Vztahuje se Listina na můj případ?

Případ se může týkat některého ze základních práv, jež Listina nepřiznává občanům EU (zejména právo na azyl podle článku 18 Listiny). Může se také týkat nároku, který není jako základní právo v listině zaručen.
Než dojdete k závěru, že se základní práva EU na váš případ nevztahují, měli byste vědět, že Listina není jediným zdrojem ochrany základních práv v Unii. I přes neexistenci listiny práv uděloval Evropský soudní dvůr od 70. let 20. století ochranu základních práv tím, že je povyšoval na obecné zásady unijního práva. Lisabonská smlouva potvrdila tyto zásady jako zdroj základních práv Evropské unie. Viz podrobněji v části I, oddíle 2.3 instruktáže.
Pokud by se případ mohl týkat základního práva zaručeného jako obecná zásada unijního práva, přejděte k další otázce kontrolního seznamu. Stejně jako Listina jsou obecné zásady unijního práva závazné pro orgány, instituce, úřady a agentury EU a také členské státy v případě, že provádějí právo EU.
Pokud se však nároky Listiny ani obecné zásady unijního práva na váš případ nevztahují, je pravděpodobné, že se v tomto případě nejedná o porušení základního práva EU (nebo vůbec o porušení základního práva).

Případ se může týkat některého ze základních práv, jež Listina nepřiznává občanům třetích zemí (zejména práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách podle článků 39 a 40 Listiny a práva na diplomatickou a konzulární ochranu podle článku 46). Může se také týkat nároku, který není jako základní právo v listině zaručen.
Než dojdete k závěru, že se základní práva EU na váš případ nevztahují, měli byste vědět, že Listina není jediným zdrojem ochrany základních práv v Unii. I přes neexistenci listiny práv uděloval Evropský soudní dvůr od 70. let 20. století ochranu základních práv tím, že je kvalifikoval jako obecné zásady unijního práva. Lisabonská smlouva potvrdila tyto zásady jako zdroj základních práv Evropské unie. Viz podrobněji v části I, oddíle 2.3 instruktáže.
Pokud by se případ mohl týkat základního práva zaručeného jako obecná zásada unijního práva, přejděte k další otázce kontrolního seznamu. Stejně jako Listina jsou obecné zásady unijního práva závazné pro orgány, instituce, úřady a agentury EU a členské státy v případě, že provádějí právo EU.
Pokud se však nároky Listiny ani obecné zásady unijního práva na váš případ nevztahují, je pravděpodobné, že se v tomto případě nejedná o porušení základního práva EU (nebo vůbec o porušení základního práva).

Případ se týká některého ze základních práv, jež zahrnuje právnické osoby, a to podle formulace v Listině nebo ve světle výkladu Soudního dvora Evropské unie.
Vezměte prosím na vědomí, že užívání uvedeného základního práva může být omezeno na omezené množství právnických osob. Například články 42, 43 a 44 se použijí pouze na právnické osoby, které mají své sídlo v členských státech. Někdy může v této souvislosti pomoci judikatura Soudního dvora – viz např. věc C-279/09 DEB o přístupu právnických osob k právní pomoci.
Pokud dotčené základní právo v Listině odpovídá základnímu právu přiznanému v EÚLP, mohlo by být podle čl. 52 odst. 3 Listiny užitečné konzultovat databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
Například v rozsudku DEB Soudní dvůr zkoumal judikaturu, aby mohl určit, zda může právnická osoba požádat o právní pomoc. Více informací o významu EÚLP a judikatury Evropského soudu pro lidská práva ohledně výkladu Listiny najdete v části III, oddíle 5.1 instruktáže.

Případ se týká jednoho ze základních práv, které je již svou podstatou omezeno pouze na fyzické osoby. V důsledku toho nedochází podle práva EU k porušení základního práva právnických osob.

Případ se týká základního práva, které je zaručeno v Listině. Není však jisté, zda se podle práva EU jeho ochrana vztahuje také na právnické osoby. Můžete přejít na další otázku. Pokud jste však stanovili, že případ spadá do působnosti unijního práva, nezapomeňte, že to samo o sobě neznamená, že se dotčená osoba může daného základního práva dovolávat. Přejít k další otázce

Případ se netýká základního práva, které je zaručeno v Listině.
Než však dojdete k závěru, že se základní práva EU na váš případ nevztahují, měli byste vědět, že Listina není jediným zdrojem ochrany základních práv v Unii. I přes neexistenci listiny práv uděloval Evropský soudní dvůr od 70. let 20. století ochranu základních práv tím, že je povyšoval na obecné zásady unijního práva. Lisabonská smlouva potvrdila tyto zásady jako zdroj základních práv Evropské unie. Viz podrobněji v části I, oddíle 2.3 instruktáže.
Pokud by se případ mohl týkat základního práva uznávaného jako obecná zásada unijního práva, přejděte k další otázce kontrolního seznamu. Stejně jako Listina jsou obecné zásady unijního práva závazné pro orgány, instituce, úřady a agentury EU a členské státy pouze v případě, že provádějí právo EU.
Pokud se však nároky Listiny ani obecné zásady unijního práva na váš případ nevztahují, je pravděpodobné, že se v tomto případě nejedná o porušení základního práva EU.

Orgány, instituce, úřady a agentury EU přijímají za účelem plnění svých úkolů právní akty (viz článek 288 SFEU a část II, oddíl 2 instruktáže), které jsou buď právně závazné, nebo právně nezávazné.
Podle článku 288 SFEU typickými právně závaznými akty EU jsou: nařízení, směrnice a rozhodnutí. Mezinárodní dohody, které Unie uzavřela s třetími zeměmi nebo jinými mezinárodními organizacemi, rovněž zahrnují právně závazné účinky.
Podle téhož ustanovení jsou typickými právně nezávaznými akty EU doporučení a stanoviska.
Přijímat však lze i jiné akty. Podle ustálené judikatury se jejich účinky posuzují případ od případu s cílem určit, zda mohou být z věcného hlediska začleněny do (rovněž formálně) právně závazných aktů.
Je pravidlem, že povaha aktu není v rozporu s povinností unijních orgánů, institucí, úřadů a agentur dodržovat Listinu, která se vztahuje na veškeré činnosti vykonávané těmito subjekty. Nicméně dostupné prostředky, jimiž lze reagovat na porušení vyplývající z opatření EU, se liší v závislosti na povaze aktu a jeho účinku.

Listina je použitelná. Přejděte na další otázku, s jejíž pomocí zjistíte, které prostředky soudní ochrany jsou dostupné.

Listina základních práv EU se stala právně závaznou k tomuto datu, což je datum, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva.

Listina nebyla v době, kdy k porušení došlo, právně závaznou. Základní práva však v té době byla jako obecné zásady unijního práva chráněna. Mohlo by být užitečné zjistit, zda Soudní dvůr nepřiznal takové postavení dotčeným základním právům v daném případě (více informací viz část I, oddíl 2.3 instruktáže). Je-li tomu tak, přejděte na další otázku. V opačném případě je pravděpodobné, že k žádnému porušení základního práva nedošlo.

Listina je použitelná. Přejděte na další otázku, s jejíž pomocí zjistíte, které prostředky soudní ochrany jsou dostupné.

Listina nebyla v době, kdy k porušení došlo, právně závaznou. Základní práva však v té době byla jako obecné zásady unijního práva chráněna. Mohlo by být užitečné zjistit, zda Soudní dvůr nepřiznal takové postavení dotčeným základním právům v daném případě (více informací viz část I, oddíl 2.3 instruktáže). Je-li tomu tak, přejděte na další otázku. V opačném případě je pravděpodobné, že k žádnému porušení základního práva nedošlo.

Listina je použitelná. Přejděte na další otázku, s jejíž pomocí zjistíte, které prostředky soudní ochrany jsou dostupné.

Listina nebyla v době rozhodné z hlediska skutkového stavu právně závaznou. Základní práva však byla jako obecné zásady unijního práva chráněna. Mohlo by být užitečné zjistit, zda Soudní dvůr nepřiznal takové postavení dotčeným základním právům v daném případě (více informací o obecných zásadách unijního práva viz část I, oddíl 2.3 instruktáže).
Pokud ne, je pravděpodobné, že k žádnému porušení základních práv EU nedošlo.
Pokud ano, přejděte na další otázku, s jejíž pomocí zjistíte, zda případ spadá do působnosti práva EU. Stejně jako Listina se obecné zásady unijního práva vztahují pouze na vnitrostátní právní předpisy, jež provádějí právo EU.

Abyste se mohli spolehnout na ochranu ze strany Listiny, nestačí tvrdit, že se ve vašem případě jedná o porušení základního práva, které je v Listině zaručeno.
Je třeba zjistit, zda je na případ použitelné pravidlo unijního primárního nebo sekundárního práva, která se liší od ustanovení Listiny, jež byla údajně porušena (jinými slovy, skutkový stav případu spadá do osobní, věcné a časové působnosti tohoto pravidla). Uplatňování tohoto pravidla také vede k uplatnění Listiny.
V části III, oddíle 2 instruktáže najdete přehled nejběžnějších situací, které na základě stávající judikatury Soudního dvora spadají do působnosti práva Unie.
Účelem následujících otázek je poskytnout praktickou pomoc při určení toho, zda případ spadá do působnosti práva EU.
Mějte prosím na paměti, že pokud případ nespadá do oblasti působnosti unijního práva, neznamená to, že dotčená fyzická osoba nemá nárok na žádnou ochranu základních práv, jež byla údajně porušena. Takové ochrany byste se však měli dožadovat na vnitrostátní úrovni nebo v rámci EÚLP, nikoliv podle Listiny.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že „při neexistenci unijní právní úpravy v této oblasti přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která procesním subjektům plynou z unijního práva.“ (viz např. věc C-276/01, rozsudek Steffensen, bod 60).
Listina (zejména článek 47 o účinné právní ochraně) se vztahuje na vnitrostátní procesní předpisy, které bez ohledu na to, zda byly přijaty za tímto specifickým účelem, upravují u vnitrostátních soudů výkon práv přiznaných jednotlivcům unijním právem. 
Viz příklad uvedený v části III, oddíle 2, bodě 3 instruktáže.
V souladu s tím musíte ověřit, zda daný případ zahrnuje právo, které je kromě údajně porušovaného základního práva přiznáváno osobám prostřednictvím právně závazného aktu nebo na základě ustanovení primárního práva EU (tj. ustanovení Smluv o EU, jako jsou například ustanovení týkající se volného pohybu zboží, služeb, kapitálu, pracovníků a občanů EU).

Stále častěji ukládají akty unijního práva členským státům povinnost stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení zvláštních povinností stanovených uvedenými akty nebo jejich prováděcími právními předpisy.
Členské státy mohou splnit tuto povinnost přijetím zvláštních sankcí, které musí splňovat požadavky na ochranu základních práv stanovených v Listině. Členské státy se však mohou rovněž rozhodnout, že budou používat sankce, které se již v dané zemi používají za (srovnatelné) trestné činy. V takovém případě se lze Listiny dovolávat pouze v případě, že jsou tyto sankce uplatňovány na porušení povinnosti vyplývající z unijního práva. Viz příklad uvedený v části III, oddíle 2, bodě 4 instruktáže.
V souladu s tím musíte ověřit, zda se daný případ týká porušení povinnosti vyplývající z právně závazného aktu EU nebo z ustanovení primárního unijního práva.