Zavřít

BETA VERZE PORTÁLU JE JIŽ K DISPOZICI!

Vyzkoušejte si BETA verzi evropského portálu e-Justice a dejte nám vědět, jak se Vám s ní pracuje!

 
 

Cesta

menu starting dummy link

Page navigation

menu ending dummy link

Právo členského státu - Portugalsko

Upozorňujeme, že výchozí portugalština verze této stránky byla v nedávné době aktualizována. Na překladu do jazyka, ve kterém se vám stránka právě zobrazuje, zatím pracujeme.

Tato stránka vás informuje o právním systému v Portugalsku


1. Nástroje nebo prameny práva

V souladu s tradiční koncepcí představují v Portugalsku prameny práva:

a) ústavní zákony, které zahrnují Ústavu republiky, zvláštní ústavní zákony a zákony, kterými se ústava mění;

b) „ustanovení a zásady obecného mezinárodního práva“, „ustanovení mezinárodních smluv, které jsou řádně ratifikovány nebo schváleny“, „ustanovení přijatá příslušnými orgány mezinárodních organizací, jichž je Portugalsko členem (...), pokud je tak stanoveno v příslušných zakládacích smlouvách“, „ustanovení smluv, kterými se řídí Evropská unie, a ustanovení přijímaná jejími orgány v rámci výkonu příslušných pravomocí“ (článek 8 Ústavy Portugalské republiky);

c) běžné zákony, mezi něž patří zákony přijímané parlamentem (Leis), vládní nařízení (Decretos-Leis) a regionální legislativní akty přijímané zákonodárnými shromážděními autonomních oblastí Azor a Madeiry;

d) akty se stejnou právní silou jako zákony, jako například akty o přijetí mezinárodních úmluv nebo dohod, rozhodnutí Ústavního soudu, na jejichž základě se s obecnou závazností prohlašuje určitý předpis za protiústavní nebo nezákonný, kolektivní smlouvy a jiné nástroje kolektivní regulace pracovněprávních vztahů;

e) nařízení (Regulamentos) či normativní nástroje nižšího stupně než zákony, které k nim stanoví prováděcí pravidla a doplňují je s cílem umožnit jejich uplatňování nebo provádění. Patří mezi ně tyto akty: Decretos Regulamentares, Regulamentos, Decretos, Decretos Regulamentares Regionais, Resoluções, Regimentos, Portarias, Despachos Normativos, Regulamentos Policiais dos Governadores Civis, Posturas a Regulamentos autárquicos.

2. Další prameny práva

Existují rozdílná stanoviska ohledně přijatelnosti a významu jiných pramenů vedle těch, které vyplývají z politické moci státu vytvářet psané právo. Tyto rozdíly souvisejí zejména se skutečností, že prameny pro některé představují prostředky tvorby právních předpisů, pro jiné slouží k výkladu těchto předpisů a další se domnívají, že mohou plnit obě tyto úlohy. Někdy se rozlišuje mezi přímými a nepřímými prameny, aby se předešlo obtížím plynoucím z uvedených rozdílných přístupů.

Obvykle se uvádí, že do kategorie pramenů práva mohou spadat:

a) obyčej – opakovaný a obvyklý způsob jednání, který je spojen s obecným povědomím o jeho závaznosti. Za pramen práva jej lze pokládat pouze v určitých oblastech. Zdá se, že má svůj význam v mezinárodním veřejném právu (právním obyčejem je například zásada imunity vůči pravomoci soudů cizích států), v mezinárodním soukromém právu a ve správním právu;

b) judikatura – zásady vyplývající z rozsudků a rozhodnutí soudů. Podle některých názorů se nejedná o skutečný pramen práva, neboť přispívá pouze k výkladu smyslu předpisů a slouží jako vodítko k výkladu v dalších případech, a to v závislosti na přesvědčivosti logických a technických argumentů, na nichž se tento výklad zakládá. U některých autorů pod tento pojem spadají nejen rozhodnutí soudů v konkrétních případech, ale též normativní soudní akty (rozhodnutí Ústavního soudu s obecnou závazností), jelikož podle nich všechny tyto akty tvoří objektivní právo;

c) spravedlnost – spočívá v pravomoci soudních orgánů stanovit v určitých konkrétních případech, jež jsou jim svěřeny, pravidla odpovídající specifické povaze takových případů na základě obecných zásad spravedlnosti a etického a právnického povědomí soudce. „Soudy mohou rozhodovat na základě spravedlnosti pouze v případě, že: a) existuje právní ustanovení, které to umožňuje; b) existuje dohoda mezi stranami a je možné odvolat se u vyššího soudu; c) strany se předem dohodly na uplatnění zásady spravedlnosti“ – článek 4 občanského zákoníku;

d) zvyklosti – obvyklá sociální praxe, jež není závazné povahy, ale má určitý význam v právním prostředí, zejména v rámci formalizace právních vztahů, a zvláště pak v obchodní oblasti. Zvyklosti mohou být u soudu zohledňovány, pokud tak stanoví zákon a pokud nejsou „v rozporu se zásadami dobré víry“ (článek 3 občanského zákoníku). Nejsou tudíž samostatným způsobem tvorby práva a pro mnohé nepředstavují skutečné prameny práva;

e) právní věda – soubor stanovisek právníků či výsledek teoretických nebo dogmatických studií práva. Neměla by být považována za skutečný pramen práva, ačkoli plní významnou úlohu jakožto prvek vědeckého a technického vývoje s dopadem na konečný výsledek práce těch, kteří se zabývají výkladem a uplatňováním právních předpisů.

3. Hierarchie právních nástrojů

Pod pojmem hierarchie právních předpisů se rozumí jejich relativní hodnota, tj. pozice, kterou zaujímají na určité stupnici.

V této souvislosti panují názory, že existuje pouze hierarchie podle způsobu tvorby předpisů. Neexistovalo by tak žádné vzájemné pořadí právních předpisů, ale pouze hierarchie na základě zdrojů, z nichž vycházejí.

Bez ohledu na zvolený přístup lze však sestavit určité pořadí.

Hierarchické uspořádání pramenů práva uvedených v bodě 1 je následující:

1. Ústava republiky a ústavní zákony;

2. ustanovení a zásady obecného mezinárodního práva a mezinárodní smlouvy (neboli všechny akty uvedené v bodě 1 písm. b));

3. zákony (Leis) a vládní nařízení (Decretos-Leis);

4. regionální legislativní akty;

5. akty se stejnou silou jako zákony;

6. nařízení (Regulamentos).

4. Podmínky vstupu v platnost pravidel obsažených v nadnárodních nástrojích na území Portugalska

Přijímání mezinárodních normativních nástrojů se řídí následujícími kritérii, popsanými v článku 8 Ústavy Portugalské republiky:

a) „Ustanovení a zásady obecného mezinárodního práva tvoří nedílnou součást portugalského práva“;

b) „Ustanovení mezinárodních smluv, které jsou řádně ratifikovány nebo přijaty, nabývají platnosti ve vnitrostátním řádu poté, co jsou úředně zveřejněny, a od okamžiku, kdy zavazují portugalský stát na mezinárodní úrovni“;

c) „Ustanovení přijímaná příslušnými orgány mezinárodních organizací, jichž je Portugalsko členem, nabývají přímé platnosti ve vnitrostátním řádu, pokud je tak stanoveno v příslušných zakládacích smlouvách“;

d) „Ustanovení smluv, kterými se řídí Evropská unie, a ustanovení přijímaná jejími orgány v rámci výkonu svých pravomocí jsou použitelná ve vnitrostátním řádu podle podmínek stanovených v právních předpisech Unie a aniž jsou dotčeny základní principy demokratického právního státu“.

5. Orgány příslušné k přijímání právních předpisů

Právní předpisy mohou přijímat parlament, vláda, vlády a zákonodárná shromáždění autonomních oblastí Azor a Madeiry, místní samosprávy a některé správní orgány.

6. Proces přijímání právních předpisů

Legislativní proces se liší v závislosti na specifických normách, kterými se každý příslušný orgán musí řídit. Jednotlivé druhy legislativních aktů tak podléhají rozdílným postupům. Níže jsou popsány dva nejformálnější a nejvýznamnější legislativní procesy.

Postup, který je složitější a který probíhá v parlamentu, zahrnuje následující etapy:

a) legislativní iniciativa – přísluší „poslancům, parlamentním skupinám a vládě a v souladu s podmínkami stanovenými zákonem též skupinám voličů jednajícím v případě autonomních oblastí společně s příslušnými zákonodárnými shromážděními“ (čl. 167 odst. 1 Ústavy);

b) počáteční přijetí, zveřejnění, registrace, přidělení čísla a posouzení – tato fáze může zahrnovat zvážení, zda je návrh přijatelný, jeho zveřejnění v parlamentním věstníku, administrativní zpracování a nakonec posouzení jeho obsahu;

c) projednání a přijetí návrhu – zahrnuje diskusi o obecných a specifických aspektech návrhu, hlasování o obecných a specifických prvcích a závěrečné hlasování o návrhu jako celku. K přijetí lze vyžadovat prostou většinu, absolutní většinu nebo kvalifikovanou většinu hlasů;

d) kontrola, kterou v zákonné lhůtě provádí prezident republiky. Tato kontrola může vyústit ve vyhlášení navrženého textu nebo v uplatnění práva veta. V takovém případě proběhne druhé kolo jednání. Pokud je hlasování potvrzeno nebo byly v textu provedeny změny, je návrh znovu zaslán prezidentovi k vyhlášení, které se rovněž musí uskutečnit v předem stanovené lhůtě. Prezidentu republiky přísluší ukol „vyhlašovat a dát zveřejnit zákony, nařízení a vyhlášky, podepisovat usnesení parlamentu, kterými se přijímají mezinárodní dohody, a ostatní normativní akty přijímané vládou“ (čl. 134 písm. b) Ústavy);

e) zveřejnění – po vyhlášení je povinností prezidenta republiky nechat nový předpis zveřejnit v úředním věstníku (Diário da República).

Legislativní proces probíhající ve vládě se skládá z těchto etap:

a) legislativní iniciativa – přísluší ministerským kabinetům;

b) šetření – v této fázi je úkolem ministra, jenž předkládá návrh, shromáždit stanoviska a rovněž vyslechnout subjekty uvedené v Ústavě a v zákoně;

c) předběžné a zevrubné posouzení – spočívá v prozkoumání a vyhodnocení návrhů po počátečním přijetí;

d) přijetí návrhu – přísluší Radě ministů, ačkoli existují i normativní akty, u kterých se přijetí radou nevyžaduje;

e) kontrola – ve lhůtě čtyřiceti dnů počínaje přijetím jakéhokoli normativního aktu vlády určeného k vyhlášení (...) je prezident republiky povinen jej vyhlásit nebo uplatnit právo veta, přičemž písemně oznámí vládě důvod zamítnutí“ (čl. 136 odst. 4 Ústavy);

f) zveřejnění – zpřístupnění konečného znění právního aktu v úředním věstníku (Diário da República).

7. Podmínky vstupu vnitrostátních předpisů v platnost

„Zákon se stává závazným pouze po zveřejnění v úředním věstníku.“ „Mezi zveřejněním a vstupem zákona v platnost uplyne doba, kterou stanoví samotný zákon, nebo nestanoví-li tak, doba určená ve zvláštním předpisu“ (článek 5 občanského zákoníku).

Článek 2 zákona č. 74/98 ze dne 11. listopadu 1998, ve znění zákona č. 26/2006 ze dne 30. června 2006, stanoví:

1. „Právní předpisy a jiné akty obdobné povahy vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, nejdříve však prvním dnem po jejich zveřejnění.“

2. „Není-li takový den stanoven, vstupují předpisy uvedené v předchozím odstavci v platnost na celém území státu i v zahraničí pátým dnem po zveřejnění.“

4. „Lhůta uvedená v odstavci 2 začíná plynout od prvního dne po zveřejnění na internetových stránkách společnosti Imprensa Nacional Casa da Moeda, SA.

8. Prostředky řešení případných rozporů mezi právními předpisy

V tomto ohledu připadá nejdůležitější úkol Ústavnímu soudu, který je povinen prohlásit za protiústavní veškeré předpisy, které jsou v rozporu s Ústavou Portugalské republiky nebo se zásadami, na nichž je založena.

Při posuzování konkrétních případů, které jsou jim předkládány, nemohou soudy uplatňovat ustanovení porušující Ústavu nebo zásady, jež z ní vyplývají.

V rámci výkladu práva, jehož cílem je vyhodnotit předložená fakta, musí soudy řešit případné rozpory mezi právními předpisy vždy s ohledem na uvedenou hierarchii pramenů práva. Přitom musí pohlížet na systém jako celek a nepřipouštět narušení či nejednotnosti, zejména logické a sémantické povahy. Současně musí zvážit okolnosti spojené s legislativním procesem a specifické okolnosti v době vydání rozhodnutí, vyžadovat alespoň minimální soulad textu (i přes nedokonalou formulaci) s přijatým řešením a předpokládat, že zákonodárce zvolil „nejvhodnější“ řešení a dokázal „vyjádřit své úmysly odpovídajícím způsobem“ (článek 9 občanského zákoníku).

Pokud jde o rozpor mezi předpisy v oblasti soukromého mezinárodního práva, přečtěte si informace v oddílu „Použitelné právo“.

Právní databáze

Odkaz se otevře v novém okně.Digesto je oficiální portugalská právní databáze, jež obsahuje úřední věstník (Diário da República).

Digesto – integrovaný systém právních informací

Formy přístupu

Bezplatný přístup

Přístup do systému Digesto je bezplatný.

Vyhledání podle druhu, čísla a data zveřejnění předpisu pro získání těchto informací:

  • shrnutí a úplná znění právních dokumentů

  • data vstupu v platnost

Přístup pro předplatitele

  • náležitě zpracované a strukturované informace, členěné podle témat.

Elektronický úřední věstník (Diário da República Electrónico, DRE)

Formy přístupu

Bezplatný přístup

Vyhledání podle druhu, čísla a data zveřejnění předpisu pro získání těchto informací:

  • shrnutí a úplná znění právních dokumentů

Přístup pro předplatitele

  • vyhledávání podle textu

Stručný popis obsahu

Legislativní databáze

V Portugalsku existují následující legislativní databáze:

PCMLEX – Ústřední databáze systému Digesto

  • První část úředního věstníku (I.ª Série do Diário da República)
  • Hlavní normativní a správní předpisy zveřejněné v druhé části úředního věstníku (II.ª Série do Diário da República)

LEGAÇOR – Legislativní databáze autonomní oblasti Azor

  • První část úředního věstníku Azor

Nelegislativní databáze

V Portugalsku existují následující nelegislativní databáze:

DGO-Dout – databáze oběžníků a stanovisek generálního ředitelství pro rozpočet

DGAP-Opinio – databáze generálního ředitelství pro státní správu

REGTRAB – databáze pracovněprávních předpisů

Interoperabilita

V systému Digesto jsou integrovány následující databáze:

  • Úřední věstník (Diário da República)
  • Parlament
  • Ústavní soud
  • Nejvyšší soud
  • Nejvyšší správní soud
  • Odvolací soudy
  • Stanoviska vydaná poradním sborem státního zastupitelství
  • EUR-Lex

DRE je propojen s následujícími databázemi:

  • Úřední věstník (Diário da República)
  • Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
  • Úřední věstník Evropské unie

Užitečné odkazy

Odkaz se otevře v novém okně.Úřední věstník Portugalska


Originální verzi stránky (v jazyce příslušného členského státu) provozuje daný členský stát. Překlad pořídily útvary Evropské komise. Je možné, že změny, které v originální verzi případně provedly orgány daného členského státu, nebyly ještě do překladů zapracovány. Evropská komise vylučuje jakoukoli odpovědnost za jakékoli informace nebo údaje obsažené nebo uvedené v tomto dokumentu. Předpisy v oblasti autorských práv členských států odpovědných za tuto stránku naleznete v právním oznámení.

Poslední aktualizace: 18/07/2017