných věcech
- Haagská konference o mezinárodním právu soukromém – sekce o únosech dětí